14
poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na
který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke sní-
žení jeho výdělku následkem poškození zdraví pra-
covním úrazem nebo nemoci z povoláni. "
56. V § 197 odst. 1 se připojuje ustanovení písm.
e), které zní:
,, e) náhradu věcné škody. "
57. V § 199 odst. 3 se vypouští druhá věta.
58. V § 200 se jeho dosavadní znění označuje
jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který
zní:
,, (2) Náhrada věcné škody náleží dědicům pra-
covníka. "
59. V § 202 se jeho dosavadní znění označuje
jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který
zní:
,, (2) Vláda Československé socialistické repub-
liky může v dohodě s Ústřední radou odborů vzhle-
dem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové
úrovně, upravit podmínky, výši a způsob náhrady
za ztrátu na výdělku příslušející pracovníkům po
skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním
úrazem nebo nemoci z povolání. "
60. V § 206 odst. 2
ve větě před středníkem se vypouštějí slova "a na
příslušníky Sboru národní bezpečnosti a na pří-
slušníky Sborů nápravné výchovy",
věta za středníkem zní:
"potřebné odchylky v oboru své působnosti může
stanovit federální ministerstvo národní obrany a
federální ministerstvo vnitra. "
61. Ustanovení části druhé hlavy deváté zní:
"Hlava devátá
PRACOVNÍ SPORY
Pravomoc k projednáváni pracovních sporů
§ 207
(1) Spory mezi organizací a pracovníkem o ná-
roky z pracovního poměru projednávají a rozho-
duji v rozhodčím řízení rozhodčí komise (dále jen
"komise") a soudy.
(2) Komise ustavuji a řídí odborové orgány.
§ 208
(1) Komise projednávají v rozhodčím řízeni
spory o obsah potvrzení o zaměstnáni (§ 60 odst.
1), o obsah posudků o pracovní činnosti (§ 60
odst. 2) a o návrhu na zrušení kárného opatření
(§ 81 odst. 1). Ostatní pracovní spory projedná-
15
vají, je-li sporný nárok uplatněn u komise v době,
kdy pracovní poměr ještě trvá, jakož i spory o ná-
roky vzniklé organizaci z téhož důvodu vůči něko-
lika pracovníkům, pokud aspoň jeden z nich je
dosud v pracovním poměru k organizaci. Nepro-
jednávají však pracovní spory o vznik a skončení
pracovního poměru a o nároky z toho vyplývající,
jakož i pracovní spory, jejichž účastníkem je ve-
doucí organizace nebo organizační jednotky, v níž
jsou komise ustaveny, popřípadě jeho zástupce.
(2) Pracovní spory, jejichž projednávání je
v pravomoci komisí, projednávají soudy jen tehdy,
bylo-li rozhodčí řízení bezvýsledné (§ 212 odst.
1)
nebo není-li ustavena komise příslušná k projed-
nání sporu.
(3) Komise projedná spor o náhradu škody
způsobené pracovníkem organizaci trestným činem,
přečinem nebo přestupkem jen tehdy, jestliže již
není o nároku na náhradu škody zahájeno řízení
v souvislosti s řízením o takovém činu nebo jest-
liže v souvislosti s tímto řízením příslušný orgán
již o nároku na náhradu škody nerozhodl. Zjistí-li
komise, že o takovém nároku je zahájeno řízení
před příslušným orgánem, vyčká jeho výsledku;
pravomocné rozhodnutí, že tu jde o trestný čin,
přečin nebo přestupek a kdo jej spáchal, je pro
komisi závazné.
Rozhodčí řízení
§ 209
(1) Komise jedná a rozhoduje jako celek nebo
ve skupinách složených nejméně ze tří členů ko-
mise.
(2) Komise usiluje především o urovnání sporu
smírem. Dojde-li ke smíru, komise jej schválí, ne-
odporuje-li právním předpisům.
(3) Nepodaří-li se dosáhnout smíru, popřípadě
nebyl-li smír komisí schválen, komise po provede-
ném jednání o sporu rozhodne.
§ 210
(1) Komise musí dbát, aby při jednání byl zjiš-
těn skutečný stav věci co nejúplněji, nejúčelněji
a nejrychleji a aby sjednaný smír, popřípadě roz-
hodnutí o sporu byly v souladu s právními před-
pisy.
(2) Komise si vyžádá od účastníků sporu po-
třebné podklady a přizve k jednání účastníky sporu
a podle potřeby i další osoby, které mohou přispět
k objasnění věci. Tyto osoby jsou povinny dostavit
se k jednání, vypovídat pravdu a nic nezamlčovat.
(3) Je-li účastníkem sporu mladistvý pracovník,
přizve komise k jednání také jeho zákonného zá-
stupce, a jde-li o pracovníka, kterému byl soudem
ustanoven opatrovník, též jeho opatrovníka.
16
§ 211
(1) Proti rozhodnutí komise může účastník
sporu podat námitky do 15 dnů od doručení jeho
písemného vyhotovení. Námitky jsou podány včas
také tehdy, jestliže jsou podány po uplynutí pat-
náctidenní lhůty proto, že účastník sporu se řídil
nesprávným poučením o námitkách. Neobsahuje-li
rozhodnutí poučení o námitkách nebo obsahuje-li
nesprávné poučení o tom, že námitky nejsou pří-
pustné, lze podat námitky do tří měsíců od doručení.
(2) Komise promine zmeškání lhůty k podání
námitek, jestliže účastník sporu nebo jeho zástup-
ce ji zmeškal z omluvitelného důvodu a námitky
byly podány do patnácti dnů od odpadnutí překáž-
ky. Námitky podané proti rozhodnutí komise, kte-
rým byla žádost o prominutí zmeškání lhůty za-
mítnuta, mají účinky uvedené v § 212 odst. 2.
(3) Smír schválený komisí a rozhodnutí komi-
se, proti němuž nebyly ve stanovené lhůtě podány
námitky, nabývají právní moci a jsou závazné
pro účastníky sporu i pro všechny orgány.
(4) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě po-
vinnost převzatá smírem schváleným v rozhodčím
řízení nebo uložená pravomocným rozhodnutím
komise, může se oprávněný domáhat u soudu soud-
ního výkonu tohoto smíru nebo rozhodnutí.
§ 212
(1) Rozhodčí řízení je bezvýsledné, jestliže
proti rozhodnutí komise byly podány ve stanovené
lhůtě námitky nebo jestliže účastník sporu navrhl,
aby spor byl postoupen k dalšímu projednávání
soudu, protože do 30 dnů od podání návrhu na
zahájení rozhodčího řízení nebyl v něm ani schvá-
len smír ani nebylo vydáno rozhodnutí.
(2) Při bezvýsledném řízení je komise povinna
postoupit bezodkladně spor k dalšímu projedná-
vání soudu, v jehož obvodu má sídlo; řízení u sou-
du je zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla
soudu. Nesplní-li komise tuto povinnost, může se
navrhovatel obrátit přímo na soud.
§ 213
(1) Pravomocné rozhodnutí komise a schválení
smíru komisí může být zrušeno soudem, jestliže
je v rozporu s právními předpisy; dojde-li ke zru-
šení, rozhodne soud také ve věci samé.
(2) Návrh na zrušení může podat účastník
sporu nejpozději do tří let od právní moci schvá-
leného smíru nebo rozhodnutí; v téže lhůtě může
návrh podat také vyšší odborový orgán, prokurá-
tor nebo národní výbor, má-li za to, že to vyžaduje
zájem společnosti.
§ 214
(1 ) Komise zruší na návrh účastníka sporu
schválení smíru nebo své pravomocné rozhodnutí.
17
jestliže se dodatečně zjistily závažné okolnosti,
kterých tento účastník nemohl bez své viny ve
sporu použít a které odůvodňují podstatně přízni-
vější rozhodnutí v jeho prospěch.
(2) Návrh na zrušení může účastník podat
pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl
o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu,
nejpozději však do tří let od právní moci schvále-
ného smíru nebo rozhodnutí.
(3) Zamítne-li komise návrh jako bezdůvodný,
může účastník proti tomuto rozhodnuti podat ná-
mitky podle § 211 odst. 1; pro řízení o námitkách
platí ustanovení § 212 odst. 2.
§ 215
Náklady řízení
(1) Skončí-li rozhodčí řízení schválením smí-
ru, nemá žádný z účastníků sporu právo na náhra-
du nákladů řízení, pokud ve smíru nebylo o ná-
hradě nákladů ujednáno něco jiného.
