Důvodová zpráva

Obecná část

Nutnost nové úpravy právních poměrů znalců a tlumočníků vyplynula především z požadavku, aby řízení, ať je prováděno soudem, hospodářskou arbitráží nebo jinými orgány, bylo zkvalitněno a aby tím byla i po této stránce v činnosti státních orgánů zvýšenou měrou uplatněna socialistická zákonnost.

Zkvalitněním znaleckých úkonů prováděných v řízení se umožní správné posouzení právních vztahů tam, kde je k tomu třeba odborných znalostí a zkušeností z oboru, jehož se předmět řízení týká.

To platí stejnou měrou i o tlumočnických úkonech, jejichž význam se stupňuje s rozvojem mezinárodních vztahů.

Těmto požadavkům dosavadní právní úprava plně nevyhovuje. V zájmu řádného a plynulého zajištění znalecké a tlumočnické činnosti je třeba, aby tato činnost byla určitým způsobem organizována. Jde přitom zejména o zajištění toho, aby jako znalci a tlumočníci působily osoby plně kvalifikované, a dále o to, aby těchto osob byl dostatečný počet a aby byly snadno dosažitelné.

Základem dosavadní právní úpravy organizace znalecké činnosti je zákon č. 47/1959 Sb., o úpravě právních poměrů znalců a tlumočníků, který nabyl účinnosti dne 1. září 1959. Organizace znalecké činnosti, zavedená tímto zákonem, vychází z principu, podle něhož zajištění znalecké činnosti patří k povinnostem orgánů státní správy a organizací socialistického sektoru, které působí v oboru, z něhož má být podán znalecký posudek. Znalci se vybírají prostřednictvím těchto organizací z řad jejich pracovníků, jen zcela výjimečně je možno ustanovit znalcem jednotlivce přímo, bez tohoto prostřednictví organizace. Pracovníci organizace podávají posudek v rámci plnění svých pracovních povinností a v tomto rámci také za něj odpovídají. Nárok na odměnu přísluší organizaci, která v určitých, v podstatě výjimečných případech ji může vyplatit zcela nebo zčásti pracovníku, který posudek vypracoval. Tlumočnická činnost je organizována poněkud odchylně, tlumočníky jsou osoby pověřené předsedou krajského soudu z řad pracovníků jazykových a hospodářských škol. Úprava znalecké a tlumočnické činnosti podle zákona č. 47/1959 Sb. platí toliko pro řízení před soudy a jinými státními orgány, mimo rámec řízení jí nelze použít.

Za platnosti organizace znalecké a tlumočnické činnosti, zavedené zákonem č. 47/1959 Sb., dochází v praxi k nedostatkům, které se projevily zejména v tom, že poklesla kvalita většiny znaleckých posudků, a v tom, že při jejich podávání dochází často ke značným průtahům. Tyto nedostatky pak mají negativní vliv i na řízení před státními orgány, v jejichž rámci jsou posudky podávány. Závady se objevují zejména ve správnosti zjištění skutkového stavu a v rychlosti i hospodárnosti řízení.

Příčiny uvedených nedostatků spočívají v několika okolnostech. Nejvážnější z nich tkví v tom, že úzké sepětí znalecké činnosti s úkoly socialistických organizací není podloženo ekonomickými nebo jinými funkčními důvody, to vede k tomu, že organizace nepovažují znaleckou činnost za organickou součást svých úkolů, staví se k jejímu zajišťován i někdy negativně a nevěnují výběru znalců a jejich činnosti takovou péči a pozornost, jaké by bylo třeba. Příčinou poklesu-kvality znaleckých posudků je také to, že došlo k oslabení osobní odpovědnosti znalců za provedení posudku, jakož i v tom, že dochází ke stálému střídání osob, které podávají znalecké posudky. Znalci proto nemohou nabýt dostatečných zkušeností z této činnosti. Konečně nemalý podíl na nedostatcích v znalecké činnosti má i ta okolnost, že ani organizace ani její pracovníci nejsou na jejím provádění dostatečně hmotně zainteresováni.

Mají-li být odstraněny příčiny nedostatků ve znalecké činnosti, je třeba, aby otázky organizace znalecké činnosti byly vyřešeny komplexně, neboť dílčí řešení by řadu uvedených závad neodstranilo. Proto je nutno organizační strukturu znalecké činnosti přebudovat a přizpůsobit jí i nové uspořádání činnosti tlumočnické. To vyžaduje změnu dosavadní právní úpravy, provedené zákonem č. 47/1959 Sb.

Nová úprava organizace znalecké a tlumočnické činnosti sleduje především tyto cíle:

1. Organizační strukturu znalecké a tlumočnické činnosti volí tak, aby byly vytvořeny předpoklady pro, kvalitní a včasné plnění úkolů spojených s touto činností. Klade proto důraz především na výběr vhodných osob, aby bylo zajištěno, že jako znalci a tlumočníci budou působit pracovníci plně pro tento úkol kvalifikovaní. Vytváří současně podmínky pro stabilizaci okruhu znalců a tlumočníků, která je předpokladem pro to, aby se znalci a tlumočníci mohli během své činnosti soustavně zdokonalovat prohlubováním svých odborných znalostí a zkušeností.

2. V souladu se Zásadami zdokonalení organizace a plánovitého řízení národního hospodářství upouští navrhovaná úprava od toho, aby se organizacím ukládala činnost, která s plněním jejich vlastních úkolů funkčně nesouvisí a není pro ně dostatečně rentabilní. Bude tím odstraněn i určitý mezičlánek, který dosud při ustanovování znalce existoval a který spočíval v tom, že znalce musela v každém případě označovat ze svých pracovníků určitá organizace, u které byl znalec jako její pracovník zaměstnán. Přispěje to k pružnosti nové organizační struktury.

3. Nová úprava přihlíží i k celosvětovému směru vývoje soudní expertízy. V souladu s ním začleňuje do organizační struktury znalecké činnosti i expertizní činnost vědeckých ústavů a odborných pracovišť. Vytváří současně i předpoklady pro stálé rozvíjení expertizních oborů, a to i z hlediska výzkumné činnosti.

4. Socialistickou zásadu odměňování podle práce, jejího množství a společenského významu promítá návrh zákona důsledně i do oblasti znalecké a tlumočnické činnosti.

Úpravou kontroly správnosti a úměrnosti odměn účtovaných znalci a tlumočníky čelí pak tomu, aby znalecké (tlumočnické) činnosti nemohlo být zneužíváno k získávání příjmů neodpovídajících společenským zásluhám.

5. Rozsah úpravy neomezuje návrh zákona jen na oblast řízení před státními orgány, ale volí takovou organizační strukturu, které by bylo možno využít i mimo tento rámec.

6. V návrhu zákona se neřeší právní povaha postavení znalců a tlumočníků v řízení před státními orgány, protože taková úprava by vybočovala z rámce, který je dán účelem tohoto zákona. Pokud je třeba v řízení před státními orgány vycházet z právního postavení znalců a tlumočníků, řeší příslušně otázky procesní předpisy. Svou ekonomickou podstatou se právní vztahy znalců a tlumočníků ke státním orgánům blíží situaci, která vzniká dohodou o provedení práce mezi organizací a občanem (§ 238 zák. práce). Stejně jako u vztahů založených takovou dohodou nevznikají ani v řízení před státními orgány znalcům a tlumočníkům z takovéhoto ustanovení nároky v oboru nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

Zvláštní část

K § 1 a 2

Návrh zákona zdůrazňuje především cíl, jemuž organizace znalecké a tlumočnické činnosti má sloužit, totiž zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti. Tomuto cíli jsou podřízena všechna další ustanovení, a je proto třeba je mít stále na zřeteli.

