Pokračování 8. schůze

/Schůze, jejíhož řízení se ujal místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz, opět zahájena v 8.31 hodin/

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, JUDr. Vladimír Ambruz a František Toman

Členové vlády České socialistické republiky

místopředsedové vlády ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr financí ing. Leopold Lér, CSc., ministr výstavby a techniky prof. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr zemědělství a výživy ing. Josef Nágr, ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu Josef Trávníček, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství ing. Josef Havlín.

168 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře České národní rady vedoucí Kanceláře České národní rady JUDr. Zdeněk Vácha

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi zahájit druhý den našeho jednání. Budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě jednání orgánů České národní rady o vývoji zemědělské výroby ve vztahu k životu na vesnici v České socialistické republice. Do diskuse je přihlášeno ještě pět poslanců. Jako první vystoupí poslankyně Marie Trnková, prosím ji, aby se ujala slova.

Poslankyně Marie Trnková: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se ve svém příspěvku stručně zmínila o některých poznatcích, které jsme získali v našem výboru ČNR pro obchod a dopravu o současné úrovni a potřebách zásobování obyvatelstva v zemědělských oblastech ČSR a na našem venkově vůbec a které znáte jistě i mnozí z vás ze svých volebních obvodů.

Všichni víme, že výrazné změny v organizaci zemědělské výroby, především její přechod ke kolektivnímu hospodaření a k velkovýrobě ovlivnily v nemalé míře i vývoj života na vesnici. Zároveň s tím došlo pochopitelně k větší závislosti obyvatelstva na obchodní síti, k vyšší životní úrovni a ke změnám v objemu a struktuře spotřebitelské poptávky. Tak např. zásobování základními potravinami bylo ještě v předmnichovské republice spíše záležitostí obchodu ve městech, než na venkově. Dnes však musí tuto funkci vykonávat obchod nejenom ve městech, ale i v té nejmenší naší obci a můžeme říci, že tento úkol v podstatě zvládl i když v některých sortimentech potravin nemůžeme být dosud zcela spokojeni. Platí to zejména u masa a masných výrobků, kde stále stoupající poptávka především po kvalitním zboží není vždy plně uspokojena. Mohli jsme se však přesvědčit, že potíže s plynulým zásobováním potravin vznikají i tam, kde fondy zboží a obchodní síť nejsou dostatečně přizpůsobeny vyšším potřebám letní sezóny v oblastech soustředěného cestovního ruchu.

Zvlášť náročné úkoly, dané i závěry XIV. sjezdu KSČ čekají však obchod nejen ve městech, ale i na venkově v zásobování zbožím průmyslového charakteru. Přitom je nutno přihlédnout k některým zvláštnostem života na venkově. Především k tomu, že kupní síla obyvatelstva žijícího v zemědělských oblastech daná průměrnou výší vkladu je větší než ve městech a průmyslových aglomeracích, za druhé, že spotřebu obyvatelstva na venkově ovlivňují i výstavba a údržba domovního fondu, charakter práce v zemědělských organizacích a na záhumencích, chov drobného hospodářského zvířectva, ovocnářství, vinařství, včelařství apod. To vytváří často i souhrn základních potřeb na vesnici, které je nutno bezesporu respektovat. Nelze přitom připouštět stav, aby např. gumové holínky se dostaly spíše ve městech než na vesnici a naopak, aby výrobky, po kterých je větší poptávka ve městech, se sháněly na venkově.

Konečně vyšší spotřebu průmyslového zboží na venkově ovlivňuje i sama dostupnost tohoto zboží. Nelze předpokládat ani do budoucna, že sortiment průmyslového zboží odpovídající únosné míře obchodní vybavenosti na venkově, bude na stejné úrovni jako ve městech. Tím spíše je nutno podporovat rozvoj takových služeb obchodu, které mohou rozšiřovat příležitost nákupu formou objednávek či zásilkového prodeje a seznamovat spotřebitele s módními novinkami a užitkovostí jednotlivých druhů zboží a vyvolávat tak ve vědomí lidí nové potřeby.

V uvedených směrech má tedy obchod za úkol přispívat k postupnému snižování rozdílů mezi městem a venkovem. Je to úkol, který u 90 % obcí v naší republice připadá v současné době na spotřební družstva, které k tomu mají k dispozici více než 19 tisíc stálých prodejen.

