Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Fleyberkovi, diskutuje poslankyně Tořová.

Poslankyně Milada Tořová: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté, i když zdravotní a sociální výbor ČNR projednával podrobně návrhy rozpočtu kapitol Zdravotnictví, Práce a sociálních věcí a Nemocenského pojištění, chci se ve svém diskusním příspěvku soustředit pouze na kapitolu Práce a sociální věci.

Považuji za nutné v souladu s prohlášením ministra financí i společného zpravodaje, kteří charakterizovali státní rozpočet na příští rok, sdělit, že návrh státního rozpočtu na příští rok také plně zabezpečuje zákonné dávky důchodového zabezpečení i všechna sociální zabezpečení, která byla až dosud v souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ realizována. V návaznosti na to je zapotřebí si připomenout, že v minulých letech bylo dosaženo dalších kladných výsledků ve společenské péči o rodinu a děti. To dokazuje, že je úspěšně plněna významná část sociálního programu KSČ a vlády.

Těchto úspěchů bylo dosaženo zejména proto, že se podařilo nejen vytvořit příznivé ekonomické podmínky ve formě propopulačních opatření, ale že se podařilo dostat tuto náročnou otázku do povědomí jak příslušných orgánů, tak i celé společnosti i společenských organizací. Téměř všechny propopulační dávky zaznamenávají pro rok 1975 zvýšený trend, pouze v podpoře při narození dítěte se počítá s určitým poklesem, protože v roce 1975 se předpokládá mírný pokles porodnosti. Vyplývá to z početní i věkové skladby našich žen. O to více na významu nabývá orientace na rodiny s třemi a více dětmi. Z poměrně krátké doby působení propopulačních opatření a dosaženého vývoje však nelze zatím určit, zda dosavadní opatření jsou a budou dostatečně působivá k tomu, aby se zvýšil podíl rodin s třemi a více dětmi, které teprve mohou zajistit potřebný rozvoj rodiny a státu. V souvislosti s příznivým populačním vývojem, ze kterého se všichni jistě radujeme, se začínají projevovat zvýšené potřeby, které nová, i ta nejmenší populace, potřebuje. Jde např. o mateřské školy, kde hodně udělaly národní výbory. Také pomoc závodů je často vidět. Myslíme si však, že všech možností na tomto úseku a zejména ze strany závodů dosud nebylo využito. Poněkud lepší situace je s místy v jeslích, a to myslím hlavně proto, že mnoho matek zůstává doma dva roky, díky vyplácenému mateřskému příspěvku. Přesto často chybí jeselská místa hlavně na vesnicích, stejně jako místa v mateřských školách. Proto už nyní by se měly při přípravě 6. pětiletky a volebních programů Národní fronty všechny orgány a organizace zamýšlet nad kapacitami škol. Jsme dostatečně informováni o tom, jaké těžkosti pro žáky, rodiče a koneckonců i pro učitele přináší směnování ve školách, což má svůj odraz často i ve zdravotním stavu žáků.

Trvalým problémem hlavního města a ostatních velkých měst naší republiky v péči o rodiny s dětmi jsou byty, které v mnoha případech jsou příčinou toho, že mladí manželé zůstávají u jednoho dítěte, ač by měli předpoklady a většinou by chtěli mít dvě i více dětí. Zejména v hlavním městě Praze se situace spíše zhoršuje než zlepšuje, což je v příkrém rozporu se závěry listopadového pléna ÚV KSČ.

Tak jak se nám podařilo dostat do povědomí společnosti nutnost péče o rodiny a děti, daří se nám v poslední době díky velkému pochopení národních výborů a metodickému řízení resortů zlepšovat neustále nejrůznější formy společenské péče o staré lidi.

Přesto, že se zvyšuje počet a kvalita míst v ústavech sociální péče pro dospělé a mládež, počet žadatelů čekajících na umístění v těchto ústavech neustále vzrůstá. Projevuje se zde důsledek nedostatečné investiční výstavby z posledních desetiletí. Pokud se mluví o rozšiřování lůžkové kapacity v těchto ústavech, pak je třeba říci, že byla získána pomocí přestavby, anebo přístavby starých budov. Nových budov, jako je např. domov důchodců v Ostravě - Porubě, anebo v Doubí u Teplic, bylo postaveno poskrovnu. I přesto je zapotřebí říci, že ve starých budovách se účelnou modernizací došlo k výraznému zkvalitnění poskytovaných služeb. Jako příklad mohu uvést domovy důchodců ve Slaném, v Novém Strašecí i jinde.

