Úterý 3. dubna 1979

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, děkuji vládě a osobně ministru soudruhu Vondruškovi za projev přednesený před plénem ČNR.

Nyní dávám slovo společné zpravodajce poslankyni ing. Marii Smolíkové, aby přednesla zprávu o závěrech výborů k dané problematice.

Zpravodajka poslankyně ing. Marie Smolíková: Vážená Česká národní rado, vážení hosté! V socialismu je péče o výchovu člověka nedílnou součástí úsilí zabezpečit trvalý rozvoj společnosti a růst blahobytu, který vytvářejí lidé svou prací a aktivní účastí na politickém životě. Tím se náš společenský řád zásadně liší od kapitalistického.

Zatímco imperialismus vytváří z hlediska mladé generace dvě základní nelidské hrozby - války a masovou nezaměstnanost mladých lidí po vyučení nebo absolvování škol, socialismus nejen zpřístupnil školu jako základní vzdělávací článek všem vrstvám obyvatelstva, ale současně vytvořil základní předpoklady k tomu, aby škola v úzkém sepětí se životem světonázorově, odborně a morálně připravovala mladou generaci na úspěšné zvládání stále náročnějších úkolů socialistické výstavby. Máme zájem i povinnost dát mládeži co nejlepší politický, intelektuální, citový a charakterový základ pro celý život, naučit mladé lidi poctivě pracovat, žít zdravě a bohatě, nacházet uspokojení v tvořivé činnosti pro společnost, čerpat moudrost a sílu z jejich pokrokových tradic.

Naše socialistická jednotná škola prokázala celým svým dosavadním vývojem své nesporné přednosti a přinesla velké úspěchy. Za uplynulých třicet let se zdvojnásobil počet studující mládeže na gymnáziích a středních školách, široce se rozvinula sít základních škol i škol mateřských. Svou kapacitu znásobily družiny mládeže, počet dětí stravovaných ve školních jídelnách dosáhl 1,4 miliónu, byly vytvořeny podmínky pro rozvoj zájmové činnosti dětí a mladých lidí a rozvinuty další formy mimoškolní pedagogické práce.

Všechny tyto úspěchy jsou výsledkem péče, kterou náš socialistický stát v souladu s realizací ekonomicko-sociálního programu věnuje výchově a vzdělávání občanů. Československá výchovně vzdělávací soustava zakotvená v souboru zákonů, které v minulém roce schválily zákonodárné sbory, vychází z dosažených výsledků našeho školství a svým obsahem je v souladu s potřebami rozvinuté socialistické společnosti. Jejím určujícím znakem je další prohloubení demokratického charakteru, spočívající v podstatném rozšíření dostupnosti středního vzdělání pro většinu mladých lidí. V této souvislosti dochází k pronikavým změnám zejména v učňovském školství. Ve svém souhrnu sledují tyto změny soustavné zvyšování kvalifikovanosti a vzdělanosti dělnické třídy v souladu se změnami charakteru práce, které vyplývají z vědeckotechnického pokroku.

Jsme si plně vědomi, že dělnická třída, vedená komunistickou stranou, má rozhodující úlohu jak při revoluční změně společenského zřízení, tak při výstavbě socialistické a komunistické společnosti.

Z tohoto hlediska přistupujeme k dnešnímu jednání. Cílem je porovnat současný stav a rozvoj učňovského školství se záměry politiky naší komunistické strany a soustředit pozornost na plnění úkolů, které je třeba v současné době i perspektivně zabezpečit.

Stručně řečeno, jde o to, aby ve všech odvětvích národního hospodářství byly úspěšně realizovány záměry obsahové i organizační přestavby přípravy mládeže pro dělnická povolání.

Uskutečňování přestavby učňovského školství není a nemůže být jen záležitostí resortu školství, ale je zájmem a úkolem celé naší společnosti. Odpovědnost za její realizaci mají všechny příslušné ústřední orgány, závody, podniky, výrobně hospodářské jednotky, národní výbory a společenské organizace.

