12

Důvody, proč nelze zatím použít navrhovaný
zákon na podniky neprůmyslových odvětví, spočí-
vají zejména v povaze činnosti těchto organizací
(převažuje charakter veřejných služeb nad hledis-
kem rentability) a v problematice dané hodnoto-
vými vztahy v těchto odvětvích.

Část I - Daň ze zisku

V této části jsou upraveny základní otázky tý-
kající se daně ze zisku, a to základ daně, připočita-
telné a odpočitatelné položky a daňová sazba.

Daň ze zisku je základní součástí navrhované
soustavy podnikového zdanění. Jejím hlavním po-
sláním je regulační funkce i zajištění potřebné dy-
namiky růstu zdrojů státního rozpočtu. Proto tato
daň má v nové soustavě hlavní váhu.

Osnova určuje za základ daně ze zisku bilanční
zisk z veškeré činnosti podniku vypočtený z tržeb
a dalších výnosů odpočtem veškerých nákladů
včetně obnovené kategorie tzv. finančních nákladů.

Podle této zásady bilanční zisk tvoří tržby
z výrobních činností, předání výrobků, prací a slu-
žeb, aktivování investic, aktivování materiálů,
tržby z nevýrobních činností, ostatní výnosy, jakož
i cenové přirážky (srážky) a dotace zvyšující tržby
po odečtení:

a) nákupní ceny prodaných zásob, daně z obratu,
tržby z prodaných základních prostředků, pří-
dělů do rizikového fondu podniku (v přípa-
dech, kde je povoleno rizikový fond tvořit
z tržeb) a ostatních položek zkracujících tržby
a výnosy,

b) materiálních nákladů (spotřeba materiálu, vý-
kony výrobní povahy, odpisy základních pro-
středků podle platných předpisů včetně zů-
statkové ceny při jejich vyřazení a odpisy
z předmětů postupné spotřeby],

c) nákladů na služby a výdajů nevýrobní povahy
(včetně příspěvků oborovému ředitelství na
úhradu nákladů vlastní činnosti oborového ře-
ditelství),

d) mzdových a ostatních osobních výdajů s vý-
jimkou podílu na hospodářských výsledcích
(na zisku),

e) finančních nákladů (např. bankovní úroky
placené po kompensaci s přijatými, pokuty,
pasivní rozdíl penále, manka a škody),

f) odvodů do státních fondů (příspěvek na so-
ciální zabezpečení, odvod do fondu ochrany
ovzduší apod. ) a odvodů do silničního fondu.

Bilanční zisk vymezí přesně předpisy účetní
evidence, vydané v dohodě s federálním minister-
stvem financí. V těchto předpisech budou stano-

veny druhy nákladů, které je povoleno jako ná-
klady účtovat a které budou rozhodné pro výpo-
čet bilančního zisku (např. náklady příštích ob-
dobí). Toto pojetí zisku znamená v podstatě ná-
vrat k definici zisku používané před zavedením
systému hrubého důchodu. Tomu bude přizpůso-
bena účetní evidence a vykazování výsledků hospo-
daření. Navrhované pojetí zisku nejen odpovídá
jako ekonomické podstatě, ale také plně vyhovuje
potřebám podnikové kalkulace.

Základem daně je upravený bilanční zisk; je
totiž nutno k němu připočítat tzv. připočitatelné
položky a od něho je možno odečítat tzv. odpoči-
tatelně položky. Jde zejména o odpočet daně
z jmění, daně z pozemků apod. Neodečítá se však
daň ze zisku a daň z objemu mezd. Připočítatel-
nými položkami jsou např. pensijní připojištění,
podnikem poskytnuté jakékoliv dobrovolné pří-
spěvky (např. dobrovolným zájmovým nebo účelo-
vým sdružením) a dary, náhrady některých škod,
nepovinné rezervy a pod., pokud jsou zahrnuty do
nákladů. V zákoně jde o taxativní výpočet připoči-
tatelných a odpočitatelných položek. Poněvadž však
v budoucnu může vzniknout potřeba změnit okruh
odpočitatelných položek, dává zákon (§ 20 písm. a)
k tomu potřebné zmocnění.

Osnova počítá s tím, že i nadále budou povinně
zřizovány podnikové fondy podle vládního nařízení
č. 100/1966 Sb.; příspěvky podniků do některých
z těchto fondů mohou být odpočitatelnou položkou
U technického rozvoje prováděného v podnicích se
počítá s plným hrazením na vrub nákladů podniků,
což znamená daňovou výhodu, např. ve srovnání
s financováním investic.

Sazba daně je lineární a činí 65 % ze základu
daně. Výjimku tvoří peněžní ústavy typu akciových
společností, kde lineární sazba činí 85 % v případě,
že mají vytvořený všeobecný rezervní fond ve výši
určené stanovami. Vyšší daňová sazba u těchto
organizací vyplývá ze skutečnosti, že výnosy z pe-
něžních operací jsou zpravidla vyšší a jsou dosa-
hovány s nepoměrně nižšími náklady než z činností
v jiných organizacích; přitom potřeba vlastních fi-
nančních prostředků je podstatně nižší.

Při přípravě návrhu zákona o podnikových da-
ních bylo zvažováno, zda má být zavedena lineární
nebo progresivní sazba daně ze zisku. Po zhodno-
cení kladů a nedostatků u obou způsobů dospělo
se v rozsáhlých jednáních k návrhu zavést lineární
sazbu daně ze zisku ve výši 65 % s tím, že selek-
tivní politika bude paralyzovat základní nedostatky
lineárního zdanění. Progresivní daň ze zisku bude
vhodné v r. 1970 experimentálně vyzkoušet, což
osnova umožňuje.

Vzhledem k tomu, že daně nejsou jediným ná-
strojem, kterým lze zabezpečit potřebnou regulaci
důchodů podniků, je nutno i nadále v zásadě za-

13

chovat možnost redistribuce. Doporučuje se proto
pro rok 1970 ponechat v platnosti ustanovení § 39,
popř. § 71 vládního nařízení č. 100/1966 Sb., upra-
vující způsob přerozdělení prostředků. Tím bude,
pokud jde o redistribuci mezi podniky téže VHJ, za-
chována kontinuita, neboť dohody o přechodné vý-
pomoci byly uzavírány do r. 1970.

Redistribuce bude prováděna ze zisku po zda-
nění a nebudou proto zdaňovány přijaté částky
z redistribuce u příjemců. Výjimku tvoří pouze re-
distribuce prostředků v hornictví, kde je nutno ze-
jména z důvodů důlní renty zatím zachovat dnešní
zvýhodnění, spočívající v tom, že u plátce jsou
částky poskytnuté v rámci přerozdělení prostředků
mezi oborovými ředitelstvími odpočitatelnou po-
ložkou od základu daně ze zisku. U příjemců jsou
tyto částky připočitatelnou položkou k základu
daně ze zisku.

Ustanovení § 7 zabraňuje tomu, aby zisk pod-
niku byl zdaňován dvakrát; podnik však musí pro-
kázat, že zisk z činnosti v zahraničí byl zdaněn
stejnou nebo obdobnou daní v cizině.

Část II - Daň z jmění

Tato daň vyjadřuje minimální hranici výnos-
nosti prostředků podniků. Vychází se z toho, že
všechny prostředky používané podnikem mají mít
určitou "cenu" (minimální hranici výnosnosti). Ne-
rozlišuje se mezi prostředky vloženými státem a
vlastními prostředky podniku.

Základem daně je veškeré jmění podniku
(u akciových společností také akciový kapitál] po
odečtení položek, které podle osnovy mají být od
zdanění osvobozeny; od základu daně se odečítá
cena některých základních a oběžných prostředků,
které neslouží přímo hlavní činnosti podniku, nebo
u nichž se sleduje jejich zvýhodnění, jako např.
stav fondu kulturních a sociálních potřeb, fondu
technického rozvoje, zůstatková cena základních
prostředků sloužících pro závodní stravování a
ubytování, pro zlepšení čistoty vody a ovzduší,
k zajištění bezpečnosti a k ochraně zdraví pracují-
cích apod.

Osnova předpokládá, že podle zákonů národ-
ních rad bude daň z jmění odváděna zálohově ve
stanovených obdobích. Aby nedocházelo k složitým
administrativním výpočtům, osnova stanoví, že pro
placení záloh bude rozhodný stav jmění k 1. lednu
běžného roku; pro vyměření daně po uplynutí roku
bude však rozhodný průměrný stav skutečného
jmění ve zdaňovacím období. Zákony národních
rad upraví, jak budou zúčtovány a placeny pří-
padně rozdíly.

