Středa 28. února 1968

Změnit věci k lepšímu podaří se postupně, avšak tak, aby lidé viděli, že se jde kupředu a nikoli k zhoršení služeb vcelku.

Všude u nás žijí lidé a chceme, aby všichni měli stejnou příležitost řádně pracovat, zasloužit se o dobré bydlení, zvyšovat svou kvalifikaci, svou dovednost apod.

A ještě poslední poznámku, soudružky a soudruzi, která spočívá asi v tomto. Mnohé naše zákony jsou předmětem dodatečné kritiky a nespokojenosti veřejnosti, zejména těch, kteří poctivě pracují, řádně žijí a nejvíce přinášejí pro obecný prospěch. Stále přibývá poslanců, kteří se dopracovali k názoru, že právě na rychlé obrátky zhotovené, horkou jehlou šité zákony obsahují příliš mnoho nežádoucích zmocnění a výjimek.

Každé zmocnění skrývá v sobě nebezpečí, že bude obráceno v opak, proti duchu, proti smyslu zákona a proti úmyslu zákonodárce.

Myslím, že zákon o telekomunikaci svou jednostranností může být příkladem, jak lze zanedbat obecný zákon, kupř. občanský zákoník, který sám o sobě má dost mezer. Musíme si uvědomit, že dáváme-li (při veškeré důvěře takové instituci, jako je Ústřední správa spojů) možnost kdykoliv o své újmě měnit telefonní nebo jiný řád, uzákoňujeme i nekontrolovatelné zásahy do vztahů mezi občany a institucemi.

Obdržel jsem opis dopisu z Kanceláře Národního shromáždění, kterým náměstek ředitele spojů vysvětloval stížnost jedné občanky. Tento s. náměstek píše v tomto dopise: "Doručovatelky z důvodu osobní bezpečnosti odmítají ve večerních hodinách doručovat spěšné zprávy."

Tož, jak to soudružky a soudruzi, tedy je. Buďto jsou to výmluvy, a pak ovšem není správné, že se doručovatelka o tuto práci přihlásila a že ji dělá, a musíme obecně vzato volat k odpovědnosti za řešení - jsme-li na půdě sněmovny, na půdě Národního shromáždění - ředitele Ústřední správy spojů. Nebo jsou v Praze takové bezpečnostní poměry a doručovatelky se oprávněně bojí, a pak musíme obecně vzato volat k odpovědnosti ministra vnitra.

Vím a vědí to i ostatní poslanci, že na poštách se něco děje. Všichni jste dostali určité zprávy a všichni jste se zúčastnili některých pozvání ředitelů krajské, příp. okresní správy apod.

Je si přát, aby to byl pohyb trvalý a tak vráceno této významné instituci, jejím pracovníkům její dobré jméno a veškerá úcta k pošťácké práci. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu poslanci Manďákovi, o slovo se přihlásil s. posl. Kotrba.

Posl. Kotrba: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění!

Dovolte mně pohovořit o tom, jak jsem jako poslanec Národního shromáždění a člen výboru NS pro investiční výstavbu a stavebnictví hledal štěstí. Vydal jsem se počátkem února do zamlženého a zakouřeného Severočeského kraje, abych to štěstí tam našel. Tak se totiž jmenuje projekt nové velkocihelny známé pod jménem "Fortuna" v Komořanech.

V našem výboru i ve všech orgánech Národního shromáždění jsou již několik let signalizovány vážné nedostatky a potíže, se kterými se potýkají naši občané a jejichž důsledky se projevují především v bytové výstavbě a koneckonců v celém národním hospodářství. Z malého dílčího problému nedostatků cihel se stal politický problém, protože jsme nedovedli reagovat včas na potřeby našeho obyvatelstva a celého našeho národního hospodářství.

Z podnětu výboru Národního shromáždění pro investiční výstavbu a stavebnictví byly evidovány úkoly v rozvoji výroby stavebních hmot směrem k posílení tohoto odvětví. V poslední době ve výboru zaměřujeme pozornost k tomu, jak je rozvojový investiční program ve stavebních hmotách, zejména v cihlářském průmyslu plněn.

Tyto důvody mě vedou k tomu, že chci informovat plenární schůzi Národního shromáždění o výstavbě velkocihelny "Fortuna" v Komořanech a interpelovat příslušné orgány v této věci.

