Oddíl 10
Účast orgánů a organizací na výkonu trestu
§ 45
Dozor prokurátorů
(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v místech, kde se vykonává trest, vykonává prokurátor podle ustanovení zákona o prokuratuře.
(2) Orgány Sboru nápravné výchovy jsou povinny:
a) umožnit prokurátorovi vstup do všech míst, kde se trest vykonává, a mluvit s odsouzenými bez přítomnosti třetí osoby,
b) odeslat prokurátorovi do 24 hodin jemu určenou stížnost nebo žádost odsouzeného,
c) oznamovat prokurátorovi neprodleně události a skutečnosti, které by mohly být na újmu úspěšnému provádění nápravně výchovné činnosti,
d) provádět příkazy prokurátora týkající se zachovávání předpisů o výkonu trestu a na jeho žádost mu podávat potřebná vysvětlení a předkládat mu spisy a jiné písemnosti týkající se výkonu trestu.
§ 48
Účast soudů
Soudy spolupůsobí při provádění nápravně výchovné činnosti, a to zejména rozhodováním v případech v tomto zákoně uvedených. Soudci jsou oprávněni navštěvovat odsouzené v místech, kde se trest vykonává, mluvit s nimi bez přítomnosti třetí osoby a nahlížet do jejich osobních spisů, pracovních výkazů a výkazů o pracovních odměnách; přitom jsou povinni výchovně působit na odsouzené.
§ 47
Občanská kontrola
(1) Občanskou kontrolu nad výkonem trestu provádějí komise volené Národním shromážděním a složené z poslanců Národního shromáždění, popřípadě též komise volené Slovenskou národní radou a složené z poslanců Slovenské národní rady.
(2) V obvodech územní působnosti krajských národních výborů provádějí občanskou kontrolu nad výkonem trestu též komise volené krajskými národními výbory a složené z poslanců krajských národních výborů.
(3) Členové komisí Národního shromáždění, Slovenské národní rady a krajských národních výborů provádějících občanskou kontrolu nad výkonem trestu, jsou při plnění svých Pikolů oprávnění vstupovat do všech míst, kde se trest vykonává, a mluvit s odsouzenými bez přítomnosti třetí osoby.
§ 48
Účast společenských organizací
(1) Na nápravě odsouzených se podílejí též společenské organizace závodu, kde odsouzený pracoval před nástupem trestu, i společenské organizace místa jeho bydliště, a to zejména tím, že během výkonu trestu mohou udržovat s ním písemný i osobní styk, zajímat se o jeho chování ve výkonu trestu a napomáhat při vytváření příznivých podmínek pro jeho budoucí život.
(2) Na nápravě odsouzených se podílejí též společenské organizace závodu, kde odsouzení během výkonu trestu pracují.
Oddíl 11
Péče o dovršení nápravy odsouzených
§ 49
Úkoly národních výborů
(1) Ve spolupráci se společenskými organizacemi pečují národní výbory o vytváření vhodných podmínek pro dovršení nápravy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu. Jsou propuštěným osobám nápomocny při volbě vhodného pracovního prostředí a i jinak jim usnadňují přechod do života na svobodě.
(2) Národní výbory jsou povinny osobám propuštěným z výkonu trestu zajistit neprodleně pracovní místo, popřípadě i prozatímní ubytování.
§ 50
Úkoly hospodářských organizací
(1) Hospodářské organizace nesmějí při přijímání pracovníků činit rozdílu mezi osobami propuštěnými z výkonu trestu a jinými osobami, pokud pro výkon určité funkce není třeba občanské bezúhonnosti.
(2) Hospodářská organizace je povinna na doporučení okresního národního výboru přijmout propuštěnou osobu, má-li pro ni volné pracovní místo.
(3) Hospodářské organizace jsou povinny ve spolupráci se společenskými organizacemi věnovat propuštěným osobám zvýšenou péči a pozornost, a to zejména tím, že je zařazují do vhodných pracovních kolektivů.