Přípravě dnešního jednání České národní rady byla věnována velká pozornost a podílely se na ní všechny výbory a stálá pracovní skupina předsednictva České národní rady pro otázky mládeže, tělovýchovy a sportu. Mnoho cenných poznatků, informací a podnětů bylo získáno při individuálních a skupinových průzkumech poslanců, při pohovorech s funkcionáři závodů, společenských organizací a národních výborů a zejména na besedách s výchovnými pracovníky a s učni v učilištích, kteří se vyjadřovali k různým otázkám přípravy mládeže pro dělnická povolání až s překvapivým smyslem pro společenskou odpovědnost.

Výbory České národní rady si ověřovaly stav realizace přestavby učňovského školství v jednotlivých odvětvích národního hospodářství, a to jak v resortech řízených vládou České socialistické republiky a v hospodářství řízeném národními výbory, tak v oblasti federálně řízených podniků. Věnovaly přitom pozornost vytváření materiálně technických, kádrových, kvalifikačních a obsahových předpokladů realizace výchovně vzdělávací soustavy.

Můžeme konstatovat, že nová koncepce přípravy mládeže pro dělnická povolání odpovídá objektivním potřebám rozvoje národního hospodářství, setkává se s příznivým ohlasem učňů, rodičů, pedagogů i odpovědných hospodářských pracovníků a celé naší veřejnosti. Pozitivním rysem je - i když dosud ne vždy stejně intenzívní - podpora a zájem podniků, odborových a mládežnických organizací postupně zlepšovat s využitím všech dostupných možností podmínky přípravy mládeže pro dělnická povolání.

Ministerstva, střední články řízení - výrobně hospodářské jednotky, krajské národní výbory i podniky si při současných omezených zdrojích pracovních sil stále více uvědomují význam výchovy mládeže pro dělnická povolání. Projevuje se to zejména ve zpracovaných záměrech postupného budování sítě středních odborných učilišť, jejich materiálního zabezpečení a kádrového vybavení a ve vytváření podmínek pro uplatnění získané kvalifikace mladých dělníků v praxi. Jsou však i závody, které přípravu učňovského dorostu dosud nedoceňují a neuvědomují si, že cílevědomá péče o učňovský dorost je základním předpokladem perspektivní stabilizace kádrů a tím i úspěšného plnění výrobních úkolů. Na to je třeba myslet i při zařazování vyučených dělníků do výrobního procesu. Velmi dobré zkušenosti jsou se zařazováním mladých dělníků do kolektivů, které jsou na dobré politické, morální a pracovní úrovni, významná úloha přitom připadá brigádám socialistické práce a patronátům předních dělníků. Nemělo by se zapomínat, že morální a charakterový profil člověka se dotváří v produktivní práci. Velkou společenskou odpovědnost za realizaci dokumentu o dalším rozvoji výchovně vzdělávací soustavy mají národní výbory. Přesvědčili jsme se, že národní výbory přistupují k přestavbě učňovského školství, zvláště k vytváření sítě středních odborných učilišť, s plnou odpovědností. Sledují přitom jak pomoc podnikům a závodům při zabezpečování výrobních úkolů, tak respektování územních zájmů v souladu s národohospodářskými úkoly resortů a se zájmy obyvatelstva.

K vyřešení čeká národní výbory řada problémů v přípravě učňovského dorostu zejména v odvětvích, která bezprostředně řídí a kde dosud přetrvává individuální forma odborné výchovy. Vždyť např. v místním hospodářství řízeném národními výbory je dosud více jak třetina učňů připravována na své budoucí povolání individuální formou odborné výchovy.

Nové pojetí učňovského školství, v němž jsou střední odborná učiliště plnoprávnými středními školami, vyžaduje odpovídající kvalifikaci pedagogických pracovníků. Při besedách a návštěvách učilišť jsme měli nejednu možnost se přesvědčit, že zejména mezi mistry odborné výchovy je řada vynikajících odborníků s velkou praxí, pedagogickými schopnostmi a vysokou morální úrovní, kteří pro tyto své vlastnosti mají také u učňů odpovídající vážnost a úctu. Vysoká náročnost práce na středních odborných učilištích ovšem vyžaduje, aby mistři odborné výchovy měli také odpovídající pedagogickou kvalifikaci. Nižší kvalifikace je rovněž mezi vychovateli a plnou kvalifikovanost nemají ani všichni učitelé. Zde připadá významný úkol příslušným ústředním orgánům a národním výborům, aby zabezpečovaly odpovídající kvalifikační úroveň pedagogických pracovníků pro střední odborná učiliště.

Postupná, etapovitá realizace československé výchovně vzdělávací soustavy je spojena s řadou organizačních i věcných problémů, o některých se také velmi otevřeně hovořilo na besedách s učni a mladými dělníky. Plynulý a harmonogramem stanovený postup realizace této soustavy na úseku učňovského školství vyžaduje urychlené vydání příslušných prováděcích předpisů a prohlubující řízení středních odborných učilišť, zejména důsledným prosazováním plnění úkolů svěřených středním článkům řízení. Současně je třeba, aby se ústřední orgány aktivně podílely na vypracování nových učebních textů pro obory spadající do jejich působnosti. Naléhavá je i potřeba urychleného vydávání učebnic pro nově koncipované učební obory, jakož i modernizace strojního zařízení učňovských dílen a vybavování středních odborných učilišť moderními učebními pomůckami. Pozornost je třeba rovněž věnovat materiálně technickému vybavení domovů mládeže pro učně. Naše jednání by se také mělo stát podnětem, aby orgány odpovědné za přípravu mládeže pro dělnická povolání spolu se zainteresovanými společenskými organizacemi Národní fronty rozvinuly v přímém styku s mladými lidmi potřebné úsilí za odstranění nedostatků a překážek přestavby učňovského školství.

Nedílnou součástí výchovného systému je pracovní výchova a výchova k volbě povolání. Zde významnou úlohu mají též sdělovací prostředky. Jejich dosavadní práci na tomto úseku oceňujeme. Je jen třeba, aby tuto záslužnou činnost dále prohlubovaly, aby plnila stále významnější úlohu při propagaci dělnických povolání.

Při formování profilu naší mládeže má mimořádný význam, jak využívá svého volného času. V kapitalistických státech existovala pro velkou část dělníků jen dřina a převažovaly vážné existenční starosti o sebe a rodinu. Dělník využíval volného času převážně k pasivnímu odpočinku a k nejnutnější obnově fyzických sil. Naproti tomu v socialistické společnosti volný čas slouží k všestrannému rozvoji osobnosti, ke vzdělání, k plnění společenských funkcí, k upevňování soudružských vztahů, k rozvoji fyzických i intelektuálních sil. Podle V. I. Lenina slouží volný čas k oddechu, k osobnímu rozvoji, k využívání práv člověka jako člena rodiny, jako občana. Volný čas tak vystupuje jako významný společenský faktor a zejména u mládeže včetně učňů je způsob jeho využití mimořádně důležitý. Výchovné pracovníky a společenské organizace musí proto zajímat vše, co se týká využití volného času mládeže. Významná úloha zde připadá Revolučnímu odborovému hnutí, Socialistickému svazu mládeže, Svazarmu, Československému svazu tělesné výchovy i dalším společenským organizacím. Žádná společenská organizace na závodech i mimo ně by neměla ve svém programu zapomínat na práci s mládeží. Vždyť právě společenské organizace rozsahem i obsahem své činnosti mají nejlepší možnosti zainteresovat mladé lidi a působit tak na vytváření jejich společenského uvědomění.

Vážené soudružky a soudruzi! Přicházím k závěru své zpravodajské zprávy, ve které jsem se pokusila naznačit alespoň některé hlavní problémy spojené s přestavbou učňovského školství.

Naši snahou je, aby celé naše jednání o tak závažné problematice jako je další rozvoj učňovského školství, bylo pro vládu České socialistické republiky, ministerstvo školství ČSR i další ústřední orgány státní správy, pro národní výbory, hospodářské a společenské organizace podnětné a přispělo k jejich úsilí o další zlepšování podmínek pro přípravu mládeže pro dělnická povolání.

Soudružky a soudruzi, úkoly, které souvisejí s přestavbou učňovského školství v rámci programu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy, jsou velmi náročné. Máme však všechny předpoklady k tomu, abychom péči o mládež, o její výchovu a vzdělání nadále úspěšně rozvíjeli. Naše mládež je zdravá, vyrůstá v podmínkách stále rostoucí životní úrovně, má přístup k všeobecnému i odbornému vzdělání, nemusí se obávat nejisté životní perspektivy a nezaměstnanosti, jako je v kapitalistických státech.

Základní podmínkou pro úspěch v tomto našem úsilí je zachování a upevnění míru a solidarita mírových a pokrokových sil v boji proti nejreakčnějším silám.

Proto se v dnešním světě nemůžeme soustředit jen na své problémy, věnovat svou pozornost a aktivitu jen dalšímu rozvoji podmínek spokojeného života našich pracujících. Musíme vidět z hlediska socialistické, lidské solidarity také problémy mimo náš socialistický svět, pomáhat našim přátelům v rozvojových zemích, které vykročily na cestu pokrokového, nekapitalistického vývoje.

Chceme-li dále prohloubit všestrannou péči o mládež vůbec a dělnickou mládež zvlášť, připravit ji ještě lépe pro život a práci v naší socialistické společnosti s využitím všech pozitivních zkušeností z minulosti, je to jen novým dokladem vysoké humánnosti socialistického zřízení a cílevědomého úsilí naší komunistické strany pokračovat v nastoupené cestě budování rozvinuté socialistické společnosti, schopné uspokojovat stále rostoucí potřeby jejích občanů, zabezpečit všechna základní práva člověka. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni ing. Smolíkové za zprávu. O slovo se přihlásil ministr práce a sociálních věcí ČSR dr. Emilian Hamerník. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČSR RSDr. Emilian Hamerník: Soudružky a soudruzi poslanci! Hlavním zdrojem reprodukce pracovníků je mládež, která vychází ze základních škol, z osmých a devátých tříd. Její rozmístění v souladu s potřebami rozvoje naší ekonomiky a s požadavky technické revoluce je významnou - říkám otevřeně - ne jednoduchou součástí plánovitého zvyšování kvalifikace pracujících. Základními nástroji pro řízení těchto procesů jsou plán potřeby kvalifikovaných pracovníků a plán rozdělení a náboru dorostu.

Pětiletý plán potřeby kvalifikovaných pracovníků vychází z celkových zdrojů pracovních sil a přihlíží k objektivním potřebám počtu kvalifikovaných pracovníků pro jednotlivá odvětví národního hospodářství.

Při sestavování návrhu pětiletého plánu se vychází z analýzy dosavadního celkového vývoje kvalifikační struktury pracovníků v produktivním věku, z koncepce rozvoje národního hospodářství a ze záměrů ve zvyšování úrovně vzdělání obyvatelstva. Toto vše se zároveň konfrontuje s požadavky a s předpoklady resortů. Resorty zdůvodňují své záměry rozborem dosažené kvalifikační struktury a věkovou skladbou pracovníků v jednotlivých kategoriích, včetně předpokládaných přirozených odchodů pracovníků do důchodu. U pracovníků dělnických kategorií předkládají resorty i doklady o celkových počtech vyučených v oboru nebo v příbuzném oboru, ve kterém pracují.

Všechny podklady o potřebě kvalifikovaných pracovníků zpracovávají resorty také v oblastním průřezu, a to proto, aby návrh pětiletého plánu mohl být vypracován v souladu se zdroji pracovních sil a možnostmi rozvoje výrobních sil v jednotlivých krajích.