Skutečnost, že v prostoru Severočeského hnědouhelného revíru se nachází bohatá ložiska komořanských jílů, která jsou velmi vhodnou surovinou pro cihlářský a keramický průmysl, je již dlouho známá. Rovněž je již dlouho známé, že tato potřebná surovina se po léta vyváží na haldy a je znehodnocována. K využití komořanských jílů přijala také vláda v roce 1964 usnesení č. 642, které není plněno. V Severočeském kraji jsou v současné době v provozu cihelny o kapacitě asi 116 mil. cihelných jednotek ročně a jen v letošním roce chybí pro plánovanou výstavbu v kraji 40 mil. cihel, které bude nutno dovézt z jiných krajů. Výroba cihel v kraji probíhá na zastaralém, odepsaném zařízení a je velmi aktuální zastavit provoz na kapacitách v rozsahu 20 mil. cihelných jednotek. V Severočeském kraji by bylo zapotřebí postavit do r. 1970 3 cihelny, z nichž se zatím uvažuje jen s výstavbou cihelny Fortuna v Komořanech. Když jsme se vydali na průzkum k zajištění této cihelny, předpokládali jsme, že je již o výstavbě rozhodnuto a projekt se dostává do stádia realizace. Musím však konstatovat, že kolem této výstavby, která má základní význam v zlepšení zásobování cihlami v Severočeském kraji, je ještě hodně nejasného, což je také příčinou mé interpelace.

Dovolte mi proto k této výstavbě několik poznámek. První se týká širšího problému, a to otázky postavení našeho cihlářského průmyslu v národním hospodářství vůbec. Musím konstatovat, že pro rozvoj tohoto oboru, který je zabezpečován stranickým i vládním dokumentem, nejsou zatím plně vytvořeny všechny předpoklady. Ukázalo se to plně při našem jednání v Komořanech. Severočeské cihelny, jako podnik resortu stavebnictví, které jsou v současné době limitujícím článkem rozvoje celého národního hospodářství, nemá zdaleka ty možnosti zabezpečovat tento rozvoj jako např. velkodůl v Komořanech, který celkovými svými zdroji materiálními, technickými i finančními je ve velké výhodě vůči svému partneru.

Výstavba cihelny v Komořanech se dlouho připravovala z toho důvodu, že ministerstvo stavebnictví a ministerstvo hornictví navrhovaly výstavbu dvou cihelen, když bylo zřejmě od počátku jasné, že je ekonomicky výhodné postavit cihelnu jednu. Není však následků bez příčiny. A v tomto případě stavebnictví těžko mohlo souhlasit s výstavbou konkurenčního podniku, když rozvoj cihelen ve vlastním odvětví byl dlouhá léta plánovitě podvázán. Na druhé straně byla oprávněná argumentace dolu v Komořanech, že postup stavebnictví zavání resortním monopolismem. Konečně jsou nyní věci dohodnuty k oboustranné spokojenosti a k prospěchu celého národního hospodářství. Domnívám se však, že tak mohlo být učiněno již dříve.

Kraj a naše republika potřebují naléhavě cihly a příprava velkocihelny Fortuna se stále protahuje. Zatím je řešení ve stadiu projektového úkolu, který je předložen příslušným centrálním orgánům. Společný investor - doly Komořany a Severočeské cihelny - naléhá, aby projektový úkol byl urychleně schválen a výstavba mohla být ještě letos zahájena. Centrální orgány, které projektový úkol posuzují, namítají - a zřejmě je v jejich argumentaci hodně pravdy - že projektový úkol není dostatečně průkazný. Nechci věci rozvádět, chci jen upozornit, že k průtahům dochází z důvodů neověřené surovinové základny, nejasnosti kolem dovozu technologického zařízení z Itálie i tuzemska, odzkoušení vzorků, a co je ku podivu, také kolem efektivnosti stavby a kapacity cihelny.

Není úlohou Národního shromáždění, aby tyto věci řešilo za investora a kompetentní řídící orgány. Je však naší povinností upozornit, že národní hospodářství i obyvatelstvo naléhavě potřebují cihly. Vyslovuji podivení nad tím, že se kolem výstavby cihelny v Komořanech tolik přešlapuje, když do přípravy této investice je zapojeno tolik zkušených pracovníků investora, oborů i našich ministerstev.

Výbor NS pro investiční výstavbu a stavebnictví se rozvojem cihlářského průmyslu bude zabývat na své schůzi 1. března. Interpeluji ministra stavebnictví s. Takáče, ministra hornictví s. Pence, předsedu Státní komise pro techniku s. Vlasáka a předsedu Státní plánovací komise s. Černíka, aby pokud to není možno na plenární schůzi, společně informovali výbor na jeho jednání o řešení výstavby velkocihelny Fortuna v Komořanech. Ať tato interpelace přinese kousek štěstí našim obyvatelům, kteří potřebují byty a kteří naléhavě potřebují opravit své domy.

Myslím, soudružky a soudruzi, že naše vláda i naše ministerstva mají dost sil a možností, aby toto štěstí přivedly k rozkvětu i k prospěchu celého našeho národního hospodářství. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kotrbovi. Dále jsou přihlášeni poslanci Rejhon, Litvajová a Jirásková. Dávám slovo posl. Rejhonovi.

Posl. Rejhon: Soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění! Přihlásil jsem se do diskuse, abych předložil jeden návrh a učinil jeden dotaz na s. ministra Hamouze.

V souvislosti s připravovanou úpravou bytového zákona, hlavně pokud jde o uvolňování rodinných domků, nastala situace, že tato otázka je velmi tíživá pro celou řadu venkovských a příměstských obcí. Je nemálo případů, že při řešení uvolnění rodinného domku se setkáváme s tím, že na obou stranách je dobrá vůle případ dohodou vyřešit, na straně majitele domku i na straně dosavadního nájemníka. Ovšem, situace je beznadějná vzhledem k tomu, že není naděje na vystěhování a nastěhování nájemníka do jiné bytové jednotky.

Občané z mého volebního obvodu i mimo něj se na mě obrátili s takovýmto dotazem: Ve venkovských obcích by bylo možné v některých ojedinělých případech tuto tíživou situaci vyřešit tak, jak se řešila v několika minulých letech, tzn., že k dočasnému užívání nebo k užívání na dožití by použili někteří obyvatelé montovaných chat, které by byly po dohodě s národním výborem vhodně umístěny do terénu a upraveny k trvalému užívání.

Takové chaty jsme v minulých letech dováželi ze SSSR. Byly velmi výhodné a po malých technických úpravách byly schopné zabezpečit dobrý pobyt jejich uživatelů. V letošním roce se tyto chaty nedovážejí. Občané se ptají - a já tento dotaz přenáším na s. min. Hamouze - zda by tyto chaty, které byly cenově i kvalitou velmi výhodné, nemohly být znovu zařazeny do našeho dovozu ze Sovětského svazu.

Dále bych chtěl předložit návrh. Opět v této souvislosti už jsme byli svědky toho, že celá řada stavebních organizací předkládala a zveřejňovala v televizi a novinách své prototypy rodinných domků, které vyvinuly jejich ústavy a které by tedy mohly sloužit k odstranění tíživé bytové situace.

Posledním chvályhodným příkladem je stavební podnik Nové Strašecí, který vyvinul domek (bohužel velmi komfortně vybavený), který vyhovuje po všech stránkách nárokům moderně bydlícího občana. Avšak jeho cena je 116 tis. Kčs u dodavatele. Připočteme-li pozemek, oplocení, podezdívky a montáž rodinného domku, který je podle mého názoru zbytečně komfortní a zbytečně velký, přijde na 140 - 150 tis. Kčs. To je, myslím, pro celou řadu našich občanů cena nedostupná.

Domnívám se, že by bylo možné, a navrhuji, aby předsednictvo NS vyhlásilo (anebo tím pověřilo některou příslušnou organizaci) anonymní soutěž na rodinný domek o dvoupokojové bytové jednotce s použitím moderních lehkých stavebních prvků, pokud možno u nás vyráběných, s tím cílem, aby tento domek nestál u dodavatele více než 50 tis. Kčs. Jsem osobně přesvědčen, že je možné takovýto domek vyvinout. Stanovím tuto maximální cenovou hranici z toho důvodu, aby po sečtení všech dalších položek, tj. dovozu, montáže (kterou si provede pokud možno stavebník svépomocí), po zaplacení pozemku, oplocení (zde mám na mysli pouze minimální rozlohu pozemku, tzn. 400 m2) nebyl domek dražší než 60 - 65 tis. Kčs.

