/Začátek schůze České národní rady v 9.00 hod./

Předseda České národní rady Evžen Erban, místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, Marie Jarošová, František Toman a JUDr. Čestmír Adam

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr výstavby a techniky ing. František Šrámek, ministr průmyslu ing. Bohumil Urban, CSc., ministr zemědělství a výživy doc. ing. Miroslav Petřík, CSc., ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu ing. Antonín Jakubík, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství doc. Milan Vondruška, ministr kultury doc. JUDr. Milan Klusák, CSc., ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc. a ministři Rostislav Petera a prof. ing. Karel Löbl, DrSc.

187 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji 16. schůzi České národní rady. V naší schůzi co nejsrdečněji vítám vládu České socialistické republiky v čele s jejím předsedou a členem předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruhem Josefem Korčákem. /Potlesk./ Vítám rovněž představitele dalších ústředních orgánů České socialistické republiky a ostatní hosty, kteří se našeho jednání zúčastní, mezi nimi skupinu mladých poslanců Okresního národního výboru v Děčíně.

Soudružky a soudruzi, přistoupíme ke schválení pořadu dnešní schůze. Předsednictvo České národní rady se usneslo 24. dubna t. r. doporučit vám návrh pořadu, jak je uveden na pozvánce, která vám byla zaslána 9. června.

Jsou k navrženému pořadu nějaké připomínky? /Připomínky nebyly. /Nejsou. Děkuji. Zjišťuji, že ve schůzi je podle prezenční listiny přítomno 165 poslanců a že tedy Česká národní rada je schopna se usnášet.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Tím je pořad dnešní schůze schválen a můžeme přistoupit k jeho projednání.

Prvním bodem je

I

Zpravodajem je místopředseda České národní rady a předseda mandátového a imunitního výboru Oldřich Voleník. Dávám mu slovo.

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, mandátový a imunitní výbor České národní rady mě pověřil, abych vám podal zprávu o přezkoumání platnosti volby nově zvoleného poslance České národní rady soudruha ing. Bohumila Urbana, CSc.

Úmrtím poslance JUDr. Josefa Machačky se uprázdnilo místo poslance České národní rady ve volebním obvodu č. 15, Praha 7 - západ.

Předsednictvo ČNR svým usnesením č. 300 ze dne 10. března 1980 stanovilo doplňovací volbu v uvedeném volebním obvodu na 25. dubna t. r.

V doplňovací volbě byl zvolen poslancem České národní rady soudruh ing. Bohumil Urban, CSc., ministr průmyslu České socialistické republiky.

Česká volební komise Národní fronty předložila České národní radě doklady týkající se této doplňovací volby, a to přihlášku kandidáta Národní fronty k registraci, zápis o registraci kandidáta Národní fronty a zápis obvodní volební komise o výsledku hlasování ve volebním obvodu.

Mandátový a imunitní výbor ve své schůzi dne 24. června 1980 přezkoumal tyto doklady a zjistil, že doplňovací volba byla provedena podle zákona České národní rady o volbách do České národní rady a že nebyly zjištěny závady, které by tuto volbu činily neplatnými. Výboru také nedošly stížnosti na porušení zákonných předpisů.

Z předložených dokladů výbor zjistil, že ze 31 397 zapsaných voličů se zúčastnilo voleb 28 736 voličů, tj. 91,5 %. Pro kandidáta Národní fronty hlasovalo 28 728 voličů, tj. 99,97 %. To jest více než nadpoloviční většina. Protože doplňovací volba ve volebním obvodu č. 15 Praha 7 - západ byla provedena v plném souladu se zákonnými předpisy, jménem mandátového a imunitního výboru doporučuji, aby Česká národní rada podle článku 113 ústavního zákona o československé federaci volbu poslance soudruha ing. Bohumila Urbana, CSc., ověřila, jak je též navrženo v tisku 92.