Takto zpracovaný pětiletý plán potřeby kvalifikovaných pracovníků se upřesňuje v ročních plánech, ve kterých je možné korigovat, případně zohledňovat změny, které přináší praxe.

V diskusích s hospodářskými pracovníky závodů se někdy přednášejí požadavky, aby se plánem kvalifikovaných pracovníků zabezpečila příprava odborníků pro každou jednotlivou dílčí profesi. Není to nic neznámého a nového, tyto požadavky, dokonce jsme si to v minulosti ve státních pracovních zálohách vyzkoušeli. Spolu s ministerstvem školství zastávám názor, že tato doba je za námi a že je potřeba rozšiřovat odborný profil vyučenců a jejich odbornost dotvářet tak v průběhu jejich zaměstnání. A to tím více, že s ohledem na vědecko-technický rozvoj bude muset většina vyučenců vícekrát za život přizpůsobovat svou kvalifikaci novým potřebám.

Občas vyslechneme také kritiku, soudružky a soudruzi poslanci, že plán přípravy kvalifikovaných pracovníků a plán rozmístění a náboru dorostu nezabezpečují oprávněné potřeby toho, či onoho resortu. To však není vina plánu, ale důsledek demografické situace v naší České socialistické republice. V 6. pětiletce a ještě v dalších letech až do roku 1980 končí povinnou školní docházku početně velmi slabé populační ročníky ze 60. let. A to musíme brát jako objektivní skutečnost. Tím více záleží na tom, aby se omezené zdroje dorostu rozmístily dobře, aby se zabezpečil nábor dorostu do učebních míst, protože jeho prostřednictvím dochází k reprodukci kvalifikované dělnické práce.

Posláním přípravy v učebním oboru je vychovat pro naši společnost třídně uvědomělé, ideově vyspělé a zdatné dělníky všech profesí, kteří budou ovládat nejnovější techniku a pokrokové pracovní a technologické postupy. Proto mládež v učebním oboru získává vedle praktického a teoretického odborného vzdělání i hluboké všeobecné znalosti.

Systém přípravy pro dělnická povolání proto chápeme jako záležitost reprodukce kvalifikované pracovní síly, ale také v jejích širších společenských souvislostech, jako cestu k dalšímu zvyšování úrovně vzdělání dělnické třídy.

Při rozmisťování dorostu respektujeme svobodnou volbu povolání, samozřejmě v rámci možností a potřeb rozvoje socialistické společnosti. Rozmísťovací proces není a nebude direktivní ani donucovací. Nenařizujeme a nebudeme nařizovat, co který žák má po skončení školní docházky dělat, zda má jít na výběrovou školu, do učebního či pracovního místa a na jakou profesi. Když říkám, že v naší socialistické společnosti je svobodná volba povolání, znamená to zároveň, že na druhé straně se snažíme poradenskou a náborovou činností působit k tomu, aby mladí lidé - chlapci a děvčata - nastupovali do učebních poměrů, které z hlediska potřeb rozvoje národního hospodářství mají prioritu. Proto také mají učňové v těchto prioritních učebních oborech řadu výhod, jako bezplatné ubytování, bezplatné stravování, ošacení, placené jízdy k návštěvám rodičů, vyšší odměny v přípravném období a v období odborného výcviku a podobně.

Výsledky rozmístění dorostu v roce 1978 ukazují, že se tyto společenské záměry daří plnit: 40 % mládeže ze základních škol přešlo na výběrově školy, téměř 56 % nastoupilo do učebních míst. Splnili jsme úkoly získat mládež do učebních oborů v nejdůležitějších odvětvích národního hospodářství - i do hornictví, hutnictví, těžkého strojírenství, zemědělství, stavebnictví, železniční dopravy.

