Budeme proto usilovat, aby novému vládnímu programu se dostalo plné podpory a autority na všech úsecích našeho života. Říkáme přitom otevřeně, že na druhé straně budeme dbát přísně a nekompromisně, aby opatření, která vláda přijme ve svém programu, byla skutečně plněna a aby veškerá opatření vlády za všech okolností směřovala k naplnění oprávněných zájmů pracujících v celé jejich mnohostrannosti a diferencovanosti.

V připravovaném programu naší činnosti hodláme vyjádřit aktivní vztah odborů k rozvoji naší společnosti tak, aby se mohla v plné míře uplatňovat socialistická demokracie v jejím humanistickém základu, aby se plně rozvinula rovnoprávnost našich národů a národností, aby již nemohlo docházet k zneužívání moci a mocenských prostředků na kterémkoliv místě vůči těm, kterým jde o zájem socialismu.

Otevřeně prohlašujeme, že nás velmi znepokojuje v řadě míst váhavý a ne dosti tvůrčí přístup některých odpovědných orgánů a organizací k řešení zejména těch otázek, které se dotýkají základních životních zájmů a pracovních podmínek lidí. Jde o otázky pracovního a životního prostředí jak na pracovištích, tak také zejména v městských průmyslových centrech. Velmi vážně se připojujeme k požadavkům pracujících na řešení bytové otázky, dopravy do zaměstnání, ale zejména i k požadavkům na cílevědomé řešení mzdové, důchodové i cenové politiky.

Již jsme v ÚRO na svém V. plenárním zasedání v březnu t. r. prohlásili, že program vlády v oblasti zvyšování životní úrovně považujeme za minimální. Obracíme se proto opět na novou vládu, aby rozpracovala plán úsporných opatření, prověřila a omezila vydání v některých oblastech a předložila ještě v tomto roce návrh, v jakém rozsahu a ve kterém směru využít dosažených úspor.

V programovém prohlášení vlády je oprávněně věnována značná pozornost rozvoji životní úrovně. Souhlasíme s tím, že všechny problémy v této oblasti nelze vyřešit najednou, ale postupně, zejména v závislosti na vytvořených zdrojích v národním hospodářství. Na druhé straně je však nezbytné urychleně přistoupit k řešení těch problémů, které jsou zvlášť palčivé a naléhavé.

S uspokojením možno přijmout tu část vládního prohlášení, ve které se uvádí, že vláda bude i nadále prosazovat politiku co největšího růstu reálných mezd. To je v naprostém souladu i se zájmy ROH, které tento požadavek vytýčilo již na VI. všeodborovém sjezdu ROH.

V této souvislosti bychom chtěli upozornit na to, že orgánům ROH na všech organizačních stupních dochází neustále značné množství rezolucí nebo usnesení z různých konferencí, aktivů nebo schůzí, ve kterých je i velmi důrazně upozorňováno na dnešní stav a jsou navrhována různá opatření k nápravě ve mzdové oblasti. Na těchto návrzích ÚRO pracuje a předloží je vládě.

Mzdové návrhy a požadavky jsou velmi rozdílné a mají také různý dosah. Domníváme se, že v žádném případě je nelze jednoznačně odmítat s tím, že je nelze realizovat. Vždyť v řadě požadavků se prosazuje náprava tam, kde skutečně k chybám a nedostatkům došlo a kde jsou vytvořeny nežádoucí disproporce.

Bude třeba, aby orgány vlády i další orgány požadavky, které ÚRO předloží, pečlivě zkoumaly a hledaly cesty, jak je řešit. Půjde především o to, aby byly velmi citlivě a rozvážně stanoveny vhodné termíny a konkrétní postup při realizaci oprávněných požadavků.

Zabezpečit zdravý mzdový vývoj ve všech odvětvích národního hospodářství, a to jak ve výrobě, tak i v nevýrobní sféře, je nesporně jedním z velmi vážných úkolů, kterým bude muset vláda věnovat soustavnou pozornost. Přitom je důležité, aby dořešila otázky způsobu usměrňování mzdového vývoje a zabezpečila odstranění dosavadních administrativních prvků v regulaci mezd, jež oslabují principy nové soustavy řízení.

Je třeba uvítat, že v zabezpečování co nejrychlejšího růstu reálných mezd spatřuje vláda svůj významný úkol. Jde ovšem o problematiku, jejíž řešení úzce souvisí s praktickým řízením a prováděním cenové politiky.

