Zpravodajka poslankyně SL E. Kaplanová: Vážené
soudružky, soudruzi, vážení hosté!
V době, kdy všechen náš pracující
lid se připravuje k úspěšnému
bilancování páté pětiletky,
projednáváme ve Federálním shromáždění
Československé socialistické republiky návrh
zákona o sociálním zabezpečení.
Tento vládní návrh projednaly - s
výjimkou mandátového a imunitního
výboru - všechny výbory Sněmovny
lidu společně s výbory Sněmovny národů.
Vyjádřily s návrhem plný souhlas,
poněvadž jde o politicky mimořádně
významné a rozsáhlé opatření,
které rozšiřuje společenskou péči
o práce neschopné občany a je výrazem
prohlubování socialistického humanismu.
Zatímco v řadě kapitalistických států
denně s omezováním výroby vzrůstá
nezaměstnanost a dochází ke zdražování
předmětů denní potřeby, zejména
potravin, kdy tam narůstá inflace a množí
se jiné jevy, charakterizující krizový
vývoj, poslanci socialistického Československa
projednávají otázky dalšího upevnění
sociálních jistot pracujících. To
je jistě názorným a přesvědčivým
důkazem o přednostech socialistického zřízení.
Vládní návrh zákona je nám
předkládán jen několik měsíců
po dubnovém zasedání ÚV KSČ,
které schválilo zásady zdokonalení
soustavy důchodového zabezpečení v
duchu závěrů XIV. sjezdu KSČ. Tyto
zásady znamenají novou etapu ve vývoji důchodového
zabezpečení pracujících, vyšší
úroveň poskytované sociální
péče, další zvýšení
životní úrovně našich občanů.
Jsme si vědomi toho, že tak významné
opatření mohlo být přijato jen proto,
že jsou úspěšně a příznivě
plněny úkoly páté pětiletky.
Proto mohla být vyčleněna tak vysoká
částka, převyšující 3
miliardy Kčs, která naráz zvýší
příjmy a životní úroveň
prakticky více než 20 % našeho obyvatelstva,
které představují důchodci, jež
zákon zvýhodní.
Proto také vyhlášená úprava důchodů
vzbudila oprávněný zájem široké
veřejnosti, nejen důchodců, ale všech
pracujících. Je to pochopitelné a správné.
Nejde přece jen o to, zákon za stávajících
příznivých ekonomických podmínek
přijmout, ale také jeho realizaci v budoucnu dalším
úspěšným rozvojem ekonomiky zabezpečit.
Poslanci v rozpravě ve výborech právem konstatovali,
že v současné době naše soustava
důchodového zabezpečení patří
mezi nejlepší na světě a výrazně
předčí důchodové zabezpečení
kapitalistických států.
A proto rádi konstatujeme, že návrh zákona
zachovává všechny základní a
osvědčené principy platné soustavy
důchodového zabezpečení. Vždyť
jsou v nich zakotveny velké revoluční vymoženosti
pracujících.
Je to především jednotnost a všestrannost
našeho důchodového systému. To znamená,
že u nás jsou důchodově zabezpečeni
všichni pracujících. Návrh zákona
zachovává jako významnou sociální
vymoženost dosavadní věkovou hranici pro vznik
nároku na důchod, tj. například u
III. pracovní kategorie pro ženy 53-57 let (podle
počtu dětí), u mužů 60 let.
I nadále počítá zákon s preferencí
některých zvlášť obtížných
a namáhavých profesí, které pro účely
důchodového zabezpečení řadíme
do I. a II. pracovní kategorie. Přitom přibližně
90 % důchodců v pracovní činnosti
bude i nadále zařazováno do III. pracovní
kategorie.
Osvědčila se i základní konstrukce
důchodu, v níž je uplatňována
přímá závislost výše důchodu
na pracovních zásluhách a na počtu
odpracovaných let. Hodnotili jsme ve výborech jako
velmi správné zrušení daně z
důchodů, neboť je plně v souladu se
socialistickými zásadami. Naše společnost
právem od občanů vyžaduje angažovaný
přístup k plnění občanských
povinností. Ten je vyjadřován zejména
prací každého z nás. Je tedy správné
odvozovat výši důchodu podle výdělku.
Zvýhodnění, která v tomto směru
návrh zákona obsahuje, jste již slyšeli
ve vystoupení s. ministra Štanceľa i zpravodajky
Sněmovny národů poslankyně Lapárové.
Pozitivně lze hodnotit zvýšení maximální
hranice důchodů u všech kategorií, zejména
u nejpočetnější III. pracovní
kategorie, kde bude v budoucnu možný prakticky plný
zápočet odpracovaných let.
Rovněž zvýšeni nízkých důchodů
a důchodů dříve vyměřených,
i když se nezdá nijak pronikavé, je významné.
