8
Dopravce odpovídá za předané zavazadlo od
okamžiku jeho převzetí k přepravě do okamžiku
jeho vydání nebo uložení podle článku 10 odst. 3.
Za jiné zavazadlo dopravce odpovídá po dobu,
po kterou je zavazadlo ve vozidle, avšak v případě
jeho odcizení nebo ztráty, které nejsou v souvislosti
s dopravní nehodou, jen bylo-li dáno pod jeho do-
hled. K těmto jiným zavazadlům se počítají osobní
věci a předměty, které má cestující na sobě nebo
u sebe.
2. Dopravce se zprošťuje této odpovědnosti,
jestliže ztráta nebo poškození byly způsobeny vlast-
ní vadou zavazadla, zvláštním rizikem spočívajícím
v jeho snadno zkazitelné nebo nebezpečné povaze
nebo okolnostmi, kterým dopravce ani při vynalo-
žení péče nezbytné v konkrétním případě nemohl
zabránit a jejichž následky nemohl odvrátit.
3. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze
zprostit se své odpovědnosti, ani tělesných nebo
duševních vad řidiče ani vad neho selhání vozidla,
ani zavinění osoby, od níž vozidlo najal, nebo osob,
za které by uvedená osoba odpovídala podle článku
4, kdyby sama byla dopravcem.
Článek 15
1. Zavazadlo, které nebylo vydáno do 14 dnů
ode dne, kdy cestující požádal o jeho vydání, se po-
kládá za ztracené.
2. Jestliže zavazadlo považované za ztracené
je nalezeno do jednoho roku ode dne, kdy cestující
požádal o jeho vydání, vynaloží dopravce přiměřené
úsilí, aby cestujícího o tom vyrozuměl. Cestující
může do třiceti dnů ode dne, kdy obdržel tuto zprá-
vu, požadovat dodání zavazadla bud do místa od-
jezdu, nebo do místa, kam mělo být zavazadlo dodá-
no, po vrácení náhrady za ztrátu, pokud mu byla
zaplacena, ale při zachování všech práv na náhradu
škody za překročení dodací lhůty.
Článek 16
1. Je-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy
povinen nahradit škodu za úplnou nebo částečnou
ztrátu zavazadla nebo za jeho poškození, může být
požadována částka ve výši škody; tato částka však
nesmí převyšovat 500 franků za jedno zavazadlo
a 2000 franků na cestujícího. Mimoto může být po-
žadována částka ve výši škody za úplnou nebo
částečnou ztrátu nebo poškození osobních věcí a
předmětů, které cestující má na sobě nebo u sebe,
tato částka však nesmí převyšovat 1000 franků na
cestujícího.
2. Částky uvedené v odstavci 1 tohoto článku
nezahrnují soudní ani jiné náklady, které strany vy-
naložily při uplatňování práv a jejichž zaplacení
nebo náhrada může být uložena dopravci, ani úroky
vypočtené podle práva, o jehož použití rozhodl
soud, který věc projednává.
3. Strany si mohou dohodnout v přepravní
smlouvě vyšší hranice náhrad.
Část 3. Společná ustanovení
Článek 17
1. Dopravce se zprošťuje plně nebo částečně
odpovědnosti vyplývající z této Úmluvy v té míře,
v jaké škoda vznikla vinou cestujícího nebo v dů-
sledku takového jeho chování, které neodpovídá
normálnímu chování cestujícího.
2. Odpovídá-li dopravce za škodu, kterou však
spoluzpůsobila svým jednáním nebo opomenutím
třetí osoba, odpovídá dopravce za celou škodu, má
však právo postihu proti této třetí osobě.
3. Dopravce se zprostí odpovědnosti podle této
Úmluvy, byla li škoda způsobena jadernou událostí
a jestliže podle zvláštních předpisů platných
v smluvním státě upravujících odpovědnost v ob-
lasti jaderné energie, je odpovědnost za tuto škodu
uložena operátoru jaderného zařízení nebo osobě
jej zastupující.
Článek 18
1. Ve všech případech upravených touto Úmlu-
vou může být žaloba týkající se odpovědnosti, bez
ohledu na její základ a důvod, podána proti do-
pravci nebo osobám, za něž dopravce odpovídá po-
dle článku 4, jen za podmínek a v mezích stano-
vených v této Úmluvě.
