Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Tešnarovi. Dále v rozpravě vystoupí poslankyně Horáková.

Poslankyně Libuše Horáková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, k otázkám vodního hospodářství se ve výboru ČNR pro zemědělství a výživu často vracíme, protože nároky na spotřebu pitné i průmyslové vody rok od roku neustále vzrůstají. Jejich důležitost zvýraznila zejména poslední tři suchá léta. Na potřebu vážně řešit tyto problémy upozornilo již jednání XIV. sjezdu KSČ. Vytyčilo úkol zvýšit zásobování pitnou vodou pro 60 % obyvatelstva a napojit na veřejnou kanalizaci 50 % domácností.

Tento úkol je již v současné době splněn tím, že vodou z veřejných vodovodů je zásobováno 66,5 % obyvatel. Také na veřejnou kanalizaci je napojeno o 7 % více domácností než ukládaly závěry XIV. sjezdu KSČ. Ke konci roku 1973 bylo v ČSR 2773 vodovodů a z nich je zásobováno více než 6,6 milionů obyvatel a kanalizační sít má více než 14 tisíc kilometrů. Za 30 let existence ČSSR se dodávky pitné vody ztrojnásobily a zdvojnásobil se počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou. To znamená, že se zvýšil nejen počet obyvatel zásobovaných vodou, ale zvyšuje se také její spotřeba. Velký podíl na zlepšujícím se zásobování pitnou vodou našich občanů má vysoká aktivita v akci "Z", v jejímž rámci byly budovány vodovody, kanalizace, vodní nádrže atd.

Přes vysoký růst výroby a dodávky pitné vody, zejména v posledních létech, je nutno říci, že nestačíme v plném rozsahu pokrýt potřebu pitné vody pro obyvatelstvo, průmysl, zemědělství a ostatní spotřebitele. O napjaté situaci ve vodárenských kapacitách svědčí schodek ve výši 4 m³ za vteřinu.

Přitom ztráty ve vodovodní síti se v posledním období pohybují kolem 24 % a podzemní vody jsou v některých případech využívány na 180 - 200 %. To ve svých důsledcích vede k potížím v zásobování pitnou vodou. Např. v okrese Hradec Králové trpí nedostatkem pitné vody obyvatelé okrajových částí města a nedostatečný tlak je ve vyšších podlažích na sídliště Doubravka v Plzni, v Písku, Milevsku, Protivíně atd. V některých případech teče voda jen ve večerních hodinách. Nedostatečné kapacity vodních zdrojů vedou také k potížím při rozmisťování bytové výstavby. Tak např. je ohrožena a musí být přemístěna bytová výstavba v okrese Hodonín, Čáslav a Příbram. Vážná situace v zásobování vodou již dnes je nebo v nejbližší době nastane v Českých Budějovicích, na Jablonecku, Příbramsku, Vsetínsku, Klatovsku atd. Tuto vážnou situaci chápe i vláda a věnuje těmto otázkám značnou pozornost. Zejména bych chtěla ocenit, že se zabývala otázkami ochrany vodních zdrojů a zabezpečení výstavby dalších vodních nádrží.

Při projednávání ve výboru ČNR pro zemědělství a výživu jsme však ze strany ministerstva stavebnictví ČSR nedostali dostatečné vysvětlení, jakým způsobem bude budování nových kapacit zajištěno. Ještě koncem září t. r. uvažovalo ministerstvo stavebnictví ČSR s dovozem asfaltobetonové technologie a trubních materiálů, jejichž realizace neskýtala záruku dobrého postupu při budování investic. Také úvahy o vybudování nové vodohospodářské stavební organizace by podle mého názoru potřebovaly zvážit, neboť současné vodohospodářské organizace - Vodní stavby a Ingstav Brno - zabezpečují vodohospodářské akce jen z 50 % svých kapacit.

