§ 43

Zápis o hlasování

(1) Okrsková volební komise pořídí o hlasování a sčítání hlasů zvláštní zápis; zápis podepíše předseda, jednatel a všichni členové komise.

(2) V zápisu okrskové volební komise o hlasování musí být uvedeny:

a) doba počátku a skončení hlasování,

b) celkový počet voličů ve volebním okrsku, zapsaný v seznamu voličů,

c) počet voličů, kterým byly vydány hlasovací lístky,

d) počet odevzdaných platných hlasovacích lístků,

e) počet hlasovacích lístků, na kterých nebyli škrtnuti všichni kandidáti,

f) počet hlasů odevzdaných pro každého kandidáta Národní fronty,

g) stručný obsah oznámení a stížností, které byly podány okrskové volební komisi a záznam o tom, jak komise rozhodla.

§ 44

Skončení jednání v okrskové volební komisi

(1) Po skončeném sčítání hlasů a podepsání zápisu o hlasování ohlásí předseda okrskové volební komise výsledek hlasování a zašle neprodleně zápis o hlasování příslušné obvodní volení komisi.

(2) Okrsková volební komise zapečetí odevzdané hlasovací lístky a zašle je spolu s ostatními volebními spisy krajskému národnímu výboru k uschování.

§ 45

Sčítání hlasů v obvodní volební komisi

(1) Obvodní volební komise sčítá hlasy a zjišťuje výsledky hlasování v obvodu na podkladě zápisů předložených okrskovými volebními komisemi. Vzniknou-li pochybnosti, má právo vyžádat si od krajského národního výboru hlasovací lístky, které mu odevzdala okrsková volební komise.

(2) Zjistí-li obvodní volební komise, že počet hlasovacích lístků, odevzdaných ve volebním obvodu je menší než polovina počtu voličů, kteří mají právo hlasovat v tomto volebním obvodu, poznamená to v zápise a další sčítaní neprovádí. Současně oznámí krajské volební komisi Národní fronty, že v důsledku toho nebyl zvolen žádný kandidát.

(3) V místnosti, kde obvodní volební komise provádí sčítání hlasů, mohou být přítomni členové volebních komisí vyšších stupňů. Dále mohou být přítomni občané a zástupci tisku a jiných hromadných informačních prostředků, zmocnění k tomu volební komisí Národní fronty.

§ 46

Zápis o sčítání hlasů v obvodní volební komisi

(1) Obvodní volební komise pořídí o sčítání hlasů zápis. Zápis podepíše předseda, tajemník a všichni členové komise.

(2) V zápise obvodní volební komise o sčítaní hlasů musí být uvedeny:

a) počet volebních okrsků ve volebním obvodu,

b) počet okrsků, z nichž byly zaslány zápisy o hlasování,

c) celkový počet voličů zapsaných v seznamech ve volebním obvodu,

d) počet voličů, kterým byly vydány hlasovací lístky,

e) počet odevzdaných platných hlasovacích lístků,

f) počet hlasovacích lístků, na kterých nebyli škrtnuti všichni kandidáti,

g) počet hlasů odevzdaných pro každého kandidáta Národní fronty,

h) stručný obsah oznámení a stížností, které byly podány obvodní volební komisi a záznam o tom, jak komise rozhodla.

§ 47

Po skončeném sčítání hlasů a po podepsání zápisu ohlásí předseda obvodní volební komise:

a) účast voličů na volbách ve volebním obvodu,

b) kolik hlasovacích lístků, na kterých nebyli škrtnuti všichni kandidáti, bylo odevzdáno,

c) kteří kandidáti byli zvoleni nadpoloviční většinou platných hlasů,

d) kteří ze zvolených kandidátů se vzhledem ke svému pořadí na hlasovacím lístku stávají poslanci,

e) kteří ze zvolených kandidátů se vzhledem k svému pořadí na hlasovacím lístku stávají náhradníky poslanců.

48

Zveřejnění výsledků voleb

Ústřední volební komise Národní fronty uveřejní výsledky voleb ze všech volebních obvodů.

49

Kdo je zvolen

Zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů odevzdaných ve volebním obvodu. Podle pořadí se zjišťuje, kdo byl zvolen poslancem a kdo náhradníkem poslance.

