ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1975

II. volební období

120

Vládní návrh

zásad zákona České národní rady

o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

Zásada 1

Účel úpravy

1. Navrhovaná právní úprava má zabezpečit účelnou organizaci, řízení a provádění ochrany společnosti a jejích členů před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, jakožto negativními společenskými jevy, které způsobují škody společenské, hospodářské, mravní a zdravotní a narušují i socialistické soužití a výstavbu socialistické společnosti.

2. Ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi se zaměřuje zejména proti nadměrnému nebo jinak škodlivému požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek a na odstraňování jeho příčin, jakož i na zabraňování a odstraňování jeho škodlivých následků.

Podle dosavadní právní úpravy směřuje boj proti alkoholismu proti požívání alkoholických nápojů v nadměrném množství nebo proti jinak škodlivému požívání alkoholických nápojů, zejména v závadných výrobcích nebo za nevhodných okolností, např. před výkonem zaměstnání nebo jiné činnosti, při tomto výkonu, v nemoci nebo v těhotenství, jakož i proti požívání alkoholických nápojů dětmi a mladistvými.

V tomto smyslu se ochrana před alkoholismem ponechává i v nové úpravě; rozšiřuje se však ještě o ochranu před jinými toxikomaniemi směřující proti škodlivému požívání jiných návykových látek obdobně, jako je tomu u alkoholických nápojů.

Zásada 2

Výklad pojmů

1. Alkoholismus a jiné toxikomanie jsou negativní společenské jevy spočívající v závislosti osob na nadměrném nebo jinak škodlivém požívání alkoholických nápojů anebo užívání jiných návykových látek; jde především o nadměrné nebo časté požívání alkoholu, popř. užívání jiných návykových látek, vedoucí k alkoholickému nebo jinému opojení.

2. Alkoholické nápoje jsou lihoviny, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0,75 objemových procent alkoholu.

3. Jiné návykové látky jsou látky vedoucí k jiné toxikomanii než k alkoholismu, např. omamné látky a některé léky, rozpustidla a čisticí prostředky.

4. Osoba závislá na požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek je osoba, která není sama schopna se zdržet nadměrného nebo jinak škodlivého požívání alkoholických nápojů anebo užívání jiných návykových látek, a proto potřebuje pomoci společnosti.

Při vymezení pojmu "alkoholické nápoje" se vychází z dosavadní právní úpravy.

Vymezení pojmu "jiné návykové látky" je poněkud obtížnější. Nealkoholické toxikomanie mohou vzniknout nejen soustavným používáním omamných látek, ale i soustavným, resp. nadměrným užíváním některých léků, které obsahují látky, u nichž vzniká léková závislost, tj. naléhavá potřeba užívat takové léky čím dále soustavněji a ve vyšších dávkách, až vznikne toxikomanie, která již vyžaduje léčení. Jde především o léky ze skupiny analgetik a antiastmatik, u nichž takto vzniká návyk, popř. toxikomanie podstatně pomaleji, než jsou-li záměrně používány, tj. jsou-li používány za účelem tzv. fetování. Fetování bývá spojeno i s užíváním alkoholických nápojů, což nejen urychluje získání dobré nálady a spokojenosti, ale vzbuzuje i kvalitativní změnu vnímání a vědomí. Takové stavy si dále, převážně mladí lidé, vzbuzují i čicháním různých chemických látek, jako tetrachlorethylenu (Čikuli) a dalších. Šíří se i znalost různých chemických pochodů, jimiž se získávají z běžně dostupných a v podstatě neškodných léků jejich nejúčinnější komponenty, které pak slouží k fetování. Soustavné a intenzivní užívání těchto látek poškozuje tělesné i duševní zdraví.

Při výkladu ostatních pojmů pro účely tohoto zákona se pro určení, zda jde o alkoholismus či o jinou toxikomanii, zdůrazňuje závislost na alkoholických nápojích a jiných návykových látkách takového stupně, kdy osoba se jich nemůže sama zdržet.

Zásada 3

Prostředky ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

1. Ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi se uskutečňuje zejména výchovou, sociální péčí, léčebně preventivní péčí, omezujícími opatřeními, zajištěním zásobování obyvatelstva nealkoholickými nápoji a postihem.