Jedním ze závažných úkolů je zabezpečit zásadu, aby růst maloobchodních cen včetně skrytých vlivů nepřesáhl hranici 1,5 % ročně a aby cenové úpravy byly prováděny po všestranném prověření nákladů na výrobu a oběh a aby důsledky vyplývající z tržních podmínek nebyly mechanicky, jednostranně přenášeny na spotřebitele.

Za zcela oprávněný požadavek, aby byla propracována úvaha, v jakém rozsahu a u kterých druhů výrobků, zejména ve vztahu k základním životním potřebám, se předpokládá zvýšení maloobchodních cen v příštích 2 letech. V souvislosti s tím je třeba, aby vláda zabezpečila vymezení okruhu zboží a služeb, u kterých je z hlediska socialistické společnosti účelné zachovat dotace k cenám. Přitom je třeba rozpracovat vlivy cenových úprav na životní úroveň jednotlivých sociálních skupin.

Vláda by se měla zabývat rovněž otázkami závodního stravování tak, aby byly vytvořeny příznivější podmínky jeho rozvoje v souladu s posláním tohoto stravování.

Pozitivně možno hodnotit a uvítat připravované zavádění pětidenního pracovního týdne s dalším zkracováním pracovní doby, neboť toto opatření přinese pracujícím více volného času, a tím i obohacení jejich života. Bude velkým přínosem především pro pracující ženy.

Tyto i další problémy vyžadují, aby byly řešeny komplexněji a aby práce vyvrcholily ve vypracování ucelené koncepce dalšího rozvoje životní úrovně.

V programovém prohlášení vlády k otázkám životní úrovně obyvatelstva a řešení nejnaléhavějších problémů sociální politiky upozorňujeme na to, že Ústřední rada odborů požaduje zrušení zvláštní daně z důchodů. Tato daň byla zavedena v roce 1964 a činí 1-12,5 %. důchodu. Zavedení této daně z důchodu mělo snížit rozdíly mezi nízkými, středními a vysokými důchody. Přitom byly zvláštní daní z důchodu sníženy - vedle důchodů, které byly přiznány po 1. 7. 1964 - i důchody, které byly již řadu let vypláceny. S takovouto úpravou je vyslovován zásadní nesouhlas. Požadavky na zrušení zvláštní daně z důchodu jsou oprávněné vzhledem k tomu, že daň snižuje důchodové nároky.

Podle programového prohlášení vypracuje vláda v souladu s konsolidací situace svůj dlouhodobější program v sociální politice. K tomu zdůrazňujeme, že Ústřední rada odborů požaduje, aby pojistné nemocenského pojištění s platností od 1. 1. 1969 bylo odváděno přímo nositeli pojištění a aby bylo vyčleněno z jednotných odvodů z hrubého důchodu, popř. zisku. Tento poslední způsob odvodu pojistného, zavedený od 1. 1. 1967, se neosvědčil, je nemorální a znemožňuje přechod na fondové hospodaření v nemocenském pojištění a nezabezpečuje, aby příjmů nemocenského pojištění nebylo používáno pro jiné účely.

V prohlášení vlády se hovoří o ochraně práv občanů. Chránit práva pracujících je úkolem odborů. Odbory jako zájmová organizace budou proto důsledně požadovat od hospodářského vedení odstraňování příčin, které vedou k narušování práv pracujících, vyvozovat závěry z jejich porušování a trvat na tom, aby oprávněné nároky jednotlivců i kolektivů byly řádně a včas uspokojovány. Kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů považují odbory za nedílnou součást péče o pracující.

Bude ovšem třeba vést všechny hospodářské a státní organizace k plnění oprávněných nároků pracujících. Budou-li to dělat, odstraní zdroje neshod mezi podniky a pracovníky a prospěje to celé naší společnosti.

Legislativní činnost na úseku pracovního práva přechází na nově vytvořené ministerstvo práce a sociálních věcí. Považujeme toto rozhodnutí za správné, aniž bychom se tím vzdávali legislativní iniciativy.

Považujeme za naléhavě nutné, a to zejména s ohledem na situaci, do které jsme vstoupili, aby rozhodným způsobem se zvýraznila a prakticky projevila správná organizátorská úloha státních orgánů, hospodářských a dalších řídících složek a v ní zejména i jejich vzdělávací a kulturně výchovná činnost. Těžištěm by zde měla být péče o zvyšování kvalifikace pracujících, o řízenou přípravu lidí k nastoupení do jiných pracovních oborů i o rozvoj pracovní iniciativy. Nemůžeme nadále přehlížet, že jde o velmi vážné věci, které mají přímý vztah k otázkám existenční jistoty lidí a pocitu spokojenosti řady našich občanů.

