Předsedající s. Jedlička: Děkuji soudružce Sobotníkové. Nechtěl bych polemizovat, ale domnívám se, že nikdo žádný návrh pod stůl nehodil. Před chvíli jsem řekl, že návrhová komise se k tomuto námětu vrátí.

Hlásí se ještě někdo do diskuse?

S. dr. Rýdlová: Mám jen malý dotaz: Kam se podělo zdravotnictví ve federálním návrhu vůbec? Mluvilo se o výboru, mluvilo se o radě a není nikde ani zblo.

Každý si musíme uvědomit, že jako školou prochází každý člověk, tak zrovna zdravotnictvím, a to od kolébky až do rakve, a zdravý člověk to je vlastně výrobní činitel. Bez zdravého člověka vlastně neuděláme nikde nic, ani s průmyslem, ani se zemědělstvím. Prosila bych odpověď.

Předsedající s. Jedlička: Soudružce dr. Rýdlové odpoví zpravodaj.

Kdo se další hlásí?

S. Kašpar (slovensky): Vážená Česká národní rado! Dovolte, abych jako Slovák a člen ČNR k našemu dnešnímu jednání řekl několik slov.

Jestliže v komentářích odzněly ze slovenské strany takové názory jako kdyby Česká národní rada svými postoji a jednáním taktizovala a oddalovala otázku federalizace, považuji za svou čestnou povinnost prohlásit, že tak tomu není, že členové ČNR u vědomí své odpovědnosti, s jakou přikračují k tak základní otázce, jako je uspořádání dalšího společného života dvou bratrských národů, velmi odpovědně a čestně zkoumají otázky a snaží se v té krátké době, v té situaci determinované vnějšími tlaky, v situaci vyvolané zvláštností dnešních dní, co nejpoctivěji splnit svůj úkol před svým lidem, před svým národem.

Přirozeně 28. říjen, který jsme chtěli oslavit velmi důstojně v podmínkách, na které jsme mysleli, když začal velký lednový obrodný proces, budeme slavit v jiných, těžkých podmínkách. Ke všemu, co v dané situaci před schválením ústavního zákona o federalizaci, je nevyjasněné, co ještě zejména bude záležet na tomto krátkém časovém období, abychom se snažili dořešit to základní, co před Českou i Slovenskou národní radou zůstane po 28. říjnu, je fakt, že chceme dobrovolně žít ve společném státě, bude to především otázka politické praxe, výkladu toho, co přinese ústavní zákon, že v této politické praxi se buď rozumně dohodneme, anebo bude náš stát imobilním státem, naše státy imobilními státy, že to, co jsme v lednu spustili a co hodně modifikovaně chceme dělat, bude velmi, velmi ohroženo.

Otázka vzájemné důvěry, otázka pochopení pro realizaci ústavního zákona, bude v rukou České a Slovenské národní rady dále. Ukazuje se, že dočasnost ČNR zřejmě nebude tak krátká, že volby demokratické, takové, které dají novou českou národní reprezentaci, tak rychle na obzoru nejsou.

Proto bych velmi prosil své kolegy v ČNR, abychom nestáli jen v takové defenzivní pozici, že je třeba zde cosi bránit proti Slovákům. Zde stojíme na pozici stanoviska českého národa, který též chce přispět do tohoto společného života svým postojem, svými požadavky, a že pro budoucnost je třeba místo defenzivního bránění většiny před menšinou velmi střízlivě a reálně najít cesty k dorozumění a velmi tvrdě a nekompromisně odmítat hlasy i z naší slovenské strany, které překračují to, co pro moderní společný stát je akceptabilní a rozumné.

Pokud jde o institucionální orgány, které mají být zakotveny v ústavním zákoně, zdá se mi, že to základní bude ne tyto instituce, ale jakou vládu Česká národní rada přijme, jaký program této vlády pro budoucnost přijme, zda tato Česká národní rada, která zřejmě bude fungovat dále, schválí takovou vládu, která bude dávat záruky, že bude reprezentovat český národ v jeho progresivním demokratickém socialistickém postoji, zda to bude vláda jiná, zda to bude program, který v daných těžkých podmínkách bude sledovat cestu pohybu naší společnosti vpřed anebo ne. (Potlesk.)

Předsedající s. Jedlička: Děkuji dr. Kašparovi. Jak je vidět, už se nikdo nehlásí. Soudružky a soudruzi, s ohledem na nově vzniklou situaci doporučujeme, abychom přerušili naše jednání na jednu hodinu, to znamená, že bychom se sešli opět ve 13 hodin.

(Schůze přerušena v 11.58 hod.)

(Jednání po přestávce zahájeno ve 13.09 hod.)

Mpř. ČNR Jedlička: Zahajuji přerušené jednání 5. plenární schůze ČNR. Diskusní příspěvky podle dosud přihlášených žadatelů byly vyčerpány. Chce ještě někdo hovořit v rozpravě? Není tomu tak. Ukončuji rozpravu a uděluji slovo předsedovi ČNR dr. Císařovi.

Předseda ČNR dr. Císař: Vážená Česká národní rado, vážení hosté. Dnešní 5. schůze ČNR znamená završení první etapy naší činnosti. Dosavadní průběh této schůze dokázal, že si náš orgán začíná s celou vážností uvědomovat své odpovědné postavení české politické a státní reprezentace.

Úkol, který nám byl uložen ústavním zákonem č. 77, jsme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí se snažili splnit. Dne 7. října jsme odevzdali předsedovi NS společný návrh ČNR i SNR s alternativami v některých článcích.

V dalším jednání jsme usilovali o sblížení dosud rozdílných stanovisek a vyšli jsme vstříc i tady včera a dnes například některým přáním vlády, pokud nás argumenty na jejich podporu přesvědčily. Naše dnešní rozhodnutí - jsem přesvědčen - bude opět sledovat cíl dosáhnout konečného řešení, i když jsme si vědomi, že toto naše dnešní usnesení bude mít už jen morální a politický význam, protože od 7. října hlavní slovo má a musí i nadále mít už Národní shromáždění. Víme, že zítra se koná schůze ústavně právního výboru a v sobotu společná schůze všech výborů NS, kde bude - jestliže to tak schválíte - přítomno i předsednictvo ČNR a sdělí tam naše stanoviska.

Vrátili jsme se před chvílí jako delegace vámi zvolená z návštěvy u předsedy vlády, kterého jsme informovali v přítomnosti místopředsedy vlády Štrougala a min. Rázla o našich stanoviscích, o tom, jak se díváme na různé otázky, podle toho jak jste vystupovali. Bylo nám řečeno, že vláda jako celek má stanovisko s námi shodné, že toto stanovisko, tak jak jsme se s ním seznámili během dvou dnů, jak včera informoval soudruh Jičínský a jak i předsednictvo ČNR vám je doporučuje k přijetí, vláda jako celek bude hájit v NS. Byli jsme pověřeni, abychom vyslovili dík ČNR, že svým postojem vládu plně podporuje.

Dále snad je třeba také říci, že do Prahy má přijet ještě dnes delegace SNR v čele s předsedou s. Klokočem, která má zmocnění jednat tak, aby se dospělo ke konečné přijatelné dohodě. Předseda vlády slíbil, že toto jednání bude na vysoké úrovni, že představitelé ČNR budou na toto jednání pozváni. Jestli se bude konat dnes večer nebo v noci nebo zítra, záleží ještě na dohodě.

My jsme si - myslím, že to tak mohu říci - byli vždycky vědomi, že ústavní zákon o federaci je teprve začátkem složitého a dlouhodobého procesu přestavby našeho státu. Řekli jsme si několikrát, že akt přijetí zákona považujeme za jeden z úhelných kamenů tohoto procesu. Je pochopitelně cenné, že přes nepříznivé podmínky jsme učinili nemalé pokroky a v podstatě je ústavní zákon připraven ke schválení. Avšak současně víme, že těžko jsme dnes s to odhadnout všechny důsledky zamýšlené a připravené státoprávní úpravy, že nás čekají zcela určitě velmi složité problémy. Bylo také řečeno v diskusi, že i názory občanů a orgánů na federalizaci, třebaže doba jim vymezená byla krátká, odhalily řadu nejasností, vyslovily řadu pochybností, které existují v české veřejnosti, a poukázaly na některé ožehavé otázky, kterým se nemůžeme vyhnout. Rozpaky a pochyby na české straně jsou nespornou politickou realitou, jak tady řekl s. Jičínský, a s nimi musíme počítat. Proti ní stojí jiná realita, kterou také nelze opomíjet - fakt ústavního rozhodnutí o federalizaci a naše povinnost naplnit toto rozhodnutí životem.

V tomto, chcete-li sporu dvou realit je zřejmě pro nás rozhodující ta druhá. Nemůžeme jen registrovat nálady, dojmy, přání, protesty, nemůžeme si počínat ani jako nezaujatí, ani jako vášniví pozorovatelé, nýbrž zřejmě musíme aktivně a s rozvahou dále na náš veřejný politický život působit, nálady ovlivňovat a měnit, vzít na sebe odpovědnost za další osudy započatého díla. A tady souhlasím: nepěstujme ani iluze, ovšem nepodléhejme ani skepsím. Ale jsem přesvědčen, že neuděláme žádnou chybu, naopak že uděláme dobře, jestliže ve svém dnešním stanovisku schválíme poslední návrh vlády, který sleduje cíl odstranit přežívající sporné věci kolem některých článku zákona, sjednotit českou i slovenskou národní reprezentaci, sjednotit i Národní shromáždění, samozřejmě na základě tohoto kompromisu.

Je správné konstatovat a učinil to zde soudruh Jičínský a mnozí další, že jsme ustoupili v mnohém, a řekněme upřímně neradi, ze svých stanovisek z 18. září, která byla a jsou i nadále výrazem našeho nejlepšího přesvědčení o způsobech, jak uskutečnit federalizaci.

Avšak žijeme reálný politický život. Chápeme složitost situace a naše snaha najít přijatelná východiska převážila nad přesvědčením o účelnoati a výhodnosti některých našich původních představ.

Dále věříme, že příští proces praktické realizace ústavního zákona, zkušenosti, které přitom my i SNR získáme, budou nejlepším korektorem našich úmyslů.

Naše jednání také prokázalo, že vcelku chápeme politické i jiné okolnosti, které zabraňují brzkému uskutečnění řádných voleb do federálních a národních orgánů. Na druhé straně chápeme i důvody, proč se v ústavním zákonu navrhují přechodná opatření, aby se neprodlužoval stav nejistoty a provizoria a aby nový systém začal k 1. lednu opravdu fungovat. Chod věcí je totiž v takovém stádiu, že oddalovat realizaci zákona až do řádných voleb by znamenalo možná rozkolísat celou státní správu, riskovat stagnaci práce celého státního aparátu, vyvolat nepředstavitelně těžké politické důsledky zejména ve slovenské veřejnosti a možná i jiné škody.

Nevím, zda je naše země v situaci, aby si takové riziko na sebe mohla vzít. Myslím, že neděláme chybu, když jsme nadále přesvědčeni, ze ústavní zvyklosti u nás v Československu vyžadují, aby ČNR i jiné orgány socialistického státu byly řádně zvoleny lidem ve všeobecných přímých, tajných volbách. Nemůžeme se také vzdát povinnosti, pokud to na nás bude záviset, takové volby připravovat a v příhodný okamžik uskutečnit. Současně však bereme na vědomí nynější podmínky vnitřní a vnější a víme, že musíme souhlasit s přechodným obdobím existence a činnosti ČNR v dosavadní podobě, doplněné na počet stanovený ústavním zákonem, tj. 200 poslanců a s pravomocemi, které nám umožní chystaný ústavní zákon. Věřím, že bez ohledu na okolnosti a podmínky budeme pochopitelně v ČNR pracovat tak, abychom dostáli svým ústavním a jiným povinnostem, abychom přesně a kvalitně prováděli uložené úkoly.

Budeme také nadále veřejně skládat naší české veřejnosti účty ze své činnosti a postaráme se, aby každý náš člen měl spojení s určitým okruhem našich pracujících a mohl se cítit těsně spojen se životem a problémy naší země.

Již při aktu doplnění našich členů na žádoucí počet 200 musíme, podle mého názoru, dbát, aby do ČNR přišlo a spolu s námi tu pracovali schopní, kvalifikovaní představitelé dělníků, rolníků, inteligence, žen, mládeže a také územních celků, společenských organizací, kteří nám pomohou zvládnout opravdu těžké a odpovědné úkoly, protože ty zvládneme jen tehdy, budeme-li pro ně politicky, odborně a ovšem i kádrově vybaveni.

Abychom zvládli přiští nával práce, musíme přezkoumat a změnit i náš jednací řád a podívat se na funkci, strukturu, organizaci komisí ČNR, resp. budoucích výborů. Určitě nevystačíme napříště s dosavadními pěti komisemi. Však o tom byla už minule řeč. Budeme potřebovat, jak předběžně předsednictvo uvažovalo, nejméně deset výborů. Např. ústavně právní, pro plán a rozpočet, pro průmysl a obdobná podnikatelská hospodářská odvětví, pro zemědělství a výživu, pro vnitřní správu a samosprávu, pro kulturu a školství, pro zdravotní a sociální věci apod.

Ačkoliv nám připadnou ústavní kompetence, bude-li zákon schválen až ke dni 1. ledna, nemůžeme nicméně ani na chvíli zastavit tu činnost, která znamená přípravnou fázi na realizaci zákona a neřešit řadu naléhavých otázek, mezi nimi na přední místo vystupuje, jak jste to v diskusi také všichni podtrhovali, uspořádání federálních a národních výkonných orgánů. Kolem struktury a složení federální i české vlády jsou a zřejmě ještě budou živé diskuse a určitě i spory. Viděli jsme to ve vystoupení některých našich členů, i když včera a dnes šlo o jednání předběžné, protože nám nebyly předloženy žádné konkrétní návrhy, vyslechli jsme pouze průběžnou zprávu a známe zásadní stanovisko, které nám bylo rozesláno. Stanovisko komisí.

Věřím, že skutečně konkrétní návrhy, zdůvodněné, budou předmětem našeho nejbližšího jednání na naší listopadové 6. plenární schůzi.

Chtěl bych tu apelovat na všechny členy tohoto váženého orgánu, aby o uspořádání výkonných orgánů důkladně přemýšleli a ověřovali si názory tam, kde k tomu mají možnost, aby si rozmysleli svůj postoj k zásadám připraveným organizační komisí, které všichni máme, a které sledovaly cíl vytvořit správu racionální, úspornou, efektivní, výkonnou a levnou.

Je jasné, že u mnoha z nás je obtížné zbavit se přitažlivosti oblasti, v níž pracujeme nebo k níž máme blízký vztah, zbavit se znalostí resortních zájmů, které známe a o něž projevujeme starost. Myslím ale, že bychom se měli přece jen jako členové tohoto orgánu snažit při veškeré vůli vyjasnit potřeby resortní, nejen jim podléhat, ale počítat i s novými potřebami vývoje naší společnosti a počítat také s novými a možná i smělými pohledy na uspořádání moderní socialistické státní správy, jak se o to naše organizační komise, jak víte, pokouší.

Česká národní rada také nebude moci odkládat práci na zřízení svého kontrolního orgánu, který bychom pracovně mohli nazvat Českou kontrolní lidovou komisí, abychom měli zabezpečen vlastní pramen informací o situací na různých úsecích společenské činnosti, a který by mj. plnil funkci oponentury orgánům vlády a dalším výkonným českým institucím, s nimiž budeme mít co dělat.

Na neposledním místě nás čeká úkol zlepšit pracovní podmínky našeho pléna, předsednictva, komisí či výborů a také aparátu České národní rady, který je zatím naprosto nepostačující a ačkoliv jej nechceme nadměrně zvyšovat, přece jenom s nynějším stavem devíti pracovníků se vším všudy natrvalo nevystačíme.

Nechci zde vypočítávat různé další úkoly a povinnosti, mezi nimiž nás velmi zaměstná náš podíl práce na zákonodárných aktech budoucího Federálního shromáždění, do jehož Sněmovny národů máme vyslat svou 75člennou reprezentaci.

Také se budeme na těchto pracích dále podílet se Slovenskou národní radou.

Chtěl bych znovu zdůraznit, že úspěch realizace ústavního zákona a všeho, co souvisí a bude souviset s realizací federativního uspořádání, bude v rozhodující míře závislé na těsné spolupráci a vzájemném porozumění České národní rady a Slovenské národní rady. Vím, že se může zdát, že vedle porozumění narazili jsme i na dost těžko překonatelné obtíže, a že tu mohou být určité důvody, třeba i ke skeptickým názorům na tuto spolupráci. Ale tak už to v životě bývá, rozhodli jsme se žít spolu, a proto musíme najít pružné účinné metody této spolupráce, této součinnosti, aby byla co nejplodnější. Nikdy nesmíme zapomínat, že jsme našim národům odpovědni, těm národům, které tak pronikavě manifestují svou vůli žít a pracovat ve společném československém státě.

Dovolte mi, abych upozornil a varoval před tím, abychom hovořili o tom, že v Československu existuje slovenská menšina, jak to v dobrém úmyslu padlo i z této tribuny. Nemáme českou většinu a slovenskou menšinu, protože jsme se dohodli, že vycházíme z rovnoprávnosti obou národů a tedy většina a menšina, čili počet nehraje žádnou roli. O většině nebo menšině můžeme mluvit jenom tam, kde nejde o národní zájem, kde jde o to, dohodnout se a většinově rozhodnout podle regulí, které budou zákonem stanoveny, o tom, co bude schváleno, co nikoliv, co budeme dělat a co dělat nebudeme.

Mějme dobré vědomí, že jako česká politická reprezentace v této době jsme nepodlehli, přestože by k tomu bylo mnoho důvodů, nacionálním vášním. Velmi si vážím toho, že Česká národní rada po celou dobu i v obtížných situacích těmto vášním nikdy nepodlehla. Myslím, že máme apelovat i na naše veřejné sdělovací prostředky, aby co nejrozvážněji informovali veřejnost o našich stanoviscích.

Znamená to, aby si z nich nevybírali ani jenom negativní, ani jenom pozitivní stránky, aby nevytvářeli zkreslené dojmy před veřejností, o čem jednáme nebo nejednáme. Nechci zde uvádět čerstvé příklady ze včerejšího večerního vysílání.

Měli bychom všichni ke všem otázkám vždy přistupovat s maximálním pocitem odpovědnosti za osud našeho českého národa a s důvěrou, že je možné s tímto naším zájmem sladit také zájmy národa slovenského. Tak tomu bylo dosud při jednání o zákoně a tak tomu bude, ať chceme nebo nechceme i v budoucnosti.

Víme, že existuje nebezpečí slepé uličky v nacionální neústupnosti, protože ústavní záruky mohou k nim snadno svádět.

Zákon, který jsme odevzdali NS - a dnes zaujímáme jenom poslední politické stanovisko k tomu, co se v NS a ve veřejnosti diskutovalo dál - má být schválen v neděli, v předvečer 50. výročí existence republiky.

Dovolte mi, abych - i když jsme naplněni více nepříjemnými a obtížnými věcmi - přece jenom konstatoval, že snad je dobré, že toto velké historické datum nebude vyplněno jenom slavnostními řečmi, trikolorami, gesty, ale také konkrétním politickým činem, rozhodnutím o federativním uspořádání státu, uskutečněním práva na sebeurčení a plné rovnoprávnosti pro oba naše národy, ať již obtíže byly jakékoliv.

Jako Češi můžeme blížící se výročí oslavit důstojně a hrdě jako národ, vědom si své - řečeno s Janem Nerudou - odvěké sudby, ale jako národ odhodlaný za žádných okolností neponechat své perspektivy ani živelnosti, ani náhodě.

Dovolte, váženi soudruzi, vážené soudružky, abych vám vyslovil upřímné díky za dosud vykonanou práci za těch podmínek, jak je všichni dobře známe; abych poděkoval zejména těm, kdo se nejvíc přičinili o úspěšné zakončení prací na ústavním zákonu, a abych vám popřál mnoho úspěchů v dalším úsilí o prospěch českého národa a o budoucnost celé naší socialistické vlasti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající s. Lochner: Děkuji předsedovi ČNR s. Císařovi.

Prosím, aby návrhová komise předložila své návrhy. Prosím soudruha Jičínského, aby se ujal slova.