Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1973
II. v. o.
28
Vládní návrh
Zákon
ze dne 1973
o ochranném dohledu
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
(1) Ochranný dohled je ochranným opatřením,
jehož účelem je přispět k dalšímu posílení ochrany
společnosti před protispolečenskou činností osob
zvlášť narušených, jakož i k dovršení nápravy od-
souzeného.
(2) Ochranný dohled nelze uložit mladistvému.
§ 2
(1) Osoba, které byl soudem uložen ochranný
dohled, je povinna
a) sdělovat orgánu vykonávajícímu ochranný do-
hled (§ 6 odst. 1) potřebné údaje o způsobu
a zdrojích své obživy a na jeho žádost tyto
údaje prokazovat,
b) osobně se hlásit u tohoto orgánu ve lhůtách,
které jí stanoví,
c) trpět vstup tohoto orgánu do svého obydlí a
d) předem oznamovat tomuto orgánu vzdálení
z místa pobytu.
(2) Osobě, které se ukládá ochranný dohled,
může soud uložit další povinnosti a omezení smě
řující k tomu, aby vedla řádný život pracujícího
člověka, zejména
2
a) nenavštěvovat určitá místa, místnosti, podniky
nebo shromáždění,
b) pobývat v přikázaném místě nebo obvodě a
nevzdalovat se z něho bez souhlasu organu
vykonávajícího ochranný dohled.
§ 3
(1) Ochranný dohled se ukládá na jeden rok
až tři léta.
(2) Ukládá-li se ochranný dohled opětovně, a
to předtím, než byl vykonán ochranný dohled dří-
ve uložený, nesmí doba, na kterou je opětovně
ukládán, spolu s dosud nevykonaným zbytkem
ochranného dohledu dříve uloženého převyšovat
dobu tří let.
§ 4
(1) Ochranný dohled uloží soud pachateli, kte
rého odsuzuje jako zvlášť nebezpečného recidi-
vistu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
(2) Ochranný dohled může soud uložit té?
pachateli, kterého odsuzuje za úmyslný trestný čin
nebo úmyslný přečin k nepodmíněnému trestu od-
nětí svobody, nelze-li vzhledem k osobě pachatele,
zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu způ-
sobu života, k prostředí, v kterém žije, a k povaze
spáchané trestné činnosti očekávat, že bez ochran
ného dohledu povede řádný život pracujícího člo
věka.
(3) Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí
o ochranném dohledu provést ještě další dokazo-
vání, které nemůže být provedeno ihned, a z toho
důvodu neuloží ochranný dohled v hlavním líčení,
vyhradí rozhodnutí o něm veřejnému zasedání.
(4) Nevyhradil-li si soud rozhodnutí o ochran-
ném dohledu, může jej uložit jen na návrh proku-
rátora, a to ve veřejném zasedání; soud prvního
stupně musí o takovém návrhu rozhodnout nejpoz-
ději do doby, než se na odsouzeném výkon trestu
odnětí svobody skončí.
§ 5
(1) S výkonem ochranného dohledu se zápor-
né po výkonu trestu odnětí svobody.
(2) Odloží-li předseda senátu výkon trestu
odnětí svobody na dobu delší než tři měsíce, ro/-
hodne zároveň o tom, zda má být s výkonem
ochranného dohledu započato před nařízením vý-
konu trestu odnětí svobody.
§ 6
(1) Ochranný dohled vykonávají orgány Veřej-
né bezpečnosti, v jejichž obvodu je místo pobytu
osoby, které byl ochranný dohled uložen, a to
v rozsahu stanoveném v rozhodnutí soudu. Přitom
3
dbají, aby do práv odsouzeného bylo zasahováno
jen v míře nezbytně nutné k dosažení účelu
ochranného dohledu.
(2) Orgány Veřejné bezpečnosti spolupracují
při výkonu ochranného dohledu s národními vý-
bory a společenskými a hospodářskými organiza-
cemi.
§ 7
Výkon ochranného dohledu SK přerušuje po
dobu výkonu vazby a trestu odnětí svobody, po
dobu ochranného léčení prováděného v léčebném
ústavu, po zkušební dobu stanovenou při podmí-
něném propuštění, jakož i po dobu výkonu vojen-
ské činné služby.
