Prosím tedy ústavně právní výbor, aby se sešel k poradě v Obrazové galerii. Mezitím přistoupíme k druhému bodu našeho programu, dříve však uděláme 10 min. přestávku.

(Schůze přerušena v 15.25 hod.)

(Schůze opět zahájena 15.48 hod. Předsednictví převzala posl. Miková.)

Místopředsedkyně NS posl. Miková: Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi. Přistoupíme ke druhému bodu pořadu, kterým je

2. Zpráva předsedy Národního shromáždění o pobytu parlamentní delegace ve Svazu sovětských socialistických republik.

Prosím předsedu NS Smrkovského, aby přednesl zprávu.

Předseda NS Smrkovský: Vážení poslanci, soudružky a soudruzi, drazí přátelé! Naše desetičlenná parlamentní delegace dlela v Sovětském svazu na pozvání obou komor Nejvyššího sovětu Sovětského svazu ve dnech 4.-15. června t. r., a to na oplátku návštěvy delegace Nejvyššího sovětu u nás v květnu loňského roku. Složení delegace, její program, setkání s představiteli sovětů všech skupin a další faktické i údaje jsou zachyceny v písemné zprávě, kterou máte před sebou. Také náš tisk i rozhlas přinesl některé údaje po příletu z Moskvy do Prahy, a pak z aktivu funkcionářů v ČKD v Praze, kde jsem po příjezdu z Moskvy v pondělí 17. června podával raport, jak jsme tomu říkali, z naší cesty po Sovětském svazu, o práci našeho NS a o nejbližších úkolech do mimořádného sjezdu naší KSČ.

Proto mi dovolte, abych velmi stručně zdůraznil některé obsahové i politické momenty v našich jednáních. Nejdříve vám a vaším prostřednictvím všemu československému lidu chci předat srdečné pozdravy sovětských představitelů s. Brežněva a s. Podgorného a všech ostatních představitelů sovětských republik a měst, které jsme navštívili. (Potlesk.)

Především chci zdůraznit, že nás současný politický život u nás dal této naší cestě větší význam, než tomu bývá obvykle. O to odpovědnější bylo naše poslání. Naše delegace navštívila Moskvu, Volgograd, Rigu a Leningrad.

Ve všech místech probíhala oficiální jednání na různých stupních sovětských orgánů, ve všech městech jsme se zúčastnili mítinků na závodech i v kolchoze. Mimo program došlo k srdečnému setkání parlamentní delegace s generálním tajemníkem KSSS s. Brežněvem a předsedou Presídia Nejvyššího sovětu s. Podgorným.

Pobyt celé delegace byl pečlivě připraven do všech detailů a veškerá jednání probíhala na vysoké úrovni. Po celou dobu delegaci provázeli představitelé Nejvyššího sovětu a ministerstva zahraničních věcí. I když program byl velice nabitý akcemi, přece jenom delegace měla možnost, byť velice obecně, seznámit se s prací sovětských orgánů i životem pracujících ve městech, na závodech i v kolchoze. Sovětský tisk věnoval velikou pozornost naší delegaci, i když jeho informace se týkaly převážně zpráv o setkání a programu naší delegace.

Co bylo příznačným rysem všech našich setkání? Především veliká srdečnost a upřímnost z obou stran. I když přivítání na Vnukovském letišti proběhlo s určitou protokolární rezervovaností, velice brzy se atmosféra změnila v srdečnost a soudružskou otevřenost. V srdečných rozhovorech, kdy se ukázalo naše veliké přátelství a spojenectví se Sovětských svazem jako neotřesitelné a kdy i ze strany sovětských lidí se projevily sympatie a láska k našim národům, se vyvinul vztah vzájemné důvěry a přesvědčení o pevnosti našeho vzájemného spojenectví.

Naším cílem bylo tyto vztahy přátelství a spojenectví dále posílit a vyjádřit jako věci, které vyrůstají z tradic našeho národně osvobozeneckého boje, z dávného svazku slovanské jednoty, z výsledků druhé světové války, z hlubokého citu vděku a lásky za osvobození Československa Sovětskou armádou spolu s jednotkami československé armády, ale také z rozumového pojetí spojenectví. A to jak pro nutnost zabezpečení naší svobody a nezávislosti, tak i z důvodů ekonomických.

Když jsme procházeli památná místa jednotlivých měst a republik - ve Volgogradě, Mamajevovu mohylu, v Leningradě hromadný hrob obránců Leningradu, Piskarevského památník i místa koncentračního tábora Salaspils v Lotyšsku, mauzoleum Lenina, stejně jako Smolný, Razliv a další místa - tam všude hovořilo srdce, které vzdávalo úctu všem těm, kteří tato místa učinili slavnými. Teprve v těchto místech člověk pocítí nejen úctu k sovětským lidem, ale i obdiv a porozumění pro jejich vlastenectví, hrdost, patriotismus apod. Myslím, že zejména pro naši mládež je zde mnoho užitečného, kdy bez zbytečného patosu doslova hovoří dějiny a slavná minulost.

Naopak při návštěvě závodů a při pohledu na výstavbu měst člověk pociťuje nutnost vzít rozum do hrsti a uvažovat, jak se sovětská skutečnost rychle, dynamicky a progresívně mění. Zde musí hovořit fakta. Vzájemný obchod, dovoz a vývoz a všechny ostatní formy ekonomické spolupráce by měly stát v popředí zájmů našich vládních činitelů, což neznamená - a řekl jsem to i na tiskové konferenci v Moskvě se sovětskými novináři - že se nebudeme dívat do ostatního světa, co je v něm nového a dobrého, abychom mohli i tam rozšiřovat obchodní styky a svazky. Myslím, že jsme oprávněně při všech jednáních zdůrazňovali nutnost vzájemných výhod a prospěch obou stran. Naše spojenectví a svazky nejsou nějakou jednostrannou záležitostí. Oboustranná vzájemnost je, myslím, základním principem, na němž mohou být naše vztahy dále budovány. To předpokládá také daleko hlubší vzájemné a nové poznávání.

Při této příležitosti chci upozornit na další významnou věc - a to je právě vzájemné poznání. Myslím, že nebylo učiněno ještě dost pro to, aby sovětská veřejnost dobře znala, o co u nás jde, co se u nás děje, o našich cílech, o našem snažení.

My jsme podstatnou část svých vystoupení věnovali právě objasňování politického života u nás v Československu. Že to byla komunistická strana, která dala ke zkoumání politické reality u nás, že podrobila kritice některé negativní jevy ve straně i společnosti a že se naše společnost dala cestou nápravy. Vysvětlili jsme, že nejde u nás o nějaký osobní mocenský boj špiček, ale obrodu celé strany a státu, a to za účasti celé strany a široké veřejnosti. Že jde o novou politiku ve straně i ve vládě.

Opakuji to, co jsem již řekl v ČKD. Sovětští soudruzi velmi pozorně sledovali naše výklady o nutnosti nového řešení otázek stranické práce, řízení společnosti ne byrokraticko-administrativními metodami, ale správným vymezením pravomoci všech orgánů a institucí a zabezpečením toho, aby se na politickém životě země spolupodílely všechny složky, a to nejen prostřednictvím komunistické strany, ale i ostatních politických stran a organizací v Národní frontě, která tak dostává nový obsah své činnosti.

Nemalou měrou k tomu přispěla účast představitelů jiných politických stran v naší parlamentní delegaci. Vystoupení s. Zedníka, Dohnala, Mjarťana, Laciny - byla přijímána s pozorností a porozuměním, zejména jejich slova o společné cestě všech politických stran seskupených v Národní frontě při budování socialismu v Československu.

Stejně pozorně byly vyslechnuty i důvody týkající se nového uspořádání vzájemných vztahů Čechů a Slováků na principu federalizace. Naše delegace se velmi zajímala o politické i ekonomické vztahy centrálních a federálních vlád, jak jsou řešeny v mnohonárodnostním systému Sovětského svazu.

Snažili jsme se osvětlit motivy a příčiny současného našeho demokratizačního procesu a jeho skutečný smysl, jimž je upevnění a obroda socialismu v naší zemi. Snažili jsme se vysvětlit, že jádro věci je v tom, že podmínky, za nichž jsme po Únoru 1948 začínali socialistickou výstavbu, se dnes změnily. Že kvalitativní změny, k nimž došlo v ekonomice i v celé sociální struktuře země, vynucují si dnes nejen nápravu chyb, nedostatků i deformací minulosti, která se u nás trestuhodně opozdila, ale že nové skutečnosti si vyžadují víc - vyžadují si přechod k demokratickému, humanitnímu, lidovému pojetí socialismu, a to opět nejen v ekonomické oblasti, ale naopak především ve veřejném a politickém životě, kdy socialismus musí zabezpečit i nové, široké pojetí práv a svobod jedinci i celé společnosti. Přitom jsme ukazovali na nemalé poslání, které má v tomto procesu i Národní shromáždění.

Naší snahou bylo, maximálně sovětským lidem a představitelům přiblížit naši současnost, a to při vědomí, že neskládáme nějaké účty z naší činnosti. To musíme činit jedině našemu Národnímu shromáždění a všemu lidu naší země. Měli jsme snahu maximálně přispět k vzájemnému porozumění a pochopení. To je konečně základní předpoklad dobrých bratrských i sousedských vztahů. Nemůžeme být sami soudci toho, do jaké míry se nám to podařilo.

Při těchto vzájemných jednáních vyvstal ještě jeden závažný moment - a to jsou naše sdělovací prostředky. Sovětští přátelé vyslovovali na základě svých informací určité znepokojení či obavy nad některými negativními jevy v našich novinách, rozhlase i televizi. Bylo by od nás nepoctivé říkat, že o ničem takovém nevíme. Poukazovali jsme na to, že nás to mrzí také, ale že by bylo současně mylné tyto věci přeceňovat a vidět je jako hlavní. Naopak jsme ukazovali, že jde o jevy dílčí a průvodní a že naše sdělovací prostředky sehrály od ledna 1968 velice pozitivní úlohu. Musím ovšem současně říci, že sovětští soudruzi měli poněkud opačné mínění a že nás nabádali, abychom tyto jevy nepodceňovali. V hodnocení těchto jevů jsme se pak poněkud rozcházeli, i když jsme tyto negativní a zbytečné výstřelky vůbec neobhajovali. Vyslovovali jsme naději, že naše společnost i samotní novináři i redaktoři jsou schopni učinit těmto jevům přítrž, aniž by to porušilo svobodu slova.

Chci znovu zdůraznit, že o těchto otázkách sdělovacích prostředků jsme hovořili pouze okrajově a nedělali z nich žádný střed naší či sovětské pozornosti.

Tím se dostávám k další části svého výkladu. Čeho tedy bylo vlastně docíleno? - Nemohu dát jednostrannou odpověď. Věci jsou příliš složité. Podmínky u nás doma a podmínky Sovětského svazu jsou velmi rozdílné, a to ovlivňuje nesporně obě strany při svém posuzování jednotlivých jevů. Velikost našich zemí, různé tradice, stupeň demokratických tradic a mnoho dalších věcí to nesporně ovlivňuje. Myslím, že se nám podařilo jedno. Maximálně přiblížit sovětským přátelům naši současnost (pokud je to možné během 10 dnů). Mnohé zůstává ještě otevřeno. Existují nesporně problémy, které zdaleka nejsou vyjasněny a bude to vyžadovat ještě určitého času i úsilí. To platí o vztazích i k řadě dalších zemí a států - to není nic nového a zvláštního. Chce to jen oboustranné porozumění, a to je i povinností každé země.

Ale rozhodující je - že je respektována zásada, že vnitřní věci a záležitosti si každá země musí řešit na základě svých vlastních podmínek. Myslím, že to vyjádřím přesně, když řeknu, že bylo dosaženo tolerování našich názorů a vývoje u nás, a to je myslím velmi pozitivní jev. Sovětští přátelé tak vyslovili naději a víru, že situace u nás se bude i nadále vyvíjet ve směru upevňování a prohlubování socialismu nejen u nás, ale i v ostatních zemích socialistického tábora.

Proto za velmi závažnou skutečnost považuji i otázku nevnucování naší cesty jiným přátelům. Myslím, a to také jsme v SSSR v tomto směru vždycky hovořili - že, i když bychom rádi svými zkušenostmi socialismu a socialistickému hnutí přispěli - že si vůbec nechceme činit nárok být nějakým vzorem uspořádání věcí pro jiné socialistické země, z nichž každá má své vlastní podmínky, svou vlastní odpovědnost a své vlastní právo své problémy řešit podle svých potřeb a své úvahy.

A toto naše stanovisko - myslím, že tlumočím výsledky našich rozhovorů správně - je také stanoviskem sovětských soudruhů, které nám bylo nejednou tlumočeno, a to jak nejvyššími odpovědnými sovětskými státníky, tak v nesčetných setkáních s prostými lidmi. Jestliže i při tom zůstaly třeba někdy nevysloveny některé obavy a pochyby, zda toho, čeho chceme dosíci, a to, jak to chceme dosíci, skutečně dosáhneme, je to, myslím, pro nás určité povzbuzení a určitý závazek, abychom vynaložili ještě větší úsilí, abychom vbrzku dosáhli výsledků, které budou zcela nesporné a přesvědčivé. Ano, je naší věcí, jak budeme své domácí problémy řešit. Jestliže jsme se na tomto se sovětskými soudruhy shodli, je to předpoklad, základní předpoklad shody i ve všech ostatních otázkách, je to spolehlivý a rozumný základ oboustranně prospěšných vzájemných vztahů, k jejichž upevnění jsme se snažili naší návštěvou přispět.

Chci končit konstatováním, že to vše, o čem jsem hovořil, je snad dobrý výsledek naší cesty a že můžeme být s ním spokojeni.

Mpř. NS Miková: Děkuji předsedovi NS Smrkovskému. Přeje si někdo z přítomných poslanců, členů delegace, doplnit zprávu předsedy NS? (Nikdo.)

Má někdo dotaz k přednesené zprávě? (Nikdo.)

Jestliže není žádný dotaz, dávám závěrečné slovo s. Smrkovskému.

Předseda NS Smrkovský: Závěrečného slova se zříkám.

Mpř. NS Miková: Myslím, že mohu naším jménem vyslovit uznání parlamentní delegaci za úsilí, které vykonala v zájmu prohloubení a upevnění nerozborného svazku mezi Sovětským svazem a Československou socialistickou republikou.

Jménem předsednictva Národního shromáždění navrhuji, aby NS vzalo přednesenou zprávu o pobytu parlamentní delegace ve Svazu sovětských socialistických republik se souhlasem na vědomí.

Dávám o návrhu hlasovat.

Kdo souhlasí se zprávou s. Smrkovského? (Hlasuje se.)

Děkuji. Kdo je proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.)

Národní shromáždění vzalo se souhlasem na vědomí zprávu o pobytu parlamentní delegace ve Svazu sovětských socialistických republik.

Předseda NS Smrkovský: Čekáme na zprávu ústavně právního výboru, který ještě neskončil své zasedání.

Uděláme si proto ještě jednou na 10 minut přestávku.

(Schůze přerušena v 16.23 hod.)

(Přerušená schůze opět zahájena v 16,38 hod.)

Předseda NS Smrkovský: (Zvoní.) Soudružky a soudruzi poslanci, po schválení druhého bodu programu našeho jednání se vrátíme k bodu prvnímu.

Ústavně právní výbor spolu s posl. Procházkou se poradil a předseda výboru akad. Knapp může nám podat zprávu a současně také závěrečné slovo. Prosím s. akad. Knappa, aby se ujal slova.

Posl. akad. Knapp: Vážené Národní shromáždění, dovolíte-li, spojil bych závěrečné slovo se zprávou o jednání ústavně právního výboru a vyjádřil se k některým dalším otázkám. Ne přirozeně ke všemu, co v diskusi, které se podle mých poznámek zúčastnilo 11 poslanců, bylo řečeno, nýbrž jen k věcem, které se týkají přímo návrhu nebo procedury, která vedla k jeho dnešnímu projednávání.

Předně byla přednesena v diskusi kritika toho, že návrh byl dán poslancům NS velmi pozdě. Je skutečností, že tento návrh byl dodán velmi pozdě, ovšem myslím, že není třeba to znovu vysvětlovat, protože to dnes v diskusi už vyjádřil posl. Pacner. Myslím, že mohu jménem celého ústavně právního výboru se o mluvit za to, že tento návrh byl dodán pozdě, ovšem jistě sami víte, že my jsme nezpůsobili toto zdržení, že prostě ta krátká doba vyplývá z toho, že je třeba velmi brzy otázku přípravy federace projednat, neboť budou prázdniny, kdy se už NS nesejde, takže nebylo vyhnutí než zařadit tento důležitý bod na dnešní zasedání NS i za cenu toho, že materiály budou dodány poměrně krátce před zasedáním.

Nejdůležitější - myslím - otázka, která vzešla z diskuse, byl návrh posl. Procházky na zřízení moravské resp. moravskoslezské národní rady. O této věci jsme za přítomnosti posl. Procházky jednali teď v ústavně právním výboru. Uvědomovali jsme si, že tato otázka je velmi živá. V průběhu jednání dnešního za necelé 3 hodiny našeho jednání došlo 16 telegramů předsednictvu NS z Jihomoravského kraje, které žádají federaci ve 3. Ovšem je třeba zároveň upozornit, že 13 z těchto 16 telegramů přišlo z jednoho podniku, čili že to jsou telegramy z různých oddělení téhož podniku. (Veselost.)