ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1972
II. volební období
12
Vládní návrh
zásad zákona České národní rady o veřejných sbírkách, loteriích a jiných podobných hrách
ČÁST 1.
Veřejné sbírky
Obecná ustanovení
1. Veřejné sbírky ve smyslu připravovaného zákona jsou sbírky organizované pro předem určený účel
a) na místech a v prostorech všeobecně přístupných nebo dům od domu, přímou výzvou vůči občanům k peněžitým nebo věcným darům nebo prodejem předmětů, v jejichž prodejní ceně je zahrnut peněžitý dar;
b) prováděné přímou nebo nepřímou výzvou vůči občanům a organizacím k peněžitým nebo věcným darům, uvedenou ve všeobecnou známost tiskem, rozhlasem, televizí nebo jiným způsobem;
c) při veřejných kulturních podnicích a jiných všeobecně přístupných představeních směřujících k dosažení darů a to bud se vstupným, v němž je zahrnuta darovaná peněžní částka, nebo při nichž se účastníci přímo nebo nepřímo vybízejí k poskytnutí darů.
Pořadateli veřejných sbírek mohou být jen organizace.
Pro veřejné sbírky je příznačné, že při nich jde o organizované získávání darů od občanů k určitému předem vytčenému účelu.
Veřejné sbírky jsou především typické tím, že se konají zpravidla od osoby k osobě na základě přímé výzvy, a to buď sbíráním a přijímáním darů nebo prodejem věcí za cenu, ve které je započten darovací příspěvek (např. prodejem odznaků, známek, plaket apod.). Někdy však postačí i nepřímá výzva k veřejnosti, uskutečňovaná např. tím, že pořádající organizace se obrací na jiné organizace, aby vyzvaly své členy k odevzdání darů pro účel sbírky.
O veřejnou sbírku jde i tehdy, když její konání se uvede ve všeobecnou známost např. tiskem, rozšiřováním propagačního materiálu apod. Zvláštní formou jsou pak veřejné sbírky při veřejných kulturních podnicích a jiných všeobecně přístupných představeních zaměřených na získávání darů od účastníků. Jde o podniky a jiná před stavení charakteru vzdělávacího, politicko-kulturního, sportovního, zábavného, např. přednášky, divadelní a filmová představení, koncerty, cirkusová a varietní představení, sportovní podniky, dostihy, taneční zábavy, lidové veselice, estrády, zábavní pořady spojené s tancem apod.
O povolení veřejné sbírky mohou požádat všechny organizace, které vyvíjejí činnost na území státu.
2. O veřejnou sbírku nejde, jestliže orgány Národní fronty, politické strany, další dobrovolné společenské organizace, spolky nebo zvláštní sdružení sbírají mezi svými členy (popř. členskými organizacemi) peněžité dary přímo nebo prodejem zvláštních známek, odznaků apod. k dosažení prostředků pro splnění svých úkolů. Zákon se nebude vztahovat také na sbírky, které se provádějí v kostelích, modlitebnách a jiných místnostech, určených pro kultové obřady církví a náboženských společností státem uznaných, a to k jejich účelům.
Z dosahu zákona jsou vyloučeny peněžité sbírky konané mezi členy shora uvedených organizací, neboť v těchto případech není tu ve skutečnosti typický prvek veřejnosti.
Dobrovolnými společenskými organizacemi se rozumějí Revoluční odborové hnutí, jakož i dobrovolné organizace ve smyslu zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních. Spolky se rozumějí některé dosud existující útvary vzniklé podle dřívějších předpisů o právu spolčovacím. Zvláštní sdružení jsou organizace vytvořené na podkladě vládního nařízení č. 30/1939 Sb. I., o tvoření zvláštních sdružení, nepodléhajících platným předpisům o sdružování a dozoru na ně.
Povolování veřejných sbírek
Povolení a jeho odepření
3. Veřejné sbírky podléhají povolení příslušného orgánu státní správy. Mohou být povoleny, jestliže jsou v souladu s platnými zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, se zahraničně politickými zájmy státu, neohrožují veřejný pořádek, je zaručeno řádné jejich provádění a jejich účel je sociální, osvětový, nebo jinak veřejně prospěšný.
Povolení veřejné sbírky musí být odepřeno, jestliže nejsou splněny uvedené podmínky; a nebo lze-li mít důvodně za to, že režijní náklady si vyžádají převážnou část hrubého výtěžku veřejné sbírky.