Upozorňuji na tuto skutečnost zejména proto, že se domnívám, že trvalý růst vodních zdrojů, především budování vodních nádrží, bude vyžadovat trvalou pozornost. Přitom musíme vzít v úvahu, že zvyšující se životní úroveň, právě tak jako rozvoj zemědělství, nutnost zvyšovat výnosy i rozvoj nových technologií v živočišné výrobě, stejně jako nové technologie v průmyslu jsou zpravidla spojeny s vyšší spotřebou vody.

Přitom nechci podceňovat ani možnost úspor a efektivnějšího hospodaření s vodou. Svědčí o tom nejen ztráty v nedostatečně udržovaných vodovodních sítích, ale také její nehospodárné využívání v průmyslu. Na opravy vodovodů by podle směrnice ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR mělo být vynakládáno zhruba 1,5 % z pořizovací ceny vodovodů. Většina organizací však vynakládá na jejich opravy podstatně méně prostředků. Jedním z důvodů je však i nedostatek trubních materiálů.

I když jsme se na Ostravsku přesvědčili o regulování odběru vody průmyslových závodů, je řada případů, kdy tento odběr není vůbec regulován, naopak zde působí ekonomický tlak ve prospěch spotřeby průmyslových podniků. Velkoodběratel platí totiž za 1 m³ vody 3,70 Kčs a obyvatelé jen 0,60 Kčs.

Další závažnou otázkou, kterou je dále nutno řešit, je otázka čistoty vodních toků. Podzemní voda se na zdrojích pitné vody podílí 30 %, a to znamená, že ze 70 % vyrábíme pitnou vodu z povrchových zdrojů. Proto je nutné vážněji než dosud se zabývat budováním čisticích zařízení a ochranou vodních zdrojů.

Jsme si vědomi, že budování čisticích zařízení je drahá záležitost. Vyplývá to ovšem také z toho, že každé čisticí zařízení se buduje jednotlivě a na každé se musí dělat zvlášť projekt a zajišťovat materiál. To je také jeden z důvodů, proč se města a průmyslové podniky brání realizovat výstavbu čistících zařízení. Myslím, že bude nutné urychleně přistoupit k vyprojektování typového a opakovatelného projektu a zavést sériovou výrobu čistících zařízení. V některých případech také zvážit, zda odpadní vody nelze využít jako hnojivovou závlahu, jak o tom včera hovořil poslanec Josef Podlešák, nebo ji využít v jiném průmyslovém podniku, jak to realizují ve Vratimovských papírnách na Ostravsku.

To, co jsem uvedla, ukazuje, že v oblasti vodního hospodářství nás v budoucnosti čekají nemalé problémy. Vyplývá to z růstu životní úrovně, rozvoje naší ekonomiky, ale také ze zeměpisného položení naší republiky. Proto se těmto úkolům nemůžeme vyhnout, ale bude nutné, abychom vybudované vodní zdroje efektivně a hospodárně využívali. Zejména to platí v těch případech, kdy z nákladně vybudované vodní nádrže dovedeme ke spotřebiteli jen 70 nebo i méně procent vyrobené vody.

Tolik jsem pokládala za nutné říci k problematice plnění úkolů a dalšího vývoje ve vodním hospodářství. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji soudružce poslankyni Horákové. Hovoří soudruh poslanec Josef Řepka. Připraví se soudruh poslanec Václav Runge.

Poslanec Josef Řepka: Vážené soudružky, soudruzi poslanci, vážení hosté, ve svém diskusním příspěvku bych chtěl obrátit vaši pozornost na některé otázky rozvoje ekonomiky průmyslové výroby a výroby ve stavebnictví.

Další rozvoj našeho národního hospodářství a tím i zabezpečení růstu životní úrovně je závislý na rozsahu zdrojů, které k tomu dokážeme vytvořit především zefektivněním výrobní činnosti. Můžeme konstatovat, že zásluhou iniciativy pracovníků jak na závodech, tak na jednotlivých stupních řízení se podařilo dosud hlavní záměry pětiletky úspěšně plnit. Jsme si ale vědomi toho, že příznivé výsledky některých podniků zakrývají nedostatky a neplnění u řady jiných podniků a závodů, které si zasluhují zvýšené pozornosti. Nevyužité rezervy jsou na mnoha úsecích činnosti. Jsou především v uplatňování vědeckotechnického pokroku.

