Průzkumy i diskuse v kulturních výborech
sněmoven prokázaly nezbytnost dalšího
prohloubení účinného řízení
a koordinace všech složek, které pečují
o organizování a zabezpečování
dalšího rozvoje tělesné výchovy.
Ve svých závěrech doporučily soustředit
pozornost v příštím období na
řešení především těchto
otázek:
Dosáhnout, aby tělovýchovný proces
vedl k optimálnímu rozvoji fyzických sit
a schopnosti občanů, k upevňování
jejich morálně politického profilu.
Podstatně rozvinout masovou tělesnou výchovu
a společným úsilím společenských
organizací NF a státních orgánů
vytvořit takové metodické, organizační,
kádrové a materiální podmínky,
aby zejména všechna naše mládež se
mohla ve svém volném čase věnovat
tělesné výchově.
Důsledně dořešit problematiku vrcholového
a výkonnostního sportu, jejich řízení
a materiálního zabezpečení.
Soustavně usilovat o zlepšování úrovně
školní tělesné výchovy.
Prohloubit účinné řízení
a koordinaci všech složek, které pečují
o organizování a zabezpečování
dalšího rozvoje tělesné výchovy.
V listopadu 1973 se uskutečnil IV. sjezd ČSTV, jemuž
předcházela úspěšná kampaň
výročních členských schůzí,
svazových konferencí a republikových sjezdů.
IV. sjezd ČSTV zhodnotil období, ve kterém
tělovýchovná organizace prošla složitým
vývojem a současně vytyčil velké
a náročné úkoly v rozvoji tělesné
výchovy. Konkretizoval charakter a společenskou
funkci organizace, stanovil směry činnosti v oblasti
masového rozvoje tělesné výchovy,
výkonnostního i vrcholového sportu, metodické
a politickovýchovné práce, uplatňování
vědy i ekonomiky v řízení vnitřního
života organizace, které budou ovlivňovat její
účinnost na mnoho let dopředu. Jde o úkoly
politicky, obsahově i organizačně náročnější
než kdykoliv předtím.
Při projednávání závěrů
IV. sjezdu ČSTV projednaly kulturní výbory
další neméně závažný
úkol - přípravy na Československou
spartakiádu. V letošním roce v rámci
oslav 30. výročí osvobození naší
vlasti Sovětskou armádou se uskuteční
místní, okrskové, okresní a jako vyvrcholení
Československá spartakiáda na Strahově.
Československé spartakiády jsou vždy
příležitostí k rozvoji aktivity uvnitř
tělovýchovné organizace i mimo její
rámec k získání dalších
tisíců mladých lidí k tělovýchovné
činnosti. Proti minulým spartakiádám
je pozitivním prvkem, že sportovní soutěže
a turistické akce Československé spartakiády
1975 jsou svým rozsahem a zaměřením
rovnocenným partnerem hromadných tělovýchovných
vystoupeni. Má-li přinést spartakiádní
iniciativa trvalé hodnoty, má-li naplňovat
dlouhodobé záměry v masovém rozvoji
tělesné výchovy, je třeba spartakiádu
nejen důkladně připravit, úspěšně
realizovat a zhodnotit, ale využít ji funkčně,
obsahem i organizací k trvalé péči
o člověka, o mládež. To vyžaduje
promyšleně a efektivně řešit obsah
i formy pospartakiádní aktivity, zejména
v tělovýchovné organizaci. Kulturní
výbory se budou i nadáte zabývat problematikou
tělesné výchovy a sportu, které mají
v naši zemi bohaté tradice a široké zázemí
aktivních účastníků i obětavý
aktiv funkcionářů. Poslanci Federálního
shromáždění jsou si plně vědomi,
že tělesnou výchovu a sport je třeba
trvale rozvíjet ve vyhraněně socialistickém
duchu, aby sloužily potřebám a rozvoji naší
socialistické společnosti.
Proto věříme, že i poslanci ostatních
výborů sněmoven v rámci své
ústavní pravomoci přispějí
ve svých volebních obvodech k zdárnému
rozvoji masové tělovýchovy našeho lidu,
zejména pak mládeže jako důležité
složky socialistické výchovy.
Soudružky a soudruzi poslanci, zpráva předsedy
vlády Československé socialistické
republiky soudruha Lubomíra Štrougala o plnění
vládního prohlášení se dotýká
všech podstatných otázek rozvoje naší
společnosti. Vládní prohlášení
z roku 1971 vycházelo z cílů XIV. sjezdu
Komunistické strany Československa.
Tyto úkoly a závěry byty přijaty celou
naší Národní frontou jako úkoly
vyjadřující ze všech hledisek skutečné
podstatné potřeby a současně i možnosti
celé společnosti v této etapě socialistické
výstavby naší vlasti.
