Lehoty stavby bytov sa predlžujú. V roku 1963 priemerná
doba výstavby jedného bytu bola 9 mesiacov, v roku
1966 bola priemerná doba výstavby bytu 10,9 mesiacov.
Výklad komplexnosti bytov treba zjednotiť, presne
formulovať a definovať, aby sme všetci rozumeli,
čo patrí do pojmu komplexnosti. Technické
režimy môžu byť formou, ale nie dogmou. Potrebujeme
stabilný technický predpis vyžadujúci
základné technické požiadavky na byt
alebo pracovné a životné prostredie ako základnej
technickej normy.
Anomália je v bytovej výstavbe v tom, že koncepcia
je inde a plán zase inde. Tu je žiadúca potreba
jednoho centra. Treba dopracovať normy životnosti v
bytovej výstavbe.
Z nedostatku tradičných stavebných materiálov
bol veľmi rýchlo spracovaný progresívny
typ bytov. Neboli dostatočne testované výrobky.
Používame v bytovej výstavbe celý rad
výrobkov, kde životnosť nebola ešte preverená.
Koncepcia dedinskej výstavby bola nesprávna. Na
vyrovnanie dediny s mestom sme chceli stavať činžáky
na dedine.
Drobnú bytovú výstavbu a opravu treba riešiť
pomocou drobných výrobcov a dodávateľov
- nemôžu ju robiť veľké stavebné
podniky. Tu treba hľadať nové formy a kapacity.
Novelizácia vyhlášky č. 191 by mala
umožniť vytvoriť organizačné podmienky,
skoncentrovať všetky stimuly, aby sa jednotlivec nemusel
topiť v problémoch pri stavbe svojho bytu alebo rodinného
domku.
V bytovej výstavbe treba preskúmať, čo
a na základe akých princípov sa robilo. Treba
urobiť nezaujatý pohľad a vidieť to v súvislosti
nových pomerov.
Teraz k druhej otázke. Pri preštudovaní vládneho
programu by som chcel spomenúť tú časť,
ktorá hovorí o vzťahoch k veriacim občanom
a cirkvám. Najlepším dôkazom humanity
a demokratizmu je zabezpečenie základných
práv občanov. Jedným z týchto základných
práv je právo náboženskej slobody. Ako
veriaci človek a príslušník katolíckej
cirkvi s radosťou prijímam a kvitujem skutočnosť,
že vo vládnom vyhlásení je veľmi
jasne a jednoznačne uvedené stanovisko vlády
k otázkam náboženskej slobody. Som presvedčený,
že naša veriaca verejnosť s veľkým
zadosťučinením prijíma toto stanovisko
novej vlády. Je veľmi správne a odôvodnené,
že súčasne vláda očakáva,
ako uvádza vo svojom vyhlásení, od cirkvi
a duchovenstva plnú lojalitu a konštruktívnu
pomoc opierajúcu sa o myšlienku jednoty našej
socialistickej spoločnosti. Tu by som chcel poukázať
na to, že väčšina katolíckeho duchovenstva
a veriaceho ľudu i v dobe predošlých 20 rokov
preukázala svoju lojalitu a úprimnú občiansku
oddanosť k našej vlasti.
Napriek tomu nenachádzala porozumenie zo strany tých,
ktorí pri deformovaní iných spoločenských
vzťahov deformovali i vzťahy k veriacim a ich potrebám.
Jedným z markantných dôkazov tejto pochybnej
cirkevnej politiky bolo neľudské a nezákonné
riešenie otázky gréckych katolíkov,
čo zanechalo po sebe veľkú nespokojnosť
takto postihnutých veriacich, najmä na východnom
Slovensku. S veľkým zadosťučinením
prijala široká verejnosť veriacich, že sa
táto. otázka v krátkom čase vyrieši,
čo bude ďalším dôkazom úprimnej
demokratičnosti prebiehajúceho obrodného
procesu v našej spoločnosti.