§ 8
(1) Od výkonu ochranného dohledu uloženého
osobě uvedené v § 4 odst. 2 soud upustí, pomi-
nou-li před jeho započetím okolnosti, pro které
byl uložen.
(2) Návrh na upuštění od výkonu ochranného
dohledu může podat prokurátor nebo náčelník ná
právně výchovného ústavu, ve kterém je na od
souzeném, kterému byl uložen ochranný dohled
naposledy vykonáván trest odnětí svobody.
§ 9
(1) Soud propustí osobu z výkonu ochranného
dohledu, ukáže-li se, že bylo dosaženo jeho účelu.
(2) Návrh na propuštění z výkonu ochranného
dohledu může podat
a) orgán Veřejně bezpečnosti, který ochranný
dohled vykonává,
b) prokurátor,
c) osoba, které byl uložen ochranný dohled, po
uplynutí jedné poloviny doby, na kterou byl
ochranný dohled uložen, nejdříve však po
uplynutí jednoho roku výkonu ochranného do-
hledu; nebude-li jejímu návrhu vyhověno, mů-
že návrh opakovat teprve po uplynutí jednoho
roku.
§ 10
Ochranný dohled zaniká
a) uplynutím doby, na kterou byl uložen,
b) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že
se podmíněně propuštěný osvědčil.
§ 11
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, užije se na
řízení a rozhodování o ochranném dohledu při-
měřeně ustanovení trestního řádu.
(2) Rozhodnutí podle § 4 odst. 4 a podle § 8
odst. 1 činí soud, v jehož obvodu je na odsouze
ném naposledy vykonáván trest odnětí svobody
a rozhodnutí podle § 9 odst. 1 okresní soud, v je-
hož obvodu je ochranný dohled vykonáván.
4
(3) O návrhu na rozhodnutí uvedená v před-
chozím odstavci rozhoduje soud ve veřejném zase-
dání; v neveřejném zasedání rozhoduje v případě,
že návrh učinila osoba neoprávněná nebo že byl
návrh podle § 9 odst. 2 písm. c) podán před uply-
nutím lhůty.
(4) Proti usnesení, kterým se rozhoduje o ulo-
žení ochranného dohledu, o upuštění od jeho vý-
konu nebo o propuštění z jeho výkonu, je pří
pustna stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 12
Federální ministerstvo vnitra stanoví v dohodě
s příslušnými ministerstvy zásady jednotného vý-
konu ochranného dohledu prováděného orgány
Veřejné bezpečností.
§ 13
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. čer-
vence 1973.
Důvodová zpráva
Nepříznivá situace ve vývoji protispolečenské
činnosti v posledních letech a značný počet osob,
které opětovně i po výkonu uložených trestů odnětí
svobody páchají trestnou činnost, ukazuje, že do-
savadní opatření, jichž lze použít k převýchově a
nápravě odsouzených osob, nejsou dostatečná.
Z výkonu trestu odnětí svobody se totiž do
společnosti vracejí nejen osoby, které výkon tohoto
trestu zcela převychoval, ale též osoby, u nichž
je zřejmě, že se výkonem trestu nedosáhlo jejich
převýchovy (zejména jde o recidivisty), a osoby,
u nichž je pochybné, zda výkonem trestu byly pře
vychovány natolik, aby bylo možno s jistotou před-
pokládat, že nadále již povedou řádný život pra-
cujícího člověka. Obě tyto kategorie osob propuš-
těných z trestu znamenají nebezpečí pro společ-
nost, ježto je nutno s větší či menší pravděpodob-
ností předpokládat, že se opět dopustí trestné čin-
nosti. Stejně tak je třeba chránit společnost i před
osobami, na nichž je síce trest odnětí svobody vy-
konáván poprvé, avšak ze způsobu jejich předcho-
zího života a zejména z povahy a rozsahu trestné
činnosti lze usuzovat, že k jejich trvalé nápravě
výkon trestu odnětí svobody zcela nepostačí.