Efektivnost práce naší výzkumné a vývojové základny neodpovídá dosud plně možnostem ani potřebám. Nejsou dostatečně využity rozsáhlé možnosti mezinárodní vědeckotechnické spolupráce a světové vědy a nejsou ani vždy správné vztahy řídících a hospodářských pracovníků k všestrannému a rychlému rozvoji vědy a techniky. Stává se, že vyřešené výzkumné úkoly se často zavádějí do výroby zdlouhavě a i když se v praxi osvědčují, nenacházejí širšího uplatnění.

Základem pro rozvoj a uplatnění vědy a techniky je dokonalejší zvládnutí celého cyklu věda-technika-výroba-užití a zajištění rychlého a plynulého přechodu vědeckotechnických poznatků do výroby a společenské praxe.

Při našich průzkumech jsme se na mnoha příkladech přesvědčili o uplatňování progresívních směrů ve výrobě, s příznivým vlivem na ekonomické výsledky, ale i o zaostalosti některých úseků výroby, které vyžadují modernizaci.

Přesvědčili jsme se o příkladech vynikající úrovně výsledků výzkumu a vývoje, která odpovídá náročným představám o úloze výzkumu v technickém rozvoji výroby, ale máme podle získaných informací dojem, že určitá kapacita naší výzkumné a vývojové základny nemá takový režim, který by zajišťoval její efektivní využití pro účely technického posunu ve výrobě a zlepšení ekonomických výsledků.

V zájmu dosažení vyšší účinnosti vědeckovýzkumné základny je nutné především zdokonalit systém plánování vědeckovýzkumné činnosti tak, aby v národohospodářském plánu byly zajištěny vazby mezi vědeckotechnickým rozvojem, investicemi a výrobou. Do plánu rozvoje vědy a techniky možno zařazovat jen takové úkoly, u nichž je oprávněný předpoklad zavedení do výroby, nebo jiné užití, a stanovena návaznost ve výrobě a odbytu. Stává se, že výsledky výzkumu nemohou být využity proto, že nejsou zajištěny v investičním plánu apod., a odsunutím jejich realizace ztrácejí svoji původní progresívnost.

Efektivnosti výzkumné a vývojové základny neprospívá značná roztříštěnost její činnosti. To vyžaduje postupně prosazovat koncentraci vědeckovýzkumné činnosti do větších celků, vyloučit neúčelné duplicity ve výzkumu a vývoji a soustředit se na rozhodující problémy oborů pro komplexní jejich rozvoj a posilovat přitom celostátní působnost ústavů na základě účelné dělby práce mezi ústavy stejného zaměření s využitím mezinárodní dělby práce.

Hlavní podmínkou zvýšení účinnosti vědeckovýzkumné základny je rychlejší a plynulé zavádění výsledků do praxe již v průběhu výzkumného řešení. Jde zejména o technickou přípravu nových výrobů, včasné uspořádání dodavatelsko-odběratelských vztahů, o přípravu pracovních sil pro budoucí realizaci, o zajištění realizovaných výstupů mimo sektor, zejména ve strojírenství apod.

Několikrát jsme se zabývali ve výboru rovněž problematikou investiční výstavby. Získané poznatky nám potvrdily, že zefektivnění investiční výstavby a zvýšení náročnosti na úroveň řízení investičního procesu nutno považovat za nejzávažnější úkol, který spolu s využitím výsledků v oblasti vědy a techniky bude rozhodovat o příští úrovni efektivnosti našeho průmyslu.

Bylo tu již poukázáno na nedostatečné využití základních prostředků. K tomu nutno dodat, že prakticky již při výstavbě nových závodů se zakládá takový stav, že se budují na jednosměnný provoz. Vychází se z neopodstatněných předpokladů o získání pracovních sil. Dokud nebudou přímo vytvořeny podmínky při výstavbě, rekonstrukci a modernizaci tak, aby počet instalovaných strojních míst byl nižší než je reálný stav pracovních sil, nebude větší směnnosti a tím využití základních fondů dosaženo.