2. Výchova se zaměřuje především na

- výchovu občanů a zejména mládeže ke střídmosti a zdrženlivosti při požívání alkoholických nápojů,

- propagaci požívání nealkoholických nápojů,

- objasňování škodlivosti požívání alkoholických nápojů a užívání jiných návykových látek,

- vysvětlování příčin alkoholismu a jiných toxikomanií.

3. K protialkoholní výchově a propagandě se využívají všechny výchovné, vzdělávací a osvětové prostředky a nástroje zejména na školách a jiných kulturních a osvětových zařízeních, jakož i ostatní hromadné informační prostředky.

Na ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi je třeba zaměřit všechny síly a prostředky, které lze v naší společnosti pro tyto účely uvolnit.

Takovým prostředkem je především výchova občanů a zvláště mládeže zaměřená uvedenými směry. Dále je to sociální péče zahrnující soubor opatření a služeb prováděných zejména v působnosti národních výborů, hospodářských, společenských a jiných organizací za účelem řešení sociálních problémů souvisejících s alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Jsou to i různé způsoby léčebně preventivní péče o osoby závislé na nadměrném nebo jinak škodlivém požívání alkoholických nápojů anebo užívání návykových látek (zásada 7). Potom sem patří i různé formy preventivní a represivní činnosti státních orgánů a organizací zaměřené jednak na omezování možnosti prodeje a podávání alkoholických nápojů anebo užívání jiných návykových látek (zásada 5) a jednak na postih organizací a jejich pracovníků za porušování povinností vyplývajících ze zákonů a jiných právních předpisů upravujících ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Pokud jde o opatření represivní povahy, navrhuje se v připravovaném zákoně stanovit vedle opatřen) vyplývajících z platných právních předpisů, zejména z trestního zákona (úplné znění č. 113/1973 Sb.), zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech, a zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, další druh postihu, a to pokuty podle zásady 9, které budou moci ukládat okresní národní výbory organizacím a jejich pracovníkům za porušení povinností vyplývajících pro ně z připravovaného zákona.

Rozšíření postihu si vyžádá i novelizaci vyhlášky č. 57/1967 Sb., kterou se provádí vládní nařízení o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví, a doplnění seznamu omamných látek v souladu s konvencí OSN z roku 1961. Tím se vytvoří předpoklady k tomu, aby se osobám, které propadly toxikomanii, mohlo uložit ochranné léčení podle § 72 odst. 1 a 2 trestního zákona, aby se toto léčení mohlo provádět během výkonu trestu odnětí svobody, a umožní se i trestní postih podle § 187 a 188 trestního zákona těch osob, které opatřují takové látky toxikomanům.

Prostředky ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi je nutno uplatňovat s ohledem na výsledky koordinovaného vědeckého výzkumu příčin následků alkoholismu a jiných toxikomanií (zásada 4 bod 1.). Koordinaci vědeckého výzkumu na tomto úseku by měl provádět Český sbor pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Nedostatkem dosavadního boje proti alkoholismu je skutečnost, že prostředky ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nejsou v oboru působnosti jednotlivých ústředních orgánů a organizací podrobně rozpracovány, např. nejsou vymezeny úkoly hospodářských organizací, opatření v oblasti výchovy a kultury a na úseku sociálních služeb. Bude proto třeba, aby zúčastněné ústřední orgány uvedené úkoly podrobněji stanovily.

Zásada 4

Úkoly orgánů a organizací při ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

1. Orgány státní správy, státní, družstevní, společenské a jiné organizace jsou povinny v rozsahu své působnosti aktivně a iniciativně plánovat, organizovat a provádět potřebná opatření k ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a kontrolovat jejich provádění; v rozsahu nutném pro plnění těchto úkolů provádějí též vědecký výzkum příčin a následků alkoholismu a jiných toxikomanií. Při plnění svých úkolů jsou povinny odpovědně se zabývat návrhy a doporučeními příslušných orgánů, které řídí ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, a podávat jim zprávy a informace potřebné pro jejich činnost.

2. Orgány hospodářského řízení, hospodářské a jiné socialistické organizace odpovědné za zásobování obyvatelstva nealkoholickými nápoji jsou povinny zabezpečovat v potřebném množství a sortimentu jejich výrobu, účelnou distribuci, jakož i jejich náležitou propagaci.

