38
3. Vyhláška ministerstva zahraničního obchodu
č. 17/1967 Sb., o úpravě sběratelské výměny
poštovních známek a ostatních předmětů fila-
telistického zájmu se zahraničím.
4. Vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 4/
1972 Sb., o zákazu nebo omezení vývozu ně-
kterých druhů zboží v turistickém styku.
5. Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách.
6. Zákon č. 54/1959 Sb., o muzeích a galeriích.
7. Zákon Slovenské národní rady č. 7/1958 Sb.,
o kulturních památkách.
8. Zákon Slovenské národní rady č. 109/1961 Sb.,
o muzeích a galeriích.
9. Vládní nařízení č. 56/1967 Sb., o jedech a ji-
ných látkách škodlivých zdraví.
10. Vyhláška ministerstva vnitra č. 124/1961 Sb.,
o střelných zbraních a střelivu ve znění vy-
hlášky ministerstva vnitra ČSR o doplnění vy-
hlášky č. 124/1961 Sb., o střelných zbraních
a střelivu.
11. Vyhláška Ústředního báňského úřadu, minis-
terstva chemického průmyslu a ministerstva
všeobecného strojírenství č. 62/1964 Sb., o vý-
bušninách.
12. Vyhláška ministra zemědělství, lesního a vod-
ního hospodářství č. 63/1964 Sb., o ochraně
proti zavlékání škůdců a chorob rostlin a ple-
velů při dovozu, průvozu a vývozu (vnější ka-
ranténa).
13. Vyhláška ministerstva zemědělství, lesního a
vodního hospodářství č. 154/1961 Sb., kterou
se provádějí některá ustanovení zákona o ve-
terinární péči.
14. Zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a
ostatních hromadných informačních prostřed
cích ve znění zákona č. 84/1968 Sb. a zákona
č. 127/1968 Sb. a zákonného opatření předsed-
nictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb.
15. Vyhláška ministerstva zahraničního obchodu
č. 121/1968 Sb., o oprávnění k zahraničně ob-
chodní činnosti.
K § 22
Z celní kontroly se vylučují, v souladu se zá-
konem č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství,
pouze věci a jiné hodnoty, které podléhají devizové
kontrole. Výjimkou je pouze zlato pro průmyslově
účely, které se bude definovat jako zlato, dovážené
nebo vyvážené k výrobě jiného průmyslového zboží,
k výrobě zlatého spotřebního zboží nebo k pře-
pracování.
K § 24
Osnova přesně stanoví období, po které zboží
podléhá celní kontrole. Po skončení tohoto období
přestává zboží podléhat režimu celního zákona a
celní kontrole.
K § 25 až 28
Celní kontrola se provádí zejména celní pro-
hlídkou, která je nejvhodnějším prostředkem ke
zjištění, zda se dovoz, vývoz nebo průvoz zboží
uskutečňuje v souladu se zákonem. Dalšími pro-
středky usnadňujícími zjištění těchto skutečností
jsou kontrola dokladů, kontrola spisů a kontrola
dopravních a průvodních listin.
Pro zamezení nezákonného dovozu, vývozu
nebo průvozu zboží stanoví osnova oprávnění pří-
slušníků celní správy provádět osobní prohlídky
v případech, kdy je podezření, že osoba přestupu-
jící státní hranice ukrývá u sebe zboží.
K § 29
V souladu s dosavadní úpravou osnova umož-
ňuje osvobození od celní prohlídky ve vztahu k vý-
značným představitelům ČSSR a jiných států při
jejich cestách do ciziny a z ciziny. Protože osvo-
bození od celní prohlídky vyžaduje podrobnou
úpravu, stanoví se současně v osnově, že okruh
osob a případy, kdy zboží nepodléhá celní prohlídce,
stanoví vyhláška federálního ministerstva zahra-
ničního obchodu. Osvobození od celní prohlídky se
předpokládá v rozsahu stanoveném v dosavadní
právní úpravě.
