Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji soudružce Migotové. Dávám slovo poslanci Walteru Herrgesellovi. Připraví se zasloužilá umělkyně Vlasta Vlasáková.

Poslanec Walter Herrgesell: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, na dnešním pořadu plenárního zasedání České národní rady projednáváme vládní návrh zákona ČNR o divadelní činnosti.

Divadelní umění je důležitou složkou našeho kulturního a společenského života. Plní významnou úlohu při realizaci socialistické kulturní politiky našeho státu a při harmonickém utváření osobnosti socialistického člověka, přispívá k obohacování jeho citového života, pomáhá rozvíjet jeho estetické cítění a umělecký vkus, spoluvytváří nové hodnoty našeho člověka.

Divadelní činnost byla dosud upravena celostátním zákonem č. 55/1957 Sb., o divadelní činnosti, a předpisy vydanými k jeho provedení, zejména na úseku povolování divadelních představení a účinkování divadelních umělců z povolání v představeních mimo provoz divadel. Nedostatky platného divadelního zákona z roku 1957 se projevovaly v práci orgánů státní správy v odvětví kultury, zejména pokud jde o prosazování jednotlivých zásad řízení státní kulturní politiky. Vyplývaly především z deklarativního charakteru dosavadního zákona a z nedostatku norem a ustanovení, která upravují práva a povinnosti orgánů státní správy a organizací působících v této oblasti kultury, jednak vzájemné vztahy těchto subjektů; odstranění nedostatků a zdokonalení právní úpravy celého úseku divadelnictví, především pokud jde o normativní vymezení kompetence a povinností orgánů státní správy na všech stupních, vyžaduje podstatnou změnu platného zákona. Nahradí ho zákony národních rad obou našich republik.

Předložený návrh zákona České národní rady o divadelní činnosti byl vypracován na podkladě zásad schválených vládou ČSR a s přihlédnutím ke stanovisku, které k těmto zásadám vyslovilo předsednictvo ČNR v září 1975.

Z hlediska výborů ČNR pro národní výbory a národnosti je nutno podtrhnout několik zásadních prvků zákona.

V zákoně je úloha řízení divadel stanovena zásadně krajským národním výborům /s výjimkou Národního divadla v Praze, které má své zvláštní postavení z hlediska národního, historického a uměleckého/ a rozděluje přesně působnost na úseku divadelnictví mezi všechny stupně orgánů státní správy v odvětví kultury. Ve smyslu závěrů XV. sjezdu KSČ pokud jde o posílení pravomoci a odpovědnosti státních orgánů, zejména nižších stupňů, tím dotváří i právní předpoklady pro řízení českého divadelnictví. V oblasti rozhodování a povolování konkrétních divadelních představení mimo provoz divadla je správní působnost určena základnímu článku státní správy, tj. městským a místním národním výborům. Povolující orgány se podle této zásady budou spolupodílet na odpovědnosti za ideový a umělecký dopad.

Zcela novým způsobem se řeší oblast ochotnického divadelnictví, které doposud v platném zákoně nebylo v takovéto šíři zahrnuto.

Stejně nově bylo upraveno zřizování ochotnických souborů a hlavně pak zodpovědnost zřizovatele i vedoucího souboru, který odpovídá za ideovou a uměleckou úroveň činnosti souboru.

Nově zřízený ochotnický soubor bude registrován na ONV, který bude také zabezpečovat odborně metodickou pomoc, sledovat a hodnotit jejich činnost. Je velkým kladem nového zákona, že postihuje také v celé šíři lidovou uměleckou tvořivost a zabezpečuje její řízení a rozvoj.

Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti po projednání vládního návrhu zákona ČNR o divadelní činnosti s návrhem souhlasí a doporučuje ho plénu České národní rady ke schválení. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Herrgesellovi a uděluji slovo zasloužilé umělkyni Vlastě Vlasákové.

Poslankyně Vlasta Vlasáková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a poslanci, vážení hosté! Dovolte, abych svůj příspěvek v rozpravě k návrhu nového zákona ČNR o divadelní činnosti zaměřila spíše jako osobní vyznání herečky. A to herečky té generace, která svoji profesionální dráhu nastupovala právě v době, kdy se rodil nejen náš dnešní společenský socialistický život, ale kdy se rodilo i naše současné socialistické divadlo.