S velkým potěšením sledujeme neustále se zvyšující počet domů soustředěné péče, které jako obytné domy, určené pro bydlení starých občanů, nejlépe vyhovují tomuto účelu a v nichž lze co nejlépe využít pečovatelské služby. Je třeba podtrhnout, že národní výbory za několik málo let projevily velkou iniciativu při budování těchto domů, ať již nových nebo většinou přestavěných ze starých objektů. Před několika lety šlo o ojedinělé experimenty, dnes je jich na 80, z toho v Severomoravském kraji je jich 25. Tento kraj - za vydatné pomoci závodů by mohl být příkladem při řešení péče o staré občany. Také Jihočeský a Středočeský kraj a ostatní kraje mají vypracovanou konkrétní koncepci dalšího rozvoje této formy péče.

Bez jakékoliv nadsázky je možno říci, že rozpočty národních výborů spolu s iniciativou obyvatel poskytují možnost neustálého rozšiřování nových forem sociálních služeb o staré občany; není týdne, aby se někde neotevírala závodní jídelna pro důchodce, klubovny důchodců, střediska osobní hygieny a jiná zařízení, v nichž je zabezpečováno náhradní přechodné ubytování pro důchodce a podobně. V sociálních službách pro staré občany jsme udělali v této pětiletce bezesporu velký skok kupředu. Návrh rozpočtu národních výborů na rok 1975 dává veškeré předpoklady k dalšímu rozvíjení diferencované péče o naše staré spoluobčany tak, jak to ukládá usnesení vlády ČSR č. 252 z roku 1973 ke zprávě o komplexním rozboru a dalších výhledech péče o staré občany.  

Nedostatky, které doposud v sociálních službách máme, vyvěrají do značné míry z nízké úrovně řízení a z nízké racionalizace těchto služeb. Podle usnesení vlády ČSR z února letošního roku budou od příštího roku zřizovány postupně Okresní ústavy sociálních služeb, jejichž úkolem bude racionalizace, rozšíření a zkvalitnění ústavní sociální péče i sociálních služeb v okrese. I náš výbor se domnívá, že toto nové zřízení se osvědčí.

Značnou úlohu v sociální péči, zejména o staré občany, hraje doplňková péče a různé druhy fakultativních sociálních dávek, včetně lázeňské péče. Tato forma péče je občany, zvláště starými lidmi přijímána velmi kladně. Předpokladem je aktivní vyhledávání sociálně potřebných občanů a neustále živá sociální evidence. Až doposud bylo každoročně dostatek prostředků na doplňkovou péči a v posledních letech se dařilo díky přísnému sledování, tyto prostředky rovnoměrně čerpat. Věříme, že tomu tak bude v rozpočtech národních výborů i v roce 1975 a to přesto, že národní výbory budou musit provádět některá úsporná opatření ve svých rozpočtech.

Při projednávání návrhu státního rozpočtu kapitoly Práce a sociální věci na rok 1975, jak vyplývá i z příkladů, které jsem uvedla, zdravotní a sociální výbor ČNR zjistil, že návrh státního rozpočtu na rok 1975 dává veškeré předpoklady k uskutečňování úkolů vyplývajících ze závěrů XIV. sjezdu KSČ na úseku sociálního zabezpečení a zabezpečuje plnění stanovených úkolů.

Proto mi dovolte, abych jménem zdravotního a sociálního výboru ČNR vyslovila souhlas s předloženým návrhem státního rozpočtu na rok 1975, ve znění předloženém ve společné zprávě výborů. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Miladě Tořové. Hovořit dále bude poslanec ing. Radko Barták, připraví se poslanec Kazda.