Jako nedílná součást Národní
fronty se i Československá strana socialistická,
jménem jejíhož Klubu poslanců také
hovořím, k těmto úkolům jednoznačně
přihlásila a na dobrých výsledcích
při jejich plnění mají i její
členové a funkcionáři svůj
podíl. S radostí zjišťujeme, že přes
některé problémy a nedostatky se vcelku dařilo
plnění úkolů páté pětiletky
a že hmotná a kulturní úroveň
našeho lidu neustále roste.
Podporujeme samozřejmě i nadále úsilí
vlády Československé socialistické
republiky, dosahovat vytyčených cílů
a řešit problémy, na které se programové
prohlášení z roku 1971 zaměřovalo,
i ty, které v průběhu doby nově vyvstaly.
Jménem Klubu poslanců Československé
strany socialistické proto Federálnímu shromáždění
ČSSR doporučuji, aby přednesenou zprávu
o plnění vládního prohlášení
schválilo.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Čermákové,
slovo má poslanec Bocek.
Poslanec SN K. Bocek: Vážený soudruhu
předsedo Federálního shromáždění,
vážené soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci, když federální vláda vyložila
našemu shromáždění v prosinci 1971
svůj program pracovních záměrů,
zdůraznila, že kvalitativně vyšší
úkoly, které ji čekají, jsou náročné
a budou vyžadovat, aby se soustavně zlepšovala
práce všech řídících složek
a zvláště práce státního
aparátu.
Dosavadní vývoj potvrdil tyto předpoklady.
Ukázal přitom, že potřeba zabezpečování
dostatečně dynamického a vyváženého
vývoje společnosti klade při rostoucí
složitosti úkolů a náročnějších
vnějších i vnitřních podmínek
dalšího rozvoje naši ekonomiky, vědy a
kultury stále vyšší požadavky na
kvalitu řídící práce. Listopadové
plénum ÚV KSČ v souvislosti s tím
zdůrazňuje potřebu zvýšit zejména
úroveň organizátorské a koncepční
práce řídicích orgánů
a zvyšovat účinnost práce státního
a hospodářského aparátu.
Z těchto požadavků je zřejmé,
že jejich naplňování může
probíhat jen cestou odpovídající intenzifikačnímu
procesu, cestou zkvalitňování aparátu,
mobilizace rezerv a modernizace a racionalizace správy
a nikoli cestou zvyšování počtu pracovníků
tohoto aparátu.
Naší pozornosti si v souvislosti s tím zasluhuje
především vývoj počtu pracovníků
řídícího a správního
aparátu. Je známo, že v šedesátých
letech nebyl tento stav příznivý a nebyl
ve vztahu k potřebám rozvoje. K dosažení
úspor v oblasti správy a řízení
byl proto do konce roku 1970 snížen stav řídícího
a správního aparátu v hospodářských,
rozpočtových a příspěvkových
organizacích o známých 10 %, takže k
počátku roku 1971 činil něco přes
603 tis. osob.
V letech 1971-1973 však počet pracovníků
řídícího a správního
aparátu znovu narůstal a dosáhl 634 tis.
osob, a to hlavně v oblasti hospodářských
organizací. V minulém roce tato tendence dále
pokračovala a je známo, že tlak na další
zvyšování počtu řídících
a správních pracovníků sílil.
Za jednu z příčin tohoto vývoje lze
považovat skutečnost, že k důkladnějšímu
poznávání společenského vývoje
je třeba také více ekonomických informací,
rozborů, zpráv či hlášení
a evidencí, čímž pochopitelně
vzrůstá zejména rozsah administrativních
prací.
Určitý vliv však zde má i nedůsledné
uplatňování potřebných racionalizačních
opatření. Setkáváme se např.
s tím, že v dlouhodobém vývoji se v
našich podnicích příliš nemění
podíl technickohospodářských pracovníků
připadajících na stav dělníků,
že se mnoho nemění ani organizační
struktura technickoadministrativních a ekonomických
prací.
Do práce se zapojuje stále více různých
typů počítačů, ale jejich efektivnost
není ještě taková, aby se výrazněji
projevila jak v komplexnějším řízení
celého podnikového systému informací,
tak i v úspoře pracovních sil. Jestliže
se k dosažení vyšší produktivity
práce zaměřujeme intenzívně
na mobilizaci rezerv ve výrobní sféře,
pak bychom měti se stejným úsilím
hledat i rezervy v oblasti řídící
a administrativně technické činnosti, a to
v podnicích a jim nadřízených orgánech.
Zvláště v souladu s rozvojem vědeckotechnického
pokroku bychom měli pružněji přizpůsobovat
organizaci a řízení v hospodářské
sféře a nepřecházet určité
rezervy, které v této oblasti ještě
máme.