2. Dopravce nemá právo se dovolávat ustano-
vení této Úmluvy, vylučujících zcela nebo částečně
jeho odpovědnost, nebo omezujících náhradu, kte-
rou má zaplatit, jestliže škodu způsobil úmyslně
nebo hrubou nedbalostí sám nebo osoby, za které
odpovídá podle článku 4. To se týká i osoby, za
kterou dopravce odpovídá podle článku 4, jestliže
vznikne otázka odpovědnosti této osoby a jestliže
škoda byla způsobena úmyslně nebo hrubou nedba-
lostí této osoby.
3. S výjimkou předcházejícího odstavce nesmi
celková částka náhrady, kterou je povinen zaplatit
dopravce a osoby, za něž dopravce odpovídá podle
článku 4, převyšovat částky stanovené v předcháze-
jících částech této hlavy.
Článek 19
Frankem uvedeným v této Úmluvě se rozumí
frank o váze 10/31 gramů a ryzosti 0, 900.
HLAVA V
Reklamace a žaloby
Článek 20
1. Převezme-li cestující zavazadlo bez výhrady,
má se za to, pokud se neprokáže opak, že je pře-
9
vzal v úplném a dobrém stavu. Reklamaci je nutno
uplatnit u dopravce ústně nebo písemně do sedmi
dnů následujících po skutečném převzetí zavazadla
osobou, která reklamaci uplatňuje.
Pokud se týká zavazadel, která nebyla předána
dopravci, běží výše uvedená lhůta od okamžiku
zjištění ztráty nebo poškození, nejpozději však od
příjezdu vozidla do cílového místa cestujícího.
2. Cestující se zprostí povinností uložených mu
v odstavci 1 tohoto článku, jestliže ztráta nebo
stav zavazadla byly zjištěny v přítomnosti obou
stran.
Článek 21
1. Všechny spory vzniklé z přeprav podléhajících
této Úmluvě může žalobce vést podle svého výběru,
pokud je nevede u soudů smluvních států určených
dohodou stran, u soudů státu, na jehož území leží:
a) hlavní kancelář odpůrce, jeho obvyklé sídlo
nebo kancelář, jejímž prostřednictvím byla
uzavřena přepravní smlouva, nebo
b) místo, kde došlo ke škodě, nebo
c) místo odjezdu nebo cílové místo přepravy;
u jiných soudů nemůže spor vést.
2. Je-li při vzniku sporu, na který se vztahuje
odstavec 1 tohoto článku, věc projednávána u sou-
du, příslušného podle tohoto odstavce, nebo jestliže
v takovém sporu byl tímto soudem vynesen rozsu-
dek, nelze podat mezi týmiž stranami z téhož dů-
vodu novou žalobu, ledaže rozhodnutí soudu, u kte-
rého byla podána první žaloba, není vykonatelné
ve státě, v němž se podává nová žaloba.
3. Stal-li se ve sporu, uvedeném v odstavci 1
tohoto článku rozsudek, vynesený soudem jednoho
ze smluvních států příslušným podle tohoto odstav-
ce, vykonatelným v tomto státě, stává se vykonatel-
ným i ve všech ostatních státech, jakmile byly spl-
něny formality předepsané v příslušném státě.
Přezkoumání podstaty věci je vyloučeno.
4. Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje
na rozsudky vynesené ve sporném řízení, v nepří-
tomnosti stran a na soudní smíry; nevztahuje se
však na mezitímní rozsudky ani na soudní rozhod-
nutí, jimiž se při úplném nebo částečném zamítnutí
žaloby ukládá žalobci kromě náhrady nákladů ří-
zení i náhrada škody a úroků.
5. Od občanů smluvních států, kteří mají sídlo
nebo kancelář v jednom z těchto států, nelze po-
žadovat složení záruky k zajištění nákladů soudního
řízení, souvisejícího s uplatněním nároků z přeprav
podle této Úmluvy.
Článek 22
1. Žalobní práva související se smrtí, zraněním
nebo způsobením jiné škody tělesnému nebo dušev-
nímu zdraví cestujícího se promlčují za tři roky.
Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy oso-
ba, která utrpěla škodu, se o tom dověděla nebo
měla dovědět. Promlčecí doba však nesmí překročit
pět let ode dne dopravní nehody.
2. Žalobní práva související s přepravou a pod-
léhající této Úmluvě, s výjimkou žalob uvedených
v odstavci 1 tohoto článku, se promlčují ve všech
případech za jeden rok.
Promlčecí doba běží ode dne příjezdu vozidla
do cílového místa cestujícího, nebo pokud nepřijelo,
ode dne, kdy tam přijet mělo.
3. Písemná reklamace staví běh promlčecí doby
až do dne, kdy dopravce písemně reklamaci odmít-
ne a vrátí doklady, které mu byly předány k jejímu
zdůvodnění. Je-li reklamace zčásti uznána, běží
promlčecí doba dále jen u té části reklamace, která
zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo
o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té
straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Poz-
dější reklamace v téže věci běh promlčecí doby ne-
staví, pokud dopravce nesouhlasí s jejich projed-
náním.
