Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1965
IV. volební období
40
Vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k projevu souhlasu
Úmluva o zřízení Rady pro celní spolupráci, podepsaná v Bruselu dne 15. prosince 1950
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou o zřízení Rady pro celní spolupráci, podepsanou v Bruselu dne 15. prosince 1950, s tím, že při přístupu bude učiněno prohlášení, že
a) Československá socialistická republika se necítí vázána článkem XIV. Úmluvy
b) výsady stanovené v oddílu 6 Přílohy k Úmluvě budou československou stranou poskytovány v tom rozsahu, v jakém se v Československé socialistické republice přiznávají ostatním mezinárodním organizacím.
Důvodová zpráva
Vznik Rady pro celní spolupráci
Rada pro celní spolupráci vznikla jako výsledek snah datujících se již od počátku tohoto století zjednodušit a sjednotit celní formality v mezinárodním obchodu, jejichž složitost a rozdílnost omezuje mnohdy obchod do té míry, že se tím vytváří nepřímá celní ochrana.
První podstatné návrhy na zjednodušení celních formalit byly projednávány po první světové válce pod záštitou Společnosti národů a vyústily v návrh Mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních a jiných formalit. Tato Úmluva podepsaná dne 3. listopadu 1923 byla prvním konkrétně dosaženým výsledkem uvedených snah.
Několik dalších mezinárodních konferencí studovalo rovněž tuto otázku, avšak nedosáhlo žádných výrazných výsledků.
Po druhé světové válce bylo v rámci OSN znovu přikročeno ke zkoumání těchto otázek. Několik ustanovení týkajících se celních otázek technického charakteru bylo pojatu do návrhu na zřízení Mezinárodní obchodní organizace (Havanská charta), který však nebyl realizován, a do Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT).
Nicméně neexistovala do té doby žádná mezinárodní organizace, která by se specializovala na otázky celní techniky.
První kroky, které pak vedly skutečně ke kladným výsledkům, byly učiněny v rámci Výboru pro evropskou hospodářskou spolupráci, kde původně byly studovány snahy vytvořit jednu nebo více vnitroevropských celních unií. Za tím účelem byla v r. 1947 vytvořena v Bruselu studijní skupina, která měla prozkoumat všechny aspekty těchto myšlenek. Po různých organizačních změnách dospěla tato skupina k názoru, že nezávisle na výsledcích snah o vytvoření celní unie by měly být zakotveny již dosažené výsledky na poli unifikace celního názvosloví a pojmu celní hodnoty a že podobná snaha by měla být vyvíjena i v jiných oborech celní techniky. Praktické uskutečnění tohoto názoru našlo svůj výraz v uzavření tří základních úmluv, na jejichž podkladě rozvíjí svou činnost Rada pro celní spolupráci.
Tyto úmluvy byly podepsány v Bruselu dne 15. prosince 1950. Dvě úmluvy se zabývají - každá na svém úseku - celní nomenklaturou (tzv. bruselskou nomenklaturou) a celní hodnotou; jsou v nich zakotveny výsledky unifikačních snah v uvedených směrech. Třetí úmluva - úmluva o zřízení Rady pro celní spolupráci - sleduje ten cíl, aby byla zřízena mezinárodní organizace zabezpečující nejen provádění uvedených dvou speciálních úmluv, ale aby byla poskytnuta organizační základna pro co nejširší spolupráci celních správ, vytváření potřebných úlev mezinárodnímu obchodu a sjednocování a přibližování celního zákonodárství.
Je třeba na tomto místě uvést, že účast na dvou speciálních úmluvách je podmíněna členstvím v Radě, tj. účastí na Úmluvě o zřízení Rady pro celní spolupráci, naopak však přístup k Radě neznamená ještě automaticky povinnost přistoupit k Úmluvě o celní nomenklatuře a k Úmluvě o celní hodnotě.
Charakteristika, funkce a popis činnosti Rady pro celní spolupráci
Úmluva o zřízení Rady pro celní spolupráci byla podepsána dne 15. prosince 1950 a účinnosti nabyla dnem 4. listopadu 1952.
Smluvními stranami této úmluvy je v současné době (podle stavu k 10. 3. 1965) 43 států; ze socialistických zemí je členem Rady Jugoslávie; přitom je třeba podotknout, že členy je řada nezúčastněných zemí (seznam členských států je připojen v příloze zprávy).
Podle ustanovení Úmluvy patří do působnosti Rady:
- podávat doporučení k zajištění jednotného výkladu a provádění obou speciálních úmluv;
- vykonávat činnosti, které jí byly těmito úmluvami výslovně uloženy.
Kromě těchto zvláštních funkcí má Rada tyto úkoly všeobecného charakteru:
- studovat všechny otázky týkající se spolupráce v celních věcech,
- zkoumat technickou stránku celních systémů za účelem navržení praktických prostředků k dosažení co nejvyššího stupně unifikace,
- připravovat k tomu účelu návrhy úmluv a doporučení,
- rozšiřovat informace týkající se celního řízení,
- poskytovat informace nebo rady členským státům,
- spolupracovat s jinými mezinárodními organizacemi.
Tyto úkoly plní Rada prostřednictvím jednak dvou specializovaných výborů (pro celní nomenklaturu a pro celní hodnotu) jednak - a to především - Stálého technického výboru; prováděcím aparátem Rady je generální sekretariát.
Rada se schází dvakrát ročně, zpravidla v červnu a prosinci. Delegáty v Radě jsou zástupci Smluvních stran Úmluvy o zřízení Rady a jsou jimi obvykle generální ředitelé národních celních správ.
První část každého zasedání bývá věnována technickým věcem; Rada dostává zprávy od Stálého technického výboru, od Výboru pro celní názvosloví, od Výboru pro celní hodnotu, a pokud)tle o události a činnost mezi zasedáními, od generálního tajemníka. Po diskusi o těchto zprávách činí Rada potřebná rozhodnutí, např. usnáší se na uzavření různých celních úmluv, schvaluje doporučení členským státům a udílí pokyny výborům nebo generálnímu tajemníkovi ohledně další činnosti. Jeden nebo dva dny na konci každého zasedání bývají věnovány běžné administrativě a vnitřním, především finančním otázkám.
Nejdůležitějším výborem Rady je Stálý technický výbor, jehož působnost zahrnuje veškeré otázky, které nejsou řešený dvěma speciálními výbory (tj. pro celní názvosloví a pro celní hodnotu) a jež jsou vyjmenovány shora:
Ke splnění svých úkolů používá výbor těchto forem:
a) celní úmluvy; dosud bylo vypracováno pět úmluv, které jsou otevřeny přístupu všem členům Rady i všem členům OSN. Jde o tyto úmluvy: Celní úmluva o dočasném dovozu obalů ze dne 6. října 1960, Celní úmluva o dočasném dovozu zařízení potřebného k výkonu povolání ze dne 8. června 1961, Celní úmluva o celních úlevách pro dovoz zboží určeného k vystavování nebo k použití na výstavách, veletrzích, zasedáních nebo při podobných událostech ze dne 8. června 1961, Celní úmluva o karnetech ECS pro obchodní vzorky ze dne 1. března 1956 a konečně Celní úmluva o karnetu ATA ze dne 6. prosince 1961. Československo je smluvní stranou všech těchto úmluv;
b) doporučení: výbor vypracoval asi dvacet doporučení, která byla Radou schválena a jež je možno rozdělit zhruba do těchto kategorií:
- doporučení směřující k podpoře spolupráce mezi celními správami,
- doporučení směřující k zajištění jednotného postupu při bezcelním dočasném dovozu nebo při vrácení nebo prominutí cla,
- doporučení k podpoře turistiky,
- doporučení k zajištění jednotného provádění celních úmluv;
c) srovnávací studie celního řízení: výbor shromažďuje podrobné informace o celním řízení různých států a na jejich základě vypracoval srovnávací studie (např. o celním řízení v letecké dopravě). Tyto studie přispívají jednak k informovanosti členských zemí, jednak je jejich cílem shromáždění materiálu pro postupné sjednocování. Dosud byly vypracovány čtyři poměrně objemné studie a dalších šest je rozpracováno;
d) glosář mezinárodních celních pojmů: za účelem překonání potíží vznikajících z rozdílného výkladu a obsahu některých celních pojmů výbor vypracoval a stále doplňuje glosář, který obsahuje jednotný výklad celních pojmů, které se v práci Rady používají;
e) mezinárodní celní normy: výbor vypracovává v poslední době tyto normy, které jsou prakticky jednotlivými ustanoveními celního zákonodárství. Přijetím těchto norem a jejich převzetím do národního zákonodárství dochází k unifikaci;
f) zvláštní otázky místního zájmu: kterákoliv smluvní strana má právo přednést své problémy k posouzení výboru. Výbor buď prostuduje přednesenou otázku nebo - v případě "žádosti o informaci" - členové poskytnou všechny žádané údaje.
Zasedání výboru jsou konána zpravidla dvakrát ročně, v únoru a srpnu nebo březnu a září.
Je třeba alespoň stručně se zmínit též o dalších dvou výborech Rady, neboť v případě přístupu k Radě má každá smluvní strana právo účastnit se jejich prací, i když není smluvní stranou příslušných úmluv.
Výbor pro celní názvosloví se zabývá prováděním Úmluvy o názvosloví pro třídění zboží v celních tarifech, tj. otázkami tzv. bruselské nomenklatury. Bruselskou nomenklaturu již přijalo přes sedmdesát zemí a celních území. Výbor se zabývá jednotným prováděním uvedené úmluvy, praxí smluvních stran, připravuje návrhy změn a doplňků úmluvy, vypracovává vysvětlivky k nomenklatuře a vydává klasifikační posudky o zařazování zboží do tarifních položek.
Výbor pro celní hodnotu zajišťuje správné provádění Úmluvy o stanovení hodnoty zboží k celním účelům. Tato úmluva stanoví pojem celní hodnoty, kterého má být používáno u valorických sazeb (jichž je v současné době v celních tarifech naprostá většina). Tím má být poskytnuta ochrana jak celním správám tak obchodníkům a společnostem. Výbor má obdobné úkoly jako výbor pro celní názvosloví.
Důvody přístupu ČSSR k Radě pro celní spolupráci
Je nepochybné, že Rada získala od svých počátků důležité místo v systému mezinárodních organizací; je skutečností, že řada mezinárodních organizací, i orgány OSN, jí přenechávají k řešení otázky celního charakteru.
Rovněž je třeba zhodnotit skutečnost, že během svého vývoje se Rada vyvinula v organizaci, kde se nevyhrocují politické názory a střety. Rada, a to je nutno uvést na základě pozorovatelských účastí, naopak zdůrazňuje svou nepolitičnost; tato tendence sílí zejména v poslední době, kdy členy Rady se stala řada neangažovaných zemí. Svou roli na tom má zřejmě i snaha, aby členy Rady se staly i země socialistického tábora, i když jedním z motivů jsou zřejmě finanční zájmy.
Pokud se týče samotné činnosti Rady, je třeba uznat, že vykonává užitečnou práci na poli spolupráce celních správ a usnadňování mezinárodního obchodu. V rámci Rady lze se však nejen účastnit na pracech užitečných pro ČSSR, avšak získat jak oficiálně tak neoficiálně informace důležité pro zahraniční obchod nebo pro potřeby celní správy, které by jinou cestou nebylo lze opatřit; to má význam zejména též v otázkách nomenklatury a celní hodnoty. Účast na výborech pro celní hodnotu a nomenklaturu - jak je třeba připomenout - bude proto vhodná, i pokud ČSSR nepřistoupí k příslušným speciálním Úmluvám; současně bude ovšem třeba urychleně a velmi bedlivě studovat možnost přístupu z hledisek dále podrobněji vyložených, které mojí charakter negociační, i z hledisek další funkce cla v novém systému plánování a řízení našeho národního hospodářství. Nelze konečně opomenout ani to, že v rámci zasedání Rady a výborů lze navázat výhodné osobní konexe, jichž lze jak se též již stalo - vhodně použít ve prospěch čs. zájmů.
Je třeba dále zdůraznit, že Rada pro celní spolupráci se jeví vhodným nástrojem k vyvíjení aktivity v oblasti celní techniky, což je potřebné zvlášť v současné době, kdy Československo usiluje o zdůraznění významu své celní politiky vůči kapitalistickým zemím.
Z tohoto přehledu je patrné, že činnost Rady zahrnuje širokou oblast, v níž má Československo materiální zájmy, a je proto účelné na ni vykonávat aktivní vliv.
Po právní stránce je třeba se zabývat zvlášť pouze dvěma ustanoveními:
1. článkem XIV. Úmluvy, v němž se stanoví, že "Smluvní strany přijímají ustanovení Protokolu týkajícího se Studijní skupiny pro evropskou celní unii, otevřeného k podpisu v Bruselu týmž dnem jako tato úmluva. Při stanovení příspěvkového klíče zmíněného v článku XII. b) přihlédne Rada k účasti svých členů ve Studijní skupině". I když zmíněná Studijní skupina již prakticky přestala existovat a citovaný Protokol obsahuje pouze ustanovení platná pro přechodnou dobu - tj. do doby, než Rada začala fungovat - je nicméně ze zásadních formálních důvodů vhodné, aby k článku XIV. byla uplatněna výhrada;
2. oddílem 6 Přílohy "Právní postavení, výsady a imunity Rady"; i když v praxi zřejmě nikdy nedojde k uplatnění výsad v tomto ustanovení stanovených na území ČSSR, je ze zásadních důvodů vhodné, aby byla uplatněna výhrada v tom smyslu, že výsady zmíněné v oddílu 6 Přílohy se poskytují pouze v rozsahu, v jakém se v ČSSR přiznávají ostatním mezinárodním organizacím (tj. nikoliv neomezeně, nýbrž pouze ve shodě se stanoveným devizovým režimem).
Vzhledem k tomu, že Příloha k Úmluvě jedná o výsadách a imunitách pro Radu, delegace a delegáty smluvních stran a pro funkcionáře Rady, je třeba, aby president republiky schválil přístup k Úmluvě po vyslovení souhlasu Národního shromáždění ve smyslu československých ústavních předpisů.
Z těchto důvodů je třeba doporučit přístup ČSSR k Radě; tato úvaha se krystalizovala již dříve, byly to však otázky finanční, které oddalovaly podání tohoto návrhu. ČSSR volila napřed formu pozorovatelské účasti, která není spojena s povinností platit jakékoliv příspěvky, a účast v této formě prodlužovala pokud to bylo možné (tento stav trvá takřka čtyři roky). Tento stav však již není dále udržitelný a postavení ČSSR by se stalo neúnosné. Vzhledem k výhodám, které členství v Radě přináší, a konečně vzhledem k tomu, že je třeba posilovat ty výhody, které již vznikají z účasti na pěti celních úmluvách, je třeba ze dvou alternativ - přistoupit k Radě nebo nadále se nezúčastňovat jejich prací - volit přístup k Radě jakožto výhodný.
S členstvím v Radě je spojena povinnost platit roční příspěvky; ty se vypočítávají podle zvláštního klíče spočívajícího podle získaných informací jednak na vykazovaném národním důchodu jednak na objemu zahraničního obchodu. Příspěvek ČSSR by činil zhruba 105 tisíc devizových korun. Zároveň při vstupu je třeba složit jednorázově vklad, který se v případě vystoupení z Rady vrací, a to ve výši cca 11,5 tis. devizových korun.
Závěrem je třeba uvést, že o vstup do Rady jeví zájem i jiné socialistické země - Maďarsko,. Polsko, Bulharsko; rovněž podle získaných informací probíhají jednání o přístup skupiny 19 afrických států.
V Praze dne 5. května 1965
Předseda vlády:
Lenárt v. r.
Příloha
Členské státy Rady (stav k 10. 3. 1965)
|
Austrálie |
Německá spolková republika |
|
Belgie |
Nigérie |
|
Burundi |
Norsko |
|
Dánsko |
Nový Zéland |
|
Finsko |
Pákistán |
|
Francie |
Pobřeží slonoviny |
|
Gabon |
Portugalsko |
|
Haiti |
Rakousko |
|
Holandsko |
Rwanda |
|
Indonésie |
Řecko |
|
Irán |
Sjednocená arabská republika |
|
Irsko |
Súdán |
|
Izrael |
Syrská arabská republika |
|
Itálie |
Španělsko |
|
Jamajka |
Švédsko |
|
Japonsko |
Švýcarsko |
|
Jordánsko |
Tanzanie |
|
Jugoslávie |
Turecko |
|
Jihoafrická unie |
Uganda |
|
Libanon |
Velká Británie |
|
Lucembursko |
|
|
Malgašská republika |
|
|
Malajsko |
ÚMLUVA
o zřízení Rady pro celní spolupráci,
podepsaná v Bruselu dne 15. prosince 1950.
Vlády, jež podepsaly tuto úmluvu,
soudíce, že je vhodné, aby svým celním systémům zajistily co možno nejvyšší stupen vzájemného souladu a jednotnosti a aby zejména studovaly otázky souvisící s vývojem a pokrokem v celní technice i v celním zákonodárství,
jsouce přesvědčeny, že je v zájmu mezinárodního obchodu, aby byla podporována spolupráce mezi vládami na tomto poli, při níž by se zároveň přihlíželo k hospodářským i technickým činitelům, které s tím souvisí,
dohodly se na tomto:
Článek I.
Zřizuje se Rada pro celní spolupráci (dále jen "Rada").
Článek II.
a) Členy Rady jsou:
i) smluvní strany této úmluvy;
ii) vláda kteréhokoli celního území samostatného ve věcech zahraničního obchodu, která byla navržena smluvní stranou zodpovědnou za mezinárodní vztahy tohoto území a jejíž přístup jakožto samostatného člena byl schválen Radou.
b) Vláda samostatného celního území, která je členem Rady podle hořejšího odstavce a) ii), přestane být Členem Rady na základě notifikace o zrušení jejího členství, kterou učiní Radě smluvní strana zodpovědná za její mezinárodní vztahy.
c) Každý člen Rady jmenuje jednoho delegáta a jednoho nebo více náhradních delegátů pro své zastoupení v Radě. Těmto delegátům mohou být k ruce poradci.
d) Rada může připustit jakožto pozorovatele zástupce nečlenských zemí nebo mezinárodních organizací.
Článek III.
Do oboru působnosti Rady patří:
a) studovat všechny otázky týkající se spolupráce v celních věcech, kterou se smluvní strany dohodly podporovat v souladu se všeobecnými cíli této úmluvy;
b) zkoumat technickou stránku celních systémů, jakož i hospodářské činitele s nimi souvisící za tím účelem, aby navrhla svým členům praktická opatření, jimiž by se dosáhlo co nejvyššího stupně souladu a jednotnosti;
c) vypracovávat návrhy úmluv a změn úmluv, jakož i doporučovat jejich přijetí interesovanými vládami;
d) podávat doporučení k zajištění jednotného výkladu a jednotného provádění úmluv uzavřených na základě jejích prací, jakož i na základě Úmluvy o názvosloví pro třídění zboží v celních tarifech a Úmluvy o určování celní hodnoty zboží, vypracovaných Studijní skupinou pro evropskou celní unii, a vykonávat za tím účelem činnosti, které by jí byly těmito úmluvami výslovně uloženy;
e) vyslovovat jakožto smírčí orgán pro urovnávání sporů, které by mohly vzniknout ve věci výkladu nebo provádění úmluv uvedených v předcházejícím odstavci
d), doporučení podle ustanovení těchto úmluv; interesované strany se mohou společnou dohodou předem zavázat, že přijmou doporučení Rady jako závazná;
f) zajišťovat rozšiřování informací týkajících se celních předpisů a celní techniky;
g) poskytovat interesovaným vládám z vlastního popudu nebo na jejich žádost informace nebo rady v celních otázkách patřících do rámce všeobecných cílů této úmluvy a vyslovovat v dotčené věci doporučení;
h) spolupracovat s jinými mezistátními organizacemi ve věcech patřících do oboru její působnosti.
Článek IV.
Členové Rady budou jí na její žádost poskytovat informace s doklady potřebné pro plnění jejích úkolů; žádný člen Rady však nebude povinen poskytnout důvěrné informace, jejichž rozšíření by bylo na překážku provádění některého zákona nebo by jinak odporovalo veřejnému zájmu nebo by mohlo poškodit zákonité obchodní zájmy veřejných nebo soukromých podniků.
Článek V.
Radě jsou k ruce Stálý technický výbor a Generální tajemník.
Článek VI.
a) Rada zvolí každý rok z delegátů předsedu a nejméně dva místopředsedy.
b) Svůj jednací řád stanoví Rada dvoutřetinovou většinou svých členů.
c) Rada zřídí Výbor pro názvosloví podle ustanovení Úmluvy o názvosloví pro třídění zboží v celních tarifech, jakož i Výbor pro určování hodnoty podle ustanovení Úmluvy o určování celní hodnoty zboží. Kromě toho může Rada zřídit jakékoli jiné výbory, jež by považovala za potřebné k provádění úmluv uvedených v článku III. d) nebo k nějakému jinému účelu patřícímu do jejího oboru působnosti.
d) Rada vymezí úkoly svěřené Stálému technickému výboru a plné moci, jež mu udělí.
e) Rada schvaluje roční rozpočet, přezkoumává vydání a dává Generálnímu tajemníkovi směrnice potřebné pro finanční věci.
Článek VII.
a) Sídlo rady je v Bruselu.
b) Rada, Stálý technický výbor a výbory zřízené Radou mohou zasedat na jiném místě než v sídle Rady, jestliže se Rada na tom usnese.
c) Rada zasedá nejméně dvakrát za rok. Její první zasedání se bude konat nejpozději za tři měsíce po vstupu této úmluvy v účinnost.
Článek VIII.
a) Každý člen Rady má jeden hlas; avšak žádný člen se nemůže zúčastnit hlasování o otázkách týkajících se výkladu a provádění platných úmluv uvedených v předcházejícím článku III. d), které pro tohoto člena neplatí, ani hlasování o změnách takových úmluv.
b) S výjimkou ustanovení článku VI. b) rozhoduje Rada dvoutřetinovou většinou přítomných k hlasování oprávněných členů. Rada se nemůže platně usnést, není-li přítomno více než polovina členů oprávněných k hlasování o této otázce.
Článek IX.
a) Rada naváže se Spojenými národy, jejich hlavními i vedlejšími orgány a specializovanými agenciemi, jakož i s jinými mezistátními organizacemi potřebné styky k zajištění spolupráce při plnění úkolů jich se týkajících.
b) Rada může dohodnout opatření potřebná k usnadnění porad a spolupráce s nevládními organizacemi interesovanými na otázkách patřících do její působnosti.
Článek X.
a) Stálý technický výbor se skládá ze zástupců členů Rady. Každý člen Rady může jmenovat jednoho delegáta a jednoho nebo více náhradních delegátů pro svoje zastoupení ve Výboru. Těmito zástupci mají být úředníci specializovaní v otázkách celně-technických. Mohou jim být k ruce experti.
b) Stálý technický výbor se schází nejméně čtyřikrát za rok.
Článek XI.
a) Rada jmenuje Generálního tajemníka a náměstka Generálního tajemníka a určí jejich práva i povinnosti, jejich služební poměry i délku jejich funkčního období.
b) Generální tajemník jmenuje správní zaměstnance generálního sekretariátu. Početní stav a služební podmínky těchto zaměstnanců podléhají schválení Rady.
Článek XII.
a) Každý člen Rady nese náklady své vlastní delegace v Radě, ve Stálém technickém výboru a ve výborech zřízených Radou.
b) Výdaje Rady nesou její členové, mezi něž budou rozvrženy podle klíče stanoveného Radou.
c) Rada může zbavit hlasovacího práva každého člena, který by nesplnil svou platební povinnost do tří měsíců poté, co mu byla oznámena výše jeho příspěvku.
d) Každý člen Rady je povinen zaplatit celý svůj roční příspěvek na vydání rozpočtového roku, během něhož se stal členem Rady, jakož i onoho, během něhož nabyl jeho výstup z Rady účinnosti.
Článek XIII.
a) Rada požívá na území každého svého člena právního postavení potřebného k plnění jejích úkolů, jak je vytyčeno v příloze k této úmluvě.
b) Rada, zástupci jejích členů, poradci a experti určení k jejich podpoře a úředníci Rady požívají výsad a imunit uvedených ve zmíněné příloze.
c) Zmíněná příloha je nedílnou součástí této úmluvy a každý odkaz na úmluvu se považuje zároveň za odkaz na onu přílohu.
Článek XIV.
Smluvní strany přijímají ustanovení Protokolu týkajícího se Studijní skupiny pro evropskou celní unii, otevřeného k podpisu v Bruselu týmž dnem jako tato úmluva. Při stanovení příspěvkového klíče zmíněného v článku XII. b) přihlédne Rada k účasti svých členů ve Studijní skupině.
Článek XV.
Tato úmluva bude otevřena k podpisu do 31. března 1951.
Článek XVI.
a) Tato úmluva je podrobena ratifikaci.
b) Ratifikační listiny budou uloženy u belgického ministerstva zahraničních věcí, které vyrozumí o tomto uložení všechny vlády, jež tuto úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, jakož i Generálního tajemníka.
Článek XVII.
a) Tato úmluva nabude účinnosti, jakmile sedm vlád, které jí podepsaly, uloží své ratifikační listiny.
b) Pro každou vládu, jež tuto úmluvu podepsala a ukládá svoji ratifikační listinu později, nabude úmluva účinnosti dnem uložení této ratifikační listiny.
Článek XVIII.
a) Vláda kteréhokoli státu, který tuto úmluvu nepodepsal, může k ní přistoupit počínaje od 1. dubna 1951.
b) Listiny o přístupu budou uloženy u belgického ministerstva zahraničních věcí, které o tomto uložení vyrozumí všechny vlády, jež tuto úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, jakož i Generálního tajemníka.
c) Tato úmluva nabude účinnosti vůči každé přistupující vládě dnem uložení její listiny o přístupu, avšak nikoli dříve, než nabude účinnosti podle článku XVII. a).
Článek XIX.
Tato úmluva je uzavřena na neomezenou dobu, avšak každá smluvní strana jí může vypovědět kdykoli po uplynutí pěti let od jejího vstupu v účinnost podle článku XVII. a). Výpověď nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy oznámení o výpovědi došlo belgickému ministerstvu zahraničních věcí; toto ministerstvo vyrozumí o došlé výpovědi všechny vlády, jež tuto úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, jakož i Generálního tajemníka.
Článek XX.
a) Rada může doporučit smluvním stranám změny této úmluvy.
b) Každá smluvní strana, jež přijímá nějakou změnu, oznámí svoje přijetí písemně belgickému ministerstvu zahraničních věcí, které vyrozumí o došlém oznámení o přijetí všechny vlády, jež tuto úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, jakož i Generálního tajemníka.
c) Změna nabude účinnosti za tři měsíce poté, kdy oznámení o přijetí došlo belgickému ministerstvu zahraničních věcí od všech smluvních stran. Jakmile některá změna bude takto přijata všemi smluvními stranami, belgické ministerstvo zahraničních věcí o tom vyrozumí všechny vlády, jež úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, jakož i Generálního tajemníka, přičemž jim sdělí, kterým dnem změna nabude účinnosti.
d) Potom, kdy nějaká změna nabyla účinnosti, nebude moci žádná vláda ratifikovat tuto úmluvu nebo k ní přistoupit, aniž by zároveň přijala tuto změnu.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocněni svými vládami, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Bruselu dne patnáctého prosince roku tisícího devítistého padesátého (15. prosince 1950) v jazycích francouzském a anglickém, přičemž obě znění jsou autentická, v jednom vyhotovení, jež bude uloženo v archivu belgické vlády, která doručí všem vládám, jež tuto úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, ověřené opisy této úmluvy.