Povolení veřejné sbírky může být vázáno na splnění určitých podmínek nutných ve veřejném zájmu.
Před povolením se nesmí veřejná sbírka uvést ve veřejnou známost ani se nesmí provádět.
Zájmy společnosti i účastníků veřejných sbírek vyžadují, aby se veřejné sbírky konaly jen na základě úředního povolení. Na povolení veřejné sbírky není právního nároku. Účelem povolovacího řízení je zabezpečit ochranu osob, které poskytují dary, jakož i zabezpečit splnění účelu veřejné sbírky. V zákoně bude třeba vyhradit správním orgánům oprávnění vázat rozhodnutí o povolení veřejné sbírky na určité podmínky, jejichž splnění zabezpečí řádné provádění sbírky. Jednou z podmínek může např. být vyhlášení povolené sbírky v určité lhůtě v tisku, popř. jeho uvedení v obecnou známost způsobem v místě obvyklým. Předpokládá se, že složce organizace může být veřejná sbírka povolena, vyslovil-li předtím se záměrem konat sbírku souhlas ústřední orgán organizace. Řízení je upraveno zákonem o správním řízení (zák. č. 71/1967 Sb.).
Odnětí povolení
4. Udělené povolení veřejné sbírky může být správním orgánem odňato pro nesplnění uložených podmínek; správní orgán udělené povolení veřejné sbírky odejme, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro něž by bylo nutno povolení odepřít, nebo ukáže-li se dodatečně, že údaje, na jejichž podkladě bylo povolení uděleno, jsou klamné.
Oprávnění odejmout udělené povolení veřejné sbírky souvisí se zájmem společnosti na řádném provádění veřejných sbírek a na splnění podmínek nutných ve veřejném zájmu.
O sankcích za protiprávné konání veřejné sbírky pojednává zásada č. 19.
Příslušnost k povolení a jeho odnětí
5. Ministerstvo vnitra ČSR bude rozhodovat o povolení veřejné sbírky, která se má konat ve dvou nebo více krajích, a v dohodě s ministerstvem financí ČSR a federálním ministerstvem zahraničních věcí též o povolení veřejné sbírky, jejíž výtěžek má připadnout instituci mimo území ČSSR.
V ostatních případech budou rozhodovat o povolení veřejných sbírek okresní a krajské národní výbory, podle toho, zda obvod veřejné sbírky nepřesahuje či přesahuje území jednoho okresu v témže kraji; městské národní výbory povolují veřejné sbírky konané jen na jejich území.
Správní orgány příslušné k povolení veřejné sbírky jsou také příslušné k rozhodování o případném odnětí povolení.
Vychází se tu z konečné decentralizace pro vedené posléze vládním nařízením č. 305/1948 Sb. při zachování principu, podle něhož národní výbory vykonávají státní moc a správu ve svých územních obvodech.
Tomuto hledisku zakotvenému v zákoně o národních výborech na základě Ústavy ČSSR by odporovalo soustředění věcné příslušnosti k povolování veřejných sbírek u národních výborů jed noho stupně (např. u okresních národních výborů). Pokud jde o příslušnost národních výborů k povolování veřejných sbírek, vychází se z územního obvodu konání veřejné sbírky; návrh znamená další posílení pravomoci městských národních výborů.
Žádosti o povolení veřejné sbírky
6. O povolení veřejné sbírky musí pořadatel žádat písemně příslušný správní orgán. V žádosti musí uvést účel veřejné sbírky, zamýšlenou její formu, obvod a dobu, po kterou má být prováděna a předpokládané režijní náklady spojené s prováděním sbírky.
Podrobnější ustanovení o žádostech za povolení veřejné sbírky, stejně jako o náležitostech rozhodnutí o povolení, bude obsahovat prováděcí předpis.
Provádění veřejných sbírek
Způsob provádění
7. Veřejné sbírky se provádějí sběracími listinami, zajištěnými sběracími pokladničkami, prodejem předmětů, v jejichž prodejní ceně je obsažena darovaná peněžní částka, prodejem vstupenek na veřejné představení směřující k dosažení darů, zřízením a vyhlášením účtů u peněžních ústavů k placení peněžitých darů nebo zřízením a vyhlášením míst k přijímání věcných darů.
V zájmu účastníků veřejné sbírky, jejího účelu a řádné kontroly je, aby se veřejná sbírka konala jen formami stanovenými v zákoně.
