Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1965

IV. volební období

64

Zákon

ze dne ...................... 1965,

o Státní bance československé

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Základní ustanovení

§ 1

Státní banka československá (dále jen "banka"), zřízená v roce 1950, je ústřední bankou Československé socialistické republiky.

§ 2

(1) Označení banky je "Státní banka československá" nebo "Štátna banka československá".

(2) Sídlem banky je Praha.

(3) Banka může svým jménem nabývat práv a zavazovat se.

§ 3

(1) Banka

a) má výhradní právo vydávat bankovky a řídí oběh peněz ve státě,

b) poskytuje provozní a investiční úvěry socialistickým organizacím,

c) provádí platební styk, jakož i zúčtování s organizacemi,

d) provádí financování investiční výstavby uskutečňované socialistickými organizacemi a kontrolu její přípravy a efektivnosti,

e) provádí u socialistických organizací rozbory tvorby a používání prostředků na mzdy a kontrolu, zda vyplácejí mzdy v rámci vytvořených prostředků,

f) spravuje zlaté a devizové prostředky a rezervy státu a bankovní devizový fond,

g) nakupuje, směňuje a prodává drahé kovy a cizozemské platební prostředky,

h) přijímá a poskytuje úvěry a záruky ve styku s devizovými cizozemci,

i) provádí platební styk a další bankovně obchodní činnost ve styku se zahraničím,

j) provádí pokladní plnění státního rozpočtu, k) provádí další činnost podle pokynů vlády.

(2) Banka je oprávněna zjišťovat, a to zejména při účasti na plánovacích pracích a při poskytování úvěrů, jak socialistické organizace používají celospolečenských prostředků, popřípadě prostředků poskytovaných jim bankou.

(3) Organizace jsou povinny předkládat bance potřebné doklady, poskytovat jí požadované informace, umožnit prověrky na místě a i jinak jí umožňovat plnění jejích funkcí.

(4) Zjistí-li banka nedostatky v hospodaření socialistických organizací, je oprávněna požadovat na nich i na jejich nadřízených orgánech odstranění těchto nedostatků a popřípadě použít proti organizacím opatření stanovených ve zvláštních předpisech.

§ 4

Ústředí banky

a) sestavuje a projednává s příslušnými ústředními orgány návrh úvěrového a pokladního plánu a zásad úvěrové politiky a předkládá je vládě ke schválení,

b) určuje poměr československé koruny k cizím měnám na podkladě stanoveném zákonem a stanoví ceny zlata v bankovních operacích s cizinou,

c) zastupuje stát na základě zmocnění vlády v mezinárodních finačních a bankovních institucích,

d) stanoví zásady pro uzavírání bankovně finančních dohod s devizovými cizozemci a zásady pro poskytování a přijímání zahraničních bankovních úvěrů.

§ 5

Plněním některých úkolů vyhrazených bance může ústředí banky pověřit jiné peněžní ústavy nebo orgány; pokud nestanoví jinak, platí pro pověřené peněžní ústavy (orgány) obdobně předpisy platně pro banku.

Řízení, organizace a hospodaření banky

§ 6

(2) Banku řídí generální ředitel.

(2) Generálního ředitele a jeho náměstky jmenuje a odvolává vláda.

(3) Generální ředitel má postavení vedoucího ústředního orgánu státní správy.

(4) V zásadních finančních a měnových otázkách postupuje generální ředitel v dohodě s ministrem financí.

(5) Generální ředitel vydává právní předpisy o

- poskytování úvěrů socialistickým organizacím,

- úrokových sazbách z úvěrů poskytovaných socialistickým organizacím a z prostředků na jejich účtech u peněžních ústavů, jakož i o odměnách, náhradách a paušálech náhrad při provádění bankovních operací,

- používání dalších bankovních ekonomických nástrojů v oblasti vnitřních a zahraničních měnových vztahů,

- provádění financování a o bankovní kontrole investiční výstavby uskutečňované socialistickými organizacemi,

- platebním styku v tuzemsku i se zahraničím, jakož i o zúčtování s organizacemi,

- pokladních operacích v socialistických organizacích a o směnárenské činnosti.

§ 7

Poradním orgánem generálního ředitele je bankovní správa.

