Předsedající: Děkuji doc. Jičínskému za přednesený návrh usnesení. Má někdo připomínky k předloženému návrhu?

S. Sluka: Soudružky a soudruzi, ve svém vystoupení jsem hovořil jménem určité skupiny členů ČNR. Tato připomínka nebyla vzata na vědomí.

K článku 134 ústavního zákona navrhoval jsem 3 alternativy, a sice

1) citaci vypustit pro nesprávnou formulaci,

2) uvést, že podrobnosti budou stanoveny zákonem,

3) vláda republiky řídí a kontroluje činnost výkonných orgánů NV v oblasti státní správy.

Pokud je to v rozporu s platnou ústavou, máme v NS komisi, kterou vede akad. Knapp, která má zpracovat návrh nové ústavy a dát ji do souladu s návrhem ústavního zákona o federaci. Nevidím v tom tak nepřekonatelnou překážku, aby ta realita nemohla být zakotvena v návrhu ústavního zákona.

S. Válek: Jménem kulturní komise jsem přednášel stanovisko k článku 35 odst. 3. Nedomnívám se, že by to, co říkal doc. Jičínský, kdy doporučil, aby v této věci byla praxe nejlepším korektivem přijatého usnesení, se týkalo zde zmíněného návrhu. Hovořil jsem v tomto smyslu: Pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje NS zásadní zákonodárnou úpravu ve věcech péče o zdraví lidu, soustavy základních, středních a všeobecné vzdělávacích a odborných škol, ve věcech spolčování a shromažďování, celospolečenské péče o kulturu a osvětu atd. K tomu jsem nedostal odpověď. Trval jsem, aby se k tomu návrhová komise vyjádřila. Stejně se domnívám, že k článku 20, ke kterému se dnes ráno hovořilo, kde jde o nutnost přímo vyjmenovat nejen sociální politiku, ale v odstavci d) uvést zdravotní a sociální politiku, k tomu jsem také odpověď neslyšel.

S. Neuman: Mám jen stylistickou připomínku, a to ke str. 3 odst. 3, kde by v první větě za dnem 1. ledna mělo být uvedeno ještě 1969.

S. Lacina: Moje přesvědčení ukazuje na to, že vysoké zastoupení ve Sněmovně národů, tzn. 50 % členů ČNR a 50 % členů SNR, mělo by být řešeno tak, že by v principu odpadla Sněmovna národů, protože pak by se jednalo o dohodu těchto dvou národních reprezentací.

Kromě toho mám pod tlakem veřejnosti takový dojem, že by část našich voličů vítala zastoupení z řad členů ČNR ve Sněmovně národů nehledě k tomu, že je to souhlasné s návrhem společné schůze ekonomických výborů NS, které jsem přijal. Doporučuji doplnit usnesení o ten bod, jednak v souladu s usnesením ekonomických výborů a konec konců i státoprávní komise v tom smyslu, že je nutno uložit předsednictvu ČNR a předsedům jednotlivých komisí, aby zahájili práce na přípravě statutu jednotlivých národních institucí, abychom skutečně splnili i ten smysl diskuse, který tady vyplynul, pokud jde o Českou socialistickou republiku.

Dr. Václavík: Soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych řekl pár slov k návrhu, který jsem zde podal a který se zde dočkal z úst docenta Jičínského určitého odsouzení. Dal jsem vám v úvahu, aby naše delegace, která nás bude zastupovat v NS, byla vybavena jako krajní alternativou textem rámcového ústavního zákona, jak jsem o tom mluvil. Řekl jsem také, že budu upřímně rád, jestliže k takové alternativě nedojde, jestliže bude dosaženo pro obě strany přijatelné dohody o paragrafovaném ústavním zákoně. Myslím ovšem, proto jsem se rozhodl říci těch pár slov, že by bylo lépe, abychom nebyli jen bohorovným příliš vysokým orgánem, kde se budeme bát diskuse nebo nějaké polemiky. Nevím, proč by návrh, který jsem dal k úvaze, měl snižovat nebo směřovat ke snížení autority ČNR, nebo dokonce, jak tu byla učiněna poznámka, že by mohl mít nějaké dalekosáhlé nežádoucí politické důsledky. Naopak, jsem přesvědčen, že kdyby došlo k té krajní eventualitě, kterou si nepřeji, nevím, co by bylo komplikovanější, zda takový postup, že by naše komise podala návrh na odložení projednání ústavního zákona beze všeho anebo, že by podala návrh na odložení takovou cestou, že by byl 28. října přijat rámcový zákon a teprve později by byly vyjasněny stanoviska. Jsem přesvědčen, že druhý postup, kdyby k této nežádoucí eventualitě došlo, by měl o mnoho menší nežádoucí politické důsledky. Po vyslechnutí stanoviska doc. Jičínského beru s politováním na vědomí, že je proti tomu, aby delegace ČNR byla vybavena jako krajní alternativou také textem rámcového ústavního zákona o československé federaci.

S. prof. Malíř: Na str. 4, čtvrtý řádek shora bych doporučoval, aby se místo formulace: ..."přešlo co nejdříve do rukou zvolených orgánů ..." bylo řečeno: ... "přešlo co nejdříve do rukou orgánů zvolených podle nového ústavního zákona". Z toho by vyplývalo, že existující Národní shromáždění nebylo demokraticky voleno.

Na str. 5 druhý řádek zdola bych doporučoval: ..."k tomu, aby se občané těchto národností cítili...".

Mpř. ČNR s. Lochner: Má ještě někdo připomínky? Ne, prosím s. doc. Jičínského, aby odpověděl na vznesené námitky.

S. doc. Jičínský: Vážení soudruzi, doporučuji, abychom nejprve projednali formulační připomínky, které uvedl s. Malíř. Doporučuji, abychom připomínku k bodu 6 přijali, neboť je správná, myslím, že by to mělo být, pokud jsem správně rozuměl tak, ..."přispěje k tomu, aby se její příslušníci cítili rovnoprávnými občany federativního uspořádání ČSSR.". Pokud jde o druhou připomínku, tak já ji uznávám, přesto zase ovšem ta dikce, která je volena tu, má jisté přednosti, protože je výraznější. Myslím, že to vyplývá i z textu. ..."Považuje za nutné, aby vlastní uskutečnění federativního uspořádání ČSSR přešlo co nejdříve do rukou zastupitelských orgánů zvolených v demokratických volbách." Podívejte se, není normální stav, že existující zastupitelské sbory si své volební období prodlužují. To není z hlediska demokracie normální stav. Doporučuji tedy změnu formulace ..."Považuje za nutné, aby vlastní uskutečnění federativního uspořádání ČSSR přešlo co nejdříve do rukou federálních a národních zastupitelských orgánů volených v demokratických volbách".

Tak to jsou ty změny k formulaci. Teď pokud jde o námitky a stanoviska. Když jsem měl námitky proti stanovisku s. Václavíka, nechtěl jsem se nikterak dotknout jeho návrhu. Myslím, že neodpovídá povaze věci, kdybych v tom spatřoval nějaké snižování významu návrhu nebo pochybování o nejlepších úmyslech, které soudruha vedly k tomuto návrhu. Myslím však nicméně, že přece jenom parlamentní jednání - v tom směru jednáme jako parlament - ať chceme nebo nechceme - i když zatím bez té vlastní zákonodárné působnosti, podléhá určitým regulím, a my přece, i když víme, že naše vazby k občanům a politickým organizacím nejsou zcela přesně fixovány, nemůžeme je přehlížet. Vždyť přece jednání o návrhu ústavního zákona to není opravdu otázka jednoho jednání, to je příliš vážná věc, kde každý člen tohoto orgánu po mém soudu má povinnost o tom jednat s určitými politickými organizacemi, společenskými organizacemi, které zastupuje, zjistit si, jaká je situace, zda tedy ten návrh odpovídá. Já vím, soudruh Václavík může namítnout, že doba je mimořádná a v tom smyslu vyžaduje i mimořádná opatření.

Zdá se mi však, že mimořádnost této situace není toho druhu, aby bylo reálné přijmout rámcový zákon. Zdá se mi, že situace je taková, že buď bude dosaženo dohody o tomto ústavním zákoně tak, jak je navržen s tím, že tam budou zpřesněna ta nebo ona ustanovení, anebo ne. Zdá se, že jiná alternativa tu dnes dána není. Pokud je nám známo i z jednání se Slovenskou národní radou, rámcový zákon je pro ně nepřijatelný a víte sami, že jsme měnili původní stanovisko z 18. září, kde jsme doporučovali přijmout ústavní zákon obecněji koncipovaný. Prosím znovu, aby toto bylo chápáno jako stanovisko návrhové komise, které by se nikterak - znovu opakuji - nemělo dotýkat záměru a úmyslu, kterým soudruh Václavík byl veden, ale které respektuje určité skutečnosti dosavadního jednání o těchto otázkách na půdě České národní rady, Slovenské národní rady i na půdě Národního shromáždění. Které respektuje i tu skutečnost, že takováto jednání z hlediska svého parlamentního projednávání musí do sebe zahrnout i proceduru projednávání po politické linii, i to patří do procedury parlamentního jednání. Proto myslím, že není reálné, abychom dnes, i kdybychom tu seděli sebedéle, vypracovali takový návrh ústavního zákona, který by mohl být opravdu 27. října přijat.

Soudruh Lacina hovořil o svém stanovisku, které je proti delegaci poslanců národních rad do komory národů. Chtěl bych říci, že Česká národní rada zde své stanovisko přijala a myslím, že pokud není podán formální návrh, nemáme důvodu je měnit a trváme na něm i ve shodě se stanoviskem vlády. Jenom snad ještě k odůvodnění: Víme všichni dobře, že konstrukce Federálního shromáždění tak, jak je navržena, není zdaleka ideální a že tedy argumenty, které budeme uvádět pro to nebo ono řešení, mají vždy jenom relativní hodnotu, nikoliv hodnotu absolutní. Ale neměli bychom přehlížet tu skutečnost, že je přinejmenším poněkud zvláštní v rámci ČSSR, složené ze dvou národů, vytvářet dvojí národní reprezentaci, které mezi sebou nebudou mít žádnou vazbu. Nevím, bude-li jedna více národní než druhá a jestliže se už zvolila tato koncepce, zda národní komora má vyjadřovat národní principy, národní rovnoprávnost, zda z tohoto hlediska opravdu není logice tohoto návrhu přiměřenější, aby zde byl uplatněn delegační princip. Čili v tomto smyslu nenavrhuji nic, protože Česká národní rada usnesení přijala a myslím, že není důvodu je měnit. Soudruh Lacina samozřejmě jako poslanec NS může postupovat podle svého nejlepšího přesvědčení při jednání v Národním shromáždění.

K návrhu o tom, aby bylo uloženo předsednictvu, resp. České národní radě urychleně vypracovat statuty určitých orgánů apod., doporučuji, abychom dnes do tohoto stanoviska nezahrnovali tuto povinnost. Předseda ČNR spolu s tajemníkem, s předsednictvem vypracuje v nejbližší době časový plán práce, jednání ČNR a jejích orgánů, který bude muset předsednictvo a potom ČNR projednat a který se stane základem její činnosti pro nejbližší období do 1. ledna příštího roku. Čili s tím se počítá. Myslím, že potom bychom schválili tento konkrétní plán praktického postupu prací v ČNR i v orgánech a nemusíme dělat toto usnesení, které je z povahy věci samozřejmé.

K tomu co říkal soudruh Válek o článku 35, nemýlím-li se. Toto bylo předmětem sporu. Totiž jaký rozsah zákonodárné kompetence pokud jde o zásady má být do tohoto článku zahrnut. Znovu opakuji, že čeští představitelé při jednání o těchto otázkách se snažili rozsah těchto zákonodárných kompetencí federace, at už pokud jde o zvláštní zákony nebo zásady zákonodárství, rozšířit. Nepodařilo se ovšem všechny návrhy prosadit, čili výčet oblastí pro federální zákony, resp. zásady zákonodárství je tedy tím kompromisem, který byl oběma stranami dosažen. Osobně mám pochybnosti, i když se na tom dnes usneseme, že pokud jde o věci kultury, by zde došlo k dohodě. Vyvolali bychom dnes nový spor, a to v otázce, která v této souvislosti myslím není opravdu nejpodstatnější. I když budou dva zákony o knihovnách a knihovnictví rozdílné, že to není takové neštěstí. Tady opravdu trvám na tom, co jsem formuloval předtím, že je třeba určitých praktických zkušeností k tomu, abychom v některých otázkách dosáhli racionálnější dohody než dosud. Mluvím jménen návrhové komise a nedoporučuji navrhovat další změnu tohoto ústavního znění.

Pokud jde o problematiku národních výborů, ta není zdaleka tak jednoduchá, abychom změnili tento článek. Z hlediska této konstrukce, která je v tomto ústavním zákoně zachována, národní výbory jsou povinny se řídit nařízeními a směrnicemi vyšších orgánů včetně vlády. Čili nemůžeme to dnes tak jednoduše formulovat, nemůžeme změnit jedno ustanovení, aniž měníme celkovou koncepci národních výborů, aniž po ústavní stránce výrazně rozlišujeme samosprávnou funkci národních výborů a funkci národních výborů jako orgánů státní správy. Čili zde opravdu nejde jenom o jednoduchý zásah do změny toho nebo onoho usnesení, ale jde o principiální koncepční otázku, kterou podle mého soudu nelze dnes dost odpovědně navrhnout, protože tyto otázky celkově ujasněny nemáme. Na změně postavení národních výborů se pracuje a bude pracovat a musíme vyčkat generální reformy a tu potom ústavně a zákonně fixovat, neboť to nemůžeme formulovat po takovýchto jednotlivých změnách, které, jak říkám, nejsou v tomto směru zcela jednoznačné a nesporné. Proto nedoporučuji tomuto návrhu vyhovět.

Předsedající s. Lochner: Děkuji. Jsou ještě nějaké zásadní připomínky. Nejsou.

Konstatuji, že na dnešní plenární schůzi je podle prezenční listiny přítomno 110 členů.

Jak uvedl zpravodaj komise s. doc. Jičínský, pro schválení hlavy první a druhé návrhu usnesení je potřeba kvalifikované většiny, tj. 76 hlasů.

Prosím pořadatele, aby upozornili ještě ty členy ČNR, kteří jsou mimo jednací síň, aby se všichni sem dostavili. Prosím též ověřovatele, aby počítali hlasy. Jsou to: s. Kůrka, s. ing. Černovský a s. dr. Chytil.

Dávám tedy hlasovat o návrh usnesení, hlava jedna a dvě, jak bylo předloženo, s textovými úpravami, které byly navrženy s. zpravodajem. Kdo je pro tento návrh usnesení ČNR? (Hlasuje se.)

Pro návrh hlasovalo 92 členů ČNR. Návrh je tedy schválen. Je někdo proti návrhu? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Tři.)

Nyní dám hlasovat o zbývající části návrhu usnesení, tj. o hlavě tři až šest. Doporučuji ještě změnu v návrhu, kde se říká, že "ČNR dala souhlas k tomu, aby byla zvolena delegace pověřená k účasti na schůzi NS". Tuto formulaci upravit na "kterou tvoří předsednictvo ČNR".

Kdo je pro tento návrh? (Všichni členové ČNR.) Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Zbývající část usnesení byla schválena jednomyslně.

Přijetím usnesení jsme projednali celý pořad dnešní naší schůze. Děkuji Vám za účast a schůzi ČNR končím.

(Schůze ČNR skončila ve 14.54 hod.)