V druhé části svého vystoupení bych se chtěl zmínit o hospodaření organizací, řízených národními výbory.

Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti mohl konstatovat, že výsledky dosažené za léta 1976 a 1977 i očekávané plnění za rok 1978 jsou vcelku příznivé. Určité problémy jsou na úseku výkupu a úpravy druhotných surovin.

K výkyvům v plnění plánu v místním průmyslu a komunálních službách došlo jednak v důsledku nepřesnosti a bilancování vlivu komplexní přestavby velkoobchodních cen a dodatečných úprav cenově daňového režimu, jednak v důsledku nenaplnění plánu pracovníků.

V bytovém hospodářství je největším problémem, že plán počtu pracovníků zcela nekryje ani zajištění nových tepelných kapacit, tím méně pak vytváření dostatečných údržbářských čet. Důsledky jsou potom ve snižujícím se tempu při dohánění zpoždění v údržbě bytového fondu.

A tak je málo pravděpodobné, že prostředky, které jsou na výdaje na údržbu bytového fondu k dispozici, budou do konce pětiletky vůbec čerpány.

V jednotlivých úsecích místního hospodářství se situace nevyvíjí rovnoměrně. Zatímco v krajích Středočeském, Západočeském, Východočeském a v Praze budou úkoly služeb a prací pro obyvatelstvo v místním průmyslu za celou pětiletku splněny již letos, v kraji Středočeském chybí 28,3 %; v ukazateli tržby od obyvatelstva zbývá z pětiletkového úkolu již jen 6,9 % za všechny kraje. Ve službách a pracech pro obyvatelstvo bude Směrnice pětiletky splněna již letos. V tržbách od obyvatelstva je plnění ohroženo v kraji Středočeském a Severomoravském.

Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti se chce znovu k problematice hospodaření organizací řízených národními výbory vrátit až ministerstvo vnitra ČSR bude mít k dispozici podrobnou bilanci plnění úkolů v oblasti hlavních oborů služeb a prací pro obyvatelstvo, zajištění kapacit tepelného hospodářství a údržby bytového fondu a rozvoje veřejně prospěšných služeb.

Dovolte mi ještě poznámku k akci "Z", s jejímiž problémy se náš výbor nejčastěji setkává. Současný vývoj akce "Z" je předmětem pozornosti nejen národních výborů, ale i centrálních orgánů.

Proto jí byl věnován i poslední seminář poslanců České národní rady. Plán na rok 1979 i projekt na rok 1980 s ní i nadále počítají jako s významnou formou uplatnění iniciativy občanů a organizací. Není jistě sporu o tom, že i nadále bude potřeba, aby občané svépomocnými pracemi přispěli při budování různých objektů občanského vybavení obcí a měst, zvláště těch, které uspokojují naléhavé potřeby společnosti a těch, které bezprostředně působí ke zlepšení životního prostředí. Mám na mysli školská zařízení, jak jsem již o nich hovořil, zařízení pro zdravotní a sociální účely, pro zásobování vodou a zabezpečení její čistoty, rozvoj služeb apod.

Bylo zdůrazněno, že investiční akce "Z" je třeba ještě důrazněji zaměřovat na řešení celospolečenských potřeb, hlavně na péči o mladou generaci, prosazovat i zde principy efektivnosti, snižovat rozestavěnost, bojovat proti velikášství, respektovat účelnost, dodržovat relace podílu finančních nákladů k hodnotě díla na základě bezplatné práce brigádníků nejen na malých, ale i na větších stavbách.

Bylo by proto účelné, kdybychom i my, poslanci České národní rady, přispívali ve svých volebních obvodech k tomu, aby aktivita a iniciativa občanů byla orientována ve větší míře i na takové práce, které přinášejí celospolečenský efekt a lze je realizovat v neinvestiční sféře. Mám především na mysli oblast údržby zařízení všeho druhu ve správě národních výborů a jejich organizací, ale také péči o veřejnou zeleň a životní prostředí vůbec, protože právě zde je ještě mnoho co dělat. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Jiřímu Fleyberkovi, nyní předávám slovo poslanci Karlu Pařízkovi.