Podle nynějšího právního stavu má být osobám
propuštěným z výkonu trestu pouze poskytnuta
pomoc při vytvoření nejzákladnějších podmínek
pro řádný život na svobodě. Národní výbory jsou
po výkonu trestu odnětí svobody povinny nepro-
dleně zajistit osobám propuštěným z výkonu to-
hoto trestu pracovní místo, popř. i prozatímní
ubytování. K plnění tohoto úkolu přispívají náprav-
ně výchovné ústavy, které jsou povinny nejméně
měsíc před skončením výkonu trestu oznamovat
potřebné údaje příslušnému okresnímu národnímu
výboru. I při splnění těchto předpokladů platná
úprava nebezpečí hrozící společnosti pouze zmír-
ňuje tím, že poněkud zužuje okruh potencionálních
pachatelů další trestné činnosti, avšak neposky-
tuje žádné možnosti, jak těmto jedincům zabránit
v dřívějším způsobu života, zejména v tom, aby ne-
pokračovali v páchání trestné činnosti.
Zájem dostatečně ochrany společnosti proti
těmto jedincům vyžaduje opatření, které by jim
odňalo nebo alespoň ztížilo možnost spáchat další
trestný čin nebo přečin. Ze zkušeností z jiných
států, především socialistických, vyplynulo, že
kladných výsledků v boji proti hlouběji narušeným
jedincům lze dosáhnout dočasnou kontrolou způ-
sobu jejich života po jejich propuštění z výkonu
trestu na svobodě. Její smysl tkví v prvé řadě
v tom, že může překazit vnější předpoklady, jež by
si pachatel musel zjednat k provedení určité trest-
né činnosti. Současně může tato kontrola nepřímo
působit v převýchovném směru. Vědomí těchto je-
dinců, že jsou pod stálou kontrolou, může zejména
u méně narušených osob vyvolat a časem i vypěs-
tovat dostatečně silné zábrany proti porušování
právního řádu a působit na ně, aby vedli řádný
život a poctivě se živili.
5
Z těchto důvodů se navrhuje zavedení ochran-
ného dohledu, jehož smyslem je zintenzivnit ochra-
nu společnosti a jejích zájmů před osobami pro-
puštěnými z výkonu trestu odnětí svobody, které
nebyly zcela napraveny, a jsou proto i nadále
zdrojem nebezpečí pro společnost, jakož i vytvořit
podmínky pro soustavnou a déle trvající péči o ta
kové osoby a pro dovršení jejich nápravy.
Navrhovaný zákon má být prvním článkem
uceleného systému postpenitenciární péče, s jehož
postupným rozvíjením se počítá. Zákon chce řešit
nejaktuálnější problémy na tomto úseku, zatímco
realizace jiných opatření sledujících zvýraznění
výchovné a sociální péče je do jisté míry závislá
na materiálních podmínkách společnosti.
K § 1:
Navrženým zákonem o ochranném dohledu se
rozšiřuje dosavadní soustava ochranných opatření,
jimiž jsou ochranné léčení, zabrání věci a u mla-
distvých též ochranná výchova. Účelem všech
ochranných opatření, tedy i ochranného dohledu,
je chránit společnost před trestnou činností, bránit
pachatelům v opakování trestné činnosti a vytvá-
řet podmínky pro jejich resocializaci. U ochran-
ného dohledu vystupuje moment ochrany společ-
nosti do popředí, neboť jde o pachatele zvlášť
narušené.
Pokud jde o mladistvé, lze cíle, které se sledují
ochranným dohledem, dosáhnout vhodnějším a
účinnějším způsobem, zejména ochrannou výcho-
vou vykonávanou po propuštění z výkonu trestu
odnětí svobody. Proto nebude možné ukládat mla-
distvým (§ 74 odst. 1 tr. zák. ) ochranný dohled.
K § 2:
Výkonem ochranného dohledu se sleduje zame-
zit nebo alespoň ztížit asociálním osobám opětné
páchání trestné činnosti. Proto jeho obsahová náplň
se stanoví tak, aby tyto cíle splnil. Zejména je tře-
ba čelit nebezpečí, které plyne z možnosti nekon-
trolovaného pohybu těchto osob v místě jejich
trvalého pobytu i mimo ně, a zároveň zajistit do-
statečný přehled o pramenech jejich příjmů. Na
druhé straně se stanoví jen taková omezení a ta-
kové povinnosti, kterých je nezbytně třeba k do-
sažení cílů sledovaných ochranným dohledem.
