Zajímali jsme se o to, kolik ze získaných
mladých pracovníků zůstává
trvale v Severočeském hnědouhelném
revíru a Ostravskokarvínském revíru,
jaké jsou vytvářeny podmínky pro finanční
a materiální zabezpečení apod.
Můžeme říci, že v Severočeském
hnědouhelném revíru zůstává
35 % v trvalém zaměstnání. Má
na to značný vliv možnost založení
rodiny v místě, čekací doba na rodinný
byt a samozřejmě i otázka pracovní
morálky.
Všichni získaní pracovníci, jak jsme
si ověřili, mají možnost zvyšování
kvalifikace v revírním středisku výchovy.
Je jim poskytován náborový příspěvek,
pracovní oděv a veškeré pomůcky
zdarma, ubytování v brigádnických
domovech, zajišťována strava a vůbec veškeré
výhody, které mají staří stálí
pracovníci. Když se však porovnají výkony
nových pracovníků s jinými úseky,
např. s dopravou nebo stavebnictvím, hlavně
v rámci revíru, nemají výraznou preferenci
a získávání stálých
nových pracovníků je tím ztíženo,
jak o tom již mluvil poslanec Žahour.
Přes všechny nedostatky a potíže v náboru
z Čs. lidové armády je tato akce velkou pomocí
a je třeba v ní pokračovat, aby přirozený
úbytek, který činí jen v Severočeském
hnědouhelném revíru 1200 osob ročně,
byl nepřetržitě nahrazován. My, pracující
v uhelných revírech, si pomoci Čs. lidové
armády ceníme a věříme, že
vedení armády bude věnovat našim potřebám
trvalou pozornost a účinnou pomoc, která
se samozřejmě nesmí dotknout vysoké
připravenosti naší armády. Děkuji.
Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Grolmusovi.
Slovo má poslanec Michalski.
Poslanec SL K. Michalski: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, v souladu se závěry projednávání
problematiky paliv v zahraničním výboru,
jakož i s přihlédnutím k osobním
poznatkům a zkušenostem z této oblasti, ve
které již dlouhodobě pracuji, chci hned v úvodu
uvést, že palivo-energetické hospodářství
ČSSR je opravdu velmi složitý komplex v rámci
celého národního hospodářství,
který ovlivňuje jeho další vývoj
i strukturu. Vyžaduje tudíž zvýšené
pozornosti nejenom v hospodářských, stranických,
odborových a mládežnických orgánech
resortu federálního ministerstva paliv a energetiky
a všech pracovníků v resortu paliv a energetiky,
ale rovněž též všech ostatních
nejvyšších řídících
politických i hospodářských orgánů
ČSSR a celé naší společnosti.
Jak vyplývá z referátu, který dnes
přednesl s. ministr Ehrenberger na zasedání
Sněmovny lidu, je nutno zabezpečit dostatek uhlí,
energie a paliv pro celé národní hospodářství
a naše obyvatelstvo. Vyžaduje to komplexní řešení
jak ve sféře těžby uhlí, paliv
a výroby elektrické energie, tak z hlediska maximálního
využívání mezinárodní
socialistické dělby práce, investiční
výstavby, sociálně pracovních problémů
zaměstnanců resp. životního a pracovního
prostředí, tak i v neposlední řadě
též v oblasti efektivního hospodaření
a racionálního využívání
spotřeby paliv a energie nejen v průmyslu, ale všech
oblastech společenského života.
Proto považuji v souladu se závěry XIV. sjezdu
KSČ, který přikládá této
problematice zásadní význam, za naprosto
správné a nutné, že komplex problematiky
spojené s palivoenergetickou základnou ČSSR
se dostává na pořad našeho jednání
Sněmovny lidu, v přesvědčení,
že navrhované usnesení napomůže
účinněji řešit tuto problematiku
v zájmu zabezpečení dostatku paliv a energie
pro potřeby celého národního hospodářství
i obyvatelstva a tudíž pro další rozvoj
životní úrovně čs. pracujícího
lidu.
Zkušenosti totiž jednoznačně potvrzují,
a to nejenom u nás v Československu, ale v celém
světě, že kdykoliv je zanedbávána
nebo podceňována problematika palivoenergetické
základny, vždy dochází postupně
k disproporci v celém národním hospodářství,
brzdění jeho dalšího rozvoje a efektivnosti.
Nedávné období druhé poloviny šedesátých
let nás o tom znovu přesvědčilo, nehledě
na dodatečné škody pro celou ekonomiku z toho
vyplývající.
