Z podnětu pracovní skupiny vlády ČSR jsme nastoupili alespoň začátek cesty přípravy porcovaného masa v kuchyňské úpravě. Není to jednoduché, chce to další stroje, obalový materiál, pracovní síly a dokonce jiné prodejny. A ty první dvě prodejny v Praze, které takto upravené maso prodávají, jsou dokladem, že je to cesta správná.

Slouží především spotřebiteli, nakoupí porcované upravené maso, a to odborně naporcované a odborně upravené. Za druhé kupuje tolik, kolik skutečně potřebuje a kolik chce koupit, neplýtvá. Nakupuje porce ve váze, kterou přesně dostane a zaplatí. Je to ale prospěšné i hospodářsky, všechno maso ze zvířete je účelně využíváno podle své povahy. Kvalitní ořezy do masných výrobků, kam svou povahou patří, to co pro výživu je nevhodné, využije se plně k technickým nebo krmivářským účelům. I když cena tohoto výrobku je stanovena ekonomicky, to je včetně všech souvisejících nákladů, více než roční zkušenosti ukazují, že spotřebitel takovou službu oceňuje a rád zaplatí.

Podobný příklad jsou brambory. Podle statistiky spotřebováváme mnoho brambor. Přitom velký podíl této spotřeby je fiktivní, odhaduje se, že to může být až polovina. Čím méně péče věnujeme přípravě prodeje, tím menší podíl přijde na talíř spotřebitele. To je špatné nejen z hlediska produkce a spotřeby brambor, ale i ve vztahu k občanům. Méně totiž hodnotí to, že brambory nakupují za velice nízkou cenu, kterou stát dotuje, ale daleko kritičtěji to, že nakupují brambory špatné a že je to nehospodárné. A v tom naši spotřebitelé mají pravdu.

Naše životní úroveň a s ní i změna ve struktuře jídel je taková, že brambory pro řadu rodin již nejsou jednou z hlavních potravin. Stávají se spíše zeleninovou přílohou. To ale také vyžaduje brambory pro spotřebitele jako zeleninu připravit.  

První kroky jsme už udělali, ale ani ty nejsou jednoduché. Předsednictvo vlády schválilo na počátku roku hlavní myšlenky záměru a ministerstvo zemědělství a výživy vypracovalo nyní program, který by měl postupně zajistit spolehlivou produkci kvalitních brambor. V pracovní skupině jsme uložili na tento program navázat další částí, která by dovedla celý námět až ke spotřebiteli.

Podstatou je vhodné uskladnění brambor po sklizni v bramborárnách, kde bude zabezpečeno jejich kvalitní ošetření a příprava pro trh. Spotřebitel by je měl nakupovat umyté nebo okartáčované, zbavené nečistot, vytříděné a ve spotřebitelském balení po 2, 3 nebo 5 kg. Občané by jistě tuto službu uvítali. Pro zemědělské závody, které brambory pěstují ve větším rozsahu, je to dokonce vítané zaměstnání pro zimní období. Vyřešit je však nutno některé otázky převážně ekonomické povahy.

Jsme toho názoru, že cenu brambor je účelné stanovit ekonomicky. A to jak cenu nákupní - pro podporu zájmu o produkci brambor v zemědělství, tak cenu maloobchodní, tj. včetně služby, kterou spotřebiteli poskytneme. Výsledek bude i národohospodářsky zajímavý. Předpokládáme, že statistická spotřeba brambor klesne minimálně o třetinu. O toto množství, a to může být až 200 tisíc tun jen v ČSR, by se postupně mohla snižovat zemědělská výroba a uvolněné plochy by mohly být využity pro zvýšení osevu obilovinami.

Další příklad je z oblasti společného stravování a výroby jídel. Je to širší problém.