K § 31 a 32
K zabezpečení celní kontroly stanoví osnova
oprávnění příslušníků celní správy vstupovat do
místností a prostorů organizací, kde je zboží pod-
léhající celní kontrole ve smyslu § 24 a nahlížet
do dokladů týkajících se tohoto zboží. Ustanovení
je praktické v případech provádění celního řízení
a dále v případech, kdy je zboží ve vázaném oběhu.
Oprávnění příslušníků celní správy v celním po-
hraničním pásmu, se stanoví na základě zkušenosti
z praxe.
Hlava čtvrtá
K § 33
Povinnost přihlásit a předložit všechno zboží
při dopravě přes státní hranice, je základní po-
vinností osob a organizací bez ohledu na to, bylo-li
už provedeno celní řízení Či nikoliv. Právní dů-
sledky přihlášení zboží se projevují především
v souvislosti se zjišťováním celních přestupků, je-li
tato povinnost plněna, preventivně se zabraňuje
tomu, aby docházelo k celním přestupkům, zejména
u případů, kdy osoby jednají v dobré víře.
39
K § 34
Osnova vychází ze skutečnosti, že stanovení
celních přechodů je otázkou dohody sousedních
států. Podle naší smluvní praxe jsou celní přechody
určovány vládními dohodami. Dopravu zboží mimo
celní přechody upravuje osnova jen jako výjimečná
opatření.
K § 38 až 38
Převážná, část zboží se dováží, vyváží a prováží
při zahraničně obchodní činnosti a dopravuje se
přes státní hranice dopravními organizacemi nebo
poštou.
S ohledem na množství dováženého, vyváže-
ného a prováženého zboží, obsahuje osnova několik
základních ustanovení o povinnostech dopravních
organizací a pošty.
Podrobnější úpravu celní kontroly u zboží do-
pravovaného dopravními organizacemi a poštou
stanoví vyhláška federálního ministerstva zahra-
ničního obchodu, a to s ohledem na specifické
problémy v železniční, automobilové, plavební a
letecké dopravě a v poštovním styku.
Hlava pátá
K § 39
Součástí opatření prováděných při celní kon-
trole je i vybírání cla z dováženého a vyváženého
zboží.
Clo se vybírá zpravidla ze zboží dováženého;
ze zboží vyváženého se clo vybírá jen výjimečně.
Osnova proto stanoví, že dovoznímu clu podléhá
všechno dovážené zboží s výjimkou zboží, které je
v celním sazebníku výslovně označeno za zboží
prosté cla. U cla ze zboží vyváženého platí opačná
zásada, podle níž vývoznímu clu podléhá vyvážené
zboží jen pokud celní sazebník výslovně clo stanoví.
K § 42
Na zařazení zboží do příslušných položek cel-
ního sazebníku je závislá výše cla, které má být
zaplaceno. Zájmem státu je, aby se clo vybíralo ve
správné výši, aby nedocházelo k poškozování práv
státu, osob a organizací.
Z uvedených důvodů je nutno zajistit jednot-
nou praxi při zařazování zboží do příslušných po-
ložek celního sazebníku. Tato jednotná praxe může
být zajištěna mimo jiné zejména tím, že vzniknou-li
pochybnosti o nomenklaturním sazebním nebo ta-
rovém zařazení zboží, rozhodne o takovém zařazeni
zboží federální ministerstvo zahraničního obchodu.
Rozhodování o zařazení zboží je správním ří-
zením.
K § 43 a 44
Smluvní clo je nutno stanovit v celním zákoně
vzhledem k obchodně politickým vztahům Česko-
slovenské socialistické republiky k cizině. Jde o to,
aby bylo možno stanovit nižší clo, než které se
obvykle vybírá.
Osvobození od cla se stanoví proto, že není
účelné, aby se clo vybíralo od všech osob a v kaž-
dém případě.
Zmocnění pro federální ministerstvo zahranič-
ního obchodu k podrobné úpravě osvobození od
cla je odůvodněno tím, že okruh případů osvobo-
zení od cla nutno doplňovat, popřípadě měnit
s ohledem na zájmy ČSSR podle dané situace.
K § 48
Na základě zkušenosti z praxe osnova jedno-
značně stanoví dobu vzniku nároku státu na clo.