Zatím můžeme přijmout s uspokojením
ujištění, že k zamezení dalšího
narůstání počtu řídících
a správních pracovníků v letošním
roce byl pro resorty a KNV (s výjimkou organizací
podléhajících systemizaci) stanoven nepřekročitelný
limit těchto pracovníků, jehož výše
se opírá o statistikou vykázaný, skutečný
jejich stav ke konci roku 1973.
Se souhlasem můžeme také vzít na vědomí,
že vláda se bude letos zabývat též
souborem opatření, která povedou k účinné
regulaci počtu řídícího a správního
aparátu i v období šesté pětiletky.
Myslím si, že by mělo jít hlavně
o vytváření takového systému
řízení, který by bez zásahů
zvenčí sledoval udržení počtu
řídícího a správního
aparátu na potřebné výši a který
by umožňoval trvalou jeho korekci, k dosažení
optimálního stavu, odpovídajícího
kvalitativně náročnějším
potřebám řízení a správy.
Pokud jde o centrální řídící
sféru, je výrazem úsilí vlády
o realizaci racionalizačních záměrů
státní správy zejména provádění
systemizace a její prohlubování. Nárůst
počtu pracovníků v ústředních
orgánech státní správy se v podstatě
podařilo znovuzavedením systemizace k 1. lednu 1972
zastavit a v praxi omezit na nové úkoly vládou
přijaté a na organizační změny.
V důsledku toho se v letech 1972-1974 vývoj celkového
počtu pracovníků těchto orgánů
mnoho neměnil.
Po zavedení systemizace je celkový počet
pracovníků v ústředních orgánech
státní správy a v národních
výborech každoročně schvalován.
Pro letošní rok bylo doporučeno počet
těchto pracovníků, ač požadavky
na jejich zvyšování neustále rostou,
proti systemizaci na rok 1974 nezvyšovat. Podobně
bylo doporučeno ponechat na úrovni plánu
na rok 1974 i počet pracovníků v rozpočtových
a příspěvkových organizacích,
podřízených ústředním
orgánům a národním výborům.
Považuji to za významná opatření
vlády, z nichž je však také nutno vyvozovat
v každém článku správy správné
závěry. Totiž vycházet z toho, že
nemá-li být stanovený počet pracovníků
překračován, musí být vzniklé
potřeby pracovních sil řešeny uvnitř
každého orgánu, zvláště
tedy přesunem z jiných pracovišť. Myslím
si, že i zde přitom platí to, co jsem uváděl
na adresu hospodářské sféry, totiž
že i zde je nutné mobilizovat dostupné rezervy
a zejména zdůrazňovat, že problém
zvládnutí stále náročnějších
úkolů spočívá hlavně
v schopnostech a přístupu ke koncepční,
organizátorské, vyhodnocovací a kontrolní
práci a v její celkové efektivnosti.
Vážené soudružky a soudruzi, myslím,
že při dnešní příležitosti
můžeme s uspokojením uvítat, že
vláda se již koncem minulého roku rozhodla
uplatňovat osvědčená systemizační
opatření také v období šesté
pětiletky a že přijala zásadu, aby v
období této pětiletky se počet pracovníků
v orgánech státní správy nad celkový
jejich počet schválený v systemizací
pro letošní rok, nezvyšoval.
Jistě se souhlasem můžeme též vzít
na vědomí, že vláda se bude letos zabývat
dalším programem opatření, která
budou krátkodobě i dlouhodobě sledovat zvýšení
účinnosti řízení a práce
orgánů státní správy, a vyslovit
přitom přání, aby naše výbory
byly s přijatými opatřeními seznámeny.
Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Bockovi.
Všichni písemně přihlášení
řečníci vystoupili. Přeje si ještě
někdo slovo? Hlásí se poslanec Cyprich.
Poslanec SL M. Cyprich: Vážený súdruh
predseda Federálneho zhromaždenia, súdružky
poslankyne, súdruhovia poslanci, vážení
hostia! V minulom roku Československé štátne
dráhy prijali opatrenia na zrýchlenie cestovnej
rýchlosti a na všestranné skvalitnenie kultúry
dopravy. Týka sa to najmä rýchlikovej dopravy,
kde pri diaľkových trasách jedným z
týchto opatrení bolo tiež zníženie
počtu zastávok v niektorých staniciach.
Tieto opatrenia iste priniesli pozitívne výsledky.
Je však nemálo aj takých prípadov, že
doprava cestujúcich sa sťažila, a to dokonca
aj v nejedno priemyslovom centre. Tieto opatrenia sa týkajú
širokého okruhu občanov, čo potvrdzujú
aj ich časté dotazy na verejných schôdzach.