Dá se tedy říci, že u většiny rodičů je příznivá atmosféra, pozitivní porozumění pro dynamický rozvoj naší společnosti i v reprodukci kvalifikovaných kádrů. Tím nechci věci a situaci absolutizovat a idealizovat. Jsou rodiče a i mladí lidé, kteří nejsou ve svých představách a požadavcích uspokojeni a přicházejí se stížnostmi a někdy i oprávněnými. V některých organizacích se výchově učňovského dorostu nepřikládá onen vyšší společenský význam, to je vychovávat vysoce kvalifikované a vzdělané příslušníky dělnické třídy. Učeň je pro ně především pracovníkem, který později nahradí jiného pracovníka; někdy dokonce se můžeme setkat i s takovými názory, že jakékoliv další starosti o učňovský dorost jsou zbytečným přepychem.

Je pravda, soudružky a soudruzi, že takovéto postoje a názory jsou výjimkou, ale je třeba o nich vědět a snažit se nalézt příčiny těchto extrémních názorů na péči o dělnický dorost a napravovat je. Přestavba výchovně vzdělávací soustavy chápe přípravu kvalifikovaného pracovníka jako celoživotní proces dalšího vzdělávání a formování osobnosti člověka. Nejvyšší změny probíhají právě při postupném zkvalitňování přípravy mládeže pro dělnická povolání, i ve výchově a vzdělávání dospělých.

V přípravě dělnické mládeže se vytvářejí takové podmínky, které umožní učňům získat hluboké všeobecné, politické a rozsáhlé odborné vzdělání. Jejich příprava se stane společensky rovnocennou s ostatními středními školami. Posílení všeobecně vzdělávací složky sleduje zkvalitnit znalosti potřebné pro pokračování v dalším studiu, protože přímo v systému přípravy mládeže pro dělnická povolání bude mít stále větší počet učňů možnost získat úplné střední vzdělání s maturitou.

Celý systém vzdělávání dělnické mládeže má vytvořit předpoklady k tomu, aby se mladí dělníci dokázali rychleji přizpůsobit změnám, které přináší rozvoj výrobních sil a současně jim také otevírá cestu k dalšímu vysokoškolskému vzdělání jako absolventům středních škol.

Dovolte mi, abych v závěru svého vystoupení konstatoval,

- že dosavadní způsob plánování potřeby kvalifikovaných pracovníků

a způsob rozmisťování mládeže se osvědčil. Plánovací metodika je dostatečně pružná k potřebám a změnám v systému řízení národního hospodářství a ke změnám ve školské soustavě;

- že hlavní záměry plánu přípravy kvalifikovaných pracovníků se dodržují a že to vytváří podmínky pro zabezpečení potřebné kvalifikační struktury zaměstnanosti v národním hospodářství a i podmínky pro další růst vzdělanosti českého národa;

- že péče a pozornost, kterou věnují orgány Komunistické strany Československa, zastupitelské orgány, federální vláda i národní vlády, národní výbory a orgány společenských organizací přípravě mládeže pro dělnická povolání jsou jedním z nevyvratitelných důkazů o významném přínosu Československé socialistické republiky k Mezinárodnímu roku dítěte. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji ministru Hamerníkovi za jeho projev. O slovo se přihlásil ministr zdravotnictví prof. dr. Jaroslav Prokopec. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví ČSR prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc.: Vážené předsednictvo, vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, k zajištění jednoho z nejvážnějších úkolů našeho výchovně vzdělávacího systému - přípravě mládeže na dělnická povolání, jemuž věnujete dnešní jednání, se hlásíme i my, čeští lékaři a zdravotničtí pracovníci. Jsme si vědomi své úlohy a odpovědnosti. Víme, že lidské zdraví je první a základní podmínkou toho, aby každý jedinec mohl plně rozvinout své tvořivé schopnosti, prohlubovat své vzdělání a zvyšovat kvalifikaci. Proto věnujeme soustavnou pozornost úkolu zdravotnické politiky XV. sjezdu Komunistické strany Československa, který ukládá využívat ve stále větší míře naší vyspělé péče o zdraví dětí a mládeže také v zájmu růstu kvality nových generací, pro jejich všestranný fyzický, duševní a kulturně sociální vývoj.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP