Rovněž za velmi správné pokládám
to, že současně s touto úpravou dojde
k úpravě tzv. sociálních důchodů.
I když s. ministr Štanceľ ve své zprávě
hovořil o značných rozdílech v důchodovém
zabezpečení v minulosti s dnešním stavem,
přesto bych k této otázce řekl několik
slov:
Zákon o dělnickém starobním a invalidním
pojištění - sice velmi nedostatečný
- byl uzákoněn až v osmém roce existence
první republiky - tj. v roce 1926. Ale již po třech
letech platnosti byl novelou nikoliv zlepšen, ale došlo
ke zhoršení.
Ke zlepšení zákona o pojištění
zaměstnanců v tzv. vyšších službách
došlo teprve v roce 1929. Ještě žijí
někteří pamětníci, kteří
potvrdí, že vzpomínaný zákon
se připravoval a diskutoval v tehdejším Všeobecném
pensijním ústavu 5 let, než došlo k jeho
přijetí.
V letech hospodářské krise třicátých
let byly velké svízele se sanací hornického
pojištění, kdy tehdejší uhlobaroni
se snažili co nejvíce břemeno nákladů
převalit na stát a co nejméně přispět
ze svých miliónových zisků.
Zákon o národním pojištění
z roku 1948 vydatně pomohl miliónům pracujících
a jejich pozůstalým odstranit dřívější
velké rozdíly mezi zabezpečením dělníků,
úředníků a veřejných
zaměstnanců pro stáří a invaliditu.
Trvalo to pouhé tři roky od ukončení
druhé světové války. K urychlení
přispělo jak únorové vítězství
v roce 1948, tak i okolnost, že během okupace připravila
skupina odborníků podklady pro sjednocující
národní pojištění na třídním
podkladě.
Další vývoj důchodového zabezpečení
byl nejenom rychlejší, ale i spravedlivější,
a šel i na maximum tehdejších ekonomických
možností našeho státu při jeho
postupné poválečné konsolidaci a rozvoji.
A nelze přece neuznat, že sice postupně, ale
mnohem rychleji a spravedlivěji než v předmnichovské
republice dosáhli jsme na tomto úseku výsledků
budících obdiv na celém světě!
Naše důchodové zabezpečení má
sice různorodé, ale více než stoleté
kořeny. To má však nejen klady, ale i zápory.
Vlivem svého dlouhého a složitého vývoje
stalo se příliš složité. Vyslovuji
naději, že tato složitost nepřetrvá
tuto pětiletku a že skončí jeho základním
přebudováním. Úřad důchodového
zabezpečení s použitím moderní
techniky uskuteční patrně nejrozsáhlejší
svou akci, přičemž důležité
je jistě i to, že v úvahu přicházející
důchodci nemusí o úpravu žádat,
a nemusí zatěžovat odbory sociálního
zabezpečení okresních národních
výborů v místě svého bydliště.
Co říci na závěr? Je zcela logickým
důsledkem, že se začíná s úpravou
u starodůchodců, jejichž důchody nejvíce
zaostaly za vývojem důchodů a mezd. Vždyť
právě mezi nimi je převážná
většina dělníků a pracovníků,
kteří se svou prací a politickým bojem,
mnohdy osobními útrapami a strádáním
celých rodin nejvíce zasloužili o to, že
v naší zemi dnes vládne dělnická
třída v čele s komunistickou stranou. Proto
oprávněně zařadil XIV. sjezd Komunistické
strany Československa přestavbu důchodů,
počínaje starodůchodci, do svých směrnic,
jako jeden z nejnaléhavějších požadavků.
Dovolte mi, abych vyslovil dík všem našim spoluobčanům
- starodůchodcům - jimž tímto návrhem
budou upraveny důchody, za vzácnou trpělivost
a porozumění při řešení
jejich osobních požitků. Hlavní vinu
na tom, že k přestavbě důchodů
přistupujeme až dnes, má jistě politický
vývoj v letech 1968 a ž 1969, který vedl k
destrukci našeho národního hospodářství
a tím i k několikaletému oddálení
řešení přestavby důchodů.
Návrh zákona, o kterém dnes jednáme,
je teprve začátkem přestavby. Vláda,
aniž by měla dořešenu přestavbu
důchodů, řeší v současné
době i ekonomicky náročná propopulační
opatření. Přitom je třeba vzpomenout
původní záměr, vypracovaný
před rokem 1968, kdy bylo stanoveno dořešit
nejprve přestavbu důchodů a pak začít
s rychlým a účinným zaváděním
propopulačních opatření. Je tedy třeba
vyslovit dík vládě ČSSR, že v
této době přistupuje k řešení
obou problémů najednou.