S problematikou výše sazby daně z jmění sou-
visí vybavení podniků jměním, které není před-
mětem tohoto zákona. Současně se také navrhuje,
aby v roce 1970 byly částečně upraveny dnešní
předpisy pro odvody odpisů ze základních pro-
středků. Počítá se zejména se slevou odvodů z od-
pisů základních prostředků u podniků, u kterých
je zůstatková cena základních prostředků nižší než
40 % pořizovací ceny, a se slevou odvodu z odpisů,
které přesahují 95 % vytvořených odpisů.

Navrhuje se sazba daně z jmění ve výši 5 %.
Vzhledem k tomu, že se navrhuje ponechat v plat-
nosti povinnost odvodu z odpisů, bylo nutno v osno-
vě vyjádřit (§ 25 odst. 1 písm. e), že pro podniky
uvedené v § 2 odst. 1 platí i nadále ustanovení
vládního nařízení č. 100/1966 Sb., o odvodech
z odpisů základních prostředků (§ 26).

V případě, že podnik vykáže ztrátu, nebo že
základ pro daň ze zisku před odečtením daně
z jmění je menší než daň z jmění, neplatí podnik
daň ze zisku; i v těchto případech však zaplatí daň
z jmění a daň z objemu mezd, pokud povinnost od-
vodu této daně vznikla.

Část III - Daň z objemu mezd

V současných podmínkách se jeví jako nutná
součást soustavy podnikového zdanění daň z ob-
jemu mezd, poněvadž je třeba ovlivnit daňovou sou-
stavu i růst mezd.

je-li základem zdanění zisk, je úvaha osnovy
vedena tím, aby přírůstek mezd byl zatížen daní
úměrně k zatížení přírůstku zisku. Jakákoliv kon-
strukce daně z objemu mezd nemůže zabezpečit
jejich spolehlivou regulaci, může však svým sankč-
ním působením určitým způsobem ovlivnit rozho-
dování podniku. Mzdovou regulaci je obecně nutno
zajišťovat specifickými nástroji v oblasti mzdově
politické. Proto daň z objemu mezd může v roce
1970 působit jen jako doplněk k stanovené regu-
laci mezd podle ukazatelů plánu.

Uvedeným záměrům bylo proto podřízeno 1 od-
stupňování sazeb daně. Osnova vychází z toho, že
sazba daně má zajistit určitou míru zdanění již
při jakémkoliv růstu průměrné mzdy.

Sazby daně z objemu mezd rostou progresivně
podle růstu průměrné mzdy proti předchozímu
roku. Jsou stanoveny v těsné závislosti na sazbě
příspěvku na sociální zabezpečení. Předložená
osnova navazuje na 25% výši příspěvku.

Daň z objemu mezd není také z uvedených dů-
vodů odpočitatelnou položkou od základu daně ze
zisku.

Do základu daně z objemu mezd se zahrnují
vedle všech skutečně v běžném roce zúčtovaných

14

mezd a ostatních osobních výdejů 1 vyplacené po-
díly na hospodářském výsledku. Podíly na hospo-
dářských výsledcích budou tedy podniky podle
osnovy zákona moci platit až ze zisku po zdanění.
Jsou připomínky, že toto opatření povede k likvi-
daci podílů a že podniky budou přesouvat podíly
do nákladů jako součást prémií. Jde o politicky zá-
važnou otázku. Podíly na hospodářském výsledku
se zahrnují do základu daně především proto, aby
byl vykonán vliv na jejich optimální čerpání. Může
však dojít k tomu, že u dělníků budou dnešní po-
díly skutečně přesouvány do nákladů.

Ostatní osobní výdaje se zahrnují do základu
daně proto, aby nedocházelo k daňovému úniku
tím, že by organizace na provedení některých prací
uzavíraly dohody o pracovní činnosti namísto toho,
aby je prováděli jejich vlastní zaměstnanci. Dále je
účelem tohoto opatřeni, aby jiné složky účtované
v ostatních výdajích se nadměrně nezvyšovaly.

Pro přesnější výpočet průměrných mezd se na-
vrhuje od objemu mezd odečíst mzdy vyplacené
učňům za produktivní práci vzhledem k tomu, že
učni nejsou započítávání do průměrného počtu pra-
covníků.

Část IV - Příspěvek na sociální zabezpečeni

Nedílnou součástí osnovy je zavedení příspěvku
na sociální zabezpečení v těch podnicích, kde se
zavádí daň ze zisku a daň z jmění.