Rozsah úpravy je ve srovnání s dosavadní úpravou širší. Nejde jen o znaleckou a tlumočnickou činnost prováděnou v rámci určitého řízní před státním orgánem, popř. orgánem, na který přešly úkoly státního orgánu, ale i o znaleckou činnost mimo rámec řízení, ovšem jen pokud je tu souvislost s určitými právními úkony občanů a organizací. Do okruhu znalecké činnosti bude podle tohoto zákona náležet např. posouzení rozsahu a povahy vad přístroje, který občan koupil, hodlá-li uplatnit své nároky proti obchodní organizaci, odhad ceny rodinného domku, který je předmětem jednání o koupi, apod.

Toto rozšíření úpravy sleduje dvojí cíl. Především má význam preventivní, neboť jeho prostřednictvím lze často dosáhnout toho, aby vůbec nedošlo ke sporu, a dále je v něm obsažen i určitý prvek služby občanům a organizacím při uplatňování jejich práv. Mimo rámec úpravy zákona zůstává expertizní a tlumočnická činnost, která nesouvisí s právními úkony, znalecká a tlumočnická činnost toho druhu se řídí jinými předpisy, zejména občanským zákoníkem, popř. zákoníkem práce.

Mimo rámec navrhované úpravy zůstane také podávání posudků, které je upraveno jinými předpisy. Zejména jde o případy upravené § 21 zákona č. 20/1966 Sb., vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 32/1963 Sb. (bolestné, ztížení společenského uplatnění), interrupční řízení, regresní řízení, řízení před orgány Státního úřadu sociálního zabezpečení o dávkách sociálního zabezpečení a pracovněprávní otázky projednávané podle zákoníku práce před rozhodčím orgánem, např. je-li dávána výpověď nebo rozhodováno o převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů.

Základem nové organizace znalecké a tlumočnické činnosti je určitý okruh znalců a tlumočníků, jmenovaných předepsaným způsobem a zapsaných v seznamech, které vedou krajské soudy jako orgány státní správy soudů. Do organizační soustavy znalecké činnosti jsou dále začleněny i některé ústavy specializované na expertizní činnost, jakož i vědecká pracoviště, která mohou podat posudek zejména v obtížných a komplikovaných případech.

Prostřednictvím znalců (tlumočníků) zapsaných do seznamu a prostřednictvím vědeckých pracovišť bude zajištěna naprostá většina znaleckých a tlumočnických úkonů, proto zákon připouští znaleckou nebo tlumočnickou činnost jiných osob jen jako výjimku.

K § 3 - 7

Úpravě jmenování znalce a tlumočníka věnuje návrh zákona zvláštní pozornost, neboť na způsobu výběru vhodných osob do značné míry závisí, jaká bude kvalita znalecké a tlumočnické činnosti. Stanoví proto především předpoklady nutné ke jmenování, a to tak, že vedle obecné odborné kvalifikace vyžaduje i zvláštní kvalifikaci pro výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti. V oboru zdravotnictví, kde často jde o přezkoumání odborných otázek, k nimž se již vyjádřili vedoucí odborníci nebo komisionální odborné orgány, je nutným požadavkem, aby znalec měl příslušnou specializaci, a v oborech, kde je zavedena, specializaci II. stupně, popř. příslušnou užší (nástavbovou) specializaci. Dále se klade důraz i na osobní vlastnosti znalce a tlumočníka, které musí tvořit předpoklady pro to, aby svou činnost vykonával řádně, svědomitě a nestranně. Proto bude samozřejmým předpokladem, že půjde o pracovníka bezúhonného v tom smyslu, že nebyl odsouzen pro čin, který by v očích veřejnosti snižoval jeho důvěryhodnost. Stejně bude nutno vzít v úvahu postoj pracovníka ke státu a společenskému zřízení vůbec, jeho dosavadní pracovní zařazení a pracovní výsledky, všeobecné životní zkušenosti, jakož i další prvky, která v konkrétním případě odůvodňují závěr, že bude k výkonu znalecké nebo tlumočnické funkce přistupovat s plným vědomím odpovědnosti.

