§ 42

Posuzování hlasovacích lístků

(1) Neplatné jsou hlasovací lístky, které nejsou na předepsaném tiskopisu.

(2) Hlasovací lístek, na kterém nebyl žádný kandidát škrtnut, považuje se za odevzdaný pro všechny kandidáty.

(3) Hlasovací lístek, na kterém byl některý kandidát škrtnut, považuje se za odevzdaný pito ostatní kandidáty.

(4) Vzniknou-li pochybnosti o platnosti hlasovacího lístku, rozhoduje o platnosti okrsková volební komise. Své rozhodnutí uvede v zápisu.

§ 43

Zápis o hlasování

(1) Okrsková volební komise pořídí o hlasování a sčítání hlasů zvláštní zápis pro každý volební obvod; zápis podepíše předseda, jednatel a všichni členové komise.

(2) V zápisu okrskové volební komise o hlasování musí být uvedeny:

a) doba počátku a skončení hlasování,

b) celkový počet voličů ve volebním obvodu nebo volebním okrsku zapsaných v seznamu voličů,

c) počet voličů, kterým byly vydány hlasovací lístky,

d) počet odevzdaných platných hlasovacích lístků,

e) počet hlasovacích lístků, na nichž nebyli škrtnuti všichni kandidáti,

f) počet hlasů odevzdaných pro: každého kandidáta Národní fronty,

g) stručný obsah oznámení a stížností, které byly podány okrskové volební komisi a záznam o tom, jak komise rozhodla.

§ 44

Skončení jednání v okrskové volební komisi

(1) Po skončeném sčítání hlasů a podepsání zápisu o hlasování ohlásí předseda okrskové volební komise výsledek hlasovaní podle jednotlivých volebních obvodů a zašle neprodleně zápis o hlasování příslušné obvodní volební komisi.

(2) Okrsková volební komise zapečetí odevzdané hlasovací lístky a zašle je spolu s ostatními volebními spisy okresnímu národnímu výboru k uschování.

§ 45

Sčítání hlasů v obvodní volební komisi

(1) Obvodní volební komise sčítá hlasy a zjišťuje výsledky hlasování v obvodě na podkladě zápisů předložených okrskovými volebními komisemi. Vzniknou-li pochybnosti, má právo vyžádat si od okresního národního výboru hlasovací lístky, které mu odevzdala okrsková volební komise.

(2) Zjistí-li obvodní volební komise, že počet hlasovacích lístků, odevzdaných ve volebním obvodu je menší než polovina počtu voličů, kteří mají právo hlasovat v tomto volebním obvodu, poznamená to v zápise a další sčítání neprovádí. Současně oznámí příslušné řídící volební komisi Národní fronty, že v důsledku toho nebyl zvolen žádný kandidát.

(3) V místnosti, kde obvodní volební komise provádí sčítání hlasů, mohou být přítomni členové volebních komisí vyšších stupňů. Dále mohou být přítomni občané a zástupci tisku a jiných hromadných informačních prostředků, zmocnění k tomu volební komisí Národní fronty.

§ 46

Zápis o sčítání hlasů v obvodní volební komisi

(1) Obvodní volební komise pořídí o sčítání hlasů zápis. Zápis podepíše předseda, jednatel a všichni členové komise.

(2) V zápise obvodní volební komise o: sčítání hlasů musí být uvedeny:

a) počet volebních okrsků ve volebním obvodu,

b) počet volebních okrsků, z nichž byly zaslány zápisy a hlasování,

c) celkový počet voličů zapsaných v seznamech ve volebním obvodu,

d) počet voličů, kterým byly vydány hlasovací lístky,

e) počet odevzdaných platných hlasovacích lístků,

f) počet hlasovacích lístků, na nichž nebyli škrtnuti všichni kandidáti,

g) počet hlasů odevzdaných pro každého kandidáta Národní fronty,

h) stručný obsah oznámení a stížností, které byly podány obvodní volební komisi a záznam o tom, jak komise rozhodla.

§ 47

Ohlášení výsledku voleb v obvodní volební komisi

Po skončeném sčítání hlasů a po podepsání zápisu ohlásí předseda obvodní volební komise:

a) účast voličů ve volbách ve volebním obvodu,

b) kolik bylo odevzdáno hlasovacích lístků, na nichž nebyli škrtnuti všichni kandidáti,

c) kteří kandidáti byli zvoleni nadpoloviční většinou platných hlasů,

d) kteří ze zvolených kandidátů se vzhledem ke svému pořadí na hlasovacím lístku stávají poslanci,

e) kteří ze zvolených kandidátů se vzhledem ke svému pořadí na hlasovacím lístku stávají náhradníky poslanců.

§ 48

Zveřejnění výsledků voleb

(1) Volební komise Národní fronty uveřejní výsledky voleb do národního výboru, které řídí způsobem stanoveným Ústřední volební komisí Národní fronty.

(2) Ústřední volební komise Národní fronty uveřejní souhrnně výsledky voleb do národních výborů.

§ 49

Kdo je zvolen

Zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů odevzdaných ve volebním obvodu. Podle pořadí v jakém jsou kandidáti na hlasovacím lístku uvedeni se zjišťuje; kdo byl zvolen poslancem a kdo náhradníkem poslance.

§ 50

Osvědčení o zvolení

Předseda obvodní volební komise vydá zvoleným poslancům a náhradníkům osvědčení o zvolení.

§ 51

Uschování volebních spisů

Po podepsání zápisu o sčítání hlasů zašle jej předseda obvodní volební komise ihned volební komisi Národní fronty, která volby řídí. Ostatní volební spisy zašle k uschování národnímu výboru, o jehož volby jde.

§ 52

Nové volby

(1) Je-li počet hlasovacích lístků odevzdaných ve volebním obvodu menší než polovina počtu voličů, kteří mají právo hlasovat v tomto volebním obvodu, poznamená to obvodní volební komise výslovně v zápise a oznámí to příslušné volební komisi Národní fronty. Obvodní volební komise vyhlásí nové volby, které se pak musí konat nejpozději do 14 dnů po prvních volbách.

(2) Nebyl-li ve volebním obvodu zvolen stanovený počet poslanců, poznamená to obvodní volební komise výslovně v zápise o sčítání hlasů a oznámí to příslušné volební komisi Národní fronty. Obvodní volební komise vyhlásí zároveň nové volby, které se musí konat nejpozději do 14 dnů po prvních volbách. V nových volbách je ve volebním obvodu volen takový počet poslanců, kterým bude dosaženo počtu stanoveného pro volební obvod. I v těchto volbách může být navrženo více kandidátů, než kolik má být zvolena poslanců.

(3) Nové volby se provádějí na podkladě seznamů voličů sestavených pro první volby a podle ustanovení tohoto zákona.

§ 53

Ověřování voleb

Platnost volby jednotlivých poslanců národního výboru a náhradníků za poslance národního výboru ověří na návrh mandátové komise národní výbor na svém prvním zasedání.

Oddíl 4

Zánik funkce

§ 54

(1) Poslanec, který přestal být volitelný, ztrácí funkci. Ztrátu funkce vysloví na návrh mandátové komise národní výbor o jehož poslance jde.

(2) Poslanec se může své funkce vzdát. Jeho resignaci bere na vědomí národní výbor, o jehož poslance jde.

§ 55

Funkce náhradníka zaniká za stejných podmínek jako funkce poslance.

Odvolání z funkce

§ 56

(1) Poslanec, který zklamal důvěru voličů nebo který se dopustil činu nedůstojného funkce poslance, může být voliči kdykoliv odvolán.

(2) Návrh na odvolání poslance podává příslušný orgán Národní fronty. Oznámí návrh poslanci, o jehož odvolání jde, s uvedením důvodů. Poslanec má právo se ústně nebo písemně k návrhu vyjádřit.

(3) Návrh na odvolání předloží příslušný orgán Národní fronty národnímu výboru, jehož poslanec má být odvolán.

(4) Národní výbor zajistí, aby k projednání návrhu na odvolání bylo ve volebním obvodu svoláno shromáždění voličů.

(5) O odvolání poslance rozhodují voliči jeho volebního obvodu na základě svého volebního práva tajným hlasováním.

(6) Pro odvolání poslance platí přiměřeně ustanovení tohoto zákona.

§ 57

Náhradníka poslance lze odvolat za stejných podmínek a stejným způsobem jako poslance.

Část osmá

Doplňování národních výborů

§ 58

Nastupování náhradníka

(1) Uprázdní-li se z jakýchkoliv důvodů funkce poslance národního výboru, nastupuje za něho náhradník zvolený v témže volebním obvodu.

(2) Náhradníci nastupují do funkce poslance podle pořadí, v němž byli ve volebním obvodu zvoleni.

(3) Národní výbor, o jehož poslance jde, vyrozumí náhradníka do 15 dnů poté, kdy se uprázdnila funkce poslance, o tom, že se stal poslancem a vydá mu o tom osvědčení.

§ 59

Doplňovací volby

(1) Uprázdní-li se z jakéhokoliv důvodu funkce poslance a není-li náhradník, vyhlásí se doplňovací volby.