Poslanec ing. Radko Barták: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! V uplynulém období 5. pětiletky bylo v průmyslové výrobě, jak je podrobněji uvedeno ve zprávě, docíleno příznivých výsledků. Zajištění plánu na rok 1975 klade však zvlášť velké požadavky na celou výrobně hospodářskou sféru a všechny stupně řízení. Má dovršovat dosažení cílů stanovených XIV. sjezdem KSČ v 5. pětiletce a vytvářet vhodnou základnu pro plynulý rozvoj průmyslu v dalším pětiletém období. V této souvislosti bych chtěl poukázat na některé problémy chemického a spotřebního průmyslu. V průběhu roku jsme měli možnost se v průmyslovém výboru seznámit s problematikou tohoto resortu, zejména s rozvojem petrochemie, průmyslu papíru a celulózy, věnovali jsme pozornost otázkám efektivnosti chemického a spotřebního průmyslu a možno konstatovat, že mnohé projednávané otázky a doporučení z těchto jednání jsou stále aktuální a musíme se k nim stále vracet.

Existuje sice celá řada objektivních faktorů, které nepříznivě působí na ekonomiku resortu, ale i řada problémů, které je možno řešit na úrovni příslušných státních orgánů a věnovat jim náležitou pozornost. To nám znovu připomíná listopadové zasedání ÚV KSČ. Zde bych chtěl právě zdůraznit závěry tohoto zasedání, které platí zejména pro spotřební průmysl, ze je třeba v daleko větší míře provádět rekonstrukce a modernizace základních fondů. Chceme-li dosáhnout žádaného růstu výroby, vyšších hospodářských výsledků v těchto výrobních odvětvích, růstu produktivity práce a tím úsporu pracovních sil tam, kde je jich citelný nedostatek, a zlepšit někde nevyhovující pracovní prostředí, je nutno proces rekonstrukce a modernizace a změn struktury výroby postavit zde na první místo. Tato problematika je řešena již několik let a nutno říci, že ne se zcela příznivými výsledky, zejména pro spotřební průmysl. Zastaralá výrobní technologie stále váže větší počet pracovních sil, zejména žen. Vývoj zaměstnanosti je neuspokojivý, komplikuje se dále tím, že mnoho žen odchází v důsledku provedených sociálních opatření na mateřskou dovolenou. Nedostatek pracovních sil se řeší cestou nákladného náboru pracovních sil z Polska. Ale i v tomto směru je vývoj náboru neuspokojivý. Stanovený limit není naplněn, rozdíl se stále prohlubuje a rostou požadavky, což je v rozporu se záměry centra.

Těžkosti jsou kupř. v podnicích oděvního, textilního a kožedělného průmyslu, kde se výrobní úkoly z nedostatku pracovních sil zajišťují přesčasovými a mimořádnými směnami. Nejsou ojedinělé případy, kde ženy nastupují do práce každou sobotu. V minulém týdnu jsme navštívili oblast textilního průmyslu v severovýchodních Čechách a přesvědčili jsme se o tom, s jakým vysokým uvědoměním a často za jakých obtížných podmínek pracují ženy o sobotách a ve vícesměnném provozu.  

Byli jsme dojati, když nás přivítaly zástupkyně brigád socialistické práce jako poslance České národní rady a mluvily o své práci. Stejně tak jako my, si i ony uvědomují, že všeho, co je třeba řešit pro další rozvoj výroby, pro zlepšení pracovních podmínek, nelze dosáhnout naráz, ale k oprávněným potřebám je nutno přistupovat daleko rozhodněji, nekalkulovat na mnoha místech jen s morálními hodnotami pracujících a s jejich iniciativou se kterou přistupují k zajištění úkolů státního plánu.

Rychlejší modernizace spotřebního průmyslu musí zajistit i rostoucí požadavky co do objemu vyrobeného zboží. Důležitým úkolem, který připadá zejména spotřebnímu průmyslu je uspokojování potřeb obyvatelstva spotřebním zbožím. Nutno dále, zaměřit pozornost všech stupňů řízení na strukturu dodávek, zlepšení užitých vlastností vyráběného zboží. Tento postup vyžaduje i spotřebitelská poptávka, která je ovlivňována růstem příjmu obyvatelstva, rozvojem populace, sociálními opatřeními vlády, zaměřenými zejména na podporu mladých manželství a konečně i v souvislosti s využitím volného času. Cesta řešení je v rozšiřování sortimentu zboží, v inovaci výrobků apod. Soustavný plánovaný růst výdělků a výsledky sociální politiky zvyšují požadavky na zboží dlouhodobého charakteru. Vedle výrobků pro individuální bytovou výstavbu je třeba se v této souvislosti zmínit zejména o nábytku, a to jak pro nové byty, tak i pro obnovu nábytku ve stávajícím bytovém fondu. Rozvoj výrobních kapacit nábytkářského průmyslu a také dřevařského průmyslu rozhodně neodpovídá tempu růstu požadavků.

