Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslankyni Hausnerové, slovo má poslanec Jirsík.

Poslanec Josef Jirsík: Vážené soudružky a soudruzi, zásluhou trvalé péče strany jsme dosáhli v zabezpečování výživy vysoké úrovně, kde se řadíme mezi přední státy ve světě. Při objemové nasycenosti, dovoluji si říci, že v některých směrech přesycenosti, není to však s výživou docela v pořádku z hlediska struktury a potřeby. To platí zejména o nízké spotřebě ovoce a zvlášť zeleniny. Nelze samozřejmě opomenout, že mimořádná pozornost věnovaná v posledních létech nejvyššími stranickými a státními orgány řešení tohoto problému, přinesla a dále přináší příznivější výsledky.

Projevuje se to především ve spotřebě ovoce, kde i při značných výkyvech v objemech vlastní produkce a často ještě v nedostatcích v jeho efektivním zužitkování ovlivnil zvýšený dovoz jeho celkovou spotřebu tou měrou, že se prakticky již v ročním objemu pohybuje na úrovni doporučené normy.

Naproti tomu spotřeba zeleniny, i když se také pomalu zvyšuje, je stále značně pod žádoucí potřebou ke krytí vitamínu C a ostatních pro výživu důležitých látek. K tomu přistupuje skutečnost, že například v prvním čtvrtletí spotřebováváme jen 8 % z celoroční spotřeby zeleniny.

Problémem zůstává nerovnoměrné rozložení příjmu vitamínu C v průběhu roku. Možných řešení zvýšené nabídky zeleniny, hlavně v prvním a zčásti i ve druhém čtvrtletí je několik: zvýšit dovoz zeleniny, vhodnější uskladnění zeleniny na podzim tak, aby neutrpěla na kvalitě a mohla být dodávána na trh i v jarních měsících, ale hlavně jde o rozšíření výroby rychlené zeleniny.

Je ovšem třeba vidět, že nejde jen o otázku správného materiálního zabezpečení, ale také o překonání tradičních konzumních zvyklostí, což není dnes snadná záležitost. /Řízení schůze převzal místopředseda ČNR O. Voleník./

Zajímal jsem se v této souvislosti především o otázku výroby rychlené zeleniny, neboť v posledních létech byly vybudovány nové plochy vytápěných skleníků. Zjistil jsem přitom některé skutečnosti. Podle Výzkumného ústavu zelinářského v Olomouci zvýšila se u vybraných organizací vytápěná skleníková plocha z 89 ha v r. 1969 na 97 ha v r. 1972. Zatímco v roce 1969 byla v nich rychlená zelenina pěstována na 43 %, v roce 1972 to bylo již jen 32 %. Naproti tomu vzrostly plochy osázené květinami, hlavně řezanými. Vysvětlení je nasnadě. Zatímco výsledná kalkulace rychlené zeleniny vykazuje nízkou rentabilitu a v některých případech i ztrátovost, u květin se u 1 m² dosahuje zisku v průměru 120 Kčs, karafiátů 205 Kčs, protože jsou to snad karafiáty americké.

Je třeba uvítat iniciativu cenových orgánů, na základě které byly nákupní ceny vybraných druhů zeleniny stanoveny od 1. ledna letošního roku tak, aby byla odstraněna ztrátovost jejich výroby. Přitom maloobchodní ceny se nemění, tedy ne na úkor spotřebitelů. Hlavní však není řešení ve zvyšování výkupních cen. Zde chybí vědeckotechnický rozvoj. Výroba rychlené zeleniny a zeleniny vůbec stále vyžaduje vysokou spotřebu živé práce, chybí velkovýrobní technologie a je malá obrátkovost ve sklenících. V neposlední řadě jde o využití zkušeností předních výrobců rychlené zeleniny, mezi něž bezesporu patří Bulharská lidová republika, kam odjíždí ročně nejedna naše studijní delegace. 