(2) Den doplňovacích voleb stanoví rada národního výboru o jehož poslance jde.

(3) Doplňovací volba se koná nejpozději do 90 dnů po té, kdy se uprázdnila funkce poslance.

(4) Pro doplňovací volby platí ustanovení tohoto zákona; doplňovací volby se však mohou konat i v pracovní den.

(5) Doplňovací volby není třeba konat v posledním roce před koncem volebního období.

§ 60

Zvýšení počtu poslanců

(1) Vzroste-li během volebního období počet obyvatel v územním obvodu národního výboru, zejména v důsledku výstavby sídlišť, popřípadě vyžadují-li to potřeby hospodářského a kulturního rozvoje, může národní výbor zvýšit počet poslanců i volebních obvodů.

(2) O zvýšení počtu poslanců i volebních obvodů rozhoduje plenární zasedání národního výboru.

(3) Noví poslanci národního výboru se zvolí doplňovací volbou.

§ 61

Poslanci ve sloučených obcích

Dojde-li během volebního období ke sloučení obcí nebo vytvoří-li se pro několik obcí jeden místní národní výbor, zůstávají poslanci zvolení do místních národních výborů ve funkci poslanců a tvoří místní národní výbor v nové obci nebo jeden nový místní národní výbor.

Část devátá

Závěrečná ustanovení

§ 62

Vyhlášení všeobecných voleb

Všeobecné volby do národních výborů stanoví nejpozději do 90 dnů po skončení volebního období předsednictvo Národního shromáždění.

§ 63

Úhrada nákladů

Výdaje spojené s prováděním voleb hradí stát.

§ 64

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1968.

Důvodová zpráva

k zákonu o volbách do národních výborů

Naše společnost vstupuje do etapy, v níž jde o další rozvoj socialistických výrobních vztahů, plné využití předností a možností socialistického zřízení a všestranný rozvoj společnosti. Další vývoj je spjat s rozšiřováním socialistické demokracie spočívající v aktivní účasti pracujících na správě a řízení.

Vnitřní sociálně ekonomická podmínky se postupně mění tak, jak jsou postupně realizovány zásady nové soustavy řízení a plánování. V souladu s vývojem ekonomických, třídních a společenských vztahů probíhá i proces přizpůsobování systému socialistické demokracie nové kvalitě společenských potřeb, úkolů a zájmů. Prohlubuje se demokratismus na pracovištích, prohlubuje se i úloha společenských organizací a výrazně vzrůstá postavení, pravomoc a odpovědnost zastupitelských sborů. Činnost těchto orgánů se prohlubuje, posiluje se postavení zastupitelských sborů vůči ostatním orgánům a princip demokratického centralismu se v zastupitelské soustavě uplatňuje stále intenzivněji. Nový zákon o národních výborech zdůraznil nejen úlohu poslanců a jejich odpovědnost vůči voličům, ale i aktivní podíl občanů na rozhodování zastupitelských sborů.

Umožnit stále širší účast občanů na správě a řízení státu, to je cíl, k němuž směřuje rozvíjení demokratických principů v našem životě. Nový zákon o volbách do národních výborů dává základ k realizaci tohoto úsilí především tím, že zvyšuje skutečný vliv občanů voličů na výběr a volbu poslanců. V tom smyslu se demokratičnost naší volební soustavy prohlubuje tak, aby odpovídala současnému vývoji naší socialistické společnosti. V souladu s osvědčenou tradicí zachovává i tento nový zákon princip, že kandidáti jsou kandidáty Národní fronty. Národní fronta vyjadřuje socialistickou jednotu našeho lidu, v ní je třeba vidět všenárodní politickou základnu pro uskutečňování programu výstavby rozvinuté socialistické společnosti. Ona je politickým výrazem svazku všech pracujících a proto také občané ve volbách hlasují pro její kandidáty.

Nový zákon především zachovává některé demokratické principy dosavadního volebního systému. Z těchto principů nejdůležitější je otázka platnosti voleb a stanovení většiny hlasů potřebné pro zvolení poslance. I nadále tedy bude platit zásada, že k platnosti voleb je zapotřebí účast nadpoloviční většiny voličů oprávněných k volbám v daném volebním obvodu. Volby budou platné jen když se zúčastní nadpoloviční většina voličů zapsaných ve volebním seznamu pro volební obvod. Ke zvolení kandidáta poslancem je nutno, aby pro něho hlasovala nadpoloviční většina voličů, kteří se zúčastnili hlasování. Zákon tuto zásadu vyjadřuje tím, že ke zvolení poslance je třeba nadpoloviční většiny všech platných hlasů. Znamená to, že každý poslanec národního výboru kteréhokoliv stupně se opírá o nadpoloviční většinu voličů svého volebního obvodu, že tedy nadpoloviční většina voličů vyslovila svým hlasováním důvěru svému poslanci a že se v důsledku toho může poslanec při plnění svá funkce opírat o většinu voličů ve svém volebním obvodu. Celá tato úprava odpovídá základnímu principu demokracie, že většina rozhoduje a že této většině se musí menšina podřizovat.

