Připravit a navrhnout zákonnou úpravu, která by zabezpečila rychlou a účinnou nápravu křivd, jež byly v předchozím období způsobeny občanům nezákonným užitím trestní represe, označila vláda ve svém programovém prohlášení za mimořádně naléhavý úkol.

Deformace na úseku trestního soudnictví postihly řadu občanů. Zejména pro trestné činy proti republice byli stavěni před soud a odsuzováni k těžkým trestům i občané, kteří nebyli nepřáteli socialistického zřízení a nevyvíjeli proti němu žádnou trestnou činnost; nezřídka patřili naopak k osvědčeným a zasloužilým bojovníkům proti fašismu a za osvobození našich národů a aktivním budovatelům socialismu. Soudní rehabilitace má odstranit křivdy, které byly těmto občanům způsobeny nezákonným odsouzením, tedy rozsudky, k nimž došlo za porušení zásad socialistické zákonnosti a v rozporu s ústavními principy, a má novým výrokem soudu poskytnout jim morální zadostiučinění a v návaznosti na to pak i přiměřenou hmotnou náhradu za utrpěné škody.

Je třeba říci, že platná zákonná úprava sice umožňuje už nyní zjednat nápravu. Pravomocné, při tom však věcně nesprávné trestní rozsudky lze odstranit cestou tzv. mimořádných opravných prostředků. To je však cesta značně obtížná a zdlouhavá a pro postiženého občana ne vždy schůdná. Zákon, jehož osnova se předkládá, má tedy v podstatě urychlit a usnadnit rehabilitaci, a to zejména v okruhu těch záležitostí, kde podle zkušeností nejčastěji docházelo k nezákonnostem.

Chce kromě toho přesněji vymezit nároky postižených osob a upravit některé důsledky, která je třeba ze zjištěných nezákonností vyvodit proti těm, kdož je způsobili.

Úvodní ustanovení o účelu zákona (§ 1) vyjadřuje tyto hlavní cíle úpravou sledované a stanoví způsoby, jakými jich má být dosaženo. Zakotvuje základní zásadu, podle níž se rehabilitace zpravidla uskuteční na podkladě individuálního přezkoumání trestních věcí. Pouze v některých případech; kde docházelo při používání represe k neúměrným tvrdostem, budou rozhodnutí odstraněna přímo na podkladě zákona bez bližšího zkoumání.

Zásada individuálního přezkoumání zabezpečí, že budou rehabilitováni jen občané, jimž opravdu odsuzujícím výrokem bylo ukřivděno, a nikoliv ti, kteří byli právem odsouzeni za trestnou činnost nepřátelskou republice a jejímu socialistickému zřízení. Osnova stonaví v § 15 důvody, pro která jedině lze v přezkumném řízení zrušit pravomocný odsuzující rozsudek a nahradit jej výrokem novým. Nepředpokládá, že bude vždy vydán zprošťující rozsudek. Deformace minulého období spočívaly nezřídka i v tom, že málo nebezpečný skutek byl v rozporu se zákonem posuzován jako těžký trestný čin proti republice a obviněný postižen zcela nepřiměřenými tvrdými sankcemi. V přezkumném řízení bude tedy možno provést i změnu právního posouzení skutku a tomu odpovídající změnu trestu, popř. nahradit původní druh trestu jiným, pokud původní trest byl v rozporu s jeho zákonným účelem.

Vymezujíc okruh věcí pro přezkoumání ve zjednodušením řízení podle tohoto zákona (§ 2), vychází osnova ze zkušenosti, že k nejhrubšímu a nejčastějšímu porušování zákonnosti docházelo především v letech 1949 až 1956 v politických procesech vedených u bývalého státního soudu a po jeho zrušení koncem roku 1952 u krajského, vyššího vojenského nebo přímo Nejvyššího soudu jako soudů prvního stupně, že v dalším období počty souzených případů podstatně klesaly, nezákonnosti se stávaly řidšími, avšak v určitých vlnách se znovu ještě objevovaly. Přezkoumání v řízení se zjednodušeným režimem bude proto umožněno všem občanům, kteří byli zmíněnými soudy odsouzeni v období až do 31. 7. 1965. Toto datum, od něhož počíná účinnost novely k trestnímu řádu (zákon č. 57/1965 Sb.), znamená určitý mezník potud, že výrazně se rozšířily možnosti obhajoby zasahovat už do přípravného řízení a zákonný postup při provádění vyšetřovacích úkonů kontrolovat. V souvislosti se zárukami vyplývajícími z úprav provedených už dříve (přijímání obžaloby soudem možnost vracet věc k došetření apod.) znamenala tato úprava tak podstatné omezení nebezpečí nezákonného postupu, že nápravu vad rozsudků z pozdější doby možno už přenechat pravidelnému postupu podle platných ustanovení trestního řádu a obnově řízení a o stížnosti pro porušení zákona. Nápravu usnadní některé úpravy, které osnova provádí, zejména když otevírá cestu k podání stížnosti pro porušení zákona i pro případy, kde už Nejvyšší soud věc předchozím období věc přezkoumal, plnou nápravu však nezjednal, a kde v určitém okruhu případů ukládá generálnímu prokurátorovi povinnost při existenci nezákonnosti stížnost pro porušení zákona podat (§ 21). Toto ustanovení umožní zjednat event. nápravu, pokud by se objevila její potřeba, i v nepočetných případech rozhodnutých v době před zřízením státního soudu.

Vytvořením speciálních senátů, které budou činny v přezkumném řízení, má být zajištěna, aby rehabilitace byla provedena kvalitně s urychlením a důsledně. Poněvadž jde i o přezkoumání rozhodnutí soudů dnes již neexistujících a současně třeba důsledně uplatnit zásadu dvojinstančního rozhodování, je třeba podrobněji upravit příslušnost zvláštních senátů, a to i se zřetelem k věcem, na něž se vztahuje pravomoc vojenských soudů (§ 3).

Charakter přezkumného řízení, v němž se plně uplatní revisní zásada, vyžaduje vysokou odbornost u všech soudců. Z toho důvodu mají být podle osnovy senáty složeny výlučně ze soudců z povolání. Umožní to i účelnou dělbu práce v senátě. Volba soudců Národním shromážděním, popř. Slovenskou národní radou, jak s ní počítá souběžně připravený ústavní zákon, zajistí senátům nezávislé postavení vůči krajským i jiným orgánům.

Ustanovení § 5 osnovy určuje jako podmínku pro zahájení přezkumného řízení návrh oprávněné osoby. Úprava, podle níž by soud přezkumné řízení prováděl z úřední povinnosti, nebyla sice přijata, ovšem osnova ukládá soudu povinnost obeznámit osoby oprávněné k návrhu a zejména též prokurátora, vždy s okolnostmi, jež by mohly odůvodnit návrh na zahájení řízení. Okruh osob oprávněných k návrhu je vymezen stejně jako je v trestním řádě vymezen okruh osob oprávněných podat odvolání ve prospěch obviněného. Oprávnění činit návrh nebyla dána společenským organizacím. Není vhodné společenským organizacím dávat v trestním řízení přímo postavení strany, což by s oprávněním k návrhu na zahájení řízení bylo spojeno (§ 12 odst. 5 tr. ř.). Mohlo by to vést k výtkám a podezřívání z využívání politického vlivu a vykonávání určitého nátlaku. Právo, které tyto organizace samozřejmě mají, obrátit se na prokurátora s podnětem, aby jako strana s návrhem na zahájení přezkumného řízení vystoupil, jakož i právo vyslat k řízení před soudem společenského obhájce (§ 11), postavení společenských organizací v zastupování zájmů postižených členů dostatečně zabezpečuje.

Pro podání návrhu na zahájení řízení bylo nutno stanovit lhůtu, aby celá akce se časově koncentrovala a mohla být organizačně zvládnuta. Navrácení lhůty řeší osnova obdobně jako § 61 tr. řádu.

Přezkumné řízení upravuje osnova jako řízení sui generis. Navazuje na řádné opravné prostředky, přejímá však určité prvky i z řízení o návrhu na povolení obnovy a z řízení stížnosti pro porušení zákona. V určitých směrech stanovil samostatný režim. Nepřipouští, aby se po shledání vadnosti přezkoumávaného rozsudku věc znovu vracela do studia přípravného řízení a věcné rozhodnutí se tak znovu přesunovalo ze soudu na jiné orgány. Ukládá soudu, aby si - eventuálně i došetřením - opatřil podklady pro rozhodnutí a vždy sám ve věci rozhodl (§ 13 a § 15). Meritorní rozhodnutí lze učinit jen ve veřejném zasedání. K objektivnosti a rovnovážnosti řízení má přispět povinná účast prokurátora a obhájce. Osnova umožňuje provést veřejné zasedání i bez přítomnosti obviněného, pokud se přes obeslání nedostavil a pokud jeho přítomnost není nezbytná k spolehlivému rozhodnutí. Vzhledem k povaze řízení osnova připouští výkon společenské obhajoby. Okruh společenských organizací oprávněných podle trestního řádu vyslat zástupce k soudu byl rozšířen o Svaz protifašistických bojovníku, o jehož členy tu namnoze jde.

Zkušenosti z řízení prováděného podle dosavadní právní úpravy ukazují potřebu výslovným ustanovením uložit orgánům a organizacím, aby soudu předložily materiály souvisící s původním trestním řízením, aniž by bylo možno se odvolávat na státní, hospodářské či služební tajemství. Obdobně modifikuje osnova § 99 odst. 1, 2 tr. řádu o zákazu výslechu svědka, pokud jde o okolnosti souvisící s původním řízením (§ 13 a 14). Na povinnosti soudu, aby zachování tajemství v potřebném rozsahu sám navenek zabezpečil, se tím ovšem nic nemění (srovn. § 200 a § 238 tr. ř.).

Pro přezkumné řízení přebírá osnova některé základní zásady jako zákaz reformace in peius a zásadu věci souvislé (§ 16). Ustanovením § 17 chce osnova předejít tomu, aby se věcné rozhodnutí odsunovalo a řízení teprve na návrh obviněného znovu otvíralo tam, kde výsledky přezkoumání dávají podklad pro vydání zprošťujícího rozsudku. V takových případech soud věcně rozhodne a nesmí trestní stíhání s odvoláním na amnestii presidenta republiky nebo promlčení zastavit.

Ustanovením § 20 zajišťuje osnova, aby mohla být odčiněna újma na cti způsobená občanu nesprávným odsouzením, zejména tam, kde se odsuzujícímu rozsudku svého času dostalo široké publicity. Nové rozhodnutí samozřejmě nelze zveřejnit, jestliže si to rehabilitovaná osoba nepřeje.

Omezení přezkumného řízení podle oddílů druhého jen na určitý okruh věcí, v nichž podle zkušeností byly deformace nejčastější, neznamená uzavření cesty k nápravě v ostatních věcech. Nápravu tu lze zjednat prostředky podle platného trestního řádu a ustanovení tohoto oddílu to plně umožňuje.

V dílu čtvrtém se vyslovuje neplatnost některých rozhodnutí přímo ze zákona. V § 22 jde především o administrativní rozhodnutí navazující v té či oné formě na trestní rozsudek a znamenající další potrestání nad rámec soudem vysloveného trestu anebo o některá jiná opatření na podkladě předpisů, jež umožňovaly široký výklad a při jejichž aplikaci typicky docházelo k přemrštěným tvrdostem. Při zkoumání, zda osoba zařazená do tábora nucené práce patří mezi okruh osob, na něž se zrušení podle § 22 písm. a) nevztahuje, vyjde soud zpravidla z obsahu opisu rejstříku trestů. Ustanovením § 23 chce osnova odstranit rozsudky odsuzující za trestné činy, k nimž došlo v průběhu výkonu nezákonného trestu a jichž by se občan, nebýt nezákonného odsouzení, patrně vůbec nedopustil. Jde převážně o útěky z výkonu trestu, o verbální delikty apod. Nedotčena zůstanou odsouzení pro trestné činy, jež měly zvlášť těžké důsledky.

Neplatnost rozhodnutí uvedených v § 22, 23 osnovy vysloví okresní soud jednoduchým usnesením, zpravidla bez ústního jednání.

Ustanovení o zahlazení a částečném zrušení trestu propadnutí majetku ze zákona má poskytnout určité zadostiučinění především drobným rolníkům a živnostníkům, kteří byli zpravidla značně tvrdě postihováni v průběhu socializačního procesu pro činy související s provozem jejich hospodářství či živnosti.

Navazuje se na ta ustanovení trestního zákona, v nichž docházelo nejčastěji k tvrdostem. Není sem pojata skutková podstata trestného činu ohrožení zásobování a spekulace. Ustanovení se vztahuje na dobu účinnosti zákona č. 86/1950 Sb., tj. od 1. 8. 1950 do 31. 12. 1961.

Zrušení výroku o vedlejším trestu propadnutí jmění se týká jen majetku, který může být v osobním vlastnictví nebo v osobním užívání. Půjde tu zejména o rodinné domky, obytné části usedlostí, o bytové zařízení apod. Vyloučena ovšem bude restituce, resp. náhrada pozemků a výrobních prostředků, tj. živého a mrtvého inventáře. Forma částečného zrušení výroku o propadnutí majetku přímo ze zákona je volena z důvodů jednoduchosti. Bude prováděno pouze náhradové řízení. Soud bude rozhodovat, jen nedojde-li k dohodě.

Oddíl šestý osnovy blíže upravuje některé otázky materiálního odškodnění. Pro případy, na něž se má zákon vztahovat, osnova v podstatě vychází z běžné odškodňovací praxe, i když rozsah náhrady škody v některých směrech rozšiřuje; přesněji doplňujíc tak trestní řád, stanoví jeho obsah (§ 27). Nově se vytváří nárok na náhradu škody těm, kteří byly v padesátých letech jako podezřelí z protistátních činů vzati do vazby, a popř. i odsouzeni, pak však, ať už v původním či novém řízení zproštěni nebo řízení proti nim zastaveno s odkazem na nedostatek důkazů, takže neměli podle úpravy platné do 31. 12. 1956 nárok na odškodnění (§ 29). Nároky budou přecházet na dědice i mimo případy dosavadního § 373 tr. ř. Přiznaná náhrada se tu stane součástí dědictví a bude předmětem řízení a projednání dědictví (příp. dodatečného). Tam, kde nezákonně došlo k výkonu trestu smrti, § 32 osnovy zakládá pro osoby, jimž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, přímý nárok na náhradu ušlého výživného. U nároků nově založených, kde se může navazovat na starší už rozhodnutí, je třeba stanovit nově lhůtu pro její uplatnění (§ 33).

Osnova upravuje také důsledky rehabilitace pro nároky ve sféře pracovního práva, sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění (§ 28).

Vzhledem k hospodářské situaci nelze přiznané náhrady vyplácet bez ohledu na jejich výši jednorázově, zejména když je nutno počítat s tím, že současně budou probíhat rehabilitace i na úseku administrativy, spojené s dalšími odškodňovacími nároky. Osnova proto počítá s jednorázovou výplatu jen do určité výše a s rozložením výplaty zbytku formou zúročitelných státních dluhopisů, a to nejvýš na dobu 10 let. Státní dluhopisy kromě toho, že budou volně prodejny, zaručí držiteli výhodné zúročení, popř. i dřívější zpětný odkup státem podle ekonomických možností národního hospodářství (§ 29).

Nelze připustit, aby jednotlivci, kteří se v minulosti aktivně podíleli na deformacích, jež vyústily někdy k persekuci zcela nevinných občanů, nadále zastávali ve státních orgánech a ve veřejném životě vůbec funkce, pro jejichž výkon je důvěra nezbytným předpokladem. To platí zejména o pracovnících bezpečnosti a justice, prokuratury i soudů, kteří jednali v rozporu se svými zákonnými povinnostmi, a o funkcionářích, kteří k nezákonnému postihu dávali podnět, nutili a výsledek řízení svými zákroky ovlivňovali. Zvlášť citlivá je otázka dalšího setrvání ve funkcích u soudců, kteří v řízení proti nevinně persekvovaným osobám postupovali v rozporu s vžitými zásadami soudcovské etiky, a vyvolávali ve veřejnosti oprávněnou nedůvěru ve výkon spravedlnosti.

Osnova ukládá zvláštním senátům povinnost, aby tam, kde při přezkoumávání věcí na takové případy narazí, učinily potřebné upozornění (§ 41).

Oznámení podezření z trestných činů sleduje možnost zahájit trestní stíhání v případech, v nichž dosud neprošla promlčecí lhůta. Od konstrukce zpětné účinnosti pro zvlášť určené skutkové podstaty bylo upuštěno, poněvadž zpětná účinnost trestních předpisů je rozporu se základními principy trestního zákonodárství. K porušení těchto principů nedošlo ani při zákonné úpravě, kterou se vylučovalo promlčení trestního stíhání nejzávažnějších trestných činů proti míru, válečných trestných činů a trestných činů proti lidskosti, spáchaných ve prospěch nebo službách okupantů (zákon č. 184/1964 Sb.)

Osnova však se zřetelem k potřebám společenského života umožňuje vyvodit pro osnovatele a vykonavatele nezákonností důsledky aspoň ve sféře pracovní tím, že zavádí v § 34 nový důvod výpovědi (doplňujíc tak § 46 zákoníku práce), odvolání z funkce, popřípadě propuštění. Tento způsob skončení pracovního či služebního poměru, na nějž míří závěrečná část § 34, přichází v úvahu zejména u prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury (§ 40 zák. č. 60/1065 Sb.) a u příslušníků ozbrojených sborů (26 zák. č. 76/1959 Sb.).

V zájmu věcného a také o skutečnou odbornou znalost se opírajícího posuzování budou v orgánech, o jejichž pracovníky především půjde, zřízeny zvláštní prověrkové komise. Pracovněprávní odpovědnost bude pak možno vyvodit jen na základě jejich pravomocného výroku. V resortu, kde prověrková komise nebude zřízena, uplatní se ovšem, co do řízení, obecná úprava, tedy většinou úprava podle zákoníku práce.

Prověrkové komise zřídí vedoucí příslušného ústředního orgánu, který případně stanoví i bližší pravidla pro jejich jednání, navazující nejspíše na předpisy kárné. K zahájení řízení před prověrkovou komisí dojde jen na návrh vedoucího organizace, kde v současné době pracuje osoba, jejíž odpovědnost za nezákonnosti má být zkoumána. Návrh přirozeně učiní jen, pokud bude mít za to, že je na místě zmíněné důsledky proti pracovníku vyvodit.

Pokud jde o posouzení porušení soudcovských povinností a soudcovské etiky, je třeba už pro zvláštní povahu soudcovské funkce speciální úpravy, kterou osnova obsahuje v § 40.

Odvolacím orgánem proti rozpadnutí resortní prověrkové komise bude komise, kterou zřídl Národní shromáždění. Tím bude zajištěna jednotnost posuzování nezbytná pro správné zhodnocení krajních případů a vyjádřen význam očisty státních orgánů a veřejného života vůbec od osob odpovědných za vznik nezákonností.

Zvláštním senátům budou postoupeny všechny věci podléhající přezkoumání podle tohoto zákona, v nichž byl dán již dříve podnět k přezkoumání některých z dosavadních způsobů a nebyla v něm rozhodnuto (§ 42).

Ustanovení § 43 podobně jako § 21 osnovy má umožnit přezkoumání i těch věcí, v nichž Nejvyšší soud v předchozím období rozhodoval na podkladě stížnosti pro porušení zákona, neprovedl však nápravu do důsledků. Zatím novému přezkoumání stojí v cestě ustanovení § 288 odst. 4 tr. ř.

Pravomocný odsuzující rozsudek v trestní věci je mnohdy základem rozhodnutí v občanském soudním řízení, kde soud je vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal (§ 135 o. s. ř.). K prohlášení odsuzujícího rozsudku za nezákonný a k jeho zrušení může dojít v době, kdy lhůty stanovené pro podání návrhu na obnovu občanského soudního řízení už uplynuly. To se pociťuje jako nedostatek zákona a tvrdost. Osnova v § 44 zamýšlí v tomto směru zjednat nápravu a umožnit dodatečné zrušení i takového souvislého rozhodnutí vydaného v občanskoprávním řízení. Toto ustanovení, které navazuje na § 230 o. s. ř. a zmíněné ustanovení do určité míry mění, bude mít přirozeně význam i mimo sféru tohoto zákona.

Soudní rehabilitace si vyžádá jednak náklady souvisící s odškodněním rehabilitovaných osob, jednak náklady vyplývající z nutnosti přechodného posílení justičního aparátu o určitý počet soudců, prokurátorů a administrativních pracovníků pro provedení rehabilitačního a odškodňovacího řízení.

Výpočet nákladů potřebných k odškodnění rehabilitovaných osob je obtížný; nelze předem odhadnout, kolik osob o rehabilitaci požádá a v jakém rozsahu budou rozhodnutí zrušena jako nezákonná.

Pokud jde o osoby internované v táboře nucené práce, lze počítat s odškodněním pro 18 000 až 20 000 osob. Při průměrné částce 20 000 Kčs na osobu by to znamenalo náklad zhruba 400 000 000 Kčs.

Z celkového počtu 35 000 osob, které byly odsouzeny bývalým státním soudem, krajskými soudy a Nejvyšším soudem jako soudem první stolice, možno odhadovat, že asi 30 000 osob dosáhne aspoň částečné rehabilitace. Při průměrné částce 70 000 Kčs na odškodnění jedné osoby by to znamenalo celkový náklad 2 100 000 000 Kčs.

Provedení rehabilitace si ovšem vyžádá určité zvýšení počtu soudců, prokurátorů, administrativních pracovníků a částečně i aparátu ministerstva spravedlnosti.

Nutno počítat s potřebou 268 soudců a 233 administrativních pracovníků a s celkovým nákladem na mzdové fondy ročně ve výši 15 miliónů Kčs, z toho 11 250 000 Kčs pro české kraje, 3 750 000 Kčs pro Slovensko. Při tomto posílení aparátu lze počítat se skončením rehabilitačního řízení do dvou let.

Resort prokuratury počítá s tím, že zvýšení bude činit 280 pracovníků a finanční náklady na základní platy budou činit 9 000 000 Kčs, z toho 7 000 000 pro české kraje, 2 000 000 Kčs pro Slovensko.

V Praze dne 6. června 1968