§ 50

Osvědčení o zvolení

Předseda obvodní volební komise vydá zvoleným poslancům a náhradníkům osvědčení o zvolení.

§ 51

Uschování volebních spisů

Po podepsání zápisu o sčítání hlasů zašle jej předseda obvodní volební komise ihned krajské volební komisi Národní fronty. Ostatní volební spisy zašle k uschování krajskému národnímu výboru.

§ 52

Nové volby

(1) Je-li počet hlasovacích lístků odevzdaných ve volebním obvodu menší než polovina počtu voličů, kteří mají právo hlasovat v tomto volebním obvodu, poznamená to obvodní volební komise výslovně v zápise o sčítání hlasů a oznámí to krajské volební komisi Národní fronty. Obvodní volební komise vyhlásí nové volby, které se pak musí konat nejpozději do 14 dnů po prvních volbách.

(2) Nebyl-li ve volebním obvodu zvolen stanovený počet poslanců, poznamená to obvodní volební komise výslovně v zápise o sčítání hlasů a oznámí to krajské volební komisi Národní fronty. Obvodní volební komise vyhlásí zároveň nové volby, které se musí konat nejpozději do 14 dnů po prvních volbách. V nových volbách je ve volebním obvodu volen takový počet poslanců, kterým bude dosaženo počtu stanoveného pro volební obvod. I v těchto volbách může být navrženo více kandidátů, než kolik má být zvoleno poslanců.

(3) Nové volby se provádějí na podkladě seznamů voličů sestavených pro první volby a podle ustanovení tohoto zákona.

§ 53

Ověřování voleb

Platnost volby jednotlivých poslanců Národního shromáždění a náhradníků za poslance Národního shromáždění ověří na návrh mandátového výboru Národní shromáždění na svém prvním zasedání.

Oddíl 4

Zánik funkce

§ 54

(1) Poslanec, který přestal být volitelný, ztrácí funkci. Ztrátu funkce vysloví na návrh mandátového výboru Národní shromáždění.

(2) Poslanec se může své funkce vzdát. Jeho resignaci bere na vědomí předsednictvo Národního shromáždění.

§ 55

Funkce náhradníka zaniká za stejných podmínek jako funkce poslance.

Odvolání z funkce

§ 56

(1) Poslanec, který zklamal důvěru voličů nebo který se dopustil činu nedůstojného funkce poslance, může být kdykoli odvolán.

(2) Návrh na odvolání poslance podává příslušný orgán Národní fronty. Oznámí návrh poslanci, o jehož odvolání jde, s uvedením důvodů. Poslanec má právo se ústně nebo písemně k návrhu vyjádřit.

(3) Návrh na odvolání předloží příslušný orgán Národní fronty předsednictvu Národního shromáždění.

(4) Předsednictvo Národního shromáždění zajistí, aby k projednání návrhu na odvolání bylo ve volebním obvodu svoláno shromáždění voličů.

(5) O odvolání poslance rozhodují voliči jeho volebního obvodu na základě svého volebního práva tajným hlasováním.

(6) O odvolání poslance platí přiměřeně ustanovení tohoto zákona.

§ 57

Náhradníka lze odvolat za stejných podmínek a stejným způsobem jako poslance.

Část osmá

Doplňování Národního shromáždění

§ 58

Nastupování náhradníka

(1) Uprázdní-li se z jakéhokoliv důvodu funkce poslance, nastupuje za něho náhradník zvolený v témže volebním obvodu.

(2) Náhradníci nastupují do funkce poslance podle pořadí, v němž byli ve volebním obvodu zvoleni.

(3) Předsednictvo Národního shromáždění vyrozumí do 15 dnů, poté, kdy se uprázdnila funkce poslance, náhradníka o tom, že se stal poslancem.

§ 59

(1) Uprázdní-li se z jakéhokoliv důvodu funkce poslance a není-li náhradník, vyhlásí se doplňovací volby.

(2) Den doplňovacích voleb stanoví předsednictva Národního shromáždění.

(3) Doplňovací volba se koná nejpozději do 90 dnů poté, kdy se uprázdnila funkce poslance.

(4) Pro doplňovací volby platí ustanovení tohoto zákona, mohou se však konat i v pracovní den.