Průzkumy u nás i ve světě ukazují, že zvyšování mechanizace prací v domácnostech neřeší to hlavní. Snižuje sice fyzickou námahu žen, ale v podstatě jen málo spoří jejich čas. V žádném případě nesnižuje pak jejich duševní zatížení domácností - můžeme-li to tak nazvat, tj. starost o celý ten komplex "provozu a chodu" domácností. Ukazuje se, že řešit problém času žen v domácnosti znamená hledat řešení principiální, tj. taková, aby se podobné práce vůbec v domácnostech vykonávat nemusely.

Jedna z cest je v tom, aby všichni příslušníci domácnosti měli příležitost konzumovat jedno hlavní jídlo mimo domov. Tedy děti ve škole a ostatní členové v práci. A druhé hlavní jídlo, tedy zpravidla večeře, mělo by být v širokém výběru na trhu, polopřipravené, jehož jednoduchá dokončovací úprava by si vyžádala jenom minimum času, a to nikoliv jen hospodyně, nýbrž kteréhokoliv člena domácnosti.

Tohle všechno však vyžaduje, aby především školní jídelny a závodní stravování byly s to podstatně zvýšit svoje služby a aby obchod mohl nabídnout spotřebitelům potřebný sortiment připravených jídel. Vláda ČSR např. iniciativně projednala některé náměty na zlepšení závodního a školního stravování. Řada z těchto podnětů je již realizována. Je však jasné, že zásadnější změna bude vyžadovat větší finanční podporu společnosti. O takovém kroku bude však možné rozhodnout, až k tomu vytvoříme potřebné ekonomické předpoklady. Z hlediska technického, pracovních sil, ale i ekonomického není zřejmě žádná jiná cesta než průmyslová výroba polotovarů a hotových jídel, a to jak pro domácí spotřebu, tak především pro společné stravování.

Není to nikterak jednoduchý úkol. Žádný z potravinářských oborů není připraven, aby jej mohl v celém rozsahu zabezpečit. Vláda v minulém roce projednala návrh ministra obchodu ČSR na budování průmyslových výroben, které by sloužily především společnému stravování. V této šesté pětiletce zde ale můžeme učinit nanejvýš první kroky.

Je to však směr správný a společensky nutný. Jeho přípravě nebylo ale zatím věnováno tolik pozornosti, kolik pro realizaci potřebuje. Rozhodně to není záležitost jen obchodu nebo jen některého z oborů potravinářského průmyslu. Bude zřejmě nutno zpracovat soubornější a fundovaný návrh. Návrhy, které se zaměřují jen na některý článek, nemohou uspět, ani pokud jde o realizaci, ani pokud jde o ekonomiku. Proto je důležitá příprava komplexního řešení. Předpokládáme, že to bude jeden z úkolů, který vláda při jednání o racionální výživě uloží.

To je jen několik pohledů na problémy naší výživy, které ukazují souvislost otázek racionální výživy od požadavku zdraví, přes hlediska výroby potravin, obchodu a společného stravování, až po zpětný pohled na zemědělství. Jsou to sice jen příklady, ale postačují snad k tomu, abychom viděli náročnost řešení, které je před námi.

Proto je důležité, aby záměry racionální výživy - jako komplex - byly stále předmětem naší pozornosti, a to od péče zdravotní až po stránky ekonomické. A platí to nejen o realizaci, ale i o řízení a osvětě. Vedle ekonomické stránky ovlivňuje našeho spotřebitele i osvěta - dobrá i špatná. Osvěta proto musí být odvozena od skutečných vědeckých poznatků a musí být systematická. Má působit dvojím směrem.

První a hlavní je soubor seriózních informací a podnětů, určených pro potravinářskou výrobu, pro obchod a pro zemědělskou výrobu - prostě pro výrobce potravin. Výrobce především má být informován o tom, co je potřebné a co je žádoucí, aby se podle toho mohl zařídit. Je třeba, aby k tomu byl řízen i stimulován. V druhé řadě je pak osvětu třeba orientovat vůči občanovi. To je působení doplňkové, které má spotřebitele přesvědčit, že to, co mu výroba předkládá, je správné a je v jeho prospěch.