Dobré přitom je, že tyto nedostatky se podařilo
poměrně rychle po XIV. sjezdu KSČ odstranit
a že dnes, kdy prakticky celý kapitalistický
svět se potápí v hloubce palivoenergetické
krize, vyvolávající celkovou krizi kapitalistické
ekonomiky, můžeme konstatovat, že naše palivoenergetická
základna zabezpečuje, i když s problémy
a potížemi, v zásadě dostatek uhlí,
paliv a energie pro rytmický chod našeho hospodářství
i obyvatelstva. Za pozitivní je třeba považovat
i tu skutečnost, že s dostatečným předstihem
je řešen i další rozvoj palivoenergetické
základny v ČSSR na další léta.
Zajišťování dostatku paliv a energie pro
národní hospodářství však
vyžaduje řešit řadu problémů
i nedostatků, které stojí v cestě
jeho dalšího úspěšného rozvoje,
které mnohdy přesahují rámec možnosti
jejich řešení pouze uvnitř resortu federálního
ministerstva paliv a energetiky.
To se týká především takových
problémů, jako je nutnost řešení
investiční výstavby, zabezpečování
strojírenské základny pro důlní
a plynárenský průmysl, jakož i elektrickou
energii.
Protože komplexní řešení této
problematiky je velmi rozsáhlé, dovolte mi, soudružky
a soudruzi poslanci, abych ve svém vystoupení orientoval
vaši pozornost na řešení těchto
problémů z pohledu využívání
mezinárodní dělby práce a socialistické
ekonomické integrace.
Zapojení čs. ekonomiky do mezinárodní
socialistické dělby práce a zejména
orientace na spolupráci se SSSR má nesmírný
význam pro rozvoj Ostravsko-karvinského revíru.
OKR těží ve velmi složitých geologických
podmínkách 24 mil. tun ročně. Již
po roce 1950 začínající mechanizace
těžby uhlí v OKR se opírá o první
sovětské kombajny Donbas a Dorňak. Těch
byl v našem revíru nasazen značný počet
a docíleno několika rekordních těžeb
v rubání.
Druhá etapa nasazení a uplatnění sovětské
techniky začíná v letech 1965 - 1967. Vedení
OKR si již v této době uvědomilo, že
není možno se orientovat jen na vlastní síly,
ale že další rozvoj revíru je možný
jedině na základě široké mezinárodní
dělby práce, a to především v
rámci RVHP.
V roce 1967 rozhodlo vedení OKR o rozsáhlých
nákupech sovětských dobývacích
komplexů, které se nejlépe uplatnily v podmínkách
OKR. Dovoz důlních strojů a zařízení
ze SSSR vzrostl v průběhu čtvrté pětiletky
z 10. mil. Kčs v roce 1965 špičkově
až na 150 mil. Kčs v roce 1970. Zavedení sovětských
zařízení do OKR mělo pronikavý
vliv na zvýšení technické úrovně
procesu a koncentrace dobývání.
Těmito dovozy zabezpečil OKR inovační
cykly především v mechanizaci dobývání
pomocí posuvných výztuží, dobývacích
kombajnů pro střední a velké mocnosti
a v ražení nasazením razicích kombajnů
pro chodby v uhlí. Tímto racionalizačním
procesem zajistil OKR výrazné zvýšení
produktivity práce při současném výrazném
zvýšení bezpečnosti a hygieny práce
horníků.
Tyto konkrétní formy spolupráce se SSSR a
jejich přínos pro OKR by nebyly možné
bez systematické dlouhodobé přípravy,
kterou je intenzívní vědeckotechnická
spolupráce se SSSR a její vyšší
formy, přímá spolupráce jednotlivých
organizací OKR s organizacemi v SSSR a dále iniciativní
činnost reprezentantů OKR ve vědeckotechnických
radách stálé uhelné komise RVHP. Téměř
všechny doly a všechny podniky mají uzavřeny
družební svazky s důlními podniky v
Sovětském svazu a Polské lidové republice,
které jsou využívány nejen pro vzájemné
navázání přátelství,
ale i vzájemnou technickou pomoc a výměnu
zkušeností.
Možnost řešení technického rozvoje
v našem největším revíru OKR rozsáhlými
dovozy strojů a zařízení ze zahraničí
a tím způsobem aplikací výsledků
zahraničních výzkumně vývojových
kapacit v posledních letech a zejména výhledově,
se výrazně zmenšila.
Ostravskokarvinský revír přechází
v tomto období velmi rychle do nových důlně
geologických podmínek, často specifických
pro OKR, takže nelze buď vůbec nebo bez velkých
úprav použít strojů a zařízení,
které se osvědčily v jiných uhelných
revírech.
Specifickou problematikou OKR je zejména dobývání
slojí sedlového pásma, dobývání
nízkých slojí, dobývání
ve velkých hloubkách, dobývání
ohradníků a ražení důlních
děl. Specifičnost nutného vlastního
řešení vývoje technologie a mechanizace
vyplývá i z velmi omezeného množství
uhelných zásob, jejichž kvalita se navíc
stále zhoršuje při narůstající
problematice důlních otřesů, průtrží
a teplot.
Možnost řešení technického rozvoje
OKR přímými dovozy strojů a zařízení
se v poslední době značně snižuje
i trvalým růstem cen těchto zařízení,
zejména z kapitalistických států,
které se stávají nesouměřitelnými
s cenami obdobných tuzemských výrobků.
Rozsáhlé dovozy z kapitalistických států
jsou pro OKR nereálné pro snižování
limitu deviz a pro stále rostoucí devizové
zatížení na dovozy náhradních
dílů, jejichž ceny rostou ještě
rychleji než ceny strojů. V nižším
poměru však rostou i ceny nových inovačních
typů strojů a zařízení ze zemí
socialistického tábora.
V dovozech ze zemí socialistického tábora
dochází naopak k dodávkovým potížím,
zejména u náhradních dílů,
vzhledem k disproporcím mezi výrobou těchto
zařízení a jejich potřebě při
rozvoji další mechanizace při současném
rozvoji těžby uhlí v těchto zemích.
Proto kromě rozsáhlé spolupráce v
rámci RVHP usilujeme o rozšíření
vlastní strojírenské základny pro
hornický sektor, která by byla schopna zajistit
výrobu zařízení pro specifické
podmínky našich uhelných revírů,
zejména OKR. Při prudkém rozvoji těžby
v Sovětském svazu a Polské lidové
republice je rozšíření vlastní
strojírenské báze nezbytné. Tato cesta
byla nastoupena v Sovětském svazu a Polské
lidové republice. Dalším problémem je
stále trvající rozdílnost předpisů
platných pro nasazení této techniky v dolech
a zejména jejich praktický výklad. V tomto
směru se začíná úspěšně
rozvíjet třístranná spolupráce
SSSR - PLR - ČSSR na unifikaci předpisů a
norem.
Přes výše uvedené problémy a
obtíže usiluje OKR o další prohloubení
a rozšíření vědeckotechnické
spolupráce v duchu integračního procesu mezi
zeměmi RVHP.
Pro léta 1976 - 1980 se bude OKR ve svém dlouhodobém
programu technického rozvoje zaměřovat ještě
více na využití dovážené
techniky a to zejména z SSSR. Proti skutečným
dovozům v letech 1974 - 1975 z SSSR, které činily
128 resp. 108 mil. Kčs ročně, stoupají
potřeby OKR a uvažované dovozy z SSSR na 208
mil. Kčs v roce 1976 a v dalších letech je
plánován další mírný vzestup
dovozu až na 250 mil. Kčs v roce 1980. Realizace těchto
záměrů je však spojena s řadou
obtíží.
S ohledem na dosaženou úroveň technického
rozvoje v OKR a s ohledem na specifické důlně
geologické podmínky je ze strany OKR objednávána
většinou špičková důlní
technika, která je velmi často ve stádiu
ověřovacích sérií. Organizace
zahraničního obchodu SSSR objednávky těchto
strojů a zařízení odmítají
akceptovat s odvoláním, že s ohledem na vývojové
stádium tyto stroje nemají všechny náležitosti
pro vývoz. Snaha po rozšíření
integrace v rámci RVHP se projevila ve zvýšeném
požadavku na dovoz strojů z SSSR proti předběžným
úvahám před 2 roky.
Značnou překážkou je úprava cen
v rámci RVHP pro šestou pětiletku. Konkrétně
u mechanizovaných výztuží z SSSR, které
tvoří základní podíl celkového
dovozu, jsou nové ceny proti dosud platným zvýšeny.
Tyto nové cenové návrhy ze strany RVHP odmítá
zase akceptovat Strojexport a proto realizace těchto dovozů
značně vázne.
Ve všech zemích RVHP, zejména v SSSR, PLR a
ČSSR, je značný nedostatek strojírenských
kapacit pro výrobu důlních strojů
a příslušných náhradních
dílů. Naše účast na společné
výstavbě těchto nových výrobních
kapacit podle dosavadních třístranných
jednání je vázána na souhlas Státní
plánovací komise, která má dosud negativní
stanovisko. Nelze integraci z naší strany chápat
jen jednostranně, to je uplatňováním
našich požadavků. Musíme se podílet
alespoň formou účasti na výstavbě
výrobních zařízení.
Dořešení výše uvedených
problémů a zajištění potřebných
strojů a zařízení pro OKR v letech
1976 - 1980 je jednou ze základních podmínek
zabezpečení úkolů státního
plánu těžby uhlí v OKR v šesté
pětiletce.
