Přítomno 209 poslanců podle prezenční
listiny.
Místopředseda NS Zedník (zvoní):
Vážené Národní shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci, vážení
hosté, zahajuji přerušenou schůzi. V
sále je přítomno 209 poslanců Národního
shromáždění, Národní shromáždění
je tedy schopné usnášení. V průběhu
včerejšího jednání se omluvili
další poslanci, a to posl. Mátl, Šulek
a Žilinský, dále místopředseda
vlády Husák a ministři Hájek a Korčák.
Než přistoupíme k projednání
3. bodu pořadu, mám pro vás sdělení.
Předsednictvu NS došel dopis poslance NS Františka
Štefánika, předsedy výboru pro spotřební
průmysl, služby, obchod a spoje, který vzhledem
k vážnému zdravotnímu stavu prosí,
aby byl uvolněn z funkce člena předsednictva
NS a současně i z funkce předsedy výboru
pro spotřební průmysl, služby, obchod
a spoje. Navrhuji, aby této rezignaci bylo vyhověno.
Kdo souhlasí s tímto návrhem? Zdržel
se někdo hlasování? Je někdo proti?
Není tomu tak.
Vzhledem k tomu, že byla přijata jednomyslně
rezignace posl. Františka Štefánika na výše
uvedené funkce, navrhuji, aby nový předseda
výboru pro spotřební průmysl, služby,
obchod a spoje a tím i člen předsednictva
NS byl zvolen ještě na této schůzi NS
na návrh ÚV Národní fronty. O tento
bod doporučuji rozšířit program schůze
Národního shromáždění.
Kdo souhlasí s takto rozšířeným
pořadem schůze NS? Děkuji. Je někdo
proti? Zdržel se někdo hlasování ? Nikoliv.
Předsednictvo NS tedy doporučuje, aby volba předsedy
výboru pro spotřební průmysl, služby,
obchod a spoje a člena předsednictva NS byla provedena
tajným hlasováním, až se dostaneme k
příslušnému bodu pořadu našeho
jednání.
Nyní přistoupíme k projednání
dalšího bodu pořadu, kterým je
3. Vládní návrh zákona o soudní
rehabilitaci a ústavního zákona, jímž
se přechodně upravují některé
otázky voleb soudců (tisk 174a, 175) a společná
zpráva výborů ústavně právního,
pro národní výbory, pro plán a rozpočet
a pro zemědělství a výživu (tisk
183a).
Návrhy zákonů, které obsahově
úzce souvisí, odůvodní jménem
vlády ministr spravedlnosti dr. Kučera. Prosím
ministra Kučeru, aby se ujal slova.
Ministr spravedlnosti dr. Kučera: Vážené
Národní shromáždění, ve
svém programovém prohlášení,
které bylo projednáno a schváleno dne 3.
května 1968 Národním shromážděním,
zdůraznila vláda, že považuje za jeden
ze svých nejnaléhavějších úkolů
postarat se o odstranění následků
hrubých deformací, k nimž v minulém
období na úseku trestního soudnictví,
ale i v jiných oblastech došlo.
Vládní návrh zákona o soudní
rehabilitaci, který máte dnes před sebou,
zapadá do plnění uvedeného bodu programového
prohlášení. Má jím být
vytvořen právní podklad pro urychlenou nápravu
křivd, k nimž došlo nezákonnostmi na tak
citlivém úseku, jakým je úsek trestního
soudnictví. Nápravu těchto křivd považujeme
za jeden z nezbytných předpokladů pro obnovení
důvěry občanů v socialistickou spravedlnost
a zákonnost. Proto bylo rozhodnuto vyjmout tento úsek
z celkové velmi široké problematiky nápravy
nezákonností a zpracovat jej přednostně.
Snad málokdy byl zákon připravován
za tak širokého a živého zájmu
veřejnosti jako zákon o soudní rehabilitaci,
jež máte dnes projednat. V tisku i v jiných
hromadných informačních prostředcích
byly otázky souvisící s rehabilitací
osob nesprávně odsouzených z nejrůznějších
stran rozebírány, vyslovovány nejrůznější
a mnohdy vzájemně si odporující požadavky
a náměty. Je přirozené, že nebylo
možno všem vyhovět a že ne všechno,
o čem v průběhu přípravy zákona
bylo uvažováno, našlo odraz v textu vládního
návrhu.
Dovolte, abych se aspoň ve stručnosti dotkl některých
fází přípravy zákona.
Požadavek rehabilitace těch, jimž bylo v minulosti
ukřivděno, stal se od počátku obrodného
procesu snad nejvýraznějším a nejčastěji
vyslovovaným heslem. Je přirozené, že
přes mnohoznačnost, s jakou se dnes o rehabilitaci
mluví, myslíme tu v první řadě
na ty občany, kteří byli před trestními
soudy neprávem odsouzeni jako pachatelé trestných
činů a odpykali tresty uložené jim za
trestnou činnost, které se ve skutečnosti
nedopustili.
Ministerstvo spravedlnosti bylo si vědomo toho, že
rehabilitace těchto osob, o niž se hovořilo
už od r. 1956, nebyla v předchozích letech
důsledně provedena. Bylo si vědomo i toho,
že má-li tento úkol byl v dohledné době
úspěšně a konečně do důsledků
splněn, je třeba vytvořit nejen organizační
a personální předpoklady, ale dát
také i vyhovující právní podklad
ve formě speciální zákonné
úpravy. Proto už v březnu tohoto roku počalo
s přípravou zvláštního zákona.
Hrubé zásady této zákonné úpravy
byly sděleny v zasedání vlády dne
20. března 1968, kdy vláda ministru spravedlnosti
uložila, aby s urychlením v pracích na zmíněné
zákonné úpravě pokračoval.
V téže době byl však z některých
stran uplatněn názor, že politické zásady,
o které by se opírala rehabilitace, by měl
zpracovat reprezentativní politický orgán,
tedy přímo Národní shromáždění,
a to popřípadě pomocí zvlášť
k tomu účelu zřízené komise.
Podle těchto představ měla pak tato zvláštní
komise řídit i legislativní práce,
jejichž záběr měl přirozeně
být daleko širší než jen pro úsek
trestního soudnictví.
Po určitém období váhání
zůstala však nakonec příprava zákona
o soudní rehabilitaci úkolem ministerstva spravedlnosti,
které podle pokynu vlády mělo při
přípravě právní normy navázat
kontakty nejen s jinými zainteresovanými resorty,
ale také s vědeckými pracovišti a se
společenskými organizacemi, zejména se Svazem
protifašistických bojovníků. Přes
časovou tíseň byly tyto kontakty navázány,
provedena řada konzultací, věnována
pozornost hlasům v tisku i námětům
v dopisech, jichž došly celé stovky.
Na tomto podkladě byly připraveny zásady
zákonné úpravy soudní rehabilitace,
jimiž se zabývala vláda ve své schůzi
dne 22. května 1968 a v následujících
dnech pak výbory Národního shromáždění.
Při tomto projednávání byla zaujata
stanoviska v řadě otázek, v nichž zásady
nabízely několikerá variantní řešení.
Na tomto podkladě byla pak urychleně připravena
paragrafovaná osnova, která vycházela z řešení
nabyvších v předchozí diskusi převahy.
Osnovu zákona projednala vláda dne 6. června
a hned následující den byla předložena
Národnímu shromáždění.
Jestliže se podařilo připravit a nezbytným
legislativním procesem provést osnovu zákona,
jehož význam a dosah jistě nikdo nebude podceňovat
a v němž jsou řešeny otázky, na
jejichž řešení není vždy jednotný
názor, v čase poměrně velmi krátkém,
svědčí to nejen o zcela mimořádném
pracovním úsilí těch, kdož na
zákoně pracovali, ale také o tom, že
přesvědčení o naléhavosti tohoto
zákona bylo obecně sdíleno všemi, kdo
v legislativním procesu s osnovou přicházejí
do styku. Považuji za svoji povinnost vyzvednout zejména
pomoc, jíž se nám dostalo ze strany ústavně
právního výboru Národního shromáždění.
Týká se to jak přípravných
prací, tak i projednávání zásad
a nyní také i paragrafovaného znění,
kde jsou navrhována některá zpřesnění
formulací a doplnění ustanovení.
Pokud jde o obsah zákona, považuji za nutné
vyzvednout, že platný právní řád
umožňuje ve formě tzv. mimořádných
opravných prostředků zjednat nápravu
tam, kde v trestním řízení došlo
k nezákonnému rozhodnutí, tedy zejména
k nezákonnému odsouzení občana. Je
to však cesta dosti obtížná a zdlouhavá.
Zvláštní zákon, jehož přijetí
se navrhuje, má tedy zde v podstatě ten význam,
že nápravu nezákonných trestních
rozsudků bude možno na jeho podkladě zjednat
rychleji a snadněji, než to umožňovaly
dosavadní předpisy. Míří na
ty úseky, kde podle zkušenosti byly deformace a nezákonnosti
častým zjevem, tedy zejména na odsuzující
rozsudky za trestné činy označované
běžně jako politické delikty, které
byly vyšetřovány orgány Státní
bezpečnosti a souzeny zvláštními tribunály.
Nezákonnosti ovšem zde mají být napravovány
po individuálním přezkoumání
každé věci nezávislým soudem.
Nebyly přijaty náměty, aby všechny tyto
rozsudky byly paušálně už zákonem
zrušeny. Jak je zdůrazněno v preambuli k zákonu
a jak také vláda výslovně uvedla ve
svém prohlášení k otázkám
rehabilitace, na němž se usnesla při schválení
osnovy, jde o to urychleně odčinit křivdy
způsobené občanům, kteří
byli odsouzeni a potrestáni, ač se na zájmech
socialistické společnosti žádnou trestnou
činností neprovinili, nejde však o popření
revoluční zákonnosti a oslabení právního
řádu, nejde o rehabilitaci těch, kdož
se trestnými činy proti republice nebo jinou trestnou
činností provinili proti platným zákonům
a byli podle nich právem potrestáni.
Toto rozlišení předpokládá individuální
projednání a přezkoumání věci.
Osnova v § 15 vypočítává přímo
vady, na jejichž podkladě přezkoumávané
rozhodnutí lze prohlásit za vadné, zrušit
a nahradit novým rozhodnutím odpovídajícím
zákonu.
Rozsah věcí takto přezkoumávaných,
složení senátů pověřených
přezkoumáním a řízení
před nimi upravuje osnova v oddílu druhém.
Jen v omezeném rozsahu počítá osnova
s tím, že některá rozhodnutí
budou zrušena bez zvláštního věcného
přezkoumání přímo na podkladě
zákona. Jde tu v oddílu čtvrtém o
některá rozhodnutí zasahující
tvrdě do osobní svobody občanů, a
to nad rámec daný zásadami běžného
trestního zákonodárství. Patří
sem především rozhodování o zařazováni
do tábora nucené práce. V oddílu pátém
poskytují se určité výhody drobným
rolníkům a živnostníkům, kteří
byli v minulosti postiženi mnohdy tvrdými tresty za
činy souvisící s provozem jejich podniku.
Zákonné zahlazení jejich odsouzení
odstraní důsledky, které by ze starších
rozsudků mohly být ještě dnes vyvozovány.
Tam, kde bylo vysloveno propadnutí majetku, poskytne se
úleva potud, že bude vrácen nebo nahrazen majetek
v osobním vlastnictví, tedy především
bytové zařízení, obytné domky
apod.
Je třeba zdůraznit, že okruh záležitostí,
na které se vztahují ustanovení návrhu
zákona o soudní rehabilitaci, neznamená,
že v těchto věcech vždycky už k rehabilitaci
dojde. Neznamená však ani naopak , že v záležitosti,
na kterou ustanovení zákona přímo
nedopadnou, nebude možno rehabilitace dosáhnout. Cesta
mimořádných opravných prostředků,
tak jak je zná platný trestný řád,
stále tu ještě zůstává
vedle speciální úpravy, kterou pro určitý
okruh záležitostí zavádí předpokládaný
zákon. Některá jeho ustanovení, zejména
§ 21, mají naopak umožnit snazší
nápravu na podkladě těchto mimořádných
opravných prostředků tam, kde dosud vznikaly
obtíže.
Důležitá jsou ustanovení oddílu
šestého o náhradě škody způsobené
nezákonným odsouzením. Nároky poškozených
osob se tu poměrně velmi přesně vymezují
a poskytují se některé další
nároky, které dosavadní právo neznalo.
V tomto směru jde zejména o nároky pozůstalých,
které byly podle předpisů dosud platných
uspokojovány jen ve velmi omezeném rozsahu. Pokud
jde o výplatu peněžní náhrady,
je nutno brát zřetel na hospodářskou
situaci státu. Při rozsahu náhrad, se kterými
nutno počítat, není možná jednorázová
výplata celého odškodnění. Osnova
proto počítá s výplatou jen do určité
sumy (20 000 Kčs) a s rozložením zbytku na
delší dobu, maximálně 10 let. Počítá
s vydáním dluhopisů k tomuto účelu.
Podrobně upravuje také nároky rehabilitovaných
osob na úseku důchodového zabezpečení
(§ 28).
V oddílu sedmém upravuje osnova odpovědnost
pracovníků, kteří v původním
řízení hrubým způsobem porušili
svoje povinnosti a tak nezákonnost přivodili nebo
k jejímu vzniku přispěli.
V některých případech půjde
tu přímo o trestnou činnost. Z mnoha stran
bylo požadováno, aby zákon obnovil trestnost
takových činů tam, kde už pro odstup
doby promlčením zanikla. Takové ustanovení,
zavádějící v podstatě retroaktivitu
trestných předpisů, dostalo by se ovšem
do rozporu se základními principy trestního
zákonodárství. Navíc řada věcí
podléhá amnestiím, jež v minulosti byly
vyhlášeny a jejichž dosah nelze změnit.
Proto ani vláda ani výbory Národního
shromáždění se zařazením
takového ustanovení do zákona nepočítaly.
Na podkladě doporučení výborů
NS byla však prodloužena do konce roku 1972 promlčecí
doba u takových trestných činů, kterými
byly přivoděny nezákonnosti a které
v den nabytí účinnosti zákona ještě
promlčeny nejsou.
Je rovněž věnována mimořádná
pozornost odpovědnosti těch, kdož zavinili
nezákonnosti ve sféře pracovně právní
a společenské. Jde o to, aby odešly ze státního
aparátu a z veřejných funkcí osoby,
které jsou za ony hrubé nezákonnosti minulého
období odpovědny. Osnova proto zavádí,
doplňujíc tak zákoník práce,
nový výpovědní důvod a umožňuje
skončení pracovního poměru propuštěním
i u některých jiných pracovníků
a funkcionářů.
V zájmu věcného posuzování
viny opřeného také o dostatečnou od
bornou znalost počítá osnova s tím,
že v těch orgánech, o jejichž pracovníky
především půjde, tedy v resortu ministerstva
vnitra, Generální prokuratury a ministerstva spravedlnosti,
budou zřízeny zvláštní komise.
Pokud jde o porušení soudcovských povinností,
počítá se zvláštním kárným
senátem.
Proti rozhodnutí resortní prověrkové
komise a stejně tak i proti rozhodnutí kárného
senátu pro soudce byl by opravný prostředek
ke komisi zřízené Národním
shromážděním. Osnova tímto způsobem
chce zaručit jednostrannost a nestrannost posuzování
tím, že konečné rozhodnutí dává
do rukou nejvyššího orgánu, jemuž
jsou odpovědni jak resortní ministři, tak
i generální prokurátor a v podstatě
i Nejvyšší soud, jehož členy Národní
shromáždění volí a jemuž
předseda Nejvyššího soudu podává
zprávy. Osnova předpokládá, že
Národní shromáždění samo
si blíže určí složení této
odvolací komise i způsob její volby.
Tolik zhruba k nejdůležitějším
zásadám zákonné úpravy soudní
rehabilitace.
Jsme si ovšem vědomi toho, že zákon není
všechno, že mnoho, ba velmi mnoho záleží
na tom, jak a kým je zákon vykládán
a aplikován.
Ústavní zákon, jímž se přechodně
upravují některé otázky voleb soudců,
dává volbu zvláštních senátů,
které budou u krajských soudů, u vyšších
vojenských soudů a u Nejvyššího
soudu provádět přezkoumávání
rozhodnutí, do rukou Národního shromáždění
a Slovenské národní rady. Chci ubezpečit
vážené Národní shromáždění,
že vynakládáme veškeré úsilí
k tomu, abychom vyhledali schopné a minulostí naprosto
nezatížené soudce pro tyto senáty. Volba
Národním shromážděním,
jakož i okolnost, že jejich funkce podle navrženého
zákona by neskončila skončením volebního
období v roce 1969, zaručí jim nezávislost
potřebnou k řádnému plnění
jejich odpovědné funkce. Jsme si vědomi i
toho, že ani otázku materiálního zabezpečení
soudců nelze tu nechávat stranou. Určitým
platovým úpravám se tu nevyhneme a věřím,
že v tomto směru najdeme u příslušných
orgánů, a také i u Národního
shromáždění, pochopení.
Draze platíme zkušenosti, které nám
přineslo minulé období podceňováním
zákonnosti, potlačováním soudcovské
nezávislosti, opomíjením základních
principů trestního práva hmotného
i procesního. Nechceme, aby se někdy v budoucnosti
mohly tyto chyby opakovat. Proto chce vláda i ministerstvo
spravedlnosti učinit všechno plněním
svého programu pro oblast justice do budoucnosti. Zákon
o soudní rehabilitaci, který Vám, soudruzi
poslanci, vláda předkládá, má
pomoci k tomu, abychom mohli minulou tíživou kapitolu
našeho společenského vývoje co nejrychleji
uspokojivě uzavřít. Chci ujistit Vás
i celou naši veřejnost, že vláda i resort,
v jehož čele stojím, učiní ze
své strany všechno, aby zákon tento svůj
účel splnil.
Mpř. NS Zedník: Děkuji ministrovi
spravedlnosti dr. Kučerovi a dávám slovo
zpravodajce posl. Litvajové.
Posl. Litvajová: Vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, dovoľte mi, aby som uviedla
vládny návrh zákona o súdnej rehabilitácii.
Rehabilitácia nevinne odsúdených občanov
je úzko spätá s výsledkami historických
zasadnutí Ústredného výboru Komunistickej
strany Československa na sklonku minulého a začiatkom
tohoto roku. Je úzko spätá s novou politikou
Komunistickej strany Československa, s úsilím
všetkých progresívnych síl našej
republiky o ďalší všestranný rozvoj
socialistickej spoločnosti u nás.
Uskutočniť rehabilitáciu komunistov i nekomunistov,
napraviť krivdy, ktoré boli v predchádzajúcom
období občanom najmä v 50 rokoch spôsobené
nezákonnými trestnými rozsudkami, patrí
k základným zásadám Akčného
programu KSČ a vlády. Jej dôsledná
realizácia prispeje k prehĺbeniu dôvery ku
KSČ, k nášmu soc. štátu a jeho
orgánom.