4. S výhradou ustanovení předchozího odstavce
řídí se stavení běhu promlčecí doby právem plat-
ným u soudu, u něhož se právní věc projednává
s vyloučením kolisních norem. Tímto právem se
rovněž řídí přerušení promlčecí doby.
HLAVA VI
Neplatnost ujednání, která jsou v rozporu
s Úmluvou
Článek 23
1. Všechna ujednání, která se přímo nebo nepří-
mo odchylují od ustanovení této Úmluvy, jsou ne-
platná a právně neúčinná. Neplatnost takových
ujednání nemá za následek neplatnost ostatních
ustanovení smlouvy.
2. Neplatně jsou zejména všechny doložky, kte-
rými by se dopravci postoupily nároky z pojistné
smlouvy uzavřené ve prospěch cestujícího nebo ja-
kékoli jiné podobné doložky, jakož i všechny do-
ložky přenášející důkazní břemeno.
3. Neplatná je také každá doložka určující pří-
slušnost rozhodčího soudu dohodnutá před událostí,
která způsobila škodu.
HLAVA VII
Závěrečná ustanovení
Článek 24
1. Tuto Úmluvu mohou podepsat nebo k ní při-
stoupit členské státy Evropské hospodářské komise
a státy přijaté do Komise s poradním hlasem podle
odstavce 8 mandátu této Komise.
10
2. Státy oprávněné zúčastnit se podle odstavce
11 mandátu Evropské hospodářské komise někte-
rých jejích prací se mohou stát smluvními stra-
nami této Úmluvy tím, že k ní přistoupí po dni její
účinnosti.
3. Omluvu je možno podepsat do 1. března 1974
včetně. Po tomto dni je možno k Úmluvě přistoupit.
4. Úmluva podléhá ratifikaci ve státech, které
ji podepíší.
5. Listiny o ratifikaci nebo přístupu budou ulo-
ženy u generálního tajemníka Organizace spoje
ných národů.
Článek 25
1. Tato Úmluva nabývá účinnosti devadesátého
dne po tom, kdy pět států uvedených v článku 24
odst. 1 uloží své listiny o ratifikaci nebo přístupu.
2. Pro každý stát, který ratifikuje tuto Omluvu
nebo k ní přistoupí po uložení listin o ratifikaci
nebo přístupu pěti států, nabývá tato Úmluva účin-
nosti devadesátého dne po tom, kdy tento stát ulo
žil listinu o ratifikaci nebo přístupu.
Článek 26
1. Každá smluvní strana může vypovědět tuto
Úmluvu oznámením zaslaným generálnímu tajem-
níkovi Organizace spojených národů.
2. Výpověď nabude účinnosti dvanáct měsíců po
dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení o vý-
povědi.
Článek 27
Klesne-li po nabytí účinnosti této Úmluvy v dů-
sledku výpovědí počet smluvních stran na měně
než pět, pozbude Úmluva účinnosti dnem, kdy na-
bude účinnosti poslední z těchto výpovědí.
Článek 28
1. Každý stát může při uložení své listiny o rati-
fikaci nebo přístupu, anebo kdykoli později prohlá-
sit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi
Organizace spojených národů, že tato Úmluva bude
platit na všech územích nebo na některém z území,
která zastupuje v mezinárodních vztazích. Na území
nebo na územích uvedených v oznámení bude
Úmlu-
va platit počínaje devadesátým dnem poté, kdy ge-
nerální tajemník toto oznámení obdržel, a nenaby-
la-li Úmluva do tohoto dne ještě účinnosti, dnem
její účinnosti.
2. Každý stát, který učinil prohlášení podle
odstavce 1 tohoto článku, že tato Úmluva platí na
některém území, které v mezinárodních vztazích
zastupuje, může Úmluvu, pokud se týká tohoto úze-
mí, podle článku 26 vypovědět.
Článek 29
Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními
stranami o výklad nebo použití této Úmluvy, který
strany nemohou urovnat jednáním nebo jiným způ-
sobem, může být na žádost kterékoli zúčastněné
smluvní strany předložen k rozhodnuti Mezinárod-
nímu soudnímu dvoru.
Článek 30
1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo
ratifikaci této Úmluvy nebo při přístupu k ní pro-
hlásit oznámením zaslaným generálnímu tajemní-
kovi Organizace spojených národů, že se necítí vá-
zána článkem 29 Úmluvy. Ostatní smluvní strany
nebudou vázány článkem 29 vůči každé smluvní
straně, která učinila takovou výhradu.