Je to té měř na den přesně třicet let, kdy byla splněna touha všech předchozích generací českých divadelníků, kdy byl přijat prvý divadelní zákon v historii českého národa. Pro nás divadelníky je symbolické, že se tak stalo na prvém zasedání Národního shromáždění po Vítězném únoru, s nímž je tak naše české divadlo spojeno nejužším poutem. Teprve socialistická společnost uskutečnila to, oč usilovaly generace předchůdců, které byly odsouzeny k živoření na štacích, ke šmírařině u kočujících společnosti - v rukou soukromých podnikatelů.

Už vlastně od prvních desetiletí 20. století bylo mnohokrát průkazně dokázáno, že buržoazie není schopna tvořit divadelní kulturu, že existence měšťáckého divadla ztrácí smysl ve chvíli, kdy se stává zbožím. Skutečný tvůrčí čin se mohl realizovat jen mimo rámec měšťáckého divadla a jen proti ně mu.

Krize zasáhla samozřejmě české divadlo i mezi dvěma válkami. A síly, které jí čelily - naše avantgarda - síly dost značné, schopné skutečných tvůrčích činů, byly s příchodem okupace umlčeny. Ve válečných letech nerozhodovala v divadlech kvalita repertoáru nebo přitažlivost herců, rozhodující bylo pouze to, že se hrálo česky a že mateřská řeč připomínala kulturu, přinášela úlevu, naději, posilovala a těšila. Nacistická cenzura proti citovému kontaktu mezi jevištěm a hledištěm byla bezmocná. A tento citový kontakt byl jedinou svobodou, kterou nemohla postihnout nacistická cenzorova tužka. A proto v roce 1944 nacisté zakázali česká představení a zavřeli všechna česká divadla. Herci i my mladí adepti herectví jsme byli totálně nasazeni.

Konec války, konec okupace a osvobození Rudou armádou zázračně rychle regenerovalo tvořivé síly divadla. Uvážíme-li jak totálně bylo dezorganizováno české divadlo v posledním válečném roce, nezbývá než vzdát upřímnou úctu pokrokovým českým divadelníkům v čele s Jindřichem Honzlem a E. F. Burianem, kteří připravili budoucí organizaci divadla. Byli předvídavě připraveni uskutečnit konečné snahy a představy mnoha předcházejících generací a zakotvit divadlo pevně ve společnosti, jako vážnou a váženou kulturní instituci a ne už jen jako živnost, závislou na libovůli podnikatele. Spjati s KSČ si uvědomovali nutnost proměny základní koncepce divadla, jako nutnost konstruktivního společenského úkolu, na němž bude divadlo pracovat společně s progresívní silou společnosti, s dělnickou třídou.

To byl stav českého divadelního života, do něhož jsme tehdy mladí vstupovali s elánem a vírou, že KSČ nás vyvede z poválečného chaosu. Nikdy nebudeme dost vděčni Komunistické straně Československa a těm pokrokovým divadelníkům, kteří nám dali orientaci pro naši práci. S nadšením jsme šli za těmi, kteří dovedli vytvořit program, plnící touhy všech našich divadelních předchůdců.

Doba našich počátečních kroků na jevišti divadla a do kulturního života je pro naši generaci navždy spjata se jménem profesora Zdeňka Nejedlého, který v naší představě zůstane tím "posledním obrozencem a prvním komunistou mezi naší inteligencí", jak jej kdysi krásně charakterizovala Marie Pujmanová. On nám představoval program jak v umělecké, tak v politické práci. Od něj jsme se učili lásce ke klasikům, k lásce k ruské a sovětské kultuře i vášnivému zaujetí pro vše nové a pokrokové. Formuloval hned v nástupu i politicko-organizační program - vydal dekrety v létě 1945, jimiž se navždy české divadlo zbavilo soukromých podnikatelů, formuloval zásady prvého divadelního zákona české společnosti. Byla to krásná léta mládí, elánu, boje o vše pokrokové a proti reakčnímu úsilí v kultuře. A po Únoru bylo už jen historickou samozřejmostí, že právě profesor Zdeněk Nejedlý předložil návrh divadelního zákona, který nastolil program práce socialistického divadla.