Obrodzujúci demokratický proces umožňuje
občanovi plne jeho rozvoj. Je to veľmi správna
a vítaná zásada. Socialistická demokracia
musí smerovať k tomu, aby občan nebol len objektom
starostlivosti štátu. To sa musí rovnako vzťahovať
aj na veriacich občanov nášho štátu.
Tak sa vytvorí optimálny priestor pre realizáciu
programových zásad vlády. Takto sa stane
vláda garantom občianskych práv každého
občana nášho štátu. Veriaci človek
chce len toľko, aby sa tu cítil naozaj doma a aby
sa vo svojom voľnom čase mohol venovať tým
občianskym povinnostiam, z ktorých naberá
ďalšiu silu i na plnenie ďalších svojich
občianskych povinností. V opačnom prípade
sa náboženská sloboda stáva len ilúziou,
keď nemá zabezpečený patričný
priestor a materiálne podmienky k praktickému plneniu
tejto slobody. Bude veľmi dôležité postaviť
širokej verejnosti veriacich pozitívny program vychádzajúci
a opierajúci sa o kresťanský svetový
názor, moderný, dnešný, v duchu najprogresívnejších
záverov druhého vatikánskeho koncilu. Program,
ktorý vychádza jednoznačne z našej socialistickej
reality a plne korešponduje s programom obrodenej vlády,
vychádzajúcim zo zásad Akčného
programu KSČS.
Takýto program sa rodí a bude rodiť v kritike
starého, čo je prežité, v kritike nesprávneho
a deformovaného. Ale nielen v kritike. A nielen v akejkoľvek
kritike. V kritike spojenej s prácou a budovaním
nového, lepšieho, toho, čo zodpovedá
dnešnej našej socialistickej spoločnosti, t.
j. socialistickej spoločnosti na vyššom stupni
vývoja.
Naplnenie a realizovanie demokratizačného procesu
bude závisieť na tom, ako každá organizácia
i každý jednotlivý občan dokážu
uskutočniť takýto program v praktickom každodennom
živote. "V ďalšom vývoji našej
spoločnosti musíme počítať s
aktivitou a účasťou vo verejnom živote
i v budovateľskom úsilí so všetkými
vrstvami nášho obyvateľstva" - konštatuje
Akčný program KSČS a pokračuje: "Otvorene
hovoríme, že počítame s ľuďmi
veriacimi, so všetkými, ktorí sa chcú
na základe svojej viery ako rovní s rovnými,
ako plnoprávni budovatelia socialistickej spoločnosti
účastniť plnenia všetkých našich
náročných úloh."
Som pevne presvedčený, že duchovenstvo a veriaci
ľud z úprimného srdca vítajú
tento krásny vládny program.
Na záver mi dovoľte jednu interpeláciu. Vláda
uznesením č. 223 zo 7. júna 1967 a uznesením
č. 73 z 28. februára 1968 rozhodla, že sa majú
zvýšiť nízke dôchodky invalidné,
starobné, vdovské a sociálne.
Podľa uvedených uznesení vlády bolo
možno nízke dôchodky zvyšovať, ak
sa dôchodca živil vlastnou prácou a dôchodok
je jediným alebo hlavným zdrojom jeho výživy.
Im podmienky vláda nestanovila.
Pri tomto jasnom znení uznesení vlády dáva
Štátny úrad sociálneho zabezpečenia
vo svojich smerniciach č. 3 z 12. apríla 1968 ku
zvyšovaniu nízkych dôchodkov v zmysle uvedených
vládnych uznesení takýto pokyn: "Dôchodky
dôchodcov umiestnených v ústavoch sociálneho
zabezpečenia a v psychiatrických liečebniach
sa nezvyšujú."
Takéto podmienky vláda nestanovila. Domnievam sa,
že Štátny úrad sociálneho zabezpečenia
nemá právo stanoviť iné podmienky ako
vláda.
Som predsedom Ústredia charity na Slovensku. Na Slovensku
máme 14 charitných domov. Okrem zamestnancov v nich
žijú osoby, ktoré práve tak poberajú
nízke dôchodky. Tieto osoby platia za pobyt 360 Kčs
mesačne.
Štát na udržovanie týchto domov neprispieva.
Nikto mi nikdy nepovedal, ani sa to nenachádza v žiadnej
norme, že by charitné domy boli ústavy sociálnej
starostlivosti alebo im na roveň postavené.
Napriek tomu osobám v týchto charitných domoch
neboli nízke dôchodky zvýšené
už v minulom roku a mám také informácie,
že sa im nezvýšia ani v tomto roku. A to vraj
práve z toho dôvodu, že ide o domy sociálnej
starostlivosti. To musím považovať za nesprávne
počínanie. Preto prosím vládu, menovite
nové Ministerstvo práce a sociálnych vecí,
aby láskave zjednalo nápravu v tejto záležitosti.
Podpredseda NZ posl. Valo: Ďakujem posl. Lukačovičovi
a prerušujem schôdzu na 20 minút.
(Schůze opět zahájena v 10.49 hod.)
Předseda NS Smrkovský (zvoní):
Soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v jednání.
Oznamuji, že delegace Národního shromáždění
se zúčastnila u presidenta republiky diplomatického
aktu - přijetí bulharské stranické
a vládní delegace.
Slovo má nyní posl. Pelikán.
Posl. Pelikán: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi,
především bych se chtěl připojit
k hlasům těch řečníků,
kteří označili prohlášení
vlády, přednesené jejím předsedou
inž. Černíkem, za seriózní a
sympatické tím, že mluví střídmě,
bez frází, optimisticky a přitom neskrývá
úskalí a problémy. Musíme však
vzít v úvahu, že naši občané,
poněkud již unavení různými prohlášeními,
budou především čekat na konkrétní
výsledky a podle toho novou vládu posuzovat.
I když souhlasím s posl. akad. Knappem, že vláda
musí dostat potřebný čas k realizaci
zásad vytyčených ve vládním
prohlášení, přesto naléhavě
doporučuji, aby některé vybrané náměty
z vládního prohlášení tam, kde
je to realistické, byly uskutečněny urychleně,
aby zde v krátké době byly první důkazy,
že vláda myslí své prohlášení
zcela vážně. Nesmíme zapomínat,
že doba je mimořádná, že musíme
každý den bojovat o autoritu vlády i Národního
shromáždění a že si proto vyžaduje
mimořádně dynamický styl práce.
Chci uvést některé náměty,
které by bylo možno realizovat urychleně.
Týká se to např. novelizace zákona
o cestovních dokladech. V samotném zákonu
bude nutno zdůraznit v duchu akčního programu
strany i vládního prohlášení,
že v zásadě každý občan
republiky má právo na cestovní pas. Zejména
však bude nutno změnit prováděcí
nařízení k tomuto zákonu, které
vychází z nedůvěry vůči
občanovi a které umožňovalo svévolné
rozhodování na základě subjektivních
názorů. Zhodnocení dosavadního stavu
opouštění republiky, jež provádíme
v zahraničním výboru NS, ukazuje jasně,
že dnes téměř nikdo neopouští
republiku z politických důvodů a že
dosavadní předpisy, které neumožňovaly
dlouhodobý pobyt v zahraničí, často
z lidí dělaly emigranty proti jejich vůli.
V tomto smyslu by bylo žádoucí zrušit
systém výjezdních doložek a vymezit
jasně ty výjímečné případy,
kdy občanovi může být odepřeno
vydání cestovního dokladu.
Nevyřešena zůstane jistě ještě
několik let otázka nedostatku devizových
prostředků pro cesty do zahraničí,
a je proto přirozené - a naši občané
to jistě pochopí - že uskutečnění
zásady o právu na cestovní pas bude realizováno
postupně podle našich hospodářských
možností, přičemž doufáme,
že podíl devizového přídělu
pro cesty našich občanů do zahraničí
bude stoupat, jak to ostatně již naznačilo
jedno z posledních usnesení naší vlády.
Rovněž souhlasím se soudruhem poslancem Poledňákem
v tom, že by vláda měla urychleně předložit
návrh novelizace tiskového zákona, aby se
odstranil dosavadní nenormální stav, který
vyvolává určitou nervozitu i podezírání
v řadách novinářů, jak o tom
svědčí včera uveřejněné
prohlášení předsednictva Svazu čs.
novinářů.
V této souvislosti by bylo žádoucí,
aby vláda velmi urychleně řešila otázku
volného dovozu zahraničního tisku a publikací,
neboť politické důvody dříve
uplatňované proti tomuto dovozu se ukázaly
jako zcela falešné i neúčinné.
Vím, že i zde máme co dělat s překážkou
nedostatku deviz, ale věřím, že nový
ministr kultury a informací s. Galuška, který
se sám o tyto myšlenky v minulosti zasazoval a který
zná, že existují i jiné možnosti,
popř. reciprocity, prosadí toto opatření,
které by nesporně přispělo k posílení
prestiže naší republiky ve světě
a bylo by vyjádřením důvěry
vlády v politickou zralost našich občanů.
V oblasti hospodářské politiky vítám
otevřenost, s jakou se mluví o nynějším
stavu našeho hospodářství a o podmínkách,
za kterých bude možno uspokojit naléhavé
a oprávněné požadavky pracujících.
Myslím si však, že by zpráva o vztahu
našeho hospodářství měla být
ještě podrobnější a že by
se od uveřejnění celkových bilancí
našeho národního hospodářství
mělo postupně přecházet k uveřejňování
hospodářských bilancí a skutečných
výsledků hospodaření jednotlivých
hospodářských resortů a podniků.
Jedině tak mohou naši lidé pochopit, že
s uskutečněním mnohých požadavků
musí počkat, a že hlavní podmínkou,
aby došlo k obratu, je skutečně požadavek
obětavé práce všech.
l minulá doba byla bohatá na výzvy k vysokým
pracovním výkonům. Nemohly však splnit
svůj účel a nemohly by toho dosáhnout
ani dnes, kdyby pracující neviděli názorným
způsobem, že vláda a vedoucí hospodářská
místa jsou v rukou schopných a kvalifikovaných
lidí a že výsledky či úspory
na jednom pracovním úseku nejsou promrhávány
nehospodárností v celostátním měřítku.
To spolu s novou politickou situací může jedině
vytvořit nové podmínky k pracovní
aktivitě a obětavosti bez praporů a velkých
závazků, ale zato s konkrétními výsledky,
které všichni ucítíme na trhu a nejen
ve statistikách.
Vůbec ne z resortních důvodů, ale
z hlediska společenského zájmu vítám
prohlášení vlády, že se zasadí
o další rozvoj naší televize, zejména
o zavedení druhého programu a pokrytí celého
území naší republiky kvalitním
televizním i rozhlasovým signálem. Shodou
okolností vzpomeneme za několik dní 15. výročí
narození Čs. televize a jistě si přitom
uvědomíme, že i když často její
program kritizujeme, nedovedeme si život moderního
státu bez existence televize představit. Je ovšem
smutnou skutečností, že za 15 let své
existence musela Čs. televize bojovat, neustálými
improvizacemi a stálým podceňováním
jejího společenského významu, který
byl zdůrazňován pouze tehdy, když šlo
o to, vytýkat chyby. Zapomínalo se však na
něj, když šlo o rozhodování o materiálním
a technickém vybavení, o výstavbě
i pracovních prostorách, takže 15. výročí
vzpomene několik tisíc pracovníků
televize v podmínkách, které jsou někdy
z nejhorších na světě a jsou právem
předmětem kritiky zaměstnanců i veřejnosti.
Nemohu se ubránit srovnání s onou cifrou
30 miliard Kčs, kterou, jak jsme slyšeli ve vládním
prohlášení, náš stát musí
ročně doplácet jako dotace a subvence z velké
části na nehospodárnou výrobu. Jsem
rád, že se konečně o této částce
otevřeně mluví, neboť v minulosti se
s oblibou mluvilo z oficiálních míst neustále
jen o tom, že doplácíme na naši kulturu,
a tím se zastírala skutečnost a vytvářely
škodlivé rozpory.
V souvislosti s televizí bych však chtěl ještě
podpořit požadavek Jihomoravského kraje, který
považuji za správný, aby druhý televizní
program byl zahájen v roce 1970 i v oblasti televizního
studia Brno a aby vláda nezapomínala na potřebu
investic i nákup technického zařízení
pro zahájení vysílání barevné
televize, nemáme-li být v Evropě poslední
v této oblasti, což nám reálně
hrozí.
Chtěl bych připomenout, že zde musíme
vyvinout snahu na novelizaci zákona o Československé
televizi, Československém rozhlase i ČTK,
neboť tyto zákony byly přijaty před
čtyřmi roky a neodpovídají dnešním
potřebám.
Vážení soudruzi poslanci, je přirozené,
že v současné době věnuji občané
hlavní pozornost vnitropolitickým událostem,
a proto dočasně ustupuji do pozadí otázky
zahraniční politiky.
V zemi, která je tak malá jako naše a která
je umístěna ve středu Evropy a zakusila tak
dramatickou historii, jsou otázky jejího zahraničně
politického postavení velmi důležité.
Jestliže dnes mluvíme o nutnosti samostatné
zahraniční politiky, není to v žádném
případě míněno jako oslabování
našich přátelských a spojeneckých
vztahů k Sovětskému svazu a k ostatním
socialistickým zemím, nýbrž naopak -
a jsem o tom osobně přesvědčen - povede
to k očištění těchto vztahů
a tím ve svých důsledcích k jejich
posílení.
V této souvislosti můžeme konstatovat s uspokojením,
že v těchto dnech u nás dlí, jak se
o tom zmínil s. předseda NS Smrkovský, bulharská
stranická a vládní delegace v čele
se s. Živkovem a že jednání o uzavření
nové smlouvy o přátelství a spolupráci
probíhají v tradičním srdečném
duchu a budou nesporně zakončena úspěšně
zítra podepsáním nové smlouvy o přátelství
a vzájemné pomoci s Bulharskem. Totéž
očekáváme od nastávajících
jednání s představiteli Maďarska a Rumunska.
Souhlasím s názorem vysloveným v tisku, abychom
kromě spojeneckých svazků se socialistickými
zeměmi, které jsou členy Varšavského
paktu, nabídli obdobnou smlouvu o přátelství
Jugoslávii, místo té, kterou jsme v r. 1949
sami jednostranně zrušili v rozporu se zájmy
tradičního přátelství obou
našich národů, které se ostatně
v posledních letech opět velmi dobře rozvijí.
Tyto přátelské vztahy mezi socialistickými
zeměmi v oblasti politické, hospodářské,
vědecké a kulturní, které jsou založeny
na respektování odlišnosti vývoje jednotlivých
zemí ke konečnému cíli socialismu,
by neměly být v rozporu s požadavkem co nejlepší
vzájemné informovanosti o vývoji v jednotlivých
socialistických zemích. Nelze přece zaměňovat
vztahy mezi zeměmi s možnosti občanů
socialistické země dovídat se o vývoji
a vytvářet si i svůj vlastní názor
na tento vývoj za předpokladu, že to bude činěno
soudružskou formou, bez urážení a bez
jakéhokoliv vměšování či
nátlaku. Jistě není uspokojivá nynější
situace, kdy se občané socialistických zemí
dozvídají mnohem více o vývoji v jiných
socialistických zemích že západních
zdrojů než z vlastních domácích
a když jsou lépe informováni o politických
událostech západních kapitalistických
zemí než zemí, se kterými bezprostředně
sousedí.