ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1975
II. volební období
102
Vládní návrh
Zákon
České národní rady
ze dne
o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
Organizace jsou povinny činit v rozsahu své působnosti opatření potřebná k vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a zdravého způsobu života a práce (dále jen "zdravé životní podmínky") a předcházet tak škodám na zdraví a majetku občanů a národohospodářským škodám. K plnění těchto povinností má napomáhat i ukládání pokut organizacím a jejich pracovníkům podle tohoto zákona.
§ 2
Podmínky ukládání pokut
(1) Pokuta se uloží organizaci, jestliže nesplní povinnost stanovenou právními předpisy o vytváření a ochraně zdravých, životních podmínek [Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a předpisy vydané k jeho provedení v oblasti péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek.] nebo neprovede opatření uložené podle těchto právních předpisů, které upravují
a) péči o zdravé životní prostředí, o zdravotní nezávadnost poživatin a předmětů běžného užívání, o zdravý vývoj dětí a dorostu a o příznivé působení pracovního prostředí a práce na zdraví pracujících,
b) ochranu zdraví při zacházení s jedy a jinými látkami škodlivými zdraví,
c) ochranu zdraví před ionizujícím zářením,
d) ochranu proti přenosným nemocem a
e) ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů.
(2) Pokuta se uloží též pracovníkovi organizace, který zavinil, že tato organizace nesplnila povinnost nebo neprovedla opatření podle odstavce 1, nejde-li o trestný čin nebo přečin.
(3) Uložením pokuty podle odstavců 1 a 2 zůstává nedotčena odpovědnost organizace i odpovědnost pracovníků organizace [§ 172 a násl. zákoníku práce (úplné znění č. 42/1970 Sb.).] podle předpisů o náhradě škody.
(4) Byla-li pracovníkovi organizace uložena pokuta podle odstavce 2, nelze mu z téhož důvodu uložit pokutu podle jiných právních předpisů.
§ 3
Výše pokuty
(1) Organizaci se uloží pokuta až do výše 100 000 Kčs a pracovníku organizace až do výše rovnající se trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku [§ 275 zákoníku práce.]; přitom se přihlíží zejména k míře ohrožení zdravých životních podmínek, k rozsahu škodlivých následků a k tomu, zda organizace již v minulosti ohrozila zdravé životní podmínky.
(2) V rozhodnutí o uložení pokuty organizaci se určí i lhůta, ve které má odstranit nedostatky. Jestliže v této lhůtě organizace nedostatky neodstraní, uloží se jí další pokuta až do výše dvojnásobku pokuty uložené podle odstavce 1.
§ 4
Ukládání pokut
(1) Pokuty ukládají okresní národní výbory a jim naroveň postavené národní výbory (dále jen "okresní národní výbory"). Řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.] se zahajuje z podnětu orgánů hygienické služby a pokud jde o ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, z podnětu Českého inspektorátu lázní a zřídel.
(2) Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se příslušný okresní národní výbor dozvěděl o tom, že organizace nesplnila povinnost nebo neprovedla opatření uvedené v § 2 odst. 1, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy se měla povinnost splnit nebo opatření provést.
§ 5
Placení pokut
(1) Pokuta se platí okresnímu národnímu výboru, který ji uložil.
(2) Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. Organizace je povinna zaplatit za každý den prodlení penále ve výši jednoho promile z nezaplacené částky.
§ 6
Odklad placení, snížení a prominutí pokut
(1) Okresní národní výbor, který pokutu uložil, může povolit odklad placení pokuty, popřípadě její placení ve splátkách, její snížení nebo prominutí.
(2) Odklad placení pokuty anebo její placení ve splátkách lze povolit
a) organizaci, jestliže vznikly okolnosti, které znemožňují okamžité zaplacení pokuty,
b) pracovníku, jestliže bez svého zavinění nemůže zaplatit pokutu v době její splatnosti a její okamžité vymáhání by bylo pro něj příliš tvrdé.
(3) Snížení nebo prominutí pokuty lze povolit, jestliže vznikly mimořádné okolnosti, pro něž by se zaplacení pokuty projevilo jako nepřiměřená tvrdost. Snížení nebo prominutí pokuty uložené organizaci lze vázat na podmínku, že organizace provede ve stanovené lhůtě další opatření ke zlepšení péče o zdravé životní podmínky. Jestliže organizace stanovenou podmínku nesplní, je povinna zaplatit pokutu včetně penále z prodlení.