Vzhledem k tomu, že poslanec Urban je členem vlády České socialistické republiky, nebude zařazen do žádného výboru České národní rady.

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu Voleníkovi za zprávu. Hlásí se někdo o slovo? Nikdo se nehlásí.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Navrhuji, abychom hlasovali o ověření platnosti volby poslance ing. Bohumila Urbana podle písemného návrhu mandátového a imunitního výboru. Jsou nějaké námitky? /Námitky nebyly./ Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby Česká národní rada podle čl. 113 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů, ověřila platnost volby poslance ing. Bohumila Urbana, CSc., zvoleného do České národní rady v doplňovací volbě 25. dubna 1980, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím Česká národní rada projednala první bod pořadu schůze.

Druhým bodem pořadu je

II

Podle ústavního zákona o československé federaci, je každý poslanec povinen složit poslanecký slib v první schůzi, které se po svém zvolení zúčastní. Poněvadž poslanec ing. Bohumil Urban je přítomen, může složit slib. Složí ho tím způsobem, že ke mně přistoupí a po přečtení ústavním zákonem předepsané formule vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám nyní poslance Urbana, aby ke mně přistoupil vykonat slib. /Posl. Urban přistupuje k vykonání slibu./

Prosím místopředsedu České národní rady Oldřicha Voleníka o přečtení formule slibu.

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník /čte formuli slibu/: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice, České socialistické republice a věci socialismu. Budu dbát vůle a zájmu lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony Československé socialistické republiky i České socialistické republiky a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život."

Poslanec ing. Urban /podávaje předsedovi ČNR ruku/: Slibuji.

/Řízení schůze převzala místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Poslanec ing. Bohumil Urban, CSc., složil ústavou předepsaný slib.

Nyní přistoupíme k projednání třetího bodu schůze, kterým je

III

Z pověření vlády České socialistické republiky odůvodní vládní návrh ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, z pověření vlády České socialistické republiky vám předkládám k projednání státní závěrečný účet za rok 1979.

Chtěl bych předeslat, že objektivní hodnocení dosažených výsledků představuje významný zdroj poznání ekonomického vývoje a zároveň vede k zamyšlení nad naší vlastní prací. Umožňuje všestranně posoudit, jak na jednotlivých úsecích života společnosti zajišťujeme závěry XV. sjezdu Komunistické strany Československa, jak se vyrovnáváme s rozhodujícími záměry hospodářské a sociální politiky.

Loni se zvýšil objem vytvořených hmotných i finančních zdrojů, dále vzrostl společenský produkt a národní důchod, zmohutněl náš celkový ekonomický potenciál. Zdrojem nově vytvořených hodnot byl v převážné míře růst společenské produktivity práce. Za složitějších podmínek se ale ne vše daří tak, jak bychom si sami přáli.

Prošli jsme náročnou prověrkou toho, jak dokážeme čelit potížím, praktickou zkouškou účinnosti řídící práce státních a hospodářských orgánů. Odstraňovali jsme dlouhodobé, dříve neřešené problémy, ale zároveň jsme se střetávali i s takovými, které jsme ještě před časem vůbec neznali. Vláda České socialistické republiky orientovala všechny články hospodářského řízení na překonání obtíží, které přinesl počátek roku 1979, a zasazovala se o co nejlepší splnění celoročních úkolů.

Pravda, většině organizací se podařilo vyrovnat vzniklé výpadky, ale zdaleka ne všechny cíle se staly skutečností.

V uplynulém období se naše ekonomika rozvíjela pomaleji, než stanovil plán. Je nesporné, že nepříznivé povětrnostní podmínky, trvající krizová situace na zahraničních kapitalistických trzích citelně ovlivnily efektivnost hospodářských procesů. Nejsme však jediný socialistický stát, jehož ekonomikou obdobné faktory prostupují. Nemáme v tomto ohledu žádné výlučné postavení. Do popředí tudíž vystupuje povinnost učit se z osvědčených poznatků a zkušeností bratrských zemí a efektivněji využívat předností našeho společenského řádu.