V souvislosti s racionální výživou a optimálním hospodařením s potravinami mi dovolte upozornit ještě na jeden problém. Jde o označování potravinářských výrobků datem výroby, případně lhůtou, do které má být výrobek spotřebován. Na obalech potravinářských výrobků je sice předtisk data výroby, avšak jeho označení je často prázdné. Zajímal jsem se, zda je to upraveno nějakým předpisem a zjistil jsem, že označování výrobků datem výroby se řídí příslušnou technickou normou. Tam, kde podobné ustanovení norma neobsahuje, povinnost označovat výrobky není. Obecně závazný předpis, který by takovou povinnost výrobci ukládal zatím neexistuje. Pokud se týká vyznačování lhůty, ve které má být výrobek spotřebován, jsou takto povinně označovány jen polokonzervy masného průmyslu. U jiných potravinářských výrobků tato povinnost neexistuje.

Doporučuji, aby byl tento problém podrobně analyzován a našlo se řešení, které bude v zájmu spotřebitelů i v zájmu racionální výživy a současně bude také nutit výrobu a obchod ke skutečnému hospodaření s potravinami, aby dlouhým skladováním nedocházelo k jejich zbytečným ztrátám. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Jirsíkovi, slovo má poslankyně Vojancová, připraví se poslanec Skopal.

Poslankyně Ludmila Vojancová: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté. Chtěla bych hovořit o výživě dospívající mládeže, neboť právě ona vyžaduje naši maximální pozornost. V dětství a dospívání člověk roste a vytváří si stravovací názory a návyky pro celý život. To jsou věci, které bych chtěla zdůraznit a připomenout, když jednáme o racionální výživě našich občanů.

Chtěla bych na to obrátit pozornost též proto, že současný rozvoj národního hospodářství umožňuje přistoupit k řešení těchto problémů.

Objemem průmyslové výroby i hektarovými výnosy se řadíme mezi nejpokročilejší státy světa. Jsme také na předním místě mezi socialistickými státy. To umožňuje vysokou spotřebu potravin. Přitom je tato spotřeba u mládeže stejně vydatná jako u dospělých.

Naše mládež netrpí podvýživou, a to v žádné společenské vrstvě. To je důležitý politický fakt, neboť to nemůže o své mladé generaci říci s dobrým svědomím žádný politik kapitalistického světa, dokonce ani ve státech s mimořádně vysokou celkovou úrovní. Je jiná otázka, že některé rodiny u nás to hladce zajistí s ohledem na své příjmy a jiné tížeji. Avšak výsledek je jednoznačný. Udržení cenové hladiny základních potravin při stoupajících příjmech obyvatelstva umožnilo tento obecně příznivý vývoj v naší výživě. Tato cenová politika spolu s růstem průměrného výdělku měla za následek, že podíl výdajů na potraviny z peněžních příjmů, který v roce 1955 činil přes 47 %, klesl v roce 1974 zhruba na 34 %.

Z hlediska racionální výživy jsou ovšem ve skladbě potravin u naší mládeže nedostatky. Srovnáme-li tak zvané lékařsky doporučené dávky potravin se skutečnou potřebou, vidíme, že i naše mládež má ve své stravě mnoho tuků v nejrůznější formě, mnoho cukru a obilovin, ale málo rybího masa, málo mléka a mléčných výrobků, luštěnin, zeleniny a ovoce, i když lze zejména u malých dětí zaznamenat v posledních létech výrazný pokrok. Bylo by dobré, kdybychom pomohli postupně změnit a skladbu stravy naší mládeže přizpůsobit racionální výživě, odpovídající současnému stavu lékařského poznání.

Klademe si otázku, jak na to. Máme pro naše působení k dispozici dva hlavní směry:

Především prostřednictvím hromadného stravování mládeže, tedy zejména prostřednictvím školních jídelen všeho druhu, a za druhé prostřednictvím rodiny, kde dítě zpravidla snídá, odpoledne svačí a večeří.