Byla-li by tato příležitost, jsem osobně přesvědčen, že v celé řadě venkovských obcí by se poněkud podařilo zlepšit bytovou situaci uspokojivým způsobem.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Rejhonovi. Nyní promluví posl. Litvajová.

Posl. Litvajová: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, chcem plne podporiť interpeláciu, ktorú predniesol posl. Holáň pokiaľ ide o materiály na pomoc individuálnej bytovej výstavbe. Hovoril o tom, aká je situácia v Severomoravskom a Juhomoravskom kraji. Ešte kritickejšia situácia je na Slovensku, kde sa už roky 50 % z celej bytovej výstavby stavia individuálne. Preverila som si vo svojom volebnom obvode, aká je situácia. Získala som prehľad, ako to vyzerá na Slovensku.

V minulom roku vláda prijala opatrenia, že skutočne majú byť tržné fondy zásobené stavebnými materiálmi tak, aby individuálna bytová výstavba mohla nerušene pokračovať. Situácia je taká, že skutočne stavebníci nedostávajú materiály, nie sú pokryté potreby stavebného materiálu a na Slovensku pre tieto príčiny už niekoľko rokov je rozostavené okolo 30 000 rodinných domkov, ktoré nemžu byť dokončené.

Ani organizácia nákupu materiálov nie je dobrá. Stavebníci tieto nedostávajú vtedy, keď ich potrebujú.

Zároveň i v súvislosti s tým, že bola vrátená novelizácia bytového zákona vláde, doporučujem, aby problém individuálnej bytovej výstavby bol v súvislosti s celkovou bytovou výstavbou v našej republike posúdený či tie výhody, ktoré dnes dávame individuálnym stavebníkom, ktorí prakticky od štátu nedostávajú nič - jedine národné výbory dostanú 14 000 Kčs na technické vybavenie - stačí, aby sme túto výstavbu podporili.

Preto prosím, aby skutočne nielen Štátna plánovacia komisia, ale vláda sa týmito otázkami veľmi dsledne zaoberala a uznesenia, ktoré v minulom roku prijali stranícke orgány i vláda, boli skutočne dôsledne plnené. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudružce Litvajové, promluví s. Jirásková.

Posl. Jirásková: Soudružky a soudruzi, k interpelaci soudruha Manďáka bych doporučovala, aby tato interpelace byla přikázána příslušnému výboru, který by se do hloubky zabýval situací ve spojích a potom plénum NS informoval, jaká situace ve skutečnosti je.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji. Odpovědi na interpelace se předpokládají v posledním bodu našeho jednání.

Nyní přejdeme k projednávání třetího bodu, kterým je

3. vládní návrh zákona, kterým se doplňuje zákon č. 122/1962 Sb., o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci (tisk 40 - P) a společná zpráva výborů, ústavně právního, pro národní výbory a pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje (tisk 164).

Návrh odůvodní ministr Uher.

Soudruh ministr Uher: Vážené soudružky a soudruzi! Předkládám plénu Národního shromáždění návrh zákonného opatření, kterým má být doplněn zákon č. 122 z roku 1962 o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci. Návrh byl zpracován ve spolupráci s ministerstvem vnitra, neboť, jak bude dále zřejmé, má jeho realizace vztah k činnosti národních výborů.

Zpracování tohoto opatření, které má příznivě ovlivnit práci státní obchodní inspekce, mně uložila vláda svým usnesením z 15. března minulého roku. V podstatě jde o to, dát krajským národním výborům úpravou dosavadního zákona možnosti a práva účinně se podílet na činnosti státní obchodní inspekce, jejímž hlavním úkolem je ochraňovat zájmy spotřebitelů na úseku obchodu, ať před nedostatky vyplývajícími z vlastní práce zaměstnanců obchodu či dodavatelů.

Je zřejmé, že v tomto směru jsou úkoly státní obchodní inspekce obdobné jako úkoly národních výborů, orgánů, které zastupují našeho občana a hájí jeho práva.

Dosavadní stav podle zákona č. 122 z roku 1962 je takový, že státní obchodní inspekce se řídí ústředně a s národními výbory jen spolupracuje obdobně jako s jinými orgány státní správy ve smyslu § 12 uvedeného zákona, který vám byl pro plnou informovanost předán.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP