V mnohých dokumentoch sa zdôrazňuje, že treba využiť prírodné, surovinové a iné podmienky pre rozvoj národného hospodárstva. Máme prekrásnu prírodu a dobré podmienky pre rozvoj turistického ruchu, drevnú surovinu, ktorú vyvážame a nespracovávame, máme voľné zdroje pracovných síl v mladých ľuďoch, čo je to najcennejšie a vzácne. Žiaľ, túto vzácnosť nevyužívame pre rozvoj národného hospodárstva.

Zložitú a vážnu problematiku máme v bytovej výstavbe, v stavebných kapacitách, v budovaní zdravotných, kultúrnych zariadení, v obchodnej sieti a na iných úsekoch. V školstve máme priemernú smennosť 31 % a v obci Novoť máme trojsmennosť a v ďalších obciach to tiež hrozí. Aj keď máme v pláne výstavby škôl väčšinou havarijné akcie, ich výstavba ide pomaly, pretože je to pre sťažené podmienky v rozptyle, pre stavebné organizácie nezaujímavé, ekonomicky stratové. I napriek uzneseniu vlády o riešení hmotnej zainteresovanosti stavebných organizácií sa problém nerieši Ministerstvom a Povereníctvom stavebníctva.

Za druhý veľmi závažný problém považujem doriešiť v našich podmienkach postavenie JRD v socialistickej spoločnosti, aby sa napravili krivdy minulosti. V horských a podhorských oblastiach je veľmi zložitá problematika politická a neváham povedať i sociálna nielen na Orave a Kysuciach, ale aj v iných okresoch na Slovensku. O riešenie tohto problému usilujeme už niekoľko rokov. Predložili sme konkrétne návrhy na riešenie, ktoré boli prejednané a schválené v SNR. Na Ministerstve poľnohospodárstva a výživy je tento návrh už viac ako rok u s. Václavů, námestníka ministra, ktorý ma uistil, že sa to do troch mesiacov dorieši, ale doteraz sa nič nezmenilo.

Od zavedenia zdokonalenej sústavy plánovitého riadenia v poľnohospodárstve uplynul už určitý čas. Dnes už máme skúsenosti, ktoré dokazujú, že sa politické a sociálne podmienky zhoršujú a nezáujem o výrobu prehlbuje. Pretože nie je doriešené postavenie jednotlivo hospodáriacich roľníkov a ich ekonomická zainteresovanosť na výrobe a trhovej produkcii, roľníci opúšťajú poľnohospodárske usadlosti. Tak nám napr. za 2 roky opustili 65 poľnohospodárskych usadlostí, ktoré nechali a odišli mimo okres.

Pri zavádzaní novej sústavy v poľnohospodárstve bolo povedané, že ceny za umelé hnojivá budú jednotné pre súkromne hospodáriacich roľníkov, JRD a štátne statky. Čo sa však stalo? V mesiaci júli 1967 sa zvýšili neúmerne ceny umelých hnojív pre súkromno hospodáriacich roľníkov. Dopad je taký, že v porovnaní s rokom 1966 až 1967 sa nakúpilo menej priemyslových hnojív až o 54,3 % , čo bude mať značný vplyv na hektárové výnosy. Neúmerne sa zvýšili poplatky za plemenitbu a poľnohospodárske náradie. Tieto zásahy ministerstva znižujú aj tak nízke dôchodky roľníkov. V našom okrese sa znižujú o 4,5 mil. Kčs.

Mohol by som uviesť celý rad faktov o tom, ako je treba urýchlene doriešiť postavenie súkromne hospodáriacich roľníkov v našej socialistickej spoločnosti a ich hmotnú zainteresovanosť tak, aby napomáhala využívať poľnohospodársku pôdu v horských a podhorských oblastiach.

Žiadam s. Borůvku, ministra poľnohospodárstva a výživy, aby v zmysle schválených návrhov plénom SNR sa zaviedlo:

1. vyplácanie diferenčných príplatkov na 100 Kčs tržieb za odpredané poľnohospodárske produkty združeniam jednotlivo hospodáriacich roľníkov alebo národným výborom, ktoré budú použité na zúrodňovanie pôdneho fondu, výstavbu ciest, nákup strojov, na výmenu osív, sadby a pod.;

2. upraviť ceny umelých hnojív tak, aby boli jednotné pre súkromný sektor, JRD a štátne statky, a súčasne riešiť neúmerné poplatky za plemenitbu;

3. prehodnotiť doterajší spôsob plánovania a zabezpečovania tržnej produkcie, uzavieranie kontraktov medzi roľníkom a poľnohospodárskym nákupným závodom preto, že sa tieto obojstranne nedodržujú. Miesto toho treba, aby sa pracovníci poľnohospodárskeho nákupného závodu viac starali o výrobu;

4. doriešiť sociálne otázky, starobné dôchodky, sociálne dávky, rodinné prídavky a pod.

Navrhujem, aby programové prehlásenie vlády bolo doplnené tým, že vláda považuje za svoj úkol doriešiť postavenie súkromne hospodáriacich roľníkov v našej socialistickej spoločnosti tak, aby sa mohli plne podieľať na rozvoji poľnohospodárskej výroby a tržnej produkcie, s ktorou štát počíta.

Pripojujem sa k návrhu s. posl. Ircinga, ktorý žiadal, aby bol doplnený harmonogram vlády o riešení zaostalých oblastí.

Předseda NS s. Smrkovský: Dávám slovo posl. Míškové.

Posl. Míšková: Soudružky a soudruzi poslanci, chtěla bych hovořit ke dvěma problémům, které jsou zmíněny i ve vládním programu. První z nich se týká některých problémů našich žen.

Předseda vlády s. Černík o nich hovořil a uvedl, že starostí nové vlády bude, aby za pomoci Čs. svazu žen a dalších orgánů je dořešila. Uvedu jen ty, které se projevují jak v mém volebním obvodu, tak v řadě oblastí naší republiky - a to je nedostatek pracovních příležitostí pro ženy.

V teplickém okrese se tato otázka stává rovněž tíživá, jednak proto, že některé závody, kde pracovala převážná část žen, byly likvidovány a dosud se nepodařilo orgánům NV přesvědčit některé resorty o zavedení nových výrob v okrese, především takových, které by převážně zabezpečily zaměstnanost žen. Tato situace se bude dále zhoršovat, jestliže nepřehodnotíme v některých působnostech zákoník práce. Mám na mysli zákaz noční práce. Tím nechci říci, aby v naší společnosti bylo povinností zaměstnaných žen pracovat na nočních směnách. Jistě, hlavně matky malých dětí nemají k tomu podmínky. Nebylo by správné, aby podniky k této práci ženy nutily, vždyť některé z nich by neměly ani chuť, ani možnost v těchto nočních směnách pracovat. Obracejí se však na mě ty pracovnice, které dosud v některých oborech v nočních směnách pracují, a to po delší dobu, kdy získaly určitou kvalifikaci a mají několik let do důchodu, některé 2 roky, jiné více let. A dnes buď již odešly, nebo po uplynutí povolené výjimky určitým závodům budou muset odejít na jiná pracoviště, která samozřejmě jsou v některých případech pro ně velmi nevýhodná tím, že jsou to práce méně placené. Pro tyto ženy se tedy odchod z dosavadních pracovišť dotkne nejen ve snížení jejich příjmů, ale poškodí je i tím, že se to odrazí i ve výši jejich důchodů.

Často musím i já vyslechnout radu oprávněných připomínek, proč nechce jejich hlasy nikdo slyšet nebo proč jim bereme práci, kterou jsme jim před léty sami nabízeli. Ve vyjádření některých pracovníků podniků a závodů jsou s jejich prací velice spokojení. Názor těchto žen je takový, že by měla sama pracovnice rozhodnout, zda práci v noční směně je ochotna vykonávat. Tato otázka se týká jen v našem okrese několika set žen. Proto bych dávala v úvahu, aby zákoník práce i v této části byl přehodnocen a vzal tyto požadavky pracujících žen v potaz.

Otázku zaměstnanosti pak dále zhoršuje každým rokem nabídka pracovních sil z řad 15letého dorostu, ten, který nebyl zařazen ani na další studium, ani do učebních poměrů. A zde se tato otázka týká ponejvíce našich děvčat, kdy každým rokem jich zůstává v okrese přes 500 neumístěných. Soudruh předseda vlády inž. Černík hovořil o tom, že není možné a není ani v silách naší společnosti, abychom zajistili všem pracujícím zaměstnání v jejich bydlišti. Jistě taková situace dosud existuje a nebudeme ji ani v budoucnu mít možnost vyloučit. Ovšem není to jistě ve většině výhodné ani pro podniky, ani pro pracovníky, kteří vyjíždějí na určitou dobu do takových míst pracovat. Tato možnost není pak vůbec v silách žen-matek do takovýchto pracovišť se zařazovat a být vzdálené od své rodiny. Proto bude jistě správné a nutné, abychom i tuto situaci v budoucnu vážili a řešili. Není přece pro nás tajemstvím, že životní úroveň rodiny je závislá na příjmech obou manželů, tedy i ženy, hlavně pak je důležitá u rodin s nižšími příjmy.

S otázkou řešení zajištění pracovních příležitostí pro ženy je třeba dořešit i zařazování 15letého dorostu, hlavně dívek, a přehodnotit i situaci, proč právě děvčata hledají někdy marně zařazení do učebního poměru nebo na některé školy. Dnes se začínají některé obory pro ženy, ve kterých dosud pracovaly, uzavírat a je před námi vážný problém zajistit pro tento dorost možnost dosažení určité kvalifikace. Jedním z řešení vidím správnost zavádění škol pro dívky, kde budou mít možnost se připravit jak pro rodinný život, tak pro určitý obor povolání.

Dalším problémem, o kterém bych chtěla hovořit a za který jsme neustále našimi občany kritizováni, je otázka životního prostředí jak v teplickém okrese, tak i v některých místech dalších našeho Severočeského kraje, hlavně pak v oblasti hnědouhelné pánve. Není to problém nový a není možné říci, že pro jeho řešení nebylo nic uděláno jak že strany ústředních orgánů, tak i národních výborů. Je to však jeden z okruhu problémů, které byly po léta zanedbávány, a jsem si vědoma toho, že nemůže být náprava provedena naráz. Je to však problém živý a nutný k řešení pro lidi, kteří v této oblasti pracují a žijí. O této situaci se jistě i v současné době znovu přesvědčil i předseda vlády s. inž. Černík a další ministři, kteří byli přítomni na aktivu mezi našimi horníky. Nemám v úmyslu zde se podrobně vyjadřovat k plnění vládních usnesení, která byla přijata k řešení životního prostředí, ani podílu plnění jednotlivých resortů. Tuto situaci vyhodnotila ÚKLK v měsíci březnu t. r. tak, že jsou tato fakta ústředním orgánům známa a bude z nich nutno vycházet pro další činnost, pro důsledné zajištění a zlepšení životního prostředí Severočeského kraje.

Chtěla bych však upozornit na některé problémy, které není ani v silách okresu, ani kraje dořešit. Především k otázkám, které by mohly bezprostředně zlepšit životní ovzduší našeho kraje, které jsou k řešení, nejsou však natolik dopracované, aby byla jistá záruka, že budou dovedeny v termínech do života. Jsou to taková opatření, která jsou hlavně zaměřena na snížení exhalací v naší oblasti, především tedy důsledné dořešení teplofikace v Severočeském kraji, a to hlavně v řešení v dodavatelském zajištění. Mnoho návrhů, mám za to, že je oprávněných a bylo doporučováno z hlediska určité preference, z hlediska úpravy sazeb za plyn a noční odběr elektřiny, kterých by bylo použito v oblastech Severočeského kraje nejvíce exponovaných znečištěním ovzduší. Zatím situace dokazuje, že tento požadavek není dořešen ani po stránce technické, ani ekonomické.

Dalším oprávněným požadavkem je problém zabezpečení odsiřovacího zařízení pro naše elektrárny. Podle současných poznatků není dosavadní způsob zabezpečování těchto úkolů na takovém stupni, aby byla plná záruka dodržení termínu a úspěšného provozu. Pro odsiřování prvé etapy elektrárny nebyly dosud stanoveny konkrétní terminy ani postup řešení. Chci upozornit na to, že zhoršování koncentrací kysličníku siřičitého je velmi nežádoucí, neboť nejvýše přípustné hodnoty jsou již v současné době překračovány na většině území pánevních okresů více než 90 dnů v roce. Mám za to, že každý z nás ví, jaké dopady má působení exhalací na zdravotní stav našich obyvatel. Uvedu přece jen ve stručnosti některé z nich, abych na nich dokumentovala nutnost řešení oprávněných problémů našeho kraje. Jednou z nich je úmrtnost ve všech věkových skupinách, v okrese pánve, která zde převyšuje předpokládanou hranici. U dětí jako nejcitlivější části populace na toxické vlivy prostředí je zaznamenáno snížení odolnosti vůči některým chorobám, jako oslabení funkce plic, zvýšený výskyt chronické bronchitidy, infekčních nemocí dýchacího traktu, zánětu spojivek a další. Dochází také k porušování krevní skladby u našich dětí, ve zrání svých kostí se opožďují až o jeden rok. Tolik heslovitě k zdravotnímu stavu našich dětí.

Také u dospělých dochází v okresech pánve k závažným onemocněním. Situace tedy ukazuje na to, že vrchol poškození zdraví občanů se dostavuje časově později než vrchol znečištění ovzduší. Tyto poznatky musí být tedy nadále hybnou silou k urychlení všech prostředků a cest nápravy k ozdravení našeho ovzduší, neboť tady nemůžeme ponechat na výběru občana, jakou kvalitu vzduchu si vybere, jak je to možné u jiných základních faktorů životních podmínek obyvatel. Nerozvádím dále tíživou situaci, kterou exhalace působí na naší přírodě, na našich lesích. Je rovněž známa vládním orgánům po několik let.

Mnoho připomínek přichází od našich občanů dále v tom směru, proč v oblastech, ve kterých se vytvářejí pro společnost určité hodnoty, které naopak přinášejí životu občanů ztížené prostředí, není vypracována určitá preference, která by se dala v různých formách dále rozšiřovat, ať jde o rekreaci občanů, hlavně dětí. V těchto oblastech začíná působit a dále vracet ve větší míře prostředky pro obnovování jak na úseku zlepšení životního prostředí, a to bydlení, obchodní sítě, škol, zlepšení našich komunikací, které jsou rovněž v hrozném stavu, nebo řešit určité preferenční příplatky apod.

Soudružky a soudruzi, závěrem tolik: uvedla jsem jen několik otázek a věřím, že naše problémy Severočeského kraje budou znovu projednány a podle možnosti řešeny. Podotýkám, že jsou to požadavky oprávněné a je skutečně nutno je dořešit. (Potlesk.)

Podpredseda NZ s. Valo: Ďakujem. Hovorí s. Sekaninová, pripraví sa s. Sopr.

Posl. dr. Sekaninová-Čakrtová: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, v této pozdní hodině a etapě naší rozpravy odolala jsem pokušení promluvit k několika otázkám a omezím se jen na jedno téma a závěrem vás potom poprosím o dovolení předložit vám určitý konkrétní návrh.

Chtěla bych se tedy omezit a stručně zmínit o některých věcech týkajících se oblasti zahraniční politiky a mluvit o některých skutečnostech a podmínkách, které myslím vznikají nyní proto, aby se mohla aktivně a účinně rozvíjet i naše zahraniční politika. Myslím, že aktivizace a plné rozvinutí naší zahraniční politiky souvisí s většinou zásadních otázek, které zaujímají přední místo v našem současném vývoji. Celkem lže asi říci, že se sem promítají základní otázky platné i pro jiné úseky a komplexy problémů a mimoto některá hlediska zvláštní, spojená právě s oblastí mezinárodních vztahů.

Především myslím jde o tu skutečnost, že oblast zahraniční politiky patří svým způsobem k těm úsekům, které se nově začleňují do nově pojatého zdravého společenského organismu. Jestliže, soudružky a soudruzi, tato reintegrace nevyžaduje takové navenek patrné opatření, jako je tomu v oblasti branné politiky a bezpečnosti, a organizační formy zde již byly dány, přece jsem přesvědčena, že právě zde se projeví také odstranění deformací pravomocí a působností působících v dosavadním systému, jak o tom v úvodu vládního prohlášení hovořil předseda vlády soudruh inž. Černík, a že i na tomto úseku se po stránce věcné, ne-li tedy organizační, projeví a promítne nová koncepce práv a povinností státních orgánů a společenských organizací, práv a odpovědnosti občana.

V oblasti zahraniční politiky tedy budou moci působit napříště v rámci své pravomoci ve správných vztazích a relacích a vzájemně se doplňovat a tak umocňovat účin našich zahraničně politických kroků a opatření vláda jako celek, kde zahraniční věci, jak víme, jsou vyhrazeny přímo jejímu předsedovi, ministr zahraničních věcí se svým úřadem a ostatní zúčastněné orgány se svými vedoucími a Národní shromáždění. Myslím si, že to prakticky znamená, že Národní shromáždění při celkovém uplatňování své pravé úlohy a svého skutečného poslání nejvyššího orgánu státní moci bude moci o to účinněji pracovat v této oblasti, že zde bude moci počítat i s novým přístupem že strany vlády.

Soudruzi a soudružky, obtíže a brzdy vyplývaly ze systému. Odvolávám se právě na citaci soudruha inž. Černíka, a mohou být proto odstraněny jistě už nyní. Ale myslím si, že našly svůj výraz a jsou zakotveny i v naší ústavě, a proto budoucí úprava ústavy i zde musí přinést spolu s jinými věcmi svou nápravu. Ústava sice stanoví, že Národní shromáždění jedná a usnáší se o základních otázkách vnitřní a zahraniční politiky státu. Ale uvážíme-li, že těžiště činnosti Národního shromáždění bylo v uplynulém období položeno do jeho výborů, pak nám vynikne skutečnost, jak omezeně a zúženě byla působnost výborů pojata. Jednak tím, že totiž měly sledovat, projednávat a dávat podněty státním orgánům pouze pokud jde o plnění úkolů a že dále jejich činnost je ohraničena na oblast hospodářské a kulturní výstavby. Samozřejmě bude příležitost o tom pohovořit jindy, nebudu zdržovat podrobnostmi. Chci jen říci, že toto pojetí, které připsalo Národnímu shromáždění jakousi sekundární, druhořadou úlohu, obráží zanedbávání, zatlačování do pozadí politických aspektů, což myslím postihlo svým brzdícím, restriktivním a zdržovacím způsobem zvlášť výrazně oblast zahraniční politiky.

Myslím si ale, že bez ohledu na to už nyní při optimálním uplatnění své úlohy bude mít Národní shromáždění podmínky i pro plnění úkolů v této oblasti. Myslím, že půjde především o změnu ve prospěch vlastní tvůrčí iniciativy. Zatímco totiž už dosud Národní shromáždění a jeho příslušný orgán zahraniční výbor vykonával šíře rozborovou a kontrolní činnost, půjde a musí jít hlavně o pokrok při praktickém dopadu podnětů a doporučení, o podíl při tvorbě a realizaci zahraniční politiky naší republiky.

Soudruzi, programové prohlášení naší vlády počítá s takovými postupy, které předpokládají a řekla bych svým podílem usnadní Národnímu shromáždění, aby mohlo aktivně plnit své posláni i v oblasti zahraniční politiky, a to pokud jde o jeho speciální orgán, zahraniční výbor, a v prvé řadě pokud jde o jeho plenární zasedání. Zde mám na mysli ono místo ve vládním prohlášení, kde vláda oznamuje svůj úmysl předkládat Národnímu shromáždění již své koncepční záměry a nepřicházet teprve se zprávami o věcech již vykonaných.