Podrobnosti o způsobu veřejných sbírek budou stanoveny v prováděcím předpisu. V tomto směru se počítá zejména s touto právní úpravou:
- sběrací listiny musí být opatřeny pořadovými čísly, podepsány pořadatelem a obsahovat účel a údaje o povolení veřejné sbírky, její časové a územní vymezení, jakož i příjmení, jméno a číslo občanského průkazu osob, pověřených provedením sbírky;
- obdobné údaje budou vyznačeny na průkazce osoby pověřené prováděním sbírky;
- sběrací pokladničky musí být uzavřené a řádně zajištěny (pečetí, plombou);
- provádí-li se veřejná sbírka prodejem předmětů, musí být tyto předměty podle možnosti označeny tak, aby z nich bylo patrno, že se jedná o předměty sloužící veřejné sbírce a tak se předešlo případnému zneužití jiných obdobných předmětů; rovněž musí být obecenstvu zřejmé, kolik připadá z prodejní ceny na peněžní dar. To platí i o vstupenkách na veřejné představení směřující k dosažení darů; v prostoru, kde se koná, vyhlásí pořadatel, kdo, k jakému účelu představení pořádá a který orgán a jakým rozhodnutím takovou veřejnou sbírku povolil.
Omezení
8. Veřejné sbírky uvedené v zásadě č. 1 písm. a) se nesmějí provádět ve veřejných dopravních prostředcích, na nádražích, v hostinských a zábavních místnostech ani v prodejnách.
Ve státních úřadech, ústavech, podnicích a zařízeních, jakož i v zařízeních ozbrojených sborů lze provádět veřejnou sbírku pouze se souhlasem vedoucího (velitele) nebo orgánu jím pověřeného.
Počet sběracích listin a osob pověřených k provádění veřejné sbírky určí pořadatel po předchozím souhlasu místního (městského) národního výboru v místě konání sbírky.
Pořadatel je povinen předložit místnímu (městskému) národnímu výboru i jmenný seznam osob, které zamýšlí pověřit provedením povolené veřejné sbírky; takové osoby musí být bezúhonné a důvěryhodné, mající zpravidla bydliště v obci, kde mají sbírku konat. Nevyhovující osoby, které mají být pověřeny tímto úkolem, může místní národní výbor odmítnout; odmítnutí udělení souhlasu nemusí být odůvodněno.
Pořadatel a osoby pověřené prováděním veřejné sbírky jsou povinni dbát toho, aby dárci řádně vyplňovali sběrací listiny.
Z výtěžku veřejné sbírky nelze odměňovat osoby pověřené jejím prováděním.
V zákoně bude třeba stanovit také nezbytná omezení pro provádění veřejné sbírky v zájmu řádného provádění.
Sbírky organizované národními výbory
9. Národní výbory mohou pořádat veřejné sbírky ve svých obvodech se souhlasem národního výboru bezprostředně vyššího stupně, a není-li ho, se souhlasem ministerstva vnitra ČSR.
Národní výbor může veřejnou sbírkou mezi obyvatelstvem a organizacemi svého obvodu opatřit prostředky potřebné pro plnění některých svých kulturních, sociálních nebo jiných veřejně prospěšných úkolů, zejména jde-li o naléhavou pomoc pro osoby postižené živelní pohromou apod.
Peněžitý výnos sbírky je příjmem národního výboru, který může být použit na účel sbírky.
Pokud jde o pořádání sbírek národními výbory v jejich územních obvodech, je třeba počítat s odchylkou od jinak obvyklého povolovacího řízení se zřetelem na poslání, úkoly a postavení národních výborů v obcích, okresech a krajích.
Jinak se tu v podstatě přejímají dřívější ustanovení obsažená v § 5 vl. nařízení č. 30/1954 Sb., o darech ve prospěch státu a o pořádání sbírek národními výbory.
Kontrola
10. Pořadatel veřejné sbírky je povinen předložit ve lhůtě určené v rozhodnutí o povolení veřejné sbírky správnímu orgánu, který sbírku povolil, přesné její vyúčtování, vykázat hrubý příjem a čistý výtěžek a prokázat, jakým způsobem bylo naloženo s čistým výtěžkem, jakož i připojit sběrací listiny a jiné doklady.
Správnímu orgánu, který povolil veřejnou sbírku, přísluší kdykoli se přesvědčit vhodným způsobem, popř. i pomocí orgánů nižšího stupně tím pověřených, zda se veřejná sbírka koná přes ně podle podmínek určených v rozhodnutí o jejím povolení a zda jsou dodržována ustanovení zákona a prováděcích předpisů o veřejných sbírkách.
Zjistí-li správní orgán, který povolil veřejnou sbírku, že se porušují při jejím provádění podmínky určené v rozhodnutí o jejím schválení nebo že se porušují ustanovení příslušných právních předpisů, je oprávněn zastavit výkon sbírky, popř. odvolat vydané rozhodnutí o jejím povolení.
Má-li se výtěžek veřejné sbírky odvést jinému účelu, než který byl povolen, je k tomu třeba nového rozhodnutí správního orgánu, který sbírku povolil; povolení může být vydáno jen v případech, v nichž odpadl původní účel pouze jako důsledek nepředvídané příčiny.
Vedle systému povolovacího je třeba, aby také účinná kontrola prováděná správními orgány zabezpečila žádoucí ochranu práv a zájmů občanů a organizací i zájmů společnosti při provádění povolených veřejných sbírek. Přitom u každé povolené veřejné sbírky bude příslušný správní orgán provádět kontrolu dokladů o jejím výtěžku a jeho použití.
ČÁST II.
Loterie a jiné podobné hry
Druhy loterií a jiných podobných her
11. Loteriemi nebo jinými podobnými hrami se rozumějí hry, kde o výsledku rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost či událost uvedená pořadatelem v předem stanovených pravidlech hry (herní plán), jichž se účastní každý, kdo zaplatí vklad (sázku), při čemž účastníku není zaručena návratnost vkladu.
Při vymezení pojmu loterie nebo jiné podobné hry nezáleží na tom, provádí-li se hra pomocí přístrojů nebo podobných zařízení.
Vzhledem k uvedeným pojmovým znakům nejsou loteriemi a podobnými hrami soutěže, ankety, reklamní slosování a jiné akce o ceny, při nichž na účastnících nejsou požadovány vklady v peněžní hotovosti. Jde totiž o propagační akce, na nichž se účastníci nepodílejí vkladem.
12. Loteriemi a jinými podobnými hrami jsou zejména
a) loterie a tomboly,
b) číselné loterie,
c) sázkové hry sportovní, dostihové apod.
Loterie jsou hry, při nichž je pořadatelem podle herního plánu vydán určitý počet losů s pořadovými čísly; do slosování se zahrnou všechny vydané losy. Při věcných loteriích výhra spočívá výhradně v movitých věcech, s vyloučením peněz, vkladních knížek a cenných papírů. Jinak jde o loterie peněžité, kde výhra spočívá v penězích.
Ministerstvo financí ČSR může povolit, aby drobné výhry věcné loterie byly propláceny v penězích.
Tomboly jsou hry, při nichž výhra spočívá výhradně v movitých věcech, s vyloučením peněz, vkladních knížek a cenných papírů a losy se prodávají a výhry vydávají v den a na místě slosování, do něhož se zahrnou pouze prodané losy.
Číselné loterie jsou hry, kterých se účastní předem neurčený počet účastníků, aniž by byla předem určena výše herní jistiny; výhra se vypočítává podle počtu výherců a úhrnné výše vkladů (sázek), popř. se stanoví násobkem vkladu (sázky) podle toho, jak z omezeného počtu čísel tažených při slosování uhodl sázející podle herního plánu určený počet tažených čísel.
Sázkové hry jsou hry, při nichž je výhra podmíněna uhodnutím sportovních výsledků nebo po řadí ve sportovních soutěžích, dostizích, závodech apod. Výše výhry je zpravidla závislá na poměru počtu výherců k celkové výši vkladů (sázek).
Rozlišení jednotlivých druhů loterií a jiných podobných her je provedeno podle dosavadní úpravy, která v podstatě vyhovuje. Do slosování se zahrnují všechny vydané losy věcné popř. peněžité loterie, neboť se tím zachovává ekonomická rovnováha mezi pořadatelem a účastníkem. Povolení k proplácení drobných výher věcné loterie v penězích souvisí s problematickou realizací těchto výher.
Herní plán
13. Loterie a jiné podobné hry (dále jen "loterie") se uskutečňují v rámci předem stanovených herních podmínek (herní plán). Herní plán stanoví pravděpodobnost výhry, podmínky dozoru, kontroly, využití výtěžku a nejdůležitější pravidla loterie. Jde zejména o výši jednotlivého vkladu (cena losu), výši herní jistiny, počet výher a jejich jednotlivou i úhrnnou cenu, způsob výdeje výher a jejich publikace, způsob provedení slosování nebo zjištění okolnosti výhry.
Pravděpodobnost výhry u všech loterií s výjimkou sázek na dostihy nesmí být menší než 1:200.
Podobně jako v dosavadní úpravě je ponecháno podrobnější vymezení obsahu herního plánu prováděcímu předpisu. Minimální poměr výhry je navržen shodně s dosavadním stavem.
Povolování loterií
14. Loterie lze provozovat pouze na základě povolení příslušného orgánu státní správy.
Provozování loterií povoluje na písemnou žádost
a) ministerstvo financí ČSR, jde-li o peněžní loterie, jakož i ostatní loterie, pokud herní jistina je vyšší než 100 000 Kčs,
b) krajské národní výbory, jde-li o věcné loterie s herní jistinou vyšší než 50 000 Kčs do 100 000 Kčs,
c) okresní národní výbory, jde-li o věcné loterie a tomboly, pokud herní jistina nepřevyšuje 50 000 Kčs a pokud k jejich povolování nejsou příslušné místní a městské národní výbory,
d) místní národní výbory, jde-li o tomboly do 10 000 Kčs herní jistiny, městské národní výbory též, jde-li o věcné loterie do 10 000 Kčs herní jistiny.
Povolení loterie může být vázáno na splnění určitých podmínek nutných ve veřejném zájmu.
Provozování loterií s celostátní působností povoluje ministerstvo financí ČSR v dohodě s ministerstvem financí SSR v případech, kdy organizace pořádající celostátní loterii má své sídlo na území České socialistické republiky.
Povolení k provozování loterií a jiných podobných her vydaná za účinnosti dřívějších předpisů zůstávají v platnosti dle podmínek těchto předpisů.
Z hlediska závažnosti provozování peněžitých loterií se navrhuje, aby zásadně tyto loterie povolovalo bez ohledu na výši herní jistiny ministerstvo financí ČSR, neboť většinou je nutno koordinovat závažné politické nebo ekonomické zájmy, přičemž jde o zvažování jejich celospolečenského dosahu. Počet žádostí o povolení peněžních loterií je minimální.
Ve srovnání se současným stavem dochází k posílení pravomoci národních výborů všech stupňů.
Provozování peněžních celostátních loterií, jako např. Čs. státní loterie (povoleno na základě rozhodnutí politických orgánů ze dne 7. 1. 1957), Sportka (zřízena na podkladě vládního usnesení z 13. 3. 1957), Sazka (zřízena na podkladě vládního usnesení z 18. 7. 1956) apod., zůstává i nadále nedotčeno navrhovaným zákonem ČNR, neboť by nebylo účelné měnit vžité formy úpravy těchto loterií s přihlédnutím k politickým a ekonomickým zájmům. Naproti tomu se počítá s tím, že nově povolované celostátní loterie se budou řídit navrhovanou úpravou a že k jejich povolování by docházelo v dohodě s ministerstvem financí SSR za předpokladu, že organizace pořádající celostátní loterii má své sídlo na území ČSR.
15. Provozování cizozemských loterií včetně prodeje cizozemských losů a přijímání sázek není dovoleno.
Zásadně jde jen o povolení organizacím se sídlem v ČSR, a to pro území ČSR, neboť cizozemské loterie se zakazují, což je ve shodě s dosavadní úpravou (vyhláška ministra financí č. 167/1959 Ú. l., kterou se vydávají předpisy o provozování a organizaci loterií a jiných podobných her).
16. Provozování loterií může být povoleno
a) jde-li o peněžní loterie, socialistickým organizacím k tomu účelu zvlášť zřízeným, pokud není provozovatelem přímo stát (ministerstvo financí ČSR nebo jím pověřený jiný státní orgán - státní organizace);
b) v ostatních případech socialistickým a jiným organizacím.
Navržená úprava odpovídá celkem dosavadní mu stavu, který se osvědčuje.
Vyúčtování loterie
17. Pořadatel loterie je povinen předložit ve lhůtě určené v povolení příslušnému orgánu, který loterii povolil, vyúčtování výsledků a zároveň zajistit i sestavení vyúčtování akce, k jejímuž zabezpečení byla loterie povolena.
Bližší podrobnosti o jednotlivých položkách vyúčtování budou obsaženy v prováděcím předpise. Zásadní povinnost pořádající organizace předložit vyúčtování loterie souvisí s právem kontroly povolujícího orgánu.
ČÁST III.
Společná ustanovení
Dozor
18. Dozor nad prováděním zákona a prováděcích předpisů vykonávají
a) pokud jde o veřejné sbírky, příslušné národní výbory a v nejvyšším stupni ministerstvo vnitra ČSR,
b) pokud jde o loterie povolené ministerstvem financí ČSR, okresní finanční správy, u ostatních loterií správní orgán, který je povolil.
V souladu s dosavadní praxí a právní úpravou je založena dohlédací pravomoc správních orgánů, ve věcech veřejných sbírek bude dozor v působnosti ministerstva vnitra a národních výborů, ve věcech provozu loterií a dodržování jejich herních podmínek v působnosti ministerstva financí, národních výborů a okresních finančních správ.
Sankce
19. Organizaci, která v rozporu s ustanovením zákona a prováděcích předpisů provádí veřejnou sbírku či provozuje loterii bez potřebného povolení, nebo při tom spolupůsobí nebo tak činí v rozporu se stanovenými podmínkami, popř. použije výtěžku veřejné sbírky k jinému než povolenému účelu, může být uložena pokuta od 5000 Kčs do 200 000 Kčs
a) u veřejných sbírek okresním národním výborem,
b) u loterií povolovaných ministerstvem financí ČSR okresní finanční správou, u jiných loterií a jiných podobných her a tombol okresním národním výborem.
Pokuta se odvede do rozpočtu republiky.
Výtěžek veřejné sbírky nebo loterie či jiné podobné hry, která nebyla povolena, a výtěžek veřejné sbírky nebo loterie či jiné podobné hry, jejíž povolení bylo odvoláno, může být prohlášena za propadlý (zabraný) ve prospěch státu a odvede se do rozpočtu republiky.
Navrhuje se i účinný postih organizací, jež poruší předpisy o veřejných sbírkách, loteriích a jiných podobných hrách. Místní příslušnost okresního národního výboru a okresní finanční správy se řídí ustanovením § 7 spr. řádu. Příslušnost okresních finančních správ pro postih za porušení předpisů ve věcech loterií povolovaných ministerstvem financí je zakládána vzhledem k tomu, že jde o správní orgán, který je ve smyslu zák. ČNR č. 33/1970 Sb., podřízen ministerstvu financí. Ani při dosavadní úpravě nedocházelo ve větším měřítku k porušování stanovených povinností.
Jinak porušení povinností vyplývajících ze zákona a prováděcích předpisů pro pořadatele zakládá skutkové podstaty přestupků podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.
Provedení zákona
20. K zákonu bude třeba vydat prováděcí předpis
a) ministerstva vnitra ČSR, který zejména upraví podrobnosti týkající se forem veřejných sbírek, jejich propagace, náležitosti žádostí a rozhodnutí, jakož i způsob provádění veřejných sbírek;
b) ministerstva financí ČSR, který zejména upraví bližší podmínky pro povolení loterie z hlediska jejího účelu, náležitosti herního plánu, bližší náležitosti rozhodnutí, způsobu provádění loterií, složení loterních komisí, text losů způsob jejich prodeje, formy slosování a náležitosti vyúčtování.
Vydání obecně závazných právních předpisů k provedení zákona je nutné z toho důvodu, aby zákon se nezatěžoval podrobnostmi.
Zrušení předpisů
21. Zákon zruší všechny předpisy týkající se otázek v něm upravených.
Půjde jednak o základní právní předpis (patent ze dne 10. 9. 1773 Sb. zák. sv. 6 č. 1520; patent o loteriích ze dne 13. 3. 1813 Sb. pol. zák. č. 27 sv. 40), jednak o ustanovení o přesunu působnosti ve věcech veřejných sbírek z ministerstva vnitra z bývalých zemských národních výborů na krajské a okresní národní výbory (vl. nař. č. 305/ 1948 Sb. příloha A č. 5, příloha C č. 10), dále o vyhlášku ministerstva financí č. 167/1959 Ú. l., kterou se vydávají předpisy o provozování a organizaci loterií a jiných podobných her (pro území ČSR), opatření ministerstva zemědělství o přijímání sázek na tuzemské koňské dostihy (částka 6 z roku 1954 Ú. 1.) a pol. č. 32 příl. A. pol. č. 23 příl. B a pol. č. 13 příl. D zákona ČNR č. 146/ 1971 Sb.