Aby ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi byla účinná, je třeba zapojit do ní všechny státní orgány a hospodářské a jiné organizace.

V tomto smyslu se v návrhu ukládá uvedeným orgánům a organizacím povinnost činit v rozsahu své působnosti potřebná opatření na tomto úseku. Takto stanovená povinnost umožňuje činit opatření v co nejširší míře. Bude to např. i vytváření takových stimulů v oblasti plánování a hmotné zainteresovanosti, které budou negativně působit na výrobu a prodej alkoholických nápojů. Dále tu půjde i o stanovení povinnosti organizacím, které pracují s látkami těkavými, aby zabezpečily, že takových látek nebude možno zneužívat.

Do úkolů orgánů a organizací podle této zásady spadá i povinnost odpovědně se zabývat návrhy a doporučeními sboru pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi všech stupňů a povinnost podávat jim požadované zprávy.

K ochraně před alkoholismem musí přispívat i orgány hospodářského řízení a příslušné hospodářské organisace, a to především tím, že budou v potřebném množství a sortimentu zabezpečovat výrobu a distribuci nealkoholických nápojů.

Zásada 5

Omezující opatření

1. Léčiva, která sama nebo sloučena s jinými látkami mohou vést k zneužívání nebo vyvolávat závislost na jejich užívání, lze vydávat jen na lékařský předpis. [Směrnice č. 19/1974 Věst. MZ ČSR, o seznamu léčiv a ostatních přípravků, které je povoleno vydávat v lékárnách bez lékařského předpisu.]

2. Zakazuje se

a) prodávat nebo podávat alkoholické nápoje anebo jinak umožňovat jejich požívání

- osobám mladším 18 let s výjimkou prodeje piva, jestliže je odnášejí mimo provozovnu dospělým osobám,

- osobám, jimž se poskytuje ústavní péče ve zdravotnických zařízeních,

- osobám, podnapilým nebo opilým,

- řidičům motorových vozidel a ostatním osobám v případech uvedených v bodu 4,

b) prodávat nebo podávat alkoholické nápoje anebo jinak umožňovat jejich požívání při tanečních zábavách určených a povolených výlučně pro mládež,

c) prodávat nebo podávat alkoholické nápoje anebo umožňovat jejich podávání při tanečních zábavách, veřejných shromážděních a sportovních a kulturních podnicích s výjimkou

- piva a vína, jde-li o taneční zábavy nebo veřejná shromáždění,

- piva nejvýše 10°, jde-li o sportovní podniky,

d) podávat a prodávat alkoholické nápoje, a to i v uzavřeném balení, v závodech a zařízeních závodního stravování a tam je požívat s výjimkou piva nejvýše 8°,

e) osobám mladším 15 let vstupovat bez doprovodu zletilých osob, do jejichž péče byly svěřeny, do veřejných místností, kde se podávají alkoholické nápoje; místní (městský) národní výbor může určit veřejné místnosti (provozovny), kam budou mít osoby mladší 15 let přístup i bez doprovodu dospělých osob, do jejichž péče byly svěřeny,

f) pálit podomácku líh,

g) masově propagovat ve sdělovacích prostředcích požívání alkoholických nápojů,

h) prodávat nebo podávat jiné návykové látky anebo jinak umožňovat jejich zneužívání

3. Národní výbor může omezit nebo zakázat

-- v určitých dnech nebo hodinách, na určitých místech anebo za určitých okolností prodej a podávání alkoholických nápojů v závodech veřejného stravování, v maloobchodních prodejnách nebo na jiných veřejně přístupných místech,

- vystavování alkoholických nápojů ve vitrínách na pracovištích nebo na veřejně přístupných místech,

- prodej jiných návykových látek osobám mladším 18 let.

4. Osoby, které vykonávají činnost, s jejímž výkonem je spojeno nebezpečí pro život nebo zdraví lidí nebo pro majetek, nesmějí požívat alkoholické nápoje a užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, jestliže by v důsledku toho mohly být ještě při započetí této činnosti pod vlivem těchto nápojů nebo látek; tyto osoby jsou povinny na výzvu orgánů Sboru národní bezpečnosti nebo orgánů státní zdravotní správy podrobit se vyšetření za účelem zjištění, zda nejsou ovlivněny alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou. Uvedené osoby jsou povinny podrobit se detalkoholovému vyšetření a vyšetření moče i na výzvu jiného orgánu státní správy nebo organizace, u níž jsou v pracovním poměru.