Mám za to, že právě ta prvá cesta by mohla vykázat poměrně rychlé a výrazné úspěchy, kdyby se nám podařilo soustředit síly na odstranění dosavadních nedostatků v hromadném stravování dětí a mládeže. Můj poslanecký průzkum ve volebním obvodě mi potvrdil, že řadu nedostatků, např. ve vybavení jídelen, aby prostředí, ve kterém se mládež stravuje, bylo kulturní, aby v něm získávala podněty nejen k návyku na určitá doporučená jídla, ale i k celkové kulturnosti stolování, tedy řadu těchto a podobných nedostatků by bylo možné odstranit v rámci volebních programů národních výborů. Není to samozřejmě všechno. Máme-li se dopracovat k tzv. fyziologické normě, kaloricky i skladbou vyvážené dávce potravin, neobejde se to bez pomoci centrálních zdrojů a orgánů. Přesto pokládám cestu přes společné, zejména školní stravování za schůdnější a účinnější i když nesmíme a nemůžeme pominout též otázku stravování v rodinách. 

Navštívila jsem ve svém volebním obvodě řadu rodin a diskutovala s nimi o jejich problémech se zásobováním potravinami a zabezpečením výživy. Získala jsem řadu poznatků kladných a kritických k obchodu, potravinářskému průmyslu i k zemědělství.

Nejvíce připomínek bylo k balení a sortimentu zboží a potravin.

Setkala jsem se s velkým ohlasem na pořady v televizi a rozhlase i na články v tisku o racionální výživě. Připomínky však byly k tomu, že jednou propagujeme jednu věc, v zápětí ji opět kritizujeme. Proto bych se chtěla zeptat soudruha ministra Prokopce, jak jsou zdravotní instituce zabývající se racionální výživou zapojeny do její propagace a jak je jejich poznatků využíváno při zabezpečování výživy našich občanů.

Myslím, že správné působení v tomto směru by přispělo k zlepšení výživy nás všech, zejména pak naší mládeže. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Vojancové, slovo má poslanec Skopal.

Poslanec Josef Skopal: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, v přípravě na toto jednání jsme v průmyslovém výboru projednali informace ministerstva průmyslu a ministerstva stavebnictví ČSR o rozpracování závěrů říjnového zemědělského pléna ÚV KSČ do jejich činnosti.

Výbor ocenil výsledky, kterých bylo v 5. pětiletce v obou resortech při zajišťování potřeb zemědělství a potravinářského průmyslu dosaženo a konstatoval, že oba resorty věnovaly také náležitou pozornost rozboru situace v zajištění potřeb uvedených odvětví i rozboru příčin některých nedostatků a že vypracovaly řadu opatření k jejich odstranění.

Přesto bych se chtěl z mínit o některých našich názorech na podporu zemědělské výroby a potravinářského průmyslu, na zvýšení hospodárnosti se surovinovými zdroji pro výrobu potravin a o některých otázkách, které bezprostředně souvisejí s racionální výživou obyvatelstva.

Zůstává stále vážným problémem, jak čelit vysokým ztrátám zemědělské produkce hlavně obilovin při sklizni i posklizňovém ošetření. Zde by se měla rozhodněji uplatňovat zásada maximálně a hospodárně využít všeho, co bylo s velkým úsilím i značnými náklady vypěstováno. I když důležitým v tomto procesu je vždy lidský činitel, nutno zvyšovat také úsilí o snižování ztrát v technickém směru. Jde o podněcování výzkumu a vývoje pro dosažení stále lepších parametrů sklizňových mechanismů hlavně kombajnů, zdokonalení dopravních prostředků pro zamezení ztrát obilí při převozech atd. Zvyšováním úrovně techniky lze dosáhnout podstatného snížení ztrát, které bude přínosem pro naši bilanci obilovin.

Kromě odstraňování těchto ztrát nutno čelit i znehodnocování obilí skladováním v provizorních skladech. Zde možno konstatovat, že dochází postupně k podstatnému zlepšení. Stavební organizace ministerstva stavebnictví ČSR odevzdaly během 5. pětiletky do provozu 28 obilních sil a připravují podle zlepšovacího návrhu výstavbu železobetonových obilních sil o vyšší kapacitě, tj. 46 - 92 tis. tun. Sníží přitom náklady na 1 tunu skladovaného obilí, dosáhnou úspory oceli a zkrátí lhůtu výstavby.