Pod pojmem sociální zabezpečení osnova za-
hrnuje i příspěvky na nemocenské pojištění.

Hlavním smyslem uplatnění tohoto příspěvku
je reálněji vyjádřit náklady podniků na živou
práci, vytvoření příznivějších hodnotových vztahů
pro substituci živé práce moderní technikou, ovliv-
nění podniků při rozhodování o použití prostřed-
ků na mzdy se zaměřením na ovlivnění růstu prů-
měrně mzdy.

Příspěvek na sociální zabezpečení není daní,
ale parafiskální dávkou, která je součástí nákladů
podniků.

Příspěvek na sociální zabezpečení by měl být
v zásadě zaveden samostatným předpisem. Poně-
vadž však úzce navazuje na systém podnikových
daní, je jeho zavedení navrženo v předkládané
osnově.

Část V - Přechodná ustanovení

Podle § 40 odst. 1 vládního nařízení č. 100/
1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodář-
ství, byly některým podnikům poskytnuty nebo při-

slíbeny dotace na jejich výstavbu v méně rozvinu-
tých oblastech. S nimi souvisí sleva z odvodu ze
základních prostředků, která byla povolena nebo
přislíbena na dobu 5 let. Osnova tyto slevy pone-
chává v platnosti tím, že umožňuje příslušnou
částku odečítat od daně z jmění až do uplynutí

pětileté lhůty [§16].

Obdobný význam má 1 ustanovení § 17, které
podnikům pro r. 1970 ponechává výhody přiznané
v ustanovení § 24 odst. 2 písm. f) vládního nařízení
č. 100/1966 Sb.

Část VI - Závěrečná ustanovení

Závěrečná ustanovení osnovy obsahují zejména:

a) nezbytně nutné zásady v případech, kdy Je
žádoucí jednotný postup pro celou ČSSR; vy-
chází se z ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o čs. federaci, čl. 12 odst. 5, že správa a výkon
daní přísluší ústředním orgánům národních re-
publik;

b) zmocnění pro provádění daňové selekce (po-
skytování výjimek a slev) s příslušným vyme-
zením okruhu zmocnění, příp. i jeho rozsahu.

Zmocnění k poskytování výjimek a slev je
v osnově obsaženo proto, že současná hospodářská
situace neumožňuje bezvýjimečné uplatnění jed-
notných dani. Předpokládá se, že pro selektivní
politiku budou platit jednotně zásady. Pro fede-
rálně řízené organizace (obrana, doprava) je nutno
zajistit stejný režim hospodaření na celém území
ČSSR; tato zásada je zejména vyjádřena v § 23.
Správa a kontrola daní plně přísluší národním
orgánům.

Povinnost podat daňové přiznání slouží pře-
devším tomu, aby na jeho podkladě mohly být vy-
měřeny daně.

Promlčení daně je upraveno stejně jako u ji-
ných daňových zákonů. Opravu je nutno provést
proto, že ani hospodářský zákoník, ani občanský
zákoník tuto problematiku neřeší.

Ustanovení § 4 a 5 zákona č. 131/1968 Sb. se
ruší pro všechny organizace proto, že pro ně bude
namísto odvodu z přírůstku mezd platit touto
osnovou zavedená daň z objemu mezd.

Ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) zákona č. 159/
1968 Sb. se nepoužije pro tuzemské akciové společ-
nosti, které budou zdaňovány podnikovými daněmi;
ustanovení § 5 odst. 1 uvedeného zákona se ruší
proto, že daň z objemu mezd se zavádí i pro orga-
nizace podléhající důchodové dani, pokud provo-
zují převážně obchodní činnost.

15

Vzhledem k tomu, že podnikové daně nahrazují
u organizací, na které se osnova vztahuje, dosa-
vadní odvody stanovené předpisy vyjmenovanými
v § 25, zejména vládním nařízením č. 100/1966 Sb.,

bylo nutno vyjádřit, že tyto předpisy, případné ně-
která jejich ustanovení se pro tyto podniky nepo-
užijí. Předpisy vypočítané v tomto paragrafu však
zůstávají nadále v platnosti pro ostatní organizace.

V Praze dne 20. listopadu 1969.

Předseda vlády ČSSR:
Ing. Černík v. r.

Ministr financí ČSSR:
Ing. Rohlíček v. r.

StT l - 84622-69