Nárok státu na clo vzniká v době, kdy celnice pro-
pustila zboží při dovozu do volného oběhu v tu-
zemsku a při vývozu do volného oběhu v cizině.
Ustanovení o vzniku nároku státu na clo je
nutné proto, aby bylo možno správně posuzovat
případy jak při dovozu a vývozu zboží prováděném
v souladu s osnovou, tak i při dovozu a vývozu
zboží prováděném v rozporu s osnovou.
K § 47 a 48
Postup při vyměřování cla vyžaduje bližší
právní úpravu, týkající se způsobu zařazování zboží
do celního sazebníku, použití tuzemské a cizozem-
ské ceny zboží, předkládání dokladů a způsobu
vyměřování cla z hrubé váhy nebo čisté váhy apod.
Tyto otázky upraví podrobněji federální minister-
stvo zahraničního obchodu vyhláškou.
Pro zaplacení cla je rozhodný okamžik, kdy
celnice rozhodla o propuštění zboží do volného
oběhu. Znamená to, že účastník celního řízení je
povinen zaplatit clo ihned po oznámení rozhodnutí
o propuštění zboží do volného oběhu.
K § 51 a 52
K zajištění nároku státu na clo slouží celní
zástavní právo upravené v § 51 osnovy a celní jis-
tota upravená v § 52.
Celní zástavní právo je institutem podle ob-
čanského práva, který v § 495 odst. 1 podminuje
vznik zástavního práva existencí zvláštního zákona.
Jde o jeden z druhů zákonného zástavního práva
(vznik smluvního zástavního práva podle platného
právního stavu již není přípustné).
Institut celní jistoty je převzat z dosavadní zá-
konné úpravy, protože se v praxi osvědčil jako dů-
ležitý zajišťovaní prostředek sloužící k uspokojení
nároku státu na clo.
40
K § 55 až 57
V zájmu právní jistoty stanoví osnova dobu,
po jejímž uplynutí nelze clo (doplatek) ani vyměřit
ani vymáhat.
Při dovozu nebo vývozu zboží uskutečňovaném
v souladu s celním zákonem nelze clo (doplatek)
vyměřit ani vymáhat po uplynutí tři let od konce
kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok státu
na clo. Při dovozu nebo vývozu zboží uskutečňova-
ném v rozporu s celním zákonem se tato doba sta-
noví na pět let od konce kalendářního roku, ve
kterém vznikl nárok státu na clo.
Osnova připouští běh nově tříleté lhůty, a to
proto, aby bylo možno uspokojit nároky státu na
clo (doplatek] v případech, kdy Celnice už provedla
úkon k vyměření nebo k vymáhání cla (doplatku)
a účastník celního řízení byl o tomto úkonu vyro-
zuměn. V žádném případě nelze však clo (dopla-
tek) ani vyměřit ani vymáhat po uplynutí deseti
let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikl
nárok státu na clo.
Z povahy věci vyplývá, že celnice vrátí clo
(přeplatek) podle § 56 odst. 1 až 3 jen tehdy, po-
kud "neuplynuly tři roky od konce kalendářního
roku, ve kterém nárok státu na clo vznikl. Tato
doba platí i pro případy uvedené v odst. 4 a 5
téhož ustanovení, podle něhož je celnice oprávněná
vrátit clo (přeplatek).
Hlava šestá
K § 58
Osnova charakterizuje účel celního řízení jako
zvláštního typu správního řízení, na rozdíl od ostat-
ních druhů správního řízení, které provádí celnice.
Jeho účelem je rozhodnout, zda se zboží propouští
a za jakých podmínek. Odstraňuje se tak do značné
míry představa, že každé řízení konané orgány
celní správy je celním řízením.
K § 59
Propuštěním zboží se rozumí propuštění podle
§ 75 až 83.