(2) Neskončí-li rozhodčí řízení schválením
smíru, má pracovník, který měl ve sporu úspěch,
vůči organizaci nárok na náhradu nákladů účelně
vynaložených k uplatňování svého práva, včetně
případných nákladů na zastoupení a náhrady mzdy.
Má-li úspěch pouze částečný, má nárok na náhra-
du poměrné části těchto nákladů; komise mu však
může přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li
neúspěch jen v poměrně nepatrné části nebo závl-
selo-li rozhodnuti o výší plnění na znaleckém po-
sudku. Povinnost k náhradě a výší náhrady stanoví
komise v rozhodnuti o sporu.
(3) Organizace, která je účastníkem sporu,
je povinna uhradit osobám, které byly přizvány
k jednáni a nebyly účastníky sporu, výdaje, které
jim vznikly účasti na řízení, a poskytnout jim ná-
hradu mzdy, popřípadě znalečné.
§ 216
(1) Ústřední rada odborů v dohodě s federál-
ním ministerstvem práce a sociálních věcí, fede-
rálním ministerstvem financi a ministerstvy spra-
vedlnosti České socialistické republiky a Slovenské
socialistické republiky stanoví, kde a jakým způ-
sobem se komise ustavují, a podrobnosti o prová-
dění rozhodčího řízeni.
(2) Český svaz výrobních družstev a Slovenský
svaz výrobních družstev určí, které orgány vyko-
návají působnost komisí při projednáváni pracov-
ních sporů ve výrobních družstvech, a podrobněji
upraví provádění rozhodčího řízení těmito orgány. "
62. § 230 odst. 2 zní:
"(2) Učni obdrží odměnu, která sleduje výchov-
né cíle, a hmotné zabezpečení podle zásad stano-
vených vládou
Československé socialistické re-
18
publiky po projednání s Ústřední radou odborů.
Podrobnosti o výši odměny, o ubytování a stravo-
vání učňů a o rozsahu a podmínkách jejich pří-
spěvku na ubytování a stravování stanoví minister-
stva práce a sociálních věcí České socialistické
republiky a Slovenské socialistické republiky v do-
hodě se zúčastněnými ústředními orgány a přísluš-
nými odborovými orgány. "
63. § 232 zní:
"§ 232
(1) Organizace jsou povinny zajišťovat plnění
svých úkolů především pracovníky v pracovním
poměru; jen výjimečně mohou k plnění svých úkolů
nebo k zabezpečení svých potřeb uzavírat s obča-
ny také dohody o pracích konaných mimo pracov-
ní poměr (dohody o pracovní činnosti a dohody
o provedení práce), jsou-li splněny podmínky
uvedené v dalších ustanoveních této části.
(2) Dohody o pracovní činnosti lze uzavírat
k provádění opětující se pracovní činnosti, při níž
průměrná doba skutečného výkonu práce nepřesa-
huje polovinu stanovené týdenní pracovní doby,
u prací sezónní povahy stanovenou týdenní pra-
covní dobu, a která je ve sjednaném rozsahu vy-
konávána
buď
a) nepravidelně podle časových možnosti pracov-
níka, nebo
b) pravidelně, avšak za takových provozních pod-
mínek, že z hlediska zájmů společnosti bylo
by pro organizaci neúčelné a nehospodárné,
aby výkon této činnosti soustavně řídila, sle-
dovala její provádění a kontrolovala dodržo-
vání stanovené pracovní doby.