Nový zákon přináší řadu významných změn a uplatňuje ve volebním systému prvky, která odpovídají dosaženému stupni rozvoje demokracie a tak dále prohlubuje demokratické principy našeho volebního systému. Jde především a vytváření vícemandátových volebních obvodů pro všechny stupně zastupitelských sborů a zavedení instituce náhradníků. I tato úprava navazuje do určité míry na dosavadní úpravu, která připouštěla, aby v dosavadních jednomandátových obvodech bylo registrováno a na hlasovacích lístcích uváděno více jmen kandidátů. Vycházelo se z toho, že i při samotném volebním aktu mají mít možnost voliči výběru mezi kandidáty. Praxe ovšem ukázala, že jednomandátové volební obvody velmi obtížně tuto zásadu mohou uplatnit, že totiž má-li být zvolen jeden kandidát za poslance, není celkem možné ve všech volebních etapách uplatňovat alternativní možnosti výběru. Proto i z tohoto důvodu se přikračuje ke zřizování vícemandátových obvodů. Přitom i instituce náhradníků možnost zaregistrování většího počtu kandidátů dále zesiluje. Tedy vícemandátové volební obvody jsou politicky výhodnější k zaregistrování většího počtu kandidátů než má být zvoleno poslanců a k vytvoření instituce náhradníků.

Význam vícemandátových obvodů nespočívá ovšem pouze v této výhodě. Jeho výhody lze především spatřovat v tom, že umožňuje navrhovat takové kandidáty, kteří budou lépe vyjadřovat sociálně politickou, národnostní a věkovou strukturu obyvatelstva v příslušném volebním obvodu. Voliči ve volebním obvodu budou moci se i po volbách obracet na toho poslance, k němuž mají vztah právě z hlediska sociálně politického, věkového, národnostního a z dalších hledisek. Znamená tedy vícemandátový obvod i zlepšení styku voličů s poslanci. Nelze ovšem zastírat, že pro samotné poslance znamená vícemandátový obvod určité ztížení práce, poněvadž volební obvody budou větší. Bude nutno po volbách zorganizovat práci poslanců ve volebních obvodech na základě jiných principů nežli dosud, přitom zachovat co nejužší styk poslanců s jeho voliči. Tímto novým prvkem ve volebním systému se vytvářejí lepší podmínky pro uplatňování politických zkušeností a odborných schopností poslanců. Umožní to také lépe slaďoval celospolečenské zájmy se zájmy místními, skupinovými a touto cestou kvalitativně prohlubovat zastupitelské vztahy mezi poslanci a voliči.

Nově se zavádí také systém náhradníků, kterými budou všichni zaregistrovaní kandidáti, zvolení nadpoloviční většinou hlasů, kteří však pro své pořadí nebyli ve svém volebním obvodu zvoleni poslanci. Tímto opatřením se prakticky odstraňují doplňovací volby. Náhradníků bude možno využít při práci zastupitelského sboru zejména v komisích národních výborů i v různých jeho aktivech a konečně též i při práci ve volebním obvodu. Náhradníci budou tedy tvořit určitou kádrovou rezervu i pomoc jednotlivým národním výborům.