Zboží nelze propustit v dovozu, vývozu nebo
průvozu libovolným způsobem. Při rozhodování
o tom, zda zboží může být propuštěno, jsou rozho-
dující příslušné předpisy, a to celní zákon a zvlášt-
ní předpisy, jimiž se stanoví dovozní, vývozní a
průvozní zákazy nebo omezení. Dále je rozhodující
oprávnění k zahraničně obchodní činnosti. Zna-
mená to, že zboží může být propuštěno v celním
řízení jen tehdy, dováží-li se, vyváží nebo prováží
v souladu s uvedenými předpisy a oprávněními.
K § 60 až 62
Protože účelu a povaze celního řízení nevyho-
vuje místní příslušnost celnic podle místa bydliště
osoby nebo sídla organizace, stanoví se místní pří-
slušnost ve prospěch celnice, které zboží bylo
předloženo. Jde o výjimku v porovnání s obecnou
úpravou, obsaženou v předpisech o správním ří-
zení, která je v tomto případě odůvodněna povahou
věci. V převážné většině případů, zejména v turis-
tickém styku bude místně příslušnou pohraniční
celnice. V zájmu plynulosti dopravy je však třeba
připustit výjimky.
Dovážené, vyvážené a provážené zboží se sou-
střeďuje v celních prostorách, kde se celní řízení
provádí. Z důvodů vhodnosti, zejména s ohledem
na požadavek hospodárnosti, osnova připouští, aby
celní řízení mohlo být provedeno i na jiných mís-
tech, např. přímo ve výrobních závodech.
K § 63 až 65
Dovážené, vyvážené a provážené zboží může
celnice propustit jen na návrh. Z vlastního podnětu
může celnice zboží jen poukázat k dalšímu celnímu
řízení, nebo zboží uskladnit.
Dosavadní celní zákon definoval účastníka cel-
ního řízení jako osobu, která mohla se zbožím na-
kládat. To vedlo v praxi k nejasnostem o tom, kdo
vlastně účastníkem celního řízení byl. Proto osnova
přistupuje k novému vymezení tak, aby pojem
účastníka celního řízení zahrnoval jak toho, kdo
zboží dováží, tak i toho, pro koho se zboží pro-
pouští. V tomto rámci může být účastníkem celního
řízení občan i organizace.
Při celním řízení může mít účastník celního
řízení svého zástupce. Dopravuje-li zboží z ciziny
nebo do ciziny dopravní organizace nebo pošta, je
podle osnovy zmocněna i k provedení úkonů pro
celní řízení, pokud je neprovede účastník celního
řízení sám.
K § 66
Osnova stanoví zásadu písemnosti, současně
však připouští, aby celnice přijala a projednala
i ústní návrh na celní řízení. To může být zejména
v turistickém styku.
Přípustnost změny návrhu účastníkem je odů-
vodněna jeho oprávněním disponovat předmětem
celního řízení, ovšem jen do okamžiku, kdy bude
započato s celní prohlídkou. Od této chvíle je pří-
pustnost změn omezena jen na volbu mezi volným
a vázaným oběhem, resp. zpětným dovozem nebo
vývozem.
K § 67 a 68
Aby mohl být návrh na celní řízení věcně
projednán, stanoví se současně povinnost předložit
41
zboží, připravit je k celní prohlídce a podat vy-
světlení, pokud jich bude třeba. Osnova stanoví, že
celní řízení se provádí zásadně za přítomnosti
účastníka, bez jeho účasti jen výjimečné, v přípa-
dech uvedených v § 68 odst. 2.
K § 69 a 70
K tomu, aby rozhodnutí vydané v celním řízení
bylo jasné a přezkoumatelné, stanoví osnova, které
výroky musí rozhodnutí zejména obsahovat. Pro
účastníka celního řízení je důležité, aby znal, jaká
práva a povinnosti pro něho z rozhodnutí plynou
a od kterého okamžiku (po podání návrhu na řízení
řízení) může se zbožím opět nakládat.
K § 73 a 74
S ohledem na zkušenosti z aplikace dosud plat-
ného zákona upravuje osnova i právní důsledky
nedostatku součinnosti účastníka celního řízení
(možnost uskladnění a prodeje zboží po uplynutí
zákonem stanovených lhůt).
