Důvodová zpráva

Náš pracující lid pod vedením Komunistické strany Československa uskutečňuje všestranný rozvoj naší socialistické společnosti a vytváří podmínky pro její postupný přechod ke komunismu.

Dosud však jsou na světě síly imperialismu, které se snaží úsilí našeho lidu mařit. Rovněž existující kriminalita, jakož i další negativní jevy, projevující se v narušování veřejného pořádku a v nedodržování pravidel socialistického soužití, mohou ztěžovat rozvoj naší socialistické společnosti.

Přímé zajišťování ochrany společenského a státního zřízení, veřejného pořádku, bezpečnosti občanů a jejich práv přísluší Sboru národní bezpečnosti. Poslání a úkoly i postavení tohoto sboru jsou dosud upraveny zákonem č. 286/48 Sb., o národní bezpečnosti.

Průběhem doby, změnou společenských vztahů, se tento zákon přežil a fakticky se již nepoužívá, až na ustanovení o právu příslušníků bezpečnosti použít zbraně a o zřizování pomocných sborů bezpečnosti (Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti apod.).

Časem se měnily úkoly i organizace bezpečnosti. Později se ukázala potřeba, aby byly jednotlivé dílčí otázky upravovány zvláštními zákony a jinými právními předpisy, případně usneseními vlády.

Dnem 1. 1. 1949 byla přenesena podle zákona č. 275/1948 Sb. působnost finanční stráže na bezpečnost. V roce 1950 vzniklo ministerstvo národní bezpečnosti (vl. nař. č. 48/1950 Sb.) a uvnitř bezpečnosti došlo k zásadním změnám. Vytvořily se samostatné složky Státní a Veřejná bezpečnost.

V téže době se též ukázalo, že zásada zákona o tom, že sbor je výkonným orgánem národních výborů, nemůže být v praxi uplatňována. Vztahy mezi Sborem národní bezpečnosti a národními výbory se počaly vyvíjet na nových zásadách. Tyto vztahy byly později konkretizovány předpisy o národních výborech, které zejména vymezily pravomoc národních výborů na úseku veřejného pořádku. Úkoly národních výborů na úseku tzv. místní bezpečnosti a vztahy orgánů Veřejné bezpečnosti k národním výborům na tomto úseku byly upraveny vládním nařízením č. 64/1957 Sb., jehož zásady se v podstatě osvědčily.

Od 1. ledna 1953 se stali příslušníci sboru uniformované vězeňské stráže (§ 51 zák. č. 66/1952 Sb.) příslušníky Sboru národní bezpečnosti a tak vznikla další samostatná součást, zařazená ve složce Státní bezpečnosti.

Vedle uvedených složek Sboru národní bezpečnosti vznikala vojska ministerstva vnitra (Pohraniční stráž; Vnitřní stráž a Civilní obrana), jejichž působnost byla upravena zvláštními předpisy.

Dále byl zákon z roku 1948 dotčen řadou právních předpisů na úseku materiálního zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti, především zákonem č. 88/1952 Sb., a novelou branného zákona č. 19/1958 Sb., v nichž byly upraveny některé základní právní poměry čs. ozbrojených sil, včetně bezpečnostních sborů. Současně v zákoně č. 19/1958 Sb. byly vyřešeny vztahy mezi orgány bezpečnosti a Československou lidovou armádou. Některé služební poměry příslušníků Sboru národní bezpečnosti byly v roce 1959 nově upraveny zákonem č. 76/1959 Sb.

Zákon z roku 1948 přestal plnit svoji funkci a je nutno jej nahradit novou zákonnou úpravou, odpovídající současným úkolům a potřebám naší společnosti.

Nový zákon o Sboru národní bezpečnosti vychází z této koncepce:

Nejde o zákon statutární, který by upravoval veškerou činnost a působnost ministerstva vnitra, ani nezahrnuje veškerou bezpečnostní problematiku, ale stanoví jen hlavní úkoly, zásady organizace, činnosti a postavení výkonných složek bezpečnostního aparátu ministerstva vnitra.

Vojska ministerstva vnitra (Pohraniční stráž, Vnitřní stráž a Civilní obrana) jsou součástmi ozbrojených sil a jejich právní postavení je upraveno zvláštními předpisy. Z toho důvodu není nutné upravovat postavení vojsk ministerstva vnitra spolu s bezpečnostním aparátem.

