Vím, že náklady spotřebitelů
na potraviny jsou v republice veliké. Neneseme na tom jednoznačně
vinu my. Podtrhuji toto stanovisko, i když samozřejmě
také máme ještě rezervy a své
problémy. Čísla státního závěrečného
účtu však vypočítávají
jakoby všichni přinášeli oběti
pro čsl. zemědělce. Hovoří
se o tom, že dotace zemědělství dělá
přes 2 mld Kčs. Pro nezasvěcené je
to jasné. Jste nám na obtíž! A to není
přece pravda. My družstevníci pořádně
státu platíme. Řádně odvádíme
daně, platíme si na sociální a důchodové
zabezpečení a vyrábíme tolik potravin,
že na ně v některých okresech není
odbyt. Jde o hovězí, vepřové maso,
ovoce atp. A přitom nám naši partneři
dluží tolik tun hnojiv a jiných požadovaných
prostředků, které by znásobily naši
výrobu.
Vidíte, jak to tedy vypadá. Nevysvětlíme
však lidem, kteří dnes otevřeně
diskutují, proč nákupní ceny jsou
nízké, u obilí v průměru 170
Kčs, ale mouku prodáváme za 400 Kčs,
proč maso vykupujeme za 12,50 Kčs a prodáváme
za 30 Kčs a u jiných produktů je to stejné.
Jsou tu veliké rozdíly. Jdou-li tyto rozdíly
pro prospěšnou věc, státní záležitost,
např. pro armádu, zdravotnictví apod., jsem
pro. Jestli jdou tyto rozdíly na veliký aparát,
zařízení, špatné hospodaření,
pak musím říci rozhodně ne. Žádám,
aby tyto záležitosti byly ihned dány do pořádku.
Uspoří se ihned ve státní pokladně
a to se musí někde poznat. To je cesta ke snížení
cen potravin. Nechci být radilem, ale ekonomika vypočítává,
že jedině, když budeme rentabilní, vyděláme
si na své mzdy, reprodukci a ostatní, může
ministerstvo financí jít správnou cestou.
Z těchto důvodů je nutné, aby ministerstvo
financí vytvořilo jednoduchý, ale účelný
daňový systém, podotýkám, ale
ne až v roce 1971, nýbrž ihned, a to hlavně
pro podniky a družstva, abychom dále šli cestou,
která je správná, a ne cestou zvyšování
kontrolních orgánů. Těch už máme
dostatek, ba přebytek. Za těchto podmínek
budou dosaženy reálné odvody do rozpočtu,
aniž by tím byla porušena iniciativa podniků.
V některých případech se domnívám,
že by bylo vůbec vhodné převést
daňový systém ze zákazníka
na výrobce.
Druhou otázkou, kterou chci zaujmout ještě
vaši pozornost, jsou stále vysoké výdaje
na bytovou výstavbu, která se při tom všem
neplní. Hlavně jsou vysoké výdaje
na bytovou údržbu, skoro 3 miliardy korun, jak bylo
uvedeno ve zprávě. Občané, kteří
mají své rodinné domky anebo i chaty, ví,
kolik vynaloží úsilí a vlastní
práce na stavbu a údržbu těchto domků
a chat. Kolik zaplatí daní a pojištění
za to, že bydlí ve svém. Proč se tedy
neřeší ekonomika bytového fondu? Já
se domnívám, že by kolektivy státních
domů, které už máme, měly převzít
v této věci iniciativu. Mimo vojenských a
jiných státně důležitých
bytů, doporučuji převést podnikání
v bytové výstavbě na závody a družstva,
abychom podpořili stavebníky rodinných domků.
Dále je třeba také dořešit dovoz
stavebního materiálu, který nám chybí,
a to ihned. Přitom bychom měli mít na zřeteli
cenovou otázku. Stejné nákupní ceny
a rozšiřování kapacit stavebních
závodů na klíč. S tím je také
spojeno odbourání stabilizačních odvodů.
