súčasťou lekárskych fakúlt - ktoré koncentrujú niekoľko sta vedeckých pracovníkov rôznych stupňov od doktorov vied cez profesorov, docentov, až po kandidátov vied a práve končiacich ašpirantov. Vedeckí pracovníci, ktorí pracujú vo fakultných nemocniciach v Bratislave a v Košiciach, patria lekárskym fakultám, teda vysokým školám. Svoje povinnosti - odborné, pedagogické a vedecké - všetky vysoko náročné, vykonávajú však vo fakultných nemocniciach, teda v podmienkach materiálnotechnického a kádrového vybavenia, zabezpečeného zatiaľ rozpočtom Východoslovenského a Západoslovenského krajského národného výboru. Je potrebné povedať otvorene, že pre vedeckú prácu sú tu vytvorené zlé podmienky. Krajské národné výbory majú záujem len na odbornej, preventívno-liečebnej činnosti týchto zariadení. Pritom práve tieto zariadenia sú krásnym príkladom toho, ako jedna investícia súčasne vytvorí podmienky pre zlepšenie odbornej práce pre našich pacientov, pre skvalitnenie výuky poslucháčov lekárskych fakúlt i pre úspešnú vedeckú prácu. Považujem za potrebné i dnes postaviť požiadavku, aby sa v rozpočte Krajského národného výboru Západoslovenského a Východoslovenského kraja pamätalo primerane na rozvoj prístrojového zariadenia jednotlivých kliník a na kádrové vybavenie hlavne technickými pracovníkmi, ktoré umožní súčasné skvalitnenie odbornej i vedeckej práce. Veď vo fakultných nemocniciach máme zariadenia, ktoré voľbu výskumných úloh uskutočňujú na základe požiadaviek z praxe a dosiahnuté výsledky vedeckej práce môžu ihneď uplatniť v praxi, pretože tí, ktorí výskum uskutočňujú, sú súčasne vysoko kvalifikovaní odborní pracovníci - lekári. Súčasný neutešený stav je výsledok nedôslednosti plánovania a riadenia vedecko-výskumnej práce a jej zabezpečenia. Tak sa stalo, že zariadenia, ktoré sú liahňou vedecko-pedagogicko-odborných pracovníkov, ostávajú bokom a ich vedecký potenciál sa nevyužíva dostatočne.

Naša najvyššia vedecká ustanovizeň na Slovensku - Slovenská akadémia vied - v rámci celkovej koncepcie československej vedy organizuje a zabezpečuje tvorivú účasť slovenskej vedy na rozvoji teoretického bádania a vedeckej tvorby v Československu tým, že plní hospodársky i spoločensky dôležité úlohy základného výskumu v prírodných, technických a spoločenských vedách.

Zpráva, predložená súdruhom akademikom Blaškovičom, nás prehľadne informuje o stupni vedeckého rozvoja, ktorý dosiahla Slovenská akadémia vied, úmerne podmienkam, vyplývajúcim z počtu, vybavenosti a rozvoja jej vedecko-výskumných pracovísk. Sú to najmä úseky technických vied, najužšie späté s rozvojom výrobných síl našej spoločnosti, na ktorých Slovenská akadémia vied zaznamenáva najprudší rozvoj. Inak však zpráva ilustruje náležité činnosť jednotlivých vedeckých kolégií a ich pracovísk, ktorá si zasluhuje kladné hodnotenie a za ktorú prináleží vysloviť uznanie všetkých pracovníkom Slovenskej akadémie vied, ktorí sa o dosiahnutie referovaných výsledkov zaslúžili.

Z hľadiska užších záujmov zdravotníckeho rezortu je potrebné poukázať na viacero závažných problémov, ktoré boli a sú v Slovenskej akadémii vied úspešne riešené. Týka sa to odborov patofyziológie, cytológie, endokrinológie, experimentálnej chirurgie, metodiky mimotelového obehu krvi, napokon niektorých otázok, súvisiacich s problematikou životného a pracovného prostredia. S úspechom práce odborov lekárskych vied a starostlivosti o zdravie úzko súvisia aj niektoré úspechy na úseku biologických vied, ďalej v odbore psychológie atď. Treba spomenúť aj celý rad prístrojov, vyvinutých pre lekárske vedné odbory a samotnú medicínsku prax, ďalej vydavateľskú činnosť, týkajúcu sa medicínskych a zdravotníckych publikácií rôzneho druhu, knižných i časopiseckých, bohatú činnosť v usporiadaní významných lekárskych konferencií, sjazdov a sympózií a napokon výchovu vedeckých pracovníkov, ktorú Slovenská akadémia vied uskutočňuje nielen pre vlastné potreby, ale aj pre mimoakademické inštitúcie.

Pokiaľ však ide o spoluprácu Slovenskej akadémie vied s inými vedeckými inštitúciami, vyznieva predložená zpráva kladne iba v relácii k vysokým školám a vedeckým inštitúciám v zahraničí. Naproti tomu v pomere k rezortným výskumným ústavom nie je spolupráca Slovenskej akadémie vied podľa zpravodajcu "zatiaľ dostatočne vyvinutá a bude si vyžadovať zlepšenie". Tieto kritické slová, ktoré sa, pravda, čiastočne týkajú predsa len aj spolupráce s vysokými školami, si zasluhujú osobitnú pozornosť, najmä so zreteľom na výskumné ústavy zdravotníckeho rezortu. Ide o tri výskumné ústavy hygienicko-protiepidemického smeru a o tri, resp. o štyri výskumné ústavy liečebnopreventívneho smeru, ktoré okrem aplikačnej funkcie, zameranej na uplatnenie získaných poznatkov v spoločenskej praxi, plnia aj funkciu vyplývajúcu zo základného, lepšie povedané bádateľského výskumu. Ak majú vedecké kolégia akadémie podľa príslušných zákonných ustanovení za úlohu koordinovať a metodicky riadiť rozvoj príslušných vedných odborov, ukazuje sa nevyhnutné, aby vedecké kolégia, v našom prípade vedecké kolégium fyziológie a lekárskych vied, čiastočne aj všeobecnej a špeciálnej biológie, vytvorili čo najskôr predpoklady avizovanej spolupráce so zdravotníckymi rezortnými výskumnými ústavmi a s ostatnými zdravotníckymi zariadeniami, ktoré tvoria súčasť vedecko-výskumnej a vývojovej základne, ako sú klinické pracoviská fakultnej nemocnice. Pri reorganizácii Vedeckého poradného sboru na Vedeckú radu Povereníctva SNR pre zdravotníctvo počítame s vytvorením personálnych podmienok pre úzku spoluprácu so Slovenskou akadémiou vied, v rámci ktorej iste bude možné na úseku lekárskych vied zabezpečiť niektoré otázky riadenia výskumu na Slovensku na vyššej úrovni ako doteraz.

Oprávnenosť tejto požiadavky sa stane výrazne vypuklou v relácii všetkých vedeckých kolégií Slovenskej akadémie vied, keď uvážime, že podiel Slovenskej akadémie vied na celkovom počte pracovníkov celej vedecko-výskumnej základne na Slovensku obnáša iba okolo 12 % (cit. na 53. strane zprávy). To znamená, že 88 % pracovníkov vedecko-výskumnej základne na Slovensku pracuje na mimoakademických pracoviskách. Je to bezpochyby pozoruhodná relácia, ktorá si vyžaduje pri riadení vedeckovýskumnej práce na Slovensku povšimnutia.

Pre spoluprácu Slovenskej akadémie vied so zdravotníckymi rezortnými výskumnými ústavmi je otvorené pole predovšetkým na úseku koordinácie štátneho plánu výskumu, v ktorej činnosti u nás má sa primeraným spôsobom zaangažovať Slovenská akadémia vied. Bude účelné vytvoriť konkrétnu vzájomnú dohodu, keďže spolupráca je t. č. iba sporadická, bez podrobnejšieho a sústavnejšieho pracovného zamerania. Plánovaná spolupráca by s výhodou umožnila nadväznosť výskumnej činnosti oboch činiteľov, t. j. bádateľského výskumu - s prevažnou doménou na pracoviskách Slovenskej akadémie vied a tzv. aplikovaného výskumu, vykonávaného prevažne na rezortných výskumných pracoviskách a na klinických pracoviskách. Vo všetkých dôsledkoch znamenalo by to pri súčasnom využívaní kádrových a materiálových zdrojov oboch partnerov bezpochyby účinnejšie a rýchlejšie uplatňovanie výsledkov výskumu v zdravotníckej praxi, o čo nám v podstate musí ísť.

Takýto postoj k uvažovanej spolupráci mohol by napokon prispieť aj k účelnej, premyslenej deľbe práce v takých oblastiach vedy, v ktorých Slovenská akadémia vied nemá ešte vybudované osobitné pracoviská. Sú to naozaj radostné výhľady, ktoré sa môžu realizovať bez osobitných kádrových a materiálových požiadaviek.

Určitým predpokladom budúcej spolupráce je aj plánovaná výstavba niektorých ústavov Slovenskej akadémie vied a rezortných ústavov Povereníctva SNR pre zdravotníctvo v spoločnom areáli.

Záverom si dovolím konštatovať, vážené súdružky a súdruhovia, že Komisia SNR pre rozvoj vedy a techniky vykonala za krátky čas svojho trvania hodne užitočnej práce. Slovenská akadémia vied za roky svojho trvania vydobyla si dôstojné postavenie výsledkami vedeckej práce, známymi doma i za hranicami. Myslím si však, že mnoho úloh čaká našu komisiu i Slovenskú akadémiu vied pri koordinácii a riadení vedeckovýskumnej práce a pri zabezpečovaní ďalšieho rozvoja vedeckovýskumnej a vývojovej základne na Slovensku. Tu si myslím, že súčasťou riadenia a koordinovania vedecko-výskumnej práce na Slovensku je aj analýza podmienok a v prípade potreby pomoc pri vytváraní vhodných podmienok pre vedeckú prácu v tých častiach vedecko-výskumnej a vývojovej základne, kde sú podmienky nedostatočné. Myslím na zdravotnícke ústavy a zariadenia, ako aj na vysoké školy.

Nakoniec mi dovoľte, súdružky a súdruhovia, vysloviť ubezpečenie, že vedecko-výskumná a vývojová základňa zdravotníctva, ktorú predstavujú rezortné výskumné ústavy a lekárske fakulty, splní svoje povinnosti pri zabezpečovaní predstihu vedy v lekárskej a zdravotníckej praxi a prispeje účinne i v ďalšom období k neustálemu zlepšovaniu životného a pracovného prostredia, ako aj k zlepšovaniu zdravotného stavu všetkého nášho obyvateľstva. (Potlesk. )

Podpredseda Krahulec:

Ďakujem súdruhovi dr. Z v a r o v i. Slovo má ďalej poslanec Ján M i n á r i k.

Poslanec Minárik:

Vážená Slovenská národná rada,

súdružky, súdruhovia,

vážení hostia!

Keďže v zpráve predloženej predsedom Slovenskej akadémie vied súdruhom akademikom Blaškovičom a predsedom Komisie Slovenskej národnej rady pre rozvoj vedy a techniky súdruhom inžinierom Hruškovičom nebolo možné sa zmieniť o súčasných našich výskumných a vývojových ústavoch, o  ich práci a zameraní, pokladám za potrebné vo svojom diskusnom príspevku aspoň čiastočne oboznámiť Slovenskú národnú radu o práci a zameraní Výskumného ústavu mechanizácie a automatizácie v Novom Meste nad Váhom.

Náš ústav sa zameral okrem zavádzania nových technologických metód, ako sú elektroerozívne obrábanie a uplatnenie ultrazvuku v priemysle, na riešenie otázok mechanizácie a automatizácie montážnych prác v strojárstve.

Na základe vykonaných rozborov poskytujú práve montážne práce v strojárskych závodoch veľké rezervy pre zvyšovanie produktivity práce; z hľadiska vybavenia prostriedkami sú tieto práce jedny z najzaostalejších. Tento nedostatok vyplýva nielen z toho, že nahradenie pracovníka v montáži z hľadiska kinematiky príslušných montážnych úkonov je pomerne zložité, ale predovšetkým preto, že týmto otázkam sa doteraz venovalo veľmi málo pozornosti. Veľké ťažkosti tu spôsobuje predovšetkým málo skúseností, pretože metodicky sa otázkami montáží v celosvetovom meradle začínajú príslušné útvary technického rozvoja zaoberať len v posledných rokoch.

Ďalšiu ťažkosť spôsobuje tá skutočnosť, že v montáži, ako i  v dohotovujúcej fáze výrobného procesu sa začínajú prejavovať všetky nedostatky z prvovýroby dielcov, predovšetkým dodržanie tolerancie výrobnej technológie, technologickosť výrobku z hľadiska automatizácie a podobne, ktoré sa pri ručnej montáži neprejavovali natoľko. Jedným z dôležitých úloh ústavu okrem vývoja príslušných mechanizačných a automatizačných prostriedkov je riešiť i tieto problémy a tak vytvárať podmienky pre širšie možnosti uplatnenia automatizácie. No i napriek týmto ťažkostiam podarilo sa ústavu vyriešiť niekoľko významných úloh z oblasti mechanizácie a automatizácie, ktoré z hľadiska zvýšenia produktivity práce a ekonomických výsledkov znamenajú veľký prínos.

Z nich možno spomenúť:

1.    zakladacia linka pre montáž súčiastok do plošných spojov i s príslušnými baliacimi automatmi na súčiastky pre Tesla-Orava,

2.    linka na montáž skrutiek do bloku a valca a poloautomat na montáž vahadla ventilu pre Automobilové závody, národný podnik Mladá Boleslav,

3.    mechanizovaná linka na výrobu svitkových kondenzátorov pre Tesla-Jihlava,

4. niekoľko baliacich automatov pre balenie súčiastok do kartónových skladačiek, napríklad pre Kozmetiku Bratislava, Slovakofarma Hlohovec, Galena Komárov, Léčivá Praha a podobne.

Prínosom pre zlepšenie práce ústavu na tomto poli bolo zriadené oddelenie výskumu mechanizácie a automatizácie montážnych prác v roku 1959. Zameralo sa predovšetkým na zvýšenie efektivity konštrukčnej práce pri návrhu montážnych automatov, ako i na zvýšenie ich ekonomického prínosu. Jednou z možných ciest bolo stavebnicové riešenie montážnych strojov a liniek. Bol vyriešený univerzálny a dokončovací systém s kruhovým medzioperačným pohybom - UDMS a stavebnicový montážny systém s priamočiarym medzioperačným pohybom SMS. O správnosti tejto cesty svedčí tá skutočnosť, že sa už realizuje alebo sa bude realizovať rad aplikácií týchto systémov, napríklad pre montáž bicyklových servovložiek s dobou úhrady 2, 2 roka a ročnými úsporami 160 000. - Kčs. Montáž bicyklových šľapadiel s dobou úhrady 1, 5 roka a ročnými úsporami 600 000. - Kčs, na montáž porcelánových svorkovníc, na dokončovacie operácie pre prúdové svorky elektromerov a podobne.

Dôležitou úlohou v tomto úseku bude výskum a vývoj montážnych operačných jednotiek pre ďalšie montážne operácie a tým vytvorenie podmienok pre širšie zavádzanie týchto systémov do praxe. Uvedené systémy majú veľmi dobrú úroveň s porovnaním výsledkov dosiahnutých u zahraničných firiem, ktoré riešia montážne linky.

Jednou z ďalších ciest zvyšovania produktivity práce v montážach, na ktorú sme sa vo výskume zamerali, je výskum rotorových strojov a liniek, pri ktorých základ pre využitie v strojárstve položil profesor K o š k i n v SSSR. Na tomto úseku vyriešili sme linku na montáž mazacích hlavíc s výkonom až 40 000 kusov zmontovaných za smenu, s dobou úhrady 1, 2 roka s ročnými úsporami 700 000. - Kčs za rok. Linku je možné výmenou pracovných blokov prestavať pomerne jednoducho na montáž niekoľkých typov mazničiek. Ďalším vyriešeným strojom tohto typu je napríklad rotorový tabletovací lis s hodinovým výkonom vyšším než 100 000 kusov, ktorý nájde široké uplatnenie v strojárstve, v chemickom priemysle, vo farmácii a v potravinárskom priemysle. Rieši sa typizovaný rad lisovacích rotorov pre montážne operácie, robí sa výskum využitia ultrazvuku na zníženie potrebnej lisovacej sily u rotorov. Hlavnými úlohami pre najbližšie obdobie na tomto úseku bude predovšetkým riešenie otázok typizácie a unifikácie vybraných uzlov rotorových strojov, ako i celých rotorových jednotiek, riešenie tabletovacích rotorov na vyššie lisovacie sily, riešenie aplikácie rotorových strojov na navíjanie a podobne.

Jednou z významných prác výskumu VUMA tvorí výskum vybraných mechanizmov, montážnych strojov. Účelom tejto úlohy je teoreticky a technologicky riešiť vybrané najčastejšie sa vyskytujúce mechanizmy na montážnych strojoch, a tým zvýšiť efektivitu ich konštrukčného návrhu. Z vyriešených úloh možno spomenúť krokované otočné stoly s mechanickým a pneumatickým pohonom, typizovaný rad remeňových variátorov, vyriešenie metodiky a mechanizmov orientácie rotačných súčiastok a podobne. Prvé výsledky prác na tomto úseku zavádzané na zefektívnenie konštrukčnej práce vo VUMA však nájdu široké uplatnenie i v konštrukčných skupinách riešiacich montážne a iné stroje v závodoch, o čom svedčí veľký počet požiadaviek na dodanie týchto prvkov alebo ich dokumentácie. Najbližšou úlohou v tejto oblasti bude riešenie otázok orientácie hranatých a kombinovaných súčiastok, návrhu vhodných pneumatických posuvových, programových a ovládacích jednotiek a ďalších tuhých mechanizmov. Veľký význam pre zvyšovanie technickej úrovne a spoľahlivosti montážnych zdrojov majú tiež prvky pre riadenie, ovládanie a kontrolu. Na tomto úseku bol vyriešený rad bezkontaktných snímačov, ktoré už boli zavedené do sériovej výroby, vyriešená funkčná vzorka fotoelektrického meracieho zariadenia s číslovým výstupom, ultrazvukový snímač polohy, kontrolné zariadenia s frekvenčným výstupom, tranzistorové riadenie polohy a rýchlosti elektrických servomechanizmov a podobne, fotoelektrické snímacie zariadenie na snímanie výkresov a pod. Významnými úlohami na tomto úseku v najbližšom období bude riešenie programovej a riadiacej časti montážnych jednotiek s možnosťou vykonávania väčšieho počtu operácií v jednej polohe podľa zvoleného programu, riešenie typizovaného radu malých ovládacích elektromotorov, jednotky pre prenos informácií no montážnych linkách a podobne.

Ako vidieť z uvedeného prehľadu, všetky doteraz riešené úlohy boli zamerané na problematiku vhodného riešenia montážnych automatov a liniek, resp. ich prvkov a mechanizmov. Jedným z vážnych problémov, na ktoré sa musí výskum v najbližšom čase zamerať, je otázka vytvárania predpokladov pre zavádzanie automatizácie v terajších výrobách. Ide tu predovšetkým o zvýšenie technicko-organizačnej úrovne, vybavenie pracovísk mechanizačnými prostriedkami, zavádzanie nových montážnych technológií, ako i vytvorenie podmienok na automatické prevádzanie existujúcich montážnych operácií. V rámci tejto problematiky hodláme v najbližšom období riešiť:

1.    vypracovanie vzorového racionalizačného projektu montážneho celku s uplatnením pokrokových foriem organizácie a štandardizácie technológie,

2.    vypracovanie radov mechanizačných prostriedkov pre vybavenie montážnych pracovísk, ako sú napr. skrutkováky a nitovacie nástroje s automatickým podávaním skrutiek a nitov, prípravkov pre upínanie a polohovanie v montáži, prípravkov pre zalievanie súčiastok do plastických hmôt, prípravkov pre tvarovanie, strihanie, odizolovanie slaboprúdových vodičov a pod.,

3.    vyriešenie nových montážnych technológií, ako spojovanie súčiastok s podchladením, vibračným lisovaním, zváraním tlakom, lepenie a pod.

Očakávame, že úspešným vyriešením naznačených úloh prispeje ústav k zníženiu rozdielu úrovne medzi prvovýrobou a montážou, čo do technologickej úrovne a vybavenia pracovnými prostriedkami, ako i čo do produktivity práce.

Ďakujem za pozornosť. (Potlesk. )

Podpredseda Krahulec:

Ďakujem poslancovi súdruhovi Minárikovi.

Slovo má ďalej prvý námestník ministra-predsedu Štátnej komisie pre koordináciu vedy a techniky súdruh inž. Ján N e um a n.

Inž. Ján Neuman:

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté!

V únoru tomu budou tři roky, co vznikla Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky a chtěl bych vás seznámit stručně s výsledky její práce a hlavně s našimi plány do budoucnosti.

Rozsah naší práce je dán usnesením strany a vlády o úloze vědy a techniky v rozvoji výrobných sil v Československu. Známé usnesení 147 z roku 1962. Tímto usnesením nám bylo uloženo sestavovat perspektivní a roční plány rozvoje vědy a techniky v souladě s dlouhodobými plány rozvoja našeho národního hospodářství, zabezpečovat koordinaci, zejména mezi rezorty, a zabezpečovat centrálně prostředky nutné k realizaci těchto plánů, od prostředků na základní výzkum, až po realizaci prototypů, až po dovedení výzkumů vědy a techniky do praxe. Začli jsme s ročními plány a dnes jsme sestavili třetí roční plán vědy a techniky. Současně jsme však zjistili, že roční plán nám sloužil v určité etapě jako pomůcka umožňující shrnout bilanci naší vědecko-technické základny, shrnout všechny řešené úkoly, hledat cesty k jejich koncentraci. Zároveň však zjišťujeme, že roční plán zdaleka nemůže být výrazem nějakého zásadního zaměření vědecko-výzkumné základny, že v podstatě s budoucnu roční plán může být jenom výsekem dlouhodobého plánu, o který se musí vědecký a technický rozvoj opírat. A proto těžiště našich prací jsme věnovali a věnujeme i nadále perspektivnímu plánování.

Sestavovali jsme po dva roky tzv. technicko-ekonomické koncepce rozvoje jednotlivých oborů, i mezioborového charakteru, které jsme začátkem letošního roku shrnuli a vyhodnotili. Byl to souhrn obrovské práce velkých kolektivů naší vědy a výzkumu z našich rezortů. Hlavním efektem v naší práci však bylo ekonomické vyhodnocení jednotlivých směrů, jejich sestavení do pořadí a vytýčení hlavních problémů vědecko-technického rozvoje do roku 1970, které by měly řešit hlavní problémy i naší ekonomiky. Především tedy zajistit obnovení proporcí našeho národního hospodářství a hledání nové struktury vedoucí k možnostem intenzivnějšího hospodaření se zdroji, které máme. V podstatě tedy hledat cestu, jak naplnit konkrétně direktivy XII. sjezdu Komunistické strany Československa.

Ze všech souhrnných prací vyplývá, že musíme soustředit naši pozornost především do oblasti zemědělství, a to ne jenom na vlastní problematiku zemědělského výzkumu a rozvoje zemědělské výroby, ale na všechny souvisící oblasti, které především se promítají do otázek chemizace a mechanizace. Současně pak i do oblastí vodního hospodářství. Jenom takýmto komplexním pohledem na problematiku našeho zemědělství, můžeme řešit jednu ze základních disproporcií našeho národného hospodářství, které váže zejména náš zahraniční obchod a tím váže i do značné míry rozvoj vědy a techniky, který zatím nemůžeme v dostatečné míře opírat o dovoz techniky.

Další základní směr, který byl vyhodnocen v rámci technickoekonomických koncepcí, je nutnost urychleného rozvoje chemického průmyslu v Československu a tedy i chemizace našeho národního hospodářství. Kromě chemizace v zemědělství, o které jsem již hovořil, jde především o nutný rozvoj chemických vláken jako důležitého nástroje k změně struktury textilního průmyslu i k změně zahraničního obchodu a dále pak o rozvoj výroby plastických hmot, jejichž zaměření je nejefektivnější zejména ve stavebnictví, vedle toho samozřejmě ve strojírenství, v elektrotechnice a v spotřebním průmyslu.

Konečně pak další rozhodující úsilí ve vědě a technice je nutno věnovat otázkám úspor živé a zvěčnělé práce v celém našem národním hospodářství. Jde tedy především o zvyšovaní produktivity práce cestou komplexní modernizace, cestou zavádění moderních metod v manipulaci s materiálem a postupným přechodem k automatizaci.

To je hlavní nástroj k zvyšování produktivity živé práce, úspory pracovních sil, bez nichž, a to je třeba podtrhnout, nejsme s to řešit další rozvojové úkoly našeho národního hospodářství. A proto jsme toho názoru, že akce komplexní modernizace a manipulace s materiálem musí být na stejné úrovni jako akce nových rozvojových investic. A naopak, musí tyto rozvojové investice předbíhat, abychom vůbec vyřešili problém pracovních sil pro novou investiční výstavbu.

Další oblastí, je oblast šetření zvěcnělou prací, především otázka hospodaření s energiemi. Ukazuje se, že patříme dnes mezi první státy na světě ve spotřebě měrného paliva na obyvatele za rok. Přitom zdaleka nevyrábíme tolik náročných energetických výrobků jako třeba západní Německo nebo jiné hospodářsky nejvyspělejší kapitalistické státy. Přitom právě například západní Německo má o 30 % nižší spotřebu primární energie na obyvatele než Československo. Je tedy nesporné, že energií značně plýtváme, a že tedy musíme hledat především zdroje v úsporách energie, i když - o čemž chci hovořit závěrem - problematika rozvoje primárních zdrojů je nesmírně závažná.

Obdobně, soudružky a soudruzi, plýtváme i kovy a jak zde hovořil soudruh předseda C h u d í k, plýtváme i dřevní hmotou, prostě nehospodaříme s materiálem tak, jak by bylo třeba a jak je specificky třeba v československých podmínkách, v zemi, ktorá je chudá na surovinové bohatství. Proto i těmto oblastem ve svých koncepcích věnujeme základní pozornost.

Všechny tyto problémy nyní promítáme do připravovaného plánu na léta 1966-1970 v úzké součinnosti se Státní plánovací komisí i se Státní komisí pro investiční výstavbu, neboť sám rozvoj vědy a techniky, bez koncovky, bez realizace, cestou výstavby, cestou naplánování výroby, by byl izolován a neřešil by situaci. Rozhodujícím problémem plánu rozvoje vědy a techniky na léta 1966-1970 je otázka koncentrace sil v naší vědecko-výzkumné základně. Zatím zhruba máme ve vědě a výzkumu kolem 120 tisíc pracovníků, ale kolem 20 tisíc úkolů. To je naprosto nemožný stav, který nás vede - o čemž zde bylo diskutováno - k velmi pomalému frontálnímu postupu kupředu. Takte dál nelze pokračovat. A je třeba koncentrovat síly naší vědecko-výzkumné základny především na rozhodující úkoly, tzv. komplexní úkoly, které ve státním plánu vytyčujeme, které mají byť též nosné výrobní programy, odpovídající specifickým podmínkám československého národního hospodářství i nutnosti udržet se na konkurenčním stavu, zejména pokud jde o úroveň našich výrobků v strojírenství na světových trzích. Všechny ostatní oblasti musíme pak zabezpečovat rozumnou licenční politikou i podstatně zlepšenou vědecko-technickou spoluprací se zeměmi socialistického tábora.

Nejzávažnější oblastí, kde koncentrace zatím probíha nejpomaleji, je oblast podnikových plánů. To je oblast, kterou z centra nelze postihnout, a proto klademe takový důraz na nové metody plánování a řízení, které by měly především vést naše podniky k tomu, aby soustředily pozornost na vybrané úkoly, řešily jeden za druhým, v krátké době, rychle je obracely ve skutečnost, místo, aby se rozptylovaly na řešení úkolů na široké frontě při dlouhé době řešení.

Faktor času, o kterém zde řada soudruhů hovořila, je nesporně jeden z nejvážnějších problémů řízení naší techniky. Chtěl bych podtrhnout, že do roku 1970 plánujeme i rozsáhlou výstavbu věděcko-výzkumné základny v Československu. Tato výstavba věděcko-výzkumné základny spočívá jednak v plánech investičních, jednak v rozšíření fondu pracovníků, teda přílivem nových technických kádrů do naší vědecko-výzkumné základny.

Chtěl bych podtrhnout ovšem jednu základní otázku. Soudruh předseda C h u d í k zde řekl, že věnujeme skutečně dostatek prostředů na rozvoj vědy a techniky, ale struktura, rozložení těchto prostředků není v pořádku. Věnujeme značné prostředky na tzv. provozní náklady našeho výzkumu, ale neúměrně nízké prostředky věnujeme na vybavení vědecko-výskumné základny. A proto často v naší vědecko-výzkumné základně, jak se říká "pracujeme na koleně". Musíme tedy především hledat strukturální změnu vědecko-výzkumné základny v tom, že růst investic musí podstatně předstihovat růst prostředků i růst pracovníků vědecko-výzkumní základny.

Zatímco státy, o kterých zde bylo hovořeno, Spojené státy americké, Anglie nebo Sovětský svaz věnují na investice 15-20 proc. z celkových prostředků věnovaných na vědu a techniku, u nás je to zhruba kolem 10 %.

Další samozřejmě závažná otázka je vytypování nosných programů v našem strojírenství, na které musíme soustředit především pozornost ve vědě a technice. Bylo zde rovněž hovořeno o nutnosti specializace dělby práce mezi socialistickými státy. Podívame-li se ovšem realisticky na situaci do roku 1970, je třeba vidět, že v celé šíři tyto principy pro nás vysoce aktuální, nejsou ještě plně aktuální pro některé jiné socialistické, země a že tedy tuto myšlenku budeme v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci ještě opět prosazovat, i když musíme za ní bezpodmínečně bojovat.

Jak tedy postupovat u nás? I když budeme muset vyrábět zatím širší sortiment, než by to odpovídalo možnostem našeho technického rozvoje v našem strojírenství, musíme alespoň v oblasti vědy a techniky vytýčit nosné programy, které, jak jsem podtrhl, mají buď specifický charakter pro Československo anebo specifický charakter pro uplatnění Československa na světových trzích. Na tyto nosné programy soustředit síly i za cenu, že některé i dosud nutně výrobní programy buď budeme udržovat na té úrovni, kterou jsme dosáhli; nebo budeme muset technický pokrok řešit nákupem licencí anebo jinými cestami. Není, soudružky a soudruzi, jiné cesty. I při zúžení našeho výrobního programu o 20 % v našem strojírenství, musíme zvýšit vědeckovýzkumnou základnu v roku 1970 nejméně na dvojnásobek ve strojírenství, abychom zabezpečili rozvoj nosných programů na takové úrovni, v které můžeme existovat ve světové konkurenci.

Pokud jde o rozvoj vědecko-výzkumné materiální základny na Slovensku, je nesporné, a v materiále naprosto správně uvažováno, že tyto zásady, které jsme vytýčili, platí i pro slovenský rozvoj. Při tom předjokládáme, že tempo růstu vědecko-výzkumné základny na Slovensku bude vyšší než v českých zemích a než teda celostátně, abychom vyrovnali historickou disproporci, která v této oblasti existuje, přes ten prudký růst, o kterém tu soudruzi právem s hrdostí hovořili. Přitom i zde musíme řešit především nejslabší místa, a správně je v materiálu uvedeno, že nejslabší místo na Slovensku je v strojírenství, a že tedy otázka vývojových, výzkumných pracovišť ve strojírenství - ale podtrhuji - že sem patří také prototypové dílny a zkušebny,