(5) Doplňovací volby není třeba konat v posledním roce před koncem volebního období.

Část devátá

Závěrečná ustanovení

§ 60

Vyhlášení všeobecných voleb

Všeobecné volby do Národního shromáždění stanoví nejpozději do 90 dnů po skončení volebního období předsednictvo Národního shromáždění.

§ 61

Úhrada nákladů

Výdaje spojené s prováděním voleb, hradí stát.

§ 62

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

a) zákon č. 34/1964 Sb., o volbách do Národního shromáždění a do národních výborů,

b) zákonná opatření předsednictva Národního shromáždění č. 31/1966 Sb., o změně zákona o volbách do Národního shromáždění a do národních výborů.

§ 63

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1968.

Důvodová zpráva

k zákonu o volbách do Národního shromáždění

Nový zákon o volbách do Národního shromáždění je vydáván v době, kterou XIII. sjezd KSČ charakterizoval jako etapu dalšího rozvíjení socialistických výrobních vztahů a plnějšího využívání předností a možností socialismu k všestrannému rozvoji společnosti. Další vývojový proces je bezprostředně spjat s rozšiřováním socialistické demokracie a se stále aktivnější účastí pracujících na řízení a správě státu. Tyto podmínky jsou objektivní základnou pro prohlubování politické a morální jednoty naší společnosti; stále výrazněji se obsahem politiky stává vědou poznané a praxí ověřené určování cest a prostředků pro dosahování vyšších vývojových stupňů společnosti.

Nový zákon o volbách do Národního shromáždění má přispět k tomu, aby vrcholný orgán státní moci vytvářel podmínky pro sjednocování zájmů lidu. Toto sjednocování zájmů je složitý proces utvoření jednoty na bázi objektivních celospolečenských zájmů lidí v rozmanitých oblastech společenského života a s nimi spjatých společenských zájmů a potřeb lidí.

Vývoj socialistické demokracie v současné etapě určuje především rozvoj výrobních sil, stupeň socialistického uvědomění pracujících i kvalita diferencovaných zájmů socialistických tříd a jejich demokratické řešení. Jde o proces ustavičného obnovování a překonávání a sjednocování na stále vyšší úrovni. Jen to umožňuje, aby společnost rychle postupovala vpřed.

Ekonomické a sociální změny jsou uskutečňovány postupně, tak, jak jsou postupně realizovány zásady nové soustavy řízení. S nimi souvisí i změny ve vědomí i myšlení lidí a všechny společně otevírají stále širší možnosti prohlubování socialistické demokracie a rozšiřování účasti pracujících na řízení společenských záležitostí.

Nový volební systém sleduje vytvoření optimálních podmínek pro rozvíjení socialistická demokracie. Vydání samostatného zákona o volbách do Národního shromáždění není samoúčelné. Je výrazem toto, že Národní shromáždění má zcela specifické postavení v systému zastupitelských sborů, jehož významným rysem je jednotící funkce v celé soustavě demokratických orgánů našeho státu. Nový volební systém zabezpečuje vytvoření předpokladů pro to, aby Národní shromáždění bylo vskutku pracovní institucí volených zástupců lidu. Národnímu shromáždění jsou ústavou uloženy významné úkoly, jak v zákonodárné oblasti, tak i v kontrole všech článků státního ústrojí a v aktivní účasti na úkolech hospodářské a kulturní výstavby rozvinuté socialistické společnosti. Činnost Národního shromáždění, jeho orgánů a poslanců je plnění státních úkolů vyplývajících z realizování politiky Komunistické strany Československa. Takové pojetí funkce Národního shromáždění klade vysoké nároky na jeho poslance.

Efektivnost rozhodování Národního shromáždění jakožto nejvyššího zastupitelského sboru vyžaduje, aby všechny otázky, které řeší, byly posuzovány z hlediska celospolečenských zájmů, s hlubokými odbornými znalostmi a širokým politickým rozhledem. Proto je nutné, aby kandidáti svými politickými a odbornými kvalitami dávali záruku, že budou s to tyto nároky splnit.