Pokud jde o podporu rozvoje živočišné výroby ze strany průmyslu, vidíme zde dosud málo využité možnosti získání významných vlastních bílkovinných zdrojů, které vznikají v průmyslové výrobě. Jde zejména o výrobu krmných kvasnic ze sulfitových výluhů, jak jsme se o tom přesvědčili při našem průzkumu v celulózopapírenských závodech. Využití těchto zdrojů je také významné jako antiimportní opatření.

Hovoříme-li o úkolech stavebnictví, které jsou bezprostředně zaměřeny na zdokonalování zásobování obyvatelstva, patří k nim i zvýšené úsilí stavebních organizací na urychlené uvádění rozestavěných stavebpotravinářského průmyslu do provozu. Jak jsme byli informováni, upřesnilo za tím účelem ministerstvo stavebnictví ČSR harmonogram postupu výstavby na těchto stavbách. Zvláštní pozornost přitom věnuje dokončení masokombinátu v Hodoníně, který byl uveden ve zprávě předsednictva ÚV KSČ, dále nově zahájené výstavbě mlékárny v Praze - Kyjích a jiným stavbám.

Vážnou otázkou, která se bezprostředně vztahuje ke spotřebiteli, jsou obaly potravin. Vhodné obaly prodlužují i dobu uchování hodnot potravin, plní požadavky na jejich hygienickou a účelnou úpravu pro spotřebitele. I když ministerstvo průmyslu ČSR své úkoly ve výrobě plní, rostou potřeby v tomto směru rychleji a v některých případech působí nedostatek obalů zásobovací potíže i nespokojenost spotřebitelů. Je např. nedostatek lepenkových obalů, papírových sáčků a některé obaly z plastických hmot je žádoucí dále rozšířit. Nedostatky obalových materiálů, i když máme pro ně dostatečnou surovinovou základnu, se dosud odstraňují dovozem z kapitalistických států. Z tohoto důvodu patří otázka zabezpečení obalů z hlediska projednávané problematiky na plénu ČNR za jednu z naléhavých a chtěli bychom apelovat na její účinnější řešení ve spolupráci zúčastněných resortů. Uvědomujeme si a stále si to zdůrazňujeme, že nemůžeme předbíhat reálné možnosti. Musíme se však ptát, zda se správně využívá možností zajištění jejich výroby z vlastních surovinových zdrojů a zda se správně rozdělují prostředky k zabezpečení nutných potřeb v našem národním hospodářství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Skopalovi. Slovo má poslankyně Jandorová.

Poslankyně Ludmila Jandorová: Vážené soudružky a soudruzi. Při realizaci zásad racionální výživy má své důležité místo zdravotní výchova, která na široké základně rozmanitými způsoby i akcemi ovlivňuje vědomí našich občanů. Mezi nejvýznamnější akce zdravotní výživy patří akce "Výživa a zdraví", zaměřená každoročně k některým aktuálním aspektům racionální výživy. V jejím rámci jsou pořádány sjezdy Společnosti pro racionální výživu, jichž se tradičně zúčastňuje některý z poslanců zdravotního a sociálního výboru. Na těchto sjezdech se provádí analýza současného stavu a nastolují aktuální problémy výživy na základě nejnovějších výsledků práce mnoha odborníků z vědeckých institucí i z praxe. Naše zkušenosti z volebních obvodů, ale i zprávy ze všech krajů potvrzují, že výsledky těchto sjezdů se prostřednictvím pracovníků krajských a okresních oddělení zdravotní výchovy a za pomoci ostatních odborníků dostávají do krajů a okresů. Stávají se nedílnou součástí činnosti společenských organizací Národní fronty, zejména Českého červeného kříže, Českého svazu žen, odborových organizací, Sdružení rodičů a přátel školy, Pionýrské organizace a řady dalších. Spolupůsobení společenských organizací ve zdravotní výchově je zakotveno v § 10 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