Nový zákon také lépe než dosavadní vyjádří účast voličů při navrhování kandidátů a její vyvrcholení v samotném volebním aktu. Vychází se z toho, že nejprve pracující ve svých organizacích budou navrhovat kandidáty na poslance do národních výborů. Bude zachován dosavadní stav, že v prvé etapě budou předkládat návrhy na kandidáty organizace Komunistické strany Československa, jiných politických stran, organizace sdružené v Národní frontě, shromáždění dělníků, rolníků a ostatních pracujících na závodech, úřadech a obcích a shromáždění vojáků. I v druhé etapě budou mít voliči významnou účast na výběru kandidátů. Volební komise Národní fronty budou na schůzích voličů projednávat návrhy kandidátů a jejich pořadí v kterém je hodlají předložit k registraci. Přitom seznámí voliče s návrhy na kandidáty, které byly podány v prvé etapě a seznámí je i se svým návrhem, který hodlají přihlásit k registraci. Půjde tedy v podstatě v této druhé etapě o sjednocování názorů na užší okruh kandidátů a na jejich pořadí. I v této etapě ovšem budou mít možnost voliči se k návrhu Národní fronty vyjádřit a jej ovlivňovat svými případnými námitkami proti jednotlivým uvažovaným kandidátům. Přitom volební komise Národní fronty bude již v této druhé etapě dbát o to, aby její konečný návrh obsahoval více kandidátů, nežli má být zvoleno poslanců. Půjde asi o takový počet, který přesahuje o jednu třetinu počet poslanců, kteří mají být ve volebním obvodu zvoleni, v menších obvodech maximálně o jednu polovinu. Jakmile zjistí volební komise Národní fronty, že byl vysloven souhlas s jejím návrhem, přihlásí kandidáty k registraci a to v pořadí, které po uvedeném projednání s voliči určí. Vliv voličů na výběr a zvolení kandidátů vyvrcholí v samotném volebním aktu, při němž může volič škrtnutím některého z kandidátů vyjádřit svou vůli, kteří kandidáti budou jeho zástupcem ve volebním obvodu. Celý systém výběru kandidátů má zajistit, aby se stali zástupci lidu v národních výborech skutečně ti nejlepší z nejlepších, že tedy poslanci budou, jak to nový zákon v § 1 zdůrazňuje, poslanci nejlepší představitelé, občané politicky a odborně vyspělí, oddaní věci socialismu, schopní organizovat a sjednocovat tvůrčí síly pracujících a schopní pracovat v národním výboru, do něhož byli zvoleni.

Zákon upravuje povinnost v pevně stanoveném termínu po skončení volebního období vyhlásit nové volby, což až dosud volební zákon neupravoval. Novým způsobem bude upraveno rozhodování voličů při odvolávání poslanců z funkcí, jestliže zklamali důvěru svých voličů nebo jestliže se dopustili činu nedůstojného poslance. Dosud o návrhu příslušného orgánu Národní fronty rozhodovali voliči na veřejných schůzích veřejným hlasováním. Nový zákon stanoví, že o tomto návrhu budou rozhodovat voliči stejným způsobem jako při volbách, tzn. na základě rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Dále také nový zákon upravuje jiným způsobem zánik funkce poslance. Zavádí resignaci poslance jako nový způsob zániku funkce. Při resignaci nemusí poslanec uvádět důvody, poněvadž není logické, aby někdo zvažoval důvody, která vedou poslance k resignaci, např. jde-li o resignaci z důvodů zdravotních, pracovního zatížení nebo z jiných osobních důvodů. Bude věcí spíše politického řízení, aby každý poslanec si svou resignaci důkladně zvážil a jenom ze skutečně naprosto vážných důvodů se rozhodl přestat vykonávat funkci, kterou byl pověřen svými voliči.

Všechny principy, které se vžily a osvědčily, nový zákon zachovává; je to zejména úprava seznamu voličů, systém vytváření volebních komisí a technika voleb.

K jednotlivým ustanovením:

K části první:

Základní ustanovení zákona vyjadřují požadavky kladené na kandidáty a rozvádějí ústavní principy volebního práva občanů. Jde v podstatě o převzetí obdobných ustanovení dosavadního volebního zákona. V § 1 se vyjadřuje v souhrnu to, že poslanec musí být oddán věci socialismu a že svými politickými a odbornými kvalitami dává záruku, aby svou prací v zastupitelském sboru zajišťoval plnění jeho úkolů. Vyjadřuje se zde jeden ze základních principů demokracie, že totiž zastupitelský sbor může správně fungovat jen tehdy jako kolektiv, když všichni jeho členové jsou aktivními pracovníky politicky a odborně na co nejvyšší úrovni.

K části druhé:

Tato část upravuje seznamy voličů a v podstatě přebírá ustanovení dosavadního zákona o volbách. Úprava zápisu do seznamu voličů má význam pro zajištění volebního práva občanů. Zachovává i možnost soudního přezkoumávání rozhodnutí národního výboru při opravách v seznamu voličů. Význam volebního práva vyžaduje, aby byla zachována soudní ochrana tohoto významného občanského práva.

K části třetí:

V této části zákona a sice v § 10, 11 a 12 je zakotvena jedna z nejvýznamnějších změn v našem volebním systému - vícemandátové volební obvody.

