Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1970

I. v. o.

30

Vládní návrh,

kterým se předkládá k souhlasu Federálnímu shromáždění Československé socialistické

republiky Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti

sjednaná dne 26. listopadu 1968 v New Yorku

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Úmluvou o nepro-
mlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lid-
skosti, sjednanou dne 26. listopadu 1968 v New
Yorku.

Důvodová zpráva

Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů
a zločinů proti lidskosti, jejíž český překlad je ke
zprávě připojen, byla přijata na XXIII. Valném
shromáždění Organizace spojených národů dne
26. listopadu 1968 z iniciativy socialistických států.
Je otevřena k podpisu státům uvedeným v jejím
článku V do 31. prosince 1969, poté je každému
z těchto států otevřena k přístupu. Podléhá rati-
fikaci a vstoupí v platnost 90 dní po uložení desáté
ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u gene-
rálního tajemníka Organizace spojených národů.

Úmluvu dosud podepsalo 10 socialistických
států (SSSR, BSSR, USSR, PLR, MLR, BLR, RSR,
SFRJ, MoLR a ČSSR) a Mexiko. Ratifikovalo ji osm
socialistických států (SSSR, BSSR, USSR. BLR, PLR,
MoLR, MLR a RSR).

Jménem Československé socialistické republiky
byla Úmluva podepsána dne 21. května 1969. Při
podpisu bylo z Československé strany učiněno pro-
hlášení proti diskriminační povaze jejích článků V
a VII, které znemožňují, aby státy, které nejsou
členy Organizace spojených národů, nebo některé
její odborné organizace, Mezinárodní agentury pro
atomovou energii, Statutu Mezinárodního soudního
dvora, nebo které k tomu nebyly vyzvány Valným
shromážděním Organizace spojených národů, se
staly stranou Úmluvy.

Úmluva vychází z toho, že účinné potrestání
válečných zločinů a zločinů proti lidskosti je dů-
ležitým činitelem působícím k jejich předcházení,
k ochraně lidských práv a základních svobod,
k povzbuzování důvěry, k rozvíjení spolupráce

2

mezi národy a k podpoře mezinárodního míru a
bezpečnosti, a že je proto nezbytně a aktuální
potvrdit zásadu mezinárodního práva, že pro uve-
dené zločiny neexistuje promlčecí lhůta, a zajistit
všeobecné provádění této zásady.

Ve svém článku I Úmluva stanoví válečné zlo-
činy a zločiny proti lidskosti, na které se nebude
promlčení vztahovat bez ohledu na dobu jejich
spáchání.

Ve článku IV se smluvní státy zavazují při-
jmout všechna legislativní nebo jiná opatření nutná
k zajištění toho, aby se zákonně nebo jiné pro-
mlčení nevztahovalo na stíhání a potrestání vá-
lečných zločinů a zločinů proti lidskosti a aby
taková promlčení tam, kde existují, byla zrušena.

Pro smluvní státy vyplývá tudíž povinnost zru-
šit ve svém vnitrostátním zákonodárství promlčení
válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, pokud
by existovalo v době, kdy pro ně Úmluva vstoupí
v platnost.

Pokud jde o otázku s tím souvisící, zda usta-
novení článku I Úmluvy, že "promlčení se nebude
vztahovat na tyto zločiny bez ohledu na dobu je-
jich spáchání" nepřipouští výklad, že by se měla
Úmluva vztahovat i na činy, které podle vnitro-
státních předpisů byly již promlčeny, lze poukázat
na to, že Úmluva sama ve své preambuli zdůraz-
ňuje jako účel trestání válečných zločinů a zločinů
proti lidskosti generální prevenci. Nepromlčitel-
nost těchto trestných činů má být tedy v boji proti
nim prostředkem, který by zesílil generálně pre-
ventivní účinky. Z účelu Úmluvy nelze tudíž vy-
vodit, že by trestnost činu měla obživnout, jestliže
promlčecí lhůta již uplynula a v důsledku toho
trestnost činu zanikla. Rovněž článek IV neukládá
povinnost, aby se zrušilo promlčení, k němuž již

došlo před tím, než Úmluva vstoupila pro smluvní
stát v platnost. Je možno tudíž učinit závěr, že
z trestných činů dříve spáchaných se Úmluva vzta-
huje jen na ty, které nebyly promlčeny v době,
kdy pro smluvní stát nabyla účinnosti, což je plně
v souladu s dosavadní linií československého
trestního zákonodárství.