Mluvila jsem o historii, ač bych spíše snad měla mluvit k dnešnímu návrhu novely divadelního zákona. Domnívám se však, že je mou povinností herečky generace, "která byla při tom", připomenout právě historii onoho vývoje, který nám umožňuje skutečně svobodně tvořit, věnovat se kulturnímu poslání a nemuset bojovat o existenci a uznání společnosti. Jestliže dnes upravujeme zákonnou normu, pak je to jen srovnání s krokem dějin, srovnání s vývojem politickým a kulturním, přičemž podstata zůstává - socialistické divadlo je ve službě společnosti, ve službě lidu a plní vysoké poslání být "učitelem národa" - abych znovu citovala Zdeňka Nejedlého.

Z novu dnes potvrzujeme vymoženosti oněch revolučních dnů roku 1945 a 1948. Divadlo není již výsadou elity, není již preferovaných scén, jejichž herci jako jediní měli zajištěnu existenci, není již hereckého proletariátu, odsouzeného ke šmírařině, není již kupčících podnikatelů. I ta naše nejmenší divadla mají svoji jistotu, mají předpoklady k tvůrčí práci, mají svobodu tvorby - náročnou svobodu, neboť náročné jsou i úkoly na ně kladené.

Jsem hrdá na to, že jsem herečka této společnosti, že jako umělkyně zastupuji zde v České národní radě lid Ostravska a vím, že za to vděčím právě oněm letům, kdy nám KSČ vybojovala dnešní společenské postavení. Díky za to! A díky za to, že dnes mohu plně podpořit návrh nového zákona o divadelní činnosti, návrh, který v nových podmínkách potvrzuje vše to, co bylo touhou mnoha generací a současně umožňuje další tvůrčí rozvoj divadelní činnosti. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslankyni Vlastě Vlasákové. Tím je pořadí přihlášených řečníků vyčerpáno.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo.

Děkuji. Rozprava je tedy skončena.

Prosím zpravodaje poslance Zdeňka Míku o závěrečné slovo.

Společný zpravodaj poslanec Zdeněk Míka: Soudružky a soudruzi poslanci, domnívám se, že závěrečného slova není třeba, neboť všichni poslanci podpořili předložený vládní návrh ČNR o divadelní činnosti.

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji zpravodajovi poslanci Zdeňku Míkovi. Doporučuji, abychom hlasovali o celém vládním návrhu zákona České národní rady o divadelní činnosti najednou, ve znění společné zprávy výborů č. tisku 33.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? Nejsou.

Zjišťuji, že ve schůzi je přítomno 179 poslanců podle listiny přítomných a že Česká národní rada je schopna se usnášet. Můžeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s celým vládním návrhem zákona České národní rady o divadelní činnosti ve znění předložené společné zprávy výborů ČNR kulturního a školského, ústavně právního a pro národní výbory a národnosti, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím Česká národní rada schválila divadelní zákon a projednala tak druhý bod pořadu své schůze.

Dalším bodem pořadu je

III

Zpravodajem je poslanec Karel Svoboda. Prosím ho, aby návrh uvedl.

Zpravodaj poslanec Karel Svoboda: Vážená Česká národní rado, vážení hosté! V období od poslední schůze ČNR požádalo podle zákona o organizaci soudů a o volbách soudců 8 soudců z povolání o zproštění soudcovské funkce. Z uvedeného počtu je 6 soudců znovu kandidováno k jinému soudu, z toho jeden soudce k Nejvyššímu soudu ČSSR a jeden soudce k Nejvyššímu soudu ČSR. Mimo justici odchází jeden soudce do invalidního důchodu a jedna soudkyně z rodinných důvodů. Ke všem žádostem došlo zákonem požadované vyjádření ministra spravedlnosti ČSR.

Ústavně právní výbor ČNR projednal došlé žádosti o zproštění funkce soudce z povolání ve své schůzi dne 14. února 1978, a jeho jménem doporučuji, aby plénum České národní rady zprostilo funkce soudce z povolání soudce, kteří o toto zproštění požádali a jsou jmenovitě uvedeni v tisku č. 31.

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Svobodovi za odůvodnění návrhu.