(3) Dohody o provedení práce lze uzavírat jen
k provedení ojedinělého určitého pracovního úkolu
vymezeného výsledkem práce, který není možno
zajistit pracovníky organizace v rámci jejich po-
vinností z pracovního poměru bud proto, Že tento
úkol nevyplývá z běžné činnosti organizace, nebo
proto, že to výjimečně vyžaduje povaha takového
úkolu. "
64. V § 238 odst. 1 se na konci připojuje tato
věta:
"V pracovních řádech lze stanovit, ve kterých
případech mohou pracovnici uzavřít dohodu o pro-
vedení práce s jinou organizaci, než ke které jsou
v pracovním poměru, se zřetelem na zájmy spo-
lečnosti, plnění úkolů z pracovního poměru nebo
na jejich zdravotní stav, jen s předchozím souhla-
sem organizace, ke které jsou v pracovním po-
měru. "
65. § 239 zní:
"§ 239
Vláda Československé socialistické republiky
může po projednání s Ústřední radou odborů sta-
19
novit zásady pro odměňování činností a prací
prováděných na základě dohod o pracích konaných
mimo pracovní poměr a popřípadě i další podmín-
ky pro uzavírání těchto dohod. Na základě těchto
zásad upraví odměňování těchto činností a prací
příslušně ústřední orgány, a pokud jde o činnosti
a práce vyskytující se ve více odvětvích, minister-
stva práce a sociálních věcí České socialistické
republiky a Slovenské socialistické republiky. "
86. V § 261 se vypouští odstavec 4.
87. V § 286
odstavec 3 zní:
"(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu,
neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nej-
blíže následující pracovní den. ",
připojuje se odstavec 4, který zní:
" (4) Výpovědní lhůty končí uplynutím posled-
ního dne příslušného kalendářního měsíce, s vý-
jimkami vyplývajícími z ustanovení § 47 odst. 2,
§ 48 odst. 2, § 49 písm. b) a § 237 odst. 2. "
68. § 267 zní:
"§ 267
(1) Pokud to vyžaduje účinná ochrana státních
zájmů nebo důležité hospodářské zájmy, může
vláda Československé socialistické republiky pro
pracovníky vysílané do ciziny povolit odchylky od
ustanovení zákoníku práce, pokud jde o
a) přeložení na pracoviště v cizině a odvolání
z něho,
b) délku stanovené týdenní pracovní doby, jeli
rozvržení a práci ve dnech pracovního klidu
v cizině,
c) uzavírání vedlejších pracovních poměrů a do-
hod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
(2) Pracovní poměry pracovníků, kteří podle
pracovní smlouvy nepracují na pracovišti organi-
zace a vykonávali pro ni sjednané práce doma
(dále jen "domáčtí pracovnici"), řidí se ustano-
veními zákoníku práce s těmito odchylkami:
a) na tyto pracovníky se nevztahují ustanovení
o rozvržení stanovené týdenní pracovní doby
a o prostojích,
b) při osobních překážkách v práci jim nenáleží
od organizace náhrada mzdy,
c) nenáleží jim příplatek za práci přesčas ani
příplatek za práci v noci, v sobotu, v neděli
nebo ve svátek.
(3) vláda Československé socialistické repub-
liky může stanovit další odchylky pro domácké
pracovníky, pokud to budou vyžadovat jejich odlišné
pracovní podmínky, popřípadě stanovit, že při ne-
20
kterých osobních překážkách v práci jim náleží
od organizace náhrada mzdy. "
69. § 267a písm. e) věta druhá zní:
"Orgány oprávněné k ukládání kárných opa-
tření určí Český svaz výrobních družstev a Slo-
venský svaz výrobních družstev. "
70. V § 268 se slova "pracovní poměry" nahra-
zují slovy "pracovněprávní vztahy".
71. V § 269
vkládá se nové ustanovení písm. e), které zní:
,, e) občan, který sjednal pracovní poměr s jiným
občanem, odpovídá tomuto občanu za škodu,
kterou utrpěl při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním, pokud nepro-
káže, že škodu nezavinil; odpovědnost občana
se omezí, prokáže-li, že škodu zavinil také
poškozený pracovník. ",
dosavadní ustanovení písm. e) a f) se označují
písmeny f) a g).
72. § 270 zní:
"§ 270
Osamělí pracovníci, kteří trvale pečují o dítě
mladší než jeden rok. nesmělí být vysíláni na pra-
covní cesty mimo obvod obce svého pracoviště
nebo bydliště, nesmějí být zaměstnáváni noční
prací a prací přesčas a přeložit je lze jen na jejich
žádost. "
73. V § 270a
odstavec 1 zní:
"(1) Okresní národní výbor je oprávněn uložit
organizaci za porušení povinností vyplývajících
z pracovněprávních předpisů pokutu až do částky
100 000 Kčs a při opětovném porušení povinností,
za jejichž nedodržení byla již pokuta uložena, po-
kutu až do částky 500000 Kčs. Pokutu lze uložit
do jednoho roku ode dne, kdy se okresní národní
výbor dověděl o porušení těchto povinností, nej-
později však do tří let ode dne, kdy je organizace
porušila. Pokuty plynou do příslušného státního
rozpočtu. ",
odstavec 3 se vypouští a dosavadní odstavec 4 se
označuje jako odstavec 3.
74. § 274 odst. 1 zní:
"(1) Osamělými se rozumějí neprovdané, ovdo-
vělé nebo rozvedené ženy, svobodní, ovdovělí nebo
rozvedení muži a ženy i muži osamělí z jiných
vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě
s družkou. "
21
75. § 275 zní:
"§ 275
(1) Základem pro zjištění průměrného výděl-
ku je hrubý výdělek pracovníka za předchozí ka-
lendářní rok.
(2) Vláda Československé socialistické repub-
liky po projednání s Ústřední radou odborů stanoví
způsob zjišťování průměrného výdělku, a které
složky mzdy se započítávají do základu pro zjištění
průměrného výdělku, popřípadě v jaké výši.
(3) Federální ministerstvo práce a sociálních
věcí po projednání s federálním ministerstvem fi-
nancí a Ústřední radou odborů
a) upraví podrobnosti o zjišťování průměrného
výdělku,
b) může v odůvodněných případech povolovat
odchylky od obecné platné úpravy pro některé
skupiny pracovníků v souvislosti se změnami
v odměňování pracovníků nebo úpravami pra-
covní doby,
c) na základě zásad stanovených vládou Česko-
slovenské socialistické republiky může takové
odchylky povolovat, i pokud by to vyžadovaly
jiné závažné okolností. "
76. V § 38 odst. 3, § 51 odst. 3, § 110 odst. 1.
§ 120 odst. 1, § 122 odst. 2, § 124 odst. 3, § 125
odst. 2 a 6, § 126 odst. 3, § 128 odst. 2, § 144 odst.
2, § 150 odst. 2, § 167 odst. 2 a 4 a § 203 odst. 1
se za slovo "vláda" ("vládou") vkládají slova "Čes-
koslovenské socialistické republiky".
77. V § 110 odst. 1 a § 203 odst. 1 se nahra-
zují slova,. na návrh Ústřední rady odborů" slovy
"po projednání s Ústřední radou odborů", v § 124
odst. 3, § 125 odst. 6, § 126 odst. 3 a § 206 odst. 1
se vypouštěli slova "nebo orgán jí zmocněný" a
v § 125 odst. 2 slova "nebo orgánem jí zmocně-
ným".
78. V § 13, § 81 odst. 2 a 3, § 261 odst. 1 a 2
a § 265 se slova "komise pro pracovní spory" na-
hrazují slovy "rozhodčí komise".
V § 183 odst. 1 větě první se za slovo "orga-
nizace" vkládají slova "rozhodčí komise" a ve větě
druhé se slova "ve smíru, schváleném komisí pro
pracovní spory" nahrazují slovy "rozhodčí komisí".
V § 199 odst. 2 se slova "rozhodčí orgán" na-
hrazují slovy "rozhodčí komise".
79. V § 150 odst. 2 a § 167 odst. 2 se slova
"s ministerstvem zdravotnictví" nahrazují slovy
"s ministerstvy zdravotnictví České socialistické
republiky a Slovenské socialistické republiky".
22
80. Pokud zákoník práce používá názvů
"Ústřední rada Československého revolučního od-
borového hnutí, Česká rada odborových svazů,
Slovenská rada odborových svazů, orgány Česko-
slovenského revolučního odborového hnutí a Čes-
koslovenský svaz mládeže", nahrazují se tato ozna-
čení názvy "Ústřední rada odborů, Česká odborová
rada, Slovenská odborová rada, orgány Revoluč-
ního odborového hnutí a Socialistický svaz mlá-
deže".
Čl. II
1. Pracovní spory, o nichž bylo zahájeno řízení
před 1. lednem 1975 u soudu, projednají soudy;
bylo-li řízení o sporu zahájeno u komise pro pra-
covní spory a nedošlo k jeho pravomocnému skon-
čení před 1. lednem 1975, komise pro pracovní
spory
postoupí spor soudu, v jehož obvodu má
sídlo.