Ministr zdravotnictví vzal na sebe nemalý úkol vypracovat zásady diferencované výživové politiky pro praxi a systematicky tuto osvětu realizovat směrem k výrobci i k spotřebiteli.

Jaké tedy máme v této době možnosti praktického řešení? Otázkami racionální výživy se nezabýváme poprvé. Vždy jsme podporovali tendence, aby strava člověka posilovala jeho zdraví. I když nám šlo v prvé řadě o plynulé zásobování, snažili jsme se o výběr ve směrech zdravé výživy. Nejlepším dokladem toho jsou dispozice nejvyšších stranických orgánů, závěry sjezdových směrnic i operativní opatření vládních komisí pro zásobování potravinami. Není třeba, abychom byli nějak skromní. Udělalo se rozhodně nemálo.

V porovnání s cíli racionální výživy, ale stejně i v porovnání se světem, máme však ještě řadu možností. Racionální výživa je u nás předmětem praxe i vědy a výzkumu a je zde propracovávána velmi systematicky. Teoretické práce poskytují doporučení, která je možno aplikovat a realizovat - např. optimalizaci diferencované výživy, vyjádření nutriční hodnoty potravin kvalitativními ukazateli, doporučené výživové dávky, cílevědomý systém inovace sortimentu potravinářských výrobků apod., a to jak z hledisek nutričních, tak ekonomických. Tyto teoretické podklady, směrované pro praxi, vytvářejí také základ výživové politiky, tj. cílevědomé činnosti společenské i institucionální, směřující k cílům racionální výživy.

Náš další postup však musí být jak cílevědomý, tak také reálný. V podstatě víme, co chceme a potřebujeme - jak z hlediska zdraví, tak úspory času v domácnostech, tak i z hledisek ekonomických. 

V současné době je pro jednání české vlády připravován návrh s okruhem problémů, které jsou dnes projednávány zde v České národní radě. Jeho účelem je ujasnit další cestu realizace, pokud je to v možnostech vlády ČSR.

Vláda chce především posoudit a usměrnit to, co je již k realizaci připraveno. Chce podpořit to, co bude schváleno k realizaci na období příštích pěti let.

Chtěli bychom však také posoudit, zda v rámci racionální výživy nejsou některé možnosti natolik prospěšné, že by bylo účelné hledat pro ně přednostní řešení.

Určitým ukazatelem úrovně výživy budou nové výživové doporučené dávky a z nich odvozené doporučené dávky potravin. Nelze je samozřejmě chápat absolutně, ale spíše jako směr vývoje, jako tendenci strukturálních změn a jako orientaci úrovně spotřeby. Z tohoto hlediska má však svůj význam, jak je toto doporučení vyjádřeno v plánovaném vývoji spotřeby hlavních potravinových skupin.

Doporučené úrovně spotřeby masa bychom mohli dosáhnout už v polovině pětiletky. To z hlediska množství. Postupně by se dále měl zvyšovat i podíl libového masa, k tomu směřuje řada opatření v zemědělské výrobě. Masný průmysl připravuje i zvyšování dodávek kuchyňsky opracovaného masa ve spotřebitelském balení, postupnou změnu sortimentu svých výrobků a některá další zlepšení. Plán počítá s dalším růstem dodávek drůbeže, ale doporučované úrovně spotřeby bude zřejmě dosaženo až po roce 1980. Tržní sortiment bude obohacen o nové drůbeží a vaječné výrobky. Jsou propracovávána opatření pro zvýšení dodávek ryb.

K dalšímu růstu spotřeby dojde i u mléka a výrobků z mléka. Doporučených dávek by mohlo být dosaženo koncem šesté pětiletky, ovšem za předpokladu, že se v dalších letech podaří vyrovnat současný pokles v produkci mléka. Mlékárenský průmysl připravuje zavedení výrobků dietního charakteru, výrobků se sníženým obsahem kalorií, zavedení trvanlivého mléka, výrobků zakysaných a rozšíří okruh výrobků dětské výživy.

Uvažuje se s dalším rozvíjením sortimentu rostlinných jedlých tuků podle zásad zdravé výživy. Snižování spotřeby v mase zůstane trvalým úkolem zemědělské výroby a masného průmyslu. 

Zpracované záměry však např. nezajišťují doporučené snížení spotřeby cukru. Je sice teoreticky známa cesta řešení, předpokladem je však domácí výroba nekalorického synthetického sladidla přijatelných vlastností, dostatečná výroba pektinu a jeho derivátů a výroba modifikovaných škrobů. K tomu zatím připravovaný plán této pětiletky předpoklady nedává.

Vysoká spotřeba cukru však patří mezi hlavní příčiny naší vysoké kalorické spotřeby. Takovým nenápadným nositelem jsou např. i nealkoholické nápoje. Snížení spotřeby cukru představuje ale hned několik problémů. Za prvé všechny platné státní normy "zakotvují", jak rádi říkáme, značnou spotřebu cukru. Při snaze o jejich revizi je často tato vysoká spotřeba považována za jakousi "kvalitu" potravinářských výrobků. Důvodem je často ale i to, že cukr je z hlediska výrobního velmi levnou surovinou. Vyšší výrobní náklady při vyloučení cukru byly by však zpravidla vyrovnány ekvivalentním zpeněžením cukru na zahraničním trhu. Praktická potíž náhrady cukru v masové výrobě, např. synthetickými sladidly, je i v tom, že zatím se liší i vědecké názory na jejich zdravotní nezávadnost, resp. na nezávadnost jejich možných metabolických produktů. To z hlediska zdravotního. Z hlediska výrobního bude pak zřejmě nutno počítat s tím, že se asi těžko najde látka, která by cukr nahrazovala stejně vhodně ve všech případech; u jednotlivých potravin bude spíše třeba provádět výběr takových sladidel podle povahy potravinářského výrobku nebo používané technologie.

Je to však jeden z námětů, kterému chce vláda věnovat pozornost, protože jeho realizace by znamenala nejen důležitý krok v ozdravění výživy, ale mohla by přinést i úsporu až 100 tis. tun cukru ve výrobní spotřebě, což odpovídá, a o tom už stojí za to hovořit, devizovému přínosu kolem 500 - 700 mil. devizových korun.

Také ve spotřebě pekárenských výrobků budou provedeny některé změny sortimentu ve prospěch požadavků zdravé výživy a podobně i v dalších oborech. Potravinářský průmysl v příštích pěti létech obnoví asi 25 % svého sortimentu, rozšíří okruh dietních výrobků, výrobků vhodných pro určité skupiny obyvatelstva, předhotovených jídel a bude rozvíjet i některé nové typy výrobků, např. výrobků s vysokou mírou služeb pro náročné spotřebitele. Bude dále rozvíjet i sortiment nealkoholických nápojů. Uvažuje také s rozšířením výroby tzv. nízkokalorických potravin. To je typ výrobků, který se ve světě šíří jako reakce na nadměrnou kalorickou spotřebu. Spotřebitel sám sebe cílevědomě "šidí" tím, že se dosyta nají podle chuti, ale při zhruba polovičním kalorickém přísunu. Tyto výrobky jsou technologicky vtipně "vylehčeny" zpracovávanou vodou, vzduchem, synthetickým sladidlem nebo zdravotně nezávadnými plnidly. Spojuje se tu úspora dvojí - spotřebitel šetří snadno a lehce kalorie - ale zpravidla ne peníze - hospodářství státu šetří vzácné potravinářské suroviny.

U nás máme zatím jen málo zkušeností s touto výrobou - např. s nízkokalorickým máslem. Patrně jedna z překážek zájmu výroby je, že vyšší pracnost těchto výrobků je spojena s nižšími hodnotovými ukazateli konečné produkce. To bychom ale měli umět překonat.