K § 75 až 83
V souladu s dosavadní úpravou a praxí rozli-
šuje osnova mezi zbožím propuštěným do volného
oběhu a mezi zbožím propuštěným do vázaného
oběhu, které podléhá celní kontrole.
Zboží propuštěné do volného oběhu pod pod-
mínkou je v tzv. podmíněném volném oběhu. Ta-
kové zboží nepodléhá celní kontrole, celnice však
může kontrolovat, zda jsou dodržovány stanovené
podmínky. Případy, kdy je zboží ve vázaném oběhu
a jako takové podléhá celní kontrole, stanoví § 77.
Do záznamního oběhu se propouští zboží k do-
časnému použití např. na výstavy, veletrhy, vy-
zkoušení a pod. Po uplynutí lhůty stanovené celnicí
však musí být zboží zásadně vždy dovezeno zpět
ze záznamního oběhu v cizině nebo musí být zpět
vyvezeno ze záznamního oběhu v tuzemsku.
Osnova upravuje i případy, kdy zboží může být
poukázáno jiné celnici k provedení celního řízení
a kdy může být uskladněno. Vychází také z toho,
že veškeré zboží, které se dopravuje přes státní
hranice, je pod celní kontrolou. Proto upravuje
i celní řízení v přepravním styku a v průvozu i když
v těchto případech podle povahy věci nejde o zboží
dovážené do ČSSR nebo z ČSSR vyvážené.
Hlava sedmá
K § 84 až 89
Osnova upravuje řízení o celních přestupcích
odchylně od zák. č. 60/1961 Sb., o úkolech národ-
ních výborů při ochraně socialistického pořádku
a zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Osnova
v maximální míře koordinuje obsah pojmu pře-
stupku, jakož i projednávání celních přestupků, se
zák. č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů
při zajišťování socialistického pořádku i se záko-
nem č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Odchylně od
obecné úpravy stanoví osnova i tresty za celní pře-
stupky (§
85) a případy, kdy lze vyslovit propad-
nutí zboží nebo jeho zabrání (§ 86 a 87). Odchylně
je upravena i splatnost pokuty v § 88, kde na roz-
díl od obecné úpravy připouští osnova možnost
uhradit uloženou pokutu prodejem zboží. Do určité
míry se odchylně stanoví i místní příslušnost při
projednávání celních přestupků.
K § 90 a 91
V blokovém řízení osnova přebírá úpravu po-
dle řízení prováděného podle obecných předpisů,
s tím rozdílem, že výši pokuty stanoví na 500 Kčs.
K § 92 až 94
Dosavadní úprava celních přestupků tak, jak
je obsažena v zákoně č. 60/1961 Sb., o úkolech ná-
rodních výborů při zajišťování socialistického po-
řádku, nevyhovuje potřebám praxe, zejména proto,
že skutkové podstaty jsou příliš rámcově formu-
lovány.
Podle § 14 a 15 zákona č. 60/1961 Sb. se cel-
ního přestupku dopouští
- kdo poruší povinnosti řádně spolupůsobit v da-
ňovém nebo poplatkovém řízení a nebo v řízení
o jiné podobné dávce;
- kdo poruší zákaz nebo omezení dovozu, vývozu
nebo průvozu zboží ve styku s cizinou;
- kdo nepřihlásí zboží k celní prohlídce;
- kdo nakládá nedovoleným způsobem se zbo-
žím podléhajícím omezením podle celních
předpisů.
Pro orgány celní správy Je proto mnohdy ob-
tížné za této situace objektivně zjistit, zda byl po-
rušen zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo
průvozu a zda se zbožím bylo nakládáno nedovo-
leným způsobem. Proto osnova nově stanoví, ve
kterých případech dochází k porušování zákazů
nebo omezení při dovozu, vývozu nebo průvozu
zboží a ve kterých případech dochází k nedovole-
nému nakládání se zbožím, ke zkrácení cla a ke
ztížení celní kontroly.