(4) Proti rozhodnutí o žádosti o odklad placení pokuty, o její placení ve splátkách, o snížení, popřípadě o prominutí pokuty se nelze odvolat; rozhodnutí nelze přezkoumat ani v rámci obnovy řízení ani mimo odvolací řízení.
§ 7
Použití výnosu pokut
(1) Pokuty jsou příjmem okresních národních výborů. Výnosu pokut se použije k financování zařízení a opatření sloužících ke zlepšení péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek, popřípadě k financování činností, kterými se předchází nedostatkům v této péči.
(2) Z výnosu pokut mohou okresní národní výbory k účelům uvedeným v odstavci 1 poskytnout socialistickým organizacím na jejich žádost příspěvek, jestliže nemohou potřebná zařízení nebo opatření provést ze svých prostředků. Příspěvek nelze poskytnout na zařízení nebo opatření běžné povahy, která má organizace zajišťovat z vlastních prostředků.
§ 8
Vztah k jiným předpisům
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na případy, kdy lze organizaci nebo pracovníkovi organizace uložit pokutu podle předpisů o vodním hospodářství, o opatřeních proti znečišťování ovzduší, o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, o dozoru státní báňské správy, o využití nerostného bohatství a podle zákoníku práce. [Nařízení vlády ČSR č. /1975 Sb., o pokutách za porušení povinností určených na úseku vodního hospodářství, zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákon České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a rozšíření dozoru státní báňské správy, 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství, a § 270a zákoníku práce (úplné znění č. 42/1970 Sb.).]
§ 9
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1975.
Důvodová zpráva
A. Obecná část
I.
V období výstavby vyspělé socialistické společnosti má mimořádný význam vytváření a ochrana zdravého prostředí a ostatních podmínek v nichž lidé žijí a pracují. Důraz na růst průmyslové a zemědělské výroby však podporuje především hmotnou produkci a vede k tomu, že některé podniky, družstva a jiné organizace nevěnují těmto podmínkám potřebnou péči. Také změny, které přináší rozvoj národního hospodářství, jako jsou koncentrace průmyslu, rozvoj měst a sídlištních aglomerací, dopravní problémy a mnohé další faktory, se přímo dotýkají podmínek i způsobu života a práce lidí, často je narušují a svými druhotnými účinky je určitým způsobem zhoršují.
Proto XIV. sjezd KSČ věnoval uvedeným otázkám mimořádnou pozornost a ve svých závěrech jejich význam opakovaně zdůraznil. Tento význam nabývá v období rychle postupujících změn v podmínkách a způsobu života a práce lidí v souvislosti s nástupem vědeckotechnické revoluce kvalitativně hlubšího dosahu.
II.
Při zvyšování péče o životní podmínky mají významnou úlohu národní výbory, které nesou přímou odpovědnost za aktivní a iniciativní využívání zájmů občanů a řešení otázek životního prostředí a musí citlivě a objektivně řešit konflikty mezi ekonomickými zájmy hospodářských organizací a celospolečenskými zájmy ochrany zdravého životního prostředí. Volební programy národních výborů vypracované v duchu XIV. sjezdu KSČ počítají vesměs s akcemi směřujícími ke zlepšení životního prostředí; v tomto směru jde převážně o úkoly v samostatné působnosti národních výborů. Národní výbory mají však účinněji působit i ve sféře orgánů státní moci a správy a řídit ve svých obvodech vytváření a ochranu zdravého životního prostředí. K tomu účelu byly též u rad krajských a okresních národních výborů zřízeny komise pro životní prostředí.
Působnost národních výborů v tomto směru je vyjádřena jak v zákoně o národních výborech a v zákoně o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, tak i v zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a v předpisech podle něho vydaných. Tyto předpisy stanoví též základní zásady pro vytváření a ochranu zdravého životního prostředí a ostatních podmínek života a práce. Na těchto zásadách není třeba ani s vysokým stupněm hospodářského rozvoje nic podstatného měnit. Nadále platí základní povinnosti, které zákon uložil všem vedoucím státních orgánů a hospodářských a rozpočtových organizací a představitelům jednotných zemědělských družstev při vytváření a ochraně zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce. Nic není třeba měnit ani pokud jde o úkoly a poslání společenských organizací. Rozsah povinností, které jsou orgánům a organizacím tímto zákonem ukládány, zahrnuje nejen opatření, která mají zamezit škodlivému působení vnějšího prostředí na lidské zdraví, ale také opatření k posilování zdraví občanů, zejména usměrňováním jejich způsobu života a práce podle fyziologických zásad a výchovou ke zdravému způsobu života a práce.