Proto také nový volební zákon svěřuje právo navrhovat kandidáty pro Národní shromáždění Komunistické straně Československa, jiným politickým stranám a dalším společenským organizacím, sdruženým v Národní frontě. U nich je záruka, že budou pečlivě vážit nejen odborné znalosti navrhovaných kandidátů a jejich oddanost ideám socialismu, ale i jejich schopnost realizovat volební program. Stalo se u nás již tradicí, že kandidáti jsou kandidáty Národní fronty. Nový zákon tuto tradici zachovává s tím, že specifikoval organizace, které navrhují kandidáty, zvýraznil významné postavení Národní fronty jako všenárodní politické základny a svazku všech pracujících.

Nový zákon zakotvuje některé nové prvky a zachovává ty, které se až dosud plně osvědčily. Změny ve volebním systému odpovídají dosaženému stupni rozvoje demokracie.

Z principů převzatých z dosavadního zákona lze za nejdůležitější označit řešení platnosti voleb a stanovení většiny hlasů, potřebné pro zvolení poslance. I nový zákon tedy převzal zásadu, že k platnosti voleb je zapotřebí účast více než poloviny voličů oprávněných k volbám v daném volebním obvodu. Demokratický princip většiny hlasů je uplatněn důsledně i při posuzování, který z kandidátů byl zvolen. Zákon jej vyjadřuje tak, že ke zvolení kandidáta je nutno, aby pro něho hlasovala více než polovina voličů, kteří se ve volebním obvodu zúčastnili hlasování. Znamená to, že každý poslanec Národního shromáždění je zástupcem většiny voličů svého volebního obvodu a že také o většinu voličů se opírá při plnění své funkce. Tato zákonná úprava vyjadřuje základní princip demokracie, že rozhoduje většina, jíž se podřizuje menšina.

Nový zákon dále prohlubuje demokratické principy našeho volebního systému. Jde především o vytvoření vícemandátových volebních obvodů a zavedení instituce náhradníků. I tato úprava navazuje do určité míry na dosavadní úpravu, která připouštěla, aby v dosavadních jednomandátových obvodech bylo registrováno a na hlasovacích lístcích uváděno více jmen kandidátů. Vycházelo se z toho, že i při samotném volebním aktu mají mít možnost voliči výběru mezi kandidáty. Praxe ovšem ukázala, že jednomandátové volební obvody mohou uplatnit tuto zásadu velmi obtížně. Potvrdilo se totiž, že nelze prakticky uskutečnit zásadu, dát voličům možnost výběru tam, kde má být zvolen pouze jeden kandidát. Nebylo reálné v jednomandátových volebních obvodech vždy vybrat dva naprosto rovnocenné kandidáty a pro oba z nich, protože oba byli kandidáty Národní fronty, provádět naprosto stejnou agitaci. Jakmile by totiž byla agitace zaměřena pouze na jednoho kandidáta, ztratila by kandidování druhého svůj smysl. V novém volebním systému je možnost registrovat větší počet kandidátů, než má být zvoleno poslanců, dána nejen zavedením vícemandátových volebních obvodů, ale i zavedením instituce náhradníků.

Význam vícemandátových obvodů nespočívá ovšem pouze v této výhodě. Jeho výhody lze především spatřovat v tom, že umožňuje navrhovat takové kandidáty, kteří budou lépe vyjadřovat sociálně politickou, národnostní a věkovou strukturu obyvatelstva v příslušném volebním obvodu, a umožňuje podstatně zvýšit kvalitu zastoupených. Voliči ve volebním obvodu budou moci se i po volbách obracet na toho poslance, k němuž mají lepší vztah právě z hlediska sociálně politického, věkového, národnostního i z dalších hledisek. Vícemandátový volební obvod tedy znamená i zkvalitnění styku voličů s poslanci. Pro poslance však velký volební obvod znamená změnit styl práce, vžitý až dosud v jednomandátovém volebním obvodu. Vícemandátový volební obvod vyžaduje novou organizaci práce poslanců, vyžaduje vycházet z jiných principů než dosud, přičemž však ten základní - to je úzký styk poslance s voliči - musí být zachován. I při určitém ztížení práce poslanců však vícemandátový volební obvod vytváří nepochybně lepší podmínky pro uplatňování politických i odborných schopností poslanců a lépe umožní slaďovat celospolečenské zájmy se zájmy místními a skupinovými. Takto se také budou kvalitativně prohlubovati zastupitelské vztahy mezi poslanci a voliči.