V souvislosti s přípravou vydání nového zákona o výkonu trestu odnětí svobody upravuje se samostatné postavení dosavadních útvarů nápravných zařízení. Z těchto útvarů se vytváří samostatný, ozbrojený a vojensky organizovaný sbor.

Název bezpečnostního sboru navazuje na revoluční tradici Sboru národní bezpečnosti.

Pokud jde o místní záležitosti veřejného pořádku označované dosud jako místní bezpečnost, vychází návrh zákona z úvahy, že pravomoc národních výborů v oboru veřejného pořádku vyplývá z ústavy, ze zákona o národních výborech, ze zákona o Pikolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku a k nim vydaných prováděcích předpisů, zejména vládního nařízení č. 71/1960 Sb.

Návrh zákona upravuje pouze vztahy mezi národními výbory a orgány Veřejné bezpečnosti, přičemž přejímá osvědčené zásady vládního nařízení č. 64/1957 Sb., o místní bezpečnosti.

Návrh nového zákona řeší zásadní otázky v souladu se společenskými vztahy, socialistickou ústavou a s výhledy ministerstva vnitra v souvislosti s dalším rozvojem naší socialistické společnosti.

V návrhu se zdůrazňuje nejen povinnost příslušníků výchovně působit a prosazovat u občanů dodržování právního řádu, ale i povinnost důsledně zachovávat zákony a jiné právní předpisy. Přitom se v zákoně výslovně stanoví, že Sbor národní bezpečnosti jako státní orgán uplatňuje také v celé své činnosti prostředky společenského působení, výchovy a prevence. Jde o jednu z hlavních zásad činnosti Sboru národní bezpečnosti.

Tato zásada je promítnuta prakticky do celého obsahu zákona, zejména do ustanovení o spolupráci Sboru národní bezpečnosti se státními orgány, společenskými a hospodářskými organizacemi a občany.

Novou zásadou, která v dosavadních předpisech obsažena nebyla, je zásada odpovědnosti státu - ministerstva vnitra za škodu, kterou utrpí občan při pomoci poskytované příslušníkům Sboru národní bezpečnosti na jejich výzvu nebo žádost nebo s jejich vědomím. Lze očekávat, že uplatnění této zásady přispěje k překonání pasivity, kterou mnohdy občané projevují při zákrocích bezpečnostních orgánů proti různým výtržníkům, chuligánům a jiným narušovatelům veřejného pořádku.

Vycházeje z dosavadních zkušeností upravuje návrh zákona nově některá práva a povinnosti příslušníků Sboru národní bezpečnosti, zejména jejich oprávnění zjišťovat totožnost, oprávnění k předvedení narušovatelů veřejného pořádku a oprávnění k zadržení nežádoucích cizinců, kteří mají být vyhoštěni.

Zásady o použití zbraně vycházejí v podstatě z dosavadních předpisů, které se v praxi osvědčily. Přitom se zároveň zdůrazňuje, že zbraně lze použít, jen nestačí-li použití tzv. mírnějších prostředků.

Uplatnění těchto zásad přispěje k dalšímu prohloubení socialistické zákonnosti.

Provedení zákona si nevyžádá v zásadě zvýšení finančních nákladů. Výdaje spojené s odpovědností státu za škody způsobená občanům pomáhajícím příslušníkům Sboru národní bezpečnosti nelze přesně vyčíslit. Podle provedených rozborů lze předpokládat, že tyto výdaje nepřesáhnou 200.000 Kčs ročně.

K oddílu 1:

Úvodní ustanovení zákona vycházejí ze zásady, že na zajišťování bezpečnosti se podílejí v podstatě všechny státní orgány, organizace i jednotliví občané. Přímé zajišťování ochrany státu i bezpečnosti občanů je však úkolem Sboru národní bezpečnosti.

Sbor národní bezpečnosti je výkonným orgánem ministerstva vnitra, v jehož veškeré, činnosti se uplatňuje jednota represe a prevence.

Jeho hlavním posláním je nejen odhalovat trestnou činnost všeho druhu, včas zjišťovat pachatele a zajistit jejich předání k potrestání podle zákona, ale také trestné činnosti předcházet a napomáhat k překonání tohoto společensky nežádoucího jevu. Z jeho úkolů i z účelné dělby práce při zajišťování bezpečnosti vyplývá, že Sbor národní bezpečnosti musí být budován jako vysoce kvalifikovaný odborný aparát, aby svěřené úkoly byl schopen plnit.