Problémy vyplývající z nedostatku kapacit se projevují i jinde. Nevyrábíme např. dostatečné množství vlněných a tkaných koberců, tzv. kempingového zboží, sportovních potřeb a potřeb pro mototuristy a výrobků z technické pryže apod.

Ani růst dodávek výrobků sklářského a keramického průmyslu neodpovídá růstu zájmu obyvatelstva a zahraničních turistů. Řešení problému uspokojování potřeb obyvatelstva spotřebním zbožím je třeba přirozeně vidět v souvislosti s problémy dalšího zvyšování dodávek pro export, kde zejména spotřební průmysl hraje již tradičně významnou roli.

Zvláštní problematika, na kterou bych chtěl ještě upozornit, spočívá v zajišťování výstavby čistících zařízení pro odpadní vody z průmyslových závodů. Na základě dosavadní praxe se ukazuje, že reálnost těchto úkolů může být zajištěna jen tím, jestliže tyto akce budou jmenovitě a direktivně ukládány dodavatelským resortem. V tomto smyslu se vyjádřil i průmyslový výbor ČNR při projednávání návrhu státního rozpočtu.

Uvedl jsem, soudružky a soudruzi, jen několik připomínek, které si podle mého názoru zasluhují zvláštní pozornosti při projednávání dnešní naší problematiky. Nakonec mi dovolte, abych v souladu se závěry jednání průmyslového výboru ČNR doporučil návrh státního rozpočtu ČSR na rok 1975 ke schválení. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Bartákovi. Jako poslední před polední přestávkou promluví poslanec Kazda.

Poslanec Miroslav Kazda: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, projednání a schválení zákona o státním rozpočtu v zastupitelském orgánu vytváří každoročně nezbytné předpoklady pro realizaci závěrů XIV. sjezdu strany v oblasti rozvoje národního hospodářství.

Návrh státního rozpočtu na rok 1975, který nám byl předložen, vyjadřuje nejen výrazný pokrok v ekonomice, kterého jsme pod vedením strany za uplynulé čtyři roky 5. pětiletky dosáhli, ale současně je konkrétním dokladem síly našeho socialistického hospodářství, které i přes vážné problémy ve vnějších ekonomických vztazích ke kapitalistické cizině, je schopno, bez dopadu na životní úroveň pracujících, sestavit vyrovnaný státní rozpočet. Jak zásadní je to rozdíl proti kapitalistickým rozpočtům, které nechávají dopadat vlivy krizového inflačního vývoje, především na bedra pracujících. Zvykli jsme si již brát každoroční růst životní úrovně, jako něco samozřejmého a skoro si již ani neuvědomujeme, že jde o jednu ze základních předností našeho socialistického zřízení, která zvlášť vyniká ve srovnání se současným vývojem hospodářství a s postavením pracujících v kapitalismu.

Návrh státního rozpočtu reaguje na řadu námětů a připomínek, které jsme uplatnili při projednávání dílčích rozpočtů jednotlivých resortů a také při dalších společných jednáních s představiteli vlády. Velmi si cením znalostí poslanců, s nimiž přistupují k projednávání nejrůznějších otázek a oceňuji možnosti, které nám poslancům naše socialistická společnost dává, tj. abychom se podíleli, když se rozhoduje o otázkách zásadního významu, pro šťastnou budoucnost všech našich pracujících. Je tedy nejvýš správný požadavek, abychom získané poznatky a zkušenosti iniciativně využili na podporu realizace záměrů a cílů vyjádřených ve státním rozpočtu na svých pracovištích a ve svých volebních obvodech. Mám na mysli zejména soustavné odhalování a využívání rezerv, které v našem hospodářství stále máme. Nekladu si za cíl přesně vyjmenovat zjevné nebo skryté rezervy, anebo dokonce objevit nové, neznámé našim národohospodářům. Mrzí mne však, když mnohdy příliš zdlouhavým a málo operativním postupem, unikají našemu národnímu hospodářství velké hodnoty.

