Předsednictvo
Federálního shromáždění Československé socialistické republiky 1970
I. volební období
7-P
Vládní návrh
Zákonné opatření
předsednictva Federálního shromáždění
ze dne ................ 1970
o zániku práva osobního užívání bytu a vyklizení bytu občanů, kteří se protiprávně zdržují mimo území Československé socialistické republiky
V zájmu urychleného vyřešení řádného využití bytů, které jejich uživatelé v důsledku protiprávního pobytu v zahraničí neužívají, usneslo se předsednictvo Federálního shromáždění Československé socialistické republiky podle čl. 58 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, na tomto zákonném opatření:
§ 1
(1) Dnem počátku účinnosti tohoto zákonného opatření zaniká právo osobního užívání bytu občana, který se k tomuto dni protiprávně zdržuje mimo uzemí Československé socialistické republiky.
(2) Pokud občan zdržující se v cizině podal do 31. prosince 1969 žádost o prodloužení pobytu, zaniká jeho právo osobního užívání bytu po uplynutí jednoho měsíce od skončení platnosti výjezdní doložky, zdržuje-li se nadále protiprávně v cizině nebo od vydání rozhodnutí orgánu, jímž byla žádost zamítnuta.
(3) Ustanovení § 179 odst. 1, § 180 odst. 1 a § 181 občanského zákoníku tím nejsou dotčena.
§ 2
(1) Na podkladě potvrzení vydaného příslušným orgánem ministerstva vnitra České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky o tom, že se občan zdržuje protiprávně mimo území Československé socialistické republiky, přidělí místní národní výbor po vyklizení bytu, k němuž užívací právo ze zákonného opatření zaniklo, podle ustanovení zákona o hospodaření s byty a ustanovení občanského zákoníku.
(2) Jde-li o byt podnikový, byt ministerstva vnitra, byt v domech lidových bytových družstev, byt vystavěný v podnikové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku, byt služební, byt z bytové výstavby jednotných zemědělských družstev a byt vojenský, postupuje organizace disponující s tímto bytem podle ustanovení zákona o hospodaření s byty.
(3) Jde-li o byt v domě stavebního bytového družstva, postupuje představenstvo tohoto družstva obdobně podle odstavce 1.
§ 3
Občanovi, jehož právo užívat byt zaniklo podle § 1 tohoto zákonného opatření, není místní národní výbor povinen přidělit náhradní byt ani náhradní ubytování.
§ 4
(1) Před přidělením bytu (§ 2 odst. 1 a 2) odstraní místní národní výbor věci, které jsou v bytě a převezme je do úschovy. Nemůže-li je uschovat, prodá místní národní výbor věci náležející občanovi, jehož právo užívaní bytu zaniklo podle § 1. Při prodeji postupuje podle předpisů upravujících prodej věcí mimo výkon rozhodnutí. [Zákon č. 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekuci a vyhláška ministerstva vnitřního ohchodu č. 4/l952 Ú. l. ve znění vyhlášky č. 295/1952 Ú. l. (č. 10/1952 Ú. v. ve znění vyhlášky č. 353/1952 Ú. v.)] Výtěžek prodeje složí místní národní výbor do úschovy u státního notářství.
(2) Jde-li o byt v domě stavebního bytového družstva, postupuje představenstvo tohoto družstva obdobně podle odstavce 1.
§ 5
Soud zastaví řízení o zrušení práva osobního užívání bytu zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákonného opatření, jestliže důvodem návrhu je skutečnost, že se odpůrce zdržuje protiprávně mimo území Československé socialistické republiky. Usnesení o zastavení řízení, proti němuž není opravný prostředek přípustný, doručí soud jen navrhovateli; o zastavení uvědomí místní národní výbor, v jehož obvodě je byt.
§ 6
Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
V souvislosti s řešením celého komplexu otázek československých občanů, kteří v letech 1968-1969 zůstali bez přivolení československých orgánů v zahraničí, byla již přijata řada opatření jak vládou ČSSR, tak i vládami ČSR a SSR.
Ministerstva vnitra ČSR a SSR na podkladě rozhodnutí svých vlád vydala v prvé polovině listopadu 1969 metodické pokyny za účelem zajištění jednotného a správného postupu. Šlo zejména o to, aby národní výbory:
- zjištovaly takovéto byty a působily na organizace spravující bytový majetek anebo na vlastníky domů, aby podávaly soudům návrhy na zrušení užívacího práva k těmto bytům podle § 184 písm. d) občanského zákoníku, popřípadě, aby ve smyslu ustanovení § 32 občanského soudního řádu takové návrhy podávaly soudům samy;
- nedávaly souhlas ke spekulativním výměnám těchto bytů;
- v případech, kde sice se souhlasem uživatele bytu dlícího v cizině, ale jinak bez právního důvodu užívají byt třetí osoby, podávaly k soudům návrhy na vyklizení takto užívaných bytů.