Tomu odpovídají i oprávnění orgánů Veřejné bez
pečnosti při výkonu ochranného dohledu; přitom
jejich právo vstupu do obydlí osoby podrobené
ochrannému dohledu [odst. 1 písm. c)] nelze sa-
mozřejmě považovat za oprávnění k provedení
domovní prohlídky. Postup orgánů Veřejné bez-
pečnosti v tomto směru bude upraven v provádě-
cím předpise (§ 12).
Navrhuje se, aby ochranný dohled v každém
případě záležel v takových povinnostech a omeze-
ních, která umožní orgánu vykonávajícímu ochran-
ný dohled získat informace o způsobu a zdrojích
obživy odsouzeného (zpravidla půjde o pracovní
zapojení] a o území, v němž se odsouzený bude
pohybovat. Soud však bude moci uložit ještě jiná
omezení a povinnosti směřující k tomu, aby osoba
podrobená ochrannému dohledu vedla řádný život
pracujícího člověka. Toto řešení odpovídá do jisto
míry úpravě obdobné situace u osob podmíněně
odsouzených (§ 59 odst. 2 tr. zák. ) a u osob pro-
puštěných podmíněně z výkonu trestu odnětí svo-
body (§ 63 odst. 3 tr. zák. ]. Pokud jde o ochranný
dohled, ponechává se v zájmu splnění jeho účelu
úvaze soudu určit při jeho ukládání v konkrétním
případě další povinnosti a omezení. Je samozřejmé,
že vzhledem k mezinárodní úmluvě o nucené nebo
povinně práci, jíž je Československá socialistická
republika vázána, nebude možno podle odstavce 2
uložit odsouzenému povinnost vstoupit do zaměst-
nání, popř. do určitého zaměstnání. Přitom se sta-
novení konkrétní náplně a způsobu výkonu ochran-
ného dohledu v jednotlivých případech, kde to po-
vaha věci připouští, ponechává orgánu Veřejné
bezpečnosti, který ochranný dohled vykonává, a
to samozřejmě v rámci výroku soudu. Orgán Ve-
řejné bezpečnosti však nebude, pokud jde o kon-
krétní náplň a způsob výkonu ochranného dohledu,
vydávat žádné rozhodnutí, nýbrž je bude při-
způsobovat pouze faktickou cestou. Podrobnosti
v těchto směrech stanoví prováděcí předpisy.
Vychází se ovšem z předpokladu, že osobám,
jimž byl uložen ochranný dohled, budou ve smyslu
dosud platné úpravy před jeho výkonem již zajiš-
těny základní podmínky pro řádný život pracují-
cího člověka (zaměstnání a alespoň přechodné
ubytování), aby tyto osoby nebyly sankčně (pro
přečin) postihovány za jednání znamenající mařeni
nebo ztěžování ochranného dohledu, jichž by se
dopustily v situaci přesahující jejich momentální
možnosti vést řádný život.
K § 3:
Zkušenosti ukazují, že nebezpečí recidivy nej-
více hrozí do tří let po výkonu trestu. Lze před-
pokládat, že ochranný dohled vykonávaný nejdéle
po tuto dobu splní ve většině případů svůj účel.
V souladu s tímto předpokladem se stanoví, že
ani souhrn postupně uložených a nevykonaných
ochranných dohledů nesmí převyšovat tři léta.
K § 4:
Z účelu ochranného dohledu vyplývá, že jeho
uložení přichází v úvahu pouze u osoby odsuzo-
vané pro úmyslný trestný čin nebo úmyslný přečin
6
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to za
předpokladu splnění určitých dalších podmínek.
Při stanovení těchto podmínek se vychází z před-
pokladů materiálních (nikoli pouze formálních -
jako je například recidiva určitých trestných činů,
výše uloženého trestu), tedy z povahy a stupně
morálního narušení odsouzeného. Tím se dosáhne
ochrany společnosti a jejích zájmů v potřebné
míře, tj. proti všem osobám, u kterých je nutno
předpokládat, že opět ohrozí nebo poruší chráněné
právní zájmy. Tento předpoklad je vždy splněn
u osob, které jsou odsuzovány jako zvlášť nebez-
peční recidivisté, a proto je u nich na místě obli-
gatorní uložení ochranného dohledu.