Tato na první pohled rozsáhlá maloobchodní síť prodejen má však i své problémy. Především je nutno vidět, že značná část prodejen je dědictvím po bývalých soukromých živnostnících, kteří měli často usnadněnou obsluhu tím, že bydlili vedle svého krámku. Dnes jsou tyto prodejní a ubytovací kapacity prakticky odděleny a vedoucí prodejen musí často dojíždět i ze vzdálenějších míst. Rovněž i prodejní plochy nevyhovují svojí velikostí a nezřídka i nezbytným sociálním zařízením, vždyť ze 60 % byly pořízeny před více jak 57 lety. Přitom polovina prodejen je umístěna v najatých budovách, což vyvolává další potíže.

Proto je nutno vysoce ocenit, že zejména v posledních letech se ve venkovských obcích intenzívně rozvíjí výstavba nových prodejen v rámci akcí "Z". Je to zásluhou dobré spolupráce spotřebních družstev a národních výborů a především iniciativy občanů, kteří si touto svépomocí zlepšují své nákupní podmínky. O velikosti díla, které na sebe vzali občané venkovských obcí svědčí to, že v rámci dohod předběžně uzavřených mezi národními výbory a spotřebními družstvy představuje výstavba v akci "Z" do roku 1975 přes 2000 prodejen v celkové hodnotě 1,4 mld Kčs. Z toho v prvních dvou letech páté pětiletky bylo vybudováno již téměř 430 prodejen a další stovky mají být dokončeny v letošním roce. Tuto iniciativu občanů v rámci volebních programů je nutno i nadále podporovat. Přitom doporučuji citlivě vážit ta opatření vyplývající z přípravy prováděcího plánu na rok 1974, která by mohla vést k nežádoucímu snížení dosavadní iniciativy občanů a tempa výstavby prodejen v akci "Z" podstatnějším omezením potřebných dodávek prací odborných profesí, které nemohou občané svépomocí plně nahradit.

S možností dalšího rozvoje maloobchodní sítě ve venkovském prostoru souvisí i otázka využití lehkých montovaných staveb a mobilních buněk pro účely vnitřního obchodu. Náš výbor pro obchod a dopravu již nejednou poukázal na účelnost přiměřené úpravy plánovací metodiky, která by dovolovala více využívat možnosti průmyslové technologie výstavby prodejen, aniž by to podstatněji narušovalo bilanci stavebních kapacit.

V souvislosti s výstavbou maloobchodní sítě na venkově, věnuje výbor ČNR pro obchod a dopravu i pozornost koordinaci její koncepce s koncepcí osídlení obyvatelstva. I když převážná část obyvatelstva bude i v dalších letech soustřeďována ve střediskových obcích a v nestřediskových obcích trvalého významu, bude nutno lépe než dosud zajišťovat zásobování i v těch nejmenších a nejvzdálenějších obcích, což dosud vyvolává stále vážné problémy, zejména tam, kde toto zásobování je závislé na dostatečném počtu moderně vybavených pojízdných prodejen.

Vážené soudružky a soudruzi, obchod neplní však ve venkovském prostoru pouze úlohu dodavatele, ale i úlohu odběratele. Je tomu tak především u zásobování zeleninou a ovocem. Když se tato otázka projednávala nedávno v našem výboru, došli jsme ve shodě s předcházejícím jednáním výboru ČNR pro zemědělství a výživu k závěru, že spotřeba tohoto sortimentu, který hraje významnou úlohu v udržování zdraví nás a našich dětí, nelze nadále podstatně zvyšovat bez současného zvyšování tuzemské výroby zeleniny a ovoce.

Bohužel výrobě zeleniny v naší zemi se v minulých letech nevěnovala patřičná pozornost a v mnoha případech došlo dokonce k postupnému snižování ploch určených k pěstování zeleniny, a to především v zemědělských závodech. To není jistě z hlediska uplatňování velkovýroby dobrým ukazatelem. Mohu to dokumentovat i z našeho okresu v Novém Jičíně, kde v roce 1965 byla pěstována zelenina na 205 ha, z toho na 10 ha v soukromém sektoru a v letošním roce se pěstuje zelenina pouze na 195 ha a z toho v soukromém sektoru došlo k zvýšení na 37 ha.

Základní příčiny tohoto vývoje jsou známy: vysoká pracnost, nízká úroveň mechanizace zemědělských prací, nedostatečné materiální zabezpečení, malá rentabilita výroby a nevyhovující sklady. Tak např. v našem okrese se skladuje v době sezóny zelenina i na dvoře, kde je přirozeně vystavena nepříznivým klimatickým podmínkám, 90 % skleníkových ploch slouží k pěstování květin místo zeleniny, zemědělské závody odmítají pro nízkou rentabilitu pěstovat i květák, kapustu, kedlubny apod.