Důvodová zpráva
Povolování a konání veřejných sbírek bylo upraveno právním předpisem (patentem) ze dne 10. září 1773 č. 1520 sb. Krop. a ministerským nařízením č. 10/1853 ř. z. Oba tyto předpisy byly recipovány zákonem č. 11/1918 Sb. a byly uváděny též ve vládním nařízení č. 305/1948 Sb., o některých přesunech působnosti ve veřejné správě.
Volná úvaha správních orgánů při povolování veřejných sbírek byla pro nedostatek hmotně právních ustanovení usměrňována postupem doby různými interními předpisy, které se namnoze používaly jako závazné právní normy, aniž byly řádně vyhlášeny. V roce 1928 byly z velké části shrnuty do oběžníku ministerstva vnitra (ze dne 21. 1. 1928 č. 2002/16, Věst. MV str. 53 z r. 1928), který obsahoval také ustanovení o řízení ve věcech povolování veřejných sbírek. Tento oběžník byl postupem doby nepřímo změněn v souvislosti s novou organizací státní správy a při prověrce předpisů v roce 1966 byl zrušen (vládní vyhláška č. 75/ 1966 Sb., o zrušení směrnic, instrukcí, výnosů a jiných obdobných předpisů některých ústředních orgánů státní správy).
Základní právní předpisy o veřejných sbírkách pocházejí tedy z doby dřívějších společenských formací, jsou krajně zastaralé, prakticky nedostupné a v praxi jsou provázeny značnými pochybnostmi o jejich platnosti. Kromě toho nejsou vůbec upraveny různé důležité otázky v oboru veřejných sbírek, např. rozsah pojmu veřejné sbírky, její provádění, zejména pokud jde o formu, podmínky povolování, kontrola apod.
Tyto okolnosti mají nepříznivé důsledky na postup a rozhodování správních orgánů ve věcech veřejných sbírek. Dokonce docházelo k tomu, že se veřejné sbírky konaly fakticky - bez potřebného povolení orgánů státní správy. To by mohlo vytvářet situace, že veřejné sbírky nejsou konány v zájmu společnosti ani občanů, kteří se svými dobrovolnými příspěvky takových sbírek zúčastní.
Jako zvláštní institut byly u nás zavedeny sbírky pořádané národními výbory podle vládního na řízení č. 30/1954 Sb. Národní výbory si mohly opatřit prostředky potřebné k plnění některých svých kulturních nebo sociálních úkolů sbírkou mezi obyvatelstvem svého obvodu se souhlasem vyššího orgánu. Řada národních výborů také této možnosti využívala. Hospodářským zákoníkem bylo k 1. 7. 1964 toto vládní nařízení zrušeno, takže i na tomto úseku právní úprava chybí.
Veřejné sbírky jsou velmi citlivým institutem jak z hlediska politického, tak i ekonomického a právního. Dosavadní právní úprava je zastaralá a nedokonalá a staré předpisy nemohou a namnoze ani neplní řádně funkci norem socialistického práva. Je proto nutné je nahradit novou právní úpravou odpovídající současným potřebám a úkolům společnosti. Veřejné sbírky mohou být účelným a užitečným společenským nástrojem v případech, v nichž potřeby nejsou předvídatelné nebo je nelze zcela rozpočtově zabezpečit, nebo v nichž se stávají výrazem mezinárodní solidarity.
Nová právní úprava veřejných sbírek má také preventivně čelit tomu, aby nedocházelo k pořádání veřejných sbírek, jež by byly tíživě pociťovány občany a organizacemi. I v tomto směru mají být respektovány veřejné zájmy novou právní úpravou.
Pokud jde o veřejné loterie a jiné podobné hry, je sice právní úprava těchto otázek poměrně z mladší doby, avšak vývojem je v některých směrech překonána.
Obdobně jako u veřejných sbírek je tu v pozadí základní právní předpis z doby feudalismu loterní patent ze dne 13. 3. 1813 sb. pol. zák. č. 27 (sv. 40), - který je založen na principu, že pořádání loterií je výhradou státní správy a je proto k jejich uspořádání jinými subjekty nutné povolení orgánů státní správy. Tento zastaralý právní předpis byl postupem doby různě měněn pozdějšími právními předpisy, a to jak před rokem 1918, tak i později (tak např. pokud jde o zavedení tzv. třídní loterie, jež byla nově upravena v ČSR nařízením č. 189/1919 Sb. a č. 418/1921 Sb., státní dobročinnou loterii, aj.). Pokud se týče tzv. soukromých věcných loterií, byly tyto loterie povolovány již před rokem 1918 jen spolkům a jiným korporacím. Byly upraveny na základě loterního patentu původně nařízením býv. ministrů financí a vnitra ze dne 14. 7. 1911 č. 27 015 (Věst. MF str. 263 z r. 1911), jež nebylo veřejně vyhlášeno a bylo převzato na základě recepčního zákona do právních řádů ČSR. Vládním nařízením č. 186/1929 Sb. bylo přeneseno na býv. okresní úřady z působnosti býv. zemských úřadů povolování věcné loterie s herním kapitálem až včetně do 2000 Kčs.
V roce 1959 bylo provozování a organizace loterií a jiných podobných her upraveno na základě § 20 odst. 1 zákona č. 8/1959 Sb., kterým se stanoví základní pravidla o státním rozpočtu a o hospodaření s rozpočtovými prostředky, a to vyhláškou ministra financí č. 167/1959 Ú. 1. K provedení této vyhlášky byly vydány směrnice ministerstva financí poř. č. 56/1959 Sb. instr. pro národní výbory, o povolování a provádění věcných loterií a tombol. Tyto směrnice byly doplněny opatřením ministerstva financí ze dne 15. 8. 1962 čj. 153/ 43 630/62 a byly zachovány i po 1. 10. 1966 v platnosti (vyhláška č. 75/1966 Sb.). Věcná příslušnost národních výborů k povolování loterií a jiných podobných her je nyní zakotvena v zákoně ČNR č. 146/1971 Sb. (přílohy A č. 32, B č. 23 a D č. 13).
Za povolení se platí správní poplatek 10 % z herní jistiny, nejméně však 50,- Kčs (vyhláška č. 138/1971 Sb.). Za tohoto stavu se řeší řada důležitých otázek týkajících se práv a právem chráněných zájmů občanů a organizací pouhými směrnicemi zaregistrovanými ve Sbírce zákonů.
Mimo to pro případ novelizace uvedené vyhlášky ministra financí č. 167/1959 Ú. l. není již žádného zákonného ustanovení, o které by se mohla nová vyhláška opřít, neboť zmíněné ustanovení zákona č. 8/1959 Sb. bylo zrušeno zákonem č. 134/1970 Sb. [na území SSR obsahuje nové zmocnění k takové úpravě § 39 odst. 2 písm. b) zákona SNR č. 32/1971 Sb.].
Za těchto okolností jsou také předpisy o loteriích a jiných podobných hrách nejen roztříštěny, jako je tomu u předpisů týkajících se veřejných sbírek, nýbrž i pojaty v podstatné své části do pouhých směrnic pro národní výbory, které nemají povahu obecně závazného právního předpisu.
Právní úprava je nedokonalá, zastaralá, působící při provádění obtíže a občanům v podstatě nedostupná a málo známá. To odůvodňuje přijetí nové úpravy.
Z ústavního zákona o československé federaci vyplývá, že právní úprava veřejných sbírek, loterií a jiných podobných her, patří do působnosti obou republik. Vzhledem k tomu, že jde o základní právní úpravu, vyžaduje se k ní forma zákona České národní rady. Jde totiž o právní úpravu dotýkající se práv a zájmů občanů a organizací.
Byly proto připraveny zásady zákona České národní rady o veřejných sbírkách, loteriích a jiných podobných hrách. Při tom bylo přihlédnuto též k dosavadním zkušenostem zejména v Německé demokratické republice, kde došlo k nové právní úpravě této problematiky v roce 1965 (nařízení ze dne 18. 2. 1965 C Bl. II. str. 238, prováděcí předpisy G Bl. II. str. 241 z roku 1965 a B Gl. II. str. 539 z roku 1970).
Předpokládá se, že potřebné podrobnosti budou upraveny prováděcími předpisy, jak je nastíněno v odůvodnění k jednotlivým zásadám.
Obdobná právní úprava veřejných sbírek, loterií a jiných podobných her se připravuje i ve Slovenské socialistické republice.
Provedení připravovaného zákona České národní rady si nevyžádá nových nákladů, které by zvýšily výdaje státního rozpočtu, ani zvýšení počtu pracovníků správních orgánů.
Nová zákonná úprava veřejných sbírek, loterií a jiných podobných her bude připravována podle těchto zásad.
V Praze dne 29. března 1972
Předseda vlády ČSR:
Josef Korčák v. r.