Místopředseda vlády s. Horník hovořil o stále rostoucím významu společného stravování pro racionalizaci naší výživy z hlediska zdraví i z hlediska ekonomického. Péčí obchodních i družstevních organizací se zvýšil význam kvality a úrovně veřejného stravování. Naše opakované průzkumy však zjistily tytéž nedostatky jako uvedené ve zprávě společného zpravodaje. Dietní jídla při určitých chorobách se objevují zcela výjimečně na jídelních lístcích, ač pro to existují směrnice a pokyny ministerstva obchodu. Totéž platí o mléku, sýrech a mléčných výrobcích mimo specializované mléčné jídelny. Prosila bych soudruha ministra Trávníčka, zda by nám mohl odpovědět, proč nejsou příslušné směrnice resortu dodržovány.

Na základě usnesení vlády z r. 1973 a 1974 se po letech stagnace opět rozvíjí závodní stravování, a to nejen v průmyslových závodech, ale zejména v zemědělských závodech, kde nastal ohromný rozmach. Zabezpečování závodního stravování se stává významnou součástí komplexních programů péče o pracující. Správná výživa je pro děti předškolního a školního věku a mladistvé životně důležitá pro jejich další zdravý vývoj. Výživa je doslova druhem léku. Stravování dětí předškolního věku v jeslích a mateřských školách je na dobré úrovni a díky úpravám dosavadní úhrady se blíží k fyziologické výživové normě. Některé problémy se vyskytují ve stravování těch nejmenších - kojenců a batolat. Matky nejsou dostatečně vedeny lékaři ke kojení, ač právě mateřské mléko obsahuje v optimálním složení vše, co dítě v prvních měsících svého života potřebuje. V důsledku současného stavu výrobních kapacit průmyslu mléčné výživy není dostatek Laktonu a Relaktonu, které jsou důležité pro zdravou výživu nejmenších dětí. Velkou pomocí maminkám malých dětí jsou hotová a předpřipravená jídla, jako šlehané ovocné a zeleninové masové pokrmy. Dovážíme je zatím v omezeném množství z Bulharska. Umělá výživa kojenců vyžaduje zcela zvláštní místo v potravinářském průmyslu: nezávadné suroviny, nejmodernější šetrnou výrobu, správné uskladnění a distribuci. Důležitá je i cena. Tento sektor potravinářského průmyslu se dosud nerozvíjí tak, jak by vyžadoval současný populační vývoj. Časté stížnosti maminek se vyskytují také na nápoje pro děti v rekreačních oblastech v době prázdnin, zejména na horách. Levné nápoje jako minerálky a levné druhy nealkoholických nápojů v té době zmizí a nabízejí se drahé džusy, toniky a koka-koly, které navíc ani nejsou vhodné pro děti. To je podle našeho názoru otázka především distribuce a organizace. Myslím, že i těmto věcem by měla být věnována pozornost. Děkuji.

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: O slovo požádal ministr zdravotnictví soudruh Prokopec. Připraví se poslanec Miler.  

Ministr zdravotnictví ČSR prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc.: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Chci především ocenit pozornost, kterou Česká národní rada věnuje výživě i její racionalizaci. Významná je dále skutečnost, že díky cílevědomé politice Komunistické strany Československa nejednáme o problémech nasycenosti našeho obyvatelstva. Tuto záležitost jsme dokázali v minulých letech rychle a úspěšně vyřešit. Předložené materiály a bohaté expozé místopředsedy vlády soudruha Horníka a celý průběh jednání svědčí o shodě názorů, že výživová politika státu je průsečíkem zdravotních, ekonomických, sociálních a kulturních faktorů. Spotřeba potravin a výživový stav obyvatelstva se obecně považují za důležité ukazatele zdraví populace. Představují však zároveň veličinu dynamicky proměnnou, kterou ovlivňuje např. měnící se skladba populace a zaměstnanost obyvatelstva a dnes, v období vědeckotechnické revoluce především postup urbanizace, rychle se měnící charakter práce a s tím související změny pracovních podmínek a pohybového režimu každého našeho občana. Zejména tyto okolnosti je nutno brát v úvahu a respektují je také lékařské vědy a zdravotnictví, které přistupuje k výživě zhruba ze tří základních hledisek.