Mohli jsme proto v našem výboru přivítat všechna opatření, která směřují k nápravě. Přesto se nám zdá, že realizace těchto opatření a zavádění opatření dalších probíhá příliš pomalu ve srovnání s hodnotovými i biologickými ztrátami, které vznikají dosud nízkým společenským zhodnocením významu pěstování a zásobování zeleniny a ovoce. Jako žena - hospodyně jsem toho názoru, že je to velmi důležitá oblast, na kterou musíme společně zaměřit svou pozornost a všemi prostředky usilovat o zlepšení situace na tomto úseku, a to ať již ve sféře výroby nebo i obchodu.

Poslední poznámka, kterou bych chtěla přednést ve vztahu k vývoji života na vesnici, je otázka veřejného stravování. Právě tak jako obchod, zajišťují i veřejné stravování na vesnici ve značné míře spotřební družstva. I zde ještě čeká nemálo práce. Z dosavadního stavu veřejného stravování je zřejmé, že příslušné provozovny jsou stále převážně umístěny ve starých nevyhovujících objektech a úroveň služeb jimi poskytovaných neodpovídá procesu socializace naší vesnice, neboť jsou především zaměřeny na prodej alkoholických nápojů. Pouze asi pětina provozoven plní i funkci stravovací a přitom zůstává často nevyjasněno, zda v našich vesnicích se budou rozvíjet při nedostatku pracovních sil souběžně stravovací zařízení spotřebních družstev a zemědělských družstev, nebo dojde k účelné spolupráci a kooperaci těchto družstevních organizací tak, aby to vyhovovalo oběma a v praxi se realizovala zásada vyšší racionalizace a efektivnosti.

Velké možnosti zůstávají zatím nevyužity u závodů veřejného stravování na vesnici i při rozvoji kulturně výchovné činnosti.

V závěru bych chtěla vyjádřit přesvědčení, že další léta a zejména příští naše pětiletka přinesou své ovoce i v těch otevřených otázkách, které jsem zde přednesla spolu s poznatky, o něž jsem se chtěla s vámi rozdělit.

Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Trnkové. Slovo má poslanec akademik Rosický.

Poslanec akademik Bohumír Rosický: Vážená Česká národní rado, podobně jako ostatní výbory projednal kulturní a školský výbor ČNR na podkladě řady materiálů úsek, který mu byl uložen. Konstatoval, že naše socialistické zemědělství vykazuje při plnění usnesení XIV. sjezdu KSČ výrazné úspěchy. Mimořádný vzestup, který je založen na rostoucím využívání předností socialistické zemědělské velkovýroby, na postupující chemizaci a mechanizaci zemědělských prací, na úsilí všech pracovníků v zemědělství, se odráží i na proporcionálním rozvoji kultury, školství a tělovýchovy na vesnici. K tomuto vzestupu nemálo přispěl i cílený výzkum a vývoj, který zajišťoval nejdůležitější specifické požadavky našeho zemědělství, a to jak pro rostlinnou, tak i živočišnou výrobu.

Uplynulých 25 let budování našeho socialistického zemědělství se zřetelně projevilo v rozvoji kulturního života a kulturních potřeb vesnice. Prudce vzrostly nároky na kulturní hodnoty a na jejich využívání. Školský a kulturní výbor ČNR došel proto k jednoznačnému závěru, že je třeba v oblasti kultury na vesnici vyvinout maximální úsilí, aby byly splněny volební programy NF na úseku kultury a aby se perspektivně v dalších plánech počítalo se zakotvením potřeb pro rozvoj kultury na vesnici, vycházejíc přitom důsledně z programového dokumentu vlády ČSR "Úloha národních výborů v rozvoji kulturně výchovné činnosti".

Národní výbory by měly proto i nadále zvyšovat úroveň svého řízení v oblasti kultury. Konstatovali jsme také, že rozvoj vlastní kulturní činnosti a tvořivosti a vlastní rozvoj kulturně společenského života na vesnicích má v mnohých obcích ještě značné rezervy. Měla by se proto práce NV, orgánů JZD a společenských organizací soustředit na aktivizaci mladých lidí pro kulturní činnost na vesnici, z jejichž řad především mohou vyrůstat schopní organizátoři kulturního života.