Systém náhradníků až dosud náš volební zákon neznal. Náhradníky se stanou všichni zaregistrovaní kandidáti, kteří budou zvoleni nadpoloviční většinou hlasů, avšak vzhledem k svému pořadí se nestanou ve volebním obvodu poslanci. Zavedení volby náhradníků sleduje dva cíle. Především odstranit doplňovací volby, které by ve vícemandátových volebních obvodech se staly nepochybně záležitostí jednak nákladnou, jednak složitou, a dále, a to je nejdůležitější - vytvořit kvalifikovanou kádrovou rezervu, již bude nutno vhodně zapojit do práce Národního shromáždění i ve volebních obvodech.

Nový zákon také lépe než dosavadní vyjádří účast voličů při navrhování kandidátů a její vyvrcholení v samotném volebním aktu. Voliči mají především právo v prvé etapě předvolební kampaně kandidáty navrhnout. V souladu s vysokými nároky na kandidáty je navržení kandidátů KSČ dalšími politickými stranami a organizacemi sdruženými v Národní frontě. Vyjádřit svou vůli, tedy souhlas i nesouhlas s navrženým kandidátem, budou moci voliči i v druhé etapě předvolební kampaně. Krajské volební komise Národní fronty budou na schůzích voličů projednávat návrhy na kandidáty a současně jako politické orgány, které řídí volby v kraji, předloží návrh těch kandidátů, které chtějí doporučit Ústřední volební komisi. V této etapě tedy půjde o sjednocování voličů na konečných návrzích a výsledkem projednávání bude i doporučení, v jakém pořadí by Ústřední volební komise měla kandidáty přihlásit u obvodních volebních komisí k registraci. Voliči na svých shromážděních mohou i v této etapě ještě ovlivnit jak kandidaturu jednotlivých kandidátů, tak i pořadí. Krajské volební komisi Národní fronty ukládá zákon, aby zabezpečila, že kandidátů bude navrženo asi o jednu třetinu až o jednu polovinu více, než kolik má být v obvodu zvoleno poslanců. Krajská volební komise Národní fronty po projednání s voliči postoupí návrh na kandidáty Ústřední volební komisi, která návrh zváží, stanoví pořadí kandidátů a přihlásí je k registraci.

Vliv voličů na výběr a zvolení kandidátů vyvrcholí v samotném volebním aktu, při němž může volit škrtnutím některého z kandidátů vyjádřit svou vůli, kdo má být jeho zástupcem ve volebním obvodu. Celý systém výběru kandidátů má zajistit, aby se stali zástupci lidu v Národním shromáždění skutečně ti nejlepší, že tedy poslanci budou, jak to nový zákon v § 1 zdůrazňuje, občané politicky a odborně vyspělí, oddaní věci socialismu, schopní organizovat a sjednocovat tvůrčí síly pracujících v úsilí o rozvoj socialistické společnosti.

Upravuje se také povinnost v pevně stanoveném termínu po skončení volebního období vyhlásit nové volby, což až dosud volební zákon neupravoval. Novým způsobem bude upraveno rozhodování voličů při odvolávání poslanců z funkcí, jestliže zklamali důvěru svých voličů nebo jestliže se dopustili činu nedůstojného funkce poslance. Dosud o návrhu příslušného orgánu Národní fronty rozhodovali voliči na veřejných schůzích veřejným hlasováním. Nový zákon stanoví, že o tomto návrhu budou rozhodovat voliči stejným způsobem jako při volbách, to znamená na základě rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Dále také nový zákon upravuje jiným způsobem zánik funkce poslance. Zavádí resignaci poslance jako nový způsob zániku funkce. Při resignaci nemusí poslanec uvádět důvody, poněvadž není logické, aby někdo zvažoval důvody, které vedou poslance k resignaci, např. jde-li o resignaci z důvodů zdravotních, pracovního zatížení nebo z jiných osobních důvodů. Bude věcí spíše politického řízení, aby každý poslanec si svou resignaci důkladně zvážil a jenom ze skutečně naprosto vážných důvodů přestal vykonávat funkci, kterou byl pověřen svými voliči.

Všechny principy, které se vžily a osvědčily, nový zákon zachovává; je to zejména úprava seznamu voličů, systém vytváření volebních komisí a technika voleb.

K jednotlivým ustanovením:

K části první:

Základní ustanovení zákona vyjadřují požadavky kladené na kandidáty a rozvádějí ústavní principy volebního práva občanů. Jde v podstatě o převzetí obdobných ustanovení dosavadního: volebního zákona. V § 1 se vyjadřuje v souhrnu to, že poslanec musí být oddán věci socialismu a že svými politickými a odbornými kvalitami dává záruku, aby svou prací v Národním shromáždění plně podporoval úsilí o rozvoj socialistické společnosti. Vyjadřuje se zde jeden ze základních principů demokracie, že totiž zastupitelský sbor může správně fungovat jen tehdy jako kolektiv, když všichni jeho členové jsou aktivními pracovníky politicky a odborně na co nejvyšší úrovni.

K části druhé:

Tato část upravuje seznamy voličů a v podstatě přebírá ustanovení dosavadního zákona o volbách. Úprava zápisu do seznamu voličů má význam pro zajištění volebního práva občanů. Zachovává i možnost soudního přezkoumávání rozhodnutí národního výboru při opravách v seznamu voličů. Význam volebního práva vyžaduje, aby byla zachována soudní ochrana tohoto významného občanského práva.

K části třetí:

V této části zákona, a to v § 10, 11 a 12 je zakotvena jedna z nejvýznamnějších změn v našem volebním systému - vícemandátové volební obvody.

Vícemandátový volební obvod především vytváří podmínky pro registraci více kandidátů, než má být zvoleno poslanců a dává tak voličům reálnou možnost výběru. Umožňuje také navrhnout takové kandidáty, kteří budou co nejlépe odpovídat sociální, politické, národnostní a věková struktuře obyvatelstva ve volebním obvodu, a tím podstatně zvýšit kvalitu zastoupení občany. Pro poslance pak vícemandátový volební obvod znamená možnost lépe uplatnit jejich politické a odborné schopnosti a prohloubit politickou tvůrčí činnost dělbou práce a vzájemnou koordinací. Zastupitelské vztahy mezi poslanci a voliči se tím prohloubí a v Národním shromáždění bude lépe umožněno slaďovat celospolečenské zájmy se zájmy místními a skupinovými. Vícemandátový volební obvod také umožňuje zavést instituci náhradníků za poslance.

Stanovení volebních obvodů je zákonem svěřeno předsednictvu Národního shromáždění, přičemž jediná direktiva, která je dána, je ta, že volební obvody mají být vytvořeny z celých okresů tak, aby nepřekračovaly hranice kraje. Okres je brán za základ volebního obvodu proto, že zpravidla představuje určitou mikrostrukturu naší společnosti, lze v něm tedy zabezpečit zastoupení odpovídající nejen politickému, ale i sociálnímu a věkovému složení obyvatelstva. Pro stanovení počtu mandátů v jednotlivých volebních obvodech platí obecně zásada rovného zastoupení všech obyvatel, to znamená, že počet poslanců ve volebním obvodu musí být stanoven tak, aby na každého poslance Národního shromáždění připadal přibližně stejný počet obyvatel. Jako optimální se jeví stanovit počet mandátů ve volebních obvodech rozpětím zpravidla od 4 - 8 mandátů. Toto rozpětí vychází především z toho, aby bylo zabezpečeno zastoupení všech základních sociálních skupin obyvatelstva a zastoupení Národní fronty. Kromě toho toto rozpětí odpovídá vztahu celkového počtu poslanců daného ústavou k principu územní rozlohy volebních obvodů vytvářených z okresů v rámci jednoho kraje. Zákon dává předsednictvu NS možnost stanovit podle místních podmínek ve volebním obvodu výjimečně i vyšší počet mandátů.

K části čtvrté:

Ustanovení o volebních okrscích, které obsahuje tato část, je v podstatě převzato z dosavadního zákona. V něm se plně osvědčilo a i v tomto zákoně platí, že volební okrsky jsou vytvářeny pro přijímání hlasovacích lístků a pravomoc k vytváření volebních okrsků je dána MNV. Speciální ustanovení pamatují na voliče, kteří jsou v den voleb v nemocnicích, sanatoriích apod., i na útvary ozbrojených sil a ozbrojených sborů.