Jsou nějaké připomínky nebo dotazy k návrhu ústavně právního výboru? Nejsou.

Můžeme tedy hlasovat.

Navrhuji, abychom hlasovali najednou o celém návrhu usnesení. Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s písemným návrhem ústavně právního výboru ČNR, tisk č. 31, aby Česká národní rada zprostila soudce z povolání uvedené v tomto návrhu soudcovské funkce, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Tím Česká národní rada zprostila soudce z povolání uvedené v předloženém návrhu soudcovské funkce.

Přistoupíme k projednání čtvrtého bodu pořadu schůze, kterým je

IV

Návrh odůvodní místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR poslanec dr. Miloslav Vacík. Dávám mu slovo.

Místopředseda ústředního výboru Národní fronty ČSR poslanec RSDr. Miloslav Vacík: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych vám jménem předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR předložil návrh na doplňující volbu soudců z povolání k Nejvyššímu soudu ČSR, ke krajským, okresním a obvodním soudům ČSR.

Na základě platných zákonných norem projednalo návrhy, doporučené ministrem spravedlnosti ČSR předsednictvo ústředního výboru Národní fronty ČSR dne 8. února 1978 a vyslovilo souhlas se všemi navrhovanými. Dnešnímu plenárnímu zasedání České národní rady se doporučuje jeden návrh kandidáta na soudce z povolání k Nejvyššímu soudu ČSR, 3 návrhy ke krajským soudům, 2 návrhy pro obvodní soudy v Praze a 4 návrhy pro okresní soudy v ČSR.

Navržení kandidáti byli vybráni po zhodnocení jejich politické i odborné připravenosti a při výběru bylo přihlédnuto k souhlasným stanoviskům příslušných územních politických orgánů v okresech a krajích. Ve všech případech byly zhodnoceny i politické postoje navrhovaných v krizových letech 1968/1969.

Mezi kandidáty jsou 4 členové KSČ a 6 členů je členy SSM. Ostatní jsou zapojeni v dalších organizacích sdružených v Národní frontě.

To, co jsem uvedl, svědčí o zodpovědném přístupu k výběru kandidátů na soudce z povolání. Z materiálů, se kterými jste měli možnost se seznámit, je zřejmé, že 8 kandidátů je ve stáří do 35 let. Jejich zapojení do veřejně prospěšné činnosti jistě přispěje k vyvážení zatím nevelkých životních zkušeností některých mladých kandidátů, které jsou potřebné při jejich rozhodování u uvedených soudů.

Všichni navrhovaní splňují pro soudcovskou funkci politické i odborné předpoklady, stanovené zákonem o organizaci soudů a volbách soudců z povolání. Všichni kandidáti také souhlasí se svoji kandidaturou.

Proto jménem předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR navrhuji, aby Česká národní rada zvolila navržené kandidáty do funkce soudce z povolání k soudům v České socialistické republice.

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci dr. Vacíkovi.

Má někdo připomínky nebo dotazy k předloženému návrhu? Nemá.

Můžeme tedy hlasovat. Navrhuji, abychom hlasovali o celém předloženém usnesení najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení na volbu soudců z povolání k soudům České socialistické republiky, jak je obsaženo v předloženém písemném návrhu předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím Česká národní rada jednomyslně zvolila navržené soudce do jejich funkcí a projednala tak čtvrtý bod pořadu.

Posledním bodem pořadu schůze je

V

Písemná zpráva vám byla rozdána před schůzí. Máte k ní nějaké dotazy nebo připomínky? Nejsou.

Navrhuji proto, aby Česká národní rada vzala předloženou zprávu se souhlasem na vědomí.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím Česká národní rada projednala pořad své 7. schůze.

Soudružky a soudruzi, jak jste již byli vyrozuměni pozvánkou, podá nám federální ministr zahraničních věcí ing. Bohuslav Chňoupek výklad o aktuálních otázkách mezinárodní politiky a odpoví na vaše dotazy. K této informaci se sejdeme v 10.30 hodin. Žádám poslance, aby se o přestávce zapsali do listiny přítomných, která je pro tento výklad vyložena v předsálí.

Končím schůzi.

/Schůze skončena v 10.05 hodin./