Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1967
IV. volební období
118
Vládní návrh,
kterým se předkládá národnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemná pomoci, podepsaná ve Varšavě dne 1. března 1967
Návrh schvalovacího unesení:
Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, podepsanou ve Varšavě dne 1. března 1967.
Důvodová zpráva
Dne 10. března 1967 uplynulo dvacetileté období platnosti Smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a republikou Polskou, sjednané ve Varšavě dne 10. března 1947. Tato smlouva byla výrazem zásadní změny, k níž došlo ve vzájemných vztazích obou států po druhé světové válce a proklamovala zásadu, že přátelství a úzká spolupráce mezi Československou republikou a Polskou republikou odpovídá životním zájmům národů obou zemí a přispívá k jejich kulturnímu a hospodářskému rozvoji. Obě smluvní strany, vyvozujíce závěry ze zkušeností poslední války, uzavřely spojeneckou smlouvu.
V období od sjednání této smlouvy došlo k širokému a všestrannému rozvoji vzájemných styku mezi oběma státy na zásadách socialistického internacionalismu. V politické oblasti se stala běžnou praxí systematická výměna zkušeností a prováděni konzultací o všech otázkách, které se dotýkají zájmy obou států. Hospodářské vztahy již dávno přestaly být prostou výměnou zboží a stávají se vzájemně výhodnou širokou hospodářskou spoluprací. Podstatně se rozvinuly kulturní, vědecké a školské styky. V posledních letech se rozšiřuje a prohlubuje spolupráce nejen po státní linii, ale i mezi společenskými organizacemi.
Také v mezinárodních vztazích došlo v uplynulých dvaceti letech k zásadním změnám. Na území Německa, které bylo tehdy rozděleno do čtyř okupačních pásem a společně spravováno okupačními mocnostmi, se vytvořily dva samostatné státy s rázným společenským zřízením, byl vytvořen Severoatlantický pakt a uzavřena Varšavská smlouva o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci.
S ohledem na vývoj vzájemných vztahů mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou, na současnou mezinárodní situaci a vzhledem k tomu, že některá ustanovení smlouvy z roku 1947 jsou vývojem překonána, byla v souladu s návrhem předloženým z polské strany při příležitosti dvacátého výročí podepsání spojenecké smlouvy z roku 1947 uzavřena smlouva nová.
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci byla podepsána při návštěvě stranické a státní delegace Československé socialistické republiky ve Varšavě dne 1. března 1967. Za Československou socialistickou republiku Smlouvy podepsali první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a president republiky Antonín Novotný a předseda vlály Jozef Lenárt, za Polskou lidovou republiku první tajemník Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany Władyslaw Gomulka, předseda Státní rady Polské lidové republiky Edward Ochab a předseda vlády Józef Cyrankiewicz.
Ve své preambuli se Smlouva odvolává na tradiční vztahy přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci mezi oběma státy, jejichž další rozvoj odpovídá životním zájmům národů obou států a přispívá k upevnění celého socialistického společenství, na vůli obou stran důsledně uplatňovat politiku mírového soužití státu s různým společenským zřízením, konstatuje význam politiky Německé demokratické republiky pro bezpečnost v Evropě a nebezpečí, které představují síly západoněmeckého militarismu a revanšismu pro světový mír. Vyjadřuje úsilí obou států o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků, vyplývajících z Varšavské smlouvy a v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů. Potvrzuje věrnost cílům a zásadám, vyjádřeným v dosud platné spojenecké smlouvě z roku 1947.
Jednotlivé články Smlouvy obsahují tyto hlavní zásady:
Další upevňování přátelství a všestranné spolupráce v souladu se zásadami socialistického internacionalismu (článek 1), rozvíjení a upevňování hospodářské spolupráce v souladu se zásadami mezinárodní socialistické dělby práce, uskutečňování koordinace a kooperace ve výrobě (článek 2), rozvíjení a upevňování vztahů v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví (článek 3) a podporu spolupráce mezi společenskými organizacemi (článek 4). Smlouva vychází z důsledného uskutečňování politiky mírového soužití a v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, zdůrazňuje úsilí směřující k zajištění míru a bezpečnosti, k zmírnění mezinárodního napětí a dosažení odzbrojení a odstranění kolonialismu a neokolonialismu (článek 5).
V článku 6 se konstatuje, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva a že dohoda byla proto od samého počátku neplatná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky. V článku 7 se zdůrazňuje význam nedotknutelnosti existujících státních hranic v Evropě pro evropskou bezpečnost a úsilí obou stran o její upevňování.
Zvlášť závažné jsou články 8 a 9 návrhu smlouvy, které se týkají preventivních opatření k zabránění agrese a vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku. Opatření k zabránění agrese sil západoněmeckého militarismu a revanšismu nebo kteréhokoliv státu, který by se s nimi spojil (článek 8), budou učiněna v souladu s Varšavskou smlouvou. Pokud jde o případ ozbrojeného útoku (článek 9), vzájemná pomoc by byla poskytována neprodleně bilaterálně. V podstatě byl převzat článek 3 dosud platné spojenecké smlouvy ze dne 10. března 1947. Současně mezí stranami trvají závazky podle Varšavské smlouvy.