Toto zákonné opatření, které
dnes schválíme, nás všechny zavazuje,
zvláště nás, kteří ještě
pracujeme, k většímu pracovnímu úsilí,
čímž nejlépe podpoříme
tuto snahu vlády a přispějeme tak k zajištění
sociálních jistot pro naše spoluobčany.
Proto prohlašuji, že pro předložený
vládní návrh zákona o zvýšení
důchodů starodůchodců a některých
nízkých důchodů v sociálním
zabezpečení budu spolu s poslanci - příslušníky
Československé strany socialistické hlasovat.
Předseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi
Jedličkovi. Pretože sa už nikto do rozpravy neprihlásil,
pýtam sa, či si ešte niekto z poslancov praje
slovo. /Nikdo./
Vyhlasujem teda rozpravu za skončenú.
Praje si minister práce a sociálnych vecí
ČSSR s. Štanceľ slovo? /Ne./ Ďakujem.
Pýtam sa, či si praje slovo spravodajca poslanec
Perkovič? /Ne./ Spravodajca poslanec Burger? /Ne./
Vypočuli sme výklad zástupcu vlády
ČSSR a návrhy spravodajcov príslušných
výborov oboch snemovní.
Teraz pristúpime k hlasovaniu.
Podľa prezenčných listín je prítomných
190 poslancov Snemovne ľudu a 57 poslancov Snemovne národov
zvolených v Českej socialistickej republike a 47
poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej
socialistickej republike. Pri hlasovaní o tomto návrhu
zákona platí takisto zákaz majórizácie.
Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne národov.
Najskôr budú hlasovať poslanci Snemovne národov
zvolení v Slovenskej socialistickej republike.
Kto z poslancov Snemovne národov zvolených v Slovenskej
socialistickej republike súhlasí s návrhom
zákona podľa návrhu spravodajcu, nech zdvihne
ruku. /Hlasuje se./
Je niekto proti? /Nikdo./
Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikdo./ Ďakujem.
S návrhom vyslovili súhlas všetci prítomní
poslanci Snemovne národov zvolení v Slovenskej socialistickej
republike.
Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne národov
zvolení v Českej socialistickej republike.
Kto z poslancov Snemovne národov zvolených v Českej
socialistickej republike súhlasí s návrhom
zákona podľa návrhu spravodajcu, nech zdvihne
ruku. /Hlasuje se./
Je niekto proti? /Nikdo./
Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikdo./ Ďakujem.
Zisťujem, že s návrhom zákona vyslovili
súhlas všetci prítomní poslanci Snemovne
národov zvolení v Českej socialistickej republike.
Snemovňa národov zákon schválila.
Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne ľudu.
Kto z poslancov Snemovne ľudu súhlasí s návrhom
zákona o zvýšení dôchodkov starodôchodcov
a niektorých nízkych dôchodkov v sociálnom
zabezpečení podľa návrhu spravodajcu,
nech zdvihne ruku. /Hlasuje se./ Ďakujem.
Je niekto proti? /Nikdo./
Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikdo./
Zisťujem, že Snemovňa ľudu zákon
takisto jednomyseľne schválila.
Vzhľadom na súhlasné uznesenia Snemovne národov
a Snemovne ľudu konštatujem, že Federálne
zhromaždenie Československej socialistickej republiky
schválilo zákon o zvýšení dôchodkov
starodôchodcov a niektorých nízkych dôchodkov
v sociálnom zabezpečení. /Potlesk./
Teraz prerušujem rokovanie na 20 minút.
/Jednání přerušeno v 10.25 hod./
/Jednání opět zahájeno v 10.47 hod./
Předseda SN Mihálik: Vážené
súdružky, vážení súdruhovia,
budeme pokračovať v rokovaní.
Ďalším bodom nášho programu je
Návrh zákona za vládu Československej
socialistickej republiky odôvodní minister práce
a sociálnych vecí Michal Štanceľ. Prosím,
aby sa ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSSR Štanceľ: Vážené
súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci,
dovoľte mi, aby som zdôraznil druhú časť
sociálno-politických opatrení ÚV KSČ,
vlády ČSSR a ÚR čs. ROH, schválených
septembrovým plénom ústredného výboru
strany, a to vládny návrh zákona o materskom
príspevku.