Jestliže se v konkrétním případě buduje závod, kde bude 500 strojních míst a máme reálně k dispozici stejný počet dělníků, nemůžeme dosáhnout vyšší směnnosti.

Pro zdokonalení strojního vybavení podniků se pořizují nové a dražší stroje, nepřevyšují však mnohdy výkonnost nahrazovaných zařízení, a pokud jsou technické parametry vyšší, je to zpravidla za cenu neúměrně vysoké pořizovací hodnoty.

Některé nové a rekonstruované závody nedosahují ve zkušebním období a ještě dlouho po něm projektových parametrů a trpí vleklou poruchovostí zařízení. Přitom fondově náročný a zrychlující se cyklus inovačního procesu ovlivňuje svými odpisy výši vlastních nákladů.  

Uvedl jsem jen několik připomínek k dalšímu rozvoji ekonomiky. Je však daleko více možností intenzifikace výroby a využití rezerv. K jejich uplatnění by mělo také více napomáhat zdokonalení vnitropodnikového řízení, další rozvoj komplexní socialistické racionalizace a vytváření podmínek pro rozvoj pracovní iniciativy.

Víme, že existují značné rezervy v organizaci práce a řízení. Spočívají konkrétně ve vnitrosměnovém využití pracovní doby, v dalším omezování různých prostojů a přestávek apod.

Přesvědčili jsme se, že jsou také snahy nedostatky řešit. Jsem přesvědčen, že i poslední plenární zasedání ÚV KSČ bude dalším impulsem znovu se zamyslet nad tím, jak dosud existující rezervy využít a posunout tak úroveň efektivnosti výroby o další stupeň. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji soudruhu Řepkovi. Hovoří soudruh poslanec Runge. Připraví se soudruh poslanec Venhauer.

Poslanec Václav Runge: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi několik poznámek k některým aktuálním otázkám dotýkajících se obchodu, dopravy a služeb. Jsou to obory činnosti, které svými dobrými výsledky nemalou měrou přispívají ke spokojenosti občanů a upevňují jejich důvěru v politiku naší komunistické strany. Tak to stanovil XIV. sjezd KSČ ve svých závěrech a tak to bylo znovu potvrzeno i na posledním zasedání ÚV KSČ.

Jedním z předních politických úkolů, kterým naše strana přikládá mimořádný význam, je stále dokonalejší a plynulé zásobování vnitřního trhu kvalitním zbožím. Zabývali jsme se touto otázkou již několikrát v našem výboru ČNR pro obchod a dopravu. Poukazovali jsme přitom na potřebu zajistit dostatek kvalitního zboží, jako na společnou záležitost obchodu i výroby. Pravda, v mnohém se situace v zásobování skutečně zlepšila. Lze to snadno dokázat na výsledcích rostoucího maloobchodního obratu. Přesto se však dosud setkáváme s případy, že výroba není s to dodat obchodu požadované druhy zboží, zejména pokud jde o průmyslové výrobky.

Odstranit tento nedostatek, zabránilo by se v mnohých případech poskytování úplatků, jako nežádoucímu nešvaru, který ztrpčuje život našim občanům.

Chceme například usnadnit práci našim zaměstnaným ženám, ale těžko sháníme v obchodě třeba automatickou pračku! Podporujeme různými sociálními opatřeními úspěšně růst populace v naší zemi, ale zabezpečujeme dostatečně potřebnou nabídku dětského ošacení? Roste zájem občanů o výstavbu rodinných domků, ale stavebniny jsou stále úzkým profilem! Nechci dále vypočítávat, kterého zboží je na trhu nedostatek, protože i tato situace se často mění, ale chtěl bych alespoň na jednom případě ukázat, jak významnou úlohu hraje nejen vzájemná spolupráce mezi obchodem a výrobou, ale i vyvážený vztah mezi výrobou a jejími materiálními potřebami.