Lze tedy shrnout, že zemědělská výroba a potravinářský průmysl ve spolupráci s obchodem a zdravotnictvím připravují v podkladech pro své plány racionální výživy potřebné, ale současně velice náročné úkoly. Budeme v české vládě usilovat o jejich podporu a zabezpečení. Nechtěl bych tím ale vyvolat představu, že snad v této době je již do roku 1980 všechno zabezpečeno. Jde stále ještě o období přípravy plánu šesté pětiletky; konečné možnosti programu racionální výživy budou vymezeny zdroji a prostředky, jak je stanoví plán. K tomu jednu poznámku, když dovolíte:

Střízliví a reální musíme být, pokud jde o naše zdroje potravin. Víte, že v loňském roce produkce našich obilovin byla přibližně o 1 mil. tun nižší, než jsme předpokládali. To se samozřejmě projevuje ve výsledcích živočišné produkce letošního roku. Je nižší produkce mléka a jsou nižší přírůstky jatečných zvířat. Jednání naší pracovní skupiny pro zásobování potravinami, stejně jako jednání vládní komise federální vlády, ale i jednání české a federální vlády směřují proto především k tomu, abychom vytvářeli podmínky pro udržení plynulého zásobování potravinami. To je podle názoru vlády České socialistické republiky úkoly prvořadý. Jednak proto, že úroveň zásobování potravinami je v očích obyvatel takový hlavní "ukazatel" kvality řízení národního hospodářství, jednak proto, že nedostatky na trhu se rychle promítají do "nálady" lidí, a to už je záležitost i ekonomická i politická. Vytváření předpokladů pro plynulé zásobování, především v celé skupině živočišných výrobků, považujeme proto za hlavní. Na základě takto vytvořených podmínek můžeme a chceme pak nastupovat další kroky racionalizace výživy.

Na závěr mi, soudruzi poslanci, dovolte jednu informaci: jednání vlády o racionální výživě jsme o něco časově odložili, aby mohlo zahrnout i závěry z dnešního jednání České národní rady. Mám zato, že to je správné, protože tak budeme moci využít pro realizační opatření vlády i přínos dnešní diskuse a i podněty jednotlivých výborů České národní rady.

Výživa je významnou součástí životní úrovně, a to aktivní součástí. Proto také je záležitostí politickou. Nejlepším dokladem toho je připravovaný návrh Směrnice hospodářského a sociálního rozvoje Československé socialistické republiky na léta 1976 - 1980, který stanoví hlavní směry dalšího rozvoje i pro oblast racionální výživy - a to takto /dovolte mi citovat/:

"V nabídce potravin dále posilovat podíl biologicky hodnotnějších a kvalitnějších druhů, rozšiřovat výrobu a prodej průmyslově připravených potravin k přímé spotřebě v domácnostech; obohacovat celkovou šíři sortimentu potravin". "Racionalizovat zejména veřejné a společné stravování ve všech formách, zvlášť rozšířeným používáním průmyslově předpracovaných potravinářských surovin a dále vhodnou koncentrací a specializací sítě a rozvojem jídelen se samoobsluhou". Tomu je tedy podřízen rozvoj zemědělství i potravinářského průmyslu. Hlavním jejich úkolem podle návrhu Směrnice je "Ještě všestrannějším uspokojováním potřeb obyvatelstva, postupně dosáhnout soběstačnosti ve výrobě zrnin a dále zvyšovat celkovou soběstačnost ve výrobě potravin".

Po projednání a schválení této Směrnice na XV. sjezdu Komunistické strany Československa se tyto úkoly stanou politickou směrnicí pro zemědělství, potravinářský průmysl, obchod i ostatní odvětví, která se na přípravě a realizaci směrů racionální výživy podílejí. Konkrétní rozpracování bude promítnuto do pětiletého plánu na léta 1976 - 1980 a do plánů prováděcích. Proto Česká národní rada se ústavní formou na přípravě i kontrole plnění těchto plánů podílí, bude mít stálou možnost ověřovat si, jak realizace záměrů racionální výživy na další období postupuje a také samozřejmě kontrolovat výsledky této realizace.

Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./