Poslanec Karel Pařízek: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi několik poznámek k problematice jakosti a technické úrovně výrobků, která se stále více dostává do středu pozornosti nejvyšších řídících orgánů, ale také obyvatelstva, protože si všichni uvědomujeme, o jak závažnou otázku jde při zabezpečování efektivnosti vývozu i při zabezpečování našeho vnitřního trhu, aby spotřebitelé byli spokojeni.

Pro efektivnost podniku, pro efektivnost zahraničního obchodu, pro uspokojování potřeb obyvatelstva vnitřním obchodem, a tudíž pro efektivnost celé ekonomiky je často rozhodující technická úroveň a kvalita výrobků, které musí tvořit organickou jednotu při hodnocení dokonalosti výrobků, jakých chceme mít co nejvíce.

Je mimo diskusi, že jedním z vážných faktorů, zhoršujících ekonomické výsledky, jsou ztráty vznikající nekvalitní výrobou. Na základě údajů Českého statistického úřadu se sice v roce 1977 v ČSR snížily ztráty ze zmetků a náklady na reklamace v ústředně řízených průmyslových podnicích asi o 250 miliónů Kčs, ale stále ještě dosahovaly horentní částky - téměř 1,3 miliardy Kčs. Přitom se však tyto položky vztažené na 1 milión Kčs výroby zboží ve strojírenství, v hutnictví železa, v chemii, textilním průmyslu a zejména v potravinářském průmyslu zvýšily.

Je třeba jen uvítat důležité opatření přijaté spolu s plánem na rok 1979, podle něhož se zpřísní kritéria pro postihování nekvalitní výroby. Napříště nebude do výkonů podniku započítávána ta část produkce, která bude odběrateli reklamována. To samozřejmě bude mít vliv na objem mzdových prostředků a na příděly do fondů hmotné stimulace. Toto opatření by mělo vyvolat zdokonalení řízení v podnicích i zlepšení výstupní a přejímací kontroly, je tlakem na dodržování technologických postupů i cestou k odstraňování nedbalosti ve výrobě a mělo by vést k tomu, aby se vadné výrobky nemohly dostat z podniku na prodejní pulty v obchodě, na zahraniční trhy ani do investiční výstavby, nebo jako subdodávky k finalizujícím podnikům.

Že toto opatření je nutné, ukazují údaje Českého statistického úřadu, podle nichž činila hodnota uznaných reklamací na 1 milión Kčs výroby zboží v roce 1977 téměř 11 000 Kčs, přičemž velmi vysoká byla ve strojírenství - přes 37 000 Kčs. Uznané reklamace u některých podniků, zejména strojírenských, dosahovaly až 40 i více procent hodnoty výroby zboží. Nejvíce vzrostly proti roku 1976 reklamace v potravinářském průmyslu; např. v jednom drůbežářském závodě činily téměř 12 % výroby zboží. Nejinak je tomu se zahraničními reklamacemi - v některých podnicích, převážně opět strojírenských, dosahovaly 30 až 40 % i více.

Je sice pravda, že náklady na reklamace se snížily, takže se snižovala závažnost reklamací, ale i tak jsou uvedené příklady varovné. Zřejmě by bylo žádoucí, aby se vedoucí pracovníci řady podniků, kde se reklamace vyskytují - neboť neslouží dobrému jménu podniku, ale škodí celé společnosti - šli podívat do podniků, kde problém reklamací neznají. A jistě by bylo ve prospěch věci, kdybychom se i my, poslanci, zajímali o to, jaká je situace pokud jde o náklady na zmetky a reklamace v podnicích v našich volebních obvodech. Jistě bychom tím přispěli k řešení těchto závažných otázek, snižujících efektivnost naší ekonomiky. Možná, že by bylo dobré využít k tomuto cíli podrobných údajů Českého statistického úřadu o jednotlivých podnicích, stejně jako údajů státních autorizovaných zkušeben, které lze rovněž získat podle podniků a výrobků v Českém statistickém úřadě nebo v Úřadě pro normalizaci a měření.