V posledním období, jak je známo, značně stoupla v důsledku opatření strany a vlády, přijatých na pomoc mladým manželstvím poptávka po nábytku, která není ani při podstatném zvýšení dodávek stále uspokojena. V Rudém právu byl 21. října zveřejněn článek, že jen za letošní listopad a prosinec by se mohl prodat navíc nábytek za více jak 360 mil. Kčs - kdyby jej ovšem bylo možno vyrobit! Přispělo by se tím nejen k uspokojení potřeb zejména našich mladých spoluobčanů, ale i k tolik žádoucímu odčerpání kupní síly obyvatelstva.

Na druhé straně jsme se při jednom průzkumu poslanců dozvěděli, že například výrobní družstva by mohla i při dnešní kapacitě vyrobit mnohem více zakázkového nábytku, kdyby ovšem byl dostatek dýh a jiného materiálu. To znamená, že nedostatky při výrobě nábytku vznikají i tím, že chybí základní materiál: čemuž by se dalo zabránit např. rozšířením výrobní základny dýh, či jiného materiálu, nebo dokonalejším propojením plánu mezi obchodem a jednotlivými fázemi výroby.

Při uspokojování poptávky a zvyšující se náročnosti spotřebitelů musíme ovšem vidět i skutečnost, že mnohému může účinně napomoci sám obchod a to prohlubováním znalostí o tendencích vývoje potřeb na vnitřním trhu a včasným uplatňováním požadavků na výrobu. Stává se totiž, že v důsledku opožděného předkládání požadavků hledá výroba uplatnění např. na zahraničních trzích. Přitom všichni víme, jak je těžké zaběhnutou výrobu určitého druhu zboží zastavit a přejít na jiný výrobní program. Jindy jde o stanovení správného množství zásob, aby nedocházelo jejich případným vyčerpáním k poruše zásobování. Všechny tyto okolnosti je proto třeba před konečným rozhodnutím pečlivě vážit, neboť každá chyba se dříve či později může projevit v úrovni zásobování.

Uspokojivě nejsou také plněny plánované úkoly v rozvoji a kvalitě státního a družstevního veřejného stravování. Nevyhovující objekty a nedostatek technického vybavení vytvářejí nepříznivé pracovní podmínky a jsou příčinou velké fluktuace zaměstnanců.

Další úsek, který je neméně významný jako obchod, jsou placené i neplacené služby obyvatelstvu. Rovněž touto otázkou se náš výbor začal v loňském roce soustavně zabývat a zjistil, že přes pokrok, který se na tomto úseku podařilo v této pětiletce nesporně dosáhnout, trvají ještě některé nedostatky.

Občané si například stěžují, kolik ztrácí času při čekání na údržbáře a opraváře ve svých domácnostech, při obstarávání oprav a servisu pro své automobily. Zde již nejde jen o ztráty volného času, ale o značné ztráty na pracovní době, neboť převážná část těchto služeb je poskytována právě v době, kterou by zákazníci měli trávit na svých pracovištích. Kdybychom se tyto ztráty pokusili vyčíslit, viděli bychom, jaká je to zátěž pro národní hospodářství a kolik ve skutečnosti ztrácíme pracovních sil!

To ovšem hovořím o službách, které jsou alespoň územně dostupné. Máme však i takové služby, a to především na venkově, které bud vůbec chybí, anebo jsou dostupné jen s velkými potížemi. Zde ještě čeká hodně práce i příslušné národní výbory, a to jak ve zlepšování organizace a řízení podniků místního hospodářství, tak i v prohlubování spolupráce s výrobními družstvy. Na jednu věc však národní výbory nestačí a tou je postupné zlepšování úrovně materiálně technického zásobování služeb. Poukázal jsem již na to, že při dostatku materiálu by bylo možno i při stávajících kapacitách zvýšit výrobu zakázkového nábytku. Totéž platí i pro opravy předmětů dlouhodobé spotřeby a jiné druhy služeb, jako šití na zakázku apod. To potvrzuje i oprávněnost požadavku, zdůrazněného na listopadovém plénu ÚV KSČ, že je nezbytné provést na všech stupních řízení energická opatření ke zvýšení úrovně plánování a řízení materiálně technického zásobování.  