Významnou úlohu v ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi plní zákazy a omezení týkající se prodeje, podávání a požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek.

Podávat a prodávat alkoholické nápoje se jednoznačně zakazuje osobám mladším 18 let. Hranice 18 let se přejímá z dosavadní právní úpravy. I když všeobecně stoupla fyzická vyspělost mládeže, vyžaduje fyzický i duševní rozvoj mladistvých zákaz požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Počítá se však i nadále s výjimkou ze zákazu prodeje piva osobám mladším 18 let, jestliže je odnášejí mimo restaurační provozy.

Pokud jde o prodej a podávání alkoholických nápojů osobám, jimž se poskytuje ústavní péče ve zdravotnických zařízeních, včetně péče v lázeňských léčebnách, je jeho zákaz plně odůvodněný již skutečností, že podávám alkoholických nápojů se příčí zásadám léčebně preventivní péče.

Rovněž zprostředkování, nabízení a prodej alkoholických nápojů podnapilým a opilým se podle této zásady nedovoluje. Nedodržování těchto opatření se navrhuje přísněji postihovat podle zásad uvedených v další části návrhu.

Zákaz prodeje a podávání všech alkoholických nápojů při tanečních zábavách určených výlučně pro mládež a národním výborem za tímto účelem zvlášť povolených (např. kursy tance a společenské výchovy a odpolední taneční čaje) představuje zpřísnění proti dosavadní úpravě.

Důvodem k omezení podávání alkoholických nápojů při tanečních zábavách, veřejných shromážděních, sportovních a kulturních akcích je zabezpečení jejich nerušeného průběhu.

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se navrhuje zakázat osobám mladším 15 let bez doprovodu rodičů nebo jiných osob, jejichž péči byly svěřeny, vstup do veřejných místností, kde se podávají alkoholické nápoje; národní výbor může určit veřejné místnosti (provozovny), do kterých mohou mladiství do 15 let vstupovat bez doprovodu uvedených osob. Zkušenosti ukazují, že přítomnost osob mladších 15 let v prostorách, kde se podávají alkoholické nápoje, velmi negativně působí na jejich tělesný a duševní rozvoj a může být i začátkem jejich kriminality. Přitom zmocnění pro místní národní výbor umožní jednak vyloučit nevhodné veřejné místnosti a jednak zajistit eventuální stravování osob mladších 15 let v restauracích.

Dále se stanoví zákaz prodávat nebo podávat jiné návykové látky nebo jinak umožňovat jejich podávání za účelem jejich zneužívání. V souvislosti s tím může národní výbor zakázat prodej návykových látek osobám mladším 18 let bez ohledu na to, zda jsou určeny k zneužívání.

Rozdílný stav ochrany před alkoholismem v určitých územních celcích a v určitých časových obdobích vyžaduje dát národním výborům pravomoc omezit nebo zakázat prodej alkoholických nápojů a propagaci jejich spotřeby podle místních podmínek.

Bezpečnost a ochrana života a zdraví občanů, jakož i ochrana osobního a společenského majetku vyžaduje, aby osoby vykonávající činnost, s jejímž výkonem bývá spojeno nebezpečí pro život nebo zdraví, nebyly před výkonem a v době výkonu této činnosti ovlivněny alkoholickými nápoji a jinými návykovými látkami. Dosavadní povinnost osob podrobit se na výzvu orgánů Veřejné bezpečnosti nebo orgánů státní zdravotní správy vyšetření zjišťujícímu požití alkoholických nápojů nebo užití jiných návykových látek se rozšiřuje o povinnost podrobit se detalkoholovému vyšetření a vyšetření moče i na výzvu jiných orgánů státní správy (např. Státní letecké inspekce, Státní plavební správy apod.) nebo určených pracovníků organizace, k níž jsou v pracovním poměru.

Zásada 6

Ošetřování osob ovlivněných alkoholem nebo jinou návykovou látkou v záchytné stanici

1. Osoba, která se požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky uvedla do stavu vzbuzujícího pohoršení nebo do stavu, v němž ohrožuje sebe, svou rodinu nebo osoby ve svém okolí na životě, zdraví či majetku anebo ohrožuje majetek společnosti nebo občanů a která byla v tomto stavu přistižena, je povinna podrobit se za náhradu tím vzniklých nákladů ošetření až do vymizení zmíněného stupně ovlivnění alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou. Ošetření se poskytuje v záchytných stanicích, které mohou zřizovat krajské, okresní a městské národní výbory při svých zdravotnických zařízeních. Opakované ošetření oznamuje záchytná stanice organizaci, k níž je ošetřovaná osoba v pracovněprávním vztahu, popřípadě v členském poměru; podrobnosti upraví ministerstvo zdravotnictví ČSR.

2. Orgány Sboru národní bezpečnosti spolupůsobí podle potřeby při dopravě takových osob do záchytných stanic. Podrobnosti upraví ministerstvo zdravotnictví ČSR v dohodě s ministerstvem vnitra ČSR.

Chování osob, které požily nadměrné množství alkoholických nápojů nebo jsou pod vlivem jiné návykové látky a působí pohoršení, vyžaduje aby se tyto osoby umísťovaly a ošetřovaly v zařízeních k tomu účelu zřízených. Protože do uvedeného stavu se ošetřované osoby přivádějí z vlastní vůle, je plně odůvodněno uložit jim povinnost, aby uhradily státu náklady vzniklé jejich ošetřováním.

Doplnění návrhu o stanovení povinnosti záchytným stanicím oznamovat opakované ošetření organizaci, k níž je ošetřovaná osoba v pracovněprávním vztahu, popřípadě v členském poměru, vychází z dobrých zkušeností získaných se sovětskou úpravou této problematiky.

Poznatky o chování uvedených osob při dopravě do záchytných stanic nadále odůvodňují v závažných případech potřebu spolupůsobení orgánů Sboru národní bezpečností. Proto se zásada o této spolupráci, stanovená dosud v § 12 poslední větě zák. č. 120/1962 Sb., přejímá i do nové úpravy. Pomoc těchto orgánů zdravotnickým pracovníkům na tomto úseku je také v souladu s plněním úkolů Sboru národní bezpečnosti při zabezpečování socialistického pořádku.

Součinnost orgánů Sboru národní bezpečnosti při dopravě osob do záchytných stanic je nutno blíže upravit dohodou ministrů vnitra a zdravotnictví ČSR.

Zásada 7

Léčebně preventivní péče

1. Osobě závislé na požívání alkoholických nápojů nebo na užívání jiných návykových látek, osobě, která se v důsledku nadměrného nebo jinak škodlivého požívání těchto nápojů anebo užívání těchto látek dostala do stavu blízkého této závislosti, a osobě, která se opětovně přivádí požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky do stavu vzbuzujícího pohoršení nebo nepříznivě ovlivňujícího její rodinu nebo pracovní výkon anebo která si tímto požíváním způsobila poruchu na zdraví nebo jinak poškozuje obecné zájmy, se poskytuje léčebně preventivní péče v určeném zdravotnickém zařízení.

2. Osobě, která se uvedené péči dobrovolně nepodrobí nebo poskytovanou péči ztěžuje nebo odmítá, uloží ústav národního zdraví povinné ambulantní léčení. Neplní-li toto léčení svůj účel, uloží okresní národní výbor této osobě povinné ústavní léčení. Jestliže osoba, které bylo uloženo léčení, se mu nepodrobuje nebo je maří, je zdravotnické zařízení povinno oznámit to orgánu, který vydal rozhodnutí o povinnosti podrobit se léčení.

3. Osoby, u nichž byly zjištěny příznaky závislosti na požívání alkoholických nápojů nebo na užívání jiných návykových látek, evidují příslušná zdravotnická zařízení.