K části páté:

Zkušenosti z minulých voleb ukázaly, že systém volebních komisí, v nichž voliči uskutečňují své právo volby řídit a organizovat, se osvědčil. Vzhledem k tomu však, že volby do Národního shromáždění jsou konány samostatně a s aspektem na velké vícemandátové volební obvody, není nutné vytvářet mnoho stupňů volebních komisí Národní fronty. Zákon počítá s vytvořením Ústřední volební komise Národní fronty, jejímž orgánem na Slovensku je Slovenská volební komise Národní fronty a krajských volebních komisí Národní fronty. Ústřední volební komise Národní fronty kromě mnoha důležitých úkolů přihlašuje: kandidáty k registraci. Protože zákon chtěl zabezpečit, aby návrhy vzešlé z organizací, která mají právo navrhovat kandidáty, byly s voliči na jejich shromážděních projednány, svěřil tento úkol krajským volebním komisím Národní fronty, které teprve po takovém projednání postoupí návrh i s doporučením pořadí kandidátů Ústřední volební komisi Národní fronty. Zavedením vícemandátových volebních obvodů se zvyšuje náročnost na kvalitu a množství práce obvodních volebních komisí. Počet obvodních volebních komisí se podstatně sníží, rozšíří se však jejich územní rozsah a rozsah práce, spojený s větším počtem kandidátů v jednotlivých volebních obvodech.

V této části zákona je zakotven další princip, který je zcela v souladu s vertikálním systémem obecně uplatňovaným v právním řádu pro odvolání. § 21 stanoví, že v případech kolizních situací, kdy krajská volební komise sama stížnosti nebo námitce na postup volebních komisí při volbách nevybaví, rozhoduje Ústřední volební komise. Tento systém zabezpečí řešení situací, které mohou v praxi vzniknout v důsledku širšího navrhování kandidátů nebo případného odmítnutí registrace.

K části šesté:

Ustanovení § 26 zakotvuje vžitý princip, že kandidáti jsou kandidáty Národní fronty, a dále stanoví, kdo má právo kandidáty do Národního shromáždění navrhovat. Rozvádí taká povinnost krajských volebních komisí Národní fronty projednat návrhy na kandidáty s voliči a připravit návrh, který předloží Ústřední volební komisi.

Vzhledem k tomu, že ve volebním obvodu bude voleno více poslanců, i vzhledem k samotné technice voleb musí být kandidáti přihlašováni, registrováni a na hlasovacím lístku pak uvedeni v určitém pořadí. Právo stanovit toto pořadí již v přihlášce k registraci dává zákon Ústřední volební komisi Národní fronty jakožto orgánu, který volby řídí. Protože celkový počet poslanců Národního shromáždění je stanoven ústavou, musí být pevně stanoven a na hlasovacím lístku uveden i počet poslanců, který je volen ve volebním obvodu (§ 30). Na druhá straně však na hlasovacím lístku musí být uvedeni všichni zaregistrovaní kandidáti, a to v poradí, v němž byli k registraci přihlášeni.

K častí sedmé:

Tato část zákona ve svém prvním oddílu upravuje stanovení dnů voleb, zachovává již vžitu zásadu, že všeobecné volby se konají v týž den v celám státě, a to v den pracovního klidu. Povinnost informovat voliče o době a místu voleb ukládá zákon okrskové volební komisi.

Při posuzování výsledků voleb je třeba zjistit, kolik bylo odevzdáno hlasovacích lístků, na kterých byl ponechán neškrtnutý alespoň jeden kandidát. Kromě toho se zjišťuje, kolik hlasů obdržel každý kandidát.

Pokud jde o počítání hlasů a uveřejňování výsledků voleb u jednotlivých kandidátů zákon stanoví, že v zápise volební komise musí být uvedeny počty hlasů, které obdržel každý jednotlivý kandidát (§ 43, 46). Při zveřejňování výsledků voleb (§ 48) se však vychází z toho, že jediným kritériem pro to, zda kandidát byl zvolen, je, zda obdržel nadpoloviční většinu (§ 47, 49). Nebude tedy zveřejňováno, kolik hlasů který kandidát obdržel.