Osnova obsahuje úpravu celních přestupků,
která se vyčleňuje ze zák. č. 60/1961 Sb., o úkolech
národních výborů při zajišťování socialistického
pořádku. V zásadě jde o analogii úpravy devizo-
vých přestupků v zákoně č. 142/1970 Sb., o devizo-
vém hospodářství.
42
Pro navrhované řešení mluví skutečnost, že
projednávání přestupků má i nadále příslušet or-
gánům celní správy. Nepřísluší národním výborům.
Osnova přesně formuluje skutkové podstaty
celních přestupků. Tím se zabrání subjektivnímu
posuzování jednotlivých případů a bude odstraněna
mezera, která byla v praxi pociťována.
Hlava osmá
K § 95 až 98
Osnova nově upravuje ukládání pokut organi-
zacím, které porušily předpisy o oběhu zboží ve
styku s cizinou, zkrátily clo nebo ztížily celní kon-
trolu. Výraz "porušování celních předpisů" je jen
legislativní zkratkou. Není legislativně technickým
termínem.
Novou úpravu zavádí osnova proto, aby byl
zvýšen odpovědný přístup a kázeň organizací k do-
držování předpisů o dovozu a vývozu zboží.
Osnova omezuje zvláštní úpravu o ukládání
pokut organizacím pouze na tyto případy: kdy lze
pokuty ukládat; v jaké výši lze pokuty ukládat;
kdy nastává splatnost pokuty; za jakých podmínek
může celnice na úhradu pokuty prodat zajištěné
zboží.
V řízení podle těchto ustanovení se neuplatní
ustanovení o propadnutí zboží ani o jeho zabrání.
K § 99 až 101
Navrhovaná úprava vychází ze zkušeností pra-
xe a postihuje jednání, která představují nejčas-
tější případy porušování celních předpisů organi-
zacemi.
Případy porušování celních předpisů organi-
zacemi a případy skutkových podstat celních pře-
stupků jsou zásadně stejné, vyjma případů, které
mohou nastat jen při jednání osoby a nikoliv také
při jednání organizace, nebo naopak.
Hlava devátá
K § 102 a 103
Osnova přebírá dosavadní úpravu o zajišťování
zboží, která se v praxí osvědčila.
Celnice může zajistit zboží ze dvou důvodů;
na úhradu cla a k projednání nezákonného dovozu,
vývozu nebo průvozu zboží, a to za podmínek vý-
slovně stanovených v osnově. Jde o předběžná opa-
tření, která mají zabezpečit úhradu cla, objektivní
posouzení nezákonného dovozu, vývozu nebo prů-
vozu zboží a uložení sankce.
Zvláštní zabezpečení úhrady cla, případně po-
kuty je stanoveno v § 103. Podle tohoto ustanovení
může být zajištěno na úhradu cla, popřípadě po-
kuty i náhradní zboží.
K § 106
Podle osnovy je zajištění zboží předběžným
opatřením, které končí, pominou-li důvody, pro
které bylo zajištěno. Při vrácení zboží musí být
dbáno toho, aby zboží bylo vráceno tomu, komu
bylo zajištěno a v případě, že na zboží uplatní
právo jiná osoba nebo organizace, vrátí jim celnice
zboží jen tehdy, nemá-li pochyb o jejich právu na
zboží. Ve sporných případech odkáže celnice osoby
a organizace, aby svůj nárok uplatnily v řízení,
jehož předmětem je úprava jejich majetkových
vztahů. Celnice pak postupuje podle rozhodnutí
vydaného příslušným orgánem.
K § 107 až 109
Osnova stanoví případy, kdy celnice může za-
jištěné zboží prodat. Celnice zásadně prodává zboží
příslušným obchodním nebo jiným organizacím,
může však zboží prodávat i veřejnou dražbou. Po-
stup při prodeji zboží v dražbách je stanoven zá-
konem č. 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekucí.
Osnova stanoví, jakým způsobem naloží celnice
s výtěžkem prodeje zboží. Z výtěžku prodeje zboží
se přednostně uhradí clo, dále dopravné, skladné
a postupně dálil nároky výslovně uvedené v osnově.
