Česká národní rada 1969 – 1971

Podle § 38 odst. 1 zákona ČNR č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady

ministra dopravy České socialistické republiky ve věci znečišťování ovzduší ve velkých městech výfukovými plyny.

Československá socialistická republika patří ke státům, kterým vysoká industrializace, chemizace a rozvoj motorismu působí vážné hygienické problémy. Ve městech, zejména větších je tento stav zhoršován ještě provozem motorových vozidel.

Při měření obsahu škodlivin ve vzduchu, které bylo v letech 1966 až 1967 prováděno Ústavem hygieny v Praze a při kterých byla zjišťována koncentrace kysličníku uhelnatého, kysličníku siřičitého, aerosolu olova a polétavého prachu, byly nalezeny vesměs hodnoty, které převyšují přípustnou normu. Pokud běží o kysličník uhelnatý a olovo, jsou v přímém vztahu k provozu motorových vozidel. Pokud jde o kysličník siřičitý a polétavý prach, podílejí se na jejich existenci jiné zdroje.

Průměrné hodnoty kysličníku uhelnatého získané měřením mezi 9.00-19.00 hod. činily v těchto pražských ulicích:

Průměrné hodnoty olova získané měřením mezi 7.00-19.00 hod. činily v těchto pražských ulicích:

Norma pro kysličník uhelnatý je 0,8 ppm, norma pro olovo je 0,7 gama g/1 m³.

Porovnejme tyto výsledky s výsledky podobného měření, které prováděl Výzkumný ústav dopravení v Praze v roce 1962. Průměrné hodnoty kysličníku uhelnatého získané měřením mezi 6.00-21.00 hod. byly v roce 1962 v těchto pražských ulicích:

Z tohoto srovnání je tedy zřejmé, že během 5 let došlo k velmi nebezpečnému zhoršení této situace především v centru Prahy.

Z uvedených měření vyplývá, že množství obou škodlivin přesahuje daleko únosnou míru a že jsou ohroženi na zdraví jak občané, kteří těmito místy procházejí, tak zejména ti, kteří vykonávají službu, např. orgány dopravního inspektorátu VB, dispečeři dopravních podniků a další. Zde nejde jen o jejich zdraví, ale také o to, aby mohli své povinnosti konat v zájmu bezpečnosti ostatních občanů v normálních podmínkách.

I když řešení věci není snadné, je možno k němu přikročit a docílit alespoň částečných výsledků.

Primární cestou k zamezení příčin vzniku škodlivin ve výfukových plynech je prosazení co nejdokonalejších řešení spalovacího prostoru a palivového ústrojí už při konstruování motoru vtom smyslu, aby spalování pohonných látek bylo co nejúčinnější.

Dalším nutným opatřením je zavedení a přísné dodržování častějších technických periodických prohlídek vozidel a včasné odstraňování závad, především na motoru.

Třetí cestou je, aby škodliviny, které se přes uvedená opatření ve výfukových plynech vyskytnou, byly v maximální míře zneškodňovány k tomu účelu vyvíjenými zařízeními, ať již na principu dodatečného spalování nebo na principu filtru. V zahraničí jsou připravovány již zákony, které nebudou provoz motorových vozidel bez uvedeného zařízení dovolovat.

Koncentrace škodlivin ve větších městech je zvláště kritická především v takových místech, kde dochází v provozu vozidel k časté akceleraci, případně ke stání vozidel v kolonách s motorem v chodu na volnoběh. Při takovém provozu jsou stále v účinnosti akcelerační vstřikovadla; obohacovací trysky a korektory, které vesměs nepříznivě ovlivňují (poměr palivo-vzduch a podporují nedokonalé spalování. Současně s úpravami má vozidlech je nutno proto řešit i kritické profily v dopravě jalo stavebními, tak i organizačními opatřeními, zajišťujícími trvale plynulý provoz. V této interpelaci uvádíme jen několik čísel z hl. města Prahy. Podobný stav je však i v mnoha dalších, zejména krajských městech a proto řešením věci sledujeme obecnou problematiku.

Tážeme se soudruha ministra dopravy České socialistické republiky jsou-li mu tyto skutečnosti známy a co hodlá učinit ke zlepšení nepříznivé situace.

V Praze dne 16. března 1970

Věroslav Jedlička v. r.

Zdeněk Vodička v. r., dr. Čestmír Adam v. r., Jiří Rubín v. r., Ing. Jiří Kabelka v. r., dr. Jiří Hájek v. r.