Vždyť právě na úpravu těchto
důchodů budou vynaloženy přibližně
2/3 prostředků z částky určené
na celou úpravu důchodového zabezpečení.
A navíc tam, kde se ukáže potřeba, lze
i nadále poskytovat výpomoc z tak zvané "doplňkové
péče" národních výborů.
Zvlášť příznivě přijali
poslanci sjednocení systému důchodového
zabezpečení, podle něhož budou důchody
pracovníků i důchody členů
JZD vyměřovány podle stejných principů
a jednoho zákona. Nesoulad v těchto otázkách
byl v minulosti citlivým a bolavým místem
dřívějších jednání,
zejména ve výborech pro sociální politiku.
Nová úprava nesporně přispěje
k upevnění třídního svazku
dělníků a rolníků.
Zvlášť - v souladu s jednáním
výborů - bych chtěla podtrhnout celou
čtvrtou část navrhovaného zákona,
týkající se sociální péče.
Všemi těmito úseky péče socialistické
společnosti o občany našeho státu jsme
se ve výborech pro sociální politiku v průběhu
volebního období zabývali a pomáhali
je řešit.
Řekla jsem již, že úroveň sociální
péče a sociálních služeb u nás
patří k nejlepším na světě.
A my, poslanci, jsme na to právem hrdi. Nejednou jsme ve
svých vystoupeních zdůrazňovali nezbytnost
komplexního přístupu k potřebám
starších generací, tak, jak to mělo
na mysli i dubnové plénum ÚV KSČ,
konané v tomto roce.
A právě tato zmíněná čtvrtá
část navrhovaného zákona (tj. §
80-99) je zárukou, že nezůstanou bez pomoci
občané, kteří se octli v nepříznivých
životních poměrech, z nichž se nemohou
dostat bez pomoci společnosti. Snad poprvé pamatuje
zákonná norma v rámci sociální
péče také na otázku výchovy
a vedeni k dobrým rodinným i vzájemným
mezilidským vztahům, které by měly
charakterizovat socialistickou společnost.
Tato část zahrnuje a řeší všechno
potřebné: děti - matky - osoby
se změněnou pracovní schopností -
osoby těžce postižené na zdraví
- staré osoby - i osoby společensky
nepřizpůsobené. Všem potřebným
dává jistotu, že v naší zemi nikdo
nebude trpět hladem a nikdo nezůstane bez pomoci,
opuštěn a sám.
Při projednávání návrhu zásad
zákona byly ve výborech vzneseny některé
připomínky na něž tvůrci zákona
pružně a pozitivně reagovali. Připomínky
byly buď pojaty a zapracovány do paragrafovaného
znění zákona, nebo bylo vysvětleno,
proč je nelze akceptovat.
Dovolte mi tedy závěrem, abych jménem všech
výborů Sněmovny lidu ocenila kladně
návrh zákona o sociálním zabezpečení
(tisk 100), jeho kvalitu i rozsah a doporučila jeho přijetí
v souladu se společnou zprávou výborů
Sněmovny lidu (tisk 36), která vám byla předložena.
Děkuji za pozornost.
Předsedající I. místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem poslankyni Kaplanovej.
Oznamujem, že do rozpravy sa doteraz písomne prihlásilo
deväť poslancov a poslankyň. Sú to: Vladimír
Mařík, Miroslav Kučera, Jozef Valo, Karel
Holub, Drahomíra Leflerová, Drahomíra Cabalková,
Jozef Remek, Štefan Manca, Marie Churanová.
Ako prvému rečníkovi udeľujem slovo
poslancovi Vladimírovi Maříkovi. Připraví
se poslanec Miroslav Kučera.
Poslanec SN Judr. RSDr. V. Mařík: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, přistupujeme k projednání návrhu
zákona, který bude tvořit jednu z hlavních
osnov sociálního zákonodárství.
Nejde o opatření nahodilá, ale cílevědomá
jako výraz kontinuity revoluční sociální
politiky strany, kterou vedení strany v čele se
s. Gustávem Husákem rozvinulo pro současnou
i budoucí etapu na úrovni, která nemá
od únorového vítězství obdoby.
Komunistická strana stála vždy v čele
třídní fronty za obhajobu a rozšíření
sociálních práv a sociálního
zabezpečení za éry buržoázního
panství. Nelze při dnešní příležitosti
nevzpomenout, že před 40 lety komunističtí
poslanci soudruzi Zápotocký, Štětka,
Kreibich a další jménem KSČ předložili
bojové protinávrhy vůči oklestění
a omezení již i tak bídného sociálního
pojištění dělníků, které
buržoazie prosadila za podpory dalších pravicových
politických sil. O výrazně protidělnickém
charakteru sociálního pojištění
za buržoázní republiky svědčí
i úroveň důchodů z posledních
let její existence; důchod dělníků
činil v průměru 140 korun měsíčně,
horníka 235 korun, což bylo 7 až 5krát
méně než průměrný důchod
státních a soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách.