K § 110
Nedostatkem dosavadní právní úpravy je, že
neobsahuje ustanovení o oprávnění celnic k pro-
deji zboží propadlého ve prospěch státu, zboží za-
braného a zboží, jehož se účastník celního řízení
vzdal ve prospěch státu. Z tohoto důvodu bylo
třeba takové oprávnění celnic zakotvit v osnově
a tím odstranit stav, kdy oprávnění celnic k prodeji
uvedeného zboží se opírá pouze o Interní směrnice.
Hlava desátá
K § 111
Řízení před orgány celní správy, tj. celní ří-
zení, řízení o celních přestupcích, řízení o ukládání
pokut organizacím, řízení o zajišťování a prodeji
zboží a řízení v ostatních otázkách upravených
tímto zákonem, je správním řízením. Osnova proto
stanoví, že v řízení před orgány celní správy platí
obecné předpisy o správním řízení a předpisy
o projednávání přestupků, pokud z ustanovení cel-
ního zákona nevyplývá jinak.
43
K § 112 a 113
Příslušnost orgánů celní správy v odvolacím
řízení upravuje osnova proto, že v oblasti celnictví
může působit jako odvolací instance Ústřední celní
správa a celní ředitelství.
Vzhledem k tomu, že podle zákona o správním
řízení může odchylky od obecné úpravy stanovit
pouze zákon, musela být v osnově upravena otázka
odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí or-
gánů celní správy.
K § 114
S ohledem na zkušenosti praxe osnova nově
zavádí možnost, aby celnice samy provedly výkon
rozhodnutí podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení tam, kde clo, dopravné, skladně, poštovní
poplatky, uložené pokuty nebo náklady řízení, ne-
byly uhrazeny dobrovolně a kde se nepodařilo
úhrady dosáhnout ani prodejem zboží podle usta-
novení § 107 osnovy. Ustanovení občanského soud-
ního řádu č. 99/1963 Sb., o výkonu rozhodnutí, tím
nejsou dotčena.
K § 115
Osnova v předchozích ustanoveních upravuje
otázky týkající se propadnutí, zabrání, zajištění a
prodeje zboží.
Vzhledem k tomu, že zbožím podle osnovy jsou
veškeré věci movité s výjimkou věcí a jiných hod-
not podle předpisů o devizovém hospodářství, ne-
bylo by možno tyto věci a jiné hodnoty zajistit, pro-
hlásit za propadlé, zabrat nebo prodat ani kdyby
byly získány celním přestupkem. Osnova toto umož-
ňuje v případech, kdy došlo k celnímu přestupku
zcizením zboží nacházejícího se ve vázaném oběhu
a kdy tímto celním přestupkem byly získány věcí
a jiné hodnoty podle předpisů o devizovém hospo-
dářství (čs. peníze, valuty, zlato a pod. ).
V odst. 2 umožňuje osnova zajištění věcí a ji-
ných hodnot podle předpisů o devizovém hospodář-
ství na úhradu cla, popřípadě pokuty podle usta-
novení § 103.
K § 118
Osnova subsidiárně stanoví, že se na průvoz
zboží a na zboží v přepravním styku budou vztaho-
vat ustanovení tohoto zákona o dovozu a vývozu
zboží.
K § 117
Z osnovy vyplývá kompetence celnic při zjiš-
ťování a projednávání přestupků proti devizovému
hospodářství.
K § 118
V návaznosti na projednávanou osnovu zákona
o Sboru národní bezpečnosti je třeba i v celním
zákoně upravit oprávnění pověřit příslušníky Sboru
národní bezpečnosti plněním některých úkolů cel-
nic.
Ustanovení odstavce 2 má podle povahy věci
pouze dočasný charakter a při budoucích legisla-
tivních úpravách bude proto třeba pamatovat na
výslovná zmocnění k plnění těchto úkolů orgány
celní správy.
K § 123
Předpokládá se účinnost celního zákona od
1. ledna 1975, aby byla zajištěna dostatečná legis-
vakance.
V Praze dne 31. ledna 1974
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Ministr zahraničního obchodu ČSSR:
Ing. Barčák, CSc., v. r.
StT l - 37042. 74