Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1966

IV. volební období

89

Vládní návrh

Zákon

ze dne ............................... 1966

o pojišťovnictví

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Oddíl I.

Státní pojišťovna

Právní postavení

§ 1

Státní pojišťovna se přeměňuje na pojišťovací a zajišťovací podnik. Jejím sídlem je Praha.

§ 2

(1) Státní pojišťovna je státní hospodářskou organisací; zapisuje se do podnikového rejstříku.

(2) Státní pojišťovna neručí za závazky státu ani za závazky jiných státních organizací. Stát neručí za závazky Státní pojišťovny, ledaže by ručení výslovně převzal. O převzetí ručení rozhoduje ministr financí.

§ 3

(1) V čele Státní pojišťovny je generální ředitel, který řídí její činnost a jedná jejím jménem ve všech věcech. Generálního ředitele Státní pojišťovny jmenuje a odvolává ministr financí.

(2) V čele oblastního ředitelství pro Slovensko (§ 5) je ředitel, kterého jmenuje a odvolává pověřenec Slovenské národní rady pro finance na návrh generálního ředitele Státní pojišťovny.

Předmět podnikání

§ 4

(1) Státní pojišťovně přísluší výlučné právo provozovat smluvní a zákonné pojištění majetku, osob a odpovědnosti za škody, včetně pojištění vyplývajícího z mezinárodního obchodního styku, jakož i zajištění.

(2) Při provozování pojištění vykonává Státní pojišťovna také činnost zaměřenou na předcházení škodám, a to zejména spoluprací s orgány činnými v zábraně škod a poskytováním finančních příspěvků na zábranná opatření.

Organizace

§ 5

(1) Státní pojišťovna vykonává svoji činnost generálním ředitelstvím v Praze, oblastním ředitelstvím pro Slovensko v Bratislavě a organizačními složkami určenými organizačním řadem.

(2) Organizační složky, o nichž to stanoví organizační řád, se zapisují do podnikového rejstříku jako odštěpné závody; jejich ředitelé jsou oprávnění činit jménem Státní pojišťovny všechny právní úkony týkající se organizační složky.

§ 6

Podrobnosti o vnitřní organizaci Státní pojišťovny upravuje její organizační řád; vydá jej generální ředitel Státní pojišťovny. Organizační řád zejména vymezí rozsah činnosti jednotlivých organizačních složek a vztahy mezi nimi.

Fondy a rezervy

§ 7

(1) Ke krytí výkyvů ve výsledcích pojišťovací a zajišťovací činnosti Státní pojišťovny slouží její základní rezervní fond.

(2) Ke krytí závazků z pojištění osob splatných v budoucnu je Státní pojišťovna povinna vytvářet rezervu pojistného.

(3) Ministr financí může Státní pojišťovně uložit, jaké další obdobné fondy (rezervy) je povinna vytvořit.

(4) Výši základního rezervního fondu určí ministr financí, který též upraví podrobnosti o vytváření, používání, doplňování a kontrole základního rezervního fondu i fondů (rezerv) vytvořených podle odstavců 2 a 3.

§ 8

Ustanovením § 7 není dotčena povinnost Státní pojišťovny zřizovat fondy podle obecných předpisů platných pro státní hospodářské organizace.

Oddíl II.

Úprava některých druhů pojištění

§ 9

Státní statky a jednotná zemědělská družstva, popřípadě i další socialistické zemědělské organizace, jsou podle tohoto zákona pojištěny u Státní pojišťovny pro případ škod na majetku a odpovědností za škody v rozsahu a za podmínek, které stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a příslušnými ústředními orgány státní správy.

Oddíl III.

Sazby pojistného

§ 10

Ministerstvo financí stanoví sazby pojistného za zákonné pojištění a obecné pojistně technické zásady pro určení sazeb pojistného za smluvní pojištění; sazby pojistného pro sjednávání smluvního pojištění nebo bližší zásady pro jejich určení stanoví generální ředitel Státní pojišťovny.

Oddíl IV.

Ustanovení závěrečná

§ 11

Tímto zákonem nejsou dotčeny:

1. předpisy o nemocenském pojištění a sociálním zabezpečení,

2. předpisy o zákonném pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel.

§ 12 Zrušují se:

1. zákon č. 85119.52 Sb., o pojišťovnictví,

2. ustanovení věty druhé § 359 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb.

§ 13

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1967.

Důvodová zpráva

Všeobecná část

Na základě Košického vládního programu bylo dekretem č. 103/1945 Sb. soukromokapitalistické pojišťovnictví znárodněno, postupně koncentrováno a v roce 1948 byla vytvořena jediná monopolní pojišťovna - Československá pojišťovna, národní podnik.

Současná organizace československého pojišťovnictví a vymezení jeho úkolů byly připravovány v padesátých letech a uskutečněny s účinností od 1. ledna 1953 zákonem č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví. Podle tohoto zákona pojišťovna přestala být národním podnikem, byla organizována jako státní pojišťovací ústav a byla zároveň přejmenována na Státní pojišťovnu. Tato poslední zákonná úprava byla odrazem tehdejší ekonomické teorie a praxe a od počátku její účinnosti uplynulo již více než 13 let. V jejich průběhu doznalo československé národní hospodářství mnoha změn a rovněž pojišťovnictví se značně rozvinulo; tak např. ke dni 31. prosince 1965 bylo v platnosti 7 763 541 pojistných smluv uzavřených s občany, které zabezpečují občanům peněžní prostředky v případě škody na majetku, při úrazu, při úmrtí, při dožití, nebo v případě vzniku povinnosti nahradit někomu škodu, za kterou odpovídají. Výsledky dosažené ve smluvním pojištění obyvatelstva v roce 1965 vykazují ve srovnání s rokem 1953 tento index:

uzavřené pojistné smlouvy	190
objem přijatého pojistného	364
objem vyplacených pojistných plnění	437

 

Značný rozvoj, podmíněný především postupujícím združstevňováním zemědělské výroby, se také projevil u pojištění jednotných zemědělských družstev. V roce 1965 vykázal objem přijatého pojistného ve srovnání s rokem 1953 index 648 a vyplacená pojistná plnění index 1200 (tento vysoký index je důsledkem škod katastrofálního rozsahu, které postihly zemědělství v roce 1965; v předcházejícím roce 1964 vykazovala vyplacená pojistná plnění index 543).

V souvislosti s rozvojem celého národního hospodářství a stále se zvětšujícím počtem motorových vozidel v osobním vlastnictví občanů doznalo značného rozvoje zákonné pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel. Přijaté pojistné vykázalo v roce 1965 ve srovnání s rokem 1953 index 269 a vyplacená plnění index 316.

Značný význam má i zábranná činnost zaměřená na předcházení vzniku škod, kterou Státní pojišťovna vykonává v úzké součinnosti s příslušnými organy a organizacemi. Tato činnost přináší pozitivní ekonomické výsledky, zejména v oblasti zemědělské výroby. Údaje o rozsahu, počtu, druzích a příčinách pojistných událostí odškodňovaných pojišťovnou a získané praktické poznatky jsou také důležitým podkladovým materiálem pro řešení závažných ekonomických otázek příslušnými řídícími orgány.

Možnosti rozvoje pojišťování nejsou ovšem ještě vyčerpány a uplatněním nové soustavy řízení a plánování v celém systému národního hospodářství se vytvářejí nové podmínky pro rozvoj a širší uplatnění funkce pojištění.

Pojišťovací činnost se dosud rozvíjela především v oblasti smluvního pojištění obyvatelstva a jiných než státních socialistických organizací, v oblasti zákonného pojištění jednotných zemědělských družstev a v oblasti zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel (bez ohledu, zda je provozovatelem občan nebo organizace).

Státním socialistickým organizacím sloužilo pojištění jen potud, pokud na základě dosavadního zákona č. 85/1952 Sb. byla stanovena výjimka ze zásady, vyslovené tímto zákonem, že se národní majetek nepojišťuje; povolená výjimky mají význam především pro oblast zahraničního obchodu a mezinárodní přepravy zboží.

V souvislosti s uplatněním nové soustavy řízení a plánování je nutno přehodnotit i názory, že k odstraňování následků škodných událostí, které vznikají ve státních organizacích, má být používáno především prostředků poskytnutých státem a že jen doplňující - a nadto ještě velmi omezenou funkci mají fondy vytvářené pojišťovací cestou.

Rovněž současná úprava financování opatření týkajících se škod vzniklých státním organizacím nebo způsobených jimi na hmotném majetku (vyhláška ministerstva financí č. 129/19;65 Sb.), zavedená již v podmínkách nové soustavy řízení a plánování, přechodně ještě vychází z uvedených názorů. Avšak již dosavadní zkušenosti s uplatňováním nové soustavy plánovitého řízení ukazují, že při samostatnosti podniků a jejich zainteresovanosti na dosahovaných hospodářských výsledcích není důvodu, aby byly omezovány v účasti na vytváření pojistného fondu, a tím i v možnosti získat tímto způsobem prostředky na financování opatření týkajících se škod, které jim vzniknou z nahodilých událostí. Zároveň bude nutno upravit i dosavadní předpisy o financování těchto opatření, a to tak, aby omezily financování takových škod, proti nimž se podniky budou moci pojistit; tím bude i účinně působeno na podniky, aby používaly možnosti smluvního pojištění a nespoléhaly se, že v krajním případě se jim dostane přímé pomoci ze státního rozpočtu.

Mimořádný význam má pojištění pro zemědělskou výrobu, jejíž výsledky stále do značné míry závisí na povětrnostních podmínkách a snadno mohou být ohroženy různými živelními událostmi. Svoji pozitivní úlohu nástroje k financování opatření týkajících se škod v zemědělské výrobě osvědčilo pojištění již v oblasti zemědělsko-družstevní. Napříště tuto úlohu bude mít v podmínkách nové soustavy řízení zemědělství i v oblasti státních statků.

Pokud jde o pojištění obyvatelstva, jsou předpoklady pro jeho rozvoj hlavně v oblasti životního pojištění, ať již to je pojištění s jednorázovým plněním pojišťovny nebo pojištění s plněním ve formě důchodu.

Pro využití všech možností rozvoje pojišťovnictví a rozšiřování jeho služeb je nutné, aby k tomu byly vytvořeny potřebné předpoklady. Plnému uplatnění funkce pojišťovnictví by bránilo, jestliže by zůstalo v dosavadních organizačních formách, zatímco v ostatních odvětvích byla uskutečněna podle usnesení pléna ÚV KSČ z ledna 1965 organizační přestavba jakožto nedílná součást uvedení nové soustavy plánovitého řízení do života.

Pojišťovnictví je typickým příkladem hospodářské činnosti, jež by měla být v plné míře prolnuta zásadou socialistické podnikavosti při zachování úlohy jednoho z účinných nástrojů provádění státní finanční politiky. Aby se tak mohlo stát, je třeba uplatnit zásady zdokonaleného plánovitého řízení národního hospodářství i ve Státní pojišťovně a napříště jí organizovat jako podnik s hmotnou zainteresovaností na tvorbě hrubého důchodu. Je proto nutné nově řešit organizační uspořádání československého pojišťovnictví při současném vymezení jeho funkce; s ohledem na potřebu vytvořit dokonalejší právní základnu pro pojišťovací činnost a na potřebu zachovat právní kontinuitu může se tak stát jen zvláštní zákonnou úpravou.

Zákon podle předloženého návrhu bude ve své podstatě organizačním předpisem směřujícím k tomu, aby pro další rozvoj československého pojišťovnictví byly vytvořeny i potřebné organizačně technické podmínky. Z jeho provádění nevyplynou proto požadavky na státní rozpočet. Naopak lze předpokládat, že rozvoj pojištění se projeví pozitivně ve výsledcích hospodářské činnosti Státní pojišťovny.

Zvláštní část

K § 1:

Z důvodů uvedených ve všeobecné části důvodové zprávy vytvářejí se podle návrhu zákona předpoklady, aby Státní pojišťovna mohla napříště rozvíjet svoji činnost jako pojišťovaní a zajišťovací podnik s celostátní působností, který bude mít co největší samostatnost a zároveň i odpovědnost za plnění úkolů v oboru pojišťovnictví. K zachování právní kontinuity, a též proto, že se nemění název, je k tomu volena forma zákonné přeměny z dosavadního státního pojišťovacího ústavu na pojišťovací a zajišťovací podnik. Vztahy mezi novým podnikem a ministerstvem financí budou obdobné vztahům mezi oborovými podniky a ústředními orgány v jiných resortech.

Přeměnou Státní pojišťovny na pojišťovací a zajišťovací podnik dozná svého výrazu i skutečnost, že pojišťovna, která sice je součástí finanční a úvěrové soustavy, odlišuje se od finančních orgánů především svými úkoly. Úlohu pojišťovnictví lze spíše srovnat s úlohou služeb, zejména služeb obchodu, i když ovšem obchodu svého druhu, jehož předmětem není prodej a koupě zboží, nýbrž "prodej a koupě pojistné ochrany".

K § 2:

Jako státní hospodářská organizace bude se Státní pojišťovna zapisovat do podnikového rejstříku. Ve svých vztazích k zahraničním subjektům bude proto i nadále právnickou osobou ve smyslu § 8 odst. 2 zákoníku mezinárodního obchodu č. l01/1963 Sb.; jako právnická osoba účastnící se mezinárodního obchodu bude se Státní pojišťovna zapisovat též do oddílu podnikového rejstříku určeného pro zápis podniků v oboru zahraničního obchodu.

Ustanovením § 2 návrh zdůrazňuje, podobně jako to obecně činí hospodářský zákoník v § 47, rozdílnost Státní pojišťovny jako státní hospodářské organizace od státu, a její hospodářskou samostatnost. Umožňuje však, aby ve zcela výjimečných případech mohl stát převzít ručení za závazky pojišťovny (např. při event. zavedení pojištění exportního úvěru); o převzetí takového ručení bude rozhodovat ministr financí.

K § 3:

Státní pojišťovna zůstane i do budoucna jedinou celostátní organizací pro provozování pojištění a zajištění. Z provozních důvodů, zejména k zajištění rovnoměrného poskytování pojišťovacích služeb na celém území státu, budou pojišťovací činnost vykonávat, stejně jako již dnes, organizační složky (srv. § 5) vytvářené na územním principu, jež budou obdobou závodů s provozovnami. Tyto organizační složky, ač budou mít určitou ekonomickou samostatnost, však nebudou samostatnými organizacemi (nebudou tedy mít právní subjektivitu); právní subjektivitu bude mít pouze Státní pojišťovna jakožto podnik. Na tom nic nemění okolnost, že vedoucí organizačních složek zapsaných v podnikovém rejstříku jako odštěpné závody, budou oprávněni činit právní úkony jménem Státní pojišťovny (§ 5). Návrh proto stanoví, že činnost Státní pojišťovny řídí a jejím jménem ve všech věcech jedná generální ředitel. Zároveň svěřuje jmenování generálního ředitele do pravomoci ministra, a to ministra financí; tím i nepřímo určuje resortní podřízenost Státní pojišťovny.

I když činnost celé Státní pojišťovny řídí v celostátním měřítku její generální ředitel pomocí svého aparátu (generální ředitelství), pomáhá mu v uskutečňování řídící úlohy vůči organizačním složkám na Slovensku oblastní ředitelství pro Slovensko v čele s ředitelem, jehož jmenování vkládá návrh do pravomocí pověřence Slovenské národní rady pro finance. Tato úprava jmenovaní ředitele oblastního ředitelství je v souladu s postavením Slovenské národní rady jako článku celostátního politického a hospodářského řízení.

K § 4:

Návrh ponechává Státní pojišťovně i po její přeměně na pojišťovací a zajišťovací podnik monopolní postavení v oboru pojišťovnictví; zůstane tedy i nadále jediným československým subjektem oprávněným provozovat smluvní a zákonné pojištění, jakož i zajištění; návrh přitom zdůrazňuje, že toto oprávnění Státní pojišťovny se vztahuje i na pojištění vyplývající z mezinárodního obchodního styku, a to bez ohledu na to, zda druhým účastníkem pojistně právního vztahu je tuzemský či zahraniční subjekt.

Vedle pojišťovací a zajišťovací činnosti bude Státní pojišťovně příslušet i nadále významná úloha v oblasti zábrany škod. Návrh naznačuje obsah této činnosti v § 4 odst. 2 a zároveň ponechává Státní pojišťovně plnou iniciativu k rozvíjení této činnosti tím, že nepřejímá ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 85/1952 Sb., podle něhož mohla být činnost v zábraně škod vykonávána jen podle směrnic ministerstva financí.

K § 5:

V souladu s novým pojetím úlohy pojišťovny není již nutná přísná návaznost vnitřní organizace pojišťovny na organizaci finančních orgánů, zejména finančních komisí a odborů krajských a okresních národních výborů, jak vyplývala z 2 odst. 1 zákona č. 85/1952 Sb. Návrh proto pouze v hlavních rysech vymezuje v 5 odst. 1 organizaci pojišťovny a podrobnosti ponechává úpravě organizačním řádem. Poskytuje tak možnost pružně přizpůsobit vnitřní organizaci potřebám provozu vyplývajícím ze současných i budoucích úkolů pojišťovnictví. Při takovém vymezení organizace pojišťovny bude zároveň odstraněn přežívající pozůstatek někdejší organizační soustavy, jímž je dosud existující "hlavní správa Státní pojišťovny v ministerstvu financí"; zároveň odpadne i dosavadní organizační nepřesnost spočívající v tom, že hlavní správa je podle zákona č. 85/1952 Sb. jak součástí pojišťovny, tak i orgánem ministerstva financí.

Soustava organizačních složek Státní pojišťovny umožňuje obsáhnout při poskytování pojišťovacích služeb celé území státu, přičemž obsah jejich činnosti je kvalitativně stejný a rozdílná je pouze kvantitativní stránka jejich činnosti, a to v závislosti na velikosti a demografické skladbě území, na němž působí. Některé organizační složky však mohou být určeny pouze k výkonu speciálních činností (např. provádění pojištění vyplývajícího z mezinárodního obchodního styku a zajištění), a to na území celé republiky. Vedoucí jednotlivých organizačních složek musí být oprávněni činit jménem Státní pojišťovny právní úkony, které se vztahují k činnosti organizační složky, jíž je tato složka pověřena v rámci úpravy vnitropodnikových vztahů. Návrh dává toto oprávnění vedoucím těch organizačních složek, jež budou zapsány do podnikového rejstříku jako odštěpné závody.

K § 6:

Vydáním organizačního řádu, jímž budou upraveny vnitropodnikové vztahy a určena míra ekonomické samostatnosti jednotlivých organizačních složek, pověřuje návrh generálního ředitele Státní pojišťovny; volí tedy stejný principy jaký je zakotven ve vládním nařízení č. 132/195 Sb., o organizaci výrobních hospodářských jednotek a jejich statutech. Organizačním řádem bude generální ředitel také určovat, které organizační složky Státní pojišťovny se zapisují do podnikového rejstříku jako odštěpné závody.

K § 7 a 8:

Na rozdíl od dosavadního zákona č. 85/1952 Sb. je do návrhu zahrnuto i ustanovení o účelu základního rezervního fondu a o: rezervách pojistného ke krytí závazků z pojištění osob splatných v budoucnu. S ohledem na předpokládané rozšíření smluvního pojištění majetku a odpovědnosti státních socialistických organizací bude zapotřebí, aby základní rezervní fond, jehož výše je doposud stanovena statutem Státní pojišťovny na 400 miliónů Kčs, byl podstatně zvýšen. Podrobnosti o vytváření, používání, doplňování a kontrole základního rezervního fondu upraví ministr financí, který též určí jeho minimální výši; úprava bude obdobná dosavadnímu způsobu vytváření nákladního rezervního fondu z přebytků výsledku hospodaření Státní pojišťovny; to znamená, že fond nemusí dosahovat minimální výše určené ministrem financí již v den počátku účinnosti zákona, nýbrž bude na tuto výši doplněn postupně.

Základní rezervní fond a rezervy pojistného v pojištění osob, popřípadě další obdobné fondy a rezervy, mají specifickou povahu nástroje k zabezpečení splnitelnosti závazků ze smluvního a zákonného pojištění, pokud by k tomu nestačily běžná příjmy pojistného; tím se odlišují od fondů, které bude Státní pojišťovna vytvářet jako každá jiná státní hospodářská organizace podle obecných předpisů.

K § 9:

Návrh zachovává obligatornost pojištění jednotných zemědělských družstev a zároveň ji rozšiřuje i na státní statky, popřípadě i na další socialistické zemědělské organizace; v nové soustavě řízení zemědělství není totiž důvodu rozlišovat z hlediska odůvodněnosti potřeby zákonného pojištění mezi družstevními a státními zemědělskými organizacemi.

Ze socialistických zemědělských organizaci, na něž se má zákonné pojištění vztahovat, uvádí návrh výslovně jen jednotná zemědělská družstva a státní statky, poněvadž rozsah jejich zemědělské produkce především vyvolává potřebu zákonného pojištění. Naproti tomu z těch ostatních socialistických organizací, které jsou z hlediska hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. považovány za zemědělské organizace proto, že z vlastní zemědělské výroby dodávají zemědělské výrobky nebo jsou odběrateli zemědělských potřeb, budou prováděcím předpisem zahrnuty mezi organizace pojištěné ze zákona jen ty, které se zabývají zemědělskou výrobou jako svojí hlavní činností (např. vojenské statky a zemědělské školní statky). Nebudou sem však zahrnuty takové socialistické organizace, které jsou z hlediska určité své činnosti nebo z hlediska odběratelských vztahů sice považovány rovněž za zemědělské organizace, avšak zemědělská výroba není jejich hlavní činností (např. okresní správy silnic, Československý svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva a myslivecká sdružení); kdyby totiž i tyto organizace byly pojištěny ze zákona, měly by tímto způsobem pojištěny i takové základní prostředky, které neslouží přímo zemědělské výrobě a které mohou, stejně jako ostatní socialistické organizace, pojistit smluvně. Úprava předpokládaná návrhem tedy umožní pružně upravit zákonné pojištění jiných zemědělských organizací než těch, které jsou v návrhu jmenovitě prohlášeny za pojištěné.

Pojištění bude účinné teprve stanoveními jeho rozsahu a podmínek. Stane se tak vyhláškou, kterou vydá ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a ostatními příslušnými ústředními orgány. Tato vyhláška nabude účinnosti zároveň se zákonem; současně bude zrušena dosavadní vyhláška č. 211/1958, Ú. l., o povinném pojištění jednotných zemědělských družstev. Nad rozsah zákonného pojištění bude ovšem možné sjednat dobrovolné (smluvní) pojištění.

K § 10:

Pojistné se v každém jednotlivém případě vzniku pojištění určuje podle stanovených sazeb. Návrh rozděluje pravomoc ke stanovení sazeb pojistného mezi ministerstvo financí a generálního ředitele Státní pojišťovny. Zatímco ministerstva financí přísluší stanovit sazby pojistného za zákonná pojištění, bude v příslušnosti generálního ředitele Státní pojišťovny stanovit bližší zásady pro určení sazeb nebo přímo stanovit sazby pojistného pro sjednávání smluvního pojištění; bude přitom vázán pouze obecnými pojistně technickými zásadami, které mu stanoví ministerstvo financí.

K § 11:

Tímto ustanovením návrh zdůrazňuje, že pojištění osob (životní, úrazové apod.), sjednávaná Státní pojišťovnou, nenahrazuje ani se jinak nedotýká systému nemocenského a sociálního zabezpečení občanů ze státních prostředků. Návrhem rovněž není dotčeno zákonné pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel podle vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, jehož rozsah a podmínky jsou stanoveny vyhláškou ministerstva financí č. 197/1964 Sb.

K § 12:

Dosavadní zásada omezeného pojištění národního majetku je legislativně vyjádřena nejen zákoně č. 8511952 Sb., o pojišťovnictví, nýbrž i v hospodářském zákoníku č. 109/1964 Sb. (v § 359 věta druhá). Nová hlediska na pojištění státních socialistických organizací, která jsou uvedena ve všeobecné části důvodové zprávy, nemohla by se uplatnit ani po zrušení zákona č. 85/1952 Sb., jestliže by zůstalo v platnosti ustanovení § 359 věty druhé hospodářského zákoníku, že "národní majetek se pojišťuje jen v případech stanovených právními předpisy". Poněvadž jakékoli stanovení případů, ve kterých lze národní majetek pojistit, je zásahem do samostatnosti státních socialistických organizací, a i při nejširší formulaci by vedlo k legislativní úpravě téže otázky ve více právních předpisech, volí návrh legislativně nejjednodušší a zároveň nejširší řešení, a to zrušení citovaného ustanovení věty druhé § 359 hospodářského zákoníku.

K § 13:

Počátek účinnosti zákona se navrhuje stanovit na 1. leden 1967, aby do té doby bylo možno řádně organizačně připravit jeho praktické provádění.

V Praze dne 27. července 1966

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr financí:

v z. Ing. Lér v. r.

I. náměstek ministra