Článek 10 obsahuje závazek vzájemných konzultací o všech důležitých mezinárodních otázkách, dotýkajících se zájmů smluvních stran.
V článku 11 jsou obsazena ustanovení o době platnosti Smlouvy, o její ratifikaci a vstupu v platnost. Smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let s automatickým prodlužováním vždy o dalších pět let, jestliže ji žádná ze smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období platnosti Smlouvy. Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze v době co nejkratší.
Vzhledem k tomu, že Smlouva mezí Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci, podepsaná dne 1. března 1967 ve Varšavě, je politickou smlouvou, předkládá se na základě článku 42 Ústavy Československé socialistické republiky před ratifikací Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 10. března 1967.
Ministr zahraničních věcí: |
Předseda vlády: |
David v. r. |
Lenárt v. r. |
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci
Československá socialistická republika a Polská lidová republika,
vedeny trvalou snahou rozvíjet a upevňovat tradiční vztahy přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci mezí oběma státy,
přesvědčeny, že další rozvoj těchto vztahů odpovídal životním zájmům národů obou států a přispívá k upevnění celého socialistického společenství,
zdůrazňujíce vůli důsledně uplatňovat politiku mírového soužití státu s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o upevnění míru,
pamětlivy toho, že oba státy se staly obětmi agrese ze strany nacistického Německa, konstatujíce, že zatímco Německá demokratická republika uskutečnila zásady Postupimská dohody, provádí důslednou mírovou politiku a účinně napomáhá zajištění bezpečnosti v Evropě, síly západoněmeckého militarismu a revanšismu ohrožují mír,
usilujíce o zajištění míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků vyplývajících z Varšavské smlouvy o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,
vedeny cíli a zásadami Charty Spojených národu,
potvrzujíce věrnost cílům i zásadám, vyjádřeným ve Smlouvě o přátelství a vzájemné pomoci, uzavřené mezi Československou republikou a republikou Polskou dne 10. března 1947, a konstatujíce, že tato smlouva sehrála významnou úlohu v rozvoji přátelských vztahů mezi oběma státy,
berouce v úvahu úspěšné výsledky československo-polské spolupráce v uplynulém dvacetiletí, jakož i změny, k nimž došlo ve světě,
rozhodly se uzavřít tuto smlouvu a za tímto účelem dohodly se takto:
Článek 1
Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu upevňovat trvalé a nerozborné přátelství, rozvíjet všestrannou spolupráci a navzájem si pomáhat na základě zásad rovnoprávnosti, respektování svrchovanosti a nevměšování do vnitřních věcí druhé strany.
Článek 2
Vysoké smluvní strany budou na základě přátelské spolupráce a vzájemných výhod rozvíjet a upevňovat hospodářské a vědeckotechnické styky a v souladu se zásadami mezinárodní socialistické dělby práce uskutečňovat koordinaci národohospodářských plánů a kooperaci ve výrobě a tím zajišťovat další rozvoj a vzájemné sbližování národního hospodářství obou státu.
Článek 3
Vysoké smluvní strany budou rozvíjet a upevňovat své vztahy v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví, jakož i tisku, rozhlasu, televize, filmu, tělesné výchovy a turistiky.
Článek 4
Vysoké smluvní strany budou podporovat všestrannou spolupráci mezi společenskými organizacemi za účelem hlubšího vzájemného poznání a dalšího sblížení národu obou státu.
Článek 5
Vysoké smluvní strany budou dále důsledně uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a v souladu s cíli a zásadami Charty Spojených národu pokračovat v úsilí o zajištění míru a bezpečnosti, o zmírnění mezinárodního napětí, o zastavení závodů ve zbrojení a o dosažení odzbrojení, jakož i nadále usilovat o odstranění kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho projevech.
Článek 6
Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva, a že dohoda byla proto od samého počátku neplatná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Článek 7
Vysoké smluvní strany budou neustále usilovat o zajištění evropské bezpečnosti, jejímž důležitým činitelem je nedotknutelnost existujících státních hranic v Evropě.
Článek 8
Vysoké smluvní strany učiní v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 všechna nezbytná opatření, aby zabránily agresi sil západoněmeckého militarismu a revanšismu nebo kteréhokoliv jiného státu nebo skupiny států, které by se s nimi spojily.
Článek 9
V případě ozbrojeného útoku na jednu z Vysokých smluvních stran ze strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, o kterých se hovoří v článku 8, druhá Vysoká smluvní strana při výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, podle článku 51 Charty Spojených národů, jí neprodleně poskytne veškerou pomoc včetně vojenské a podporu všemi prostředky, kterými disponuje.
O opatřeních podniknutých podle ustanovení tohoto článku Vysoké smluvní strany uvědomí ihned Radu bezpečnosti a budou postupovat podle příslušných ustanovení Charty Spojených národů.
Článek 10
Vysoké smluvní strany se budou radit o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se jejich zájmů.
Článek 11
Tato smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let a bude se prodlužovat vždy na další pětileté období, jestliže ji žádná z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze v době co nejkratší.
Dáno ve Varšavě dne 1. března 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Československou socialistickou republiku |
Za Polskou lidovou republiku |
A. Novotný v. r. |
W. Gomulka v. r. |
E. Ochab v. r. |
|
J. Lenárt v. r. |
J. Cyrankiewicz v. r. |