Zúčastnil jsem se letos jako člen delegace České národní rady Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. Velký dojem na mne udělala a opravdovou radost jsem pocítil při shlédnutí společné expozice jednotného systému elektronických počítačů, který je výrazem kvalitativně vyšší spolupráce zemí RVHP.

Naproti tomu již méně radosti jsem měl ze zjištění, že mnohé vystavované progresívní stroje a zařízení nemůžeme z různých příčin nabídnout v potřebném množství a žádoucích termínech ani tuzemským odběratelům, ani na světovém trhu.

Myslím proto, že je velice moudré a uvážlivé od našich řídících orgánů udělat vše pro rychlou realizaci různých automatických linek, které umožní rychle a ve velkém množství dodávat novou progresívní techniku a technologii a tím překlenout uvedený nedostatek, že svůj technický um nedokážeme vždy také dobře zhodnotit. Smyslem uvedených automatických linek je dosáhnout maximálního využití zařízení při minimální potřebě pracovních sil tím, že v první směně se sestaví program, podle kterého se pak v dalších dvou směnách s minimálním počtem pracovníků tvoří nové hodnoty. Řeší se tím jeden ze základních problémů našeho hospodářství, kterým je nízká směnnost a nízké využití základních prostředků, neboť i při poměrně nízkém koeficientu směnnosti bude u automatických, programově řízených linek využito výrobní zařízení v plných třech směnách, a o to nám přece jde.

Ne všude bude však možno zavést a uplatnit automatické, programově řízené linky, alespoň ne v dohledné době. Problém nízkého využití výrobní základny je však velmi aktuální. Dovolte mně proto ještě jednu poznámku. Směnnost v našem průmyslu má trvale klesající tendenci. Zatímco ještě v roce 1965, jak uvedl zpravodaj, byl koeficient směnnosti 1,367, klesl však do roku 1970 na 1,323 a v roce 1973 činil již jen 1,302. Není tedy jednou z příčin trvalého rozmělňování směnnosti skutečnost, že stále budujeme nové a nové výrobní plochy, nová strojní místa, a to rychlejším tempem než jsou přírůstky pracovníků nebo než postupuje likvidace zastaralých provozů?

Dávám v této souvislosti v úvahu, zda místo budování nových výrobních kapacit s požadavkem na pracovní síly nestavět raději byty u existujících výrobních kapacit s nízkou směnností. Bylo by tak možno získat pro tyto již vybudované kapacity další pracovníky a s jejich pomocí zvýšit směnnost a současně i využití strojů, zařízení a v některých případech drahého operačního nářadí i měřidel. Jsem přesvědčen, že tento druhý způsob je pro společnost výhodnější a efektivnější, neboť šetří náklady na výstavbu nových výrobních zařízení a pokud jde o bytovou výstavbu, neznamená ve skutečnosti nic navíc proti výstavbě výrobních kapacit v místech údajně se zdroji pracovních sil, neboť i v těchto případech má průmyslová výstavba, v zápětí výstavbu bytovou.

Poněvadž návrh státního rozpočtu je v plném souladu se záměry státního plánu a představuje další pokrok v realizaci závěrů XIV. sjezdu naší strany, budu hlasovat pro schválení návrhu zákona ČNR o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1975. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Kazdovi. Přerušuji naše jednání do 14 hodin. Po polední přestávce promluví jako první v diskusi poslanec Podlešák.

/Schůze přerušena ve 12.55 hodin a opět zahájena ve 14 hodin./

Místopředseda ČNR František Toman: Zahajuji přerušenou schůzi. Budeme pokračovat v rozpravě. Dalším přihlášeným řečníkem je poslanec Podlešák. Dávám mu slovo.