Tyto zásady však nejsou dosud na všech stupních plněny dost odpovědně, takže v životním a pracovním prostředí stále přetrvávají vážné závady, které mají negativní vliv na zdraví populace i na hospodářský a sociální rozvoj. Úsilí o realizaci těchto zásad nemůže být jen věcí orgánů, které tuto péči odborně usměrňují. Vlastní realizace je především věcí těch orgánů a organizací, které svou činností ovlivňují nebo mohou ovlivnit životní podmínky.
Vláda ČSR ve svém usnesení ze dne 21. června 1972 č. 179 ke zprávě o současném stavu životního prostředí a boje proti nákazám připomněla ministrům a vedoucím ostatních ústředních orgánů, radám krajských národních výborů a Národnímu výboru hl. města Prahy, aby důrazněji než dosud zabezpečovali zásady v péči o zdravé životní podmínky a tuto péči pokládali za jeden z rozhodujících článků socialistické ekonomiky a za jedno z hlavních hledisek při sestavování národohospodářských plánů a při hodnoceni hospodářských výsledků a aby vedli podřízené organizace k pravidelnému hodnocení dodržování hygienických zásad, kontrolovali, jak se plní povinnosti v ochraně a rozvoji zdraví lidu a vyvozovali z neplnění těchto povinností patřičné důsledky. K zabezpečení účinnějšího postihu organizací, které neplní své úkoly na tomto úseku, současně vláda ČSR uložila ministerstvu zdravotnictví připravit návrh právní úpravy, na jejímž základě bude možno vykonávat účinnější postih za porušování předpisů upravujících hygienickou ochranu životního a pracovního prostředí.
Uvedené vládní usnesení vychází ze skutečnosti, že právní úprava pokut a jejich ukládání organizacím, které způsobují nedostatky v životním prostředí, předpokládaná ustanovením § 7 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., byla realizována jen pokud jde o ochranu vod před znečišťováním (vládní vyhláška č. 120/1966 Sb.) a o opatření proti znečišťování ovzduší (zákon č. 35/1967 Sb.). Z jiných sankčních předpisů byl později ještě vydán zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce (§ 6 odst. 2) a zákon ČNR č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy [§ 6 odst. 1 písm. e) a f)]. V celém rozsahu však není možno za porušování předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek organizace a jejich pracovníky postihovat.
Původně uvažované oprávnění pro národní výbory, popřípadě zmocnění ministerstva zdravotnictví k vydání prováděcího předpisu o pokutách, nebylo do zákona č. 20/1966 Sb. pojato s odůvodněním, že porušováním předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek jsou zpravidla dotčeny i jiné společenské zájmy než zdravotní a že by proto tyto otázky měl řešit právní předpis vydaný v souvislosti se zákonem o národních výborech.
Zákon o národních výborech č. 69/1967 Sb., ani předpisy v souvislosti s ním vydané tyto otázky neřeší. S úspěchem se nesetkal ani pokus řešit tuto problematiku v souvislosti s přípravou zákona č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší.
III.
Zákonem č. 20/1966 Sb. předpokládaná pravomoc národních výborů ukládat pokuty organizacím, které porušují předpisy o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, a vynucovat tímto způsobem plnění povinností, je tedy stále zúžena na možnost ukládat pokuty z hlediska zajištění čistoty ovzduší a vod a bezpečnosti práce a technických zařízení. V ostatních případech je k prosazení požadavků stanovených právními předpisy nutno provést správní řízení a zejména v něm uložit individuálním správním rozhodnutím povinnost obecně stanovenou již právním předpisem, určit lhůtu k jejímu splnění a eventuálně provést i odvolací řízení nebo jiné přezkoumání vydaného rozhodnutí. Teprve, nesplní-li organizace ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto konkrétním pravomocným rozhodnutím, je možno přistoupit k jejímu vymáhání. V otázkách péče o zdravé životní podmínky se rozhodnutí vymáhá zpravidla postupným ukládáním peněžitých pokut, neboť náhradní výkon nebo přímé vynucení uložené povinnosti nepřichází zpravidla v úvahu. Úhrnná částka uložených pokut nesmí u organizace převýšit částku 20 000 Kčs.
