Důvodová zpráva

Dokumenty schválené XIII. sjezdem Komunistické strany Československa, zejména zpráva ústředního výboru a usnesení sjezdu, znovu zdůraznily významné postavení tisku, rozhlasu, televize a ostatních prostředků masového působení v socialistické společnosti a jejich důležitý podíl na spoluvytváření politické, ekonomické a sociální skutečnosti. Přitom zvlášť podtrhly jejich základní funkci jako důležitého nástroje společenského řízení, rozvoje socialistických společenských vztahů a prohlubování socialistické demokracie. Prostředky masového působení jsou organickou součástí celé soustavy politického řízení dalšího rozvoje socialistické společnosti a představují mocnou společenskou sílu, která působí ve všech oblastech společenského života každodenním výchovným a organizátorským vlivem v duchu politiky Komunistické strany Československa, vedoucí síly ve státě a společnosti.

V poslání tisku, rozhlasu a televize jako významných prostředků organizace a výchovy pracujících se v plném souladu se závěry XIII. sjezdu zvýrazňují ty stránky jejich specifického vlivu, které vedou k rozvoji socialistické společnosti a jejího politického systému, k prosazování celospolečenských zájmů a ke spojování politické i pracovní iniciativy a aktivity pracujících. K plnění těchto náročných úkolů musí tisk, rozhlas a televize soustavně a důsledně působit na socialistické myšlení a vědomí pracujících úplným, pravdivým a pohotovým informováním, spoluvytvářením a tlumočením socialistického veřejného mínění, shromaždováním a vyjadřováním zkušeností, podnětů a kritických pohledů, vedením tvůrčích polemik a diskusí a rozvíjením společensky prospěšné kritiky.

Toto poslání tisku a ostatních prostředků masového působení, vycházející z leninského pojetí úlohy tisku v socialistické společnosti a plně odpovídající současným i perspektivním potřebám socialistické výstavby v naší zemi, není však v náležité míře vyjádřeno v dosavadní právní úprava, která ani v jiných směrech nevytváří dostatečně předpoklady pro plnění společenského poslání tisku a ostatních prostředků masového působení. Zejména nezabezpečuje dosavadní úprava potřebnou součinnost státních orgánů a socialistických organizaci s periodickým tiskem a ostatními obdobnými hromadnými informačními prostředky a nezajišťuje jejich náležitou informovanost ze strany státních orgánů a socialistických organizací, nepodporuje rozvoj společensky prospěšné kritiky, nevymezuje jasně odpovědnost za obsah periodického tisku a ostatních hromadných Informačních prostředků. Nedostatek dosavadní právní úpravy je i v tom, že nenavazuje na platnou ústavu a nezabezpečuje v náležité míře ochranu společnosti i jednotlivých občanů a organizací před nepravdivými informacemi v periodickém tisku a v ostatních hromadných informačních prostředcích a že vůbec neřeší otázky tiskového dohledu státními orgány.

Proto dokumenty XIII. sjezdu KSČ ukládají vypracovat nový tiskový zákon, který by rozvedl ústavní zásady o poslání a svobodě tisku, vyřešil všechny otázky s tím souvisící a stal se základem pro další zvyšování účinnosti tisku v naši společnosti.

Předložený návrh zákona vychází ze současného stavu a potřeb naší socialistické společnosti i ze současného stavu, úkolů a potřeb našeho periodického tisku. Zároveň odpovídá návrh zákona i perspektivám vývoje naší společnosti a cílevědomého rozvoje tisku jako důležitého nástroje ideového působení v socialistické společnosti. K realizaci těchto perspektiv bude nový zákon napomáhat i jako účinný nástroj dalšího prohlubování socialistické demokracie a upevňování socialistické zákonnosti.

Spolu s periodickým tiskem upravuje tiskový zákon i otázky ostatních hromadných informačních prostředků, poněvadž právní úprava všech těchto prostředků hromadného informování veřejnosti spočívá v podstatě na týchž základních zásadách. Přitom nedotčeny zůstanou platné zákony o Čs. rozhlasu a Čs. televizi z r. 1964 a o ČTK z r. 1965, které jsou v podstatě předpisy organizačního rázu a neřeší otázky, které upravuje nový tiskový zákon. V ustanoveních o podrobnějším vymezení poslání těchto hromadných informačních prostředků navazuje tiskový zákon na uvedené zákony.

Úprava neperiodického tisku bude vzhledem k odlišné problematice provedena samostatným vydavatelským a nakladatelským zákonem.

Návrh nového tiskového zákona sleduje splnění těchto hlavních cílů:

- v souladu s ústavními zásadami svobody tisku a jejích materiálních garancí a s požadavky dalšího rozvoje socialistické demokracie nově upravit podmínky vydávání periodického tisku;

- zabezpečit zdroje informací pro periodický tisk i pro ostatní hromadné informační prostředky a vytvořit potřebné předpoklady pro jejich informační, propagandistickou, organizátorskou a výchovnou činnost;

- zajistit pravdivost obsahu hromadných informačních prostředků a včasné reagování na iniciativu a kritiku jimi zprostředkovanou;

- zabezpečit ochranu zájmů společnosti, jednotlivých občanů i organizací proti zneužívání svobody projevu, slova a tisku;

- v souvislosti s tím zvýšit odpovědnost šéfredaktorů za obsah hromadných informačních prostředků.

Tyto hlavní cíle a zásady jsou promítnuty do celého zákona a jsou rozvedeny v jeho jednotlivých částech a ustanoveních.

I. Poslání periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků

Poslání periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků vychází z ústavy, především z jejích čl. 8, 19 a 28. Ústava zaručuje všem občanům svobodu projevu, slova a tisku a zároveň stanoví i hranice těchto svobod. Svoboda projevu, slova a tisku může být uplatňována jen v souladu se zájmy pracujícího lidu. Občané jí využívají v zájmu rozvoje své osobnosti a svého tvůrčího úsilí i k uplatňování své aktivní účasti na správě státu a na hospodářské a kulturní výstavbě země.

Ze svobody projevu, slova a tisku jako ústavně zaručeného práva občanů vyplývá i poslání periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků, především jejich organizátorská, propagandistická a výchovná funkce, jejímž plněním přispívají význačnou měrou k rozvoji socialistické demokracie.

Pojem periodického tisku je vymezen v souladu s dosavadními tiskovými předpisy a odpovídá potřebám praxe. Za tiskoviny sloužící výlučně pro úřední, služební nebo provozní potřebu se považují např. různé formuláře, ceníky, vzorníky, reklamní a propagační tiskoviny a technicko-ekonomické informace pro rychlou orientaci pracovníků ve výrobě a provozu. Za tiskoviny určené k propagačním účelům lze považovat i přehledy kulturních pořadů, pokud se omezují výlučně na informace o těchto pořadech. Naproti tomu nelze pod tiskoviny sloužící pro úřední, služební nebo provozní potřebu zahrnovat závodní časopisy, které plně spadají pod režim navrhovaného zákona.

Pod pojmem zpravodajských a publicistických částí rozhlasového a televizního vysílání rozumějí se pořady, jejichž podkladem jsou zprávy, údaje, fakta a názory, vycházející ze skutečných událostí, a které jsou zpracovány zpravodajskou nebo publicistickou formou. Jde tedy zejména o vlastní zpravodajství (televizní nebo rozhlasové noviny), reportáže, dokumenty, besedy a podobně. Naproti tomu díla dramatická nebo literárně dramatická nelze sem zařazovat, i když k jejich vytvoření dojde na podkladě určité události.

II. Vydávání periodického tisku

Nový tiskový zákon stanoví podmínky vydávání periodického tisku. Periodický tisk mohou vydávat politické strany, státní orgány, hospodářské, vědecké, kulturní, společenské i jiné organizace, pokud vydávání periodického tisku sloužit odpovídajícím způsobem k plnění jejich společenských úkolů: Vznik periodického tisku a jeho další rozvoj musí být vzhledem ke společenskému postavení a úloze tisku a také s ohledem na materiální zdroje a možnosti regulován, a to jednak prostřednictvím právních prostředků (především stanovením podmínek vzniku a zániku vydavatelského oprávnění); jednak prostřednictvím opatření mimoprávních (zejména vytvářením materiálových, technicko-výrobních, ekonomických, kádrových a organizačních předpokladů):

Pro vznik vydavatelského oprávnění volí zákon proti dosavadnímu povolovacímu (licenčnímu) systému progresivnější formu - systém registrační (přihlašovací). Jsou-li splněny v zákoně uvedené podmínky, musí příslušný orgán registraci periodického tisku provést; přitom šestitýdenní lhůta pro registraci je lhůtou jen pořádkovou a jejím bezvýsledným uplynutím oprávnění k vydávání periodického tisku nevznikne. Podle dosud platného zákona z r. 1950 je udělení vydavatelského oprávnění dáno v podstatě do volné úvahy příslušného orgánu.

Registrace vědeckého tisku bude prováděná v součinnosti s Československou akademií věd, popřípadě se Slovenskou akademií věd; součinnost s těmito vědeckými institucemi vyplývá již ze zákonů o jejich zřízení (zákony č. 59/1963 Sb. a č. 74/1963 Sb.). Obdobně bude i registrace zahraničního tisku prováděna v součinnosti s ministerstvem zahraničních věcí.

Pro řízení, které se zavede o přihlášce k registraci, a pro opravné řízení platí obecné předpisy o správním řízení: O odvolání proti rozhodnutí krajského národního výboru rozhoduje podle těchto předpisů vyšší orgán téhož národního výboru, kdežto proti rozhodnutí ministerstva nebo pověřence není další odvolání přípustné. Proti rozhodnutí ministerstva nebo pověřence může však generální prokurátor podat protest, o němž rozhoduje - pokud protestu nevyhoví ministerstvo nebo pověřenec - vláda, popřípadě předsednictvo Slovenské národní rady.

Po zavedení registračního systému vzrostla úloha a odpovědnost vydavatelů nejen v otázkách materiálních a ekonomických. Přihlášku k registraci nebude možno podat, dokud vydavatel nebude mít předběžně zabezpečeny potřebné materiálové a finanční prostředky. Přitom přihláška k registraci ani samotná registrace nezakládají nárok na automatické poskytnutí materiálně technického zabezpečení (papíru, tiskárny apod.).

Součástí řízení vývoje periodického tisku je i sledování změn podmínek registrace. Takové změny mohou být uskutečněny až po zaregistrování. Za změnu v tomto smyslu se však nepovažuje odvolání šéfredaktora, nýbrž teprve ustanovení nového šéfredaktora. S tím souvisí i oprava zániku registrace v případech, které zákon taxativně vypočítává. Registrace zaniká přímo ze zákona, nastanou-li skutečnosti v zákoně uvedené; orgán, který registraci provedl, zánik pouze konstatuje (deklaruje).

Navrhované řešení otázek vydávání a rozvoje tisku odpovídá požadavkům dalšího rozvoje socialistické demokracie. Registrační systém zajišťuje pružnější uspokojování společenských zájmů, aktivnější uplatnění úlohy řídících orgánů a zvýšení odpovědnosti vydavatelů. Je zároveň řešením perspektivním, protože umožňuje s dalším výhledovým rozvojem materiálně technických podmínek postupně uvolňovat některé současné zábrany vyplývající z omezených hmotných možností společnosti a postupně se přibližovat k politicky nejvhodnější formě - k systému deklaračnímu.

Podmínky činnosti ostatních hromadných informačních prostředků není třeba v tiskovém zákoně upravovat, neboť vyplývají již z platných předpisů, zejména ze zákonů o Čs. rozhlase, o Čs. televizi, o ČTK a o Čs. filmu. Podmínky činnosti zahraničních zpravodajských agentur jsou upraveny v části VIII. zákona.

Ustanovení zákona o povinných údajích na každém vydání periodického tisku nevylučuje, aby v tiráži byly obsaženy i další údaje. Údajem o ceně rozumí se též údaj, že periodický tisk je rozšiřován bezplatně.

III. Postavení vydavatele, šéfredaktora a ostatních redaktorů

Vzájemné vztahy mezi vydavatelem periodického tisku a šéfredaktorem a jejich odpovědnost za vydávané noviny nebo časopis spočívají zhruba na těchto zásadách:

Vydavatel odpovídá za plnění společenského poslání novin (časopisů) a za dodržování jejich politicko-ideového programu a zaměření, jak byly vyjádřeny v přihlášce k registraci a jak byly též zaregistrovány. Z této odpovědnosti vyplývá i odpovědnost vydavatele za celkový obsah novin (časopisu). Odpovědnost vydavatele je především politická. Důsledky jeho právní odpovědnosti se mohou projevit buď podle tohoto zákona (zánik registrace) nebo podle jiných předpisů (např. podle občanskoprávních předpisů stanovením povinnosti vydavatele k náhradě škody způsobené obsahem novin nebo časopisů, podle zákona č. 60/191 Sb. uložením opatření pro přestupek tomu, kdo za vydavatele jednal nebo mě jednat, podle trestního zákona trestní odpovědností osoby jednající za vydavatele, pokud se stane spolupachatelem nebo účastníkem trestného činu spáchaného obsahem periodického tisku apod.).