§ 8

Banka vykonává svou činnost ústředím v Praze, oblastním ústavem pro Slovensko v Bratislavě, pobočkami, popřípadě jinými organizačními jednotkami.

§ 9

(1) Oblastní ústav pro Slovensko řídí oblastní ředitel ve funkci náměstka generálního ředitele pro Slovensko.

(2) Oblastního ředitele jmenuje a odvolává předsednictvo Slovenské národní rady na návrh generálního ředitele.

§ 10

Za banku podepisují společně generální ředitel a jeho náměstek nebo jeden z nich a člen bankovní správy. Rozsah oprávnění dalších pracovníků podepisovat za banku stanoví organizační předpisy banky.

§ 11

Banka má statutární fond, všeobecný rezervní fond, popřípadě další fondy stanovené vládou.

§ 12

Statutární fond činí jednu miliardu Kčs a slouží k zabezpečení závazků banky. Vláda může podle potřeby statutární fond zvýšit a určit, z jakých prostředků se zvýšená část statutárního fondu doplní.

§ 13

Do všeobecného rezervního fondu plynou příděly ze zisku tak dlouho, až dosáhne výše statutárního fondu.

§ 14

O použití zisku, který zůstane po přídělech fondům zřízeným podle § 11, rozhoduje vláda.

§ 15

Ztráta banky se hradí ze všeobecného rezervního fondu; pokud tento fond k úhradě ztráty nestačí, hradí ji stát.

§ 16

Banka sestavuje za uplynulý role účetní závěrku a výroční zprávu. Účetní závěrku a výroční zprávu schvaluje vláda.

Všeobecná ustanovení

§ 17

Banka neručí za závazky státu, pokud výslovně takovou záruku nepřevezme. Stát ručí za závazky banky, jen je-li tak výslovně stanoveno.

§ 18

Spory mezi bankou a socialistickými organizacemi z úvěrových vztahů, pokud spadají do působnosti orgánů hospodářské arbitráže, mohou být předloženy těmto orgánům k rozhodnutí jen po bezvýsledném projednání věci mezi bankou a orgánem nadřízeným úvěrované organizaci.

§ 19

Pro výpočet úroků z částek skládaných nebo docházejících ve prospěch účtů organizací a ze zůstatků na těchto účtech, jakož i z poskytnutých úvěrů je rozhodné zúčtování příslušné částky v bance.

§ 20

Na pracovníky banky se nevztahují ustanovení § 23 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví.

§ 21

Činnost, organizaci a hospodaření banky upravuje podrobněji statut, který schvaluje vláda.

Závěrečná ustanovení

§ 22

(1) Práva a závazky ústavů, uvedených v § 2 zákona č. 31/1950 Sír., které nebyly podle vyhlášky ministerstva financí č. 383/1950 Ú. l. I. na banku dosud převedeny, nebudou na ni převáděny. Právní poměry ústavů, uvedených v § 2 zákona č. 31/1950 Sb., upraví ministerstvo financí.

(2) Zrušují se:

a) zákon č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé,

b) vyhláška Státní banky československé č. 1761/1950 Ú. l. II., kterou se uveřejňuje znění organizačních pravidel schválených ministrem financí,

c) vyhláška ministerstva financí č. 383/1950 Ú. l. I., o převodu práv a závazků na Státní banku československou,

d) § 3 odst. 1 a §§ 7 - 12 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví,

e) § 11 odst. 1 rozpočtového zákona na rok 1957 č. 25/1957 Sb.,

f) zákon č. 43/1958 Sb., o rozšíření oboru činnosti Státní banky československé,

g) § 8 zákona č. 93/1964 Sb., o určení oborů státní správy, ve kterých působí pověřenci Slovenské národní rady, a o souvisejících změnách v organizaci některých ústředních orgánů.

(3) Mění se

a) ustanovení § 17 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví,

b) ustanovení § 11 zákona č. 83/1958 Sb., o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru,

c) ustanovení §§ 20 a 21 zákona č. 8/1959 Sb., kterým se stanoví základní pravidla o státním rozpočtu a o hospodaření s rozpočtovými prostředky,

d) ustanovení § 391 odst. 2 hospodářského zákoníka č. 109/1964 Sb.

§ 23

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva

Všeobecná část

Státní banka plní v národním hospodářství úkoly ústřední emisní banky, obchodně provozních bank, specializovaných bank (pro zemědělství, pro investice, pro obchod, dopravu a místní hospodářství), dále zúčtovacího ústředí a pokladny státu.

V podmínkách zdokonalené soustavy plánovitého řízení národního hospodářství se náplň dosavadních funkcí Státní banky podstatně zvýší zejména při poskytování úvěru, stanovení úroku a v devizovém hospodářství.

Základní úloha zdokonalené soustavy řízení při zvýšení významu peněžních vztahů vyžaduje posílit úlohu Státní banky jako ústřední emisní banky a vedoucího orgánu celé bankovní soustavy.

Ústředí Státní banky se stává samostatným orgánem centrálního řízení, který se podílí na vypracování a uskutečňování koncepcí, ekonomických pravidel a opatření ovlivňujících měnovou stabilitu jak z hlediska vnitřní ekonomiky, tak i v zahraničně ekonomických vztazích a který je vládou využíván jako její specializovaný odborný orgán.

Ve zdokonalené soustavě plánovitého řízení národního hospodářství se podtrhuje spoluodpovědnost Státní banky jako ústřední emisní banky za zabezpečování měnové stability.

Širší využití socialistických zbožně peněžních vztahů v národním hospodářství současně vyžaduje posílit podnikatelskou úlohu Státní banky v chozrasčotní sféře.

Koncepce ekonomické činnosti banky založená na širším využití zbožně peněžních vztahů umožňuje využívat banku dále jako orgán celospolečenské ekonomické kontroly.

Dosavadní právní úprava neodpovídá požadavkům, které zdokonalená soustava plánovitého řízení národního hospodářství klade na ekonomickou úlohu banky a na její postavení v národním hospodářství. Navíc je značně roztříštěná a nepřehledná.

Některá zákonná ustanovení jsou vývojem překonána. Platí to zejména o těchto ustanoveních dosavadního zákona: o § 3 odst. (banka požívá právní ochrany, která přísluší národním podnikům), o § 4 odst. 2 (organizační pravidla banky, schvalovaná ministrem financí), a § 7 odst. 1 písm. h) (banka tiskne ve vlastní tiskárně platidla a cenné papíry).

Zvláštní část

k § 1

Aby byly odstraněny jakákoli pochybnosti o skutečnosti, že nejde o zřízení nové Státní banky, uvádí se v zákoně, že byla zřízena v roce 1950.

k § 3

V tomto ustanovení jsou uvedeny všechny hlavní druhy činnosti, jejichž výkon přísluší Státní bance jako ústřední bance státu a které ve všech státech jsou ústředním bankám svěřovány proto, aby výkon těchto činností byl jednotně usměrňován. Toto ustanovení však nebrání, aby ústředí banky v souladu s měnícími se potřebami národního hospodářství mohlo podle § 5 návrhu plněním některých úkolů pověřit i jiné peněžní ústavy nebo orgány, zejména např. Československou obchodní banku. Státní banka již také Československou obchodní banku pověřila plněním některých úkolů, zejména na úseku zahraničního obchodu.

Jedním z rysů nového pojetí bankovního podnikání v devizové oblasti v nové soustavě řízení je i vytvoření bankovního devizového fondu jako části devizových prostředků v dispozici banky (písm. f).

I po zřízení Československé obchodní banky provádí Státní banka pro uspokojení potřeb občanů i zahraničních stran v některých případech, kdy se to jeví účelným, přímo sama svým ústředím či pobočkami zahraniční bankovní operace (písm. g - 1).

Banka při plnění svých úkolů pomáhá zejména aktivní podnikatelskou obchodně finanční činností při zvyšování hospodárnosti v podnicích a výrobních hospodářských jednotkách. Tuto aktivní pomoc umožňují bance oprávnění obsažená v § 3 odst. 2 - 4.

k § 4

V souvislosti s posílením významu finančních plánů v nové soustavě plánovitého řízení stává se nezbytným, aby úvěrové a pokladní plány jako součást státního plánu a zásady úvěrové politiky jako jeden z nástrojů nepřímého řízení byly bankou sestavovány, projednávány s příslušnými ústředními orgány a předkládány ke schválení vládě (písm. a). Přitom zásady úvěrové politiky zahrnují i zásady úrokové politiky se zřetelem na úzké a nerozlučné spojení úvěru a úroku.

Opatření nutná k realizaci funkcí banky v oblasti devizově měnové prosazuje banka svými ekonomickými nástroji jak v oblasti vnitřní, tak i zahraničně měnových vztahů. V oblasti vnějších vztahů jsou to zejména nástroje, jež jsou spojeny s vyjádřením poměru koruny k cizím měnám (např. devizové a kursové příplatky či srážky) a jež pro svůj měnový charakter patří do působnosti emisní banky; dále jsou to nástroje, jako devizové úvěry a volný prodej deviz, jejichž řízení obdobné přísluší emisní bance.

k § 5

Z důvodů uvedených k § 3 se do § 5 přejímá a zároveň rozšiřuje dosavadní oprávnění podle statutu banky. Kromě toho dochází i ke zpřesnění tohoto oprávnění tak, že ústředí banky má možnost pověřovat jiné peněžní ústavy nebo orgány pouze takovými úkoly, jejichž plnění je jejím výhradním právem, např. poskytování úvěru (§ 362 hosp. zákoníku).

k § 6

Generální ředitel bude upravovat úrokové sazby jen z úvěrů poskytovaných socialistickým organizacím bankami. Jeho pravomoc upravovat úrokové sazby se tudíž nevztahuje na vklady obyvatelstva a půjčky obyvatelstvu, ani na úvěry poskytované socialistickým organizacím státními spořitelnami (např. národním výborům), pokud nejde o případy, kdy by státní spořitelny poskytovaly úvěr z pověření banky ve smyslu § 5.

k § 7

Do návrhu se přejímá dosavadní ustanovení statutu banky o bankovní správě jako poradním orgánu generálního ředitele banky; složení a působnost upravuje statut banky.

k §§ 11 - 15

V ustanoveních o hospodaření banky se upravují pouze dva nejdůležitější fondy a úprava ostatních fondů se ponechává vládě.

k § 16

Schvalování účetní závěrky a výroční zprávy vládou odpovídá novému postavení banky.

k § 18

Základní obecná úprava úvěrových vztahů je obsažena především v části jedenácté hospodářského zákoníku. Pro úpravu konkrétních úvěrových vztahů mezi bankou a organizacemi používá se nová formy úvěrových smluv.

Spory souvisící s úvěrovými smlouvami bude třeba před jejich předložením k rozhodnutí arbitrážním orgánům projednat mezi bankou a orgánem nadřízeným úvěrované organizaci.

Důvodem tohoto postupu je zvláštní povaha úvěrových vztahů a skutečnost, že nadřízené orgány mohou současně přihlédnout i k dalším finančním důsledkům a provést potřebná opatření ve své pravomoci, čímž se vyřeší převážná část event. sporů.

k § 19

Toto ustanovení přejímá rámcová dosavadní způsob počítání úroků, jaký byl a je běžný u všech peněžních ústavů a který je jedině možný za daného stavu účtovací techniky. Tento způsob výchozí ze stavu zůstatků na účtě a jeho změn, takže pro úročení je rozhodné zúčtování příslušné částky.

Počátečním a konečným dnem pro úrokování je zpravidla den zúčtování nebo den předcházející. Tyto dny, jakož i lhůty, ve kterých banka nebo jiný peněžní ústav provádí zúčtování, stanoví předpisy banky o platebním styku a zúčtování s organizacemi.

k § 20

Zákon a organizaci peněžnictví dává v § 23 ministerstvu financí možnost převádět zaměstnance mezi jednotlivými státními peněžními ústavy. Pokud jde a pracovníky banky, je toto ustanovení vývojem překonáno, a je proto třeba stav právní uvést v soulad se stavem skutečným.

Provedení tohoto zákona si nevyžádá žádné další požadavky na státní rozpočet.

V Praze dne 4. listopadu 1.965.

Předseda vlády:

Lenárt v. r.