První z nich je stanovení optimálních výživových dávek na základě znalostí složek výživy, které organismus potřebuje, jednak k udržení zdraví a k dobré fyziologické funkci, jednak k regeneraci pracovní síly a dosažení optimálního psychického a fyzického výkonu. Tento aspekt zdůrazňuji proto, že jeho realizací můžeme přispět k naplnění úkolů, které pro šestý pětiletý plán určují hlavní směry hospodářského a sociálního rozvoje Československa - totiž zajistit v souladu s prohlubováním socialistického způsobu života uspokojování rostoucích hmotných a duchovních potřeb obyvatelstva a další upevnění jeho životních a sociálních jistot na základě vysoké efektivnosti společenské výroby a kvality veškeré práce. Znamená to tedy, že správná racionální výživa se může a musí při dlouhodobém působení podílet nejen na udržení zdraví, což je jednou z preventivních funkcí zdravotnictví, nýbrž také na zachování a zvyšování pracovní schopnosti i délky produktivního věku.

Tuto skutečnost mohu dokumentovat např. na dlouhodobém nedostatku vitamínu C v naší stravě, který bohužel soustavně zjišťujeme. Je přitom na místě zdůraznit, že námi doporučovaná dávka vitamínu nechce jen zabránit vzniku klinických příznaků z jeho nedostatku, protože k tomu by stačila dávka daleko nižší. Stanovenou dávkou sledujeme především tělesnou a duševní výkonnost a spolu s tím i snížení výskytu nemocí dýchacího ústrojí, snížení výskytu pracovní neschopnosti apod.

V této souvislosti mi dovolte informovat vás o tom, že např. soustavná péče o dovoz citrusových plodů, kterou vláda v průběhu svého funkčního období neustále zajišťovala, vedla k tomu, že československá populace velice lehce snášela obě dvě velké vlny chřipky, které se objevily v letech 1970 - 1975. V období, kdy nemocnost v sousedních, a tuž kapitalistických nebo socialistických státech dosahovala nejméně 24 % pracující populace, v Československé socialistické republice nepřesáhla 5 %. To je něco, nad čím zůstávají stát i odborníci, kteří se tím zabývají, a my přičítáme tento účinek tomu, že jsme zajistili dostatečné množství dostupného vitamínu C v jeho přirozené formě v období pěti let, a to je veliký úspěch. Jde nám tedy při zajišťování těchto principů o hledisko zdravotně ekonomické a má přispět k řešení napjaté situace v pracovních silách, která je vám, poslancům, v našem státě velice dobře známa. Důležitým zdrojem vitamínu C je ovoce a zelenina, o jejichž nízké spotřebě hovořil soudruh Horník. Ovoce a zelenina jsou navíc zdrojem dalších důležitých látek, zejména nerostných. Například nedostatek kořenové zeleniny nebo špenátu, které obsahují železo, je příčinou vysokého výskytu chudokrevnosti v naší populaci. Musím bohužel konstatovat, že výskyt chudokrevnosti u těhotných žen dosahuje více než 40 %. To je neobvyklý jev, který u dřívějších populací nebyl podrobně sledován a nemáme proto k dispozici údaje ke srovnání. Všichni jsme si bezpochyby vědomi ekonomické složitosti postupu, jímž bychom zajistili kolem velkých měst dostatek skleníkových ploch s celoroční produkcí zeleniny. Ovšem východisko je třeba najít, protože nízká spotřeba zeleniny si nakonec stejně vyžaduje vysoké ekonomické hodnoty, dané sníženou pracovní výkonností a zvýšenou nemocností. Kromě stanovených výživových dávek a doporučených dávek potravin se snažíme o to, abychom co nejlépe určili tyto požadavky diferencovaně podle věkového rozvrstvení naší populace. Není jistě třeba dokazovat, že jiné nároky má na výživu organismus mladého člověka a jiné organismus staršího nebo starého člověka. Spolu s tím se intenzívně věnujeme také výživovým otázkám spojeným s profesní diferenciací pracujících, danou rozdílnými podmínkami práce, fyzického a duševního vypětí nebo různého ohrožení škodlivinami na pracovišti. Jedině tak bude výživa napomáhat potlačování nebo omezení škodlivých vlivů prostředí a můžeme zajistit její ochranné působení v nejširším slova smyslu.  