Měli bychom zvážit otázku zvýhodnění
individuální výstavby, stejně jako
družstevní výstavby pomocí subvenční
politiky.
Doporučuji dále zrušit právo osobního
užívání pozemků a zavést
osobní vlastnictví a umožnit přímý
výkup stavebních pozemků pro stavebníka.
U ostatních staveb v osobním vlastnictví,
jako jsou chaty, garáže apod., obnovit možnost
nájemných smluv k pozemkům. Přitom
je nutno zrušit rozdílné ceny za stavební
pozemky s ohledem na předepsanou výměru 800
m2 nebo 3000 m2 a umožnit tak proplácení
celé potřebné výměry. Platit
všechny pozemky bez ohledu na druh investic. Náhrada
by měla být proplácena za jakkoli zabrané
pozemky.
Nakonec mně dovolte při této příležitosti
položit otázku, kterou také musí ministerstvo
financí urychleně vyřešit. SBČS
má v sobě hodně starého, co už
neřeší dnešní situaci. Doporučuji
proto, aby se SBČS stala normální obchodní
organizací, obchodující s penězi,
která by byla postavena na stejnou úroveň
jako jiné podniky. Zajistit, aby už v žádném
případě nezasahovala do řízení
podniků např. tím, že stanoví
výši úvěru, zásob zboží
podle jednotlivých skupin a sortimentu. O vkládání
vlastních peněz a prostředků ať
osobně rozhodují vedoucí hospodářští
pracovníci se svými kolektivy, a to iniciativně
a s plnou odpovědností za hospodářský
dopad.
Soudružky a soudruzi poslanci, poučme se z hospodářských
výsledků minulého roku a na ústředních
orgánech proveďme takové nápravy pro
zdravé a aktivní hospodářské
výsledky ještě v tomto roce, když se nám
to nepodařilo v roce minulém. Děkuji za pozornost.
Místopředseda NS posl. Dohnal: Jako poslední
v dopolední části jednání vystoupí
s. posl. Hejlová. Dávám jí slovo.
Posl. Hejlová: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci! Při projednávání státního
závěrečného účtu v zemědělské
skupině ÚKLK došli jsme k určitým
závěrům, které bych zde považovala
za vhodné přednést. Jde o to, jak působí
mimocenové ekonomické nástroje řízení
v zemědělství.
Rok 1967 byl prvním rokem uplatňování
nové soustavy řízení v celém
komplexu ministerstva zemědělství a výživy.
Loňské příznivé výsledky,
kterých bylo v zemědělství dosaženo,
jsou jak výsledkem vyšší pravomoci a iniciativy
zemědělských závodů a pracovníků
v zemědělství v rámci nové
soustavy řízení, tak příznivých
povětrnostních podmínek. Příznivé
výsledky ve výrobě se kladně odrazily
jak v posílení stability našeho zemědělství,
tak i v důchodové situaci zemědělských
závodů.
Plán hrubého důchodu byl splněn v
družstevních podnicích zemědělských
na 125 %, u státních zemědělských
organizací na 119 % čistý zisk u družstevních
organizací na 195 %, u státních zemědělských
organizací na 182 %. Dobré finanční
výsledky umožnily zemědělským
závodům zvýšit nejen odměny pracovníkům,
ale i příděl, jak fondům společenské
spotřeby, tak fondu akumulace, čímž
byly vytvořeny příznivé podmínky
pro hmotnou zainteresovanost pracovníků v zemědělských
závodech i v letošním roce.
Vedle nákupních cen působily na značný
přírůstek důchodů zemědělských
závodů velmi silně další ekonomické
nástroje. Největší váhu z nich
měly přírůstkové prémie,
diferenciální příplatky a stabilizační
dotace. Tyto nástroje úhrady představují
z celkového objemu prostředků poskytovaných
zemědělství ze státního rozpočtu
mimo nákupní ceny státním a družstevním
zemědělským organizacím v roce 1967
více než 72 %.
U družstevních zemědělských organizací
představuje zvýšení přírůstkových
prémií a diferenciálních příplatků
proti plánu 941 mil. Kčs a u státních
zemědělských organizací 198 mil. Kčs.
Vyšší úhrada prostřednictvím
necenových nástrojů vyplývá
hlavně z vyššího objemu tržní
produkce v loňském roce proti tříletému
průměru.
Vedle těchto kladných stránek působení
ekonomických nástrojů se však projevily
i některé nedostatky, jež vedly ke spekulaci,
či finanční nekázni, což mělo
bezprostřední vliv na překročení
stanoveného objemu přírůstkových
prémií.
Přestože ekonomická pravidla nové soustavy
řízení zemědělství stanovila
zásady pro používání ekonomických
nástrojů, praktický postup při poskytování
příplatků, prémií atd. byl
do značné míry závislý na subjektivním
rozhodování nadpodnikových orgánů
řízení zemědělství a
kvalitě podkladů.
Při kvantifikaci ekonomických nástrojů
řízení v zemědělství
byla u přírůstkových prémií
značně podhodnocena možnost vyššího
přírůstku tržní produkce, což
vedlo při vyšší tržní produkci
v roce 1967 k překročení pevně
stanovené částky na přírůstkové
prémie na tento rok.
V opačném případě, kdy
v roce 1967 v důsledku hromadného brakování
krav došlo k vysokému plnění dodávek
jatečného skotu a tím i k vzniku mimořádně
vysokého nároku na přírůstkové
prémie, úprava dodávek byla provedena. Příkladem
toho je JZD Letňany, kde v průběhu let
1964 - 1966 činila dodávka jatečného
skotu 394 q ročně, v roce 1967 v důsledku
ozdravění skotu bylo likvidováno celé
základní stádo dojnic, čímž
se zvýšila dodávka jatečného
skotu do státních fondů na 934 q, tj. 248
%. OZS Praha-východ přiznalo tomuto družstvu
prémii za překročení dodávek
jatečného skotu v částce 330 tis.
Kčs a subvencí za likvidaci TBC v částce
239 tis. Kčs.
Vliv na překročení přírůstkových
prémií mělo administrativní převádění
dodávek jatečného skotu a prasat z roku 1966
na rok 1967, což představuje 206 mil. Kčs,
s čímž opět nebylo v kvantifikaci
nové soustavy řízení v zemědělství
uvažováno.
K čerpání prostředků ze státního
rozpočtu a proplácení přírůstkových
prémií došlo v mnoha Případech
i tam, kde nedošlo ke skutečnému zvýšení
tržní produkce do státních fondů,
ale jen k přesunu skotu mezi jednotlivými okresy.
Např. v roce 1967 jen z okresu Praha-západ bylo
přesunuto do okresu Mělník 1883 tuberkulózních
dojnic. Zemědělským závodům
v okrese Praha-západ byl tento přesun TBC dojnic
uznán na plnění dodávek masa do státních
fondů a vznikl dodavateli nárok na přírůstkové
prémie za zvýšení dodávek skotu
v částce 1 mil. Kčs + diferenciální
příplatky a 2,9 mil. Kčs z titulu subvence
za likvidaci TBC. Ve skutečnosti však k dodávce
masa do státních fondů ani k likvidaci TBC
vůbec nedošlo.
K vyplácení přírůstkových
prémií docházelo v řadě případů
i při obměně základního stáda
a při nákupu hospodářských
zvířat od jednotně hospodařících
rolníků, kteří nemají nárok
na přírůstkové prémie.
Některé zemědělské závody
získaly přírůstkové prémie
také tam, kde došlo ke změně půdní
držby, neboť přepočet dodávek zemědělských
výrobků byl proveden nesprávným způsobem.
Vedle těchto nedostatků ve vyplácení
přírůstkových prémií
bylo v roce 1967 uvolněno MZVž z prostředků
na přírůstkové prémie 3,1 mil.
Kčs vybraným mlékárnám na prémie
za čistotu mléka podle resazurinových zkoušek.
Vyplácení těchto odměn z fondu přírůstkových
prémií je v rozporu s jejich funkcí, neboť
zde nedošlo ke zvýšení tržní
produkce, ale kvality mléka.
Přírůstkové prémie nevytvářely
dostatečný prostor a tlak pro účinnější
a rychlejší změnu struktury zemědělské
výroby v souladu s přírodními podmínkami,
neboť stejná sazba za jednotlivé výrobky,
společná pro všechny výrobní
oblasti, nepřispěla k diferenciaci společensky
žádoucí struktury zemědělské
výroby v jednotlivých výrobních oblastech,
a spíše vytvářela podmínky pro
nežádoucí výrobu některých
zemědělských produktů v některých
výrobních oblastech. Přírůstkové
prémie nedostatečně rozlišují
skutečné zásluhy zemědělských
závodů na vyšší tržní
produkci, neboť umožňují získat
finanční prostředky i tam, kde k růstu
produkce došlo nákupem zvířat, nebo
kde ke zvýšení produkce došlo zásluhou
vyšších dodávek krmiv z centrálních
fondů.
Jako příklad je možno uvést ty okresy,
kde v rámci tzv. experimentů dodávají
zemědělské závody nákupním
organizacím téměř veškeré
obiloviny včetně krmného fondu, za což
zpětně obdrží potřebná
krmiva ve formě krmných směsí. Tyto
dodávky krmných směsí zemědělským
závodům často přesahují až
trojnásobně objem dodaných obilovin do státních
fondů, přesto však zemědělské
závody dostávají přírůstkové
prémie a diferenciální příplatky
za zvýšené dodávky obilí proti
tříletému průměru. Ve skutečnosti
však nedošlo k přírůstku dodávek
do státních fondů, ale naopak z centrálního
fondu bylo uvolněno více krmiv. Vedle toho mohou
tyto závody v důsledku dostatečných
zdrojů krmiv podstatně zvýšit živočišnou
výrobu, což se opět odráží
ve vyšších nárocích na dotace ze
státního rozpočtu.
K vážným nedostatkům docházelo
i při vyplácení stabilizačních
dotací, jež mají napomáhat k zabezpečení
plynulého reprodukčního procesu zaostávajících
zemědělských závodů. Konsolidační
plány, jako předpoklad vyplácení stabilizačních
dotací, jsou v mnoha případech značně
formální a nepostihují skutečné
kořeny zaostávání.
V řadě případů neobsahují
konsolidační plány konkrétní
a podrobnější zdůvodnění
navrhovaných opatření, jež by zaručovaly,
že předpokládaných výsledků
bude dosaženo. Řada uvažovaných opatření
v konsolidačních plánech, pokud jde o zvýšení
stavů hospodářských zvířat,
užitkovost, změnu struktury výroby apod. není
konkrétně podložena zabezpečením
krmiv, osiv, stájové kapacity, chovného materiálu
apod.
O nízké pozornosti k stabilizačním
dotacím ze strany okresních zemědělských
sdružení svědčí ta skutečnost,
že na prověřovaných okresech nebyly
podle platných směrnic prováděny kontroly
plnění konsolidačních plánů.
Prostředky na stabilizační dotace jsou často
rozptýleny na velký počet JZD a není
sledován degresivní charakter těchto dotací;
v podstatě administrativní příděl
prostředků na stabilizační dotace
státním statkům z centra nevede k potřebnému
ekonomickému tlaku na státní statky při
hledání vnitřních rezerv a snižování
výrobních nákladů k získání
vlastních zdrojů na reprodukci.
Konsolidačním plánům nebyla tedy věnována
dostatečná pozornost jak ze strany zemědělských
závodů, tak také býv. zemědělských
správ, které měly organizovat účinnou
pomoc zemědělským závodům při
jejich zpracování, aby byl zabezpečen reálný
předpoklad jejich splnění.
Z konsolidačních plánů je zřejmé,
že výrobní hospodářské
správy spolu se zemědělskými závody
nehledaly skutečné specifické kořeny
zaostávání jednotlivých zemědělských
závodů žádajících o stabilizační
dotaci, ani nebyly doceněny existující rezervy
pro rychlejší odstranění nedostatků
ve výrobě.
V rozporu s cíli nové soustavy řízení
zemědělství se nepodařilo zvýšit
úlohu základních nákupních
cen jako hlavního nástroje tržního mechanismu
k zainteresování zemědělských
závodů na zvyšování produkce
do státních fondů a zabezpečení
společenské objednávky.
Praktické uplatňování nové
soustavy řízení v zemědělství
v loňském roce ukazuje, že ekonomické
nástroje uplatňované ve státních
a družstevních organizacích nepřispívají
účinně k sbližování ekonomik
mezi těmito zemědělskými závody.
Značné rozdíly ve výši a formě
poskytování stabilizačních dotací
a diferenciálních příplatků
státním statkům a JZD ukazují spíše
na opak. Svědčí o tom výše poskytovaných
neinvestičních dotací na 1 ha zemědělské
půdy, kde státní zemědělské
organizace získaly v loňském roce na 1 ha
zemědělské půdy o 1435 Kčs
více dotací než družstevní organizace.
U diferenciálních příplatků
činí tento rozdíl 518 Kčs a u stabilizačních
dotací 563 Kčs na 1 ha zemědělské
půdy. I když bereme v úvahu zhoršené
výrobní podmínky státních statků,
přesto se domnívám, že takové
rozdíly v ekonomických nástrojích
nevytvářejí dostatečný ekonomický
tlak na státní zemědělské organizace
při zvyšování hospodárnosti a
rentability výroby.
K odstranění zmíněných nedostatků
bude proto nutné důsledně zhodnotit účinnost
ekonomických nástrojů v zemědělství
a plně docenit úlohu jen na tomto úseku,
aby tyto ještě více než dosud působily
ve prospěch proporcionálního rozvoje zemědělství
ve všech sektorech a v zájmu požadované
specializace ve všech výrobních oblastech.
Bude nutné zpřesnit dosavadní směrnice,
které umožňují často subjektivní
výklad a spekulace při poskytování
mimocenových ekonomických nástrojů
a zároveň vyloučit z těchto nástrojů
prvky, které umožňují vyplácet
přírůstkové prémie i tam, kde
ve skutečnosti nedochází ke zvyšování
produkce do státních fondů.
Jak vyplývá ze stanoviska ke státnímu
závěrečnému účtu, bude
třeba důsledněji vyhodnotit ve všech
odvětvích národního hospodářství
skutečnou úlohu a účinnost dotační
politiky, neboť řada těchto dotací nenapomáhá
ke zvyšování úlohy tržního
mechanismu, takže tyto nástroje nejsou v podstatě
schopny účinně řešit rovnovážný
stav našeho národního hospodářství.
(Potlesk.)
Mpř. NS Dohnal: Děkuji. Soudružky a
soudruzi poslanci, dovolte malé organizační
sdělení.
Schůze předsednictva Čs. skupiny Meziparlamentní
unie se koná ihned v Obrazové galerii.
Po polední přestávce jako první v
diskusi vystoupí s. posl. Lukačovič.
Přerušuji jednání do 15.00 hod.
(Schůze přerušena ve 13.35 hod.)
(Přerušená schůze opět zahájena
ve 14,58 hod.)
Předseda NS Smrkovský: Soudružky a soudruzi,
budeme pokračovat v jednání, promluví
posl. Lukačovič. Po něm posl. Gudrich.