Vícemandátový volební obvod především vytváří podmínky pro registraci více kandidátů než má být zvoleno poslanců a dává tak voličům reálnou možnost výběru. Umožňuje také navrhnout takové kandidáty, kteří budou co nejlépe odpovídat sociální, politické, národnostní a věkové struktuře obyvatelstva ve volebním obvodu a tím podstatně zvýšit kvalitu zastoupení občanů. Pro poslance pak vícemandátový volební obvod znamená možnost lépe uplatnit jejich politické a odborné schopnosti a prohloubit politickou tvůrčí činnost dělbou práce a vzájemnou koordinací. Zastupitelské vztahy mezi poslanci a voliči se tím prohloubí a v národních výborech bude lépe umožněno slaďovat celospolečenské zájmy se zájmy místními a skupinovými. Vícemandátový volební obvod také umožňuje zavést instituci náhradníků za poslance.

Zákon dává pouze rámcovou směrnici pro vytváření volebních obvodů, direktivně stanoví jen zásadu, že volební obvody do KNV nemají překračovat hranice okresu a volební obvody do NVP hranice městských obvodů. Pro ostatní stupně národních výborů je při vytváření volebních obvodů nutno respektovat především místní podmínky, tradiční členění území, spádové oblasti, střediskové obce apod. Stanovení volebních obvodů je svěřeno již zákonem o národních výborech jejich plenárnímu zasedání. Zásadně je třeba vytvářet takové volební obvody, v nichž by se cíle, kterých má být jejich zavedením dosaženo, mohly optimálně realizovat.

Při stanovení počtu mandátů v jednotlivých volebních obvodech musí být pro všechny stupně národních výborů dodržena zásada rovného zastoupení všech obyvatel - to znamená, že počet poslanců ve volebním obvodu musí být stanoven tak, aby na jednoho poslance národního výboru připadal přibližně stejný počet obyvatel.

Při stanovení počtu mandátů ve volebních obvodech se jako optimální jeví zpravidla počet 4 až 8 pro KNV a ONV a 4 - 15 pro MěNV a MNV.

Toto rozpětí počtu mandátů jednak umožní zpravidla zabezpečit zastoupení všech základních sociálních skupin obyvatelstva a zastoupení Národní fronty, jednak je vhodné i z hlediska přehlednosti volebního aktu a další práce poslanců ve volebním obvodu. Zákon však stanoví rozpětí počtu mandátů ve volebním obvodu jako směrnici a ponechává plénu národního výboru, aby s přihlédnutím k místním podmínkám stanovil výjimečně vyšší popř. nižší počet mandátů. Pro stanovení jiného rozpětí počtu mandátů pro KNV a ONV a jiného pro MNV a MěNV mluví především to, umožnit v obcích a městech vytvořit takové volební obvody, které by respektovaly specifické územní členění měst a obcí, v nichž už dnes jsou mnohde vytvořeny určité uzavřené celky, které by nebylo vhodné dělit. Toto přihlédnutí k místním podmínkám vedlo také k tomu, že zákon umožňuje volit všechny poslance místního národního výboru v obcích s počtem méně než 1500 obyvatel v jediném volebním obvodu. Umožňuje a nestanoví toto obecně. Budou totiž zcela jistě obce, kde toto vhodné nebude a v těch pak může být volebních obvodů vytvořeno i několik.

K části čtvrté:

Ustanovení o volebních okrscích, které obsahuje tato část, je v podstatě převzato z dosavadního zákona. V něm se plně osvědčilo a i v tomto zákoně platí, že volební okrsky jsou vytvářeny pro přijímání hlasovacích lístků a pravomoc k vytváření volebních okrsků je dána MNV. Speciální ustanovení pamatují na voliče, kteří jsou v den voleb v nemocnicích, sanatoriích apod., i na útvary uzbrojených sil a ozbrojených sborů.

K části páté:

Zkušenosti z voleb do národních výborů v minulých letech nasvědčují tomu, že dosavadní systém volebních komisí, v nichž voliči realizují demokraticky své právo řídit a organizovat, bude vhodné i nadále zachovat.

Při uskutečňování nových prvků ve volební soustavě dochází k určitým změnám v praktické pracovní náplni jednotlivých druhů volebních komisí - např. řídící volební komise NF musí na shromáždění voličů projednat návrhy na kandidáty a teprve po projednání přihlašuje kandidáty k registraci. Zavedením vícemandátových volebních obvodů se zvyšuje náročnost na kvalitu a množství práce obvodních volebních komisí. Počet obvodních volebních komisí se podstatně sníží, rozšíří se však jejich územní rozsah a rozsah práce, spojený s větším počtem kandidátů v jednotlivých volebních obvodech.