Jen v této návaznosti, spojitosti a konfrontaci
může správněji vyniknout dosažený
stupeň socialistických vymožeností,
opírající se v leninské koncepci o
dosažené výsledky budováni socialismu.
To také naši pracující na schůzích
a aktivech ROH po zveřejnění společného
usnesení ÚV KSČ, vlády a ÚRO
kladně hodnotili tím spíše, že
tato opatření jsou přijímána
v náročnějších podmínkách
kladených na naši ekonomiku.
Dovolte zaujmout stanovisko k některým zásadám
i problémům úpravy. Odbory považují
za zcela správné, že se uplatňují
hlediska zásluhovosti i sociální, neboť
nejsou a nemohou být v naší sociálně
politické struktuře v rozporu, ale jdou ruku v ruce
s aspekty rozdělování v socialistické
společnosti. Je žádoucí uplatnit při
stanovení výše starobního a invalidního
důchodu zásadu zásluhovosti a tak i zde docenit
kvalifikaci, náročnost, obtížnost, společenskou
důležitost ve výdělkovém zhodnocení.
Nelze si ovšem zjednodušovat představy, že
tento přístup bude všude každým
v plné šíři uznán, protože
zejména v oblasti důchodů se vyskytují
u některých jednotlivců přežívající
rovnostářské názory.
Přitom je zřejmé, že nivelizace oslabující
zásluhové hledisko, jak byla do určité
míry vytvořena i opatření v letech
1959-1964, ovlivňovala výši důchodů
u široké masy kvalifikovaných dělníků,
inženýrskotechnických, vědeckých
a lékařských pracovníků, kteří
se největší měrou zasluhují o
rozvoj hospodářství, vědy, techniky
a zdraví lidu.
Zrušením daně z důchodů, která
zvlášť narušovala zásluhový
princip u výdělků přes 2000 Kčs
a zvýšením relativního a absolutního
maxima, vychází se vstříc prakticky
většině dělnické třídy,
protože 65 % dělníků dosahuje v roce
1975 výdělek přes 2000 Kčs -
u mužů to zahrnuje 85 % kategorie všech dělníků
- zatímco před 16 lety mělo tento
výdělek jen 11 % dělníků.
Může být ovšem postavena otázka,
proč se nenavrhuje stanovit výpočet průměrného
měsíčního výdělku pro
vyměření starobního a invalidního
důchodu za celoživotní průběh
zaměstnání a vyslovují se i dohady,
že průměr za posledních 10 nebo 5 kalendářních
roků je nevýhodný. Pečlivý
průzkum ministerstva práce a sociálních
věcí a odborů však potvrdil, že
tato konstrukce průměrného měsíčního
výdělku z hrubých výdělků
za posledních 10 nebo 5 roků je příznivější
pro více než 99 % důchodců, a to vzhledem
k celkovému výdělkovému vývoji,
přičemž se bude i nadále přihlížet
k tomu průměru, který bude pro pracujícího
výhodnější.
Osobní přínos jednotlivce pro společnost
se nezmenší v podmínkách nástupu
vědeckotechnické revoluce, ale zesílí,
k čemuž musí být stimulem i ocenění
zásluh v důchodovém zabezpečení.
Tato tendence vynikne v nové úpravě, kterou
se zvýší úroveň důchodů
v poměru k čistému výdělku
a představuje výrazný posun nahoru.
Odbory považují za významné, že
se v dosažitelné míře uplatňuje
i aspekt sociální.
Každou demagogii, která tvrdí, že se sociální
hledisko oslabuje, vyvracíme skutečností,
že stát vynaloží na zvýšení
nižších a mezi nimi především
starších důchodů celé 2/3 plánovaných
prostředků.
Poněvadž zvýšení vyplácených
důchodů má být provedeno pomocí
pevných zvyšovacích částek, získá
tak každý důchodce ze zákona nárok
na konkrétní zvýšení, což
má nesporně právní, sociální
a praktické přednosti.
Dovolte dále se zmínit o systému tří
pracovních kategorií, který výrazně
profiluje náš důchodový systém
jako třídní a zhodnocuje obtížnou
a společensky zvlášť důležitou
práci. I v odborovém hnutí se zastává
na základě zkušeností stanovisko, že
se tento systém, včetně ocenění
aktivních účastníků odboje,
jako součást rámcové politiky preferencí
osvědčil, odpovídá společenským
zájmům a právem se ponechává
i v nové úpravě. Navrhované řešení
nejen značně posunuje tzv. nejvyšší
výměru důchodů, zvyšuje vyplácené
důchody, ale - což je zvláště
pozoruhodné - sbližuje i výpočet
důchodů mezi II. a III. pracovní kategorií.