Ovlivnění nadměrným požitím alkoholických nápojů nebo užitím jiných návykových látek má nepříznivý dopad na pracovní výkon a chování i na zdravotní stav dotčených osob. Proto se osobám, které se opětovně přivádějí do takového stavu, ukládá povinnost dát se odborně vyšetřit a v případě potřeby i ambulantně léčit. Rozhodování o této povinnosti lze jako dosud svěřit do působnosti ústavu národního zdraví. Proti takovému rozhodnutí má povinná osoba možnost se odvolat. Ředitel ústavu národního zdraví může odvolání povinné osoby vyhovět. Jestliže odvolání nemíní v plném rozsahu vyhovět, postoupí je k rozhodnutí příslušnému národnímu výboru.

Osobám, které se ambulantně řádně neléčí nebo u nichž se ambulantním léčením nedosahuje očekávaných výsledků anebo které se odmítají dobrovolně podrobit ústavnímu léčení, může příslušný okresní národní výbor uložit povinnost podrobit se ústavnímu léčení. Rozhodování o této povinnosti se pro její větší závažnost svěřuje shodně s dosavadní právní úpravou výlučně národních výborům.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o povinnosti podrobit se ústavnímu léčení není vždy ze strany povinných osob respektováno, ukládá se zdravotnickým zařízením povinnost oznámit orgánu, který rozhodnutí vydal, že se povinná osoba léčení nepodrobuje. Tím se sleduje cíl vyvozovat vůči takovým osobám důsledky.

Zásada 8

Výplata pracovní odměny osobám závislým na požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek

Jestliže výchovná opatření uplatněná vůči osobám závislým na požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek byla nedostačující a výplatou pracovní odměny nebo její části by byly poškozeny zájmy jejich dětí nebo jiných osob, k nimž mají vyživovací povinnost, může okresní národní výbor podle povahy pracovněprávního vztahu po projednání s příslušným odborovým orgánem nebo orgánem družstva rozhodnout, komu se má pracovní odměna, popřípadě její část vyplácet. Příjemce pracovní odměny nebo její části je povinen ji použít pouze k úhradě životních potřeb osoby závislé na požívání alkoholických nápojů nebo na užívání jiných návykových látek, jejích dětí a jiných osob, k nimž má vyživovací povinnost. Podnět k uvedenému rozhodnutí dává především zdravotnické zařízení nebo orgán pověřený péčí o děti.

Vzhledem k tomu, že výchovná opatření na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nejsou vždy účinná, navrhuje se jednak v zájmu osob závislých na požívání alkoholických nápojů nebo na užívání jiných návykových látek a jednak v zájmu zabezpečení výživy dětí a osob, ke kterým mají tyto osoby vyživovací povinnost, omezit těmto osobám výplatu pracovní odměny nebo její části. Toto omezení souvisí s určením osoby, které se má pracovní odměna nebo její část vyplácet.

Pokud jde o postup, navrhuje se, aby o vyplácení pracovní odměny nebo její části rozhodoval okresní národní výbor po projednání s příslušným odborovým orgánem nebo orgánem družstva. Dosud o tomto omezení rozhoduje odborový orgán v součinnosti s protialkoholním zařízením a po projednání s místním národním výborem. Vyloučení účasti záchytné stanice vychází ze zkušenosti, že ne všechny osoby závislé na požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek jsou v evidenci tohoto zařízení. Návrh tím dále sleduje zrychlení a zjednodušení postupu v případech, kdy se to jeví účelným.

Stanovením povinnosti příjemce pracovní odměny nebo její části použít tyto prostředky jen na úhradu životních potřeb osob závislých na požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek, jejich dětí a jiných osob, k nimž mají vyživovací povinnost, se sleduje cíl zabránit jejich neúčelnému použití. Pokud jde o důchodce, je obdobné omezení výplaty důchodu, popř. jeho části upraveno v § 55 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, a v § 93 zákona č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

Zásada 9

Pokuty

1. Organizaci, která porušila zákazy nebo omezení uvedené v zásadě 5 pod body 2. a 3., lze uložit pokutu až do částky 100 000 Kčs. Pracovníkovi organizace, který zavinil, že takový zákaz nebo omezení byly porušeny, lze uložit pokutu až do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku, nejde-li o trestný čin nebo o přečin. Jestliže byla pracovníkovi uložena pokuta podle tohoto zákona, nelze mu z téhož důvodu uložit pokutu podle jiných předpisů. Zaplacením pokuty není dotčena odpovědnost podle předpisů o náhradě škody.