Zmínil jsem se již o tom, že dokonalý výrobek, s nímž můžeme obstát na zahraničním trhu, a který potřebujeme pro obohacení vnitřního obchodu a vůbec pro rozvoj našeho hospodářství, musí mít co nejvyšší technickou úroveň. Nelze zastírat, že mnohé naše výrobky tomuto kritériu nevyhovují. Na jedné straně dokážeme vyrábět výrobky na vysoké technické úrovni, které se i v tvrdé konkurenci na zahraničních trzích úspěšně prosazují, a které naši lidé velmi rádi kupují, ale na druhé straně se stále naše výroba nedokáže vyrovnat s úrovní jiných výrobků, které pochopitelně jsou zhodnocovány na trzích nevýhodně, pokud se je vůbec daří prodávat. O jak vysoké ztráty hodnot materiálových i vynaložené práce jde, není třeba zdůrazňovat.

Uvedu několik příkladů z praxe našich autorizovaných zkušeben z tohoto roku. Např. n. p. Bonex v Teplicích v Čechách je schopen vyrobit prvotřídní úplety na dámské svrchní ošacení zn. BONETA, které jsou módní a mají celkově velmi dobrý vzhled a jsou po právu zařazeny do I. stupně jakosti; jiný textilní podnik vyrábí pánskou oblekovou tkaninu, která má neuspokojivou stálost vybarvení a nevyhovuje československé státní normě a rovněž po právu byla zkušebnou zařazena se všemi ekonomickými důsledky do III. stupně jakosti.

Nebo jiný příklad: Závody Gustava Klimenta v Třebíči dokáží vyrábět lepenou usňovou celoroční vycházkovou dámskou obuv vynikajícího tvarového řešení, vysoké úrovně vyvzorování při vhodné volbě materiálu; její čtyři druhy byly zařazeny do I. stupně jakosti, kdežto čtyři druhy obuvi jiného podniku byly zkušebnou oceněny III. stupněm jakosti, protože má špatnou kompaktnost a nevyhovuje československé státní normě.

Nebo ještě jeden příklad: v n. p. Sigma Olomouc bylo zařazeno do I. stupně jakosti odstředivé radiální spirálové čerpadlo META, protože má progresívní koncepci i konstrukci a má optimální hmotnost vzhledem k výkonu; naproti tomu obdobné zařízení vyráběné v jiném podniku musela zkušebna zařadit do III. stupně jakosti pro velmi nízkou funkční přesnost, jež nevyhovuje československé státní normě.

Obdobných příkladů by bylo možné přinést celé stovky, možná tisíce. Je třeba si položit otázku, proč v jedněch podnicích dokážou vyrábět dokonalé výrobky a v jiných ne. Není přitom pochyb o tom, že i podniky, jejichž výrobky jsou oceňovány jako výborné, musely vynaložit veliké úsilí k tomu, aby tohoto výsledku dosáhly. Proč se stejným úsilím nepracují některé jiné podniky?

Kdybychom zkoumali blíže příčiny tohoto stavu, jistě bychom se ztotožnili s hodnocením soudruha Husáka, prezidenta naší republiky, které vyslovil na 12. zasedání ÚV KSČ: "Po schválení plánu je nyní nutno hlavní důraz položit na jeho realizaci. V jednotlivých případech ji mohou ovlivňovat objektivní faktory, nezávislé na podnicích. Avšak jak ukazuje zkušenost, rozhodující jsou subjektivní faktory. Jde o odpovědnost komunistů za svěřený úsek, o zvýšení kontroly nad tím, jak se plní usnesení o vyvozování nevyhnutelných závěrů z jejich neplnění".

V každém případě nám musí jít o to, aby podniky, které se zatím nevyrovnávají s kvalitou dostatečně se co nejdříve po zhodnocení příčin a vyvození závěrů dostaly na potřebnou úroveň. To ovšem vyžaduje, aby všichni vedoucí byli dokonale seznámeni s úrovní vyráběných výrobků a znali cesty, jak jejich kvalitu a technickou úroveň zvyšovat. Neměl by existovat případ, se kterým jsme se setkali na jednom oborovém ředitelství, že vysoký funkcionář této složky nevěděl prakticky nic o nedostatečné technické úrovni výrobků jednoho z podřízených podniků. Tak si řídící pracovníky nepředstavujeme a doufejme, že to byl jen ojedinělý případ.