V této části zákona je zakotven další nový princip, který je zcela v souladu s vertikálním systémem obecně uplatňovaným v právním řádu pro odvolání; § 21 stanoví, že v případech kolizních situací, kdy příslušná řídící komise Národní fronty sama námitce nebo stížnosti na postup volební komise nevyhoví, rozhoduje řídící komise Národní fronty vyššího stupně. Tento systém zabezpečí řešení situací, které mohou v praxi vzniknout v důsledku širšího navrhování kandidátů, případného odmítnutí registrace a stanovení pořadí na hlasovacích lístcích. V tomto směru totiž řídící komise Národní fronty, které přihlašují kandidáty u obvodních volebních komisí k registraci a stanoví jejich pořadí, by obtížně, bez nebezpečí podjatosti, mohly rozhodovat s konečnou platností o případných námitkách a stížnostech na postup těchto komisí.

K části šesté:

V této části se v souladu s dosavadním volebním systémem zdůrazňuje, že kandidáti Národní fronty jsou navrhováni ve dvou etapách. Proti dosavadní právní úpravě jsou tyto dvě etapy jasně rozlišeny. Nový zákon tím dále podtrhuje význam výběru kandidátů jako jednu ze základních podmínek demokracie v práci národních výborů. Jen správným výběrem kandidátů se zajistí vysoká politická i odborná kvalita poslanců.

V § 26 zakotvuje zákon pro řídící volební komise Národní fronty povinnost seznámit voliče se všemi návrhy na kandidáty a projednat s nimi návrh volební komise, v němž budou zahrnuti ti nejvhodnější kandidáti ze všech navržených. Zákon počítá s tím, že vždy bude navrženo více kandidátů, než kolik má být zvoleno poslanců. Volební komise Národní fronty, které volby do příslušného národního výboru řídí, musí dbát o to, aby toto bylo dodrženo a aby byli navrženi a k registraci přihlášeni ti kandidáti, kteří zaručují, že budou nejlépe schopni realizovat volební program. Voliči na svých shromážděních se k návrhu volební komise Národní fronty vyjádří a komise pak na základě toho projednání sestaví návrh kandidátů a stanoví jejich pořadí. Takto vybrané kandidáty pak přihlásí k registraci.

Vzhledem k tomu, že ve volebním obvodu bude voleno více poslanců, i vzhledem k samotné technice voleb, musí být kandidáti přihlašování a registrovaní a na hlasovacím lístku pak uvedení v určitém pořadí. Právo stanovit toto pořadí již v přihlášce k registraci dává zákon volební komisi Národní fronty, jakožto orgánu, který volby řídí. Protože celkový počet poslanců národního výboru je stanoven jeho plénem, musí být pevně stanoven a na hlasovacím lístku uveden i počet poslanců, který je volen ve volebním obvodu (§ 30). Na druhé straně však na hlasovacím lístku musí být uvedeni všichni zaregistrovaní kandidáti a to v pořadí, v němž byli k registraci přihlášeni.

Nový zákon výslovně neupravuje volební agitaci a to z toho důvodu, že svoboda projevu vyplývá již z ústavy a z dalších právních předpisů. Ochranu kandidátů proti urážlivým a nepravdivým projevům poskytují další zákony. Byla tedy dosavadní ustanovení o volební agitaci nadbytečná a ve své stručnosti nebyla ani zcela přesná a jasná.

K části sedmé:

Tato část zákona ve svém prvním oddíle upravuje stanovení dnů voleb, zachovává již vžitou zásadu, že všeobecné volby do národních výborů se konají v týž den v celém státě a to v den pracovního klidu. Povinnost informovat voliče a době a místu voleb ukládá zákon okrskové volební komisi. Nový zákon přejímá v podstatě z dosavadní právní úpravy ustanovení o způsobu hlasování.

Při zjišťování výsledků voleb a posuzování hlasovacích lístků je třeba především zhodnotit, kolik bylo odevzdáno hlasovacích lístků, na nichž byl ponechán neškrtnutý alespoň jeden kandidát. Při tomto posuzování je třeba počítat hlasy pro jednotlivé kandidáty.

Pokud jde a počítání hlasů a zveřejňování výsledků voleb u jednotlivých kandidátů, zákon stanoví, že v zápise volební komise musí být uvedeny počty hlasů, které obdržel každý jednotlivý kandidát (§ 43, 46). Při zveřejňování výsledků voleb (§ 47) však se vychází z toho, že jediným kritériem pro to, zda kandidát byl zvolen, je, zda obdržel nadpoloviční většinu (§ 47, 49). Nebude tedy zveřejňováno, kolik hlasů který kandidát obdržel.