Druhým hlediskem, kterým se my zdravotníci zabýváme, je prohlubování znalostí o metabolických poruchách způsobených nesprávnou výživou a vedoucích ke vzniku různých mnohdy velice závažných chorob. Podle našeho názoru je např. už kalorická dávka přesahující u nás 3000 kalorií na hlavu a den s přihlédnutím ke způsobu život příliš vysoká. Výsledkem je stále vzrůstající výskyt obezity. O tom také byla řeč. I při mírných kritériích musíme považovat 31 % dospělých mužů a 47 % dospělých žen v ČSR za otylé. Obezita není přitom jen "estetickou nemocí". Otylí lidé trpí častěji chorobami srdce a cév, nemocemi přeměny látkové, chorobami kloubů, dožívají se kratšího průměrného věku atd. V té souvislosti je např. zajímavé, že se u nás začíná masově vyskytovat dna. Nemáme to podchyceno, ale byla to choroba v takovém měřítku neznámá. Souvisí to s objemem spotřebovaného masa, jak o tom hovořil s. Horník.

Obdobně nadměrná je spotřeba tuků. Bylo uvedeno, že tato spotřeba je u nás nadměrná asi o 3,5 kg za rok. To ovšem platí pouze o tucích, které se nakupují v čistém stavu. Přitom však konzumujeme tuk také skrytě v dalších potravinách a v potravinářských výrobcích, takže při konečném účtování nám vychází, že roční spotřeba tuků je u dospělých o 15 i více kilogramů vyšší, než zdravotní normy doporučují.

Přitom zcela oprávněně považujeme nadměrné kalorické dávky, vysokou spotřebu tuků, nedostatek tzv. nenasycených esenciálních mastných kyselin a nedostatek vitamínů C za faktory, které zvyšují riziko arteriosklerózy - ischemické choroby srdeční, známé především z jejích dramatických komplikací, jako je infarkt myokardu. Jistě, problém vzniku arteriosklerózy je neobyčejně složitý a vystupují tu i další faktory, jako je režim práce a odpočinku, interpersonální vztahy, hladina cholesterolu v krvi, kouření, nedostatek pohybu atd. Výživa se na tomto procesu může v každém případě podílet jednak jako faktor ochranný, tzn. pozitivně, jednak jako faktor rizikový, tedy negativně.

Údaje, které uvádím, vyplývají z poznatků zdravotnického výzkumu, který již několik desetiletí intenzívně rozvíjíme. Máme proto k dispozici i různá srovnání se stavem před 10 - 15 lety. Stoupla např. nezdravě také spotřeba cukru - zhruba až na dnešních 39 kg na hlavu a rok. Výzkumy zároveň prokazují, že vysoká spotřeba cukru snáze vyčerpává příslušnou tkáň slinivky břišní a podporuje možnost vzniku cukrovky. Tyto závěry potvrzují bohužel statistické údaje. Není jistě příjemné konstatovat, že zatímco v r. 1965 jsme měli v ČSR v evidenci 88 000 diabetiků, pak dnes jich máme téměř 3x tolik - 235 000. Přitom počítáme, že na v rub lepší funkce zdravotnické soustavy a lepší záchytnosti připadá pouze asi 15 %. Chyby a zlozvyky ve výživě se podílejí na vzrůstajícím počtu i dalších chorob, jako je dna, různé nemoci žaludku a trávicího ústrojí, žlučníku atd.