Nemůžeme si dovolit, aby se problémy subjektivního charakteru opakovaly, aby byly řešeny nekomplexně, aby dílčí úspěchy byly přeceňovány. Copak se lze spokojit s tím, co bylo dosud vykonáno ve zvyšování efektivnosti řídící činnosti? Odpovídá novým podmínkám stupen mobilizace vnitřních rezerv a úroveň využívání výrobních fondů?

Právě v této oblasti je klíč k zabezpečení dynamického vzestupu hospodářství v další etapě. Všechny podstatné stránky tohoto procesu zahrnuje Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství po roce 1980. Je nejen prostředkem k důslednému uskutečňování přijatých úkolů, ale zároveň zdrojem efektivnějších způsobů a forem rozvoje každodenního úsilí, měřítkem přísnějšího hodnocení výsledků.

Přihlížíme-li ke všem okolnostem, o kterých jsem se zmínil, má značnou důležitost dosažená vyrovnanost státního rozpočtu. V zájmu objektivního poznání situace je třeba přiznat, že jsme toho docílili poněkud v jiné struktuře, než bylo původně plánováno. Dovolte mi několik údajů. Příjmy státního rozpočtu ČSR dosáhly částky 122 miliardy 970 milionů korun. Ve srovnání s rokem 1978 vzrostly o 3 mld 180 mil. Kčs, ale proti schválenému rozpočtu byly nižší o 166 mil. Kčs. Vlastní příjmy dosáhly 101,4 %. Nesplnění celkových příjmů bylo ovlivněno nižší dotací z federálního rozpočtu, která je dána zejména úpravou plánu zahraničního obchodu a investiční výstavby.

Výdaje státního rozpočtu činily 122 mld 950 mil. Kčs, ve srovnání s předchozím rokem se zvýšily o 3 miliardy 190 mil. Kčs. Jejich rozpočtovaný objem nebyl splněn o 184 miliónů Kčs a došlo zároveň k některým odchylkám ve skladbě. Výrazné nečerpání se projevilo zvláště u dotací na investiční výstavbu národním výborům. Tyto prostředky byly ovšem ušetřeny jenom proto, že se nepodařilo uskutečnit některé z uvažovaných záměrů. To na jedné straně. Na druhé straně byly překročeny neinvestiční výdaje rozpočtových a příspěvkových organizací. Projevily se především vyšší výdaje na sociální zabezpečení jako důsledky úprav provedených během roku.

Při výkladu ke státnímu závěrečnému účtu nelze jistě opomenout podstatnou, i když možná na první pohled samozřejmou skutečnost, že finanční hospodaření je odrazem ekonomických tendencí v širším pojetí, projevem úrovně řízení. Problematika celkové vyrovnanosti státního rozpočtu v současném i perspektivním zaměření bezprostředně souvisí s přechodem k intenzivnímu stupni hospodářského rozvoje. Na přírůstku zisku se podílely intenzivní faktory pouze z 34 %, zatímco 6. pětiletka předpokládala jejich podíl více jak 50 %. Oprávněně je proto kladen důraz na zrychlení tohoto procesu. Jde však také o další a velmi závažné otázky, o vyšší náročnost, efektivnost, růst výkonnosti národního hospodářství. Vynaložená snaha dosud nepřinesla ty výsledky, s nimiž jsme počítali a neodpovídá ani našim možnostem ani potřebám budování vyspělé socialistické společnosti. Mnozí vedoucí pracovníci v obecné rovině uznávají nezbytnost prosazování těchto zásad, ale jejich každodenní činnost je často poplatná minulosti. Naprosto otevřeně je však třeba říci, že další postup kupředu je založen na dokonalejších metodách a formách práce, na důslednosti, s níž princip efektivního hospodaření dovedeme do podmínek každého podniku, závodu i pracoviště.

Chtěl bych připomenout slova předsedy naší vlády s. Korčáka, který při oslavách 32. výročí Vítězného února uvedl - cituji: "že úroveň chápání nových podmínek, schopnost vyvozovat z nich praktické závěry a aktivně je ovlivňovat zatím neodpovídá naléhavosti současné situace". Na základě těchto podnětů budeme postupně vytvářet lepší předpoklady k tomu, aby v souladu s ekonomickými, politickými i společenskými požadavky se rozvíjely činorodé přístupy kolektivů i jednotlivců ke svěřeným povinnostem. Významně nám v tom pomáhají provedené analýzy, zkušenosti jednotlivých orgánů a v neposlední řadě poznatky obsažené ve státním závěrečném účtu.

Zvláštní pozornost zasluhuje fakt, že jsme v roce 1979 nedosáhli plánované efektivnosti podnikové sféry. To se vzápětí projevilo v nesplnění plánu tvorby zisku, kde chybí 1 miliarda 100 miliónů Kčs, tj. 3,2 %. Místo uvažovaného snížení celkových nákladů o 0,72 % bylo ve skutečnosti docíleno jen 0,16 %. Za čtyři roky 6. pětiletky se překračování nákladů na výrobu promítlo do téměř devítimiliardového výpadku ve tvorbě zisku. Pro srovnání mohu uvést, že za tuto částku bychom např. postavili 42 000 bytů včetně technické a občanské vybavenosti, nebo vybudovali 22 průměrně velkých okresních nemocnic. Starosti nám dělal vývoj mzdových nákladů. Nezastíráme, že do určité míry byl ovlivněn působením nepříznivých povětrnostních podmínek na počátku roku. Tato okolnost svým charakterem objektivní se ale nemůže stát přijatelnou omluvou pro to, aby byl porušován základní ekonomický vztah, spočívající v závislosti zvyšování mezd na růstu produktivity práce. Další pokračování těchto tendencí by mohlo vážně ohrozit ekonomickou stabilitu. Potřebné ekonomické proporce jsou také na tomto úseku v pravém slova smyslu kategorickým požadavkem pro odpovědné pracovníky na všech stupních řízení.

Značnou pozornost jsme v roce, který uplynul, věnovali materiálovým nákladům. Hodnotíme-li dosažené výsledky, můžeme říci, že jsme zde se nejvíce přiblížili vytyčeným záměrům. Proti předchozímu období se téměř ve všech resortech spotřeba materiálu relativně zlepšila. Nejvýraznějších úspor bylo docíleno v odvětví chemického průmyslu. Mohu jmenovat např. České závody gumárenské a plastikářské v Gottwaldově a v odvětví spotřebního průmyslu, kde mohou být příkladem podniky Oděvní průmysl Prostějov a Vlnařský průmysl Brno. Bylo by však málo prozíravé tento pokrok absolutizovat, když v porovnání s předpoklady pětiletky stále nedosahujeme stanoveného snížení. Nejhůře si vedly v resortech ministerstva stavebnictví a ministerstva zemědělství a výživy ČSR. Netajíme se tím, že chceme dospět k takové úrovni materiálové, surovinové a energetické náročnosti, která by nás zařadila mezi světovou špičku. Je to cíl, který rozhodně není snadný, ale už jsou známy cesty, jež k němu vedou. Směřují k vědeckotechnickému rozvoji, promyšlenému uskutečňování racionalizačních programů, ke zkvalitňování konstrukce, technologie a projekce, ke zdokonalování norem spotřeby materiálu, paliv a energie i k aktivnímu pochopení těch opatření, která rychle přinášejí potřebný efekt.  