Oddíl 12
Výkon trestu u mladistvých
§ 51
Obecné ustanovení
Pokud tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon trestu u mladistvých odsouzených ostatních ustanovení tohoto zákona. Mladistvým se rozumí odsouzený, který v době spáchání trestného činu dovršil 15. rok a nepřekročil 18. rok svého věku.
§ 52
Účel výkonu trestu
Účelem výkonu trestu u mladistvého je především vychovávat ho v řádného pracujícího člověka, a to též se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází. Ve výkonu trestu je nutno řádným pedagogickým vedením zajistit výchovu mladistvého a jeho přípravu na budoucí povolání.
§ 53
Nápravně výchovné ústavy
(1) Trest u mladistvých, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, se vykoná vždy odděleně od ostatních odsouzených, a to v nápravně výchovných ústavech pro mladistvé. Soud může rozhodnout, že v takových ústavech vykonají trest též mladiství, kteří již překročili 18. rok svého věku.
(2) K prohloubení účinku nápravně výchovné, činnosti je při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé vždy zřízen poradní sbor (§ 3 odst. 2).
(3) Dovršil-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok svého věku, rozhodne soud, zda mladistvý vykoná zbytek trestu v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, či se přeřadí do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené; při tomto rozhodování se přihlíží zejména k dosaženému stupni nápravy mladistvého a k délce zbytku trestu. V případě přeřazení do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené zároveň soud zpravidla rozhodne, že se mladistvý zařadí do první nápravně výchovné skupiny.
(4) Porušuje-li mladistvý, který překročil 18. rok svého věku, soustavně a závažným způsobem stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé anebo spáchá-li za výkonu takového trestu trestný čin, může jej soud přeřadit do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené, a to zpravidla do první nápravně výchovné skupiny.
§ 54
Diferenciace výkonu trestu
V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé nejsou stanoveny nápravně výchovné skupiny a rozsah práv a omezení mladistvých je vymezen jednotně; do nápravně výchovných ústavů pro mladistvé, popřípadě do kolektivů v těchto ústavech, se k prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu mladiství rozdělují s přihlédnutím též k jejich povahovým vlastnostem, schopnostem a vývojovým zvláštnostem.
§ 55
Dopisy a návštěvy
(1) Mladistvý vykonávající trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé si smí s příslušníky své rodiny dopisovat bez časového omezení.
(2) Rozsah, v němž takový mladistvý smí přijímat návštěvy, se stanoví se zřetelem k zájmu na upevnění vztahů mladistvého k rodině a na posílení výchovného vlivu výkonu trestu.
§ 56
Kázeňské tresty
(1) Kázeňskými tresty u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé jsou:
a) důtka,
b) omezení účasti na zájmové činnosti nebo její zákaz až do 2 měsíců,
c) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 30 dnů,
d) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,
e) umístění do zvláštního oddělení až do 2 měsíců.
(2) Při celodenním umístění do uzavřeného oddělení je mladistvému dovoleno číst denní tisk, knihy a jiné publikace.
§ 57
Pracovní výchova
(1) U mladistvých, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k délce trestu předpoklady, se zajišťuje příprava na budoucí povolání v učilišti zřízeném při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé. V tomto učilišti může mladistvý vstoupit do učebního poměru; ke vzniku učebního poměru není třeba souhlasu zákonného zástupce mladistvého.
(2) Při zařazování mladistvých, kteří dosud nepřekročili 18. rok svého věku, do práce se přihlíží též k zajištění jejich přípravy na budoucí povolání. Pracovní podmínky takových mladistvých ve výkonu trestu jsou stejné jako u ostatních mladistvých pracovníků.
§ 58
Kulturně výchovná práce
Úkolům nápravně výchovné činnosti, vyplývajícím z účelu výkonu trestu u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, je třeba přizpůsobit též formy a metody kulturně výchovné práce s nimi.
§ 59
Podmíněné propuštění
Mladistvého může soud podmíněně propustit na svobodu po výkonu poloviny trestu, a to bez ohledu na jeho zařazení ve výkonu trestu v době rozhodování.
§ 60
Péče o dovršení nápravy mladistvých
Národní výbory a hospodářské organizace ve spolupráci se společenskými organizacemi věnují zvláštní pozornost mladistvým a věkově mladým odsouzeným propuštěným z výkonu trestu. Umožňují jim zejména dokončení přípravy na budoucí povolání, k němuž se připravovali.
Oddíl 13
Sbor nápravné výchovy
§ 61
(2) Úkoly nápravné výchovné činnosti podle tohoto zákona, jakož i ostrahu a správu v nápravně výchovných ústavech vykonává Sbor nápravné výchovy.
(2) Sbor nápravné výchovy je ozbrojený a podle vojenských zásad organizovaný sbor, podřízený ministru vnitra. Podrobnosti o organizaci Sboru nápravné výchovy stanoví v souladu s jeho posláním ministr vnitra.
(3) K zabezpečení úspěšného plnění úkolů nápravně výchovné činnosti stanoví ministr vnitra pro každou funkci vykonávanou ve Sboru nápravné výchovy příslušné kvalifikační předpoklady.
§ 62
(1) Příslušníci Sboru nápravné výchovy mají v rozsahu své pravomoci právní postavení příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Ministr vnitra může povolat příslušníky Sboru nápravné výchovy též k plnění bezpečnostních úkolů podle zákona o Sboru národní bezpečnosti.
(2) Příslušníci Sboru nápravné výchovy podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských; jejich hodnosti odpovídají stejným vojenským hodnostem.
(3) Příslušníci Sboru nápravné výchovy, kteří vykonali vojenskou základní službu, jsou po dobu činné služby v tomto sboru osvobozeni od služební povinnosti podle branného zákona, kterou by jinak byli povinni.
§ 63
Na služební poměry příslušníků Sboru nápravné výchovy; na jejich materiální a finanční zabezpečení, na nemocenskou péči a sociální zabezpečení se užije předpisů platných pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti.
Oddíl 14
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 64
(1) Postupně uložené dosud zcela nevykonané tresty se považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o hospodářské organizaci, rozumí se jí též jiná socialistická organizace.
§ 65
Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady nemohly být uhrazeny srážkami z jeho pracovní odměny (§ 29 odst. 2). Rozhodnutí o tom vydá náčelník nápravně výchovného ústavu. Denní sazbu připadající na tyto náklady a další podrobnosti o jejich náhradě stanoví ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti.
§ 66
K plnění úkolů ostrahy v nápravně výchovných ústavech může ministr vnitra povolat též příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky vojsk ministerstva vnitra, kteří mají při plnění těchto úkolů stejná práva a stejné povinnosti jako příslušníci Sboru nápravné výchovy, pokud ministr vnitra nestanoví jinak.
§ 67
Svěří-li náčelník nápravně výchovného ústavu ostrahu odsouzených členům závodní stráže hospodářské organizace, mají členové závodní stráže, jsou-li zevně označeni, při výkonu této ostrahy práva a povinnosti v rozsahu stanoveném ministrem vnitra.
§ 68
(1) Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona. Zařazení odsouzených do diferenciačních skupin provedené před účinností tohoto zákona se považuje za zařazení do odpovídajících jim nápravně výchovných skupin podle tohoto zákona.
(2) Ustanovení oddílu 4 tohoto zákona se přiměřeně užije i na výkon kázeňských trestů uložených před účinností tohoto zákona.
§ 69
Ustanovením § 32 a 33 o odpovědnosti za škodu se užije též na případy, kdy ke škodě došlo před účinností tohoto zákona, ledaže o náhradě škody již bylo pravomocně rozhodnuto.
§ 70
Do Sboru nápravné výchovy se převedou příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení k výkonu služby na úseku činnosti, kterou je pověřen Sbor nápravné výchovy.
§ 71
(1) Tresty odnětí svobody nepřevyšující 2 léta, uložené vojákům v základní službě, se mohou vykonat též ve vojenských nápravných útvarech.
