Přítomni: 195 poslanců Sněmovny lidu
75 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice
73 poslanců Sněmovny národů zvolených
ve Slovenské socialistické republice
Omluveni poslanci:
- Sněmovny lidu
K. Neubert, M. Ridziková, J. Šimek
- Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice
N. Lefflerová
Předseda FS A. Indra: Vážené
Federální shromáždění,
soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, zahajuji společnou schůzi Sněmovny
lidu a Sněmovny národů Federálního
shromáždění Československé
socialistické republiky.
Jménem všech poslanců vítám členy
ústředního výboru Komunistické
strany Československa, jeho předsednictva a sekretariátu,
členy ústředního výboru Národní
fronty Československé socialistické republiky,
členy předsednictev České a Slovenské
národní rady, členy federální
i obou národních vlád a vedoucí ústředních
úřadů.
Vítám i delegace politických a společenských
organizací, delegace všech krajů naší
vlasti, Československé lidové armády,
Sboru národní bezpečnosti a Lidových
milicí.
Jsme rádi, že při dnešní významné
příležitosti jsou mezi námi i naši
lucemburští přátelé, v čele
s předsedou lucemburské poslanecké komory
panem Wehenklem.
Našimi milými hosty jsou i představitelé
zastupitelských úřadů, církevní
hodnostáři, českoslovenští a
zahraniční novináři.
Soudružky a soudruzi, včera schválily obě
sněmovny novelizaci článku 64 ústavního
zákona o československé federaci. Současně
jsme vyslechli zprávu o tom, že zdravotní stav
nedovoluje prezidentu republiky soudruhovi Ludvíku Svobodovi
už více než rok vykonávat funkci hlavy
státu. Proto podle ustanovení § 58 odst. 2
písm. b) zákona o jednacím řádu
Federálního shromáždění
svolalo předsednictvo Federálního shromáždění
společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny
národů k volbě prezidenta Československé
socialistické republiky.
V této chvíli pokládají všichni
poslanci za svoji prvořadou povinnost upřímně
poděkovat soudruhu Ludvíku Svobodovi. Stejně
jako všichni občané naší země
vážíme si nesmírně i my, poslanci,
jeho velkého celoživotního díla. Soudruh
Ludvík Svoboda nebyl nikdy pouhým divákem
života, jeho těsné spojení s pracujícími
předurčovalo jeho činy, na osudových
křižovatkách dějin volil vždy správný
směr. Své osobní zájmy i zájmy
svých nejbližších podřizoval soudruh
Svoboda úsilí o štěstí svého
lidu, boji za naši národní svobodu a státní
nezávislost. Zvláště záslužná
byla jeho účast v boji proti nacistickým
okupantům. Československé vojenské
jednotky, organizované v Sovětském Svazu
pod vedením soudruha Svobody, se staly symbolem našeho
národně osvobozeneckého zápasu i výrazem
tužby našeho lidu po spravedlivém uspořádání
poválečných poměrů v osvobozené
vlasti. V únoru 1948, v rozhodujícím třídním
střetu s reakcí, se soudruh Ludvík Svoboda
bez výhrad postavil do služeb lidu, podpořil
pokrokové síly v čele s Komunistickou stranou
Československa, stál věrně po boku
Klementa Gottwalda.
Věrnost svému lidu osvědčil soudruh
Ludvík Svoboda i poté, když před sedmi
lety stanul po zásluze v čele československého
státu. V úsilí o upevnění socialismu
a prohloubení přátelství se Sovětským
svazem a ostatními socialistickými státy
podporoval nové vedení Komunistické strany
Československa, byl věrným druhem soudruha
Gustáva Husáka a jeho spolupracovníků,
podílel se na uskutečňování
závěrů XIV. sjezdu.
Soudruh Ludvík Svoboda je pro nás celým svým
příkladem čestného člověka,
statečného vlastence a věrného přítele
Sovětského svazu. Jako voják, občan,
komunista i prezident republiky se výrazně podílel
na utváření osudů našeho lidu;
proto zůstane soudruh Ludvík Svoboda navždy
zapsán zlatým písmem v novodobých
dějinách československého lidu. (Potlesk.)