Základní zásadou činnosti Sboru je důsledné dodržování demokratických principů Ústavy Československé socialistické republiky, ostatních zákonů i jiných právních předpisů.

K oddílu 2:

Úkoly uváděné v tomto oddílu vyjadřují celkovou náplň činnosti Sboru národní bezpečnosti. Upevňování socialistických výrobních vztahů, rozvíjení socialistické demokracie a prohlubování morálně politická jednoty lidu výrazně ovlivňuje metody a zaměření práce složek Sboru národní bezpečnosti.

Úkoly spojená s ochranou společenského zřízení spočívají především v boji proti činnosti nepřátelských rozvědek a jejich pomahačům. Záměry těchto rozvědek je třeba včas odhalovat a zajišťovat ochranu občanů před jejich škodlivým vlivem. V této souvislosti je třeba chránit také čs. ozbrojená síly před pronikáním nepřátelských rozvědčíků a před podvratnou činností nepřátelských elementů. Rovněž zajišťování ochrany státního a hospodářského tajemství je jedním ze závažných úkolů.

Rozvoj naší společnosti vyžaduje zesílit boj proti veškerá kriminální trestná činnosti a proti jiným negativním jevům, zajišťovat klid a pořádek a bezpečnost provozu v silniční dopravě.

Zákon přitom zdůrazňuje úkoly zajištění bezpečnosti a důstojnosti jednotlivých osob, a zajištění ochrany majetku. Půjde o majetek v socialistickém společenském vlastnictví, v osobním vlastnictví a i v soukromém vlastnictví.

Stanovený rozsah úkolů vyplývá z ústavou zajištěných práv, která jsou chráněna jednotlivými ustanoveními trestního zákona.

Pokud veřejný pořádek zabezpečují národní výbory, zůstává nedotčeno oprávnění národních výborů ukládat na tomto úseku úkoly Sboru národní bezpečnosti. Vztahy, které při plnění těchto úkolů vznikají mezi Sborem národní bezpečnosti a národními výbory, jsou upraveny v oddílu 4. tohoto zákona.

Předpokládá se, že Sbor národní bezpečnosti bude i nadále plnit některé další správní úkoly z oboru působnosti ministerstva vnitra, například úkoly na úseku zbraní a střeliva, hlášení obyvatelstva, povolování pobytu cizincům, cestovních dokladů apod.

K oddílu 3:

Organizace Sboru národní bezpečnosti musí vycházet z daných úkolů a být natolik pružná, aby jejich plnění nejlépe umožňovala. Zároveň musí odpovídat oprávněným požadavkům veřejnosti, aby výkon bezpečnostní služby, zejména při ochraně veřejného pořádku, byl co nejvíce přiblížen potřebám občanů.

Členění Sboru národní bezpečnosti na oborově samostatné složky vyplývá jak z existující dělby práce, tak ze specifičnosti odlišných problematik a metod jejich řízení.

V zákoně se zakotvuje dnešní stav, tj. existence dvou složek: Státní bezpečnost a Veřejná bezpečnost. V rámci těchto složek jsou jmenováni vyšetřovatelé, kteří při vyšetřování trestných činů jsou procesně samostatní a zajišťují činnost v přípravném řízení podle trestního řádu. Ve věcech, týkajících se vyšetřování, jsou podřízeni výhradně náčelníkům vyšetřovacích součástí.

V ostatních otázkách, týkajících se výkonu služby, jsou podřízeni příslušným (místním) náčelníkům součástí Sboru národní bezpečnosti.

Podrobnosti o organizaci Sboru národní bezpečnosti upraví ministr vnitra. Přitom organizace se nemůže vždy krýt s územním členěním státu, např. v pohraničí, na důležitých železničních uzlech, na některých úsecích vnitrozemských vod apod. Pro tyto případy je ministr vnitra zmocněn přizpůsobit organizaci Sboru národní bezpečnosti potřebám bezpečnostní služby.

K oddílu 4:

V tomto oddíle jsou rozvedeny zásady spolupráce se státními orgány, zejména národními výbory, organizacemi i jednotlivými občany.

Pokud jde o spolupráci Sboru národní bezpečnosti s národními výbory v místních záležitostech veřejného pořádku, vychází úprava z vládního nařízení č. 64/1957 Sb., o místní bezpečnosti, které se v praxi osvědčilo. Shodně s dosavadním stavem upravuje se odpovědnost příslušníků Sboru národní bezpečnosti národním výborům při plnění úkolů na tomto úseku. Sbor národní bezpečnosti spolupracuje s národními výbory v celém rozsahu svých úkolů.

K některým úkolům, v souvislosti s místními záležitostmi veřejného pořádku, je oprávněn národní výbor dát přímé pokyny Sboru národní bezpečnosti, jako např. k zajištění veřejného pořádku při slavnosti, zvýšit ochranu veřejného pořádku v době, kdy končí odpolední směny a kdy je třeba lépe zajistit bezpečnost těch, kteří odcházejí po směně domů, nebo zajistit klid a zamezit výtržnostem, které se na některém místě opakují apod. Národní výbor však neurčuje způsob provedení opatření, jako je počet vyslaných hlídek, rozmístění hlídek, způsob provedení zákroku apod. Sbor národní bezpečnosti odpovídá národním výborům za stav veřejného pořádku v jejich obvodech a proto národní výbor může požadovat předkládání zpráv o situaci, nebo o některých případech, účast příslušného náčelníka na jednání národního výboru (komise) k podání vysvětlení apod. Sbor národní bezpečnosti předkládá národnímu výboru návrhy na opatření ke zlepšení veřejného pořádku, např. návrh na úpravu uzavírací hodiny, návrhy na úpravy křižovatek, k osvětlení, organizování žňových hlídek, protipožární prohlídky apod.

Ve věcech výkonu služby je dána odpovědnost a podřízenost pouze po velitelské linii.

Povinnost příslušníků plnit pokyny orgánů prokuratury a soudů se opírá o zvláštní předpisy, zejména o trestní řád.

Vyžadování pomoci Sboru národní bezpečnosti národními výbory a jinými státními orgány mimo uvedené případy je založeno na zásadě, že pomoc se poskytuje jen v rámci úkolů stanovených tímto zákonem a prostřednictvím příslušných velitelů.

Spolupráce s součinnost mezi složkami Sboru národní bezpečnosti a mezi součástmi Československé lidové armády, která je prakticky uplatňována řadu let, týká se širokého okruhu otázek. Rozsah součinnosti si proto vyžaduje zvláštní úpravy.

Spolupráci s hospodářskými organizacemi a družstvy a s dobrovolnými společenskými organizacemi zaměřuje návrh především na projednávání všech případů trestné činnosti, jakož i některých závažnějších provinění i přestupků proti veřejnému pořádku pracovníky těchto organizací a o posilování výchovné činnosti směřující především k dodržování státní kázně a k uvědomělému plnění povinností vůči státu a společnosti.

I když Sbor národní bezpečnosti je typickým orgánem státního donucení, musí být v jeho práci důsledně uplatňována jednota dvou cílů: předcházení trestné činnosti a důsledné a včasné odhalování trestných činů, provinění a přestupků. Otázkám prevence se věnuje zvýšená pozornost. Při zajišťování veřejného pořádku je např. ve městech voláno po tom, aby bylo více hlídkových příslušníků, jejichž přítomnost na ulici již skýtá určitou záruku před případným vznikem výtržností, násilností atd. Za podobným účelem byla zřízena obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti, což bylo s povděkem kvitováno naší veřejností, protože jejich prostřednictvím se zvýšilo zajištění celkové bezpečnosti.

Generální prevence spočívá především v tom, že Sbor národní bezpečnosti bude dobře plnit svou úlohu represivní, to znamená, že včasným postihem rušitelů veřejného pořádku dokáže zabránit vznikání těchto nežádoucích jevů.

Sbor národní bezpečnosti bude spolupůsobit též při výchově občanů svou signalizační funkcí. Ta spočívá v tom, že bude upozorňovat na zjištěné nedostatky příslušné orgány a organizace, aby nedostatky mohly být včas odstraněny a nevedly až ke vzniku trestné činnosti.

Plnění úkolů bezpečnosti je nemyslitelné bez aktivní pomoci našich občanů a bez spolupráce s jinými státními orgány a společenskými organizacemi. Zejména působení Veřejné bezpečnosti je násobeno její úzkou součinností s národními výbory a občany. Dobrovolná účast občanů na zajišťování celkové bezpečnosti se již dnes projevuje v tom, že např. Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti je mohutný občanský aktiv, v němž působí přes 100.000 občanů. Na právním postavení příslušníků tohoto aktivu, jeho právech a povinnostech se v podstatě oproti dosavadnímu stavu nic nemění. Ministr vnitra může rozsah těchto práv omezit v souladu s potřebami bezpečnostní služby a přiznat jim jen taková práva, která jsou nezbytná k zajištění bezpečnostních úkolů, které mají plnit.

Stálé aktivy Sboru národní bezpečnosti budou - stejně jako dosud - zřizovány vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů, která stonaví nejen zevní označení členů aktivu, ale vymezí podrobně i rozsah jejich práv a povinnosti.

Oprávnění příslušníků Sboru národní bezpečnosti žádat při výkonu své pravomoci o pomoc, případně o vhodnou součinnost orgány státní správy, vychází z dosavadní úpravy. Pro případy nebezpečí mohou příslušníci požádat o pomoc každého. V zákoně se výslovně stanoví v souladu s § 418 občanského zákoníku, že osoba nemusí pomoc poskytnout, brání-li jí v tom závažná okolnost nebo v případě, kdy by bylo např. vážně ohroženo její zdraví nebo zdraví osoby jí blízké.

Významnou novou zásadou zákona je úprava odpovědnosti státu - ministerstva vnitra za škody způsobené občanům za zranění nebo za věcné škody, které utrpí při poskytování pomoci příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, zejména při zákrocích na ochranu veřejného pořádku. Podmínkou nároku na náhradu škody je skutečnost, že poskytli pomoc na žádost nebo s vědomím příslušníka Sboru národní bezpečnosti. Nárok na náhradu mají také v těch případech, kdy jim byla způsobena škoda později po zákroku, a to pro pomoc, kterou poskytli příslušníkům Sboru; přitom je nerozhodné, zda takováto škoda byla občanu dodatečně způsobena narušovatelem veřejného pořádku, proti němuž pomáhal zakročit, nebo jinou osobou.

Nový zákon přiznává nárok na náhradu skutečné škody i v případech, kdy občan v souvislosti s pomocí příslušníků Sboru národní bezpečnosti utrpěl jen věcnou škodu.

V odůvodněných případech bude možno přiznat i úhradu nákladů, které pomáhajícímu občanu vznikly opatřením nové věci náhradou za věc poškozenou (např. opatření nových součástí poškozeného oděvu apod.).

Věcné škody utrpěné spolu s poškozením na zdraví budou hrazeny obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů.

Návrh dále počítá i s případy, kdy občan při poskytování pomoci způsobí škodu jinému.

Konečně bude možno podle nového zákona nahradit škodu i v jiných případech, např. občanům, kteří z vlastni iniciativy, tj. bez výzvy nebo bez vědomí příslušníka Sboru národní bezpečnosti provedli takový nezbytný zákrok, který jinak by byl povinen provést každý příslušník Sboru národní bezpečnosti. Jde zejména o případy, kdy občan prokazatelně zabránil zvlášť společensky nebezpečné činnosti jiné osoby nebo kdy z vlastní iniciativy zjišťoval nebo stíhal pachatele trestného činu apod.

Cílem všech těchto velmi podrobných ustanovení o náhradě škody je docílit zapojení občanů do boje proti trestné činnosti a proti porušování veřejného pořádku a chránit je před škodami, které přitom utrpí.

K oddílu 5:

Tento oddíl upravuje práva a povinnosti příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Nejsou zde vyjmenována všechna práva a povinnosti příslušníků, neboť tyto otázky upravuje též řada jiných právních norem, zejména trestní řád. V tomto oddílu jsou zakotvena ta oprávnění příslušníků, která jsou nutná k účinnému plnění úkolů stanovených zákonem. Ustanovení, která se osvědčila, jsou v zásadě převzata z dosavadního zákona.

Při veškeré své činnosti postupují příslušníci vždy v souladu se socialistickými zásadami Ústavy ČSSR a právním řádem, z nichž vycházejí rozkazy a nařízení ministra vnitra a příslušných velitelů. To je jedna ze základních zásad, kterou se výkon služby u příslušníků Sboru národní bezpečnosti musí řídit, čímž je zabezpečováno nejen dodržování, ale i prosazování socialistické zákonnosti. Zvláště se podtrhuje povinnost příslušníků Sboru národní bezpečnosti zakročit proti narušování veřejného pořádku a proti páchání jakékoliv trestné činnosti.

V souladu s úkoly Sboru národní bezpečnosti ukládá se příslušníkům povinnost chránit nejen Ústavou zaručená práva občanů, ale i požadovat od občanů dodržování povinností stanovených příslušnými právními předpisy.

Zvlášť se zdůrazňuje povinnost příslušníka dbát při výkonu služby, zejména při zákrocích, vážnosti a důstojnosti občanů i své vlastni.

Dosavadní úprava stanovící, že příslušník v případě služebního zákroku požívá plné zákonné ochrany, zůstává nezměněna; v souvislosti s tím zdůrazňuje odpovědnost občanů v případech maření nebo ztěžování výkonu pravomoci příslušníků.

Výzvy "Jménem zákona" bude používáno výhradně při závažných zákrocích proti osobám s cílem dosáhnout podrobení se takovému zákroku, jako např. při zadržení osoby při páchání trestného činu, před použitím zbraně, v případech kdy osoba klade odpor proti zamýšlenému předvedení apod. V souvislosti s tím bude ve vnitřních předpisech ministerstva vnitra řešena i otázka představení se příslušníka Sboru národní bezpečnosti před výzvou, respektive před zákrokem.

Zákon neuvádí formu výzvy, která následuje po slovech "Jménem zákona" a představení se příslušníka Sboru národní bezpečnosti. V daném případě by nemohl zákon postihnout všechny okolnosti, kdy a jaké výzvy bude použito, nebo zda a jak se má příslušník Sboru nerodní bezpečnosti představit. V interním předpise bude obligatorně stanoveno, že příslušník Sboru národní bezpečnosti, zakročující v civilním oděvu, je vždy povinen představit se služebním průkazem. Naproti tomu u příslušníků ve stejnokroji (zejména Veřejné bezpečnosti) bude ve většině případů postačující stejnokroj, což však nevylučuje povinnost příslušníka Sboru národní bezpečnosti, bude-li to situace vyžadovat, aby se prokázal i služebním průkazem.

Pro služební úkoly zvláštního charakteru (např. řízení silniční dopravy) platí pro pokyny a výzvy příslušné předpisy.

Nově se upravuje oprávnění příslušníků požadovat vysvětlení na každém, kdo může přispět ke zjištění trestných činů, provinění a přestupků. S tím souvisí oprávnění předvolat. Je samozřejmé, že příslušník Sboru národní bezpečnosti bude respektovat povinnost zachovávat mlčenlivost předvolané osoby, jakož i právo odmítnout svědeckou výpověď, jak je upraveno jinými právními předpisy.

Předvolaná osoba má nárok na náhradu hotových výloh a ušlého výdělku. Uvedený nárok ovšem nemá ten, kdo byl předvolán ve vlastním zájmu, případně zaniká u toho, kdo jej řádně neuplatní. Ve veřejném zájmu se stanoví oprávnění příslušníka Sboru národní bezpečnosti předvést předvolanou osobu, která bez omluvy nebo bez závažných důvodů nevyhověla výzvě.

Nově se v zákoně upravuje právo příslušníka Sboru národní bezpečnosti předvést osobu, která nechce nebo nemůže hodnověrně prokázat svoji totožnost. Případy zjišťování totožnosti se mohou uskutečnit teprve tehdy, je-li toho třeba v zájmu veřejného pořádku. Půjde například o situaci, kdy osoba za podezřelých okolností nemůže podat uspokojivé vysvětlení o své činnosti, nebo se chová takovým způsobem, který nutně musí vyvolat podezření.

Provedením potřebných služebních úkonů se rozumí lustrace v příslušných evidencích, použití telefota, daktyloskopování apod. Osoba, u níž je prověřována totožnost, se propustí ihned, jakmile potřebné úkony budou provedeny. Lhůta 24 hodin je krajní a přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech.

Dosavadní předpisy nevytvářejí dostatečné předpoklady pro účinné zásahy vůči osobám, které různým způsobem hrubě narušují veřejný pořádek. Šlo dosud vesměs o případy, kdy takové jednání v určitém okamžiku nebylo ještě možno pokládat za trestný čin. To mnohdy mělo za následek, že nedocházelo k urychleným služebním úkonům v zájmu veřejného pořádku. Proto je nutné zakotvit v zákoně oprávnění příslušníků Sboru národní bezpečnosti předvést osobu na nejbližší služebnu Sboru národní bezpečnosti v zájmu provedení potřebných služebních úkonů.

Provedením nezbytných služebních úkonů v těchto případech se například rozumí ověření totožnosti, zjištění zaměstnavatele, výslech osoby, zjištění stupně podnapilosti, převoz na protialkoholní záchytku, předání prostitutky na venerické oddělení nebo v případech, kdy jde o osoby v záchvatu zuřivosti, ponechání takové osoby na součásti Sboru národní bezpečnosti až do jejího uklidnění apod.

Stejně i zde půjde o oprávnění předvést osobu a provést nezbytné služební úkony a po jejich provedení ihned osobu propustit. Lhůta 48 hod. je pokládána za krajní. Dojde-li k předvedení, bude s maximálním urychlením případ vyřešen.

Dále se upravuje možnost zadržet cizince, který má být vyhoštěn. Osmidenní lhůta je stanovena podle dosavadních zkušeností tak, aby vyhoštěnému bylo umožněno obstarat cestovní doklady, vízum, projednat věc s příslušným zastupitelským úřadem apod. Je nutno rovněž vyřešit otázku dopravy vyhoštěného; zejména dopravy letecké v případech kdy má být provedeno vyhoštění do států, se kterými nemáme společné hranice a kdy letadlo přistává na našem území někdy jen jednou týdně. Ustanovení bude použito zejména v těch případech, kdy se minou účinkem opatření stanovená v zákoně o pobytu cizinců.

Zákon svěřuje příslušníkům Sboru národní bezpečnosti též oprávnění přesvědčit se, zda osoba, proti níž se zakročuje v zájmu udržení pořádku, není ozbrojena a osobní bezpečnost příslušníka Sboru národní bezpečnosti to vyžaduje. Praxe ukázala, že např. mnozí výtržníci, proti nimž se zakročuje, jsou ozbrojeni, a je proto bezpodmínečně nutné, aby příslušník mohl skrytou zbraň odebrat. Půjde především a vnější prohmatání oděvu.

Nově se upravuje právo příslušníka Sboru národní bezpečnosti při výkonu služby na státních hranicích provést osobní prohlídku, popřípadě prohlídku dopravních prostředků. Toto právo je nebytně nutné svěřit příslušníkům Sboru národní bezpečnosti v souvislosti se zvýšeným turistickým ruchem. Výslovně je zde uložena povinnost zabránit neoprávněnému přechodu osob do zahraničí.

Na státních hranicích plní příslušníci Sboru národní bezpečnosti též úkoly související s potíráním podloudnictví; přitom jsou povinni úzce spolupracovat s orgány celní správy a na hraničních přechodech, kde jsou k tomu zmocněni, plní jejich úkoly.

Pro případy, kdy to zájem na zachování veřejného pořádku bude vyžadovat, zmocňují se příslušníci Sboru národní bezpečnosti, zejména při zákrocích proti výtržníkům, k použití obušku, přiložení pout apod. Půjde o použití tzv. mírnějších prostředků v případech, kdy je vyloučeno použití střelné zbraně. Praxe ukázala, že například použití obušků proti výtržníkům, opilcům, je v zájmu udržení veřejného pořádku velmi účinné, nehledě k tomu, že se zpravidla zabrání ohrožení zdraví zakročujícího příslušníka Sboru národní bezpečnosti či napadeného občana. Zákon tím umožňuje preventivně a psychologicky působit na výtržníky, chuligány či jiné deklasované živly. Nepovažuje se za nutné všechny jednotlivé mírnější prostředky uvádět v zákoně, neboť budoucnost ukáže v souvislosti s postupující technikou a rozvojem chemie, zda se nevyskytnou nové prostředky, jež by bylo možno pro tyto účely použít.

Oprávnění k použití zbraně příslušníky Sboru národní bezpečnosti se přejímá v dosavadní úpravě s těmito změnami:

V písmeně b) a d) byl pojem "nebezpečného zločince" nahrazen pojmem "nebezpečného pachatele". Pod tímto pojmem bude třeba rozumět nebezpečného pachatele trestného činu a osobu, která byla příslušníkovi jeho náčelníkem nebo příslušným orgánem jako nebezpečný pachatel výslovně označena a konečně osobu, kterou příslušník Sboru národní bezpečnosti musí podle jiných nepochybných okolností důvodně pokládat za osobu obzvláště nebezpečnou pro stát, lidský život, zdraví apod.

V písmeně c) byl dosavadní příliš široký pojem "služebního úkonu" nahrazen pojmem "závažný služební zákrok".

V písmeně e) se vedle střežených objektů chrání též jiná střežená stanoviště (prostory, úseky apod.).

Nově se upravují písmena f) a g); jde o případy použití zbraně v blízkosti státních hranic. Za bezprostřední prostor státních hranic bude třeba považovat kromě hraničního pásma (pokud je zřízeno) i katastrální území obcí přilehlých ke státním hranicím, zejména při provádění akcí k zadržení narušitelů státních hranic. V bezprostředním prostoru státních hranic bude možno použít zbraně i proti dopravnímu prostředku, jenž se snaží uniknout.

Nově se v zákoně stanoví povinnost použití tzv. mírnějšího prostředku než zbraně, jestliže to dovolují okolnosti případu.

Při zákrocích pod jednotným velením rozhoduje velitel o použití zbraně podle obecných zásad stanovených v zákoně; použití zbraně je v tomto případě možné pouze na povel.

V návrhu zákona se zdůrazňuje povinnost bdělosti a ostražitosti příslušníků, jakož i povinnost zachovávat mlčenlivost.

K oddílu 6:

Ustanovení tohoto oddílu obsahují zásady pro přijetí čs. státních občanů do služeb Sboru národní bezpečnosti.

Příslušnici Sboru národní bezpečnosti vykonávají při nastoupení služby přísahu, jejíž znění stanoví ministr vnitra.

Předpokladem správného výkonu bezpečnostní služby je vysoký stupeň politických a odborných znalostí. Systém bezpečnostního školství bude organizován tak, aby vytvářel předpoklady prorůst kvalifikace příslušníků; zároveň je v praxi organizováno pravidelné odborné školení a bojová příprava.

Zvláště se zdůrazňuje nutnost úplného vysokoškolského právnického vzdělání u vyšetřovatelů, neboť je jedním ze základních předpokladů jejich úspěšné činnosti a zárukou dodržování socialistické zákonnosti.

Charakter služby vyžaduje, aby příslušníci Sboru národní bezpečnosti podléhali pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských. Hodnosti Sboru národní bezpečnosti odpovídají stejným vojenským hodnostem. Hodnosti Sboru národní bezpečnosti upravuje zákon o právních poměrech vojáků a proto není nutné je v tomto zákoně znovu opakovat.

Podrobností o služebních poměrech, otázky přijímání a propouštění, jakož i další otázky materiálního, finančního a sociálního zabezpečení, a nemocenské péče, jsou již upraveny zvláštními předpisy. Jednotlivá ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, není vhodné přebírat do zákona o Sboru národní bezpečnosti, neboť by došlo k zbytečné duplicitě.

K oddílu 7:

Příslušníci vojsk ministerstva vnitra mohou též plnit bezpečnostní úkoly v případech, kdy to bude situace vyžadovat. Obdobně může ministr vnitra povolat k plnění bezpečnostních úkolu i jiné ozbrojeně tovary ministerstva vnitra. Je proto správné, aby v takovýchto případech měli jejich příslušníci právní postavení příslušníků Sboru národní bezpečnosti, pokud ministr vnitra nestanoví jinak. Totéž platí obdobně pro případy, kdy příslušníci Sboru budou plnit úkoly vojsk nebo jiných ozbrojených útvarů ministerstva vnitra.

Praxe ukázala, že je třeba v zákoně stanovit zmocnění ministra vnitra pověřit nebo zmocnit i jiné orgány k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti. V současné době plní například některé úkoly Sboru národní bezpečnosti orgány celní správy.

Nedotčena zůstává působnost jiných orgánů při zajišťování bezpečnosti, stanovená zvláštními předpisy. Rozumí se tím například ozbrojená požární ochrana na železnici, městská inspekce v Praze, přísežné stráže určeně k ochraně lesa, polního majetku, myslivosti, rybářství, vod apod.

Rovněž ponechává zákon nedotčeny prováděcí předpisy vydané podle zákona o národní bezpečnosti z roku 1948 a o služební přísaze příslušníků bezpečnostních sborů a dále o zevním označení, popřípadě o působnosti lidových milic, závodních stráží a Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti a Pohraniční stráže. Obsah těchto předpisů nevyžaduje změn.

V Praze dne 5. května 1983

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr vnitra:

Kudrna v. r.