Z této skutečnosti dostatečně vyplývá
stále větší závislost naší
československé palivoenergetické základny
na dovozech, zejména ze Sovětského svazu
v souvislosti s růstem jejich potřeb a též
při růstu vlastní palivoenergetické
základny, mající omezené zdroje a
stále méně výhodnou ekonomiku. Velikou
předností v tomto směru je naše aktivní
účast při realizaci dlouhodobého programu
rozvíjení a prohlubování této
socialistické ekonomické integrace, stanovené
komplexním programem socialistické ekonomické
integrace členských států RVHP.
Vždyť takové akce, jako jsou výstavba
plynovodu, propojování elektrizačních
systémů členských států
RVHP, výstavba plynovodů z naleziště
Orenburg pro potřeby členských států
RVHP, výstavba elektrického vedení 750 kV
a řada dalších akcí, na nichž se
podílí ČSSR, je možno právem
nazvat z hlediska svého významu akcemi století,
které zabezpečují další rozvoj
socialistické ekonomiky a celé naší
vlasti.
Soudružky a soudruzi, v řadě tohoto výčtu
má pro nás mimořádný význam
pomoc SSSR při budování atomových
elektráren, jakožto základny pro náš
další rozvoj energetiky. Prospěšnost vědeckotechnické
a hospodářské spolupráce vede tedy
rovněž k prohlubování a urychlování
vědeckotechnického rozvoje v resortu paliv a energetiky
i jeho jednotlivých výrobně hospodářských
jednotek, což má z hlediska květnového
zasedání pléna ÚV KSČ zvlášť
mimořádný význam. Dnes už si
těžko lze představit, že by výrobně
hospodářské jednotky v resortu paliv a energetiky
byly schopny řešit své velmi náročné
úkoly na úseku vědeckotechnického
rozvoje bez přímé vědeckotechnické
spolupráce s odpovídajícími partnery
členských států RVHP, zejména
se Sovětským svazem, Polskem a Německou demokratickou
republikou. Půjde zde však v nejbližším
období o to, aby tato vědeckotechnická spolupráce
se nadále prohlubovala z hlediska její efektivnosti,
což znamená trvale přecházet v souladu
s doporučeními příslušných
orgánů RVHP na efektivnější formy
této vědeckotechnické spolupráce,
tzn. především přecházet z jednorázových
požadavků, konzultací a výměny
názorů na smluvní formy této spolupráce.
Nechci tím říci, že by resort federálního
ministerstva paliv a energetiky tuto cestu nenastoupil, avšak
chci zdůraznit, že právě zde máme
ještě velké rezervy při zefektivňování
této mezinárodní spolupráce.
Soudružky a soudruzi poslanci, ve svém vystoupení
jsem chtěl ukázat na některých praktických
příkladech, byť ve velmi omezeném rozsahu,
nejenom opodstatněnost závěrů XIV.
sjezdu KSČ v tom smyslu, že mezinárodní
socialistická dělba práce a zapojování
čs. ekonomiky do socialistické ekonomické
integrace je jedním z rozhodujících faktorů
dalšího rozvoje čs. ekonomiky, ale současně
a především ukázat, jak konkrétně
je tohoto faktoru využíváno v resortu paliv
a energetiky. Děkuji za pozornost.
Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Michalskimu.
Jeho vystoupením jsou vyčerpány písemné
přihlášky do rozpravy. Hlásí
se ještě někdo o slovo? (Nikdo.) Není
tomu tak. Rozprava je tedy skončena.
Soudružky a soudruzi, dávám slovo ministru
paliv a energetiky s. Ehrenbergerovi, aby odpověděl
na otázku poslance Poláka.
Ministr paliv a energetiky ČSSR ing. V. Ehrenberger,
CSc.: Vážený soudruhu předsedo,
vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, chtěl bych ještě jednou
poděkovat vám, poslancům našeho nejvyššího
zákonodárného sboru za péči
a pozornost, kterou problematice paliv a energetiky věnujete.
19 diskusních vystoupení tohoto jednání
je nejlepším dokladem velkého všenárodního
zájmu o palivoenergetickou základnu našeho
státu. Dnes ještě sotva můžeme
docenit celospolečenský význam tohoto našeho
jednání. Zítra se však celý velký
kolektiv pracujících v odvětví paliv
a energetiky dozví, že náš nejvyšší
zákonodárný sbor projednával jejich
problémy, vyslovil uznání a poskytl podporu
jejich dílu. Bude to velkým povzbuzením v
předsjezdové iniciativě a v odhodlání
úspěšně se vypořádat se
všemi úkoly.
V krátkém závěrečném
slově není možné reagovat na vaše
podnětná diskusní vystoupení. Řadu
vašich návrhů, stanovisek, kritických
připomínek i námětů však
vyslechli i přítomní vedoucí pracovníci,
funkcionáři a nejlepší pracovníci
jak ministerstva, tak i jednotlivých výrobně
hospodářských jednotek. Svým i jejich
jménem vás ubezpečuji, že všechno
se stane předmětem studia a konkrétních
opatření.