Je nám známo, že v některých socialistických a kapitalistických státech je důchodové zabezpečení účastníků odboje a oběti fašismu absolutně i relativně vyšší než u nás. Proto napravme to, co jsme v minulosti nedovedli prosadit. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda NS posl. Zedník: Děkuji posl. Červinkovi. Sděluji, že se do rozpravy přihlásila Magda Lapárová, která však odevzdala diskusní příspěvek k otázkám výchovy písemně. Děkuji jí. Prosím, aby se ujal slova dr. Lacina.

Posl. dr. Lacina: Vážené Národní shromážděni! Programové prohlášení vlády hovoří o tom, že je nutno učinit všechna opatření, i za cenu omezení průmyslové výstavby, abychom zajistili úkol bytové výstavby. Domnívám se, že by vládní prohlášení mělo obsahovat i úkol zabezpečit novou a stávající bytovou výstavbu kompletním vybavením kulturními, školskými, obchodními a jinými nezbytnými zařízeními. Prohlášení vlády sice počítá s přehodnocením plánu materiálního zabezpečení školství do roku 1970 tak, že bude posílena možnost investiční výstavby škol a výchovných zařízení, ale stávající situace vyžaduje neodkladný zásah.

Připojuji se k interpelaci poslanců Východočeského kraje, přednesené na tomto zasedání posl. Kopeckým, zejména v tom, kdy hovořil o vývozu stavebních kapacit z kraje.

Stojíme-li v současné době před nutnou organizační i metodickou přestavbou našeho školství, stojíme tím více před naléhavým problémem materiálního vybavení našich škol, aby bylo vůbec možné nové moderní výukové metody uskutečnit. Není mi známa celostátní situace ve školství ani v údržbě školních zařízení. Domnívám se však, že není-li velmi špatná, pak je jistě neuspokojivá.

K tomuto mému tvrzení mě vede znalost situace na školách okresu Chrudim. Pro ilustraci a současně jako interpelaci na s. ministra stavebnictví a ministra národohospodářského plánování uvádím jeden z případů ve svém volebním obvodě.

MNV Ronov nad Doubravou se již 20 let snaží zajistit rekonstrukci školy v městě a přes vynaložení nadlidského úsilí se jim to nedaří. Jednou prodělali na reorganizaci okresu, podruhé na neseriózních slibech různých funkcionářů. Dnes stojí pracovníci MNV před ztrátou veškeré důvěry občanů. Těžko jim budou občané věřit, že byli disciplinovaní a v padesátých letech ustoupili od výstavby nové školy a souhlasili s rekonstrukcí a přestavbou školy staré. Budou rovněž těžko chápat, že projektová dokumentace za 60 000 Kčs dvakrát propadla v důsledku neseriózních slibů, slibujících zařazení výstavby do plánu. V nejiné situaci jsou nyní, kdy byla pořízena nová dokumentace za 200 000 Kčs, jíž hrozí v příštím roce znovu propadnutí. Na základě předložené dohody s Pozemními stavbami Pardubice, stavební správou v Havlíčkově Brodě, MNV zajistil demolici okolních objektů, aby byl objekt staré školy zpřístupněn plánované mechanizaci a skládce materiálu. Stará se o slíbený nábor pracovníků a snaží se s nadlidským úsilím a s velkým rizikem zajišťovat výuku ve škole, která je v havarijním stavu; hrozí propadnutí stropů, školní jídelna je umístěna ve zdravotním středisku, kde se mísí děti s přicházejícími pacienty.

Do tohoto nadějného očekávání zahájení stavby slíbené 27. 3. 1968 na 4. čtvrtletí 1968 přichází najednou sdělení stejného podniku a stejného ředitele ze dne 29.dubna, že není reálná naděje na zařazení stavby ani do roku 1970. Tedy dvě rozdílná rozhodnutí stejného orgánu a stejného ředitele během 1 měsíce. Rozhodnutí, které má pro občany městečka Ronova a zvláště pro jejich funkcionáře katastrofální význam. Ptají se tedy, jak dál, a já jim nedovedu odpovědět. Proto se ptám vás, soudruhu ministře stavebnictví, jak dál. Nejde tu totiž o finanční prostředky, ty jsou zajištěny, ani o projektovou dokumentaci, ale jde o stavební kapacity.