Obecně jde o to, abychom se důsledněji věnovali - a Soubor opatření k tomu poskytuje dostatek námětů - prohlubování organizátorské a řídící práce. Svědectvím toho, že se v této souvislosti máme nad čím zamýšlet, jsou finanční náklady a jejich vývoj zvláště u pokut, penále, mank a škod. Jsou značné a navíc, žel, jenom potvrzují mnohokrát kritizované nepořádky v odběratelsko-dodavatelských vztazích, v péči o národní majetek a v dodržování pracovní kázně. Rozhodně se nemůžeme smířit s tím, aby tyto projevy snižovaly celkovou účinnost reprodukčního procesu. Mám-li být konkrétní - tak např. ve VHJ Sklo Union Teplice činily pokuty a penále téměř polovinu z celkového nesplnění plánu zisku.

Na úroveň efektivnosti a tvorbu zdrojů v roce 1979 zapůsobil vývoj kvalitativních ukazatelů v zemědělsko-potravinářském komplexu a ve stavebnictví.

Na zhoršených výsledcích v zemědělství, jak už bylo naznačeno, se bezpochyby významně podílely nepříznivé povětrnostní podmínky. Mohu říci, že jsme zaznamenali pokles rostlinné výroby a tím i zaostávání živočišné produkce.

Bylo by ovšem krajním zjednodušením spojovat efektivnost v tomto odvětví pouze s objektivními vlivy. Podrobná analýza problémů, k níž přistoupilo 13. zasedání ústředního výboru strany, poukázala na dlouhodobější obtíže v organizaci a řízení zemědělské výroby, ve využívání půdního fondu, základních a oběžných prostředků, pracovních sil, v nedůsledně prosazované intenzifikaci zemědělské výroby. Už jsem se několikrát zmínil o přetrvávajících rozdílech mezi jednotlivými organizacemi, okresy i kraji. Sotva se dá vyložit různorodými přírodními podmínkami skutečnost, že hrubá zemědělská produkce na 1 ha zemědělské půdy ve Východočeském kraji je vyšší téměř o 600 Kčs než v kraji Středočeském a o více jak 900 Kčs než v kraji Severomoravském.

Při charakteristice období, které je za námi, nemůžeme opomenout, že ani tak důležitý resort, jakým je stavebnictví, se nevyrovnal s plánem. Jako jediné vysvětlení nelze přijmout mnohokrát citované složité vlivy z počátku roku. Zkušenosti prokazují, že podstata tohoto neúspěchu spočívá v rovině organizátorské a řídící činnosti.

I vy se ve svých poslaneckých funkcích bezpochyby setkáváte s neuspokojivým využíváním drahých strojů a zařízení, pracovní doby zaměstnanců, s nešvary v dodavatelsko-odběratelských vztazích, s nehospodárností ve spotřebě materiálu a stavebních dílců apod. Otevřeně třeba přiznat, že většina stavebních organizací se ani v nejpříznivějším letním období nedopracovala ke zrovnoměrnění stavební výroby. Plným právem poukazujeme na vysokou politickou, ekonomickou i společenskou odpovědnost řídících pracovníků, na jejich povinnost všestranněji zabezpečovat závěry 6. zasedání ÚV KSČ. Jejich svědomitý, obětavý a nekompromisní přístup k úkolům se za všech okolností bude setkávat s plnou podporou české vlády.

Na rozvoj ekonomiky a životní úrovně, na zvyšování efektivnosti výrazně působí investiční výstavba a reprodukce základních fondů. Není žádným tajemstvím, že do této oblasti plyne značná část společenských zdrojů. Podíl investic na užitém národním důchodu se v ČSR trvale pohybuje zhruba na třicetiprocentní úrovni. Vybudovali jsme objekty, které důstojně reprezentují naši epochu a právem na ně můžeme být hrdi. Patří mezi ně Petrochemie Záluží a Severočeské papírny Štětí, Metro a dálnice, Severní a Jižní město v Praze, nová oddělení jeslí a tisíce mateřských škol. Řadí se k nim desítky a stovky dalších akcí.