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, volba prezidenta
republiky patří mezi nejvýznamnější
práva a nejdůležitější povinnosti
Federálního shromáždění.
Poslanci obou sněmoven, volení zástupci lidu,
rozhodují jménem svých voličů
o tom, kdo bude pro příštích pět
let postaven do čela státu.
Každý z nás si jistě uvědomuje
vážnost této chvíle i svoji osobní
odpovědnost. Vždyť ústavní zákon
o československé federaci určuje prezidentu
republiky velké pravomoci ve vnitřním životě
země i v mezinárodních vztazích. Prezident
je i symbolem jednoty československé federace je
symbolem naší národní svobody a nezávislosti
naší republiky.
Ústřední výbor Komunistické
strany Československa i ústřední výbor
Národní fronty Československé socialistické
republiky navrhly za kandidáta na úřad prezidenta
republiky soudruha Gustáva Husáka. (Potlesk.) Budeme
tedy volit člověka, který svým dosavadním
životem, politickými i lidskými vlastnostmi
plně odpovídá náročným
požadavkům, spojeným s výkonem tohoto
vysokého a u nás tradičně ctěného
úřadu.
Nedávno hodnotil náš lid výsledky své
třicetileté svobodné práce, posuzovali
jsme plody naší socialistické vnitřní
i zahraniční politiky. Znovu jsme měli příležitost
uvědomit si, jak úspěšná je politika
Komunistické strany Československa a Národní
fronty, jakým rozvojem prošly hospodářství,
společenský život, věda i kultura, jak
výrazně vzrostla mezinárodní vážnost
Československa.
Na tvorbě a uskutečňování tohoto
dobrého socialistického díla má významný
podíl i soudruh Gustáv Husák. Jako syn svého
lidu našel už v mládí cestu do komunistické
strany, byl předním organizátorem slavného
Slovenského národního povstání
a jedním z nejvýznamnějších tvůrců
našeho poválečného života. Osvědčil
své charakterové vlastnosti a nezlomnou věrnost
komunistickým idejím i v období těžkých
osobních zkoušek. Jeho osobní vlastnosti a
schopnosti se projevily v zápase proti nejrůznějším
reformátorům a odpůrcům socialismu,
v úsilí o obnovení socialistických
hodnot v životě naší společnosti,
v přípravě XIV. sjezdu Komunistické
strany Československa a v organizování realizace
jeho závěrů. Všichni známe soudruha
Husáka jako vyspělého marxistu-leninovce,
jako oddaného stoupence zásad proletářského
internacionalismu, jako věrného přítele
Sovětského svazu a ostatních zemí
socialistického společenství. Jsme přesvědčeni,
že soudruh Gustáv Husák bude důstojným
nástupcem Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého
a Ludvíka Svobody.
Ujišťujeme občany naší vlasti i své
zahraniční přátele, že naše
dnešní volba bude manifestačním projevem
důvěry ke kandidátovi, kterého navrhují
ústřední výbor Komunistické
strany Československa a ústřední výbor
Národní fronty Československé socialistické
republiky. Vyjádříme tím jednotu naší
socialistické společnosti, vedené Komunistickou
stranou Československa, vyjádříme
tím vůli našeho lidu. (Potlesk.)
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, pro dnešní
společnou schůzi sněmoven navrhlo předsednictvo
Federálního shromáždění
tento pořad:
1. Volba prezidenta Československé socialistické
republiky
2. Slib prezidenta Československé socialistické
republiky.
Má někdo z poslanců k navrhovanému
programu doplňující návrhy nebo připomínky?
(Nikdo.) Není tomu tak.
Konstatuji, že podle účasti jsou obě
sněmovny v souladu s čl. 40 ústavního
zákona o československé federaci schopny
se usnášet.
Prosím, aby nejdříve hlasovali poslanci Sněmovny
lidu.