K 20. lednu 1970 byla tato situace:
MV ČSR |
MV SSR |
|
opuštěných bytů celkem |
4 127 |
1 078 |
z toho znovu přiděleno |
1 963 |
557 |
podané návrhy soudům |
1 052 |
335 |
soudy již rozhodly |
584 |
73 |
Vzhledem k mimořádnosti situace, která je charakterizována neobyčejným množstvím případů soustředěných do jednoho časového období a vzhledem k vysloveným pochybnostem o správnosti výkladu, podle něhož není třeba doručovat usnesení o ustanovení opatrovníka osobě známého pobytu v zahraničí, byly hledány různé cesty a formy, které by pomohly podstatně urychliti celé řízení. Přitom bylo konstatováno, že urychlené řešení věci vázne na těchto skutečnostech:
a) zjisťování, že čs. občan je v zahraničí protiprávně;
b) složitost v doručování čs. občanu, který je v cizině na známé adrese;
c) potíže spojené s vyklizením bytu.
Nedostatky v předkládání potvrzení (nutných k zahájení řízení) jsou v soucasné době odstraňovány zejména orgány ministerstev vnitra ČSR a SSR.
Odstranění nedostatku v doručování čs. občanům (kteří jsou na známé adrese v cizině) a urychleni možnosti odprodeje zanechaného movitého majetku v bytě se uvažovalo formou novely ustanovení §§ 49 a 344 občanského soudního řádu.
Protože koncepce projednávání případů soudní cestou by byla i přesto značně zdlouhavá, bylo přijato řešení formou samostatného zákona, který vychází z těchto zásad:
1. právo osobního užívání bytu zaniká zásadně ze zákona ke dni jeho účinnosti;
2. rozhodujícím dokumentem k zániku tohoto práva je potvrzení pasových orgánů ministerstev vnitra ČSR a SSR o tom, že se čs. občan zdržuje v zahraničí protiprávně, že se v jednoměsíční lhůtě po skončeni platnosti výjezdní doložky nebo po vydání zamítavého rozhodnutí jeho žádosti o prodloužení pobytu v zahraničí nevrátil do ČSSR;
3. místní národní výbory na základě tohoto rozhodnutí a zjištění dalších skutečností týkajících se bytu rozhodnou případně o vyklizení bytu, odstranění movitého majetku zanechaného v bytě a předají jej k dalšímu řízení komisi pro bytové hospodářství ve smyslu bytového zákona;
4. v případech, kdy jde o byty v domech stavebního bytového družstva, přechází toto oprávnění na stavební bytová družstva.
K § 1:
Navržené zákonné opatření napomáhá řešit urychleně nežádoucí situaci týkající se bytů opuštěných osobami, které se protiprávně zdržují mimo území Československé socialistické republiky. Jde o všechny byty užívané na základě práva osobního užívání bytu a o jejich vyklizení.
Zásadně užívací právo těchto osob zaniká ku dni účinnosti zákonného opatření (§ 1 odst. 1). Toto ustanovení dopadá tedy na případy, kdy občané do 31. prosince 1969 nevyužili práva amnestie a neuvedli svůj pobyt v zahraničí do souladu s československými právními předpisy.
Výjimkou z této zásady je úprava obsažená v druhém odstavci § 1, která se vztahuje na případy, jež mohou nastat v budoucnosti. Týká se občanů, kteří si podali žádost o prodloužení udělených výjezdních doložek a o těchto žádostech nebylo dosud rozhodnuto. Podle usnesení vlády Československé socialistické republiky č. 325/1969 je až do rozhodnutí o podané žádosti považován pobyt těchto osob za hranicemi za souladný s právními předpisy. Protiprávním se stává v důsledku zamítavého rozhodnutí. Odkladný účinek bude ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), přímo v rozhodnutí naléhavého obecného zájmu odňat. Také v těchto případech je třeba stanovit den zániku užívacího práva tak, aby odpovídal dané situaci. Proto se v zákonném opatření stanoví, že tímto kritickým okamžikem je den po uplynutí jednoho měsíce od vydání rozhodnutí, jímž byla žádost zamítnuta. Poněvadž podle zmíněného usnesení vlády se eventuálně podanému rozkladu nepřiznává odkladný účinek, nehraje tu roli den doručení zamítavého rozhodnutí občanů v cizině. Nepřiznání odkladného účinku nese s sebou všechny právní důsledky z toho plynoucí.
K 20. lednu 1970 bylo u orgánů pasů a víz ministerstva vnitra České socialistické republiky nevyřízeno kolem 6 000 žádostí o prodloužení pobytu v zahraničí ve smyslu ustanovení odst. 5 § 1 vyhlášky ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí č. 115/1969 Sb., kterou se upravuje platnost výjezdních doložek.
Podle směrnic pro prodloužení pobytu československých občanů v zahraničí schválených usnesením vlády č. 325 ze dne 9. 12. 1969 a rozhodnutí stanovené komise orgánu pasů a víz ministerstva vnitra České a Slovenské socialistické republiky určí termín, do které doby se prodlužuje platnost výjezdní doložky.
V případech, kdy dlí občan v zámoří, prodlužuje se obvykle doba platnosti výjezdní doložky do doby potřebné pro návrat občana do Československé socialistické republiky.
Při pobytu občana ve státech, odkud není složité dopravní spojení (převážně jde o státy evropské), dochází k zamítnutí žádosti o prodloužení pobytu.