Azda žiadna oblasť našej socialistickej starostlivosti
o človeka nie je tak často stredom pozornosti ako
práve oblasť pomoci rodinám s deťmi. V
tom je výraz pochopenia spoločenského významu
tejto pomoci a tiež prejav nášho postoja k rodine
a materstvu, prejav nášho presvedčenia, že
rodina vo svojom poňatí slobodných a rovnocenných
partnerov je nevyhnutným predpokladom pre rozvoj duchovného
a citového bohatstva občanov, a tým aj celej
našej spoločnosti. Chceme v našej spoločnosti
- ako to povedal generálny tajomník ÚV KSČ
s. Husák ".... vytvárať také ovzdušie
a také podmienky, aby materstvo bolo v úcte a v
starostlivosti všetkých a aby zaujímalo najpoprednejšie
miesto na stupni spoločenských hodnôt.
Rodina a rodičovstvo nemohlo zaujať toto miesto, pokiaľ
manželstvo bolo zväzkom triednych záujmov, pokiaľ
bolo poznamenané všeobecnou diskrimináciou
ženy a pokiaľ deti znamenali pre prevažnú
väčšinu pracujúcich mimoriadne zaťaženie
celej rodiny. Cesta k novej rodine, k novému poňatiu
manželstva i materstva viedla teda nutne po ceste premeny
spoločenského poriadku, po ceste zrovnoprávnenia
žien vo všetkých sférach spoločenského
života.
Aké sú doterajšie výsledky tejto cesty?
Ženy sa podieľajú na celkovej zamestnanosti takmer
47 % a ich pracovné príjmy sú významným
prínosom v rozpočte rodiny. Ženy sú
zrovnoprávnené aj v oblasti výchovy: dievčatá
tvoria vyše 61 % počtu študentov všeobecnovzdelávacích
škôl, 55 % študentov odborných škôl
a viac ako 40 % študentov vysokých škôl.
Práca žien a matiek je chránená osobitnými
predpismi a je podporovaná rozsiahlou sieťou štátnych
i závodných zariadení starajúcich
sa o deti predškolského veku i o ostatné deti
mimo školu.
Od roku 1945 sústavne rozvíjame zdravotnú
starostlivosť o matku a dieťa a ako jeden z málo
štátov vo svete sme dosiahli, že skoro všetky
matky rodia deti v zdravotníckych zariadeniach pod lekárskym
dozorom a úplne bezplatne.
Súčasne sme vybudovali všestrannú sústavu
hmotnej pomoci rodinám s deťmi, ktorú vo forme
priamych finančných dávok, úľav
a bezplatných služieb poskytujeme rodinám vo
výške 19 mld Kčs, takmer 400 Kčs mesačne
na jedno dieťa. Platená materská dovolenka
v rozsahu 26 týždňov je jedna z najdlhších
a jej výška činí 90 % priemerného
čistého pracovného príjmu matky. Na
rozdiel od väčšiny štátov poskytujeme
prídavky na deti od prvého dieťaťa.
Obzvlášť intenzívne sa stupňovala
pomoc rodinám s deťmi v posledných rokoch.
Boli zvýšené prídavky na deti a platená
materská dovolenka bola predĺžená. Súčasne
bola zvýšená podpora pri narodení dieťaťa
zo 650 na 1000 Kčs. Od januára 1970 bola predľžená
neplatená materská dovolenka z jedného roka
na dva roky. S platnosťou od 1. 7. 1970 bol zavedený
materský príspevok a k jeho podstatnému rozšíreniu
pristupujeme už teraz, po odstupe jedného roka.
Nielen naše, ale aj zahraničné skúsenosti
dokazujú, že finančná a materiálna
pomoc rodinám s deťmi je síce významným
činiteľom ovplyvňujúcim vývoj
pôrodnosti i počet detí v rodinách,
nie je však činiteľom jediným. Nemôže
plniť svoj účel, ak nie je súčasne
podporovaná celkovým úsilím spoločnosti
alebo ak pomoc nerieši závažné problémy,
ktoré - aj keď prechodne - vznikajú rodine
v nových podmienkach. Stávame sa svedkami, že
po uspokojivom vývoji a vysokej úrovni pôrodnosti
v rokoch 1945-49, keď sa narodilo 22,4 detí na 1000
obyvateľov, sa populačná situácia neustále
zhoršuje. Počet narodených detí na 1000
obyvateľov v rokoch 1960-69 dosahuje len 16,3 a v roku 1969
dokonca 15,5. V dôsledku toho sa zhoršuje veková
skladba obyvateľstva, zmenšuje sa podiel mladej generácie,
čo musí mať nepriaznivý vplyv i na rozvoj
národného hospodárstva. Po zavedení
materského príspevku v roku 1970 sa pôrodnosť
opäť zvyšuje a predpokladáme, že v
tomto roku sa narodí o 12-13 tisíc detí viac
než v roku 1969.