Kdo z poslanců Sněmovny lidu souhlasí s návrhem
pořadu společné schůze obou sněmoven?
(Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Není tomu tak.
Sněmovna lidu schválila návrh pořadu
jednomyslně.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů.
Kdo z nich souhlasí s navrženým programem společné
schůze obou sněmoven? (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Není tomu tak.
I Sněmovna národů schválila návrh
jednomyslně.
Konstatuji, že obě sněmovny se jednomyslně
usnesly na pořadu dnešní společné
schůze.
Prvním bodem dnešního jednání
je
Volba prezidenta Československé socialistické
republiky
Prosím člena předsednictva ústředního
výboru Komunistické strany Československa,
předsedu federální vlády, poslance
Sněmovny lidu soudruha Lubomíra Štrougala,
aby předložil návrh na volbu prezidenta Československé
socialistické republiky.
Předseda vlády ČSSR dr. L. Štrougal:
Vážené Federální shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci, vážení
hosté! Ústřední výbor Komunistické
strany Československa a ústřední výbor
Národní fronty Československé socialistické
republiky projednaly mimořádnou situaci, která
vznikla v důsledku vážného a dlouhodobého
onemocnění prezidenta republiky armádního
generála soudruha Ludvíka Svobody a která
znemožňuje, aby nadále vykonával úřad
hlavy státu.
Hluboce litujeme spolu se vším československým
lidem, že z aktivní a činorodé práci
odchází politik a státník, který
má čestné a trvalé místo v
moderních dějinách našich národů.
Jeho celoživotní dílo, jímž důstojně
navazoval na novou tradici této funkce, tak výrazně
spjaté s prvními dělnickými prezidenty,
s nezapomenutelnými soudruhy Klementem Gottwaldem a Antonínem
Zápotockým, bylo již nejednou vysoce oceněno.
Novodobá historie našeho státu je neodlučitelně
spojena se jménem soudruha Ludvíka Svobody, s jeho
hrdinstvím, s jeho pevným postojem ve chvílích
pro naše národy nejobtížnějších.
Celým jeho životem prostupuje upřímné
vlastenectví, které ho po okupaci Československé
republiky nacisty neomylně vedlo do Sovětského
svazu. Soudruh Svoboda nešel do Sovětského
svazu náhodou. Hluboce pochopil tužby pracujícího
lidu, který zrazen západními spojenci hledal
oporu a ochranu v první zemi socialismu.
Vlastenectví soudruha Svobody, charakterizované
tak skvěle jeho cestou v čele bojovníků
za naše osvobození z Buzuluku, od Sokolova přes
Kyjev a Duklu až do Prahy se stalo strhujícím
příkladem, inspirací a povzbuzením
celému našemu domácímu i zahraničnímu
odboji proti nacistické zvůli a hrůzovládě.
A tehdy se dále prohlubuje i láska soudruha Svobody
k sovětským lidem a k Sovětskému svazu.
Toto přátelství, utužené ve společném
boji, se stalo nedílnou součástí jeho
myšlení, bylo navždy obsaženo v každém
jeho činu.
Nelze nevzpomenout i organického sepětí osobnosti
soudruha Ludvíka Svobody s lidem. Tento rys své
povahy prokázal tak jednoznačně v roce 1948.
v dalším rozhodujícím okamžiku
pro vývoj naší vlasti k socialismu. Ve významné
funkci ministra národní obrany se postavil na stranu
lidu a přispěl tak k jeho vítězství
nad reakcí.
V padesátých letech stál soudruh Svoboda
v ústraní, ale neodpočíval. Pracoval
jako poslanec Národního shromáždění,
čelný člen Svazu československo-sovětského
přátelství a Svazu protifašistických
bojovníků. Ve všech těchto funkcích
se věnoval především mládeži,
která mu jeho lásku a obětavost vracela svou
příchylností a hlubokou úctou. Již
tehdy všechno, co soudruh Svoboda pro svou vlast, pro svůj
národ, pro přátelství k sovětským
lidem, pro věc socialismu vykonal, vrchovatě naplňovalo
život jednoho člověka. A přesto soudruh
Svoboda tak, jak již nejednou v minulosti, znovu v krizových
měsících roku 1968 je hotov vzít na
sebe břemeno nejvyšší státní
funkce, úřad prezidentský.