Obdobná situace se jeví, i když pro to dosud nejsou písemné podklady, u zahájení výstavby průmyslové školy v Chrudimi, kde se počínají prosazovat tendence stavbu zastavit a konzervovat. I zde jde o výstavbu školy, která následkem havárie musela být přestěhována do ostatních chrudimských škol a na neudržitelnou míru tím ztížila již tak závažnou situaci škol v městě. O této situaci dostal ministr stavebnictví dopis místopředsedy ONV.

Není rovněž možno souhlasit s rozhodnutím, že nové školy se mohou stavět pouze v ucelených sídlištích určité velikosti, a vůbec se nepřihlíží k výstavbě na různých částech města, netvoři-li tato ucelená sídliště.

Domnívám se, že s ohledem na současný stav našich škol, zvláště s ohledem na problémy pohraničních okresů, bude nutno přehodnotit alespoň na určité období koncentraci škol a rušení málotřídních škol na vesnicích. Dostáváme se mnohdy sami do nelogických situací, kdy jedny děti vozíme do měst a jiné zase z města vyvážíme. Z tohoto pohledu považuji za velmi naléhavé přehodnotit nejen materiální zajištění našeho školství, ale i situaci a využívání vývozu stavebních kapacit.

Chtěl bych věřit, že se vládě v její nastávající práci podaří splnit naléhavé úkoly vyplývající z vládního prohlášení, stabilizovat naše národní hospodářství a dát materiální podklad našemu demokratizačnímu procesu. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda NS Zedník: Děkuji posl. Lacinovi. Prosím posl. Smejkalovou, aby se ujala slova.

Posl. Šmejkalová: Soudruzi a soudružky poslanci! Dovolte mi, abych u příležitosti projednávání vládního programu uvedla několik úvah a připomínek o současném i budoucím vývoji ze stanoviska našich zemědělců. Jelikož k této otázce i k dalším jiným bylo již mnoho diskutováno, budu se snažit, aby můj příspěvek byl opravdu stručný. V předloženém vládním prohlášení je kladně hodnocena práce zemědělců. Konstatuje se v něm, že se podařilo podstatně zlepšit situaci na trhu potravin. Zemědělství za pomoci společnosti vybudovalo materiálně technickou základnu socialistického zemědělství. Ani na tomto úseku není však situace zdaleka uspokojující. Je nutný další rozvoj zemědělství a výroby potravin, který však stále více závisí na materiálních prostředcích vyráběných v ostatních odvětvích našeho národního hospodářství. Všichni víme, jak průmysl nedostatečně svoje úkoly v tomto směru plní.

Chtěla bych ukázat, jakým způsobem přímo i nepřímo náš průmysl ovlivňuje výsledky zemědělství.

Pro plný a rychlý rozvoj potřebuje zemědělství hnojiva a chemikálie a opět jsme se v průběhu letošního jara přesvědčili, že chemický průmysl není schopen v potřebném množství a včas dodat hnojiva a postřiky. Stroje nejsou na potřebné technické úrovni, kvalita jejich materiálu se podstatně nezlepšila a přitom jsou drahé. Dále trvá i nedostatek stavebního materiálu. Já vím, že podniky mohou na svoji obhajobu uvést kromě subjektivních příčin i mnoho objektivních důvodů, které jim znemožňují efektivnější výsledky. Jestliže se však máme dostat z našeho začarovaného kruhu, je podle mého názoru nezbytně nutné, aby odhalení příčin jednoho nedostatku působilo na odhalení dalšího, prostě musí vzniknout jakási řetězová reakce, která nás dovede ke skutečným příčinám nedostatků, a ty musíme řešit a odstraňovat. Dosud stále jenom řešíme důsledky něčeho nesprávného a příčiny nám unikají.

Zmíněné dodávky materiálových prostředků, jak jsem je uvedla, ovlivňují přímo zemědělskou výrobu. Ale existují i nepřímé vlivy nekvalitní průmyslové výroby na hospodaření zemědělských závodů. O jednom z nich se chci zmínit. V našem tisku proběhla zpráva, že jsme uzavřeli s Čínou smlouvu o dodávce vepřového masa. Na tuto zprávu naši zemědělci reagovali s určitým znepokojením, neboť vepřové maso dovedeme vyrobit sami a v současné době máme přetlak 30 - 40 tisíc tun, které se momentálně nemohou vykoupit. Pokud jsou tu zemědělci, mohou potvrdit, že na každém zemědělském závodě potíže s odbytem vepřového masa jsou. Tím, že se výkup zvířat oddaluje, rostou náklady na výrobu, prasata v žíru přerůstají a při váze vyšší než 115 kg se snižuje výkupní cena o 2,50 Kčs na kg. Není jistě pochyb o tom, že musíme obchodní smlouvy plnit. Proč však dovážíme zboží nebo výrobky, které nepotřebujeme, nebo zboží a výrobky méně kvalitní? Skutečnost je bohužel taková, že výrobky našeho strojírenství i jiných průmyslových odvětví neodpovídají požadavkům světového trhu. Nezbývá nám tedy nic jiného než je umístit na trhu socialistických zemí, pokud je nepotřebujeme doma. Všichni víme, že i ostatní země RVHP mají potíže s odbytem svých výrobků. Kvalitní výrobky prodávají za tvrdé valuty a je docela pochopitelné, že za méně kvalitní dodávky nám dodají rovněž nekvalitní zboží anebo podle uzavřené smlouvy musíme odebrat i takové zboží, které nepotřebujeme. Není možno nadále takový stav trpět. Proto se obracím na s.min. Borůvku, aby nadále nepřipustil uzavírání obchodních smluv, které jsou nevýhodné pro naše zemědělství.

S povděkem jsem si přečetla v programovém prohlášení, že bude soustředěno mimořádné úsilí na důsledné odstraňování všech rozdílů znevýhodnění zemědělců. Jednou z cest k tomuto zrovnoprávnění je ustanovení vlastní hospodářské i zájmové organizace. Opět bych chtěla na několika případech uvést, proč usilujeme o urychlené uskutečnění této myšlenky. Pokud se týče vlastní výroby, je situace už taková, že nám nikdo nepředpisuje, co máme vyrábět a jak máme při výrobní činnosti postupovat. Horší už je realizace našich výrobků. Ta je úplně v rukou odběratelů, kteří sami určují jakost a tím i cenu za obilí, maso, mléko atd. Máme požadavek zúčastnit se na tvorbě cen. Není možné stále řešit cenovou politiku za zemědělské výrobky formou dotací a subvencí, ale spravedlivou tvorbou cen.

Dále jsou tady dodávky např. stavebního materiálu. l když provádíme stavbu svépomocí, nemůžeme stavební materiál nakupovat přímo od výrobce. Zprostředkovatelem je Zemědělská stavební správa. Převážný dovoz materiálu provádíme vlastními dopravními prostředky. Zemědělská stavební správa vystaví potřebné poukazy a veškerá další jednání o odvozu materiálu zajišťujeme si již sami. Stavební správa však nám účtuje 2 % přirážku za dodaný materiál, i když jej neskladuje. Potom se stane taková nepochopitelná věc, že nám disponuje volně ložený cement z Králova Dvora, za jehož dopravu zaplatíme 13 Kčs za 1 q a k tomu ještě dvěma řidičům každému odměnu 200 Kčs proto, že cement dovezli ve volné sobotě a podnik jim mzdu neplatí. Přitom máme Čižkovickou cementárnu vzdálenou od nás 12 km. Ovšem zvláštním řízením dostávali bychom cement z Králova Dvora. Abychom zbytečně nezvyšovali náklady na výstavbu, zrušili jsme další dodávky tohoto cementu s rizikem, že cementu nebudeme mít dost.

Na těchto několika případech jsem chtěl ukázat, v jakých nerovnoprávných vztazích jsme my zemědělci vůči našim odběratelům i dodavatelům. Věříme, že se nám podaří ustavením hlavně hospodářské organizace svoje místo v národním hospodářství uvést na stejné podmínky, jaké mají ostatní odvětví.

Další oblast, kde se stále ještě projevuje znevýhodnění zemědělců, je sociální a důchodové zabezpečení. Mimo nízké starobní důchody, které pobírají právě ti pracovníci, kteří celý svůj život těžce pracovali v zemědělství od svého nejútlejšího mládí, mám ještě na mysli krácení vdovských důchodů v tom případě, že výdělek spolu s důchodem překročí hranici 1200 Kčs měsíčně. Nevím, proč ke stanovení této výše došlo a proč si myslíme, že je nutno důchod krátit. Podmínky, za kterých si ženy v zemědělství peníze vydělají, nejsou jistě lehké. V jiných případech nám nevadí důchody až 2000 Kčs a tady již máme obavy při dosažení hranice přijmu 1200 Kčs. Jsem toho názoru, že žena má nárok na vdovský důchod bez ohledu na výši svého výdělku. Mimo to je ještě nutno vzít na vědomí, že zemědělství práci těchto žen potřebuje.

K samotnému vládnímu prohlášení chtěla bych říci asi tolik: naše vláda nemá lehký úkol. Stav národního hospodářství má vážné nedostatky, životní úroveň zaostává, lidé se oprávněně dožadují zlepšení výstavby a údržby bytového fondu, komunikací a jiných zařízení. Východiskem k řešení všech požadavků je vyřešení problému hospodářského úseku. Musíme změnit strukturu výroby, vyrábět kvalitní výrobky, které snesou konkurenci světových trhů. Naše ceny se musí přiblížit světovým cenám. Bude to úkol těžší, ale jiné cesty není. Naši pracující se dožadovali, aby věděli pravdu o stavu národního hospodářství. Vládní prohlášení je v tomto směru jasné, nic nezastírá a z tohoto dokumentu jasně vyplývá, že až si vytvoříme nové zdroje, můžeme uskutečňovat splnění požadavků. Zbytečně bychom volali po bytech, po nových školách, po zlepšení zdravotnické péče atd., kdybychom nezlepšili výrobu. Při plnění tohoto úkolu budeme naši novou vládu plně podporovat.

V ústavě ČSSR se v článku 44 praví, že vláda i její členové jsou ze své činnosti odpovědni NS. V tezích programového prohlášení vlády je uvedeno, že vláda bude vyvíjet takové metody a formy své práce, aby celá její činnost mohla být plně kontrolována NS. Odpovědnost vlády i jednotlivých jejich členů Národnímu shromáždění je hlavní formou odpovědnosti vlády občanům, lidu. Jsem ráda, že vláda ve svém prohlášení několikráte zdůraznila svojí odpovědnost, a to nejen vůči NS, ale hlavně vůči všem občanům.

Při této příležitosti obracím se na vás, na poslance NS, abychom si i my neustále uvědomovali zodpovědnost, kterou máme. Je nutné, abychom ihned od počátku prováděli důslednou kontrolu činností vlády. Obdrželi jsme harmonogram úkolů vyplývajících pro vládu z jejího programového prohlášení, kde jsou úkoly rozpracovány do jednotlivých čtvrtletí. Navrhuji, aby pravidelná kontrola těchto úkolů byla zamontována do pracovního plánu výborů NS i plenárních zasedání. Pravidelnou a objektivní kontrolou musíme přispívat ke splnění stanovených úkolů. Nezapomínejme, že lidé už od nás očekávají činy. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda NS Zedník: Děkuji posl. Šmejkalové. Dále promluví posl. Vyskot. Prosím, aby se ujal slova.

Prof. dr. inž. Vyskot: Vážené Národní shromáždění, vážení hosté! V současné době, kdy vytváříme nový koncept progresu naší společnosti, má nesmírný význam metoda a kvalita vlády, která bude svůj program uskutečňovat ve velmi složitých mezinárodních a vnitropolitických podmínkách. Rád bych v této souvislosti zdůraznil starou moudrost, že "každý lid má takovou vládu, jakou si zasluhuje". To tedy znamená i naši konkrétní zodpovědnost při spolupráci a zejména veřejné kontrole závažného díla, kterého se vláda ujímá.

Přitom si musíme uvědomit, že zdar či nezdar našeho velkého experimentu spočívá na optimální svobodě občana jako tvůrce všech hodnot a společnosti, ale že současně s maximální mírou demokracie musíme docílit uvědomělého řádu ve výrobě, bez něhož by byla prosperita naší společnosti iluzorní.

Mnoho nyní proto záleží na pracovním souladu vlády a Národního shromáždění, který se musí konkrétně projevit v celé dosud nevyužité šíří, zejména však ve vzájemných pracovních podnětech, ve tvorbě a úpravě zákonů a v kvalifikované kontrole.

Domnívám se, že by podnícení iniciativy a převzetí odpovědnosti v symetrickém systému naši společnosti velmi prospělo rozšíření samosprávy také ve smyslu historických a ekonomických celků typu zemského zřízení.

V programu vlády se správně vytyčuje problematika vzdělání, vědy a kultury. Soudíme, a mnohokrát jsme to v kulturním výboru i na plénu NS uvedli, že by nový rozpočet měl počítat se zásadním přerozdělením investic z neefektivní sféry výroby do školství a vzdělání jako základního předpokladu rozvoje naši společnosti. Doporučuji proto, aby ministr školství prof. dr. Kadlec a ministr financí ing. Sucharda v této souvislosti předložili konkrétní návrh ještě v tomto roce, tak aby byla posílena zejména výstavba a údržba školského fondu, dále zajištěn dovoz kvalitních zařízení zahraniční výroby a umožněn širší rozsah zahraničních cest vysokoškolských a vědeckých pracovníků.

Naprosto neúnosné jsou nízké penze vysokoškolských profesorů, mimoto ještě zdaňované. Soudruh tajemník Dubček nám při rozhovoru za účasti ministra prof. dr. Kadlece slíbil, že doporučí nápravu uvedeného nedostatku v nejbližší době. Prosím proto vládu, aby toto rozhodnutí neodkladně přijala. Jedná se o malý počet velmi angažovaných a kvalifikovaných lidí.

Současně je třeba zvýšit plán práce technických sil pro vědeckovýzkumnou činnost na vysokých školách v efektivní sféře. V tomto případě se neplní ani dříve přijaté usnesení, takže na vysokých školách jsou nejvýše kvalifikovaní odborníci, světoznámí vysokoškolští profesoři a jiní specialisté často bez patřičného vybavení pomocnými silami a je zde nejhorší stav ze všech pracovišť v našem státě vůbec, což je drahé a ztrátové. Přitom v některých jiných resortech, kde nejsou kvalifikovaní vedoucí pracovníci, se s technickými silami prakticky nehospodárně plýtvá.

Vážným problémem jsou stavební kapacity. V této věci jsem podával svého času řadu návrhů. Obracím se znovu na ministra stavebnictví prof. dr. inž. Trokana, aby neprodleně ještě v tomto, roce uvolnil nezbytnou stavební kapacitu pro výstavbu škol, zejména vysokých, a zvláště internátů.