Na výživu však pohlížíme také jako na prostředek terapeutický, podporující navrácení zdraví. Mám na mysli zejména dietní stravování a nejrůznější výrobky vhodné pro nemocné. Musím ovšem upozornit, že v tomto směru budou naše požadavky nadále růst. A nejen proto, že neexistuje žádná univerzální věda. Jde i o další okolnost. V posledních desetiletích se výskyt řady chorob posouvá do mladších ročníků, to znamená mezi osoby v plném produktivním věku, jako je tomu např. u srdečních a cévních chorob.

V páté pětiletce zahájilo naše zdravotnictví jako první na světě rozsáhlý program boje proti kardiovaskulárním chorobám. Dosavadní výsledky získané při ověřování vypracovaných postupů ukazují, že budeme schopni ročně nejen zachraňovat život desetisíců pacientů po infarktu myokardu, nýbrž dokonce budeme jejich valnou část navracet do normálního životního a pracovního procesu. V tomto směru máme dobré výsledky, když v roce 1974 toto číslo představuje 8000 lidských životů navíc a v loňském roce 10 000.

Konečně třetím hlediskem je vypracování norem a nejvhodnějších postupů zajišťujících nezávadnost poživatin. Zejména spolu s rozvojem využívání různých chemických výrobků vzrůstá nebezpečí výskytu nejrůznějších cizorodých, škodlivých a toxických látek v potravinách. Tyto otázky je třeba neustále sledovat - a my je sledujeme - a na základě nových poznatků mnohdy i revidovat dřívější názory. Pesticidy a hormonální přídavky nejsme z hlediska dlouhodobého působení, tzn. několika desetiletí a u některých preparátů z hlediska působení v generaci geneticky, ještě dnes s to posoudit. Moderní výroba však vyžaduje, aby tyto racionalizační přístupy byly realizovány, hlavně ve výrobě masa, ale i obilovin.

Ministerstvo zdravotnictví ČSR se zavázalo, že vypracuje zásady diferencované výživové politiky pro praxi a systematicky bude připravovat informace potřebné jak při výrobě potravin, tak i při jejich spotřebě. Tento úkol jsme si zvolili zcela odpovědně. Můžeme jej splnit proto, že náš stát věnuje rozvoji vědecké práce ve zdravotnictví mimořádnou pozornost a také proto, že vlivem stále se prohlubující spolupráce výzkumníků a zdravotníků se socialistickými zeměmi a zejména se Sovětským svazem se naše možnosti a rejstřík poznatků podstatně rozšiřují.

Plně přitom souhlasím s názory, že zdravotnická osvěta nemůže zůstat osamocena, že na tomto poli se musí spojit všichni, kteří ovlivňují názory, návyky a spotřební zvyklosti obyvatelstva. Je např. zřejmé, že společné a zejména školní stravování musí zajišťovat nejen optimální skladbu potravy a úhradu potřebných živin a dalších látek podle věku nebo profese konzumentů, ale navíc příznivě a aktivně ovlivňovat také vytváření stravovacích návyků a spotřebních zvyklostí, zejména u mladé generace.

Bylo zde několikrát uvedeno, že výživa je důležitým ukazatelem a částí životní úrovně. Výrazem této úrovně je ovšem také schopnost přijímat potřebné informace o správné výživě, respektovat je, vytvářet si potřebné návyky a překonávat různé zastaralé, dnešnímu stavu poznání odporující zvyky. Je nutné, abychom všichni pochopili, že nadměrné dávky potravy a její špatná skladba nejsou symbolem blahobytu společnosti.

Děkuji ještě jednou za vaši pozornost a prosím, abyste mi prominuli, že jsem byl trochu rozvláčnější. Je si než přát, aby tvorba optimální výživové politiky, její racionalizace a zajišťování všech nutných podmínek se staly zároveň plněním závěrů XV. sjezdu KSČ a přispěly k dalšímu rozvoji naší společnosti, štěstí a zdraví nás všech. /Potlesk./