Plnění předpokladů pro jmenování samo o sobě nezakládá nárok na to, aby někdo byl jmenován znalcem nebo tlumočníkem. Ke jmenování dojde na základě výběru mezi osobami, které splňují tyto předpoklady. Na tomto výběru se budou podílet různé orgány a instituce, aby kvalifikace i vlastnosti znalce mohly být všestranně posouzeny. K výběru znalců se budou vyjadřovat i orgány, které je potřebují v řízení, zejména i orgány hospodářské arbitráže. Návrh zákona zde vychází z toho, že jmenování nesmí být formálním aktem, kterým se vyhovuje žádosti jednotlivce, ale že je náležitostí, při níž jsou v první řadě rozhodující zájmy společnosti.

V zájmu posílení významu znalců a tlumočníků návrh zákona stanoví, že budou jmenováni ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu. Prakticky se omezí přímé jmenování ministrem na pracovníky ústředních orgánů, vědeckých pracovišť apod., a dále na případy, kdy vhodné osoby označí ústřední orgán, jde zde zpravidla o podávání závažných posudků širšího významu, kde příslušný orgán si již předem prověří, např. zkouškou, odbornou způsobilost navržené osoby, jak tomu je zejména v oblasti státního technického dozoru. Praktická potřeba také ukázala, že je nutno ústředně z jednotného hlediska zajišťovat znalce z oboru práva pro oblast mezinárodních vztahů. Půjde zde nejen o znalost mezinárodního práva soukromého a pracovního i veřejného, ale také o vnitrostátní právo pro posudky používané v řízení před cizozemskými orgány. V ostatních případech bude jmenovací právo v široké míře svěřeno předsedům krajských soudů.

Vedle jmenování je předpokladem pro znaleckou a tlumočnickou činnost i složení předepsaného slibu do rukou toho, kdo znalce jmenoval.

Vedení seznamu znalců a tlumočníků ukládá návrh zákona orgánům státní správy soudů. Zápis do seznamu má povahu evidenční a nezakládá sám o sobě oprávnění znalců a tlumočníků k výkonu funkce. Publicitu uvedených seznamů návrh zákona zaručuje.

K § 8 - 16

Znalci a tlumočníci zapsaní do seznamu mají povinnost vykonávat znaleckou a tlumočnickou činnost, a to v souladu s právními předpisy i zněním složeného slibu. Povinnost podat v určité věci znalecký posudek nebo provést tlumočnický úkon vzniká, jakmile byl znalec nebo tlumočník rozhodnutím orgánu, který vede řízení, pro tuto věc znalcem (tlumočníkem) ustanoven.

Zdůrazňuje se, aby znalci prováděli svou činnost řádně a ve stanovených lhůtách. Krajní mezí jsou zde maximální lhůty stanovené zákonem (např. § 117 tr. ř.). Požadavkem urychleného řízení je však odůvodněno, aby v mezích těchto lhůt, stanovených v předpisech, byla v dohodě se znalcem nebo tlumočníkem určena podle potřeb řízení i kratší lhůta.

Jestliže znalec nebo tlumočník odmítne splnění své povinnosti, sdělí to orgán, který provádí řízení, předsedovi krajského soudu, v jehož seznamu je znalec (tlumočník) zapsán. Předseda krajského soudu v takovém případě volí postup vhodný ke zjednání nápravy. Může si zejména pohovorem se znalcem (tlumočníkem) nebo jinak si ověřit důvody, které vedly k odmítnutí úkonu. Opakující se neodůvodněné odmítání úkonu může vést i k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro výkon funkce, a k odvolání z funkce.

Mimo rámec řízení před příslušnými orgány budou znalci a tlumočníci zapsaní do seznamu oprávněni poskytovat odbornou pomoc občanům a organizacím, v tom směru se jim však v nové úpravě nestanoví právní povinnost. Znalecké a tlumočnické úkony prováděné v souvislosti s právními úkony občanů a organizací budou náležet k náplni funkce znalce a tlumočníka a poskytování pomoci občanům a organizacím v tomto směru bude hodnoceno při posuzování činnosti jednotlivých znalců a tlumočníků. Upozornění, která v tom směru dojdou, budou jen signálem pro vhodné opatření, zejména pro rozšíření počtu znalců a tlumočníků apod. Pokud jde o dohody organizací s občany, odměňování úkonů prováděných mimo řízení se bude řídit předpisy o odměňování činnosti konané podle dohod o pracovní činnosti mimo pracovní poměr (vyhláška ministerstva financí č. 91/1966 Sb.). Na tuto vyhlášku odkáže vyhláška ministerstva spravedlnosti, vydaná na základě tohoto zákona, i v případech dohody mezi občany.

Největší možná míra objektivity znalecké a tlumočnické činnosti je zajišťována i ustanovením upravujícím otázku, kdy je znalec nebo tlumočník z úkonu vyloučen. Mnohotvárnost životních situací, kdy tomu tak je, nedovoluje podrobný výčet případů. Návrh zákona shrnuje tyto případy pod pojem "poměr k věci". Sem náleží i případ, kdy např. lékař v dřívějším stadiu jednání podával posudek podle jiných předpisů, zejména jako posudkový lékař při odborném hodnocení bolestného, při potvrzování důvodů k rozvázání pracovního poměru pro špatný zdravotní stav apod.

V souvislosti s výkonem znalecké a tlumočnické činnosti se v návrhu zákona upravuje i řada dalších otázek. Aby nedocházelo k přetěžování některých znalců (tlumočníků), stanoví se, že státní orgány jsou povinny ustanovovat především znalce (tlumočníka), který je zapsán v seznamu příslušného krajského soudu. Dále návrh zákona zdůrazňuje nutnost, aby znalec (tlumočník) vykonával svou činnost osobně, jako výjimku z této zásady připouští navrhovaná úprava v určitých stanovených případech možnost, aby si znalec přibral konzultanta, tím ovšem není dotčena možnost, aby bylo ustanoveno znalců několik, jak to umožňují anebo pro některé případy i ukládají procesní předpisy.

Vzhledem k tomu, že znalci k výkonu své činnosti často potřebují přístroje, jiná zařízení nebo materiál, které jako jednotlivci nemají k dispozici, ukládá návrh zákona organizacím povinnost, aby za náhradu umožnily znalci jejích použití. Tuto povinnost budou mít nejen organizace, u nichž je znalec v pracovním poměru, ale tam, kde vlastní organizace nebude moci pro nedostatek potřebného zařízení tuto povinnost splnit, i jiné organizace, které jsou pro požadovaný úkon vybaveny. Takovou povinnost by ovšem neměly organizace, které plní zvláštní úkoly ve veřejném zájmu. Nárok na náhradu nákladů bude mít organizace, která dá k dispozici svá zařízení, a to vůči znalci, u něhož budou tvořit součást nároku na náhradu nákladů, spojených s podáním posudku. Předseda krajského soudu, který se dozví o tom, že organizace odepřela znalci potřebnou pomoc, projedná věc především přímo s touto organizací, a jestliže by se touto cestou nedosáhlo nápravy, obrátí se o pomoc na orgán nadřízený organizaci. V krajních případech by projednalo rozpor ministerstvo spravedlnosti s příslušným ústředním orgánem.

Povinnost vést deník se vztahuje pouze na občany jmenované znalci nebo tlumočníky. Ústavy vedou podávané posudky v evidenci v administrativním protokolu nebo jiné evidenční pomůcce pro administrativní věci vyřizované ústavem.

Návrh zákona zavádí nové sbory pro znalecké otázky. Zřizují se z řad znalců pro některé obory. Funkce v nich je čestnou povinností. Jejich úkolem je především řízení znalecké činnosti v oboru, pro který jsou zřízeny, po stránce odborné a metodické. Budou v podstatě poradním orgánem ministra spravedlnosti pro otázky znalecké a tlumočnické činnosti a nebudou mít v žádném směru povahu útvarů s výzkumnými úkoly.

K § 17 - 19

Základní změna v úpravě odměňování znalecké (tlumočnické) činnosti spočívá v tom, že nárok na odměnu přísluší přímo znalci, tedy nikoliv organizaci, u níž pracuje. Tato změna souvisí s přebudováním organizační struktury znalecké činnosti a je v souladu se socialistickými principy odměňovaní práce.

Odměnu určí podle stanovených sazeb u znaleckých posudků (tlumočnických úkonů), podávaných v rámci řízení orgán, který toto řízení vede. V ostatních případech mohou organizace nebo občané, kteří s vyúčtováním znalce nesouhlasí, požádat přezkoumání výše odměny u orgánu státní správy soudů (předsedy krajského soudu). Zde ovšem nepůjde o vykonatelné rozhodnutí vydané ve správním řízení, nýbrž přezkoumání přispěje spíše k tomu, že účastniti bude mít záruku objektivního posouzení účtované částky, v případech, kdy bude shledána účtovaná částka nepřiměřenou, může vést toto zjištění k opatření z hlediska dohledu nad znaleckou a tlumočnickou činností. Tím ovšem není rozhodování o nároku na odměnu vyňato z pravomoci soudu.

Kromě odměny má znalec nárok i na náhradu nákladů, které vznikly v souvislosti s posudkem (tlumočnickým úkonem). Tento nárok má znalec (tlumočník) vždy vůči tomu, vůči němuž má nárok na odměnu. Vůči organizaci, u níž je v pracovním poměru, nemůže tedy uplatnit nárok na náhradu mzdy, která mu ušla při předvolání k soudu nebo jinému orgánu, neboť tento nárok je součástí jeho celkového nároku na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s posudkem nebo tlumočnickým úkonem.

Kontrola správnosti výše účtovaných odměn a nákladů vůbec přísluší orgánům státní správy soudů. V případě, že tyto orgány zjistí, že znalec nebo tlumočník nepostupuje v souladu s právními předpisy, vyvodí z toho potřebná opatření, a to jak podle tohoto zákona (např. odvolání znalce nebo tlumočníka z funkce), tak popř. i podle jiných předpisů.

K § 20

Důvody, pro které lze znalce nebo tlumočníka odvolat, stanoví návrh zákona taxativně. V případě, že takový důvod je dán, je ministr spravedlnosti, popř. orgán jím pověřený, povinen přikročit k odvolání znalce nebo tlumočníka.

K § 21 - 23

Při úpravě znalecké činnosti ústavů návrh zákona stanoví především některé odchylky od činnosti znalců zapsaných do seznamu. Vychází přitom z toho, že jinak lze přiměřeně užít předchozích ustanovení o znalcích.

Za posudek odpovídá ústav jako organizace. Nejde tedy ani o posudek jednotlivého pracovníka ústavu ani o kolektivní posudek více znalců. Způsob zpracování posudku stanoví především ústav v souladu s předpisy upravujícími jeho činnost a organizaci. Pravidlem bude, že správnost posudku bude nutno ověřit u vedení ústavu, neboť to odpovídá povaze takového posudku jako posudku ústavu.

Pokud jde o odměňování, platí pro znaleckou činnost ústavů jiná úprava. Nárok na odměnu přísluší podle návrhu přímo ústavu, i v tomto směru se má důsledně uplatnit zásada, že jde o posudek ústavu jako instituce. Ustanovení § 23 odst. 2 návrhu zákona umožňuje ústavu, aby v souladu s pracovněprávními předpisy poskytl pracovníku, popř. pracovníkům, kteří na posudku pracovali, odměnu odpovídající vykonané práci, jinak nehonorované.

K § 24 a 25

Znalecká a tlumočnická činnost jiných osob než znalců a tlumočníků zapsaných do seznamu má být výjimkou. Návrh zákona proto jednak taxativně stanoví důvody, pro které se lze obrátit na tyto osoby, a dále omezuje možnost jejich činnosti toliko na posudky a tlumočnické úkony, které je třeba podat v rámci řízení před státními orgány.

Na rozdíl od znalců a tlumočníků zapsaných do seznamu není u těchto osob stanovena povinnost podat posudek nebo provést tlumočnický úkon. Návrh zákona to vyjadřuje tím, že stanoví, že předpokladem znalecké nebo tlumočnické činnosti těchto osob je složení slibu, přičemž složení slibu je dobrovolné. Tato odchylná úprava je odůvodněna především tím, že ke znalecké a tlumočnické činnosti je třeba zásadní souhlas toho, kdo ji má vykonávat, neboť jde o činnost pracovní.

K § 26 - 29

Návrh zákona stanoví okruh otázek, které budou vyžadovat podrobnější úpravu. Nebylo by účelné pojímat tyto podrobnosti přímo do zákona, zejména i proto, že bude třeba upravit i určité metodické otázky, které svou povahou patří do prováděcího předpisu.

Zvláštními předpisy, které zůstávají nedotčeny, jsou předpisy, jež upravují podávání posudků, na které se tento zákon nevztahuje. Podrobněji se uvádějí na konci obecné části důvodové zprávy.

Jinak jde o obvyklá přechodná a závěrečná ustanovení.

Ekonomický dosah

Nový způsob odměňování znalců a tlumočníků nebude mít za následek takové zvýšení společenské spotřeby, která by se mohla závažnější měrou projevit v celkové bilanci příjmů a výdajů obyvatelstva. Z hlediska této celkové bilance tvoří vyplácené odměny jen nepříliš významnou položku, neboť z rozpočtových prostředků soudů bylo vypláceno za prvá tři čtvrtletí 1966 asi 1 023 000 Kčs. Obdobně je vyplácena z rozpočtových prostředků určitá částka u jiných orgánů provádějících řízení. Tak v oboru ministerstva vnitra bylo v roce 1965 vyplaceno za znalecké posudky celkem 2 339 000 Kčs, z toho 433 000 Kčs znalcům-jednotlivcům přibraným bez účasti organizace. Kromě toho velkou většinu proplácených odměn hradí přímo občané, a to i v případech znaleckých posudků a tlumočnických úkonů podávaných v rámci řízení před státními orgány, zejména soudy.

Nová úprava podstatně přispěje ke zrychlení řízení a tím i k jeho hospodárnosti a zlevnění, zejména pokud jde o úsporu neproduktivně stráveného času. Úprava odstraní hospodářské újmy, které vznikaly socialistickým organizacím tím, že dosavadní úprava je v mnoha směrech odváděla od jejich vlastní činnosti. Vyžadovala značnou administrativu v souvislosti se žádostí orgánů o označení pracovníka pro znalecký úkon a s vyúčtováním odměn a náhrad nákladů za provedené znalecké úkony. Tyto práce u organizací novou úpravou odpadnou, což znamená velmi podstatnou úsporu. Zůstává pouze ústřední řízení znalecké a tlumočnické činnosti ministerstvem spravedlnosti a práce spojené s vedením ústředního seznamu znalců a tlumočníků, což představuje pracovní náplň dvou pracovníků v ministerstvu spravedlnosti s ročním nákladem asi 65 000 Kčs. Tyto úkoly zde dosud nebyly obstarávány, a je proto nutno tato dvě pracovní místa nově zřídit. Otázka nákladů na tyto dva pracovníky bude vyřešena v rámci stanovení limitu osobních nákladů pro ministerstvo spravedlnosti.

Jednorázové výdaje spojené se zavedením nové úpravy budou uhrazeny v rámci běžných rozpočtových prostředků.

V Praze dne 18. ledna 1967

Ministr spravedlnosti	Předseda vlády:
Dr. Neuman v. r.	Lenárt v. r.