Poslední moje poznámka se týká investiční výstavby na úseku silničního hospodářství. Po provedení rozsáhlých a finančně nákladných údržbových prací, které v minulých letech prakticky odstranily prašnost našich vozovek, jeví se jako stále naléhavější úkol rychleji přistupovat k modernizaci silniční sítě. Není to úkol jednoduchý! Je ztížen navíc tím, že příslušné stavební kapacity nejsou územně rozmístěny tak, jak by to mělo odpovídat potřebám narůstajícího provozu motorových vozidel na silnicích. Značná část stavebních kapacit je mimoto vázána na výstavbě dálnice Praha - Brno.

Dalším problémem je nedostatečná obnova strojního vybavení závodů provádějících investiční práce na silniční síti i dosud nízký stupeň mechanizace, která je v majetku okresních správ silnic. Bez nápravy těchto nedostatků nelze přistoupit ke snížení nároků na pracovní síly při provádění údržby vozovek. Na úspěšné řešení těchto otázek proto bude třeba do budoucna soustředit pozornost, chceme-li prostředky vynakládané na modernizaci a údržbu silniční sítě využívat co nejefektivněji.

V závěru svého vystoupení se chci zmínit ještě o jedné závažné záležitosti, týkající se efektivnosti nákladní dopravy. Můj volební obvod je v okresu Cheb. Je to území naší republiky, které leží prakticky celé na kameni. Přitom pro nedostatek lomů musíme dovážet kámen z velké vzdálenosti odjinud. Totéž platí zřejmě i o jiných oblastech. Lidé právem poukazují na to, že silniční spoje jsou přetěžovány nákladními auty, které zbytečně převážejí tento stavební materiál a málo se dbá při tom na hospodárnost. Např. v rámci Západočeského kraje za uplynulé čtyři roky, došlo pro dovoz kameniva a štěrkopísku ze vzdálených míst k převýšení plánu o 34 milióny Kčs.

Odstranit nedostatky v oblasti obchodu, dopravy a služeb, o nichž jsem se jen stručně zmínil, znamená přispět účinně k zabezpečení úkolů, které nejen pro odpovědné orgány, ale i pro nás poslance České národní rady vyplývají z jednoho z nejvýznamnějších zasedání ústředního výboru KSČ po XIV. sjezdu strany. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Rungemu, slovo má poslanec Venhauer.

Poslanec Jaroslav Venhauer: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, při posuzování plnění národohospodářského plánu ČSR z hlediska dalšího rozvoje ekonomiky jsme se ve zdravotním a sociálním výboru ČNR zaměřili na otázky, kterými jsme se v minulých létech průběžně zabývali, tj. na plnění úkolů, vyplývajících ze závěrů XIV. sjezdu KSČ v péči o zdraví lidu, v lázeňské péči a v zásobování obyvatelstva léky a s tím souvisejícím rozvojem farmaceutického průmyslu.

Úkoly XIV. sjezdu KSČ jsou dobře plněny ve zvyšování počtu lůžek pro lázeňskou péči, kde je reálný předpoklad, že zvýšení počtu lůžek v lázních ČSR o 1930 lůžek bude nejen splněno, ale překročeno. Hlavní podíl na zvýšení počtu lůžek nemá jen nová investiční výstavba v lázních, ale i ta skutečnost, že většina lůžek byla získána modernizací stávajícího lázeňského fondu budov, že bylo využito všech prostorů v lázeňských objektech, včetně těch, které byly využívány k bydlení zaměstnanců v lázních.

Daleko vážnější je situace v investiční výstavbě, s níž bylo počítáno pro rozvoj farmaceutického průmyslu a od níž je odvislé také plynulé zásobování léky. Jde především o dokončení výstavby nového monobloku n. p. Léčiva v Měcholupech, výstavby centrálního skladu v Říčanech a odstranění havarijního stavu v n. p. Chemofarma v Ústí nad Labem. Závažnost této problematiky si vyžádala, aby se stavem těchto staveb zabývala vláda. Původně stanovené i prodloužené termíny již v žádném případě dodrženy nebudou.