2. Pokutu ukládá ve správním řízení okresní národní výbor zpravidla na návrh sboru okresního národního výboru pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi nebo jiného orgánu pečujícího o ochranu veřejného pořádku. Pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy se národní výbor dozvěděl o porušení zákazu nebo omezení, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy zákaz nebo usnesení byly porušeny.

3. Pokuty jsou příjmem okresních národních výborů.

Dosavadní právní úprava boje proti alkoholismu neumožňuje přímý postih organizací a jejich pracovníků porušujících povinnosti stanovené v této úpravě. Zkušenosti na tomto úseku vyžadují umožnit takový postih. Jako nejvhodnější forma postihu v této oblasti se ukazuje ukládání pokut a to včetně ukládání pokut jednotlivým pracovníkům organizací, kteří zavinili, že takový zákaz nebo omezení byly porušeny, protože postihování pracovníků podle zákoníku práce, popř. podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, se ukázalo málo účinné. Výnosu pokut se použije zpravidla na financování zařízení a opatření sloužících k zabezpečení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Zásada 10

Organizace a řízení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

A. Úkoly vlády ČSR na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

1. Ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ústředně řídí vláda ČSR. Poradním, iniciativním a kontrolním orgánem vlády ČSR pro zabezpečování ústředního řízení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi je Český sbor pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

2. Český sbor pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi plní na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi zejména tyto úkoly:

a) podává vládě České socialistické republiky iniciativní návrhy na koncepci rozvíjení, provádění a kontroly ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a vyjadřuje se k námětům a opatřením týkajícím se této problematiky,

b) sleduje, jak orgány a organizace plní úkoly vyplývající pro ně z ustanovení tohoto zákona a jiných obecně závazných právních předpisů týkajících se ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, jakož i z opatření vlády České socialistické republiky přijatých na tomto úseku, a podává o tom vládě České socialistické republiky nebo jejímu předsednictvu zprávy,

c) činí opatření na úseku metodického řízení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi v krajích a okresech a podílí se na zajišťování úkolů s tím souvisejících,

d) sleduje a usměrňuje vědecký výzkum příčin a následků alkoholismu a jiných toxikomanií a účinnosti omezujících a sankčních opatření.

3. Předsedu Českého sboru pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi jmenuje a odvolává vláda České socialistické republiky na návrh svého předsedy; jeho členy jmenuje minstr zdravotnictví České socialistické republiky ze zástupců ústředních orgánů státní správy a ústředních orgánů společenských organizací ČSR. Úkoly tohoto sboru, jeho organizaci a zásady činnosti upraví statut, který schvaluje vláda České socialistické republiky.

4. Činnost Českého sboru pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi po odborné, administrativní a technické stránce zabezpečuje sekretariát tohoto sboru, který je při ministerstvu zdravotnictví České socialistické republiky.

B. Úkoly národních výborů na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

1. V krajích, okresech a obcích řídí ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi v oboru své působnosti národní výbory. V rámci této činnosti plní národní výbory zejména tyto úkoly:

a) zabezpečují všestrannou informovanost o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a její účinnou propagaci a organizují širokou účast občanů na uskutečňování této ochrany,

b) zajišťují společenské a ekonomické podmínky pro rozvíjení výchovy občanů ke střídmosti a zdrženlivosti při požívání alkoholických nápojů, organizují, sledují a vyhodnocují odstraňování jevů ohrožujících cíle sledované ochranou před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,

c) usilují o to, aby alkoholismus a jiné toxikomanie neohrožovaly rodinné vztahy a zdravý vývoj mládeže,

d) mohou zřizovat záchytné stanice a zdravotnická zařízení určená k vyšetřování a léčení osob ohrožených a postižených alkoholismem a jinými toxikomaniemi a zajišťují jejich provoz,

e) zabezpečují poskytování sociálních služeb na tomto úseku včetně potřebných zařízení,

f) činí opatření k zajišťování výroby nealkoholických nápojů,

g) sledují a kontrolují dodržování předpisů o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,

h) provádějí nebo zabezpečují postih osob porušujících předpisy o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, vyhodnocují účinnost tohoto postihu a činí opatření k jeho důslednému uplatňování.