Asi v jedné čtvrtině obcí ČSR je nedostatek vhodných klubových zařízení i sálů, aby se lidé mohli scházet. Mnohá zařízení tohoto druhu vyžadují rekonstrukci, opravu; rovněž vnitřní vybavení bývá nedostatečné a zaostává za vybavením venkovských domácností, nebo církevních zařízení. Je proto potřeba postupně zřizovat klubová a jiná zařízení ve spádových obcích, která by byla dobře vedena a vybavena.

Mimořádně je třeba ocenit skutečnost, že v uplynulém období byla postavena řada výstavných kulturních domů na vesnici, často i v akci "Z" které se staly ve velké většině ohnisky další kulturní a osvětové činnosti. Národní výbory by však měly výstavbu nových kulturních zařízení podřídit cílům, vyplývajících z koncepce osídlení okresů. Zařízení by měla být víceúčelová. Při jejich stavbě by bylo účelné efektivně využívat kulturních fondů JZD a státních statků k účelovému sdružování prostředků.

V síti základních devítiletých škol s 1. až 5. postupným ročníkem mají převahu školy dvou a jednotřídní /potvrzuje to příklad z okresů Znojmo a Tábor/. Ve většině tříd těchto škol klesl počet dětí pod dvacet. Tento stav bude vyžadovat zřejmě redukci počtu těchto škol. Přitom řada důvodů svědčí pro zachování školy, na to poukazují rodiče a funkcionáři NV a zemědělských závodů. Jiné důvody však mluví pro větší koncentraci. Bude proto třeba pečlivě zvažovat všechny důvody a postupovat uvážlivě, podle místních podmínek a s ohledem na delší perspektivu obcí a demografické perspektivní poměry. Jeví se proto jako prvořadé ve smyslu usnesení vlády ČSR č. 301/72 vypracovat urychleně návrh zásad pro zhodnocení dosavadní sítě mateřských škol, ZDŠ a škol II. cyklu a její nezbytnou úpravu s ohledem na rajonizaci okresů podle střediskových obcí a integrace zemědělské výroby. Jen tak dojde k vybudování nových vesnických center, která si postupně vybudují svou školskou a kulturní tradici. K tomuto účelu považuje výbor za potřebné vypracovat dlouhodobé, střednědobé a roční prováděcí plány pro školskou síť, které budou navazovat na výsledky dosažené v 5. pětiletce.

Podle výsledků úpravy sítě škol a školských zařízení je zapotřebí realizovat jejich rekonstrukci, modernizaci a vybavení. Postupně je nutno odstraňovat neutěšený stav základních fondů v těch odvětvích školství, která podléhají národním výborům. To současně znamená perspektivně zabezpečit síť mateřských škol a jejich náležité kádrové obsazení. K získání kvalifikovaných kádrů pro venkovské sídliště je zapotřebí důsledně zajišťovat byty pro učitele podle příslušného vládního usnesení. V souladu s uvedenými úpravami v síti škol je také třeba zorganizovat dopravu žáků do škol ať již hromadnými prostředky či s využitím pomoci závodů a podniků.

Zároveň s řešením problémů vesnice v předškolní a školní výuce není zanedbatelná otázka dobudování sítě zvláštních škol tak, aby spádově odpovídaly rajonizaci venkovských sídlišť a pokryly celou plochu okresu. Je to významná součást péče naší společnosti o děti s vrozenými vadami nebo děti mravně narušené. Nemělo by se opomenout ani rozšíření sítě lidových škol umění. Pro tento účel by se daly využít některé kulturní domy na vesnicích. Pro činnost SSM je také třeba pamatovat na zřizování vhodných kluboven a domů pionýrů.

Významné úkoly nás čekají i v oblasti tělovýchovy. Pro rozvíjení masové tělovýchovy na vesnici společným úsilím národních výborů, společenských organizací, JZD, státních statků a patronátních závodů je třeba vytvořit takové metodické, organizační, kádrové a materiální podmínky, aby zejména všechna vesnická mládež se mohla ve svém volném čase věnovat tělesné výchově a sportu. K tělesné výchově je třeba vytvářet pravidelné návyky již na školách. Dosavadní praxe ukázala, že ne vždy je zaváděn moderní cvičební program, nepěstuje se rozmanitá cvičební činnost, že je nedostatek schopných cvičitelů, ale také že je někdy kritická situace, pokud jde o vhodná hřiště, tělocvičny, jejich vybavení nářadím a výstrojí. I vysoká pořizovací cena některého nářadí a cvičebních pomůcek je často překážkou. Doporučuje se proto zpřístupnit kulturní domy tam, kde jsou pro to podmínky, k provádění aktivní tělovýchovné a sportovní činnosti. V 6. pětiletém plánu rozvoje vesnic je nutno také pamatovat na výstavbu a údržbu kulturních, tělovýchovných a klubových zařízení. V malých obcích je přitom třeba zajistit výstavbu společenských víceúčelových objektů, jejichž uspořádání by provozně odpovídalo požadavkům jak tělovýchovné, tak i kulturní činnosti občanů.