V současné době není tedy ani v zákoně č. 20/1966 Sb., ani v jiném zákoně opora pro vydání právních předpisů o úplném postihu organizací pokutami za nedostatky v péči o zdravé životní podmínky. Tohoto cíle je možno dosáhnout vydáním samostatného zákona o ukládání pokut za porušování předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.
Ke zvýšení účinnosti postihu podle této právní úpravy je třeba ukládat pokuty i pracovníkům organizací, kteří zavinili porušení předpisů vydaných k vytváření a ochraně zdravých životních podmínek. Postih občanů se zabezpečuje podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zabezpečování socialistického pořádku.
V zájmu jednotnosti a úplnosti systému sankčních opatření vůči podnikům a jiným organizacím bude třeba perspektivně počítat se sjednocením dosavadních předpisů, aby ochrana zmíněných celospolečenských zájmů, které organizace mohou porušovat, byla řešena uceleně a jednotně. Za nynější situace je však nutné dále ponechat v platnosti dosavadní dílčí úpravy a jen doplnit nyní platný systém. K tomu účelu se navrhuje vydat samostatný zákon ČNR, jemuž by v SSR odpovídal současně připravovaný zákon SNR.
K metodickému vedení národních výborů při ukládání pokut je třeba vydat ještě metodický návod, který by jim byl pomůckou při používání zákona. Zejména se ukazuje potřebným zabezpečit jednotný postup při zjišťování podmínek pro ukládání pokut, dále při stanovení kritérií pro určení jejich výše, při snižování a promíjení pokut a při používání jejich výnosu.
Navržená úprava si nevyžádá zvýšených požadavků na státní rozpočet, ani nepředpokládá zvýšení plánů pracovníků.
B. Zvláštní část
K § 1 a 2: Základní povinnosti v péči o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek vyplývají ze zákona č. 20/1966 Sb. Tento zákon pod pojmem zdravé životní podmínky rozumí především zdravý stav ovzduší, vody, půdy a ostatních složek životního prostředí, zejména sídlišť, obytných a jiných budov, rekreačních a lázeňských oblastí, veřejně přístupných míst a okolí závodů včetně jejich ochrany před hlukem, jakož i zařízení dopravy, tělovýchovných zařízení a zařízení poskytujících služby obyvatelstvu. Postih organizací pokutami však musí zahrnout i další společenské zájmy chráněné zákonem č. 20/1966 Sb. Proto se postih musí vztahovat na porušování povinností nejen v otázkách životního prostředí, ale i v otázkách pracovního prostředí a ostatních pracovních podmínek, v otázkách výživy obyvatelstva a uspokojování obyvatelstva předměty běžného užívání, v otázkách výchovného prostředí a způsobu výchovy dětí a dorostu a v boji proti přenosným nemocem. S tím souvisí i ochrana před ionizujícím zářením, zacházení s jedy; omamnými látkami a žíravinami a otázky pohřebnictví.
Povinnosti a opatření, jejichž nesplnění, resp. neprovedení je podmínkou pro uložení pokuty organizacím a jejich pracovníkům, jsou podrobněji rozvedeny v předpisech vydaných k provedení uvedeného zákona v oblasti péče o zdravé životní podmínky. Jsou to vyhláška č. 45/1966 Sb., o vytvářeni a ochraně zdravých životních podmínek, vyhláška č. 46/1966 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem, ve znění vyhlášky č. 17/1973 Sb., vyhláška č. 47/1966 Sb., o pohřebnictví, vládní nařízení č. 56/1967 Sb. a vyhláška č. 57/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví, vyhláška č. 26/1972 Sb., o ochraně a rozvoji přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, vyhláška č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením, a obecně závazné hygienické směrnice vydávané podle § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb. a registrované ve Sbírce zákonů ČSSR.
Podle citovaných předpisů přichází uložení pokut v úvahu zejména v případech, kdy budou porušena
1. v péči o zdravé životní prostředí ustanovení vyhlášky č. 45/1966 Sb.
a) o pásmech hygienické ochrany (§ 5 a 12),
b) o povinnosti používat k určitým účelům pitné vody (§ 7),
c) o rozvodu pitné, užitkové a provozní vody (§ 13),
d) o povinnostech zabezpečovat zdravotní nezávadnost pitné a užitkové vody k hromadnému zásobování (§ 14),
e) o ochraně zdravého stavu půdy a zneškodňování pevných odpadů (§ 16),
f) o ochraně zdravého stavu území a sídlišť, zejména o ochraně před nadměrným hlukem, otřesy a jinými vnějšími škodlivými vlivy a o hygienických podmínkách pro výstavbu a rekonstrukci staveb a jejich uvádění do provozu (§ 17 a 18),
g) o zdravých podmínkách při poskytování služeb obyvatelstvu (§ 19 až 22);
2. v péči o zdravotní nezávadnost poživatin a předmětů běžného užívání ustanovení cit. vyhlášky
a) o zdravotních požadavcích při výrobě poživatin včetně požadavků a podmínek na použití cizorodých látek, při jejich přepravě a dovozu (§ 24 a 25),
b) o zvláštní způsobilosti pracovníků přicházejících do styku s poživatinami určenými pro širší okruh spotřebitelů nebo s předměty bezprostředně sloužícími k přímému styku s poživatinami anebo s předměty, které při běžném užívání přicházejí do přímého styku s lidským organismem (§ 26 odst. 1),
c) o zvláštní způsobilosti pracovníků zabývajících se nákupem, úschovou, zpracováním nebo balením hub (§ 26 odst. 2),
d) o zdravotnických požadavcích na výrobu a dovoz předmětů, které při běžném užívání přicházejí do přímého styku s lidským organismem nebo s poživatinami a jejich uvádění do oběhu (§ 29);
3. v péči o hygienu dětí a dorostu ustanovení cit. vyhlášky o provozu a užívání zařízení pro kolektivy dětí a dorostu (§ 32);
4. v péči o hygienu práce ustanovení cit. vyhlášky
a) o vytváření zdravého pracovního prostředí a ostatních pracovních podmínek, zvláště pokud jde o hygienické požadavky na pracovní a pomocné místnosti, stroje, zařízení a organizaci práce a ochranu před škodlivými vlivy (§ 35),
b) o nejvyšších přístupných hodnotách škodlivých činitelů v pracovním prostředí a o vymezení doby, po kterou smí pracovník být vystaven působení škodlivých činitelů nebo nadměrné zátěže (§ 36 odst. 1),
c) o materiálních a organizačních podmínkách pro sledování zdravotního stavu pracovníků ve vztahu k podmínkám práce (§ 38 odst. 1),
d) o povinných lékařských prohlídkách pracovníků, o zařazování do práce podle posudku příslušných lékařů a komisí a o zvláštních povinnostech při zabezpečování první pomoci a při údržbě závodních zdravotnických zařízení (§ 38 odst. 2),
e) o hygienických podmínkách pro výrobu a dovoz strojů, nástrojů a jiných zařízení, jakož i ochranných pracovních prostředků a jejich uvádění do oběhu (§ 41);
5. v ochraně zdraví při výrobě a zacházení s jedy a jinými látkami škodlivými zdraví ustanovení vládního nařízení č. 56/1967 Sb. a vyhlášky č. 57/1967 Sb.
a) o posuzování jedů a omamných látek a o zacházení s těmito látkami (§ 2 a 3 cit. vl. nař.),
b) o povolení k zacházení se zvláště nebezpečnými jedy a omamnými látkami (§ 4 až 6 cit. vl. nař.),
c) o evidenci zvláště nebezpečných jedů a omamných látek a hlášení o zacházení s ostatními jedy a o ošetření některých výrobků jedy (§ 7 až 9 cit. vl. nař.),
d) o způsobilosti pracovníků (§ 11 cit. vl. nař. a § 12 až 15 cit. vyhl.),
e) o hubení škodlivých živočichů a rostlin jedy (§ 21 cit. vyhl.);
6. v péči o ochranu zdraví před ionizujícím zářením ustanovení vyhlášky č. 59/1972 Sb.