2. Prohlášení uvedené v odstavci 1 tohoto člán-
ku může být kdykoliv odvoláno oznámením zasla-
ným generálnímu tajemníkovi Organizace spoje-
ných národů.
Článek 31
1. Každá smluvní strana Dohody o všeobecných
podmínkách mezinárodních přeprav osob autobusy
podepsané v Berlíně 5. prosince 1970 může při pod-
pisu nebo ratifikaci této Úmluvy nebo při přístupu
k ní nebo kdykoli později prohlásit oznámením za-
slaným generálnímu tajemníkovi Organizace spo-
jených národů, že v případě rozporu mezi touto
Úmluvou a uvedenou Dohodou bude používat usta-
novení uvedené Dohody při přepravě, při níž se
v přepravní smlouvě předpokládá,
a) že místo odjezdu a místo cílové jsou na území
státu, který učinil prohlášení, nebo
b) že přeprava se provede na území alespoň jed-
noho státu, který učinil uvedené prohlášení, a
neprovede se na území žádné smluvní strany
této Úmluvy, která takové prohlášení neučinila.
2. Prohlášení uvedené v odstavci 1 tohoto člán-
ku může být kdykoliv odvoláno oznámením zasla-
ným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených
národů.
Článek 32
1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo
ratifikaci této Úmluvy nebo při přístupu k ní nebo
kdykoli později prohlásit oznámením zaslaným ge-
nerálnímu tajemníkovi Organizace spojených ná-
rodů, že si vyhrazuje právo používat místo článku
11 a 14 této Úmluvy příslušných ustanovení jiné
mezinárodní úmluvy, týkající se občanské odpověd-
nosti za škodu způsobenou motorovými vozidly,
jejíž smluvní stranou je nebo se může stát, pokud
tato ustanovení jsou výhodnější pro cestující.
11
2. Výhrada uvedená v odstavci 1 tohoto článku
může být kdykoliv odvolána oznámením zaslaným
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených ná-
rodů.
Článek 33
Žádná jiná výhrada ani prohlášení, kromě těch,
které jsou uvedeny v článcích 30, 31 a 32 této
Úmluvy, nejsou přípustné.
Článek 34
1. Po uplynutí tříleté platnosti této Úmluvy
může každá smluvní strana požádat oznámením
zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spo-
jených národů o svolání konference za účelem
provedení oprav nebo revize této Úmluvy. Gene-
rální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny
smluvní strany a svolá konferenci za tímto účelem,
jestliže mu do čtyř měsíců ode dne, kdy odeslal
vyrozumění, nejméně jedna čtvrtina smluvních
stran oznámí svůj souhlas s touto žádostí.
2. Je-li konference podle odstavce 1 tohoto
článku svolána, vyrozumí o tom generální tajem-
ník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří
měsíců předložily návrhy, o jejichž projednání na
konferenci žádají. Generální tajemník sdělí všem
smluvním stranám předběžný pořad jednání konfe-
rence, jakož i znění těchto návrhů nejpozději tři mě-
síce přede dnem zahájení konference.
3. Generální tajemník pozve na každou konfe-
renci svolanou podle tohoto článku všechny státy
uvedené v článku 24 odst. 1, jakož i státy, které se
staly smluvními stranami podle článku 24 odst. 2.
Článek 35
Kromě vyrozumění uvedených v článku 34 vy-
rozumívá generální tajemník Organizace spojených
národů státy uvedené v článku 24 odst. 1, jakož
i státy, které se staly smluvními stranami podle
článku 24 odst. 2, o:
a) ratifikacích a přístupech podle článku 24;
b) datech nabytí účinnosti této Úmluvy podle
článku 25;
c) výpovědích podle článku 26;
d) pozbytí účinnosti této Úmluvy podle článku 27;
e) oznámeních obdržených podle článku 28;
f) oznámeních obdržených podle článků 30, 31
a 32.
Článek 36
Po 1. březnu 1974 bude originál této Úmluvy
uložen u generálního tajemníka Organizace spoje-
ných národů, který rozešle ověřené shodné opisy
všem státům uvedeným v článku 24 odst. 1 a 2.
Na důkaz toho nížepodepsaní, řádně k tomu
zplnomocnění, podepsali tuto Omluvu.
Dáno v Ženevě prvního března tisícdevětset-
sedmdesáttři v jediném vyhotovení v jazyce anglic-
kém, francouzském a ruském, přičemž všechna tři
znění mají stejnou platnost.