Za konkrétní obsah jednotlivého vydání novin nebo časopisů odpovídá v prvé řadě šéfredaktor. Šéfredaktor odpovídá jak politicky, tak i právně především vydavateli, který ho nejen jmenuje do funkce, ale může ho z této funkce i odvolat, nebo ho může postihnout podle kárných předpisů. Kromě toho odpovídá šéfredaktor za obsah novin nebo časopisů podle platných předpisů, např. za trestný čin, provinění nebo přestupek spáchaný obsahem časopisu, nebo podle tohoto zákona za uveřejnění nepravdivého nebo pravdu zkreslujícího údaje apod.

Redakční rady, jejichž zřízení je fakultativní, jsou v zásadě pomocnými a poradními orgány šéfredaktora, kterému též za svou činnost odpovídají. Pomáhají šéfredaktorovi rozpracovávat a zajišťovat politicko-ideovou linii, program a zaměření hromadného informačního prostředku. Podílejí se na přípravě programového zaměření, na hodnocení celkové koncepce a účinnosti obsahu a uplatňují své iniciativní náměty a návrhy.

Je-li to účelné, mohou se redakční rady podle rozhodnutí vydavatele podílet bezprostředněji na řízení časopisu, na určování jeho obsahu, struktury i celkové linie. V takovém případě odpovídají za svou činnost vydavateli. Odpovědnost předsedy redakční rady vyplývá z § 10 odst. 5.

Šéfredaktor a stejně i ostatní redaktoři, kterým zákon svěřuje významné povinnosti a odpovědnost za obsah periodického tisku, požívají samozřejmě i plné ochrany podle platných předpisů, zejména trestních. Jsou-li podle § 89 odst. 9 tr. zák. u nich splněny předpoklady pro přiznání charakteru veřejného činitele, mají zvýšenou ochranu i zvýšenou odpovědnost podle trestního zákona. O tom, jsou-li veřejnými činiteli, rozhodne soud podle povahy konkrétního případu, zejména se zřetelem na společenský význam periodického tisku, který řídí, a na intenzitu jeho vlivu na veřejné mínění.

Povinnost zachovávat redakční tajemství chrání nejen novináře, ale i jejich spolupracovníky (dopisovatele, informátory apod.) před jakýmikoli formami nátlaku a šikanování za oprávněné kritické připomínky, které dají tisku k dispozici.

Všechny uvedené zásady platí nejen pro periodický tisk, ale obdobně i pro ostatní hromadné informační prostředky.

IV. Součinnost státních orgánů a organizací

Poslání tisku, rozhlasu a televize v socialistické společnosti odporuje jakékoli pasivní chápání jejich úlohy, ať již omezované jen na mechanické přenášení stranických a státních směrnic nebo pouze na tlumočení subjektivních názorů jednotlivců. Jejich posláním je aktivně spolupůsobit při realizaci politiky Komunistické strany Československa a socialistického státu, hájit a vysvětlovat linii dalšího rozvoje společnosti a zároveň se účastnit na její konkretizaci i uskutečňování.

Plné uplatnění této úlohy hromadných informačních prostředků předpokládá vzájemnou důvěru, spolupráci a těsnou součinnost se státními orgány, hospodářskými, společenskými i jinými organizacemi. Důležitou složkou této součinnosti je řádné působení uceleného systému včasných a pohotových politických i odborných informací, poskytovaných tisku a ostatním hromadným informačním prostředkům ústředními i ostatními státními orgány a organizacemi, a soustavná vzájemná výměna podnětů mezi nimi.

Dále je třeba v činnosti tisku, rozhlasu i televize dát průchod všem zdravým kritickým hlasům, neboť oblast společenské kritiky je nezbytnou a důležitou součástí jejich práce. Nelze se smiřovat s přezíravým postojem ke kritickým signálům tlumočeným hromadnými informačními prostředky ani s byrokratickým či nevěcným reagováním na politicky správné kritické působení tisku, rozhlasu a televize.

Tyto zásady součinnosti hromadných informačních prostředků se státními orgány, vědeckými a kulturními institucemi, hospodářskými, společenskými a jinými organizacemi, jsou v novém tiskovém zákoně rozvedeny. Státní orgány, vědecké a kulturní instituce a hospodářské organizace mají povinnost poskytovat tisku a ostatním hromadným informačním prostředkům potřebné informace nebo umožnit jim přístup k takovým informacím. Informace nebo přístup k nim mohou odmítnout jeli v případech stanovených v zákoně. Totéž platí o jejich povinnosti odpovídat na kritiku, náměty apod. uveřejněné v tisku nebo v jiných hromadných informačních prostředcích. Tím jsou vytvořeny příznivé podmínky k plnění společenského poslání tisku, rozhlasu a televize jako aktivních organizátorů iniciativy a tvůrčí práce občanů a zvyšování jejich účasti na politickém, hospodářském a kulturním životě a zároveň dány záruky proti porušování důležitých zájmů společnosti i jednotlivých občanů.

V souladu s těmito zásadami je upravena i součinnost státních orgánů a vydavatelských organizací se Svazem čs. novinářů (Svazem slovenských novinářů), jemuž jako tvůrčí ideové a zájmové dobrovolné společenské organizace připadá významná úloha při zajišťování poslání socialistického tisku i ostatních hromadných informačních prostředků. Svazu čs. novinářů přiznává předkládaný zákon tzv. konzultativní statut spočívající v tom; že státní orgány a vydavatelé budou zavázáni projednávat s ním všechny zásadní otázky týkající se tisku a práce novinářů.

V: Ochrana proti zneužívání svobody projevu, slova a tisku

Ochrana zájmů socialistické společnosti proti zneužívání svobody projevu, slova a tisku vyžaduje, aby vedle úzké spolupráce novinářů se státními orgány a socialistickými organizacemi zůstal v souladu s ústavou zachován dohled na informace periodického tisku a ostatní hromadné informační prostředky a aby tento dohled byl nadále prováděn specializovaným orgánem státní správy. V souladu se zásadami dalšího rozvoje socialistické demokracie a upevnění socialistické zákonnosti bude dosavadní tiskový dohled legalizován.

Provádění tohoto dohledu svěřuje zákon Ústřední publikační správě, která bude podléhat vládě prostřednictvím jejího člena, kterého vláda určí.

Vzhledem k plné odpovědnosti vydavatele a šéfredaktora za obsah periodického tisku (jiného hromadného informačního prostředku) vychází zákon při úpravě postavení Ústřední publikační správy z koncepce, že jde o pomocný článek, který svou činností napomáhá zajišťování ochrany zájmů socialistické společnosti. Vedle bezprostřední ochrany státního, hospodářského a služebního tajemství bude úkolem Ústřední publikační správy také sledovat, aby obsahem informací nebyly ani v jiných směrech porušovány zájmy společnosti. Přitom bude Ústřední publikační správa oprávněna pozastavit zveřejnění informací, které obsahují skutečnost tvořící předmět státního, hospodářského nebo služebního tajemství. Půjde-li však o informace, které jsou v jiném směru v rozporu se zájmy společnosti, bude Ústřední publikační správa na uvedenou informaci pouze upozorňovat šéfredaktora a vydavatele, popřípadě při podezření z trestného činu i prokurátora. Rozhodnutí o pozastavení přezkoumá na návrh vydavatele krajský soud. Naproti tomu důvodnost nebo správnost upozornění nebudou soudy přezkoumávat; jestliže šéfredaktor nebo vydavatel nebudou respektovat upozornění Ústřední publikační správy, ponesou plnou politickou i právní odpovědnost za případné porušení společenských zájmů.

V zájmu komplexnosti úpravy postavení a pravomoci Ústřední publikační správy je v předkládaném zákoně navrhováno řešit i dohled na ostatní veřejné publikační prostředky (především na neperiodický tisk) a na veřejnou činnost kulturních a osvětových zařízení (na celou rozhlasovou, televizní i filmovou činnost, popřípadě produkci, na divadla, estrády, výstavy apod.).

VI. Oprava nepravdivých údajů

Jednou ze základních zásad socialistického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků je zásada pravdivosti obsahu informací. Proto ukládá zákon šéfredaktorům zabezpečit důsledně ověřování pravdivosti a původu informací s péčí přiměřenou okolnostem případu. Proti porušování zásady pravdivosti je třeba chránit nejen společnost, ale i její jednotlivé členy a jednotlivé organizace a umožnit jim, aby mohli dosáhnout nápravy. Ustanovení občanského zákoníku o ochraně osobnosti neposkytují plnou ochranu proti nepravdivým zprávám v tisku a v ostatních hromadných informačních prostředcích. Kromě toho není občanským zákoníkem vůbec chráněno dobré jméno socialistických organizací.

Proto umožňuje tiskový zákon rychlou a pružnou nápravu morálních škod způsobených informací s nepravdivými nebo zkreslenými údaji, a to formou opravy nepravdivých údajů. Tato forma zadostiučinění dává občanu prakticky prostředek účinné ochrany jeho cti a organizacím prostředek ochrany jejich dobrého jména, zejména v případech, kdy bylo v tisku zneužito kritiky. K zneužití kritiky dochází v praxi tehdy, nejsou-li informace před zveřejněním náležitě prověřeny a publikované materiály neodpovídají pak skutečnosti. Kromě toho redakce po zjištění vlastní chyby nebývají dost sebekritické. Tyto chyby mívají ve veřejnosti velmi nepříznivý ohlas. Proto tiskový zákon považuje za nutné náležitě chránit oprávněné zájmy občanu a organizaci kritizovaných způsobem dotýkajících se jejich cti nebo dobrého jména. Stejně jako občané a organizace budou chráněny i orgány státní, pokud by o jejich činnosti byly uveřejněny nepravdivě nebo zkreslené informace, a to zejména v případech, v nichž by nesprávná informace byla s to dezorientovat veřejnost.

Úprava obsažená v tiskovém zákoně se podstatně liší od tiskové opravy podle tiskových předpisů předmnichovské republiky nebo jiných buržoazních států: Tyto předpisy vycházely, popřípadě vycházejí ze zásady formální pravdy a dovolují odmítnout tiskovou opravu i z formálních důvodů. Naproti tomu předkládaný zákon vychází ze zásady materiální pravdy a dovoluje šéfredaktorovi odmítnout opravu nepravdivých údajů v podstatě jen tehdy, může-li prokázat pravdivost údajů, o jejichž opravu je žádán. Jakýkoli formalismus, charakteristický pro buržoazní tiskové předpisy, je úpravě obsažené v předkládaném zákoně cizí; především z tohoto důvodu nesvěřuje též zákon formulaci opravy dotčenému občanu nebo organizaci, ale v souladu s dnešní praxí šéfredaktorovi, který opravu i způsob jejího uveřejnění je povinen předem projednat s žadatelem o opravu. Nebude-li žadatel o opravu s její formulací nebo se způsobem uveřejnění spokojen nebo odmítne-li ji šéfredaktor uveřejnit, může se žadatel obrátit na soud.

Pokud jde o příslušnost soudů k projednávání žalob o opravu, ponechává se ministru spravedlnosti možnost, aby po zkušenostech s prováděním zákona a popřípadě po vytvoření potřebných kádrových předpokladů uvážil vytvoření specializovaných tiskových senátů u okresních soudů nebo soustředění tiskových věcí u jediného okresního soudu v kraji. Zmocnění k těmto opatřením má ministr spravedlnosti v § 33 odst. 2 zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci a o volbách soudců.

VII. Rozšiřování periodického tisku

V zájmu komplexnosti úpravy otázek periodického tisku upravuje tiskový zákon i rozšiřování periodického tisku. Základní úkoly v oblasti distribuce budou i nadále plnit rozšiřovatelské organizace k tomu určené, ovšem jen v těch případech, kdy pro vydavatele nebude výhodnější, aby si distribuci svého tisku prováděl sám.

V současné době má monopol na rozšiřování periodického tisku Poštovní novinová služba. Vedle ní má oprávnění k rozšiřovaní periodického tisku Artie a ministerstvo národní obrany.

VIII. Zahraniční tisk a agentury

V souladu s cíli Organizace spojených národů o svobodnou výměnu informací mezi národy za účelem rozvoje mezinárodních vztahů vychází tiskový zákon ze zásady volnosti dovozu zahraničního tisku. Zároveň však stanoví, v kterých směrech nesmí být výměny informací zneužíváno a kdy dovoz a rozšiřování zahraničního tisku mohou být zakázány. Tato ustanovení navazují jednak na poštovní zákon z r. 1946 a jeho prováděcí nařízení z r. 1949, podle nichž jsou z poštovní dopravy vyloučeny věci, jejichž doprava je zakázána zákonem nebo které svým obsahem směřují proti našemu zřízení nebo jsou z hlediska obecného zájmu jinak závadné, jednak na Světovou poštovní úmluvu z r. 1964, která vylučuje z poštovní dopravy vedle pornografií věci, jejichž dovoz nebo oběh je v zemi určení zakázán.

Předpokladem činnosti zahraničních zpravodajských agentur na území ČSSR je akreditace jejich pracovníků a stálých zahraničních zpravodajů u ministerstva zahraničních věcí.

IX. Trestní a přechodná ustanovení

V souladu se zásadou zvýšené odpovědnosti šéfredaktora za obsah hromadného informačního prostředku ukazuje se nutným vymezit i jeho trestní odpovědnost pro případy, kdy z jeho nedbalosti byl obsah hromadného informačního prostředku spáchán trestný čin. Pro trestný čin tiskové nedbalosti bude možno šéfredaktora postihnout jen v případech, v nichž nebudou splněny zákonné znaky přísněji trestného činu, např. trestného činu spáchaného úmyslně.

Skutkové: podstaty dalších nových trestných činíc pro oblast hromadných informačních prostředků není třeba vytvářet. Jsou vesměs kryty platným trestním zákonem.

Rovněž není třeba výslovné upravovat přestupky pro oblast periodického tisku, poněvadž již zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve svém § 6 prohlašuje za přestupek jakékoli zaviněné porušení povinnosti stanovené v právních předpisech, pokud se jím ztěžuje, plnění úkolů státní správy, ruší veřejný pořádek nebo ruší socialistické soužití občanů, nejde-li o provinění nebo o trestný čin. Bude proto možno podle tohoto ustanovení postihnout pro přestupek, pokud nepůjde o provinění nebo trestný čin, zejména

- neoprávněné rozmnožování a rozšiřování periodického tisku,

- neoprávněný dovoz zahraničního tisku za účelem jeho rozšiřování;

- neoznámení změn nastalých v podmínkách, za nichž byl tisk registrován,

- neuvedení předepsaných povinných údajů na periodickém tiskopise apod.

Při případné novelizaci zákona č. 60/1961 Sb. bude možno tyto, popřípadě i další typické přestupky v oblasti periodického i neperiodického tisku výslovně uvést ve výpočtu nejčastěji se vyskytujících přestupků v jednotlivých oblastech státní správy.

Přechodné ustanovení, které ukládá vydavatelům oprávněným k vydávání periodického tisku podle dosavadních předpisů povinnost podat do 30. června 1967 přihlášku k registraci podle nového tiskového zákona, má především umožnit založení, přesné evidence periodického tisku vyhovující potřebám tohoto zákona. Zároveň bude možno při této příležitosti vyjasnit otázku oprávnění k vydávání tisku, zejména v těch případech, kdy periodický tisk má podle současného stavu dva nebo více vydavatelů nebo kdy vydavatel plní některé úkoly vyplývající z vydavatelského oprávnění prostřednictvím vydavatelského podniku, jehož ředitel odpovídá vydavateli za řádný chod a výsledky tohoto podniku a je zároveň z hlediska pracovně právního nadřízeným šéfredaktora:

Při provádění předloženého zákona se počítá se zvýšením počtu pracovníků (asi o 4 až 6) pro Československé ústředí knižní kultury a Slovenské ústředí knižní kultury. Způsob zabezpečení této potřeby bude projednán při přípravě rozpočtu na rok 1967.

V Praze dne 10. října 1966

Litvajová v. r.	Dr. Škoda v. r.
ověřovatelka výboru ústavně právního	předseda výboru ústavně právního
Homola v. r.	Poledňák v. r.
ověřovatel výboru kulturního	předseda výboru kulturního