Dodavatelé a subdodavatelé nedodržují hospodářské závazky a smlouvy a přesouvají pracovníky na jiné stavby, pro ně ekonomicky výhodnější. Prodlužování termínů výstavby těchto investičních akcí má za následek přepracování projektů technologie, což vede k dalšímu zvyšování nákladů na tyto investice. Vážným problémem investiční výstavby farmaceutického průmyslu je také nedokončené jednání o integraci plánování mezi výrobně hospodářskou jednotkou SPOFA a příslušnými národními a federálními orgány.

Zatímco Středočeský kraj je nejlepší v přesunu lékařů z lůžkové části do ambulancí, v hlavním městě Praze je tomu zcela obráceně. Nová rajonizace zdravotní péče o obyvatelstvo naráží v mnoha okresech na nepochopení, ač je naprosto nutná jak z hlediska občanů, tak i z hlediska účelné centralizace služeb. Zavádění automatizace a mechanizace laboratorních vyšetření je pomalé, ačkoliv vede k vysoké racionalizaci práce, zrychluje vyšetření, umožňuje zahájit co nejdříve léčení, šetří pracovníky. Je to v osobní angažovanosti, v politicko-odborné úrovni a odpovědnosti jak vedoucích pracovníků na všech stupních řízení, tak i každého řadového pracovníka. Jde o nedostatky, na které upozornilo i nedávné listopadové plénum ÚV KSČ.

Totéž platí o provozu zdravotnických zařízení, kde jsou velké možnosti racionalizace. Vezměme např. jednoúčelové pomůcky, jako injekční stříkačky, netkaný textil apod. Pravda, zpočátku to znamená zvýšené náklady, avšak velmi rychle návratné, nehledě na úsporu pracovních sil, kterých zejména ve vysoce feminizovaném zdravotnictví není žádný nadbytek.

Překážky rázu plánovacího a výrobního jsou však, jak se zdá, nepřekonatelné. Kolik sester je zaměstnáno věčným počítáním znečištěného ložního prádla, spojeného navíc s nebezpečím přenosu infekcí jak pro zdravotnický personál, tak i zejména pro pacienty. Je dostatek důkazů a zkušeností o tom, že by netkaný textil na jedno použití tyto problémy, zejména pro některé vybrané skupiny pacientů, jako dlouhodobě nemocné a staré osoby apod. vyřešil.

Kolik zbytečných infekčních onemocnění jater je způsobeno pacientům tím, že v chirurgických oborech a při očkování nejsou důsledně používány jednoúčelové injekční stříkačky. To jsou jen příklady z dlouhé řady možností racionalizace ve zdravotnictví.

V zajišťování sjezdových úkolů v péči o zdraví obyvatelstva se jeví jako největší problém zaostávání materiálně technické základny, zejména investiční výstavby. Je pravda, že v této pětiletce jsou již věnovány značné objemy na výstavbu zdravotnických zařízení; vzpomeňme jen nové nemocnice a polikliniky ve Znojmě, dokončuje se nemocnice s poliklinikou v Mostě, staví se nemocnice v Rakovníku, je započata a snad bude zajištěna realizace výstavby fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích. Avšak tyto jednotlivé stavby zdravotnických zařízení, ať již nemocnice nebo polikliniky, řeší potřeby investiční výstavby ve zdravotnictví jen dílčím a místním způsobem, neřeší je však zásadně. Současný neuspokojivý stav je způsoben především tím, že podíl zdravotnictví na celkové investiční výstavbě činil v posledních desetiletích pouhé 1,3 % - nejvýše 2,1 % z celkových investic, což je nejméně ze všech odvětví.  

Pro 6. pětiletku vyplývají ze zpracovaných rozborů následující prioritní potřeby:

Tato částka - asi 11 mld Kčs - vysoce překračuje plánovacím centrem uvažovaný rozsah výstavby v období 6. pětiletky. A to není počítáno s dalšími důležitými potřebami, kterými jsou zařízení ambulantní péče, zařízení pro péči o staré občany a dlouhodobě nemocné, rehabilitační ústavy, odborná centra /fakultní nemocnice/, zajištění zdravotnického informačního systému apod.