Považujeme za svojí povinnost probojovat takový systém řízení, který vytvoří co nejlepší podmínky pro to, aby pracující přímo i prostřednictvím svých orgánů rozhodoval o cílech, podmínkách a výsledcích hospodářské činnosti. Vždyť to je koneckonců společenské funkce odborů. Vycházíme z toho, že je soustavu nutno urychleně dopracovat tak, aby podstatná část odpovědnosti za rozšířenou reprodukci přešla na ta místa, kde se tvoří důchod, tj. na podniky, na podnikové kolektivy. Proto je třeba vztahy mezi podnikovou sférou a centrem uspořádat tak, aby této odpovědnosti odpovídala pravomoc. To je hlavní záruka uplatnění socialistických zásad odměňování, vzniku podnikavosti z rozvoje iniciativy všech podnikových článků řízení a pracujících. Naopak návrat k administrativním metodám řízení nebo eventuální snaha o prosazení direktivního zasahování do podnikové sféry nějakou jinou formou narazí na náš nesouhlas.

Jsme přesvědčeni, že věci může jen prospět, když odbory budou v otázkách změny struktury našeho hospodářství, v politice odbourávání dotací a vůbec finanční politice posuzovat každé vládní opatření z hlediska dopadu těchto opatření na dělnickou třídu a pracující jako celek, ale i na jednotlivé skupiny pracujících. Věříme, že vláda a její orgány nebudou ignorovat oprávněná stanoviska odborové organizace a budou k řešení rozdílných názorů přistupovat s maximálním porozuměním. Rozvíjejíce svou činnost jako plně samostatná organizace dělnické třídy a pracujících, odbory vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby tato spolupráce byla konstruktivní, účinná a v zájmu pracujících, v zájmu další výstavby naší socialistické společnosti.

Lze očekávat, že k vyjasnění všech těchto otázek přispěje společné jednání vlády a předsednictva ÚRO, jak to vyplynulo z požadavku V. plenární schůze ÚR0. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Mluvit bude posl. dr. Petrusová, potom Andrej Žiak.

Posl. dr. Petrusová: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci! Ja sa chcem vo svojom diskusnom príspevku zamerať na tú časť programového vyhlásenia vlády, kde sa hovorí o starostlivosti o zdravie človeka v našej socialistickej spoločnosti, a chcem poukázať na niekoľko problémov, ktoré by bolo treba na tomto úseku riešiť. Nebudem hovoriť o pozitívnych výsledkoch zdravotníctva za posledné roky, ktoré nie sú malé a o ktorých je naša verejnosť ako konzument týchto služieb dobre informovaná. Chcem pripomenúť, že pred dvoma rokmi na pléne NZ sme prejednávali zákon o starostlivosti o zdravie ľudu, ktorého prejednávanie sme spojili s rozsiahlou previerkou úrovne poskytovania zdravotníckej starostlivosti na území našej republiky v rôznych zdravotníckych zariadeniach. Ak sa dívam na tento zákon z hľadiska dnešného pohľadu, chcem prehlásiť, že je to dobrý zákon, ktorý nevyžaduje zmenu, vyjadruje záujem, ale aj zodpovednosť spoločnosti za zdravie ľudu.

Koncepcia jednotnej zdravotníckej sústavy zaručená týmto zákonom je cenným základom, na ktorom môžeme ďalej budovať.

V čom teda väzia nedostatky v zdravotníctve? Pokúsim sa ich zatriediť do niekoľkých bodov:

1. chcem sa zaoberať postavením zdravotníctva v našej spoločnosti.

Zdravotníctvo v socialistickej spoločnosti má nielen bezprostredne humanitnú funkciu uspokojovania základnej subjektívnej a objektívnej potreby človeka byť zdravý a schopný pracovať, ale plní významnú ekonomickú funkciu, zatiaľ podceňovanú, ktorá má dôležitý dosah pre celú spoločnosť.

Prejavuje sa to predovšetkým udržovaním a rozširovaním reprodukcie spoločenskej pracovnej sily, zvyšovaním spoločenskej produktivity práce.

Podceňovanie významu starostlivosti o zdravie pre reprodukciu obyvateľstva spôsobilo, že sa záujem o zdravotníctvo a jeho objektívne potreby dostali na jedno z posledných miest medzi ostatnými oblasťami spoločenskej činnosti.

Často bolo argumentované tým, že pre zdravotníctvo a ostatné odvetvia, radené do tzv. "spoločenskej spotreby", je možné uvolniť len toľko prostriedkov, koľko si môžeme dovoliť vzhľadom na stav rozvoja nášho hospodárstva.

Pritom nikto objektívne nedokázal, že systém preferenčných dotácií do oblasti primárnej sféry je pre našu spoločnosť opravdu výhodnejší než investície do ľudských zdrojov a do starostlivosti o zdravie.

Otázku dnem nemôžeme stavať tak, koľko prostriedkov môže spoločnosť na starostlivosť o zdravie ľudí uvoľniť až po uspokojení ostatných potrieb výroby, ale koľko musí uvoľniť, ak nechce v budúcnosti platiť neúnosnú daň za škody na zdraví, ktoré koniec koncov podlamujú výrobu samotnú.

Ide nám o to, prestať sa dívať na zdravotníctvo ako na službu, nadstavbu, terciárnu sféru, ale nájsť mu také miesto v spoločnosti, aké mu patrí.

Západní ekonómovia radia zdravotníctvo medzi odvetvia tzv. "kvartérne sféry", ktorá je najvýznamnejšim faktorom ekonomiky z toho dôvodu, že ovplyvňuje rozvoj najdôležitejšej zložky výrobných síl - ľudskú pracovnú silu.

Chcem uviesť niekoľko príkladov dielčich výsledkov, ku ktorým dospeli pracovníci vedeckých a výskumných ústavov, ktoré dokumentujú národohospodársku efektívnosť zdravotníctva.

a) Na úseku prevencie rakoviny u žien na súbore 30 000 vyšetrených žien bolo zistené, že náklady na túto prevenciu-depistáž boli 1,5 mil. Kčs, bez prevedenia depistážnej akcie na liečenie následkov by náklady činili 5 mil. Kčs, to znamená, že 1 Kčs vložená do depistážnej akcie priniesla národnému hospodárstvu 10 Kčs späť;

b) národohospodársky efekt obmedzenia výskytu tbc za 3 roky ukázal úsporu na nákladoch liečenia, soc. dávok vo výške 459 mil. Kčs, pričom sa súčasne uvoľnilo 1800 postelí na iné účely zdravotníctva;

c) národohospodársky efekt zníženia úmrtnosti v rokoch 1950-1962 znamenal, že 1 Kčs vložená do zdravotníctva priniesla na čistom produkte pre spoločnosť len v dôsledku tohoto zníženia 2 Kčs nazad.

Znížením detskej úmrtností v týchto rokoch bolo zachránené 135 000 detí, takže od r. 1965 bolo cca 9000 osôb starších ako 15 rokov ročne naviac ako nový zdroj pracovníkov.

Týchto niekoľko námetov by malo viesť našich popredných ekonómov v spolupráci so zdravotníkmi k zamysleniu a k dôkladnému prepracovaniu postavenia zdravotníctva a k prehodnoteniu a prerozdeleniu prostriedkov na jednotlivé úseky nášho národného hospodárstva.

2. Niekoľko pripomienok ku koncepcii rozvoja zdravotníctva do r.1980.

V Zdravotníckom výbore NZ sme sa touto otázkou veľmi podrobne zaoberali v septembri minulého roku spoločne s Komisiou SNR pre zdravotníctvo a s aktívom popredných vedeckých pracovníkov a organizátorov zdravotníctva, Spoločnosťou J. E. Purkyně v Bratislave.

Boli sme zoznámení s 2 variantami riešenia, ktoré vypracovali na základe uznesenia vlády č. 243/66 naše rezortné orgány.

Varianta l. predpokladala len udržanie doterajšieho trendu rozvoja zdravotníctva do r. 1980 tak, aby nezaostávalo za ostatnými vyspelými štátmi.

Varianta II. znamenala také obmedzenie, ktoré by viedlo k zaostávaniu ďalšieho vývoja zdravotníctva, v niektorých ukazovateľoch by výsledky v r. 1980 boli na úrovni r. 1965.

Po dôkladnom zvážení a prejednaní v týchto dvoch orgánoch sme prijali uznesenie Zdravotníckeho výboru a Komisie SNR pre zdravotníctvo, pre ŠPK, že ho umožní ako jediné riešenie prijať variantu č. I., a úplne jasne zamietli variantu II.

Tohto mesiace sme v Zdravotníckom výbore za účasti delegácie Komisie SNR pre zdravotníctvo kontrolovali postup prác na koncepcii a z predložených materiálov sme videli, že vláda vo svojom uznesení č. 430 zo dňa 8. 12. 1967 rešpektuje len variantu II, ba v niektorých ukazoteľoch ide ešte nižšie než varianta Il. Poslanci vyslovili nesúhlas a žiadajú revíziu vl. uznesenia č. 430.