Tato právní úprava ohlašování výsledků voleb vychází z důsledně uplatněného demokratického principu majority. Zvolen je ten, pro něhož hlasovala většina voličů. V praxi se může stát, že kandidát - exponovaný přední pracovník státního nebo politického orgánu bude zvolen sice nadpoloviční většinou voličů a má plnou důvěru všech, ale počet hlasů, které obdrží bude nižší než počet hlasů, které obdrží méně známý kandidát. Zveřejňování dosaženého procenta odevzdaných hlasů je bezpředmětné, rozhodující je nadpoloviční většina, která vytváří zvolenému potřebnou a dostatečnou autoritu pro výkon jeho funkce. Zveřejňování procenta by mohlo vést i k podlamování této autority.

Protože jedním aktem jsou voleni poslanci a jejich náhradníci, stanoví zákon, že jak pro poslance, tak i pro náhradníky je rozhodující především to, zda obdrželi nadpoloviční většinu platných hlasů; o tom, kdo z nich byl zvolen poslancem a kdo náhradníkem, rozhodne jejich pořadí na hlasovacím lístku (§ 49). Poslancem se stane ten kandidát, jehož pořadí odpovídá počtu poslanců stanovenému pro volební obvod, náhradníkem pak kandidát, který také obdržel nadpoloviční většinu, ale vzhledem k svému pořadí se nestal poslancem. Na hlasovacím lístku není činěn rozdíl mezi kandidáty; nejsou zvlášť označováni kandidáti na poslance a náhradníky. Kandidáti jsou na něm pouze uvedeni v určitém pořadí, které ve vztahu k počtu poslanců, stanovených pro obvod, určí (za předpokladu, že obdrželi nadpoloviční většinu hlasů) zda byli zvoleni poslanci či náhradníky.

Institut náhradníků je institutem v našem volebním systému zcela novým. Jeho zakotvení nejen že v podstatě vyloučí nutnost provádět doplňovací volby, které by při vícemandátových volebních obvodech byly organizačně dosti náročné, ale hlavně a především vytváří předpoklady, pro získání kvalifikované kádrové rezervy zastupitelských sborů. Záleží nyní na praxi, jak budou umět národní výbory náhradníky zapojovat do své činnosti a tak dát jejich funkci skutečně aktivní náplň. Zákon upravuje funkci náhradníka velmi konkrétně a pozitivně, nejen pokud jde o požadavky na jeho zvolení, ale i pokud jde o zánik jeho funkce a možnost jeho odvolání (§ 55, 57).

Podmínky zániku funkce poslance jsou oproti dosavadnímu zákonu upraveny poněkud šíře; je zakotvena také možnost resignace, přičemž zákon nestanoví žádné její podmínky - (§ 54). Nově je také upraveno odvolání z funkce; řídí se stejnými principy jako volba, to znamená, že voliči rozhodnou stejně jako o zvolení tajným hlasováním (§ 56), pomocí hlasovacích lístků.

K části osmé:

V této části zákona je výrazně vyjádřeno, že funkce náhradníka není funkcí formální. Zásadně platí, že náhradník nastupuje do uprázdněné funkce poslance automaticky, podle pořadí, v němž byl zvolen (§ 56). Doplňovací volby jsou vyhlášeny jen tehdy, uprázdní-li se místo poslance a není-li náhradník. V praxi to bude znamenat, že doplňovací volby budou patrně konány jen v ojedinělých případech (§ 59).

Z hlediska práce zastupitelského sboru a s přihlédnutím k tomu, že půjde o výjimečné případy, bylo možno i v zákoně stanovit, že doplňovací volby není nutno konat v posledním roce před skončením volebního období (§ 50). Toto celkem praktické ustanovení je umožněno zavedením vícemandátového obvodu. I po odpadnutí jednoho poslance zůstávají ve volebním obvodu další poslanci, takže voliči z volebního obvodu jsou i nadále zastoupeni v národním výboru.

K části deváté:

Dosavadní volební zákon neupravoval povinnost vyhlásit v určitém termínu po skončení volebního období nové volby. Bylo to pociťováno jako mezera v zákonné úpravě a proto tento zákon stanoví, že ve lhůtě 90 dnů po skončení volebního období musí být vyhlášeny nové volby.

V Praze dne 10. listopadu 1967

Litvajová v. r.	Dr. Škoda v. r.
ověřovatelka výboru ústavně právního	předseda výboru ústavně právního
Latner v. r.	Dr. Leflerová v. r.
ověřovatel výboru pro národní výbory	předsedkyně výboru pro národní výbory