ze dne ............................ 1968

Národní shromáždění Československé socialistické republiky

majíc na zřeteli, že pracující lid Československé socialistické republiky, který je zdrojem veškeré státní moci, tvoří v nerozlučné pospolitosti spolu s českým a slovenském národem též národnosti maďarská, německá, polská a ukrajinská (rusínská) a že se tyto národnosti v duchu politiky Národní fronty tvořivě podílejí na rozvoji země a rozvíjejí přitom i vlastní formy národního života,

ve snaze dále prohloubit a upevnit bratrské spolužití a solidaritu národů a národností a zabezpečit národnostem účast na státní moci a poskytnout jim účinné záruky dalšího rozvoje,

usneslo se na tomto ústavním zákoně:

Čl. 1

Československá socialistická republika v duchu socialistické demokracie a internacionalismu zabezpečuje maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) národnosti možnosti a prostředky všestranného rozvoje.

Čl.2

Národnosti jsou přiměřeně ke své početnosti zastoupeny v zastupitelských sborech a v jiných volených orgánech.

Čl. 3

(1) Občanům maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) národnosti se v rozsahu přiměřeném zájmům jejich národního rozvoje a za podmínek stanovených zákony zabezpečuje:

a) právo na vzdělání v jejich jazyku,

b) právo na všestranný kulturní rozvoj,

c) právo užívat jejich jazyka v úředním styku v oblastech obývaných příslušnou národností,

d) právo spolčovat se v národnostních kulturních společenských organizacích,

e) právo na tisk a informace v jejich jazyku.

(2) Rozsah a podmínky práv uvedených v odstavci 1 stanoví zákony.

Čl. 4

(1) Občan svobodně rozhoduje o své národnosti podle vlastního přesvědčení.

(2) Příslušnost ke kterékoliv národnosti nemůže být žádnému občanu na újmu při jeho uplatnění v politickém, hospodářském a společenském životě.

(3) Zakazují se všechny formy nátlaku směřující k odnárodňování.

Čl. 5

(1) Tento ústavní zákon se provede zákony Federálního shromáždění a zákony národních rad.

(2) Zákony národních rad též stanoví, při kterých zastupitelských sborech a výkonných orgánech se zřizují orgány, které budou zabezpečovat uskutečňování práv národností.

Čl. 6

Ustanovení čl. 25 ústavy (ústavní zákon č. 100/1360 Sb.) se zrušuje.

Čl. 7

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.

V Československá socialistické republice žijí vedle Čechů a Slováků také příslušníci maďarské, německé, polská a ukrajinské (rusínské) národnosti. Příslušníci těchto národností spolu s Čechy a Slováky jako občané Československé socialistické republiky jsou nositeli politické moci ve státě a podílejí se na budování naší společné socialistické vlasti.

Podle marxisticko-leninských principů řešení národnostní otázky mají mít příslušníci různých národů a národností žijících ve společném státě jako občan rovnoprávné postavení a národnosti jako celek možnosti všestranného rozvoje. V tomto smyslu ústava (ústavní zákon č. 100/1960 Sb.) v čl. 25 zakotvuje ve prospěch občanů maďarské, ukrajinské a polské národnosti povinnost státu zabezpečovat všechny možnosti a prostředky ke vzdělání v mateřském jazyku a ke kulturnímu rozvoji.

Ústavou zakotvená zásada odpovídá demokratickým a internacionalistickým tradicím českého: a slovenského národa. Proto Československá socialistická republika již nyní, i bez podrobnější právní úpravy, vytvářela občanům jiných národností podmínky a prostředky pro rozvíjení vlastních forem národního života. Takto se zajišťovalo zejména právo na vyučování v mateřském jazyku, právo užívat mateřského jazyka v soudním řízení. V jazyku národností se vydávají periodické i neperiodické publikace. Občané - příslušnici národností - mají vlastní kulturní společenské organizace apod.

Odpovídá demokratickým přeměnám v životě naši společnosti započatým v lednu 19!68, aby se při řešení vztahů mezi Čechy a Slováky právně upravily též otázky národností, žijících v Československé socialistické republice. Význam, který má řešení národnostních otázek, i důvody právní vyžadují, aby se tak stalo ústavním zákonem.

K jednotlivým ustanovením navrženého ústavního zákona se poznamenává:

Zásada obsažená v čl. 25 ústavy se rozšiřuje v předloženém návrhu ústavního zákona též na příslušníky německé národnosti.

Předložený návrh však znamená pro všechny národnosti významné prohloubení jejich postavení, a to v tom smyslu, že zakotvuje nejen individuální občanská práva jednotlivých občanu jako příslušníků národností, ale počítá též s národnostmi jako celkem. Takovým pojetím postavení národností dochází k plnějšímu a hlubšímu zajištění občanských práv a svobod příslušníků národností a vytvářejí se tak i účinnější záruky pro jejich uplatňování a zachovávání.

Konkrétní rozvedení této zásady obsahují následující články předkládaného návrhu ústavního zákona.

Na rozdíl od dosavadního stavu, kdy příslušníci národností byli voleni podle obecných zásad volebního zákonodárství, ukládá do budoucnosti návrh ústavního zákona orgánům Národní fronty, aby zajistily v souladu s tímto ustanovením kandidaturu přiměřeného počtu kandidátů do zastupitelských orgánů všech stupňů z občanů jednotlivých národností.

Ústavně se chrání ona práva národností, která jsou rozhodující pro zachování jejich národnostního charakteru i pro rozvoj jejich kultury. Zakotvením těchto práv se umožňuje plné využití obecně formulovaných občanských práv a svobod a jejich garantování pro příslušníky národností.

Pro rozsah práv a pro podmínky jejich uplatňování platí všeobecné zákony, zejména zákon o tisku, o spolčování a shromažďování, o školství apod. Zvláštní zákony Federálního shromáždění a národních rad pak podrobně upraví, v souladu s navrženým ústavním zákonem a se zřetelem k podmínkám, v nichž národnosti žijí (počet jejich příslušníků, způsob osídlení apod.) zvláštní práva příslušníků národností a odpovídající právní záruky.

Tato práva jsou chráněna podle obecně platných právních úprav, obsažených v předpisech procesních, v předpisech upravujících práva stížností atd.

Pro náležité uplatnění příslušníků národností ve všech oblastech společenského života je důležité, aby ovládli též český nebo slovenský jazyk. Je proto zejména úlohou škol, poskytujících základní vzdělání mládeži národností u nás žijících, aby se jí dostalo možnosti aktivně ovládat češtinu nebo slovenštinu.

Ustanovení navržená v tomto článku v duchu socialistického internacionalismu zajišťují, aby občan mohl svobodně rozhodovat o své příslušnosti k některé národnosti, dále to, že příslušnost k některé národnosti nemůže být občanu na újmu a zakazují konečně jakoukoliv formu nátlaku směřujícího k odnárodňování.

Navržený ústavní zákon, vzhledem k tomu, že zakotvuje základní práva všech národností žijících v naší zemi, má nutně rámcový charakter. Bude proto úkolem federálního zákonodárství i zákonodárství obou republik, aby podrobněji upravila podmínky a rozsah uplatňování základních práv, zakotvených v navrženém ústavním zákoně, a to jak v souvislosti se zákonnou úpravou občanských práv a svobod, tak i se zřetelem na konkrétní potřeby a podmínky každé národnosti.

V Praze dne 24. října 1968

Předseda vlády:

Ing. Černík v. r.