Úkoly vytyčené XIV. sjezdem KSČ a plenárními zasedáními ÚV KSČ o dalším rozvoji zemědělství nutně vyžadují hlubší a širší účast badatelského výzkumu při jejich řešení. Do výroby živočišné a rostlinné musí stále více pronikat vědecké poznatky z fyziologie a genetiky rostlin a živočichů, stejně jako poznání jejich nároků na prostředí, tzv. principy ekologie - nauky o vztahu mezi organismy a jejich prostředím. Pod tímto zorným úhlem bude předním úkolem vytvářet nové typy organismů s takovými vlastnostmi, které by umožňovaly efektivnější technické a ekonomické řešení v zemědělství. Vedle věd biologických a biotechnologických se musí na těchto úkolech podílet i další vědy přírodní, technické a společenské.

Biologický výzkum pro řešení perspektivních úkolů našeho zemědělství je zahrnut ve státních programech základního výzkumu ČSAV - ve stěžejním úkolu: "Teoretické základy zemědělství a potravinářství", kde se řeší biologická temata "Studium vývoje organismů" a "Význam funkce, produktivity a struktury ekosystémů". Státní programy technické politiky zahrnují komplexní výzkumný úkol: "Řešení účelné soběstačnosti ve zdrojích výživy obyvatelstva". Všechny úkoly, včetně resortních, jsou pak sumárně shrnuty v "Souhrnném plánu rozvoje vědy a techniky v odvětvích zemědělství a výživy na léta 1971 - 1975", vydaném ČSAZV ve spolupráci s dalšími institucemi. Úkoly státních programů jsou schváleny vládami ČSSR a ČSR - a jejich plnění kontrolováno podle prověřené pracovní metodiky a harmonogramů.

Na řešení úkolů biologických věd se podílejí pracoviště ČSAV, ČSAZV, ministerstev školství, zemědělství a výživy, lesního a vodního hospodářství, zdravotnictví aj.

Vymyká se možnostem podat přehled všeho, co se z hlediska odborného řeší, a odborně zhodnotit, jak se detailně plní jednotlivé úkoly.

Kulturní a školský výbor ČNR konstatoval, že plán biologických věd, zahrnutý ve státních programech, zajišťuje nejdůležitější požadavky našeho zemědělství. Jsme přesvědčeni, že v současné době řeší výzkumná pracoviště řadu úkolů, jež mohou v nejbližších létech pomoci rozvoji zemědělství. Avšak bez důsledné integrace základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a praxe není možné tuto pomoc realizovat. Nejde totiž o pomoc jednotlivým zemědělským podnikům, ale o úplnou odvětvovou aplikaci výsledků vědy a výzkumu. Přitom náš výzkum nemůže vyřešit celou problematiku sám. Dalším významným krokem k socialistické integraci vědy a techniky bylo XXVII. zasedání zemí RVHP v Praze. K urychlení našeho výzkumu je životně nutné důsledně prosazovat mezinárodní dělbu práce s ostatními zeměmi RVHP, v základních oborech biologického a zemědělského výzkumu. Těžištěm integrace zemědělského výzkumu je spolupráce Československa na 50 tématech v rámci úkolů Stálé pracovní komise pro koordinaci vědeckých výzkumů v zemědělství a lesním hospodářství.

Na prvním místě stojí problém vody, který v podmínkách ČSSR a ČSR, v zemi pramenů a horních toků řek, je mimořádně složitý. Zcela právem tomuto problému, jak zajistit nezávadnou pitnou vodu pro obyvatelstvo, věnoval velkou pozornost XIV. sjezd KSČ. Jde o celosvětový problém a jeho závažnost pociťují již některé okresy. Nedávno se jimi zabýval např. ONV v Hradci Králové a činí již příslušná opatření. Jako mimořádně naléhavé se jeví, aby do technických plánů výzkumů byla zařazena problematika zabezpečení zdrojů nezávadné vody a problematika znečišťování vody zemědělskou výrobou. Mimořádné pozornosti si zaslouží i problematika meliorací.