Tato právní úprava ohlašování výsledků voleb vychází z důsledně uplatněného demokratického principu majority. Zvolen je ten, pro něhož hlasovala většina voličů. Zveřejňování dosaženého procenta odevzdaných hlasů je bezpředmětné, neboť rozhodující je nadpoloviční většina hlasů, která vytváří zvolenému potřebnou a dostatečnou autoritu pro výkon jeho funkce. Zveřejňování procent hlasů by mohlo vést i k podlamování této autority.

Protože jedním aktem jsou voleni poslanci a jejich náhradníci, stanoví zákon, že jak pro poslance, tak i pro náhradníky je rozhodující především to, zda obdrželi nadpoloviční většinu platných hlasů; o tom, kdo z nich byl zvolen poslancem a kdo náhradníkem, rozhodne jejich pořadí na hlasovacím lístku (§ 49). Poslancem se stane ten kandidát, jehož pořadí odpovídá počtu poslanců stanovenému pro volební obvod, náhradníkem pak kandidát, který také obdržel nadpoloviční většinu, ale vzhledem k svému pořadí se nestal poslancem. Na hlasovacím lístku není činěn rozdíl mezi kandidáty; nejsou zvlášť označováni kandidáti na poslance a náhradníky. Kandidáti jsou na něm pouze uvedeni v určitém pořadí, které ve vztahu k počtu poslanců stanovených pro obvod, určí (za předpokladu, že obdrželi nadpoloviční většinu hlasů), zda byli zvoleni poslanci či náhradníky.

Institut náhradníků je institutem v našem volebním systému zcela novým. Jeho zakotvení nejenže v podstatě vyloučí nutnost provádět doplňovací volby, které by při vícemandátových volebních obvodech byly organizačně dosti náročné, ale hlavně a především vytváří předpoklady pro získání kvalifikované kádrové rezervy zastupitelských sborů. Záleží nyní na praxi, jak bude Národní shromáždění náhradníky zapojovat do své činnosti a tak dá jejich funkci skutečně aktivní náplň. Zákon upravuje funkci náhradníka velmi konkrétně a pozitivně, nejen pokud jde: o požadavky na jeho zvolení, ale i pokud jde o zánik jeho funkce a možnost jeho odvolání (§ 55, 57).

Podmínky zániku funkce poslance jsou oproti dosavadnímu zákonu upraveny poněkud šíře; je zakotvena také možnost resignace, přičemž zákon nestanoví žádné její podmínky (54). Nově je také upraveno odvolání z funkce; řídí se stejnými principy jako volba, to znamená, že voliči rozhodnou stejně jako o zvolení tajným hlasováním (§ 56), pomocí hlasovacích lístků.

K části sedmé:

V této části zákona je výrazně vyjádřeno, že funkce náhradníka není funkce formální. Zásadně platí, že náhradník nastupuje do uprázdněné funkce poslance automaticky, podle pořadí, v němž byl zvolen (§ 56). Doplňovací volby jsou vyhlášeny jen tehdy, uprázdní-li se místo poslance a není-li náhradník. V praxi to bude znamenat, že doplňovací volby budou patrně konány jen v ojedinělých případech (§ 59).

Z hlediska práce zastupitelského sboru a s přihlédnutím k tomu, že půjde o výjimečné případy, bylo možno i v zákoně stanovit, že doplňovací volby není nutno konat těsně před skončením volebního období v posledním roce (§ 59.).

K části deváté:

Dosavadní volební zákon neupravoval povinnost vyhlásit v určitém termínu po skončení volebního období nové volby. Bylo to pociťováno jako mezera v zákonné úpravě, a proto tento zákon stanoví, že ve lhůtě 90 dnů po skončení volebního období musí být vyhlášeny nové volby.

V Praze dne 10. listopadu 1967

Litvajová v. r.	Dr. Škoda v. r.
ověřovatelka výboru ústavně právního	předseda výboru ústavně právního
Latner v. r.	Dr. Leflerová v. r.
ověřovatel výboru pro národní výbory	předsedkyně výboru pro národní výbory