V ostatních případech soud zváží všechny okol-
ností případu z hlediska potřebné ochrany spo-
lečnosti a jejích zájmů. Uložení ochranného do-
hledu bude zpravidla na místě u osob, jejichž aso-
ciální charakter, značné morální narušení a sklon
k páchání trestných činů a přečinů vyplývá z po-
vahy, počtu a časového sledu páchaných soudně
trestných činů, ať byly pro tyto trestné činy nebo
některé z nich již dříve odsouzeny (recidivisté),
či nikoliv (zde půjde především o osoby, které
sice jsou odsuzovány poprvé, ale pro více časově
oddělených trestných činů nebo pro stejný trestný
čin spáchaný opětovně).
Skutečnost, že ochranný dohled znamená ve
svých důsledcích zásahy do osobní svobody obča-
na, vůči němuž bude zaveden, vyžaduje, aby o jeho
uložení a o určení jeho obsahové náplně rozhodo
val orgán, u něhož jsou dány potřebné předpoklady
pro kvalifikované a objektivní posouzení zákon-
ných podmínek opatření týkajících se ochranného
dohledu. Tyto předpoklady jsou dány v plné míře
u soudu.
Pokud jde o rozhodování o ochranném dohle-
du, přejímá se v podstatě režim stanovený v trest-
ním řádě pro rozhodování o ostatních ochranných
opatřeních. Proto se připouští možnost uložit
ochranný dohled i po pravomocném odsouzení,
ukáže-li se, že výkonem trestu odnětí svobody
nebude dosaženo převýchovy pachatele. V takovém
případě musí o návrhu rozhodnout soud prvního
stupně ještě před ukončením výkonu trestu odnětí
svobody.
K § 5:
Vzhledem k účelu ochranného dohledu je žá-
doucí začít zpravidla s jeho výkonem (pokud ne-
bude rozhodnuto, že se od výkonu ochranného do-
hledu upouští) ihned po propuštění odsouzeného
z výkonu trestu v důsledku jeho odpykání nebo
propuštění, k němuž došlo na podkladě rozhodnutí
presidenta republiky o amnestii nebo o individuál-
ním udělení milosti (a to i když trest nebo jeho
zbytek byl prominut podmíněně se stanovením
zkušební doby).
Dojde-li k odkladu výkonu trestu odnětí svo-
body na dobu delší než tři měsíce, musí předseda
senátu zároveň posoudit, zda vzhledem k okolnos-
tem případu nebude z hlediska ochrany zájmů spo-
lečnosti na místě, aby dohled byl nad pachatelem
vykonáván už před nástupem tohoho trestu.
K § B:
Vzhledem k náplni ochranného dohledu jsou
orgány Veřejné bezpečnosti nejlépe způsobilé plnit
úkoly, které vyplývají z výkonu ochranného dohle-
du (operativnost, znalost prostředí u osob aj. ).
Výkon ochranného dohledu má být prováděn v sou-
ladu se zásadou, že do práv a svobod osoby, která
je dohledu podrobena, se zasahuje pouze v míře
potřebné ke splnění účelu ochranného dohledu a
že tato osoba nebude ve svém bydlišti nebo na
svém pracovišti vystavena v souvislosti s vykoná-
váním ochranného dohledu nepříznivým důsled-
kům.
Zákon o výkonu trestu odnětí svobody vyme-
zuje úkoly národních výborů a společenských a
hospodářských organizací při péči o dovršení ná-
pravy a převýchovy odsouzených po jejich propuš-
tění z výkonu trestu odnětí svobody. V souladu
s tím se v navrhovaném zákoně stanoví rovněž
zásada, že orgány Veřejné bezpečnosti spolupra-
cují jak s národními výbory (zejména se sociální-
mi kurátory, kteří jsou činní podle zákona o so-
ciálním zabezpečení), tak se společenskými a
hospodářskými organizacemi. Přitom se zde hos-
podářskou organizací rozumí socialistická organi-
zace zřízená k plnění hospodářských úkolů.
K§ 7:
Ochranný dohled se vykonává jen v době, kdy
je možno realizovat povinnosti a omezení, které
tvoří jeho náplň. Výkon ochranného dohledu ne-
přichází proto v úvahu v době, kdy je odsouzený
ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody
nebo v ústavním ochranném léčení. Rovněž soeci-
fičnost vojenské činné služby nepřipouští výkon
ochranného dohledu. Nejeví se opodstatněným vy-
konávat ochranný dohled ani během zkušební
doby podmíněného propuštění, a to vzhledem k to-
mu, že podle platné úpravy (§ 61 tr. zák. ) lze
odsouzeného podmíněně propustit z výkonu trestu
odnětí svobody jen tehdy, jestliže svým vzor-
ným chováním a poctivým poměrem k práci pro-
kázal polepšení a je možno očekávat, že povede
řádný život pracujícího člověka. Ve všech těchto
případech dojde k přerušení výkonu ochranného
dohledu (popř. se s jeho výkonem zatím neza-
počne).
7
Výkon ochranného dohledu se však nepřeru-
šuje, jestliže odsouzenému byl výkon trestu odnětí
svobody nebo jeho zbytek podmíněně prominut na
základě amnestie nebo milosti presidentem repub-
liky, neboť předpoklady, z nichž se vychází při
udělení milosti, nejsou vždy totožné s předpoklady
stanovenými pro podmíněné propuštění.
K § 8:
Do doby, kdy se má začít s výkonem ochran-
ného dohledu, mohou se značně změnit předpokla-
dy, z nichž vycházel nalézací soud v rozhodnutí
o uložení ochranného dohledu, zejména v důsledku
chování odsouzeného v trestu odnětí svobody a se
zřetelem k stupni převýchovy docílené u něho
výkonem trestu. Je proto nutno umožnit, aby roz-
hodnutím soudu bylo od výkonu ochranného do-
hledu upuštěno ještě dříve, než se s jeho výkonem
začne; takový postup by ovšem neměl smysl u zvlášť
nebezpečných recidivistů, a proto jej zákon u těchto
osob vylučuje.
Právo činit návrh na upuštění od výkonu
ochranného dohledu se přiznává pouze orgánům,
které mohou objektivně posoudit stupeň nápravy
dosažené u odsouzeného výkonem trestu odnětí
svobody, tj. jednak náčelníkovi nápravně výchov-
ného ústavu, jednak prokurátorovi (zpravidla to
bude prokurátor, který dozírá na výkon tohoto
trestu. ) Počítá se s tím, že v případech, kdy výkon
ochranného dohledu byl přerušen po dobu vojen-
ské činně služby, zejména základní, bude prokurá-
tor vycházet z podnětu příslušného velitele. Na-
vržená úprava nijak nebrání tomu, aby podnět
prokurátorovi nebo náčelníku nápravně výchovné-
ho ústavu k návrhu na upuštění od ochranného
dohledu dal též sám odsouzený.
Interními předpisy, které upravují výkon trestu
odnětí svobody, bude stanoven postup náčelníků
nápravně výchovných ústavů při podávání návrhů
na upuštění od výkonu ochranného dohledu (ze-
jména obsah návrhu a lhůta k jeho podání) a upra-
vena oznamovací povinnost ve vztahu k orgánům
Veřejné bezpečnosti, které budou ochranný dohled
vykonávat.
K § 9:
Ve shodě s ustanoveními trestního zákona,
která se vztahují na ostatní ochranná opatření, se
umožňuje, aby ve výkonu ochranného dohledu ne-
muselo být pokračováno, jestliže se již před pro-
jitím stanovené doby ukáže, že z hlediska ochrany
společnosti před odsouzeným není dalšího výkonu
ochranného dohledu nad ním třeba, zejména proto,
že odpadly důvody, pro něž byl ochranný dohled
uložen.
Právo činit návrh na propuštění z výkonu
ochranného dohledu se poskytuje též orgánu Ve-
řejné bezpečnosti, který ochranný dohled vyko-
nává a který proto může nejlépe posoudit stupeň
nápravy odsouzeného.
K § 10:
Ochranný dohled zaniká samozřejmě uplynu-
tím stanovené doby.
jestliže se podmíněně propuštěný ve zkušební
době, jež podle zákona činí jeden rok až sedm let
(§ 63 odst. 1 tr. zák. ), osvědčil, prokázal tím, že
se napravil, a proto není třeba ochranný dohled
nad ním vykonávat.
K § 11:
Trestní řád obsahuje ustanovení o řízení a
rozhodování o ochranných opatřeních. Těchto
ustanovení se přiměřeně použije též na řízení a
rozhodování o ochranném dohledu, pokud se v na-
vrhovaném zákoně nestanoví jinak.
V zájmu operativnosti je účelné svěřit soudu
v jehož obvodu odsouzený naposled odpykává trest,
jak rozhodování o návrhu prokurátora na uložení
ochranného dohledu podle § 4 odst. 4 zákona, tak
rozhodování o návrhu náčelníka nápravně výchov-
ného ústavu nebo prokurátora na upuštění od vý-
konu ochranného dohledu podle § 8 zákona. Věcná
příslušnost soudu v těchto věcech bude stejná jako-
věcná příslušnost soudu, který rozhodoval ve věci
samé.
Naproti tomu je účelné, aby o návrhu na pro-
puštění z ochranného dohledu rozhodoval vždy
okresní soud, v jehož obvodu se ochranný dohled
vykonává.
V případech, kdy přichází v úvahu rozhodnutí
ve věci samé (rozhodnutí o uložení ochranného
dohledu mimo hlavní líčení, o upuštění od jeho
výkonu a o propuštění z výkonu ochranného do
hledu), se stanoví, že soud rozhoduje ve veřejném
zasedání, jehož se - na rozdíl od neveřejného za-
sedání - může zúčastnit odsouzený (popřípadě
i se svým obhájcem) a v jehož průběhu lze. činit
návrhy a provádět i důkazy.
Vzhledem k dosahu rozhodnutí, která činí
soud v souvislosti s ochranným dohledem, je na
místě připustit proti rozhodnutím opravný prostře-
dek s odkladným účinkem.
K § 12:
Protože výkon ochranného dohledu, který bu-
dou provádět orgány Veřejné bezpečnosti, je na-
8
vrhovaným zákonem upraven jen rámcově, je třeba
zmocnit federální ministerstvo vnitra k vydání zá-
sad, které zajistí, aby ochranný dohled byl vyko-
náván jednotně. Zásady vydá zejména v dohodě
s federálními ministerstvy národní obrany a práce
a sociálních věcí a s ministerstvy spravedlnosti
republik.
Přijetí navrhovaného zákona bude znamenat
zvýšené pracovní nároky na pracovníky Veřejné
bezpečnosti, soudů i prokuratury. To bude vyžado
vat vytvoření potřebných organizačních a kádro-
vých předpokladů. V oboru ministerstev vnitra se
počítá s tím, že k zvládnutí této nové agendy
bude zapotřebí zvýšení funkčních míst zhruba o 1
pracovníka na každém okresním a jemu na roven
postavenému oddělení Veřejně bezpečnosti, což
Činí celkem 130 funkčních míst s ročním mzdovým
nákladem cca 5 mil. Kčs. V oboru prokuratury
se předpokládá zvýšení zhruba o 29 pracovníku
(z toho 1 prokurátor pro Generální prokuraturu
ČSSR, 20 pracovníků pro prokuraturu ČSR a 8 pra-
covníků pro prokuraturu SSR) s celkovým ročním
nákladem 920 000 Kčs. V oboru soudnictví lze po-
čítat s požadovaným zvýšením pracovníků soudů,
a to v ČSR o 20 s nákladem cca 480 000 Kčs ročně
a v SSR o 8 s celkovým ročním nákladem cca
220 000 Kčs. V letech 1973 až 1975 se počítá s tím,
že zvýšené pracovní nároky budou zabezpečovány
především přijímáním nových pracovníků na dosud
volná plánovaná pracovní místa.
Předpokládané zvýšení počtu pracovníků v obo-
ru prokuratury a soudů zahrnuje i eventuální per-
sonální a finanční dopady současně předkládané
novely trestního řádu.
V Praze dne 15. března 1973
Předseda vlády ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
StT l - 86759-73