a) o obecných povinnostech organizací a jejich pracovníků a o jejich způsobilosti (§ 4 až 7),
b) o výstavbě a vybavení pracovišť se zdroji záření (§ 8 až 10),
c) o přepravě radioaktivních zářičů (§ 11),
d) o opatřeních v případě nehody a o odstraňování radioaktivních zářičů a odpadů (§ 12 a 13),
e) o oprávnění k odběru a používání zdrojů záření a k jejich dovozu (§ 16 až 19);
7. na úseku pohřebnictví ustanovení vyhlášky č. 47/1966 Sb., o přepravě mrtvol (§ 29);
8. v boji proti přenosným nemocem ustanovení
a) o mimořádných opatřeních při epidemii (§ 5 zákona č. 20/1966 Sb.),
b) o tom, že práce v určitých oborech smějí vykonávat pouze pracovníci, kteří mají zdravotní průkaz nebo osvědčení o zdravotní způsobilosti pracovníka (§ 23 vyhlášky č. 46/1966 Sb.),
c) o provádění preventivních opatření k ničení choroboplodných zárodků - ochranná dezinfekce, k hubení obtížného nebo epidemiologicky závažného hmyzu a roztočů - ochranná dezinsekce a opatření k hubení potkanů, krys a myší - ochranná deratizace (§ 37 až 41 vykl. č. 46/1966 Sb. ve znění vykl. č. 17/1973 Sb.);
9. ve věci ochrany přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, zejména ustanovení § 45 až 50 zákona č. 20/1966 Sb. a vyhlášky č. 26/1972 Sb.
Povinnosti organizací proto není třeba znovu stanovit. Uváděním takových povinností by se jen opakovaly skutkové podstaty stanovené již uvedenými právními předpisy. Mimoto by si změny těchto právních předpisů vyžádaly i časté změny skutkových podstat a tím i novelizace navrženého zákona. Podrobnější úpravou takových skutkových podstat by se vedle toho vnášely do oblasti správního práva, resp. správních sankcí, které se mají ukládat organizacím, příliš široce zásady trestního práva.
Pojmu organizace je v návrhu použito v nejširším smyslu zahrnujícím vedle podniků, družstev a dalších hospodářských rozpočtových a příspěvkových organizací také jiné instituce včetně společenských organizací, pokud plněním společenských úkolů mohou ovlivnit péči o zdravé životní podmínky.
V návaznosti na uložení pokuty organizaci se uloží pokuta též pracovníkovi organizace, který zavinil, že se neprovedla opatření k ochraně zdravých životních podmínek.
K § 3: Při stanovení výše pokut vychází návrh z posledních právních úprav, zejména ze zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, a ze zákona České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a rozšíření dozoru státní báňské správy. V § 3 se proto stanoví pokuty, které by bylo možno ukládat až do částky 100 000 Kčs. Při stanovení výše pokuty se přihlíží nejen k míře ohrožení zdravých životních podmínek a k rozsahu škodlivých následků, ale též k dalším okolnostem, např. zda organizace již v minulosti ohrozila zdravé životní podmínky.
Zaplacením pokuty se organizace nezbavuje povinnosti k náhradě škody, která jí vyplývá z jiných předpisů, zejména z hospodářského zákoníku, ze zákoníku práce a z občanského zákoníku, ani jiných závazků, jako je placení přirážky k pojistnému (§ 27 opatření Ústřední rady odborů uveřejněného vyhláškou předsedy vlády č. 6/1967 Sb.).
V rozhodnutí o uložení pokuty je třeba stanovit též lhůtu, v níž mají organizace nedostatky odstranit. Uložením další pokuty až do výše dvojnásobku pokuty původní se má zabezpečit dosažení skutečné nápravy v těch případech, kdy zejména v důsledku některých dosud trvajících přežitků nešetrného vztahu k ochraně zdravých životních podmínek by stanovená pokuta nevedla k odstranění nedostatků anebo by v hospodářské soutěži byla dána přednost její úhradě.
Pracovníku organizace se uloží pokuta až do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku; pro způsob výpočtu tohoto výdělku se obdobně použije § 275 zákoníku práce a § 30 až 33 vládního nařízení č. 66/1965 Sb., kterým se provádí zákoník práce. Zaplacením pokuty se pracovník nezbavuje povinnosti k náhradě škody, která mu vyplývá z jiných předpisů. Mimoto bude uvedený pracovník, především vedoucí, postižen i tím, že mu podle míry zavinění budou kráceny, popřípadě nebudou vůbec přiznány na odpovídající dobu prémie nebo odměny za mimořádné pracovní výsledky.