2. Návrhy na zrušení schválení smíru nebo
rozhodnuti komise pro pracovní spory podle dosa-
vadního znění § 215 zákoníku práce a námitky
proti rozhodnuti, kterým byla pracovníku uložena
důtka a o kterých organizace nerozhodla do 1. led-
na 1975, projedná rozhodci komise, popřípadě soud.
Návrhy na zrušení schválení smíru nebo rozhod-
nuti komise pro pracovní spory podle dosavad-
ního znění § 214 zákoníku práce projedná soud.
3. Změny vyplývající z tohoto zákona se ne-
vztahují, pokud není dále stanoveno jinak, na
nároky vzniklé z pracovněprávních vztahů do
31. prosince 1974 a na právní úkony učiněné před
1. lednem 1975, i když jejich právní účinky nasta-
nou až po tomto dni.
4. Na návrh poškozeného, podaný do 31. pro-
since 1975, rozhodne rozhodčí komise, popřípadě
soud, o náhradě za ztrátu na důchodu při pracov-
ním úrazu nebo nemoci z povoláni i v těch přípa-
dech, v nichž bylo o náhradě škody pravomocně
rozhodnuto nebo došlo k dohodě před 1. lednem
1975.
Čl. III
Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb. ve znění
pozdějších předpisů (úplné znění č. 162/1973 Sb. )
se mění a doplňuje takto:
1. V § 82 odst. 2 a § 88 písm. g) se slova "ko-
mise pro pracovní spory"
nahrazují slovy "roz-
hodčí komise".
2. V § 274 písm. c) se za slovo "spory" vklá-
dají slova "rozhodčích komisi".
Čl. IV
Zrušují se
1. § 19 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně;
2. § 15 odst. 3 a § 73 odst. 2 zákona č. 101/
1964 Sb., o sociálním zabezpečení
23
3. vládní nařízení č. 40/1953 Sb., o občanské pra-
covní pomoci;
4. vládni nařízení č. 68/1965 Sb., kterým se pro-
vádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády
Československé socialistické republiky č. 60/
1970 Sb.;
5. vyhláška č. 113/1955 Ú. l., o pracovním poměru
lodních posádek československých námořních
lodí;
6. § 97 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 102/1964 Sb.,
kterou se provádí zákon o sociálním zabezpe-
čení;
7. vyhláška č. 23/1970 Sb., o projednávání pra-
covních sporů komisemi pro pracovní spory
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se
zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné
znění zákoníku práce, jak vyplývá z pozdějších
předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem
24
Důvodová zpráva
I. Všeobecná část
Zákoník práce je základní právní normou upra-
vující pracovněprávní vztahy, vzájemné povinnosti
a práva vznikající mezi socialistickými organiza-
cemi a občany při jejich účasti na společenské
práci. Vztahuje se téměř na 7 mil. pracujících.
Zákoník práce nabyl účinnosti 1. ledna 1966.
Jeho hlavním cílem bylo odstranit tehdejší roz-
tříštěnost a nejednotnost pracovního práva a na-
hradit je jednotným, uceleným systémem, vybu-
dovaným na socialistických principech. Proto
zákoník práce odstranil dosavadní, vývojem překo-
nané rozdíly v úpravách pracovněprávního posta-
vení dělníků, technickohospodářských pracovníků
a pracovníků státních orgánu a jejich zařízení. Při
jeho zpracování se přihlíželo k tomu, aby plnil
svou ekonomickou funkci, podporoval další rozvoj
ekonomiky v souladu se zásadami soustavy řízení
a vytvořil potřebné záruky k zajištění práv pracu-
jících.
V době, kdy zákoník práce začal působit, do-
chází u nás v politice a v ekonomice ke vzniku
některých nezdravých tendencí, na které kriticky
poukázal XIII. sjezd KSČ, které však po sjezdu
nebyly principiálně řešeny. Jde zejména o období
uplatňování zásad tzv. zdokonalené soustavy plá-
novitého řízení. Přestože v důsledku nezdravých
a škodlivých tendencí docházelo k ostré kritice
úpravy pracovněprávních vztahů obsažené v záko-
níku práce a k návrhům na oslabení některých
stěžejních zásad sledujících stabilitu pracovních
poměrů a úlohy centra i k návrhům na některá
ekonomicky nepodložená zvýhodnění, nedošlo
v tomto období k úpravám, které by tyto nesprávné
tendence uzákonily. Novelizace nebyla provedena
ani v roce 1968. kdy u nás došlo k hluboké spole-
čenské a hospodářské krizi. Přesto však nesprávné
tendence a názory ovlivnily nežádoucím způsobem
praxi při uplatňování zákoníku práce.