Jdeme tedy cestou sbližování těchto
dvou kategorií, ale za rozhodující považujeme,
aby se na rizikových a namáhavých pracovištích
více rozvíjelo úsilí o zdravotní
hygienickou prevenci. o snižování rizikové
četnosti, o omezování nepříznivých
vlivů, o vyšší využití vědy,
techniky, pracovního lékařství ke
zlepšení pracovního prostředí
dělníků a techniků, pracujících
žen a mladé dělnické směny.
To ale také znamená zkoumat, zda trvají předpoklady
pro vyšší pracovní kategorii, ale současně
se neuzavírat posouzením jednotlivých případů
nově vzniklých rizikových a zvlášť
obtížných prací.
Zařazením zaměstnání do preferovaných
kategorií nekončí a ani nemůže
končit soustava soustředěné péče
o pracující, ale omezování zdrojů
nepříznivých pracovních podmínek
musí stát v popředí zájmů
připravovaných komplexních programů
péče o pracující, pro něž
přijala federální vláda a ÚRO
společné usnesení z května t. r.
Podporujeme též opatření k prodloužení
pracovní atkivity, protože je to výhodné
jak pro pracující důchodce, tak i potřebné
pro naše hospodářství. Vždyť
zvyšování nároku na plný starobní
důchod za každý další rok zaměstnání
o 7 % výdělku umožní získat za
relativně krátké údobí setrvání
v zaměstnání nárok na důchod
až ve výši 90 % čistého výdělku.
Tato možnost nemá u dělníků v
jiných systémech důchodového zabezpečení
vůbec obdoby.
Odbory doporučují - a kvitujeme, že
s. ministr Štanceľ v ústavně právním
výboru se kladně vyjádřil -
aby se v prováděcím nařízení
vlády o výjimečném poskytování
důchodu pracujícím důchodcům
upustilo od požadavku 14 denního přerušení
zaměstnání mezi trvalým a krátkodobým
zaměstnáním, neboť se v praxi neosvědčilo
a naopak vytváří mnoha závodům
zbytečné komplikace při zajišťování
náhrady při odchodu pracovníka na 14 dní,
přičemž jde vlastně o formální
záležitost.
Navržená zdokonalení výpočtu
nových důchodů po 1. lednu 1976 znamenají
podstatné rozšíření sociálních
jistot ekonomicky činného obyvatelstva, čímž
se naše důchodová soustava dostává
do budoucna na podstatně vyšší úroveň
v souladu s vývojem ekonomiky mezd v dalších
letech. Vždyť jestliže připočteme
- a to plným právem - ještě
zvýšení pro tzv. starodůchodce v roce
1971, znamená to, že od příštího
roku budeme potřebovat pro tuto společenskou spotřebu
sociálního zabezpečení denně
téměř 100 miliónů korun.
Bylo by zúženým pojetím socialistické
péče, kdyby starost odborů a hospodářského
vedení končila odchodem bývalých pracovníků-důchodců
za brány závodů a kdyby tím končila
účast důchodců na veřejném,
společenském a kulturním životě
závodu a v místě bydliště.
Bereme v úvahu, že v základních odborových
organizacích je organizováno více než
půl miliónu důchodců a že téměř
3/4 miliónu důchodců pracuje několik
měsíců v roce a zúčastňuje
se odborového života v závodech.
Proto je žádoucí, aby ředitelé
závodů a základní odborové
organizace pamatovali v kolektivních smlouvách a
fondech kulturních a sociálních potřeb
na péči a rekreaci pro důchodce a aby závodní
výbory ve spolupráci s národními výbory
řešily konkrétní problémy a citlivé
otázky, které se dotýkají práce
a života důchodců. Ústřední
rada odborů počítá s dalším
využitím podnikových, dosud nevyužitých
zotavoven ve prospěch důchodců.
Chci ujistit jménem poslanců funkcionářů
ROH Federální shromáždění,
že odborové orgány využijí příznivých
podmínek vytvořených zdokonalením
sociálního zabezpečení k dalšímu
rozvíjení socialistického soutěžení
a jiných forem účasti pracujících
na řízení výroby.
Naši pracující se znovu přesvědčují,
kde je pravda, kde následuje za programem čin a
jsou si vědomi, že zajištění sociálních
jistot opírající se o pevný socialistický
řád v čele s KSČ musí vycházet
z tvorby materiálních zdrojů, a proto široký
rozvoj iniciativy, údernické, novátorské
a zlepšovatelské hnutí na počest XV.
sjezdu strany obráží široké vědomí
této spojitosti a je zárukou naplnění
hospodářské a sociální politiky
strany.