K § 4: Při stanovení způsobu ukládání pokut vychází návrh z působnosti národních výborů vyjádřené jak v předpisech o národních výborech, tak i v zákoně o péči o zdraví lidu. Při této činnosti budou národní výbory využívat poznatků a zkušeností komisí pro životní prostředí.
Pro postup národních výborů při ukládání pokut platí zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Příslušnost okresních národních výborů - odborů sociálních věcí a zdravotnictví, popřípadě odborů zdravotnictví je v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 a § 6 odst. 1 uvedeného zákona a § 62 zákona o národních výborech (úplné znění č. 28/1972 Sb.), neboť při ukládání pokut jde výkon státní správy v odvětví a na úseku působnosti, pro které jsou tyto orgány zřízeny.
Pokuty se ukládají z podnětu orgánů hygienické služby, které jsou určeny k odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek, a pokud jde o ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, z podnětu Českého inspektorátu lázní a zřídel, který je určen k zajištění celostátního dozoru na opatření k této ochraně.
Výchovný účel pokut a potřeba urychleného odstranění nedostatků vyžaduje, aby byly uloženy v krátké době, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy se orgán příslušný k uložení pokut dověděl o tom, že organizace nesplnila uloženou povinnost nebo neučinila příslušné opatření. Kromě toho je nutno stanovit též objektivní promlčecí lhůtu.
K § 5 a 6: Organizace budou platit pokuty ze svých provozních prostředků a budou je podle směrnic o jednotné účtové osnově v národním hospodářství účtovat na vrub účtu 372 - Pokuty a penále. Tento způsob účtování zabezpečuje, že se pokuty nezahrnují ani do předběžných, ani do výsledných kalkulací výkonů. Ve vztahu k hospodářským organizacím mají placené pokuty povahu připočitatelných položek k základům pro výpočet odvodů daně ze zisku podle § 5 zákona č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, a pro výpočet základů důchodové daně podle § 5 zákona č. 113/1971 Sb., o důchodové dani a příspěvku na sociální zabezpečení.
Ke včasnému zaplacení pokuty má přispět též penále, které má organizace v souladu s hospodářsko-právními předpisy platit za každý den prodlení. Povinnost platit penále se pro pracovníka organizace nestanoví vzhledem k tomu, že vůči němu lze uloženou pokutu vymoci prostředky stanovenými pro výkon rozhodnutí.
Lhůta stanovená pro zaplacení pokut se prodlužuje, byl-li organizaci nebo jejímu pracovníkovi povolen odklad placení, popřípadě placení ve splátkách.
Ustanovením o snížení a prominutí pokut se sleduje jednak odstranění event. tvrdostí, které se projeví až po právní moci rozhodnutí, a jednak zvýšení zainteresovanosti organizací na zlepšování péče o zdravé životní podmínky. K tomu účelu lze vázat snížení nebo prominutí pokuty na to, že organizace učiní ještě jiné opatření v péči o zdravé životní podmínky.
K § 7: Výnosu pokut se použije na financování akcí, kterými národní výbory odstraňují nedostatky v životním prostředí a zvelebují jeho stav (včetně akce "Z"), a akcí, jimiž rozšiřují své úkoly na tomto úseku, které pro ně vyplývají z volebních programů. Kromě toho je možno výnosu použít k financování činností, kterými se zabezpečuje předcházení nedostatků, např. k lepšímu vybavení orgánů a organizací přístroji a jinými technickými zařízeními.
Předpokládá se, že národní výbory budou při poskytování příspěvků organizacím z výnosu pokut využívat poznatků a zkušeností komisí pro životní prostředí zřízených u rad okresních národních výborů. Tyto komise budou také pomáhat národním výborům hodnotit, jak se všech poskytnutých prostředků používá.
K § 8: Ustanovení právních předpisů, které upravují ukládání pokut za to, že v určitých úsecích životních a pracovních podmínek nejsou plněny předepsané nebo uložené povinnosti, mají povahu zvláštních předpisů. Proto je nutno zabezpečit jejich přednostní použití.
Předseda vlády
České socialistické republiky:
Josef Korčák v. r.
V Praze dne 17. února 1975.