Dosud nikdy nezaznamenaný pokrok v rostlinné výrobě je též spjat s chemizací zemědělství. Chemizace však přináší závažné starosti. Při zavádění nejrůznějších chemických látek do praxe se vždy především zkoumá jejich aktuální účinek, méně již chronický účinek, natož pak dlouhodobý účinek způsobený residui na půdu a organismy.

Zachování půdního fondu je mimořádně důležitým úkolem. Nová úprava půdního fondu při uplatnění specializace, koncentrace a kooperace zemědělské výroby a na to navazující vysoké koncentrace zvířat předpokládá přímé výrobní vazby. Zasáhne také hluboce do krajinného prostředí člověka. Vystupuje proto do popředí nutnost výzkumu přírodních, avšak i uměle vznikajících ekosystémů, tj. souborů populací všech organismů přítomných v daném prostoru a čase, organizačně a funkčně propojených jednak navzájem, jednak se svým prostředím. V této souvislosti narůstají problémy, které si vyžadují hluboké vědecké analýzy z hlediska biologických zemědělských a lesnických věd, a to již proto, že více než 90 % plochy ČSSR tvoří zemědělský a lesní půdní fond.

V rostlinné výrobě dochází téměř k úplné mechanizaci ve výrobě zrnin a většiny plodin, proto do popředí zájmu vědy a techniky vystupuje zabezpečení strojů po stránce pracovní bezpečnosti, hygieny a fyziologie. V rostlinné výrobě vyvstává dále pro člověka problém prašnosti; přesto že naše sila jsou plně mechanizována, přece v určitých technologiích zůstávají nevyřešeny otázky prašnosti, hluku, nebezpečí spektra plísňových a kvasinkových elementů ve vzduchu pro člověka.

Nové možnosti ve fyziologii, genetice a ekologii užitkových živočichů a rostlin, jak jsem se již zmínil, vyžadují, aby do příslušných perspektivních plánů vědy a techniky v oboru biologických věd byly v plné šíři zahrnuty problémy spojené se zaváděním a rozvojem velkokapacitní rostlinné a živočišné výroby se zřetelem na nové jakostní sorty, jejich fyziologii, ekologii a ochranu před chorobami.

Bez velkochovů a nově vytvořených velmi výkonných typů zvířat, která by při vysokých koncentracích co nejefektivněji zhodnotila krmiva, nelze si představit splnění prognostických výhledů našeho zemědělství do roku 1990, kdy se počítá nově s užitkovostí u dojnic 3500 litrů mléka ročně, přírůstek při masné produkci 1,0 - 1,2 kg, u vepřového žíru 0,65 kg a snůška na nosnici 260 kusů. Proto výzkum všech směrů a stupňů se musí zaměřit na teritoriální problémy komplexní výstavby farem, jejich vhodného umístění, na fyziologické pochody u zvířat, ale i u lidí, kteří žijí v podmínkách tmy nebo při nedostatečném osvětlení, na využívání technologie velkoplošné desinfekce a deratizace a nutných, ekonomicky výhodných látek při těchto výkonech používaných, na nezávadné odstraňování fekálií, metody tlumení některých nákaz, jako mastitid skotu, průjmu telat, salmonelóz, mykóz aj. Vážným problémem je i kvalita krmných směsí, přidávání antibiotik do krmných směsí atd.

Má tedy biologický a zemědělský výzkum ve spolupráci s chemickým a technickým výzkumem za úkol vyřešit problematiku speciálně spojenou s budováním velkokapacitních živočišných farem, a to především pokud jde o vstupní produkty, provoz farem, přípravky a zařízení pro velkoplošnou desinfekci a na využívání odpadů z farem.

Zemědělská výroba v našem státě cílevědomě rozvíjená podle ekonomického programu KSČ je plně v souladu se vzrůstajícími životními potřebami socialistické společnosti. Proto naše společnost právem vyžaduje od vědecké a technické fronty, aby iniciativně a na nejvyšší možné metodické a odborné úrovni řešila celospolečensky významné úkoly ve spolupráci s vědci a techniky ostatních socialistických zemí. Společně s družstevními rolníky a pracovníky státních zemědělských podniků prokazuje naše vědeckovýzkumná základna svou prací při řešení těchto komplexních úloh, že bezvýhradně podporuje politiku KSČ a linii jejího XIV. sjezdu. Děkuji za pozornost. /Potlesk./