(2) Předpisy o výkonu trestu prováděného ve vojenských nápravných útvarech vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra, ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem. Na přerušení výkonu takového trestu, upuštění ad výkonu zbytku takového trestu a podmíněné propuštění z výkonu takového trestu se obdobně užije ustanovení oddílů 8 a 9 tohoto zákona; přitom podmíněně propustit odsouzeného lze po výkonu poloviny trestu.
(3) Porušuje-li odsouzený ve vojenském nápravném útvaru soustavně a závažným způsobem stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu anebo spáchá-li za výkonu trestu trestný čin, může soud rozhodnout, že zbytek trestu bude vykonán v nápravně výchovném ústavu; v takovém případě zároveň rozhodne, do které nápravně výchovné skupiny se odsouzený zařadí.
§ 72
K provádění nápravně výchovné činnosti v nápravně výchovných ústavech vydá ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti a Generálním prokurátorem Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech.
§ 73
Zrušuje se zákon č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob; důchody, které byly podle tohoto zákona nebo dřívějších obdobných předpisů upraveny, nebo, na něž nárok zanikl, popřípadě jejichž výplata byla zastavena v důsledku odsouzení podle dřívějších předpisů, mohou národní, výbory zvýšit, popřípadě přiznat až do plné zákonné výměry. Jde-li o důchody ze Sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, vykonávají působnost národních výborů uvedenou v předchozí větě orgány ministerstev národní obrany a vnitra.
§ 74
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1965.
Důvodová zpráva
Podle dosavadního právního stavu je úprava výkonu trestu odnětí svobody řešena interními předpisy ministra vnitra vydanými v dohodě s ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem. Společenský význam a závažnost trestu odnětí svobody však vyžadují, aby jeho výkon byl upraven zákonem, a to též s ohledem na to, že s ním souvisí otázky, které nelze uspokojivě řešit interními předpisy. Návrh je pojat tak, aby zákonem byly upraveny všechny zásadní otázky výkonu trestu a aby úprava méně podstatných otázek a podrobností byla přenechána prováděcím předpisům.
K oddílu 1:
V tomto oddílu jsou uvedeny nejobecnější zásady výkonu trestu odnětí svobody. Obsahem výkonu trestu odnětí svobody je nápravně výchovná činnost, která má tři složky: působení stanoveného pořádku a kázně v místech, kde se trest vykonává, pracovní výchovu a kulturně výchovnou práci. Způsob uplatňování těchto složek nápravně výchovné činnosti je rozveden v dalších oddílech návrhu zákona. Trest se vykonává v nápravně výchovných ústavech řízených ministerstvem vnitra. Ke zvýšení účinnosti nápravně výchovné činnosti a k tomu, aby její provádění bylo postaveno na vědecký základ, se zde zakotvuje zřízení odborných poradních orgánů, a to jednak při ministerstvu vnitra, jednak při nápravně výchovných ústavech.
K oddílu 2:
V tomto oddílu se řeší otázka diferenciace výkonu trestu podmíněná rozdílností ve stupni narušení odsouzených. Trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve třech nápravná výchovných skupinách, přičemž v první skupině je způsob výkonu trestu nejmírnější a ve třetí skupině nejpřísnější z hlediska rozsahu omezení odsouzených a rozsahu jejich práv ve výkonu trestu. O zařazení odsouzených do nápravně výchovných skupin rozhoduje soud. Účelem této základní diferenciace odsouzených ve výkonu trestu je, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a aby intenzita výkonu trestu byla přizpůsobena stupni a povaze narušení odsouzených (§ 5).
V souladu s předpokládaným vývojem v procesu nápravy jednotlivých odsouzených se stanoví možnost, že odsouzený může být v průběhu výkonu trestu přeřazen z přísnější nápravně výchovné skupiny do mírnější, popřípadě naopak (§ 6). Také toto rozhodování je svěřeno soudu.
Zostřená izolace (§ 7) je mimořádným prostředkem v nápravně výchovné činnosti, jehož má být používáno vůči zvlášť narušeným protispolečenským živlům (zatvrzelí násilníci apod.).
Prohloubením zásady o základní diferenciaci odsouzených je jejich další rozdělování v rámci nápravně výchovných skupin do nápravně výchovných ústavů a do kolektivů v těchto ústavech se zřetelem ke stupni a povaze jejich narušení, popřípadě k dosaženému stupni jejich nápravy (§ 8).
U odsouzených, kteří pro svůj věk nebo zdravotní stav nejsou schopni trvalé práce, a dále u některých dalších odsouzených (psychopaté) je třeba přizpůsobit výkon trestu jejich tělesnému nebo duševnímu stavu (zvláštní péče, lékařský dozor apod.) a z toho důvodu je třeba tyto odsouzené soustřeďovat do zvláštních nápravně výchovných ústavů nebo samostatných oddělení nápravně výchovných ústavů (§ 9).
K oddílu 3:
V tomto oddílu jsou stanoveny základní zásady týkající se práv a povinností, které mají odsouzení ve výkonu trestu. Obecné ustanovení (§ 10) je kritériem pro vymezení rozsahu jejich práv a povinností.
V ustanovení o základních sociálních právech odsouzených (§ 11) se všem odsouzeným zabezpečuje náležitý tělesný a duševní rozvoj v souladu se zásadami socialistického humanismu. Právo odsouzených na dopisování a přijímání návštěv (§ 12) je v návrhu upraveno se zřetelem na diferenciaci výkonu trestu. Nakupovat potraviny a jiné věci osobní potřeby (§ 14) smí odsouzený za kapesné, které se mu přiznává zásadně z pracovní odměny, a to do výše závislé rovněž na tom, do které nápravně výchovné skupiny je odsouzený zařazen (§ 29 odst. 4).
Obecné právo podávat stížnosti (§ 15) se částečně omezuje v tom, že odsouzeným není dovoleno podávat v jedné věci stížnost několika orgánům současně ani opakovat stížnost před jejím vyřízením. Takové omezení je na základě dosavadních zkušeností nutné, aby se zamezilo zneužívání práva podávat stížnosti a zatěžování státních a jiných orgánů. Ochrana oprávněných zájmů odsouzených je přitom zajištěna též prokurátorským dozorem a občanskou kontrolou, jakož i právem odsouzeného požadovat umožnění rozmluvy s prokurátorem.
V ustanovení o základních povinnostech odsouzených (§ 17) jsou shrnuty jejich nejdůležitější povinnosti, především povinnost podrobit se pořádku a kázni stanoveným v nápravně výchovných ústavech. Účinnost nápravně výchovné činnosti vyžaduje, aby odsouzený, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti, byl k jejich plnění donucen prostředky podle zákona dovolenými. Takovými prostředky jsou též prostředky, k jejichž používání jsou oprávněni příslušnici Sboru národní bezpečnosti podle zákona o Sboru národní bezpečnosti (§ 62 odst. 1). Podrobnosti o pořádku a kázni v místech, kde se vykonává trest, budou stanoveny v ústavním řádu (§ 18).
K oddílu 4:
Kázeňské odměny (§ 19) jsou zde uvedeny příkladmo, takže podle návrhu zákona se připouští, aby odsouzeným byla udělena i jiná kázeňská odměna.
Na rozdíl od kázeňských odměn jsou kázeňské tresty (§ 20) uvedeny taxativně, přičemž u kázeňských trestů, u nichž není již z názvu patrný jejich obsah, se vymezuje způsob jejich výkonu. Umístění do zvláštního oddělení je kázeňským trestem, kterým se sleduje cíl, aby dlouhodobějším působením tohoto trestu byla podstatněji ovlivněna náprava odsouzeného.
Ustanovení o ukládání kázeňských trestů a o stížnosti (§ 21 a 22) odpovídají všeobecným zásadám platným pro opatření tohoto druhu. Stížnost proti druhu a výši kázeňského trestu se nepřipouští. Zájem na zachování kázně v nápravně výchovných ústavech totiž vyžaduje, aby autorita toho, kdo trest v mezích své pravomoci uložil, byla v otázce volby kázeňského prostředku plně zabezpečena. Správnost postupu v kázeňské praxi lze zajistit i jinými prostředky, zejména v rámci kontroly řídících orgánů a prokurátorského dozoru:
Rozsah kázeňské pravomoci funkcionářů Sboru nápravné výchovy (§ 23) bude stanoven v Řádu výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech (§ 72).
Vzhledem k tomu, že odsouzení jsou ve výkonu trestu podrobeni kázeňské pravomoci, jeví se účelným a správným, aby v rámci této pravomoci se vyřizovaly i jejich případné přestupky a provinění, pokud nebude na místě použít zákona o postihu provinění a přestupků osob náchylných k výtržnictví, násilnostem nebo příživnickému způsobu života (§ 24).
K oddílu 5:
Odsouzení jsou zařazování do práce v rámci povinností, které mají ve výkonu trestu, takže u nich nejde o pracovní poměr podle pracovně právních předpisů. Z ustanovení o zařazování odsouzených do práce (§ 26) vyplývá, že jejich zařazování do práce musí být podřízeno účelu výkonu trestu.
Pro úpravu pracovních podmínek odsouzených a jejich odměňování za práci (§ 26, 27 a 29) přebírá návrh zákona v podstatě zásady platné pro ostatní pracovníky. Odchylky z těchto zásad vyplývají z toho, že se jedná o osoby ve výkonu trestu. Odsouzeným nepřísluší náhrada pracovní odměny za dobu, po kterou nepracovali (např. ve dnech pracovního klidu nebo za dobu prostojů). Pracovní odměna odsouzených není zcela v jejich volné dispozici. Po provedení srážek k úhradě výživného a k úhradě nákladů výkonu trestu, popřípadě dalších srážek se zbytek pracovní odměny rozdělí na kapesné a úložné.
K oddílu 6:
Provádění kulturně výchovné práce je úzce spjato s působením obou dalších složek nápravně výchovné činnosti, tj. s uplatňováním stanoveného pořádku a kázně a s pracovní výchovou. Jde zde především o to, aby náprava odsouzených byla postavena na pevný základ tím, že se u nich vytvoří názory, návyky a vlastnosti řádných pracujících lidí. Formy a metody kulturně výchovné práce jsou rozmanité a vedle prostředků skupinového působení se zde výrazně uplatňují i prostředky individuálního působení. V souladu s posláním kulturně výchovné práce a s účelem výkonu trestu se odsouzeným umožňuje zvyšovat své vzdělání (§ 31).
K oddílu 7:
Rozhodování o náhradě škody nepřevyšující 100,- Kčs, způsobené odsouzeným na majetku nápravně výchovného ústavu, se v zájmu pružnosti a úspornosti svěřuje náčelníku ústavu (§ 32).
Odpovědnost odsouzeným za škodu, kterou způsobili při práci (§ 33), se podle návrhu má řešit podle zásad platných pro ostatní pracovníky. Není důvodu k tomu, aby rozsah této odpovědnosti byl u odsouzených zásadně odlišný.
K oddílům 8 a 9:
V těchto oddílech jsou v podstatě převzata dosavadní ustanovení trestního řádu, popřípadě trestního zákona o přerušení výkonu trestu, o upuštění od výkonu zbytku trestu a o podmíněném propuštění. Jde o otázky, které přímo souvisí s výkonem trestu a proto je v zájmu ucelenosti právní úpravy třeba, aby byly řešeny v tomto zákoně.
Nově se zde stanoví právo náčelníka nápravně výchovného ústavu přerušit u odsouzeného výkon trestu až do 30 dnů, je-li třeba neodkladně mu poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení nápravně výchovného ústavu (§ 36 odst. 2). K takovým případům v praxi dochází a protože výkon trestu nelze podle dosavadního právního stavu přerušit, je třeba provádět ostrahu takového odsouzeného i ve zdravotnických zařízeních mimo nápravně výchovný ústav, i když to není důvodné ani vhodné.
V souvislosti se zavedením diferencovaného výkonu trestu ve třech nápravně výchovných skupinách se také rozdílně stanoví podmínky pro podmíněné propuštění, a sice tak, že v první nápravně výchovné skupině je podmíněné propuštění možné po výkonu poloviny trestu, ve druhé nápravná výchovné skupině po výkonu dvou třetin trestu a ve třetí nápravně výchovné skupině se podmíněné propuštění nepřipouští (§ 42 odst. 2 a 3).
K oddílu 10:
V ustanovení o dozoru prokurátorů (§ 45) jsou uvedeny povinnosti orgánů Sboru nápravné výchovy, které zajišťují, aby prokurátoři mohli plnit úkoly a uplatňovat práva stanovená zákonem o prokuratuře.
V ustanovení o účasti soudů (§ 46) se zakotvuje úloha soudů při provádění nápravně výchovné činnosti.
Občanská kontrola nad výkonem trestu (§ 47), která podle dosavadního stavu náleží komisím Národního shromáždění, se rozšiřuje tak, že ji podle návrhu zákona vykonávají i komise Slovenské národní rady a komise krajských národních výborů.
Ustanovení o účasti společenských organizací (§ 48), navazuje na dosavadní ustanovení trestního řádu o právu společenských organizací nabídnout převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného a dále je rozvíjí. Účast na nápravě odsouzených se rozšiřuje i na společenské organizace v závodech, kde odsouzení při výkonu trestu pracují a to s ohledem na to, že vliv pracovníků těchto závodů má značný význam pro nápravu odsouzených.
K oddílu 11:
Podmínky života na svobodě, do nichž odsouzení vstupují po propuštění z výkonu trestu, mají rozhodující význam pro dovršení jejich nápravy. Zejména se ukazuje, že otázka recidivy trestné činnosti je často úzce spjata s otázkou péče společnosti o odsouzené po jejich propuštění z výkonu trestu. Proto se v návrhu zákona ve srovnání s dosavadním stavem upraveným usnesením vlády péče o propuštěné z výkonu trestu prohlubuje. K odstranění hlavních potíží dosavadního stavu se stanoví povinnost národních výborů zajistit odsouzeným neprodleně po jejich propuštění z výkonu trestu pracovní místo, popřípadě prozatímní ubytování (§ 49). Hospodářským organizacím se pak ukládá povinnost přijmout na doporučení okresního národního výboru osobu propuštěnou z výkonu trestu, mají-li pro ni volné pracovní místo (§ 50).
K oddílu 12:
V tomto oddílu jsou uvedena všechna ustanovení, která upravují odchylně výkon trestu u mladistvých.
Trest u mladistvých, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, se vykonává vždy odděleně od ostatních odsouzených, a to v nápravně výchovných ústavech pro mladistvé. U mladistvého, který ve výkonu trestu dovršil 18. rok svého věku, soud vždy rozhodne, zda zbytek trestu vykoná mladistvý v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, či se přeřadí do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené. Rozhodujícím hlediskem při tomto rozhodování je dosažený stupeň nápravy mladistvého a délka zbytku jeho trestu.
Pedagogická náročnost nápravně výchovné činnosti u mladistvých vyžaduje, aby při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé byl vždy zřízen poradní sbor složený z odborníků (§ 53).
Hlavním cílem při výkonu trestu u mladistvých je, aby výchova mladistvých byla prováděna odborně s ohledem na jejich vývojové zvláštnosti, povahové vlastnosti a schopnosti a aby jim byla umožněna příprava na budoucí povolání (§ 52). K zabezpečení jejich přípravy na budoucí povolání je proto zřízeno učiliště při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, v němž může mladistvý vstoupit do učebního poměru (§ 57).
U mladistvých se bez ohledu na jejich zařazení ve výkonu trestu stanoví, že mohou být podmíněně propuštěni po výkonu poloviny trestu (§ 59). Dosavadní úprava, podle které mohl mladistvý být podmíněně propuštěn již po výkonu třetiny trestu, se v praxi neosvědčila vzhledem k tomu, že v době výkonu třetiny trestu se zpravidla ještě výrazně neprojevují účinky nápravně výchovného působení.
K oddílu 13:
K plnění úkolů nápravně výchovné činnosti se zřizuje Sbor nápravné výchovy, jehož právní poměry jsou upraveny jako u Sboru národní bezpečnosti. V rozsahu své pravomoci, tj. především při plnění úkolů nápravně výchovné činnosti a při ostraze odsouzených, mají příslušníci Sboru nápravné výchovy právní postavení příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Při plnění těchto úkolů mohou tedy příslušníci Sboru nápravné výchovy např. používat zbraně nebo jiných prostředků jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti (§ 62 odst. 1).
Plnění úkolů nápravně výchovné činnosti vyžaduje odbornost pracovníků, kteří jsou těmito úkoly pověřováni, a proto se stanoví, že pro každou funkci vykonávanou ve Sboru nápravné výchovy mají být stanoveny příslušné kvalifikační předpoklady (§ 61 odst. 3).
K oddílu 14:
Úhrada nákladů výkonu trestu se provádí zásadně srážkami z pracovní odměny odsouzených (§ 29 odst. 2). K náhradě nákladů za dobu, po kterou odsouzený svým zaviněním způsobil, že náklady nemohly být uhrazeny z jeho pracovní odměny (např. odmítal pracovat), se mu uloží povinnost rozhodnutím náčelníka nápravně výchovného ústavu (§ 65). Tím se v podstatě přebírá dosavadní úprava uvedená v trestním řádu.
V souladu s dosavadním stavem se stanoví, že ostrahou odsouzených mohou být pověřeni i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, příslušníci vojsk ministerstva vnitra, popřípadě členové závodní stráže (§ 66 a 67).
Výkon trestu ve vojenských nápravných útvarech se provádí způsobem odlišným od zásad uvedených v návrhu tohoto zákona. Převažují v něm zásady vojenského pořádku a kázně a proto se považuje za účelné, aby výkon trestu v těchto útvarech byl upraven předpisy vydanými ministrem národní obrany v dohodě s ministrem vnitra, ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem.
K finančnímu dosahu zákona:
Provedení zákona si v resortu ministerstva vnitra nevyžádá zvýšených výdajů. Výdaje spojené s prováděním jednotlivých ustanovení zákona odpovídají dosavadnímu stavu a jsou rozpočtově zajištěny. Funkce v poradních orgánech (§ 3 odst. 2) jsou buď čestné nebo jejich výkon náleží do pracovní náplně pracovníků, kteří jsou do těchto orgánů určováni. Ke zřízení Sboru nápravné výchovy má dojít jednoduchým organizačním vyčleněním složky Sboru národní bezpečnosti (složka nápravných zařízení) bez podstatných výdajů. Naproti tomu v důsledku ustanovení zákona, že odsouzeným nepřísluší náhrada pracovní odměny za dobu, po kterou nepracovali (§ 29 odst. 1), se předpokládá určité zvýšení příjmů.
Finanční důsledky tohoto zákona v resortu ministerstva spravedlnosti jsou uvedeny v obecné části důvodové zprávy k návrhu novely trestního řádu.
Ustanovení § 73 návrhu zákona o zrušení zákona č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob, se týká asi 6100 důchodů. Podle úvahy Státního úřadu sociálního zabezpečení by výdaje na okamžité zvýšení nebo obnovení těchto důchodů na plnou původní výši činily maximálně 23 mil. Kčs ročně. Tato částka není rozpočtově kryta a pokud by nemohla být hrazena z případných úspor SÚSZ, bylo by třeba podle vyjádření SÚSZ posílit jeho rozpočtové prostředky z vládních rezerv.
V Praze dne 5. května 1965
Předseda vlády:
Lenárt v. r.
Ministr vnitra:
Kudrna v. r.