Chtěl bych upozornit dále na to, že v programu nejsou zahrnuty některá zařízení, která mají být vybudována např. v souvislosti s rozvojem palivoenergetické základny nebo v souvislosti s jinými rozvojovými programy.

Jako příklad z mého volebního obvodu bych chtěl uvést výstavbu menšího nemocničního pavilónu, který řeší otázku pracovního lékařství, léčení poúrazových stavů /ARO - anesteziologicko-resuscitační oddělení/. A navazuje na léčení a boj proti silikóze, přičemž tato výstavba souvisí i s rozvojovým programem Krkonoš. Tento doprovodný program připravuje federální ministerstvo paliv a energetiky v souvislosti s výstavbou palivoenergetické základny v 6. a 7. pětiletce ve Východočeském kraji.  

Uvažovat se všemi těmito potřebami je možné jedině za předpokladu, že plánovacímu centru bude umožněno zvýšit ocenění rozsahu zdravotnické výstavby. V daném případě může dojít pouze k přerozdělení uvažovaných objemů plánovacím centrem na zajišťování nejnaléhavějších potřeb a řešení. Navíc k tomu přistupuje ještě ten fakt, že odvětvový orgán nemá téměř žádný vliv na plánování účelové investiční výstavby rozhodujících zdravotnických zařízení v jednotlivých oblastech tak, jak by to vyžadoval zájem pracujících velkých průmyslových a zemědělských aglomerací.

Jsme si plně vědomi toho, že odpovědnost za zajišťování zdravotní péče o obyvatelstvo mají podle zákona o národních výborech především národní výbory. Tento politický moment, že národní výbory jako orgány státní moci jsou hospodáři na svém území, jsme vždy plně podporovali a respektujeme. Jde nám však i o takové akce investičního charakteru ve zdravotnictví, které přesahují rámec okresu i kraje. V takových případech se domníváme, že ve fázi koncepčního rozhodování a plánování by měl být zesílen vliv odvětvového orgánu. Jakým způsobem, to nechť posoudí příslušné orgány.

Bylo by však nesprávné, kdybychom viděli pouze objektivní příčiny, které brání plnění úkolů XIV. sjezdu KSČ v péči o zdraví našeho obyvatelstva. V investiční výstavbě ve zdravotnictví, zejména v projekci, nebyly doceněny dostatečně racionalizační prvky, např. jednotné typizované projekty nemocnic a poliklinik. Dosavadní praxe u nás je taková: co nemocnice - to vlastní a nákladný projekt, i když z hlediska architektonického jistě krásný, ale příliš drahý.

Při jednání o zařazování staveb se přichází často se skrovnými požadavky, jen aby se stavba dostala do plánu. Během další doby je potom mnoho jednání o zvýšení prostředků a limitů, realizovat ty či ony doplňky, dostavby a změny. Tato nesolidnost v plánovací disciplíně má pochopitelně vliv na prodlužování a prodražování investiční výstavby.

Pro celou oblast investiční výstavby a tedy i pro zdravotnictví je třeba vyžadovat lepší přípravu všech plánovaných investičních akcí, včasné vyjasnění investičních záměrů, soudružské a zodpovědné jednání v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Pro zdravotníky, kteří při své práci zacházejí s tím nejcennějším, s lidským zdravím, to platí obzvláště. Vždyť kvalitu zdravotní péče nedělají konec konců jen budovy, ale především lidé v nich, s laskavým a morálně etickým přístupem k nemocnému a jeho zdraví.

Vážené soudružky a soudruzi, jestliže jsem ve své zprávě hovořil spíše o nedostatcích, které na úseku péče o zdraví lidu ještě máme, pak jenom proto, že nám jde o neustálé zlepšování této péče. To však v žádném případě nemůže zastřít tu skutečnost, že naše zdravotní péče, co do rozsahu, kvality, dostupnosti a bezplatnosti patří mezi nejlepší na světě a stala se samozřejmou součástí našeho socialistického životního stylu. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./