2. Ke koordinaci a zabezpečení svých úkolů na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi si národní výbory zřizují krajské, okresní a městské sbory pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

3. Sbory národních výborů pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi jsou oprávněny vyžadovat si od státních orgánů a státních, družstevních, společenských a jiných organizací podklady a náměty pro svou činnost a navrhovat národnímu výboru a jeho orgánům opatření ke zvýšení účinnosti ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Podle dosavadní úpravy je Český protialkoholní sbor, kterému je svěřeno metodické vedení ochrany před alkoholismem, zřízen při ministerstvu zdravotnictví ČSR. Předsedu a členy tohoto sboru jmenuje ministr zdravotnictví ČSR.

Zkušenosti ukázaly, že dnešní soustava řízení na tomto úseku není postačující zejména z hlediska možností koordinovat hlavní úkoly a kontrolovat jejich plnění. Vzhledem k tomu, že odpovědnými za ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi jsou jak státní orgány, tak státní, družstevní, společenské a jiné organizace, které vyvíjejí činnost na daném úseku souběžně a nikoliv ve vzájemném vztahu podřízenosti a nadřízenosti, nemůže jediný resort dobře plnit řídící, koordinační a metodickou funkci.

Navrhuje se proto, aby ústřední řízení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi příslušelo vládě ČSR, která by je uskutečňovala prostřednictvím Českého sboru pro ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Národním výborům jako orgánům státní moci a správy přísluší mimo jiné též organizovat a řídit ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Vzhledem k tomu se jim v souladu s dnešní úpravou svěřují nejzávažnější úkoly na tomto úseku.

Na úseku výchovy budou národní výbory zabezpečovat prostřednictvím kulturně osvětových a výchovně vzdělávacích zařízení propagaci ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, zejména odbornými přednáškami pro pracující a mládež, pro řidiče motorových vozidel a pro pracovníky prodejen a zařízení veřejného a závodního stravování.

Národním výborům se dává právo zřizovat a zabezpečovat provoz záchytných stanic, zdravotnických zařízení a sociálních služeb.

Z dosavadní právní úpravy se přejímá též úloha národních výborů usilovat o to, aby alkoholismus a jiné toxikomanie nenarušovaly řádné rodinné vztahy a zdravý vývoj mládeže.

Předpokládá se, že národní výbory budou tyto úkoly plnit ve spolupráci se všemi společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím, Socialistickým svazem mládeže, Československým červeným křížem, s vedeními podniků, závodů, JZD,.výrobních a spotřebních družstev a dále se školou a rodinou.

Z uvedeného vyplývá, že ochrana před alkoholismem a jinými toxikomaniemi se týká všech úseků národního hospodářství. Je proto třeba, aby orgány řízení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi byly nadále zřizovány také při národních výborech.

Národní výbory si zřizují k zabezpečení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi zvláštní sbory. Bylo by vhodné, aby rada příslušného národního výboru jmenovala předsedu tohoto sboru z řad poslanců národního výboru a jeho členy zpravidla z řad odborníků; ve sboru by se mohl jako jeho člen dobře uplatnit i sociální kurátor. Činnost sboru by měl zajišťovat odbor národního výboru pověřený radou. Rada národního výboru bude jmenovat z řad členů sboru jeho tajemníka, zpravidla pracovníka národního výboru. Podrobněji budou úkoly, jakož i právní postavení těchto sborů upraveny při textaci paragrafovaného znění tohoto zákona.

Zásada 11

Zrušovací ustanovení

Zákon č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu, se zrušuje. Ustanovení § 194 a trestního zákona (úplné znění zákona č. 113/1973 Sb.) zůstává nedotčeno.

Při zrušení zákona č. 120/1962 Sb. je ovšem nutno pamatovat na to, že v ustanovení § 16 tohoto zákona byl doplněn trestní zákon o ustanovení § 194 a, které upravuje trestní postih za nedovolenou výrobu lihu a je dále potřebné. Toto ustanovení převzaté do trestního zákona zůstává v platnosti a pro odstranění event. pochybností se proto výslovně uvádí, že zůstává nedotčeno.

V Praze dne 10. září 1975

Josef Korčák v. r.

předseda vlády České socialistické republiky