K naplnění realizační směrnice ÚV KSČ
z května 1969, zejména jejího cíle upevnit funkci
socialistického státu ve všech jeho článcích a usku-
tečňovat účinná opatření k řešení vážných ekono-
mických problémů, byla provedena novelizace zá-
koníku práce. Šlo zejména o to, aby se zákoník
práce stal účinnějším nástrojem proti nežádoucím
protispolečenským jevům, proti nedisciplinované-
mu postoji k práci. Nová úprava měla posílit auto-
ritu vedoucích pracovníků a působit k vyšší stabili-
zaci pracovních síl. Pří této novelizaci, která byla
provedena zákonem č. 153/1969 Sb. s účinností od
1. ledna 1970, nešlo o změnu koncepce zákoníku
práce. Vycházelo se z toho, že je nutno provést
jen ty změny, které vyplývají z objektivních po-
třeb naší ekonomiky a z celkového vývoje spole-
čenských vztahů.
V úzké návaznosti na uvedenou novelizaci zá-
koníku práce byla v průběhu let 1970 a 1971 při-
jata usneseními vlády ČSSR i vlád obou republik
řada významných opatření, která směřovala k zpřís-
nění hospodaření s pracovními silami a k regulaci
jejich pohybu, k regulaci mzdového vývoje a k upev-
nění pracovní kázně a nevyžadovala dalších úprav
v zákoníku práce.
Po novelizaci zákoníku práce a vydání regu-
lačních opatření v oblasti hospodaření s pracov-
ními silami provedlo federální ministerstvo ve
spolupráci s republikovými ministerstvy práce a
sociálních věcí v roce 1970 široký průzkum, jak
nová opatření působí v hospodářské praxi, a pře-
devším jak zákoník práce přispívá k upevňování
pracovní kázně a k stabilizaci pracovních sil. Prů-
zkum potvrdil, že dosud trvají některé závažně
nedostatky, zejména v pracovní kázni a ve stabi-
litě pracovních kolektivů a že jde přitom vesměs
o důsledky nesprávné aplikace pracovněprávních
předpisů a jejich nedostatečného využívání v praxi.
Předsednictvo Ústředního výboru KSČ ve svém
usnesení ze dne 12. února 1971 proto přijalo
závěr, že je účelné pokračovat v hodnocení vý-
sledků dosahovaných při uplatňování zákoníku
práce. V souladu s tímto rozhodnutím uložilo
předsednictvo vlády ČSSR usnesením č. 233/1971
federálnímu ministerstvu práce a sociálních věcí
pokračovat v hodnocení výsledků dosahovaných
při využívání zákoníku práce v souvislosti s uplat-
ňováním regulačního systému zaměstnanosti a roz-
misťování pracovních sil.
Ke splnění tohoto úkolu zorganizovalo fede-
rální ministerstvo práce a sociálních věcí ve spo-
lupráci s ministerstvy práce a sociálních věcí obou
republik další průzkum zaměřený na celou proble-
matiku zákoníku práce; tento průzkum byl prove-
den ve 152 vybraných podnicích a závodech ze
všech krajů obou republik a ze všech hospodář-
ských odvětví státní správy.
Na základě zkušeností z těchto dvou průzku-
mů je možno konstatovat, že zákoník práce ve
znění novely z roku 1969 jako celek je v oblasti
pracovněprávních vztahů účelným právním pro-
středkem nepomáhajícím k realizaci linie XIV.
sjezdu KSČ, k podpoře dalšího růstu našeho ná-
rodního hospodářství a zvyšováni jeho efektivnosti
založené na uplatňování intenzivních faktorů růstu,
k rozvoji iniciativy pracujících a jejich účasti na
řízení, jakož i k upevňováni životních jistot pra-
cujících.