Směrnice pro šestou pětiletku, přijatá na XV. sjezdu strany, orientovala všechny články hospodářského řízení na efektivní a hospodárné využívání investičních prostředků. Její praktické prosazování dosud ale neodpovídá stanoveným požadavkům. V roce 1979 byl plán investiční výstavby sice splněn, zlepšili jsme také uskutečňování závazných úkolů a centrálně posuzovaných staveb, avšak v řešení vleklých problémů investiční výstavby jsme jen málo pokročili. Proti roku 1978 se u staveb nad 2 mil. Kčs zvýšil na území ČSR zůstatek rozpočtových nákladů zhruba o 11 mld Kčs. Jinými slovy - rozestavěnost dále stoupá.

Přitom zvyšování rozpočtových nákladů, které je jevem více než častým, není zpravidla spjato s vyššími parametry. Naopak kapacity uváděné do provozu často nedosahují projektovaných technicko-ekonomických ukazatelů.

Do roku 1980 jsme vstoupili s energickým rozhodnutím snížit rozsah nově zahajovaných staveb o 20 %. Život prokazuje, že tento postup byl plně opodstatněný a naprosto správný. Větší pozornost musíme věnovat dovezeným strojům a zařízením a jejich uvádění do provozu ve stanovených lhůtách. Jeden ze způsobů nezbytného řešení spočívá mimo jiné v nově zavedeném penále, které představuje až 10 % pořizovací ceny.

Má-li tato snaha přinést odpovídající zlepšení investiční výstavby, je nezbytné, aby nacházela aktivní podporu u všech členů investičního procesu - investorů, projektantů, dodavatelů stavební a technologické části, aby se projevila v úrovni předkládaných expertíz. To zvyšuje nároky na plnění všech povinností a úkolů v procesu reprodukce základních fondů, předpokládá vymýcení subjektivismu v nárocích na investice, zavedení pořádku do využívání kapacit a vede k tomu, abychom důrazněji likvidovali zastaralé výrobní fondy. Nemůžeme si dovolit, aby tyto úkoly zásadní povahy byly chápány jako nezávazné, jako výhledové a byla podceňována konkrétní odpovědnost za jejich splnění. Budeme důsledně trvat na tom, aby byly všestranně zajišťovány a vyvozován přísný postih tam, kde přístupy neodpovídají naléhavosti problematiky.

Na posledních zasedáních ústředního výboru strany byla mimořádná pozornost věnována otázkám vědeckotechnického rozvoje. Byla provedena nejen hluboká analýza situace, ale stanoveny též nejbližší i perspektivní záměry. Třeba říci, že ani v podmínkách České socialistické republiky tento nenahraditelný intenzifikační faktor dosud nezaujímá takové postavení, jaké mu právem náleží. Na jeho financování jsme v roce 1979 vynaložili jen ze státního rozpočtu ČSR více než půldruhé miliardy Kčs. Podíl národního důchodu, jenž je věnován v České socialistické republice na vědeckotechnický rozvoj, patří mezi nejvyšší na světě. Zákonitě tedy vzniká otázka, zda tyto prostředky přinášejí dostatečný společenský efekt.

Ve zprávě předsednictva strany na 15. zasedání ÚV KSČ se říká: Cituji: "dosažené výsledky zdaleka neodpovídají potřebám a možnostem, které naše věda a výzkum mají. Právem se požaduje efektivnost práce od naší vědeckovýzkumné základny."

Rozvoj vědy a techniky je naší vládou cílevědomě podporován. Dbáme o to, aby se komplexněji a náročněji sledovalo jeho účinnější využívání, aby inovace, modernizace, zvyšování technické úrovně výrobků, růst společenské produktivity práce prostupovaly každodenními výsledky podniků a jednáním řídících pracovníků. Přidat musí jak vlastní výzkumná a vývojová základna, tak i odvětvové hospodářské resorty a předvýrobní útvary v podnikové sféře. Nemůžeme ztrácet ze zřetele ani politický dosah tohoto souhrnu úkolů, jeho poslání v třídním zápase socialismu s kapitalismem.