V súvislosti s prípravou nového cestovného
poriadku mám dotaz na súdruha ministra Šutku,
aké opatrenia budú prijaté, aby urýchlenie
dopravy sa nedialo na úkor našej cestujúcej
verejnosti.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Cyprichovi.
Hlásí se ještě někdo? Není
tomu tak.
Chce ministr dopravy s. Šutka odpovídat hned nebo
v průběhu zítřejšího jednání?
(Ministr Šutka: Zítra.)
Přeje si soudruh předseda vlády zaujmout
stanovisko k rozpravě? (Předseda vlády: Ano.)
Prosím.
Předseda vlády ČSSR dr. L. Štrougal:
Soudružky a soudruzi poslanci, prosíme, aby soudruh
ministr Šutka mohl odpovídat zítra ne z důvodu,
že by nemohl na tu otázku reagovat, ale z časových
důvodů vašeho harmonogramu.
K druhému dotazu, pokud se týká vnitřního
trhu:
Pochopitelně, soudružky a soudruzi, že otázka
rovnováhy na vnitřním trhu je vysoce politickou
a ekonomickou otázkou. Chceme-li kvalitní práci,
výkonnou práci, musíme zabezpečit,
aby člověk za vydělané peníze
nalezl uspokojení, a to nejen v kvantitě, ale v
sortimentu, o který má zájem. A v tom je
problém. Tam směřuje předložený
dotaz. K otázce zabezpečení trhu zbožím
průmyslového charakteru dlouhodobé spotřeby.
Několik čísel: Jestliže se podíváme
na dodávky do tržních fondů pro rok
1975 ve srovnání s rokem 1974, a vezmeme jen některé
položky (nemohu zde pochopitelně jmenovat 20 nebo
30 položek), které jsou nejvíce nedostatkové
nebo kde není poptávka uspokojena nabídkou,
vypadá to takto: automatických praček v roce
1974 jsme prodali 86 000 kusů, v roce 1975 je zajištěno,
že bude dodáno do obchodu 105 000 kusů, to
znamená zvýšení o 21 %. Nábytku
jsme prodali v roce 1974 za 5925 mil. Kčs, v roce 1975
je zajištěno za 7035 mil. Kčs, to znamená
zvýšení o 19 %. Koberců jsme prodali
5,462 mil. m2, v roce 1975 je nabízeno 6,525
mil. m2, tedy zvýšení o 20 %. Osobní
automobily - prodali jsme v roce 1974 150 tis. osobních
automobilů, v roce 1975 je na trhu celkem zajištěno
172 tis. automobilů. Mohli bychom tak pokračovat.
Jestliže vezmeme tyto a další položky, jde
o výrazné zvýšení. Na druhé
straně ovšem musíme konstatovat, že v
řadě těchto a jiných položek,
které jsem z důvodů času nejmenoval,
nedochází k vyrovnání poptávky
s nabídkou. Stojí otázka: proč to
nedokážeme?
Vlastní výroba se často, u automatických
praček je to v kooperaci se zahraničním,
zvyšuje tempem, které je abnormální,
které je maximálně únosné,
něco můžeme řešit zvýšením
dovozu. Ovšem z důvodů celkové platební
a obchodní bilance není možné řešit
vše. Celkový dovoz zboží pro vnitřní
trh zvyšujeme proti 23 mld Kčs v roce 1974 na více
než 25 mld Kčs v roce 1975, tedy více než
o 12 %. Když k tomu připočteme potíže,
o kterých jsme zde mluvili, je neúnosné,
abychom tento rozsah dále zvyšovali. Přitom
se domníváme, že uspokojíme větší
počet zájemců, ale neuspokojíme zájemce
vůbec v některých nedostatkových sortimentech.
V dlouhodobějším trendu, počítáme-li
rok 1976 nebo někde i rok 1977, dojdeme u některých
nedostatkových sortimentů, včetně
elektroinstalačního materiálu atd., podle
našeho současného stavu prací k vyrovnání
nabídky a poptávky. Je třeba ovšem říci,
že tento problém stojí před námi.
Nemůžeme slibovat vzdušné zámky,
nemůžeme jako vláda říci, že
jsme s to v roce 1975 plně vyrovnat nabídku a poptávku,
jsme s to však slíbit a zajistit důstojné
trendy, které nám ovšem tu proporciálnost
trhu hned nevyrovnají.
Souvisí to s dvěma otázkami. Především
s integrací výroby spotřebního zboží
v rámci socialistického společenství,
která právě v těchto sortimentech
je velice nedostatečná a která bude delší
dobu trvat, poněvadž to vyžaduje společné
investování a určitou dobu, než se takové
projekty zkoordinují a uskuteční. Na druhé
straně to souvisí se známými nedostatky,
které máme ve vlastní ekonomice, musíme
realizovat inovace, výsledky vědy a techniky rychleji
než dosud.