Naše společnost procházela tehdy těžkými
zápasy. Soudruh Ludvík Svoboda v této složité
situaci stál věrně na pozicích socialismu,
na pozicích přátelství k Sovětskému
svazu. Jeho moudrost, pevnost a jeho autorita byly velikou oporou
těm, kteří usilovali o překonání
krizového vývoje v naší zemi a o plné
obnovení bratrských vztahů k Sovětskému
svazu i ostatním zemím socialistického společenství.
Soudruh Svoboda má velké zásluhy i na tom,
čeho jsme od dubnového pléna roku 1969 dosáhli.
Jako člen předsednictva ústředního
výboru strany, prezident republiky a nejbližší
spolupracovník soudruha Gustáva Husáka, účastnil
se práce nového vedení strany, příprav
XIV. sjezdu a usiloval ve vysoké stranické a státní
funkci o důsledné uskutečňování
jeho závěrů.
Velikost osobnosti soudruha Ludvíka Svobody, jeho hrdinského
života, pevnost a čistota jeho charakteru, jeho státnická
moudrost, uznání a vřelé přátelství,
které je mu prokazováno ve světě,
láska kterou požívá u sovětského
lidu, to vše se stalo i zdrojem hrdosti našich občanů
na svého prezidenta, úcty a lásky k němu.
Každé jeho slovo pronesené ve dnech temné
nejistoty krizových let i ve dnech úspěšného
bilancování všeho, co jsme od té doby
vykonali, bylo vždy chápáno v širokých
masách českého a slovenského lidu
jako slovo moudrého a zralého člověka.
Osobnost prezidenta Ludvíka Svobody se stala jednotící
silou v soužití obou našich národů,
při budování úspěšně
se rozvíjejícího Československa, pevného
článku socialistického společenství.
Všechen náš lid, Češi, Slováci
i příslušníci ostatních národností,
dělníci, rolníci, inteligence i mládež
jednomyslně po dvakrát vyjádřili své
přání a vůli, aby soudruh Ludvík
Svoboda stál v čele našeho státu. Jeho
veliké celoživotní dílo bylo oceněno
mnoha nejvyššími československými,
sovětskými a jinými zahraničními
poctami a vyznamenáními. Armádní generál
soudruh Ludvík Svoboda je nositelem dvou čestných
titulů hrdiny Československé socialistické
republiky, byl mu udělen titul hrdiny Sovětského
svazu, obdržel dva Leninovy řády a další
vysoké řády a vyznamenání.
K naší velké lítosti přestává
nyní vykonávat úřad hlavy státu.
Zůstává však i nadále mezi námi,
obklopen všestrannou péčí a láskou
našeho lidu. Jeho práce a dílo nebudou nikdy
zapomenuty a jeho jméno a osobnost zakotvily natrvalo v
paměti našeho lidu, v historii této země
a jejích národů.
Ústřední výbor Komunistické
strany Československa a federální vláda
doporučují, aby soudruhovi Ludvíku Svobodovi
v ocenění jeho velikých zásluh o naši
vlast a její socialistický rozvoj, za upevňování
československo-sovětského přátelství
a jednoty zemí socialistického společenství,
byl udělen třetí čestný titul
hrdina Československé socialistické republiky.
(Potlesk.)
Dále doporučují, aby jménem armádního
generála Ludvíka Svobody byla nazvána významná
náměstí či ulice v hlavních
městech Praze a Bratislavě a aby je též
nesly Ružombersko-fatranský svazek Československé
lidové armády a Vysoká vojenská škola
pozemních vojsk ve Vyškově.
Uskutečněním těchto návrhů
bude po zásluze oceněn velký a nezapomenutelný
podíl soudruha Ludvíka Svobody v zápase o
náš socialistický dnešek.