Poslanec Josef Podlešák: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky a soudruzi poslanci! Již několik let je odvětví zemědělství a výživy charakterizováno jako stabilizující faktor národního hospodářství. Vyplývá to ze stálého zvyšování objemu zemědělské výroby a trvale se zlepšujícího stavu na trhu potravin. Tyto skutečnosti jsou důležité zejména dnes, kdy ve světovém měřítku nebývale rostou ceny surovin a potravin, jak o tom např. svědčí čtyřnásobné zvýšení ceny americké pšenice během posledních dvou let. Na celkovou situaci ve výživě obyvatel naší planety ukázala listopadová konference o výživě v Římě. Z jejích výsledků i z vývoje našeho národního hospodářství vyplývá nutnost zvyšovat soběstačnost v základních potravinách, která současně znamená upevňování životních jistot našich pracujících a posilování jejich důvěry v pevnost a schopnosti socialistického zřízení.

Z tohoto hlediska je rozvoj zemědělství i zabezpečení výživy našich obyvatel cennou politickou hodnotou nejen v naší vnitřní, ale také v zahraniční politice. Proto si myslím, že s ní musíme obezřetně hospodařit.

Jako pracovník v zemědělství jsem si vědom toho, že přes dosažené výsledky probíhá vývoj zemědělské výroby nerovnoměrně. Rozdíly jsou především mezi živočišnou a rostlinnou výrobou, ale také uvnitř samotné rostlinné výroby mezi jednotlivými zemědělskými plodinami. Dosažení správných sazeb bude znamenat nejen zvýšení celé dynamiky růstu zemědělské výroby, ale také efektivněji využívat intenzifikační faktory jako hnojiva, odrůdy plodin, plemena hospodářských zvířat, mechanizací atd. a jejich používání směrovat na rozhodující úseky zemědělské výroby. Rozhodněji musíme tyto problémy řešit již v příštím roce, kdy oproti očekávané skutečnosti letošního roku se má zvýšit hrubá zemědělská produkce o 3,3 %, zatímco Směrnice počítala se 3 % a tržní zemědělská produkce do státních fondů o 5,3 %, což je o 1,8 % více než bylo stanoveno Směrnicí. Přitom pozornost musí být zaměřena především na podstatné zvýšení nákupu obilovin, racionální hospodaření s obilním fondem, zvýšení výroby a nákupu olejnatých semen, cukrovky, chmele, zeleniny a ovoce. Také růst výroby a nákupu živočišných produktů při zvýšeném využití vlastní krmné základny bude klást na pracovníky zemědělství vysoké nároky. Chtěl bych ukázat na jeden z příkladů využití odpadu potravinářského průmyslu pro rozvoj zemědělské výroby. V mém volebním obvodě jsme formou kooperace s potravinářským průmyslem, konkrétně se škrobárnami vytvořili společný zemědělský podnik Agroamil. Jeho činnost jsme zaměřili na zajišťování brambor pro rekonstruovanou škrobárnu, ale současně také na využívání odpadů z této škrobárny k hnojení a výkrmu hovězího žíru. Do budoucna počítáme s tím, že se zde budou vyrábět některé polotovary z brambor.  

Naše zkušenosti ukazují, že škrobárna nemusí budovat nákladná čisticí zařízení a zemědělství ušetří určitou část průmyslových hnojiv. Myslím, že to v současné napjaté situaci v investicích i průmyslových hnojivech není zanedbatelné. Při výkrmu skotu docilujeme přírůstky téměř 1 kg. Přitom do 450 kg nekrmíme jádrem vůbec a celkově je jeho spotřeba minimální.

Tento příklad zde uvádím proto, že by ho bylo možno využít i u jiných škrobáren. Bude však nutné, aby ministerstvo zemědělství a výživy ČSR zajistilo, aby efekt z využívání těchto odpadů přinesl také určitý užitek těm, kteří o jejich využití usilují, a to podle zásady, že zájem společnosti a zájem jednotlivých podniků by měl být souběžný. Myslím, že také rozhodněji by se mělo přistoupit k výrobě polotovarů ve škrobárnách s následným využitím jejich odpadů v živočišné výrobě. Při současném způsobu zásobování našich obyvatel bramborami dochází k vysokým ztrátám.