Na vnitřním trhu se v letech 1979 a 1980 předpokládá výraznější růst zejména v prodeji výrobků dlouhodobé spotřeby, který by měl přispět k lepšímu uspokojování poptávky, a to i výrobky s vyššími kvalitativními parametry. Stejný vývoj je sledován i např. při dodávkách textilních výrobků, kde zejména v posledních letech byl předstih růstu prodeje před růstem dodávek a docházelo k deformacím jejich struktury.

K takovémuto zajištění tržních fondů by měla přispět i realizace organizačních opatření k naplnění plánu, v němž závazné úkoly celkového nákupu zboží od hlavních dodavatelů musí být do určitého data rozepsány na dodavatele vybraných druhů zboží, mezi něž patří řada dosud úzkoprofilových výrobků, jako např. kamna a sporáky v nejdůležitějších skupinách, jízdní kola, bytový textil, punčochářské výrobky atd.

Je také třeba uvítat, že organizační opatření k realizaci plánu na rok 1979 obsahuje ustanovení, podle něhož se lze odchýlit do určité míry od stanovených úkolů v dodávkách výroby obchodu, jestliže je pro zabezpečení potřeb trhu žádoucí náročnější sortiment. Uplatněním tohoto ustanovení bude možné přinést na trh výrobky s vyššími kvalitativními parametry a módní špičkové výrobky i výrobky s vyšší než průměrnou pracností. Jde však o to, aby na tuto možnost reagovala pohotově jak výroba, tak i obchod a aby obě strany jí operativně využívaly a vytvářely potřebné podmínky pro zlepšení krytí poptávky. Zejména výroba bude muset využít všech rezerv k zavádění nových výrobků v pravém slova smyslu a ne jen formálně nových, se stejnými užitnými parametry, jako stávající výrobky.

Znamená to využít všech možností, které dává iniciativa pracujících projevená formou zlepšovacích návrhů ke zlepšení kvality a konstrukce nových výrobků a které dávají výsledky naší výzkumné a vývojové základny v této oblasti.

Toto organizační opatření však nesmí zapříčinit to, aby se na trhu projevoval nedostatek zboží v nižších cenových skupinách, hlavně v dětském ošacení.

Plánem totiž není možno postihnout veškeré dění v naší společnosti a k jeho realizaci musíme využívat všech nástrojů, které máme k dispozici.

Zcela výjimečné místo mezi nimi zaujímají iniciativa pracujících a socialistická soutěž. To platí i v oblasti zásobení našeho trhu dokonalými výrobky, žádaným sortimentem. Jistě by bylo na místě co nejvíce rozšířit metodu, používanou n. p. Textil a Oděvy, jež uzavírají sdružené socialistické závazky s výrobními podniky, zaměřené především na dosažení zvýšené úrovně v zásobování obyvatelstva textilním a oděvním zbožím v potřebném množství, sortimentu, kvalitě apod. Tak např. pro letošní rok bylo z míněnými obchodními podniky uzavřeno 131 sdružených socialistických závazků s výrobními podniky jako jsou Triola, Bytex, Velveta, Jitex, Tosta, Vlněna, Mosilana, Textilana a dalšími.

Jestliže je to možné v tomto případě, je nutno si. položit otázku, co brání takto postupovat i v jiných sortimentech a tak bojovat proti tomu, že mnohdy výroba málo přihlíží k požadavkům obchodních organizací na inovaci zajišťující dodávky zcela nových nebo podstatně obměněných výrobků s vyššími užitnými hodnotami.

Bylo by proto velmi prospěšné, kdyby se uvedená praxe rozšířila na co největší počet obchodních a výrobních partnerských podniků, jejichž pracující jistě pochopí, že to je jedna z cest k obohacení trhu a k lepšímu uspokojování i jejich potřeb výrobky, které třeba mnohdy marně shánějí, zatímco pracující jiných podniků zase marně shánějí výrobky jejich.

Domnívám se, že i my, poslanci České národní rady, bychom měli zvážit naše možnosti a pokusit se napomoci prostřednictvím našich voličů k tomuto prospěšnému procesu. Jsem toho názoru, že v této oblasti máme stále řadu nevyužitých rezerv, které je v silách naší společnosti řešit. /Potlesk./