I když chápeme pohnutky, nemůžeme souhlasit se způsobem, jakým má být zajišťováno snižování investiční rozestavěnosti. Zemědělské podniky se právem ptají, proč mají být za nedodržování lhůt v investiční výstavbě trestány, když investorskými kapacitami a investičním materiálem disponuje někdo jiný.

Chápeme rovněž všeobecnou snahu omezovat dotace ze státního rozpočtu poskytované podnikům na řešení nedostatku jejich finančních zdrojů. Nechápeme, proč nedochází k diferenciaci v této politice. Je přece rozdíl, jsou-li tyto dotace poskytovány podnikům proto, že jejich výrobky nenacházejí uplatnění na trhu, či pro nízkou úroveň hospodaření těchto podniků a mezi tím, jestliže tyto dotace byly zavedeny proto, že z různých příčin nebylo možné tyto prostředky zahrnout do ceny. Takovýchto konkrétních problémů, které ztrpčují život našim zemědělským podnikům a podnikům potravinářského průmyslu, je celá řada. Vyciťujeme z toho, že nám všeobecně chybí propracovaná hospodářská politika, opírající se o promyšlený státní rozpočet a finanční politiku státu, splňující jeden ze základních požadavků, na který se ve svém výkladu odvolával i ministr financí; je to komplexnost nejen v pohledu na některé jevy našeho hospodářského života, ale i komplexnost v přijímaných opatřeních k jejich řešení. To je také příčina, proč výbor pro zemědělství a výživu došel k závěru uplatňovat některé doplňky k návrhu státního rozpočtu, a proč zejména požadoval urychlené vypracování hospodářské politiky státu, jež by kromě jiného zajišťovala zemědělství a potravinářskému průmyslu nezbytnou jistotu a perspektivu.

Měl bych ještě jednu připomínku, vážení poslanci, že se mne trošku dotýká, že při tak vážném jednání jako je státní rozpočet, nám chybí polovina vlády. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Hovorí podpredseda Národného zhromaždenia Dohnal.

Mpř. NS Dohnal: Vážené Národní shromáždění, při dnešním projednávání státního rozpočtu chci tlumočit několik zásadních stanovisek k jeho problematice jménem stranické skupiny poslanců v souhlase se stanovisky ústředního výboru Československé strany socialistické zaujatými na jeho zasedáni v minulém týdnu. Je samozřejmé, že státní rozpočet je potřeba postavit na rovnováze mezi příjmy a výdaji při pečlivém zvažování pořadí důležitosti jednotlivých státních úkolů. Považujeme však za nutné, aby koncepce státních rozpočtů měla dlouhodobější charakter s přímou návazností na státní hospodářské plány a se zřetelem k nezbytnému souladu s rozsahem a růstem národního důchodu. A právě tuto dlouhodobější koncepci postrádáme i v návrhu rozpočtu na rok 1969.

Předběžný návrh státního rozpočtu na rok 1969 posuzuje Národní shromáždění již téměř tradičně v určité časové tísni, která vede k tomu, že se soustřeďujeme zejména na nutnost dosáhnout finanční rovnováhy. Domníváme se však, že se nemůžeme omezit pouze na toto hledisko. Považujeme však za nezbytné, aby nejen v Národním shromáždění, nýbrž i v orgánech Národní fronty byla předem a podrobně, s potřebným časovým předstihem projednána zásadní národohospodářská opatření, jež se promítají ve státním rozpočtu, neboť jedině tak můžeme za něj nést jako politická strana plnou spoluodpovědnost. Zdůrazňujeme to proto, že rozpočet je poznamenán řadou nedostatků, které vyplývají ze setrvačného působení již dříve vzniklých a dosud neřešených nepříznivých tendencí a tím i z celkové hospodářské situace.

Hlavní příčiny současných vážných nedostatků v našem hospodářství vidíme především ve stálém působení prvků direktivní soustavy řízení, v udržování nevázaného přebytku kupní síly, a to především kupní síly podniků, v řešení otázek rentability výroby, nikoli cestou racionalizace, ale zvyšováním cen, v tom, že v četných případech pracující využívají pracovní dobu a výrobní prostředky neobvykle nízko, nemají zájem však na zvyšování produktivity práce - dále ve velmi. liberálním poskytování dotaci, jež dáváme podnikům předem bez časového ohraničení, v nedokonalém daňovém a finančním systému, v nízké účinnosti zahraničního obchodu, v rozvíjení materiálně náročných výrob a ve stálém zanedbávání nevýrobní sféry, v absolutním nedostatku devizových rezerv, výrobních kapacit, pracovníků a materiálů, v poskytování nevýhodných tuzemských i zahraničních úvěrů, ve vysokých, a přece málo efektivních investičních výdajích. Všechny tyto otázky musíme soustavně, důsledně a promyšleně řešit právě v zájmu skutečné hospodářské i rozpočtové rovnováhy.

Státní rozpočet na rok 1969 je sice zpracován opticky do rovnovážného stavu, ale je z něho patrné značné úsilí, které tomu ministerstvo financí muselo věnovat. I přes mobilizaci všech příjmů není v rozpočtu vyřešena řada otázek souvisících s potřebami strukturálních změn a vytvořením dostatečných zdrojů pro finanční ekonomické operace při zavádění nové ekonomické soustavy. Rok 1969 je třetím rokem, ve kterém budeme hovořit o nové ekonomické soustavě, avšak rozpočet řeší řady jiných věcí, jen málo to, co by pro zavádění nové soustavy bylo nezbytně třeba. Značně trpí tím, že nevychází ze žádné dlouhodobější koncepce naší ekonomiky a že se omezuje jen na problémy toho roku, kterého se týkají.

Těžiště rozpočtu spočívá převážně v řešení sociálních problémů, ať již v oblasti důchodů a mezd, přičemž však opět tyto problémy neřeší plně. V oblasti důchodů v podstatě jen zčásti napravuje důsledky zvýšení cen, které příjemce důchodů postihly v předcházejících letech a znovu postihnou v roce 1969. V oblasti mezd pak odčerpává téměř veškeré mimořádné zdroje, získané koncem letošního roku, nově zavedeným odvodem ze zisku. Ani v oblasti mezd neřeší tedy věci ve shodě s nějakým koncepčním plánem denivelizace, neboť většina zdrojů se používá na splnění slibů, které bez jakéhokoli systému byly dány v průběhu roku 1968. Z těchto důvodů doporučujeme, aby parlament stanovil hranice prostoru, ve kterém by vláda mohla provádět nezbytně nutná mzdová a platová opatření, a pokud jde o státní rozpočet, je třeba, aby vláda informovala NS v pravidelných časových intervalech, jak bylo předsednictvem Národního shromáždění již doporučeno a není plněno.

Valná většina výdajů směřuje do národního hospodářství (39% z objemu rozpočtu). Sama tato skutečnost by ještě nebyla nenegativním faktorem, pokud by působila k vyřešení situace na vnitřním trhu, napomáhala ke změnám v ekonomice apod. Nedostatkem však je, že výdaje do výrobní sféry (bez bytového hospodářství, dopravy, silnic apod.) reprezentují asi 24% z celkového objemu rozpočtových výdajů a mají převážně charakter dotací a subvencí, ať již do zemědělství nebo do hospodářských organizací, či jako dotace k cenám a cenové intervence nebo jako přímé investice hospodářským organizacím. Objem těchto dotací dokonce proti očekávané skutečnosti r. 1969 stoupá, a to z 27,2 mld. na 28,9 mld. Kčs.

Nepovažujeme nadále za účelné pokračovat v koncepci zvyšování příjmů státního rozpočtu dalším zatěžováním výroby, ale prosazovat koncepce výrazného charakteru, i když postupného omezování výdajů do výrobní sféry. Hlavně je třeba vypracovat dlouhodobý plán likvidace některých dotací tak, aby ekonomická sféra měla možnost ve svých úvahách s touto skutečností počítat.

Se zvyšováním dotací ostře kontrastují stále narůstající požadavky na zvyšování cen. Celý tento vývoj je spíše jen hledání cesty nejmenšího odporu. V rozpočtu obsažené předpoklady úprav cen představují v porovnání s úpravou z listopadu 1968 velké zvýšení, což může mít vážné politické důsledky. Zvýšení cen totiž je v globálních číslech nižší než růst průměrných výdělků všech obyvatel, doléhá rozdílně na různé skupiny obyvatelstva. Zvýšení cen zafixované v rozpočtu nese tedy v sobě vážné ekonomické, ale i politické nebezpečí. Je třeba velmi citlivě sledovat jejich dosah a v r. 1969 se nelze spokojit se zjednodušeným porovnáváním vzrůstu průměrných výdělků a s globálním vykazováním růstu cen.

Rovněž v oblasti cen není možné pracovat bez znalosti termínů, kdy by mělo být dosaženo rovnovážných cen, které samy o sobě by již nevyžadovaly roční růst v dosavadní procentuální výši. Přiznáme-li, že vedle oficiálně vykazovaného růstu cen dochází ke zvýšení i v oblasti volných cen, a dále pak i k jistému pohybu, který cenová statistika nemůže podchytit, docházíme k závěru, že skutečný pohyb cen je mezi + 3,5 až 4,5%. Růst cen v této výši je přijatelný jen tehdy, projednáváme-li vývoj vždy jen na jeden rok. Je však třeba si uvědomit, že v rozpočtu založená tendence znamená během pěti let v podstatě 20 až 25% zvýšení, což už je vyloženě inflační vývoj, který je schopen působit radikální změny v myšlení občanů, zejména odklon od úspor, neboť 3% zvyšování cen překračuje úrokový výnos i u peněz uložených na výpovědní lhůtu.

Jsme-li ochotni na rok 1969 souhlasit s plánovaným zvyšováním cen, pak musíme trvat na jeho politickém zajištění a současně na příští léta požadovat záruku, že tento vývoj odpovídá nějaké přijatelné koncepci a povede ve svých důsledcích k rovnovážným cenám a příp. i ke konvertibilitě naší koruny. Na mnoha místech v rozpočtu je konstatováno, že cenový vývoj a cenová deformace jsou příčinou řady obtíží v naši ekonomice. Jsem však toho názoru, že nejsou příčinou, ale následkem stavu naší ekonomiky. Odstraňování cenových deformaci musí být spojeno s odstraňováním deformaci v ekonomice a cenové politiky nelze užívat na následné řešeni bez odstranění příčin.

Rovněž v úvěrovém a pokladním plánu na příští rok se zhoršuje vnitřní skladba zdrojů, dále narůstá podíl zdrojů krátkodobých při současném růstu dlouhodobých potřeb. Roste úvěrová náročnost vývozu se stálým prodlužováním doby splatnosti, zatímco přijímané úvěry z oblasti volných měn jsou krátkodobé povahy. I když v globálu úvěrový plán je vyrovnán, snižuje se kvalita tohoto vyrovnání a jeho strukturální skladba má výrazné inflační důsledky. Kvalitativně je tedy úvěrový plán hluboce nevyrovnán, což umožňuje finančně pokrývat neefektivní, nebo málo efektivní potřeby, oddalovat řešeni konfliktních problémů se sociálními důsledky za tu cenu, že výdaji peněz, proti nimž nestojí užitné hodnoty, se zostřuje budoucí disproporce na vyšší úrovni hospodářských čísel, a to nutně vede i k tlaku na zvyšování cen a k otvírání inflační spirály. Při tomto stavu dochází přes úvěrovou soustavu k přerozdělováni a k dodatečné emisi zdrojů, prakticky bez rezerv v depozitech a v jejich skladbě.

Jsme si vědomi dnešní složité hospodářské situace, přesto však vývoj měny by vyžadoval přistoupit k většímu úvěrovému útlumu, při ponechání pružné úvěrové expanze v těch úsecích hospodářství, kde to pomůže řešit strukturální změny, rychlé zvýšení nabídky žádaného zboží, efektivní export atd. Pokládáme za možné, aby úvěrová restrikce výrazněji reagovala na výchozí stav provozních úvěrů a nezaměřovala se jen na vzestupy od tohoto stavu, což by i vnitřně umožnilo získat úvěrový prostor pro širší diferencovanou úvěrovou expanzi.

Z přípravy investičního plánu na rok 1969 je zřejmé, že pokračuje vývoj nerovnovážných tendencí v národním hospodářství a jejich reprodukci na vyšší úrovni. Celé hospodářství vyžaduje, aby se urychleně vytvořily podmínky pro prudký růst výrobních hodnot. Tento požadavek lze zajistit za těchto předpokladů:

1. Důsledně prosazovat novou ekonomickou soustavu řízení. Inovační proces vědeckotechnické revoluce není stát schopen provést sám vlastními silami. Např. silně vyvinuté strojírenství samo o sobě má takové strukturální založení a úroveň, že nestačí splnit tyto požadavky, i pro neustále vzrůstající exportní úkoly.

2. Přistoupit k pomoci ze zahraničí prostřednictvím návratných úvěrů a dále zejména rozvojem progresivní licenční politiky a mezinárodní kooperace.

3. Vypracovat jasnou a komplexní koncepci dlouhodobého rozvoje, z něhož by měl vycházet program investiční výstavby, a to především vymizením priorit odvětví, od borů i oblastí.

4. Posílit postavení střednědobého plánu, který by měl odstraňovat nepříznivé vlivy v oblasti investic, zejména v otázce regulace rozestavěnosti. Tato regulace se však musí v budoucnu provádět zásadně ekonomickými nástroji, i když současné období může vyžádat regulaci investic přechodného charakteru ve prospěch těch oblasti, kde je situace napjatá, zvláště v oblasti terciální sféry.

5. Musíme rozvíjet terciální sféru, neboť její zanedbání z minulých období i požadavky budoucnosti nutně vyžadují rozvinout v tomto směru materiálně technickou základnu stavebnictví.

6. Zamezit další inflační tlaky v investiční politice systémem priorit a proporcí vycházejícím z dlouhodobých prognóz a koncepcí a současně nepřipustit politiku jednorázových akcí.

7. Dopracovat a zvýraznit oblast územního plánováni stavebního řízení a technické politiky v oblasti investiční výstavby. Prvořadou pozornost musíme věnovat komplexní bytové výstavbě, která významnou měrou rozhoduje o stavu životní úrovně občanů a vyžaduje proto naprostou koordinovanost všech složek, počínaje regionálním plánováním, zkrácenou územní přípravou a výstavbou inženýrských sítí až k dokonalým projektům a kvalitnímu provedení staveb. Bytovou otázku musíme řešit z hlediska moderního bydlení a uvědomit si, že urychlená bytová výstavba vyžaduje výkonné řízení našeho stavebnictví. Podotýkám ještě, že nepokládáme za vhodný způsob výstavby svépomoci, která je pouze dočasným východiskem z nouze, negativně působícím na stav životní úrovně, zejména mladé generace.

Konečně bych chtěl zvláště zdůraznit význam vědy a výzkumu, které byly vždy mohutnou oporou mravní, duchovní i hospodářské síly národa. Je jistě nesprávné, že se považovaly a ještě považují za neproduktivní činnost, a tedy za společenskou spotřebu, která nedává příslušnou protihodnotu. Svět toto postavení vědy již popřel a zvláště ve vyvinutých kapitalistických státech je právě jí věnována maximální pozornost a podpora. Tato péče však není jen záležitostí státu a státního rozpočtu, a to především u aplikovaného výzkumu a vývoje, který je především záležitostí podnikové sféry. Je tedy s podivem, kolik právě na tento úsek vynakládá stát dotačních prostředků, zatímco pro badatelský výzkum, který je převážně financován ze státního rozpočtu, se prostředky nedostávají.

Věda a výzkum nám zaostávají nejen uvnitř jednotlivých oblastí, ale ve srovnání s vyspělými státy. Týká se to především otázek odměňováni, vybavenosti vědeckých, výzkumných a vývojových pracovišť i vysokých škol, a vůbec úrovně prostředí, v kterém jsou vysoce kvalifikovaní odborníci nuceni pracovat. Hlavní příčinu lze spatřovat v neúplném vyjasnění celkové koncepce technické politiky, především však v tom, že žádoucí rozvoj vědeckotechnické základny je omezován restriktivní politikou v oblasti financování, investic, dovozu z kapitalistických států a mezd. Tato omezující opatření založená v návrhu státního rozpočtu se neprojeví okamžitě, ale až za mnoho, někdy desítky let. To proto, že ani činnost vědeckovýzkumné základny i vysokých škol nelze posuzovat podle měřítek okamžité ekonomické návratnosti. Společnost tedy již dnes zakládá vývoj ve všech sférách nejen pro blízkou, ale především i pro vzdálenou budoucnost.

Vzhledem k tomu, že zde byla už sdělena stanoviska, která jsou do jisté míry totožná s našimi stanovisky k problematice zemědělské, k některým otázkám, souvisejícím s problematikou oblastního plánování, s některými otázkami, souvisejícími se socialistickým osobním podnikáním, upouštím od této diskuse.

Chtěl bych závěrem jménem naší strany zdůraznit, že podle našeho názoru jde předložený návrh státního rozpočtu na hranici hospodářských možností. Bude nutno přijmout řadu zásadních opatření, která definitivně zastaví dosavadní nepříznivé hospodářské vývojové tendence a která naopak musí být mohutnou pobídkou k ozdravení, v němž budou muset naše podniky prokázat svou životaschopnost.

Jsme zásadně pro otevřenou politiku, což platí v plné míře i pro ekonomiku. Musíme říkat lidem plnou pravdu, např. o tom, že bez nebezpečí vážných hospodářských otřesů nemůžeme jít při úpravě mezd nad rámec dohody mezi vládou a Ústřední radou odborů. Naši občané projeví jistě plné pochopení i pro nepopulární opatření, budou-li jím přesvědčivě zdůvodněna a dostanou-li záruky, že oběti od nich požadované přispějí k ozdravení našeho národního hospodářství a vytvoření hospodářské rovnováhy, bez níž není možný jeho další úspěšný rozvoj.

Víme, že řešení základních problémů našeho národního hospodářství není a nebude snadné, jsme však přesvědčeni, že je možné. Při všech nedostatcích je naše ekonomika velmi silná a její dosud nevyužité rezervy nám umožní dostat se v několika příštích letech k hospodářské rovnováze a celkové konjunktuře.

Prohlašuji jménem poslanců naší strany, že pro předložený návrh státního rozpočtu budeme hlasovat, že však rozpočty příští, ať již federální nebo národní, budeme posuzovat pod tím zorným úhlem, jaké předpoklady budou vytvářet pro dlouhodobý rozvoj naší ekonomiky.

Podpredseda NZ Valo: Ďakujem súdruhovi Dohnalovi. Bude hovoriť predseda ÚKĽK s. Ing. Gašparík, pripraví sa posl. lng. Macho.

Predseda ÚKĽK s. Ing. Gašparík: Vážené Národné zhromaždenie, rád by som k prerokúvaniu návrhu štátneho rozpočtu na rok 1969 pripojil tiež niektoré poznatky, ktoré vychádzajú zo stanoviska vypracovaného ÚKĽK. Zaoberať sa podrobne problematikou štátneho rozpočtu - to patrí k dôležitým úlohám ÚKĽK ako kontrolného orgánu NZ. Môžem potvrdiť, že spracovanie návrhu rozpočtu na rok 1969 v predloženej podobe vyžadovalo riešiť rad zložitých problémov. V návrhu rozpočtu a v expozé ministra financií k tejto otázke bola podaná ich charakteristika a ja ju považujem za výstižnú a otvorenú.