Vymezení okruhu trestných činů, na které se
nemá vztahovat promlčení, je v Úmluvě velmi
široké a neurčité. Rovněž jejich obsahová náplň
je ve většině případů určována příliš všeobecné
a velmi často dochází k jejich vzájemnému prolí-
nání. Tyto okolnosti, jakož i nejednotnost v termi-
nologickém označení v Úmluvě na straně jedné
a ve vnitrostátním zákonodárství na straně druhé
a nejednotné zařazení trestných činů do systema-
tiky trestných činů způsobují, že není snadně
přesně dovodit vztah trestných činů jmenovaných
v Úmluvě ke skutkovým podstatám, jak je vyme-
zuje náš platný trestní zákon.

Bude proto nutno příslušnou úpravou trest-
ního zákona jednak vymezit okruh trestných činů,
na něž se ve smyslu Úmluvy nemá vztahovat pro-
mlčení, jednak stanovit, že jejich trestnost neza-
niká uplynutím promlčecí doby, jakož i že se ne-
promlčuje výkon trestu za ně uloženého.

Přijetí Úmluvy je významným aktem, který má
působit k tomu, aby nejen neušli spravedlivému
potrestání ti, kteří se již dopustili válečných zlo-
činů a zločinů proti lidskosti, ale aby se páchání
těchto zločinů též předcházelo.

Je žádoucí, aby Úmluva co nejdříve vstoupila
v platnost a byla proto i z československé strany
urychleně ratifikována.

Doporučuje se, aby Federální shromáždění
vyslovilo s Úmluvou souhlas.

V Praze dne 4. března 1970

Předseda vlády ČSSR:

Dr. Štrougal v. r.

Ministr zahraničních věcí:
v z. Ing. Kurka v. r.

3

Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a
zločinů proti lidskosti

Preambule

Smluvní štáty této Úmluvy

dovolávajíce se rezolucí VS OSN 3(1) z 13. úno-
ra 1946 a 170(II) z 31. října 1947 o vydávání a
trestání válečných zločinců, rezoluce 95(I)
z 11. prosince 1946 potvrzující zásady mezinárod-
ního práva uznané Chartou Norimberského mezi-
národního vojenského tribunálu a jeho rozsudkem
a rezolucemi 2184(XXI) z 12. prosince 1966 a
2202 (XXI) z 16. prosince 1966, které výslovně od-
soudily jako zločiny proti lidskosti porušení hos-
podářských a politických práv domácího obyva-
telstva na jedné straně a politiku apartheidu na
druhé straně,

dovolávajíce se rezolucí Hospodářské a so-
ciální rady OSN 1074 D(XXXIX) z 28. července 1965
a 1158(XLI) z 5. srpna 1966 o trestání válečných
zločinců a osob, které spáchaly zločiny proti lid-
skosti,

vědomy si, že žádná ze vznesených deklarací,
instrumentů či úmluv týkajících se stíhání a tres-
tání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti
neobsahuje ustanovení ohledně promlčecí lhůty,

soudíce, že válečné zločiny a zločiny proti
lidskosti patří mezi nejtěžší zločiny v mezinárod-
ním právu,

přesvědčeny, že účinné potrestání válečných
zločinů a zločinů proti lidskosti je důležitým fak-
torem působícím k předcházení takových zločinů,
k ochraně lidských práv a základních svobod, k po-
vzbuzování důvěry, k rozvíjení spolupráce mezi
národy a k podpoře mezinárodního míru a bezpeč-
nosti,

vědomy si, že používání právních předpisů
domácího práva o promlčecích lhůtách běžných
zločinů též v případech válečných zločinů a zlo-
činů proti lidskosti je předmětem vážného znepo-
kojení světového veřejného mínění, protože zabra-
ňuje stíhání a potrestání osob odpovědných za tyto
zločiny,

Uznávajíce, že je nezbytné a aktuální potvrdit
v mezinárodním právu prostřednictvím této Úmlu-
vy zásadu, že neexistuje promlčecí lhůta pro vá-
lečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a zajistit
její všeobecné používání,

dohodly se takto:

Článek I

Promlčení se nebude vztahovat na tyto zločiny
bez ohledu na dobu jejich spáchání:

a) válečné zločiny tak, jak jsou definovány
v Chartě Norimberského mezinárodního vojen-
ského tribunálu z 8. srpna 1945 a potvrzeny
rezolucemi Valného shromáždění OSN 3(I)
z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946,
zvláště na "vážná porušení" vyjmenovaná
v Ženevských úmluvách z 12. srpna 1949
o ochraně obětí války;

b) zločiny proti lidskosti, ať byly spáchány v době
války nebo míru, tak, jak jsou definovány
v Chartě Norimberského mezinárodního vojen-
ského tribunálu z 8. srpna 1945 a potvrzeny
rezolucemi Valného shromáždění OSN 3(I)
z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946,
vyhnání obyvatelstva z půdy, kterou má
v držbě, způsobené ozbrojeným útokem nebo
okupací, nelidské činy, které jsou důsledkem
politiky apartheidu, a zločin genocidia tak,
jak je definován v Úmluvě o zabránění a tres-
tání zločinu genocidia z roku 1948, a to i v pří-
padě, že tyto činy nejsou porušením domácího
práva země, v níž byly spáchány.

Článek II

Dojde-li k spáchání zločinu uvedeného v člán-
ku I, vztahují se ustanovení této Úmluvy na před-
stavitele státní moci nebo soukromé osoby, které
jako přímí pachatelé nebo účastníci se podílejí na
spáchání kteréhokoliv z uvedených zločinů nebo
přímo podněcují jiné k jejich spáchání, nebo se
k jejich spáchání spolčují, a to bez ohledu na stu-
peň dovršení, a na představitele státní moci, kteří
jejich páchání tolerují.

Článek III

Smluvní státy této Úmluvy se zavazují při-
jmout všechna nutná vnitřní opatření, legislativní
nebo jiná, aby umožnily vydání osob uvedených
v článku II této Úmluvy ve shodě s mezinárodním
právem.

Článek IV

Smluvní státy této Úmluvy se zavazují přijmout
ve shodě se svým příslušným ústavním řízením
všechna legislativní nebo jiná opatření nutná k za-

4

jištění toho, aby se zákonné nebo jiné promlčení
nevztahovalo na stíhání a potrestání zločinů shora
uvedených v článcích I a II této Úmluvy, a aby
taková promlčení tam, kde existují, byla zrušena

Článek V

Tato Úmluva je otevřena k podpisu do 31. pro-
since 1969 všem členským státům OSN nebo čle-
nům kterékoliv její odborné organizace nebo Mezi-
národní agentury pro atomovou energii, všem
smluvním státům Statutu Mezinárodního soudního
dvora a všem jiným státům, které byly přizvány
Valným shromážděním OSN, aby se staly smluvní
stranou této Úmluvy.

Článek VI

Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační
listiny budou uloženy u generálního tajemníka OSN.

Článek VII

Tato Úmluva je otevřena k přístupu kterého-
koliv státu uvedeného v článku V. Listiny o pří
stupu budou uloženy u generálního tajemníka OSN

Článek VIII

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátý
den po dni uložení desáté ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu u generálního tajemníka OSN.

2. Pro každý stát, který ratifikuje tuto Úmluvu
nebo k ní přistoupí po uložení desáté ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu, nabude Úmluva plat-
nosti devadesátý den po dni uložení jeho ratifi-
kační listiny nebo listiny o přístupu.

Článek IX

1. Po uplynutí období deseti let ode dne vstupu
této Úmluvy v platnost může kterákoliv smluvní
strana kdykoliv požádat o revizi Úmluvy formou
písemné notifikace adresované generálnímu tajem-
níku OSN.

2. Valné shromáždění OSN rozhodne o tom, zda
vůbec, či jaké kroky mají být podniknuty vzhle-
dem k takové žádosti

Článek X

1. Tato Úmluva bude uložena u generálního
tajemníka OSN.

2. Generální tajemník OSN zašle ověřené kopie
této Úmluvy všem státům uvedeným v článku V.

3. Generální tajemník OSN bude informovat
všechny státy uvedené v článku V o těchto okol-
nostech.

a) podepsání této Úmluvy, ratifikačních listinách
a listinách o přístupu uložených podle článků
V, VI, VII;

b) datu vstupu této Úmluvy v platnost podle člán-
ku VIII;

c) sděleních, která obdržel podle článku IX.

Článek XI

Tato Úmluva, jejíž čínské, anglické, francouz-
ské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost,
ponese datum 26. listopadu 1968.

Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu účelu
byli řádně zmocněni, tuto Úmluvu podepsali.

StT l - 35657-70