Jedním z důležitých úkolů, který před nás postavilo listopadové plénum ÚV KSČ, je postupně dosáhnout soběstačnosti v obilí. Jeho řešení je v růstu výroby, ale také v jeho hospodárném zkrmování a nahrazení v krmných dávkách jakostní objemnou pící. Největší rezervy v této oblasti máme v zlepšování úrodnosti půdy a v zapojování dosud neobdělané nebo extenzívně využívané, které je nejvíce v horských a podhorských oblastech. Přes důležitost zvyšování půdní úrodnosti a potřebu rychle zvýšit výrobu jakostních krmiv se státní dotace do fondu pro zúrodnění stále snižují. Od roku 1971, kdy činily 638 mil. Kčs se snižují až na 392 mil. Kčs v příštím roce, jak je uvedeno v návrhu rozpočtu.

Na tyto skutečnosti a na problémy, které z toho vznikají upozornila již poslankyně Hlaváčková na červnovém plenárním zasedání České národní rady. Také v průběhu letošního roku byly některé nejožehavější věci řešeny mimořádnými opatřeními.

Je pravdou, že na zúrodnění půdy by se také, zejména finančně více než dosud, měly podílet zemědělské podniky, hlavně ty, které jsou na dobré ekonomické úrovni.

Přesto si však myslím, že zde musí být i v zajišťování státní dotační politiky více koncepčnosti, aby tak mohly být jednotlivé investiční akce připravovány s potřebným časovým předstihem.  

Při tvorbě návrhu rozpočtu pro rok 1975 se vychází z toho, že v ČSR bude provedena úprava toků v délce 546 km, odvodnění na ploše necelých 40 tisíc ha, závlahy na 2200 ha a vybudovány vodní nádrže na 71 tisíc m³. Myslím, že tento rozsah meliorací je vzhledem k potřebě nízký. Navíc bych chtěl upozornit, že v rekultivacích zaostávají především horské a podhorské oblasti, jak konstatuje zpráva předsedy Českého úřadu geodetického a kartografického z listopadu 1974.

Z těchto důvodů a také proto, že investiční a neinvestiční rekultivace mají nízké nároky na materiální zabezpečení a že přináší např. u odvodnění zvýšení výroby o 40 - 130 %, doporučuji, aby se zvážila celá situace, protože je nebezpečí, kdybychom soustavně nevěnovali pozornost zúrodňování půdy, stále pokračující devastace zapřičiňuje při odkládání prací k zúrodnění, že náklady na tato opatření by v pozdější době byly daleko vyšší.

Výborem lidové kontroly ČSR při prováděné revizi byly zjištěny některé drobné, víceméně administrativní nedostatky, kde věříme, že ministr zemědělství a výživy ČSR spolu se správcem Fondu pro zúrodnění zajistí jejich nápravu. Přesto Fond pro zúrodnění sehrál dosud kladnou úlohu v našem zemědělství a máme za to, že zúrodňování půdy je třeba náležitě ocenit.

Bude nutné, aby ministerstvo zemědělství a výživy ČSR a ministerstvo financí ČSR spolu s Českou plánovací komisí celou věc posoudily a hledaly do budoucna trvalejší řešení. Mimořádná opatření, řešící jednotlivé aktuální ožehavé případy účinně celý problém neřeší. Nedávají totiž dostatečnou jistotu, a proto zúrodňovací práce ovlivňují negativním směrem.

Myslím, že uvedené orgány by měly znovu celou věc posoudit a hledat v rozpočtu rezervy k zabezpečení opatření jak materiálových tak finančních, aby alespoň pro druhou polovinu roku 1975 a další léta se v této oblasti projevila větší koncepčnost, soustavnost a zvýšila se jistota.

Celkově k plánu a rozpočtu na rok 1975 bych chtěl ještě poznamenat, že jeho naplnění bude velmi náročné, zejména vzhledem k disproporcím mezi zemědělskou výrobou a zpracovatelskými kapacitami i s ohledem na problémy v materiálně technickém zásobování našeho zemědělství a dopadů v oblasti zahraničního obchodu. Jsem však přesvědčen, že pracující našeho zemědělství učiní v příštím roce vše pro splnění plánu.

Doporučuji jménem výboru ČNR pro zemědělství a výživu vládní návrh rozpočtu na příští rok schválit. /Potlesk./