K zániku užívacího práva ve smyslu zákonného opatření může pochopitelně dojít jen v těch případech, kdy toto právo ke kritickému dnu ještě existuje. Je nutno si totiž uvědomit, že užívací právo občana zdržujícího se protiprávně v cizině mohlo pro trvalé opuštění společné domácnosti přejít podle § 181 obč. zákoníku na osoby uvedené v § 179 odst. 1 a § 180 odst. 1 tohoto zákona. Užívací právo občana dlícího za hranicemi zaniklo tedy v těchto případech již jiným způsobem ještě před účinností zákona.
Dojde-li v budoucnosti k protiprávnímu pobytu občanů v cizině - vyjma případy, jež jsou upraveny v § 1 odst. 2 - je možno vzhledem k poměrně malému počtu těchto případů vystačit s dosavadní úpravou, zejména s postupem upraveným v § 184 písm. d) obč. zákoníku, kdy soud zruší užívací právo k bytu proto, že uživatel bytu jej bez vážných důvodů neužívá buď vůbec anebo jej užívá jen občas.
K § 2:
Dokladem osvědčujícím, že došlo k zániku užívacího práva ze zákonného opatření, bude potvrzení o neoprávněném pobytu občana za hranicemi, které vydá správa pasů a víz ministerstva vnitra České a Slovenské spcialistické republiky.
Po zániku užívacího práva může místní národní výbor rozhodnout o novém přidělení bytu podle příslušných ustanovení zák. č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty. Předpokladem ovšem je, že byt bude uprázdněn, případně vyklizen.
Poněvadž přidělovacímu režimu národních výborů nejsou podrobeny byty ve stavebních bytových družstvech a poněvadž není důvodu tyto byty vyjímat z dosahu navrženého opatření, ukládá se v odst. 3 § 2 představenstvům těchto družstev obdobný postup, jaký je v odst. 1 uložen národním výborům. To odpovídá danému právnímu stavu, podle něhož stavební bytová družstva jsou subjekty plně disponujícími byty v těchto družstvech.
Pokud došlo k svémocnému obsazní opustěněho bytu jinými osobami, je možno se domáhat vyklizení bytu podle stávajících předpisů, neboť tyto osoby užívají byt protiprávně. (§ 157 obč. zákoníku, § 41 zák. o hospodaření s byty.) Zůstaly-li v bytě osoby, které svoje právo užívat byt odvozovaly od práva osobního užívání bytu občana zdržujícího se protiprávně v cizině, zaniklo jejich právo zároveň se zánikem užívacího práva tohoto občana. Proti takovým osobám je možno postupovát podle obecných předpisů.
K § 3:
V tomto ustanovení se vyslovuje zásada vyplývající z povahy věci, že v případech, na něž se zákonné opatření vztahuje, není třeba poskytovat ani náhradní byt, ani náhradní ubytování.
K § 4:
Toto ustanovení navazuje na úpravu provedenou v § 2 zákonného opatření a týká se výhradně movitého majetku zanechaného v bytě. Aby mohlo být přidělovací právo národních výborů uskutečněno, je třeba, aby byly z bytu odstraněny věci v něm zanechané, a to pokud možno nejjednodušší a nejrychlejší cestou.
Ve všech případech, kde nebude možno tyto věci podle stávajících předpisů uschovat zejména pro nedostatek skladovacích prostor, přikročí národní výbor k prodeji věcí, jež v bytě občan zdržující se protiprávně v cizině zanechal. Jeví se nejvhodnějším a nejúčelnějším, aby národní výbor postupoval při tomto prodeji podle zákona č. 174/1950 Sb. upravujícího dražby movitých věcí mimo exekuci. Navržená úprava tedy nepředpokládá žádné řízení o vyklizení bytu.
Konečné naložení s výtěžkem prodeje uschovaným v notářské úschově bude třeba řešit podle okolností konkrétních případů, např. na základě důsedků trestního řízení zahájeného o trestném činu spáchaném podle ustanovení § 109 tr. zákona.
V návaznosti na § 2 odst. 3 zákonného opatření se obdobný postup prodeje ukládá i představenstvům stavebních bytových družstev.
Právo eventuálních jiných vlastníků movitého majetku zanechaného v bytě je chráněno tím, že podle prováděcích předpisů musí být oznámení o dražbě veřejně vyhlášeno po dobu patnácti dnů. V této době mohou eventuální vlastníci své vlastnické právo u místního národního výboru uplatnit.
K § 5:
Poněvadž by nebylo namístě, aby stejná problematika byla řešena jednak soudy, jednak národními výbory, ukládá se soudům, aby případy, které byly před účinností zákonného opatření u nich v běhu, zastavily a informovaly o tom národní výbory.
K § 6:
Naléhavost věci si vyžaduje, aby navržené zákonné opatření nabylo účinnosti dnem jeho vyhlášení.
V Praze dne 12. února 1970
Předseda vlády ČSSR:
v z. prof. dr. Laco, DrSc. v. r.
místopředsedo vlády
Ministr vnitra ČSSR:
Ing. Kaska, CSc. v. r.