Domnievam sa, že táto okolnosť sama by bola dostačujúcim
dôvodom k tomu, aby Národné zhromaždenie
prijatím nového zákona vytvorilo potrebný
súlad medzi životom a právnym stavom. Chcel
by som však zdôrazniť predovšetkým
súčasné politické aspekty, ktoré
viedli súdruha prezidenta k rozhodnutiu, aby v tomto prípade
použil svojho ústavného práva predkladať
návrhy zákonov. Faktické postavenie Kancelárie
prezidenta republiky nemôže nebyť odvislé
od vzťahu, ktorý k nej má prezident republiky
sám a neváham povedať, že sa v tomto vzťahu
odráža do istej miery i prístup toho-ktorého.
prezidenta k výkonu jeho vlastnej ústavnej funkcie.
Dlhoročné spojenie funkcie prezidenta republiky
s funkciou l. tajomníka Komunistickej strany Československa
sa nutno odrazilo i v postavení Kancelárie prezidenta
republiky. Súdruh generál Ludvík Svoboda
prijal funkciu prezidenta republiky, ktorú ste mu v marci
t. r. vy menom celého národa zverili, s najhlbšou
vážnosťou, s úctou k tradícii,
ktorá sa k tejto funkcii pojí, i s veľkým
pochopením pre všetko nové, čo tohoročný
vývin priniesol v oblasti spravodlivého štátoprávneho
usporiadania ČSSR. Jeho úmyslom je, aby i jeho kancelária
mala jednoznačné pevné postavenie v systéme
štátnych orgánov zvlášť teraz,
keď vstúpi do života československá
federácia. Teraz mi dovolte, aby som obrátil vašu
pozornosť k obsahu predloženého návrhu.
Základné úlohy Kancelárie prezidenta
republiky sú bezprostredne spjaté s osobou prezidenta
republiky, s jeho ústavnou právomocou, o i s jeho
verejnou a politickou činnosťou; týkajú
sa ich body a) až c) §u 1. Bod d) toho istého
paragrafu nadväzuje na čl. 29 ústavy, právo
občanov a inštitúcií obracať sa
na štátne orgány s návrhmi, podnetmi
a sťažnosťami. Treba povedať, že rozsah
a politický význam tejto agendy plne odôvodňuje,
aby bola výslovne uvedená medzi úlohy Kancelárie
prezidenta republiky. Počet listov pracujúcich,
dochádzajúcich do Kancelárie prezidenta republiky,
je stále veľmi vysoký - v porovnaní
s ostatnými ústrednými orgánmi štátnymi
a straníckymi - najvyšší.
Po zvolení súdruha Ludvíka Svobodu za prezidenta
republiky ich počet vzrástol, a v ňom vzrástol
výrazne i podiel takých listov, v ktorých
sa občania nezaoberajú len svojimi osobnými
problémami a starosťami, ale "vecami verejnými"
v najlepšom slova zmysle. Svedčí to tak o mimoriadnej
dôvere k osobe prezidenta republiky, ako aj o vysokej politickej
angažovanosti našich spoluobčanov. Kancelária
prezidenta republiky zabezpečuje, aby sťažnosti
a podnety občanov boli dôsledné riešené
orgánmi k tomu príslušnými; pritom však
venuje sústavnú pozornosť analýze ich
príčin a svoje rozbory dáva k dispozícii
štátnym a straníckym orgánom.
V odstavci druhom prvého paragrafu sa premieta druhý
súbor úloh Kancelárie prezidenta republiky.
Je to predovšetkým pamiatková ochrana, ktorá
jej bola zverená vládnym nariadením č.
55/1954 Zb., o chránenej oblasti Pražského
hradu; tá úzko súvisí s činnosťou
stavebnou a so správou technických zariadení.
Jednotná stavebná i pamiatková starostlivosť
o všetky objekty, vrátane významných
objektov cirkevných, umožňuje voliť jednotnú,
ideovo správne zameranú koncepciu úprav a
rekonštrukcií Pražského hradu, tejto našej
prednej kultúrnej pamiatky.
Ďalšie tri paragrafy predloženej osnovy sa týkajú
organizácie Kancelárie prezidenta republiky; chcel
by som upozorniť na tieto momenty: pre vedúceho Kancelárie
prezidenta republiky sa navrhuje titul: "štátny
tajomník prezidenta republiky". Je treba zdôrazniť,
že ide o funkciu odlišnú od ústavnej funkcie
štátneho tajomníka vo federálnych ministerstvách,
ako ju pozná ústavný zákon o československej
federácii. Štátny tajomník prezidenta
republiky nebude členom vlády. Z výkonu svojej
funkcie bude odpovedný prezidentovi republiky. Bude mať
však oprávnenie zúčastniť sa schôdzí
vlády ČSSR. Účelom tohto oprávnenia
je zabezpečiť bezprostredný operatívny
kontakt prezidenta republiky s vládou a uľahčiť
plné uplatnenie ústavnej právomoci prezidenta,
vyjadrené v čl. 61 ods. b) ústavného
zákona o československej federácii bez toho,
že by sa to akokoľvek dotýkalo ústavných
vzťahov prezidenta Československej socialistickej
republiky a vlády Československej socialistickej
republiky.
Úlohy, vyjadrené pod bodom c) ods. 1 § 1 osnovy,
spojené s výkonom funkcie prezidenta republiky ako
vrchného veliteľa ozbrojených síl, vykonáva
Kancelária prezidenta republiky pomocou zvláštneho
útvaru - Vojenskej kancelárie prezidenta republiky.
Určitá organizačná odlišnosť
tohoto útvaru, vyjadrená priamou podriadenosťou
jeho náčelníka prezidentovi republiky, je
odôvodnená špecifičnosťou jeho úloh.
Základné organizačné princípy
Kancelárie prezidenta republiky upravuje § 4. Tu by
som chcel upozorniť predovšetkým na to, že
pri obsadzovaní miest v Kancelárii prezidenta republiky
bude uplatňovaná zásada zastúpenia
občanov jak Českej, tak Slovenskej socialistickej
republiky. Návrh zákona bol schválený
Ústavnoprávnym výborom NZ s menšou úpravou.
Doporučujem, aby ho NZ schválilo v znení,
ktoré navrhol Ústavnoprávny výbor
NZ.
Vážené Národné zhromaždenie,
vážené súdružky poslankyne, vážení
súdruhovia poslanci, prijatím tohto zákona
vytvoríte predpoklady pre lepšiu prácu Kancelárie
prezidenta republiky; sľubujem vám, že všetci
jej pracovníci sa vynasnažia, aby svoje povinnosti
plnili čo najlepšie, v súlade so schváleným
zákonom, k plnej spokojnosti prezidenta republiky a k prospechu
všetkých občanov nášho spoločného
štátu, Československej socialistickej republiky.
Předseda NS Smrkovský: Děkuji dr.
Pudlákovi za výklad k návrhu zákona
a prosím zpravodaje posl. Kosmela, aby se ujal slova.
Sprav. posl. Kosmel: Vážené Národné
zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci!
Prijatím zákona z 27. 10. 1968 o čs. federácii
vzniká potreba novej právnej úpravy postavenia
KPR. Doteraz platný zákon č. 654 z r. 1919
svojimi ustanoveniami nevyhovuje.
V rámci federatívneho usporiadania ČSSR vzrástol
tak politický, ako aj spoločenský význam
funkcie prezidenta republiky, ktorý ako jeden zo základných
ústavných orgánov stojí v čele
ČSSR.
Prerokovávame dnes návrh prezidenta republiky na
vydanie zákona o KPR. Prezident republiky využíva
iniciatívne právo dané mu Ústavou
ČSSR. Za pol storočia trvania našej republiky
je to prakticky druhý prípad, kedy prezident republiky
využíva toto ústavné právo.
Ústavnoprávny výbor prerokoval veľmi
uvážene návrh prezidenta republiky na vydanie
zákona o KPR a uzniesli sa doporučiť NZ schváliť
návrh zákona so zmenami uvedenými v správe
Ústavnoprávneho výboru NZ k návrhu
prezidenta republiky na zákon o KPR (tlač 232).
Jedná sa o ustanovenie § 1 ods. 2, ustanovenie §
4 ods. 2, text § 5, ustanovenie § 7 ods.1.
Plne súhlasím s vyjadrením vedúceho
KPR a sám plne doporučujem NZ predkladaný
návrh zákona o KPR podľa znenia správy
Ústavnoprávneho výboru NZ schváliť.
Předseda NS Smrkovský: Děkuji posl.
Kosmelovi. Táži se, zda se někdo hlásí
o slovo k tomuto návrhu zákona? (Nikdo.)
Není tomu tak.
Předpokládám, že ani dr. Pudlák
ani posl. Kosmel se již nebudou o slovo hlásit, vzhledem
k tomu, že nebyla žádná rozprava. Proto
přistoupíme k hlasování.
Schválení tohoto zákona, jakož i dalších,
které budeme dnes a zítra projednávat, nevyžadují
- podle platných předpisů - výjimečného
hlasování. Dávám tedy hlasovat.
Kdo souhlasí s tím, aby návrh presidenta
republiky na vydání zákona o KPR ve znění
zprávy výboru ústavně právního,
byl schválen, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.)
Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel
se někdo hlasování? (Nikdo.) Konstatuji,
že zákon o KPR byl NS ČSSR schválen.
Dalším bodem našeho jednání je
15. Návrh posl. Vaverky a druhů na vydání
zákona o městě Brně (tisk 231) a společná
zpráva výboru ústavně právního
a výhoru pro národní výbory.
Dříve, než dám slovo posl. Vaverkovi,
který návrh zdůvodní, jménem
vás všech vítám mezi námi delegaci
města Brna. (Potlesk.)
Nyní prosím posl. Vaverku, aby návrh zákona
zdůvodnil.
Posl. Vaverka: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci, v těchto dnech projednáváme souhrn
významných zákonů. Jejich společným
znakem je, že v převážné většině
navazují na ústavní zákon o čs.
federaci a na jeho základě upravují důležité
otázky dalšího státoprávního
uspořádání ČSSR. Jde o zákony,
podle nichž se bude nadále vyvíjet vnitropolitický
život naší republiky a které budou do
značné míry vytvářet podmínky
pro komplexní činnost celého našeho
státního aparátu.
Není náhodné ani bezvýznamné,
že v tomto souhrnu jménem 38 poslanců tohoto
Národního shromážděni předkládáme
tomuto vrcholnému orgánu k projednání
iniciativní návrh na přijetí zákona
o městě Brně, jehož vydání
se opírá o čl. 149 ústavního
zákona o československé federaci. Mohl by
vzniknout dojem, že význam tohoto zákona nelze
klást do stejné roviny se zákony, které
například upravují složení nejvyšších
vládních orgánů státu. Jsem
přesvědčen, že i když dopad navrhovaného
zákona se bezprostředně dotýká
jenom města Brna, ve skutečnosti však tento
návrh zákona překračuje rámec
tohoto města a nabývá skutečně
významu celostátního.
Dovolte mi, abych krátce uvedl význam navrhovaného
zákona jak pro uspořádání celé
naší státní správy, tak přímo
pro město Brno samotné.
V diskusi 27. a 28. února t. r. při projednávání
zákonů upravujících postavení
hlavního města Slovenska Bratislavy, poslanec Národního
shromáždění, předseda NV města
Bratislavy, s. Milan Hladký tehdy řekl, že
po vydání zákona o národních
výborech, přes jeho nesporné klady, projevil
se přece jen jeho základní nedostatek v tom,
že nediferencoval postavení některých
velkých měst a jejich národních výborů
v soustavě naší státní správy.
Důsledek tohoto pojetí se projevil v tom, že
v poměrně krátkém časovém
období bylo nutno provést dvojí novelizaci
článku 91 Československé ústavy
a byly právem tímto orgánem přijaty
zákony jednak o hlavním městě Praze
a právem také toto NS přijalo zákon
o hlavním městě Slovenska Bratislavě.
Je ovšem třeba zdůraznit, že problémy,
které vedly k nutnosti zvláštní zákonné
úpravy postavení dvou hlavních měst
států tvořících československou
federaci, jsou v obecném měřítku určující
a rozhodující pro průmyslové aglomerace
a důležitá sídlištní centra
v našem státě, tedy i pro Brno jako druhé
největší město ČSSR.
Je nezvratnou skutečností, že současná
úprava státní správy vůbec
a zvláště postaveni národních
výborů už dnes neodpovídá požadavkům
progresívního řízení státní
správy. Tato situace se zejména odráží
v postavení velkých měst, které dosud
téměř výlučně odvisí,
případně je odvozeno z pravomoci obecních
článků našeho administrativně
územního členění, tj. prakticky
z určitého oprávněni, které
jim dává dnešní struktura okresních
a krajských národních výborů.
Přitom ovšem nebyla a dosud není věnována
dostatečná pozornost obsahové, formální
a metodologické odlišnosti a někdy i neslučitelnosti
správy města s venkovskými oblastmi. Za takové
situace je pochopitelné, že dosavadní krajské
celky při převažující, často
zemědělské problematice svého území
nutně musí zanedbávat rozvoj města.
Za podmínek centralisticky direktivního řízení
ani přece nebylo možné z jednoho centra používat
dostatečně diferencovaných forem a metod
řízení našich národních
výborů, velkých měst a průmyslových
aglomerací.
V důsledku těchto jevů zcela zákonitě
došlo v období uplynulých dvaceti let i k určité
deformaci v postavení a působnosti národních
výborů, především v těchto
velkých městech tak, že jako představitelé
městské správy nebyly a nejsou přece
ani ještě dnes schopny v potřebném rozsahu
a návaznosti řešit jak základní
otázky rozvoje a výstavby měst, tak i okruh
každodenních životních potřeb svých
obyvatel.
Tento fakt má za následek soustavný růst
rozporových otázek na různých úsecích
rozvoje dalších velkých měst, zejména
na úseku bytové výstavby, i když NV
jsou činěny zodpovědny za bytovou výstavbu,
i když neřídí tuto bytovou výstavbu,
především z hlediska centrálního
řízení stavebnictví, tak není
ojedinělé, že velmi často na svou hlavu
musí snášet nespokojenost. Ovšem nevíme,
proč. Každý ať je zodpověden za
to, zač skutečně zodpovídá,
co má možnost řídit, jak se říká,
kde opratě má opravdu pevně v rukou.
Dále si, soudružky a soudruzi, myslím, že
je to i problematika už té komplexní tvorby
životního prostředí včetně
problému dopravy velké terciální sféry,
především služeb, jejichž těžiště
především právem spočívá
v sídlištích městského typu.
To jsou podle našeho názoru skutečnosti, které
se dnes ve velmi ostré a vyhraněné formě
projevují jak v Praze, tak v Bratislavě, tak v dalších
městech a konkrétně v koncentrované
formě i přímo v městě Brně,
jak o tom hovoří důvodová zpráva
k tomuto iniciativnímu návrhu zákona.
Tyto negativní zkušenosti z řízení
a správy měst a z postaveni jejich národních
výborů jednoznačně svědčí
o velmi vážném společenském rozboru
mezi jejich postavením a působností na straně
jedné a významem, funkcí a složitostí
problémů těchto měst na straně
druhé. Z tohoto rozporu vyplývají další
politické, sociální a ekonomické negativní
tendence narušující nejen rovnoměrnost
vývoje a proporcionality těchto měst, ale
říkáme otevřeně, že jsou
to některé negativní tendence z toho vyplývající,
které podvazují na druhé straně také
přínos materiálních a kulturních
hodnot těchto velkých průmyslových
aglomerací a sídlištních celků
ve prospěch celé naší společnosti.
To je nesporně obecný negativní rys dnešní
správy měst a obci v našem státě
vůbec, jako produkt jednostranně pojatého
principu demokratického centralismu, především
v minulých letech, který se na některých
úsecích projevoval výlučně
jako centralismus byrokratický. V tomto rámci nebyl
uvedený problém úspěšně
řešitelný, nebylo to ani možné.
0 tom svědčí i polovičaté a
kompromisní řešení otázky správy
měst, jak bylo zakotveno i v zákoně č.
69/67 Sb. o národních výborech. My se nebojíme
toto přiznat, i když jsme byli jedněmi aktivními
spolutvůrci tohoto zákona o národních
výborech, že život jde tak rychle, že některé
na svou dobu opravdu pokrokové prvky tohoto zákona
již dnes po uplynutí dvou let jsou zastaralé.
Myslím z hlediska zákona o národních
výborech právně zakotvenou zvláštnost
postavení některých velkých měst,
mezi nimi i města Brna, která byla pouze dílčím
způsobem v zákoně o národních
výborech podchycena ve dvou ustanoveních, konkrétně
v § 12 a 26. Tím logicky nemohlo ani usnesení
Národního shromáždění
z 1. prosince 1966 o vzorových statutech důsledně
řešit uvedené otázky. Proto také
již při projednávání návrhu
vzorového statutu v tomto Národním shromáždění
tehdy jako skupina poslanců jsme považovali za nutné
a hovořili o tom, že by bylo správné
účinnost vzorových statutů v určité
době dvou let vyhodnotit a sledovat jejich společenskou
účinnost.
Za této situace je nezbytné v souladu s iniciativním
návrhem zákona o městě Brně,
který předkládá 38 poslanců
tohoto orgánu, přikročit neprodleně
k řešení hlavních problémů
správy velkých měst, která jsou nosnými
aglomeračními centry našeho státu a
u nichž setrvávání při dnešním
stavu způsobuje denně značné společenské
ztráty. Naléhavost okamžitého řešení
je diktována také další skutečností,
že aglomerace těchto měst výrazně
ovlivňují tvorbu společenských a hospodářských
hodnot ve státě a jsou prvořadým faktorem
vývoje soustavy osídlení a v celospolečenském
průřezu mají rozhodný podíl
na rozvoji duchovního a kulturního bohatství
celé naši společnosti.
Oprávněnost tohoto tvrzení dokreslují
některé základní ekonomické,
sociální a správní parametry o stavu
a rozvoji města Brna, jak máte uvedeno ve zpravodajské
důvodové zprávě k návrhu tohoto
zákona. Přitom víme, že to není
jenom specifika města Brna, ale především,
jak už jsme se zmiňovali, Prahy, Bratislavy a ostatních
měst.
Tyto kvalitativní i kvantitativní údaje,
vyjadřující váhu a podíl města
Brna na tvorbě celospolečenského bohatství,
jsou také výslednicí mnohotvárného
a složitého reprodukčního procesu, který
probíhá ve všech sférách společenského
života jak na území města Brna, tak
i v jeho rozsáhlé aglomerační oblasti
organicky spjaté mnohými vzájemnými
vztahy s vlastním městem.
Z tohoto hlediska stojí za povšimnutí, že
na vytvoření celoroční průmyslové
produkce v objemu asi 8 mld Kčs jenom na území
našeho města se velmi aktivně svým podílem
podílí i sama terciální sféra,
i když pochopitelně v porovnání s některými
vyspělými státy podíl terciální
sféry u nás v celostátním měřítku
ještě nedosahuje i na tvorbě společenského
produktu a národního bohatství takového
podílu, jak je to v některých jiných
vyspělých státech.
Další poznatek, ke kterému jsme přišli,
je například ten, že u nás zaplatíme
za každou nově přicházející
pracovní sílu do průmyslu celkem 250.000
Kčs nákladů - to nás stojí
jedna nově přicházející pracovní
síla do průmyslu, mám na zřeteli s
tím komplexně spojené otázky bytové
výstavby, výstavby inženýrských
sítí a všech otázek, které i
tento produktivní pracovník v aglomerátu
města Brna užívá - 250.000 Kčs.
Myslím, že to není jenom náš nějaký
specifický poznatek, že je to poznatek všech
velkých průmyslových aglomerací, že
by i tento poznatek nás měl vést v naši
řídící národohospodářské
praxi k závěru, aby rozvíjeni jakéhokoliv
druh společenské činnosti bylo realizováno
při stejně intenzívním rozvíjení
ostatních města-tvorných prvků včetně
komplexního řešení tvorby životního
prostředí města.